Odpočinkový salon - 7. ročník

*Před chvílí se vrátila z města, které si byla projet na motorce. Miluje rychlou jízdu a i když z města neviděla detaily, neumí si představit lepší způsob, jak se tam podívat. Maximálně tak ještě k kabiny auta. Teď už ale hledá svojí komnatu. V Illey je poprvé, takže to tu nezná a docela se ztrácí. Začne nakukovat sem tam do různých místností a když uvidí obrovskou zavěšenou postel v odpočinkovém salonu, překvapeně povytáhne obočí. Vydá se dovnitř a skočí na postel.* /Vadilo by jim, kdybych si sem hodila kufry a jmenovku? Takovou komnatu si musim zařídit doma./ *Proběhne jí hlavou, když si lehne na posteli na záda. Zůstane koukat do stropu, ze kterého postel visí a přemýšlí nad tím, jak tu mají silný stropy, že to nespadne.*

*Do Illey přijel před pár dny a zatím tu nejlépe zná bary. Hlavně v Luxury baru se mu líbí. Zrovna se z něj teď vrací. Dneska tam byl jen na krátko, protože chce pomoct ještě svému bratrovi s prací. Ví, že toho má hodně, je to konec konců král a taky má sovu rodinu, se kterou by měl trávit čas.*/Za chvilku bych ji měl mít taky../ *Z téhle představy ale nadšený není. Nechce manželku, děti, nic z toho. Svou neteř má rád, to ano, ale ji hlídá občas, mít vlastní dítě o které by se měl starat dvacet-čtyři hodin denně? Ne díky.*/Aspoň nejsem král a nemusel jsem mít nutně následníka../ *Na sobě má černé džíny, bílé tričko a přes to ještě černou koženou bundu. Otevře dveře, domnívající, že se dostane do nějaké chodby, která ho navede do komnaty, ale místo toho skončí v nějakém salonku s postelí zavěšenou ze stropu.*/Vypadá to jako v bordelu.. Palác má soukromej bordel? /*Pohled mu padne na nějakou holku, která leží na posteli. Chvilku jen mlčí a zírá na ni. * Čau? *Pozdraví ji spíše otázkou.* Myslel jsem, že se tudy jde ke mě do komnaty.. *Objasní jí, proč se tu najednou objevil. Přejde k ní blíže a když to udělá, pozná, kdo ta dívka vlastně je. Na svou snoubenku se podíval. Doufal, že bude aspoň trochu sexy a musí uznat, že je. *

*Leží na posteli a sleduje strop. Nějakou chvíli přemýšlí o tom, jestli ta postel náhodou nespadne. Ale nejspíš tu nevisí první den, tak snad by její návštěvu mohla ještě přežít. Ať kdyžtak spadne s někym jinym.* /Třeba s tim debilem, kterýho si mam vzít./ *Proběhne jí hlavou. Jako by ho tím přivolala, objeví se ve dveřích a promluví na ní.* Čau. *Pozdraví ho a nadzvedne se na loktech, aby na něj viděla.* Já vlastně taky. Ale nakonec se asi nastěhuju sem. *Pokrčí rameny. Kdyby byl někdo, na kom jí záleží, na rtech by jí přitom hrál pobavený úsměv, ale takhle ne.* Už jsi se unavil vystavováním prdele u vodopádu, snoubenče? Zklamanej, že se žádná naivka nevydala za tebou? *Popíchne ho s nadzvednutým obočím. Fotku, kterou přidal na Illeagram viděla.*

*Nějak se zatoulá cestou z baru až sem. Možná je to těma pár skleničkama, co měl, ale nějak extra opilý není. Řekněme, že má jen lepší náladu. Proto se taky hned neotočí, když uvidí svou snoubenku, ale přejde k ní blíže. Uchechtne se nad jejími slovy.* Vypadá to tu skoro líp, než moje komnata. *Přikývne.*A kdo říkal, že se tam za mnou nikdo nevydal? *Oplatí jí popíchnutí. Jen tak se nenechá.* Snad moje nejdražší snoubenka nežárlí. *Pokračuje v popichování a slova "moje nejdražší snoubenka" řekne tím nejvíce sladkým hláskem, jakým dokáže.* Nebo jsi zklamaná, že jsi neviděla více? Stačí říct a já ti klidně více ukážu, pod podmínkou, že ty mě taky. *Sjede ji pohledem. Sice si ji vzít nechce a ani s ní nechce děcka, rád by si z ní užil. Mohla by stát za to. Sexy je, tak v posteli dobrá bude snad taky, ne? */Stará panna to určitě nebude./

*Na jeho slova jenom pokrčí rameny, což se dá brát za vřelý souhlas s tím, že je to krásnější než jejich komnata. Neví, jestli jeho komnata vypadá stejně jako ta její. Ale jestli ano, tak má fakt pravdu.* Tvůj zoufalej výraz? *Nadzvedne obočí a pak se suše uchechtne, když slyší, že by měla žárlit.* A proč bych měla žárlit? *Zvedne se z postele a dojde k němu. Když je mu tváří v tvář, položí mu jeden prst na hruď a pak ho obejde, aby stála za ním a prstem pomalu přejede na jeho záda.* Už jsem viděla daleko lepší prdele a jednu měla dokonce i dneska v posteli. Takže ne, fakt nežárlim. *Řekne mu, když se vyhoupne na špičky, aby měla rty u jeho ucha.* A vzhledem k tomu, že jsou i daleko lepší prdele, hádam že se obejdu i bez toho, abych viděla zbytek. *Pokračuje pak a u toho se sladce usmívá. Pak se vydá zase zpátky k posteli.*

