Jedna z mnoha komnat paláce

To neříkám, protože to neumim vyslovit. *Uchechtne se.* Mně nevadí, že mi říkáš druhym jménem. *Ujistí ho s úsměvem.* Byl spontánní, ale díky tobě. Sama bych se nesmála. *Pokrčí rameny a u toho zčervená. Když vidí, jak se na ní dívá, pousměje se na něj a kouká se mu do očí. Přijde si najednou hrozně živá a šťastná a nejradši by byla, kdyby se na ní takhle koukal pořád. Jakoby se mohla v tom jeho pohledu utopit. Pak už ale objedná snídani a políbí ho. Nejradši by ho líbala daleko déle, ale má strach, že by jí její hlava mohla až moc připomenout Tobiase a ona se tu složila.* Mě se zase líbí zdroj toho smíchu. *Usměje se na něj a její pohled jasně říká, že tím myslí jeho. Jídla si jen trochu uždibne a po jeho slovech se pousměje.* Nebojím se toho jídla. Jenom nejsem zvyklá moc jíst. *Přizná a sklopí pohled.* Před třema rokama mě unesli u nás doma rebelové. A vězňům moc hostiny nepořádali, takže na teplý a pořádný jídlo jsem si odvykla. *Rozvine to trochu a u toho sklápí pohled do talíře. Zároveň mu tím trochu osvětlí své chování a častý strach v očích. Zvedne pohled, až když vidí, jak jí na noze přistála marmeláda. Jakmile uvidí Remuse celého od marmelády, vyprskne smíchy. Nedokáže se přestat smát, takže svůj talíř odloží vedle sebe a obličej zaboří do polštáře, který předtím objímala, takže není slyšet, jak se dusí smíchy, jen je vidět, jak se jí třese od smíchu hrudník. Během toho jí vyteče z očí i pár slz, které se hned vsáknou do polštáře. Jsou to slzy smíchu a zároveň i bezmoci ze vzpomínek na to, co se jí dělo.*

Jo ani se ti nedivim, ze si to nepamatujes. *Uchechtne se. On osobne si mysli, ze se mu rodice snad snazili nejak pomtit, nebo tak a nebyt toho, ze jeho tata mel moznost dat mu prvni jmeno, jake vybral, nejspis by s nim nikdo nikdy nemluvil, protoze by si na jo jmene zlamal jazyk.* Treba se to nekdy zmeni a ja se tve prvni jmeno naucim, ale idine, co si z nej pamatuju je Ch. *Rekne ji uprimne a zasseje se lehce. Potom si poslechne jeji sloa ohledne jejiho spontaniho smichu a potom se usmeje.* Nebylo to diky me. Bylo to diky momentu, ktery te ke smichu prinutil a to bylo placani polstaru a snaha zasahnout toho druheho. *Rekne ji se zazubenim a potom se letmo koukne do jejich oci, nez ona zajde jim zatidit snidani a potom uz jej ona polibi a ona ma pocit, jako by libal skutecneho blondateho andela. Neche, aby tahle pusa skoncila a nejradeji by si ji privinul k sobe, chytil jemne jeji tvare do svych dlani a libal jeji sladke ty, ale vi, e na ni nesmi spechat. Nechce ji vylekat a nechce, aby se citila nejak nepoodlne, takze to necha vyt, ale pohledu do jejich oci se neubrani.* Co to slysim? Libim se ti? Aw jak sladky. *Pronese rozneznele a zazubi se na ni.* Me se take libi majitelka znonivehi smichu. Je strasne roztomila, kdyz se smeje a rudne. *Rekne ji a u toho se ji diva do oci, dokud ona sama nesklopi pohled a nasledne uz maji u sebe sve jidlo a on sleduje, jak Chaynne svou porci jen uzdivuje a tak ji rekne, aby se toho jidla nebala a potom jen zvyka sve soustou a posloucha jeji slova a potom uz na ni jen hledi.* /Tak proto se stale ohhlizela v tech zahradach a nasledne i na te korunovaci byla tak.... mimo../ *Polkne sousto.* To mne mrzi... Ale na dobre jidlo si zvyknes. Klidne te budu zvat na teplou snidani kazdej den, co tady budem. *Nabidne ji a potom se na ni zase koukne.* Nebudu z tebe pacit vice detajlu. *Doda a potom se uz zakousne do sve palacinky, ale a jej zradi a marmelada se rozprskne snad vsude po nem, na povleceni prikryvky a dokonce to doleti i na nohu Chayne. Pripada si , jako naprosty idiot a je mu jasny, ze si divka musi mylet, ze je naproste prase a neumi jist palacinky a tak odlozi prazdne testo na talirek a pohledem hleda neco, do ceho by se utrel, ale koutky rtu mu cukaji od smichu, kdyz slysi, jak se ona smeje.* haha.. Neuduss se prosim te. Byla by o skoda a nerad bych te mel na svedomi. I Kdyz vbych ti potom mohl dat dychani z ust do ust. *Uchechtne se a najde na voziu par uterek paprovych, tak si je vezme a setre si marmeladu ruky a trochu z hrudi. Koukne se potom na Chaynne, ktera e smeje do polkstare, ale potom mu na jejim smichu prijde neco divneho, takze se natahne a rkou sunda poldstar z jejiho obliceje a vsimne si jejich zaslzenych ocich.* Hej hej... Pokud brecis kvuli povleceni, odobne to jej ted prevleknu, ale pokud jsem neco podelal... *Chytne jemne jeji bradu a zvedne ji tak, aby se na nej divala.* Notak Harp. Nechci, aaby ve oci plakaly a pokud budou plakat tak jen os smichu. *Rekne a ruku da jemne n a jeji tvar a palcem setre jeji slzy.* Nic se ti uz nestane. Ne dnes a ani jindy. *Rekne ji rozhodne a pohledem sleduje jeji uplakane oci.* Nebo mas strach, ze bych ti mohl ublizit nejak ja? To bych nikdy neudelal. *Zakrouti hlavou a zase sere jeji slzy.* Jak bych mohl ublizit Andelovi, jako jsi y? /To bych si nafackoval./ *Sleduje jeji tvar.* Hlavne klid dobre? Mas neco, co te uklidni? Treba leky? nebo si chces lehnout a smat? Muzu udelat neco, aby ses citila lepe? *Zepta se ji. Neskutecne jej mrzi ji takhle videt. Potom da ruku z jeji tvare a nasledne se natahne po jeji talr s jidlem a a jej na tac a jinak tomu neni ani s jeho talitem, kde j rozpatlana palacinka, ktera je mu momentalne jedno. Polsaar ktery dal bokem nez sivzal talir vezme a da jej k polstarum, co jsou na posteli.* Lehni si. *Rekne ji a potom vstane a vezme prikryvku, ze ktere nejakym zpusobem stahne spinave pvleceni a hodi jej nekam na em a prihodi jen prikryvku prez Chayne a sam si vlee zase na postel a lehne si kousek vedle ni a neprikryje se.* Ospocivej. Na nic nemysli, dobre?