*Přijde mu to tu lepší než v jeho komnatě. Klidně by se ubytoval tady, ale hádá, že to by mu asi neprošlo. Uchechtne se.*Nemám zoufalý výraz. *Namítne. Pak ji sám provokuje s tím, jestli žárlí.* Co já vím. Třeba jsi do mě bezhlavě zamilovaná? Proč bys mi jinak stalkovala profil? A věděla, kdy a co jsem naposledy přidal? *Nadzvedne obočí a na tváři mu hraje pobavený úšklebek. Nechá jí, aby ho obešla a pobaveně se usmívá.*/ S ní by mohla být ještě legrace. Nevypadá jako ostatní princezny, co by šly tak lehce.. Tahle se jen tak nedá./*No on má rád výzvy, takže tohle vidí rád.* Jo, jeden hezkej zadek jsi tam dneska vážně měla, ten svůj. *Odpoví jí.* To jsi mě vážně zničila. *Uchechtne se. Sleduje ji jak jde posteli a dívá se na její zadek.*/Fakt ujde../ No, možná tě to představí, ale jediná holka v mým životě, středobod mýho vesmíru, fakt nejsi. A nemám problém si najít jinou holku do postele, což je asi věc, která tě tak moc trápí, když jsi o tom začala.

Ale jo, máš. *Pokýve hlavou a celý jeho obličej jí přijde dost zoufalý. Po jeho dalších slovech se suše uchechtne.* Chtěla jsem vědět, jakýho zoufalce si vezmu, to je vše. Když něco přidáš, vyskočí mi to, protože jsem tě hledala, navíc máš veřejnej profil. A vzhledem k tomu, že ty jsi mě hned poznal je otázka, kdo koho vlastně stalkuje a kdo je do koho bezhlavně zamilovanej. *Koukne na něj se sladkým úsměvem. Je zvyklá na to, že jí chlapi leží u nohou. Pak už k němu dojde a řekne mu, že zrovna jeho zadek neni nic extra.* Přesně. *Usměje se potěšeně, že si toho jejího všimnul a pak se vydá zase zpátky k posteli.* Je mi úplně jedno, s kym šukáš. Klidně s nějakou gorilou. Dokud se ty nesereš do mýho milostnýho života, nebudu se navážet já do toho tvýho. Můj svět se okolo tebe rozhodně netočí a nejsem už vůbec nadšená z toho, že si tě budu muset vzít. *Ušklíbne se.*

*Pobaveně se usměje.* Jo, maximálně z toho, že si tě mám vzít. *Odpoví jí. Ale rozhodně není zoufalý z toho, že by neměl dostatek holek.*Já se na tvůj profil podíval jednou, chci vědět, jestli moje snoubenka aspoň za něco stojí. Ale rozhodně nevím, co jsi tam přidávala každej den, každou hodinu. Byl jsem na tvým profilu jednou. Dá se to dohledat, klidně to udělej. *Pokrčí rameny. Nemá se čeho obávat, protože víckrát se na ni nepodíval.* Jo, takže jsi tam byla sama a tím pádem jsi tu z nás dvou ty ta jediná, kterou nikdo nechce. *Ušklíbne se.* Tak aspoň něco máme společnýho, zdá se. *Začne se procházet po místnosti.* /Já prej jsem arogantní a hnusnej. Tahle ta je na tom snad ještě hůře.. /*Modlí se, aby jeho bratr nebyl zase tak tvrdohlavej a tohle to zasnoubení zrušil.* Ani jeden si nechceme toho druhýho vzít. Takže máš nápad jak to skončit? *Podívá se na ni s nadzvednutým obočím.* Nebo jsi jen tupá barbína jak vypadáš? *Sám se nenechá urážet, aniž by jí to oplatil. Řídí se tím jak ona k němu tak on k ní. když sem přišel prvně, nechoval se ani tak zle. Ona říká, že si to rozdává s gorilou a začala ho provokovat první.*

Nápodobně, drahoušku. *Ušklíbne se.* Ale, ale. Klidni hormon, princátko. Máš to skvěle připavený. Předříkával sis to i před zrcadlem? *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou.* Hele, zlatíčko, i kdyby v mý postely dvacet zadků, tak tobě do toho nic neni. A můžu tě ujistit, že nouzi o chlapy fakt nemam. Proto si můžu vybírat a po tý tvojí nabídce jsem se na tebe rovnou nevrhla. *Nakrčí mírně horní ret. Jako jo..je sexy, ale jestli s nim má vydržet celej život, nebude s nim spát hned potom, co se potkali. Pak si sedne zpátky na postel a přehodí si vlasy přes ramena. Po jeho pokusu o to jí urazit jenom protočí očima a ani to s ní nehne.* Už jsem to zkoušela u nás doma. S nikym u nás nehnu. Prý potřebuju manžela, protože jestli se strejda neožení a nebude mít děti, což nejspíš mít nebude, budu vládnout já. Takže by to leda musela zrušit tvoje strana. Já se titulu nevzdam. *Nemohla by nechat svého bratra, aby na něj padla koruna, to by nedokázala. I když bude teď v očích Eastona vypadat teď možná jako zlatokopka, která se svýho titulu nechce vzdát.*

*Uchechtne se.* Jo, protože nemám nic lepšího na práci. *Protočí nad ní očima.* Co tito tak vadí? Hlavně, že ty se o můj sexuální život staráš. *Pobaveně se usměje.*/Se stydí mluvit o tom svým, protože je její postel věčně prázdná?/*Začne se procházet po místnosti. Po chvilce se zeptá, jestli má teda nápad, jak tohle to zrušit, protože je asi jasný, že by manželé byly tak pět vteřin, než by jeden zvládl toho druhýho zabít.* Nechceš se vzdát pohodlí života princezničky? *Nadzvedne obočí.* Takže to je na mě.. bezva.. Angcie potřebuje spojence. Naše země je nová.. spojená ze dvou království něco málo přes dvacet let. *Potřese hlavou.* Pochybuju, že by to můj bratr zrušil. Možná tak, že bych ho opil a tak přiměl k podepsání toho. Ale to mu fakt neudělám. *Takovej hajzl zase není. * Takže hádám, že s největší pravděpodobností, se budeme prostě muset vzít. Ale dlouhý manželství to nebude, protože asi brzy jeden toho druhýho zabije. *Řekne nahlas svou to, co si předtím pomyslel jen v duchu. *

To věřim. Nějak musíš zahnat depku z toho, že nemáš nejlepší prdel pod sluncem. *Pokrčí rameny a ušklíbne se.* Protože jsem dobrá duše a je mi líto, že prakticky žádnej sexuální život nemáš. Jsem prakticky dobrá víla. *Zamrká řasama s falešným úsměvem a pak mu řekne, že ona se rozhodně vzdávat titulu nechce. Po jeho otázce vevnitř zaskřípe zuby, ale ví, že je lepší, když jí uvidí takhle, než když projeví city a ukáže mu, že jí na rodině záleží. Bude tak míň zranitelná.* Jasně, že ne. Tyhle ruce nejsou stvořený pro to, aby pracovaly. *Zvedne do vzduchu jednu ruku a přejede pohledem svojí manikúru.* Nejsem blbá. Vim, jak stará je Angcie. I já měla dřív dějepis, chytráku. *Mlaskne nespokojeně, když jí to vysvětluje jak blbovi.* Takže stačí svést tvýho bratra k ožrat ho? Proč jsi to neřekl hned? *Nadzvedne obočí, protože jí se to zdá dost jednoduché.* Nebudu mít potřebu tě zabíjet, dokud mi necháš volnost a nebudeš rejpat do mých věcí. Na oplátku ti můžu slíbit to samý, protože zrovna tvůj život a to, co děláš ve volnym čase je mi fakt někde. *Pokrčí bez zájmu rameny.*

*Uchechtne se.* To ano. Protože z mé prdele jsem v depresích. Denně sedím v koutě a brečím, dokud neusnu. *Řekne hraně smutným tónem.* Jasně, dobrá víla. Znám tě tak deset minut a spíše mi přijdeš jako dcera satana nebo tak. *Řekne upřímně. Začne přemýšlet o tom, jak zasnoubení zrušit a když slyší, že se nechce vzdát titulu, první co ho napadne je, že se princeznička nechce vzdát pohodlí. Potřese nad ní hlavou.*/Ty volee.. Se titulu raději vzdát sám. Sorry brácha, ale prostě to balím./ *Na tohle fakt nemá. Ví, že sám není svatoušek, ale tohle je podle něj ještě horší. Pokrčí rameny.* Co já vím jaká jsi. Neznám tě. *Poznámku o blondýnách tentokrát spolkne.* To se ti nepovede. Můj bratr je ženatej a má měsíční dceru. A i když jeho manželku k němu nic necítí, i tupec by poznal, že on ji dost nejspíše miluje. /Budu ho muset varovat../*Nechce, aby mu to ještě více zhoršila a Timothy se pak cítil hrozně, i když by ani neměl proč. Ví jak to v manželství má. Nadzvedne obočí.* To fakt necháš být? /Že by byla přece jen docela rozumná./*Pokrčí rameny.* Platí. Můžeme být manželé jen na papíře a jeden druhýho si klidně nevšímat. Osobně budu jedině rád.

Ou, chudáčku. *Řekne až přehnaně soucitně a když pak slyší, že mu přijde jako dcera satana, sladce se usměje.* To víš.. Jako anděl se chovám jen když z toho něco kápne. A ty mi nejspíš nemáš co dát. *Pokrčí rameny a pak už sleduje svojí manikúru a uvnitř skřípe zubama. Na hru na namyšlenou princeznu už si zvykla, ale když u toho musí zapírat prakticky rodinu, to jí vždycky vevnitř bolí. Ale dělá to taky pro jejich dobro.* Tak teď už víš, že Angcii a její historii znám dobře. A než vyrukuješ s nějakou super vtipnou poznámkou o blondýnách, dovol mi se ti představit ještě víc. Přírodně jsem bruneta, takže si ty poznámky strč rovnou do tý svý prdele. *Usměje se na něj sladce. Zná typy jako je on a tušila, že jednou či později by poznámka o blondýnách přišla. Z celé duše takový prupovídky totiž nesnáší.* Páni. Nezaložili jste náhodou nějakej klub zklamaných a opuštěných ženáčů? *Protočí oči.* Co? Tvýho bráchu nebo tvůj život? Klid. Oboje je v cajku. Ty mě nezajímáš a i když už jsem pár ženatých v posteli měla, jakmile je ve hře děcko, dávam ruce pryč. Nepotřebuju být ve dvaceti tří macechou. *Ušklíbne se. Pravda je opět jiná. Ona sama děti miluje a ví, jak těhotenství zamíchalo zasnoubením jeho táty a i jeho vztahem. Navíc je jí líto dcery Daesyn, která vyrůstala sama. Není rozvracečka rodin. To on ale nemusí vědět.* Fajn, tak jsme domluvený. *Usměje se na něj jako andílek a natáhne se v posteli na záda zase do lehu.*

A ani má nejdražší snoubenka mě neutěší.. *Utře si předstíranou slzu z koutku oka a dále hraje svoje divadýlko.*Moc se mi nechce věřit že se jako anděl chováš vůbec někdy. *Uchechtne se. Díky jejím dalším slovům ji má za rozmazlenou princeznu. Co by si taky jiného měl myslet? Podle toho co a jak to řekla snad nic. Neví jaká je v její rodině situace a že jí vůbec záleží a někom jiné, kromě jí a svému bratrovi by korunu dát nechtěla.* Jo už to vím. A děkuju za informaci o tvých vlasech, je to jistě velice zajímavé.. Odpustím si tedy poznámku o tom, že podle tvého chování chápu, proč jsi se přebarvila zrovna na blond. *Usměje se na ni.*To mě nenapadlo, ale mohli bychom. Pokud jsou ostatní princezny stejně jako ty. Po Selekci, kdy se všichni vezmou a ožení bude o to přidat se k nám jistě velký zájem. *Protočí očima.* Myslel jsem to, že ti nebude vadit, že budeme mít každej svůj život. *Objasní jí.* To, abys bratrovi rozvrátila rodinu a on byl nešťastnej mi za zrušení našeho zasnoubení taky nestojí. *Bráchu má rád. Ale zároveň hned co tohle řekne se kousne do jazyka. Nerad projevuje takhle city.* Ok, tak v tomhle případě už asi nemá tě smysl dále obtěžovat. Měj se. *Rozloučí se s ní a rychle vypadne z toho salonku.*/Bože, to co je za harpyji?/ *Vydá se svižným krokem do své komnaty.*

Nojo, nejdražší snoubenka má totiž dost ráda svojí blůzu a ty bys mi jí těma slzama zničil. *Pokrčí bez zájmu rameny.* Říkám, že je to jenom v případech, kdy z toho něco mam. *Připomene mu s pobaveným a naoko nevinným úsměvem. Když pak slyší tu jeho poznámku ohledně přebarvení se, ukáže mu zdvihnutý prostředníček a převrátí očima.* Ale prosimtě, nebuď blbej. *Uchechtne se a zablýskne se jí v očích.* Nikdo neni jako já. *Mrkne na něj.* A proč by mi to mělo vadit? Svý svobody si dost cenim a nenecham si jí vzít. *Ušklíbne se jenom nad tou představou.* Aww, to je cute. *Rozplyne se, ale všechno je to jenom přetvářka. Všimla si, jak se pak trochu zarazil, takže toho hodlá využít.* /Je až divný, jak jsme si podobný./ *Proběhne jí hlavou.* Ty taky. A moc nebreč kvůli tý prdeli. Otečou ti oči a budeš vypadat ještě hůř i v obličeji. *Zavolá za ním ještě pobaveně a sama v salonu nějakou dobu ještě zůstane.*

*Včera se dozvěděla, že prakticky celý její život byl lež, takže jak by se asi mohla cítit? Vyhýbá se jak rodině, která se o ni celý život starala tak i své biologické rodině. Kromě toho, že její rodiče jsou někdo jiný, má teď ona sama jiný titul. Princezna. Pro některou dívku by to byl splněný sen, pro ni spíše noční můra. Nikdy žádný titul nechtěla, možná byla šestá a nemohla si nějak vyskakovat, byla šťastná. Na sobě má dneska černé džíny a bílou mikinu. Své blond vlasy si nechala jen tak volně, splývající ve vlnách na zádech. Většinou nosila drdoly, aby jí nezavazely vlasy při práci. Jenže teď ani práci nemá.. Byla v knihovně, kam ale chodí až moc lidí na to, by tam mohla zůstat, takže si vzala jednu knížku a vydala se do odpočinkového salonku. Tam je velká postel, na kterou si lehne. Má teď velký pokoj, ale tam by ji hned každý hledal, navíc se tam necítí pohodlně.*

*Dostal se tak trochu do křížku s doktorem. Přestože vyloučili závažnější poranění mozku, navrhoval, aby Lucien zůstal ještě aspoň den na pozorování na ošetřovně. Jenže on toho měl plné zuby. Musel dodržovat klidový režim, kvůli žebříčku i kvůli hlavě. Na žebra bude dostávat injekce, které utlumí bolest a urychlí hojení, přesto věděl, že se mu ještě pár dnů bude hůře dýchat a cítil napětí pokaždé, když zvedal ruce moc vysoko nebo se hýbal prudce. K tomu měl prášky na bolest i na hlavu a ona kombinace ho stále unavovala. Prospal většinu včerejšího dne a i velkou část toho dnešního. Palácem už se šířily informace ohledně toho, že král i Nyneve jsou zpátky. A taky nějaké šílené historky k tomu. Nebyl si jist, čemu věřit, ale ony informace o návratu byly potvrzené. Přesto se mu neulevilo. Část jej se chtěla za Nyv okamžitě vydat, jenže teď když nemohl nic dělat, měl až příliš mnoho času přemýšlet. A to u něj nikdy nedopadalo dobře. Nebyl důvod, aby ho Nyv chtěla vidět. Nezabránil tomu, aby ji unesli a stále se z toho vinil. Taková věc musí zanechat šrámy na duši, určité trauma. A on byl jaký byl, nebylo by zdravé se o ni zajímat, ne s tím, jakou měl potřebu kontroly, když po takovém zážitku bude Nyneve potřebovat určitou svobodu a čas si to srovnat v hlavě. Nehledě na jeho další zájmy. Čtyři stěny komnaty ho mučily, a tak vzal Traitora na drobný průzkum paláce. Jenže nedošel daleko, už po deseti minutách popadal dech. Injekce možná zabraňovaly tomu, aby zranění bolelo, tyhle vedlejší účinky však změnit nemohly, hluboké dýchání bylo prostě namáhavé. Zakotvil tak v odpočinkovém salonku na jedné z pohovek u okna. Traitor se stočil na koberci a brzy usnul. Kéž by to bylo tak snadné i pro něj. Zkoušel si číst, jenže písmenka se mu rozpíjela před očima. Nemohl se věnovat ani své nejoblíbenější činnosti. Říct tedy, že měl náladu na hovno, bylo ještě slabé vyjádření. A kdyby věřil na osud nebo karmu, nejspíš by ho nepřekvapilo, že do salonku vstoupila Nyv. Takhle to prostě pokládal za příšernou smůlu, muset čelit člověku, kterému by se nejraději vyhýbal. Byla oblečená pohodlně, asi jako on s tepláky a nedopnutou košilí. Jenže triko nezvládl momentálně přetáhnout přes hlavu a zvedat ruce k horním knoflíkům košile bylo taky zbytečně namáhavé. Na tváři se jí táhl šrám, ale jinak vypadala překvapivě v pořádku. Tentokrát už se úleva dostavila ve větší míře, přesto ho její přítomnost nedokázala potěšit. Upřímně na ni zůstal koukat, jelikož poprvé po dlouhé době neměl ponětí, co říct.*

*Stavila se v knihovně, kde ale zůstat nechtěla, protože tam bylo dost lidí, kteří se po ní dívali, takže zamířila do jiného salonku, kde si nikoho prvně nevšimla. Možná je to tím jak je zabraná ve svých myšlenkách. Neví, co bude teď dále. Může dostat titul princezny nebo aspoň z toho co pochopila ho ještě nemá, ale ani si není jistá, jestli ho chce. Kdyby ho měla, co by to pro ni znamenalo? V hledáčku médií bude nejspíše tak jako tak. Takhle by musela chodit na akce, což by jí asi nevadilo.. i když teď by se na ni na durhou stranu upírala větší pozornost.*/Co když ho přijmu a oni mě s někým zasnoubí kvůli spojenectví?/*Ano i tohle ji napadlo. Ví, že se to děje, králové a královny často svoje děti zasnubují a pokud se má ona někdy vdát, chce se vdát z lásky. */A co bude když titul odmítnu? Budu pořád šestá? Nebo mi dovolí vzít si jinou kastu? Měla bych si s nimi o tom promluvit../*Nepotřebuje hned druhou kastu, i když ta by byla nejlepší. Mohla by být pak návrhářka, ale kdo ví, zda by jí to vyšlo. Sice šaty navrhuje, například navrhla i ty, co měla sama na plese. Ale kdyby nemohla do šesté kasty stačila by jí i třeba pátá. Tam by se už mohla věnovat malování, zpěvu a tak. Snad by se uživila, šla do podnájmu nějakého malého bytu ve městě.. Povzdechne si. Asi to bude nejlepší, prostě odejít. Nevypadá to, že by její rodina měla nějaký zájem o to se s ní seznámit. Lidé, kteří jí vychovávala ji taktéž nechali být.. Co ji tu drží? Promne si obličej a zvedne hlavu, až teď si všimne Luciena který na ni zírá. Rychle se posadí.* Ehm.. Ahoj. Promiň, já jsme se zamyslela a neviděla jsem tě.. To tu sedíš celou dobu? *Zeptá se zmateně.*/To jsem fakt až tak mimo? *Na posteli se posadí a schválně si dá vlasy z části na obličej, by zakryla menší jizvu, kterou má na tváři. Mikina má naštěstí vysoký límeček a on je dále od ní, takže ani nejdou vidět otisky prstů, které má na krku.* Jsi v pořádku? Neudělali ti nic, že ne? *Zeptá se jej starostlivě.*No, pokud ano, měl bys být asi na ošetřovně.. *Myslela na něj dost, i když byla v ghettu a strachovala se o to, co mu mohli provést.*

*Kdyby si mohl alespoň číst nebo kouknout na nějaký dokument na laptopu, asi by mu až tak nevadilo zůstat v posteli. Vždycky se dokázal zašít s nějakými odbornými studiemi a několik dní nevědět o světě. Jenže jeho hlava na tom stále nebyla natolik dobře, aby mu čtení nečinilo potíže a aby ho z dlouhého dívání na monitor nebolely oči a nechtělo se mu znovu příšerně spát. Věděl, že je to po otřesu mozku normální, přesto ho to rozčilovalo. Nehledě na to, že nemohl jít ani běhat nebo si zaboxovat, do týdne by snad mohl alespoň do vody, nemohl se však nijak přepínat. A on nikdy nesnášel dobře omezení. Očividně musí mít zatracenou smůlu, když do salonku vstoupí Nyveve. Vidět ji je téměř bolestné, potom co se o ni tak strachoval. Vidět ji živou pro něj byl tak trochu malý zázrak. Ten den mu však dal čas srovnat si některé věci v hlavě. Jak se mu mohla dostat pod kůži? Byl sice poslední dobou mimo kvůli tomu všemu s Liv, ale přesto až příliš povolil uzdu emocím a ty se dost rychle vymykaly kontrole. A to nebylo vůbec dobré. A přesto... je těžké na ni nezírat. Nejspíše se toho jen tak nezbaví, pokaždé bude mít tendence se po očku ujistit, že tam je, že nezmizela. Na její dotaz přikývne. I její hlas se zdá v pořádku, možná trochu ochraptělý. Posadí se na postel a shrne si vlasy tak, že zakryjí šrám na tváři, který tak nemá možnost lépe prozkoumat. Ne, že by to šlo dobře ještě předtím, než si ho všimla, vzhledem k tomu, že pořádně zaostřit na tu dálku mu dělalo potíže. Možná by měl zase na nějakou dobu vytáhnout brýle. Většinou je nenosil, protivily se mu, ale tohle byla přeci jen nouzová situace.* Nic, co by trocha času nespravila. *Lehce pokrčí rameny. Podlitinu u spánku z větší části zakrývají rozcuchané vlasy a onu větší na žebrech pro změnu látku košile. Což bylo jen dobře, Nyv nepotřebovala více starostí navrch a on po litování netoužil.* V zásadě jsem doktora donutil k tomu, aby mě pustil, nemám rád nemocnice. *Odpoví jí a konečně se mu povede odvrátit pohled, který tvrdohlavě upře z okna. Jeho odpovědi jsou strohé, kdyby mohl, nejspíše by si defenzivně založil ruce na hrudi.* A ty... *Odkašle si.* Jak se cítíš? *Ani přes svoje rozhodnutí nedokáže udržet zvědavost na uzdě, nehledě na to, že ani upřímná starost není snadná na potlačení. Ani se jí neptá, zda je v pořádku. Kdo by po něčem takovém byl?* Po paláci kolují různé povídačky. Služebnictvo aká špičkový informační systém nezahálelo. *Nadhodí ještě. Zajímalo ho, co je na těch různých šílených historkách o jejich útěku pravda. Jedna byla horší než druhá. Jeho tón postrádá obvyklou vřelost, kterou vykazoval při většině rozhovorů s ní.*

*Ani si nevšimne, že je tu s ní někdo další. Do toho je moc zabraná do svých myšlenek. Přemýšlí, co sní bude dále. Má přijmou titul princezny? Nebo se má zeptat, jestli jí nevrátí její práci komorné? Kdyby je o to požádala, dali by jí vyšší kastu? Aspoň pátou, aby se mohla věnovat tomu, co ji baví? Na to se je docela bojí zeptat. Nevypadá to, že by o ni její biologičtí rodiče jevili nějaký zájem a stejně tak její sourozenci. Jako nejlepší myšlenka se jí zdá si prostě sbalit svoje věci, kterých moc není a pořád se stejným jménem, Nyneve Mayla Lewitt, stejnou kastou - šestou a profesí - komorná, vydat pryč. Možná by si našla práci u nějaké zámožnější rodiny hned dole ve městě a až by si našetřila peníze, koupila by si letenku někam pryč. Mohla by se třeba za pět let, kdyby vážně škudlila odstěhovat do jiné země. Něco našetřeného už má, nikdy neutrácela. Ale potřebuje více jak na letenku, chtělo by to i peníz stranou, protože by se jí jinde hned nepodařila najít práce a musela by někde bydlet. Když si promne oči, všimne si, že je tu ještě někdo jiný a ten někdo je náhodou Lucien. Možná by se dalo říct, že on je to jediné, co ji paláci ještě drží.*/Aspoň dokud se se mnou chce bavit, byl by to důvod, proč zůstat../*I když to asi je taky jen do konce Selekce, protože on pak odjede domů do Belgie.* To jsem ráda.. *Řekne upřímně. Tím, co se mu tak mohlo stát se dost zabývala i v ghettu. * To asi nikdo. *Pousměje se.* Mně samotné doporučovali, abych tam zůstala, kdyby něco, přitom mi nic není. *Jen bude mít jizvu, ale ta je ošetřená a to, že ji její bratr dusil a dal jí facku nijak nevyléčí. Vlasy, které má z části v obličeji, aby jí zakrývaly jizvu jí vadí, ale neodhrne si je. Cítí se kvůli tomu dost špatně. Lucienovi by se to určitě nelíbilo a co když s holkou, co má menší jizvu nic nebude chtít mít? Pomineme to, že tu jizvu dříve či později stejně uvidí.* No.. Hádám, že jsem na tom mohla být hůře. V podstatě mi nic není. *To, co jí udělali rebelové je vlastně nic, spíše jí trápí, co teď má dělat. Trápí jí, že celý její život byl lež, že lidé, které považovala za rodinu jí lhali.* Stejně by ses asi dozvěděl pravdu, palác nejspíše vydá prohlášení, takže ti to klidně řeknu.. *Odmlčí se.* Pokusím se to co nejvíce zkrátit, ale stejně to bude delší příběh. Takže.. Selekce je tu tradice, konala se i před více jak dvacet-třemi lety, kdy ji měl princ Justice a nynější král Jace. Jace si vzal královnu Misty no a oni spolu ještě během Selekce čekali dítě, jenže zaútočili rebelové a ona potratila. Teda.. myslela si to. Byli to dva plody, dvojvaječná dvojčata, která byla dána do dvou různých matek. Jedna rebelka, druhá komorná. No, na plese mě unesli, protože si mě spletli s královnou a jak v ghettu zjistili, kdy sháněli někoho pro krevní transfúzi pro krále, tak jsem jeho dcera. Zároveň tam s námi byl i další rebel, mohli otestovat tři vzorky krve, tak tam dali svůj a my měli prostě shodu. Jak potvrdili testy i tady v paláci.. Tak Já, ten rebel Austin se jmenuje, jsme dvojčata, krále a královny Illey. *Dopoví to a nechá mu chvilku na to to zpracovat.* A já asi půjdu. Nechci tě tu obtěžovat, byl jsi tu dříve. *Všimla jsi jakým tónem s ní mluví, dal ji tím dost jasně najevo, že o její společnost nestojí. Sice si ve své komnatě připadá jako v kleci, ale raději bude tam.*

*Nyneve je očividně ztracená v myšlenkách, ale kdo by se tomu divil. Musí se jí hlavou honit tisíce myšlenek, asi jako jemu. A vzhledem k tomu, že ví, jaké to je, jak dokáže člověk ignorovat okolní svět, ji na sebe ani neupozorňuje. Má alespoň chvíli na to se do ní vpíjet pohledem, je to nejspíše taky to jediné, co se mu po zbytek jeho pobytu tady v paláci dostane, a přesto se to nezdálo nikterak málo. Byla živá, a v pořádku. Ten drobný šrám, který na zahlédl nejspíše zanechá jizvu, ale nic, co by jí ubralo na kráse, snad leda přidalo osobitost. To je něco, co by si měla vzít k srdci i Livia, která kvůli jizvě na ruce nejspíše příšerně vyšiluje. Přitom jsou jizvy jen odrazy událostí, které člověka poznamenaly, nemusí být samy o sobě krásné, jsou přitažlivé svým významem, svou upřímností. Jizvy nelžou, jdou jen těžko skrýt, vypráví příběhy. Trochu opožděně si uvědomil, že na něj promluvila a zareagoval. Některá slova se mu zadrhnou na jazyku.* /Taky jsem rád, že se ti nic nestalo./ *Nikdy nebyl ve vyjadřování emocí zrovna přeborník. Dokázal odrecitovat Newtonovi zákony slovo od slova a přesto nedokázal říct něco tak prostého z obavy, k čemu dalšímu by to mohlo vést.* Takže nejsi... zraněná? *Ujistí se. Chce mít jistotu. Spousta ran nešla na první pohled vidět, on sám je na tom právě tak.* /V podstatě mi nic není?/ *Přijde mu, jako by to zlehčovala, ale nechtělo se mu dotírat. Další otázce ze zvědavosti však stejně neodolá. Dělá mu trochu potíže soustředit se na rozhovor, ale pokouší se si v hlavě pospojovat to, co mu říká.* Jsi dcera... královského páru. *Překvapeně zamrká. Liv už by si z něj dělala srandu, že mu to nějak nepálí, ale s tolika sedativy by to nejrychleji nemyslelo nikomu a tohle je zrovna poměrně dost šokující informace. Věděl, že královna kdysi potratila, ale tohle? Znělo to jako ze špatného filmu. Ale ta překvapující podoba s královnou by konečně dávala smysl. Jeho skeptická část namítala, že tohle mohlo být dopředu přichystané, mohli si Nyv vybral naschvál, protože je podobná, pak zfalšovat vzorky krve. Ale to by se velice rychle vyvrátilo zde v paláci. Takže tam musela být shoda. Sice to pořád mohl být nějaký podlý plán rebelů, ale to nic neměnilo na faktu...* Jsi princezna. *Téměř se pousměje.* Víš, že pak ty a já... *Zarazí se.* /Bychom stejně nemohli fungovat./ *Raději zmlkne a onen náznak úsměvu zmizí. Trochu mu to připomíná tělocvičnu, ale tentokrát jí neřekne, aby zůstala. Mlčení je asi jasná odpověď. Když se zvedne, dovolí si říct alespoň poslední věc, která ho trápí. Možná k tomu totiž jindy už nedostane příležitost.* Mrzí mě to. Že jsem je nezastavil. Že sis tím musela projít. *Musí se cítit hrozně. Jaké to je zjistit, že celý váš život byla lež? Rád by jí pomohl, ale nebyl ten správný člověk. Z jeho pohledu bylo nejlepší, když jí nebude nablízku, aby jí to připomínal.*

*Jizvu schválně zakrývá, aby ji neviděl a je ráda, že zvolila tu mikinu, která má vysoký límeček, takže nevidí její krk. Když se jí zeptá, odpoví, že jí v podstatě nic není, ale on pak svou otázku ještě více upřesní a ona si povzdechne.* Jen.. menší řezné zranění, ale to nic není. A navíc sis toho pravděpodobně všiml, ne? *Nakonec si zase upraví vlasy, takže to může vidět. Není to nějaká veliká hrůza a ona se z toho nehroutí. Jediné, co ji na tom mrzí je ten akt, že by to mohlo vadit Lucienovi, ale to je stejně asi jedno. Podle tónu hlasu jakým s ní mluví, kde není žádná vřelost jí je jasné, že s ní pravděpodobně nebude chtít mít už nikdy nic.*/Kvůli té jizvě? Kvůli tomu, co mu udělali, kdy se mě snažil bránit? Nejspíše si prostě našel i během té krátké doby, co jsem tu nebyla nějakou hezčí dívku, která ho zaměstná na dob, co bude v Illey.. Nějaká hezká sestřička na ošetřovně, co se o něj starala to nejspíše bude../*Sice to, kdo je ona a ten rebel, který jim pomohl z ghetta ví jen Schreave, ti stejně nejspíše brzy podají prohlášení a polovina paláce už to tak ví, nebo aspoň částečně, takže mu to celé odvypráví.* No.. jo i ne. Ještě ten titul nemám, dají mi ho, pokud budu chtít, ale nijak jsem se ještě nerozhodla. *Nejspíše ten titul stejně nepřijme. Nemá k tomu důvod. Aby se necítila tak špatně kvůli tomu, že i něco začíná s Lucienem? Do teď si to vyčítala, protože byla jen komorná, ale zaprvé to je jen dobu, po kterou bude on v Illey, nemyslí si, že by to viděl s ní nějak dále a zadruhé, teď už se stejně setkávat nebudou. Nadzvedne obočí.* Jsme si v podstatě postavením rovni? *Dokončí za něj větu, ale na konci to svede do otázky.* No, tak nějak. Už se nemusíš cítit špatně jek kvůli tomu, že ses trochu zapletl s obyčejnou komornou. *Pokrčí rameny. Dost jí naznačuje, že ji tu nechce, takže se zvedne y vydá ke dveřím. Napůl doufá, že ji zase zavolá zpátky. No, promluví až když sáhne na kliku.* Já ti nic nevyčítám Luciene. Nemůžeš za to. Bylo jich více, než nás. Tohle vážně není tvoje vina a nemusíš si to vyčítat, spíše si vyčítám já, co ti kvůli mě udělali. A chápu, že se se mnou asi kvůli tomu bavit nechceš a proto tě nechci otravovat. *Tak to totiž vidí ona. Že jí dává spíše on za vinu, co se stalo, protože stýkání se s ní mu přivedlo prakticky jen problémy. Tohle zranění, drby které se o nich šířili a kvůli kterým se asi cítil špatně..* Přemýšlela jsem, co mě tu vlastně drží. Moje biologická rodina o mě zájem nejeví, práci tu teď nemám, ani lidé, kteří mě vychovali se ke mě nehlásí./Ty už taky ne./*Což jim nevyčítá. Už tak z toho měli problémy, že celý život lhali královské rodině a je jen ráda, že je nevyhodili. Nechce jim sama přidělávat starosti, že se s nimi bude bavit a lidé se na ně budou dívat ještě hůře.* Nicméně jak se ukazuje už mě tu nedrží vůbec nic. Takže odejdu, co nejdříve mi to dovolí. Chtěli, abych tu minimálně pár dní zůstala, ale třeba je přesvědčím, aby mě pustili dříve, takže pro všechny případy.. Ráda jsem tě poznala. *Pousměj se na něj a pak raději rychle vyjde z místnosti a míří si to do své komnaty.*

*Nemělo smysl popírat, a tak znovu jen přikývl. Byl strohý, ale z časti za to mohl i otřes mozku a podaná sedativa. Nebyl zrovna v nejlepší kondici a už vůbec ne pro rozhovor s dívkou, kterou by si nejraději přitáhl do náruče. Jenže to by zas asi protestovala jeho žebra. A taky selský rozum. Prohlédne si její tvář trochu pozorněji teď, když si zranění odkryla. Není to nejhorší, ale bude dost viditelné.* Všechny holky budou nejspíše naštvané. Jizva ve tváři a pořád jsi v paláci nejkrásnější. *Zhodnotí to. Jen na vteřinu se nechá zlákat tím, jak to mezi nimi chodilo od chvíle, kdy se potkali. A je to... až moc hezká představa. Taky to u představ musí zůstat, a tak odvrátí pohled.* Proč bys ho nechtěla? *Nechápe. Zásadně by jí to změnilo život, už nikdy by se nemusela bát o peníze. Mohla by podporovat svou rodinu. Tedy... už to oficiálně její rodina není, ale vychovali ji a určitě své sourozence pořád miluje. Tohle nejde jen tak odpárat. Koukal na to logicky, mohla by se ve volném čase věnovat, čemu by se jí zachtělo. Mělo to i své negativní stránky, ale co ne? Polepšila by si. Skoro by se podřekl, ale včas se zarazil.* Vždycky jsme si byli rovni. *Odsekne podrážděně nad jejími slovy. Nikdy to takhle nebral, copak jí to nebylo jasné?* /Lidé umí být pitomí./ *Včetně jej. Zamračí se nad dalšími slovy. Rozčilení z něj dostávalo slova mnohem lépe než cokoliv jiného, možná protože se zvládáním vzteku měl odjakživa problémy.* Myslíš, že jsem se cítil špatně, když jsem tě chtěl vyzvat k tanci před celým dvorem? *Byl by z toho možná trochu poprask, ale ne takový, co způsobila Livia a brzy by to vyšumělo. Pozval si ji k sobě do komnaty, nehledě na drby, co to mohlo roznést. Pokud by měl problém s tím, že je komorná, snažil by se to tajit rozhodně mnohem více. Dodnes některé vztahy tajil jen z toho důvodu, že nesnášel mediální poprask a měl rád své soukromí. Nerad byl středem pozornosti. Nad jejími slovy si odfkne. Takhle vina nefunguje. Sice měla logicky pravdu, ale on tam byl. Měl ji na dosah. A stejně ji unesli. Nevěřícně na ni znovu pohlédl.* Ty jsi... /Tak hloupá./ *Bylo to stejné jako když se mu v té tělocvičně omlouvala. A přitom ten, kdo omluvu dlužil, byl on. Než však stihl cokoliv namítnout, pokračovala. Z představy toho, že odejde z paláce, mu zatrne. Sobecky by ji tu chtěl držet. A to byl právě ten problém. Jeho majetnické sklony, jeho tendence kontrolovat. A ona přitom chtěla být volná.* /Nefungovalo by to./ *Zatne čelist.* Je to to, co vážně chceš? *Zeptá se nejistě.* /Jakou odpověď by sis vlastně přál slyšet?/ *Žádnou ale nedostane, Nyv v zásadě uteče z místnosti. Zoufale zasténá a lehne si. Hlava mu znovu začíná třeštit, asi by se měl vrátit a dát si další prášek, přestože to ho nejspíše vyřadí a zase usne. Nyní se ale spánek zdá jako lepší varianta. Proč mu sakra není líp? Dělá přeci to, co je z logického hlediska správná. Drží se plánu. Jindy by mu to přinášelo uspokojení. Teď se cítil bolestně otupělý. Přál by si, aby se jeho život vrátil do starých zajetých kolejí. Traitor se probere a vyskočí za ním, dožaduje se pozornosti a on ho podrbá. Čerpá z něj určitou útěchu. Mít psa také nebylo plánované rozhodnutí a přesto nelitoval. Jenže se psi to bylo snadnější než s lidmi.* Tak pojďme. *Povzdechne si a zvedne se, načež opustí místnost.*