Jedno písmeno ze šesti je dobrý. *Uchechtne se, když jí řekne, že jediné, co si z jejího jména pamatuje, je Ch.* Je to Cheynne. *Řekne mu pobaveně své jméno. Pak se mu snaží dokázat, že se smála jenom díky němu, ale on to pořád popírá. Musí nad tím lehce protočit očima a potřást hlavou.* Paličáku. *Poznamená potichu a potom už zařídí jejich snídani a políbí ho. Kdyż od něj slyší, že se mu líbí, usměje se na něj s růžovýma tvářema. Ze snídaně jen uždibuje a po Remusově poznámce mu vysvětlí tak trochu, co se jí stalo a proč se kolikrát chová tak, jak se chová.* To nemusíš. *Potřese hlavou. Nechce ho nějak otravovat a okrádat o čas, kterej by mohl strávit daleko lepším způsobem, než s ní. Vděčně se na něj pousměje, když jí řekne, že z ní nebude páčit detaily a když mu pak vyprskne marmeláda z palačinky všude okolo nich, vyprskne smíchy. Jeho slova o tom, že se nemá udusit jí rozesmějí ještě více. Během toho jí ale začnou z očí stékat slzy, aniž by ona sama vlastně věděla proč. Částečně jsou od smíchu, ale částečně i od bezmoci nad tím, co si prožila. Polštář před jejím obličejem najednou zmizí a ona uvidí Remusův obličej.* Nic jsi nepodělal. *Ujistí ho potichu.* Je to částečně od smíchu. *Pousměje se na něj a pak zavrtí hlavou.* Nemám z tebe strach. Věřím ti. *I když si nemyslela, že důvěry v někoho jiného než rodinu bude ještě schopná, Remus to nějak dokázal a ona mu doopravdy věří.* Ne, to asi nemůžeš. Vždycky to po nějaký době na chvíli přejde samo. *Pokrčí jedním ramenem. Nenašla zatím nic, co by jí mohlo pomoci. Vždy se prostě jen schoulila do klubíčka a brečela, dokud jí nějaké slzy ještě zbývaly. Nechápavě se na něj podívá, když svléká povlečení z peřiny, ale pak si přeci jen lehne a podívá se přitom na něj, i když má pořád uslzený oči.* Díky, že jsi tu se mnou. *Špitne potichu. Posune se na posteli blíž k němu a opatrně si opře hlavu o jeho hruď.* Nevadí ti to? *Zeptá se ho pro jistotu.*

Jo, jsem strasne ucenlivej. *Rekne pysnym tonem v hlae, ale koutky rtu mu cukaji a nakonec seprece jen zasmeje a jakmile mu rekne sve pevi jmeno, nadechne se.* Chaynne, Chaynne, Chaynne, Chaynne....Me se stejne asi vice libi rikat ti Harp, ale tak asponti zacnu rikat Chay...Treba si tak budu pripadat vic schopnej, ze si pamatuju aspontri jmena z tveho jmena. *Rekne ji a doufa, ze si snad opravdu zapamaruje jeji jmeno. Pak ji jen rekne, ze zdojem jejiho smichu vcera byla spontanost a kouzlo okamziku. Uslysi, co zamumlala a tak se narovna v zadech a koukne na ni.* Jo jsem palicak, protoze to mam v genech z otcovy strany a jak jsem slysel, tak vsichni Schreave jsou palicaci. *Uchechtne se a pak ji rekne, ze ona se mu libi a nejvice se mu libi prave, kdyz se usmiva a nebo se krasne zvonive smeje a pak uz se polibi a dostanou svou snidani a no ji rekne, aby se nebala si ze snidane vice ukosnout, ale potom, co mu ona rekne, co si prozila i kdyz to zrejme neni duvodem, proc se na verejnosti chova tak nejsite a ma strach v ocich, nejradeji by si nafackoval, ze ji to pripomnel. Nabidne ji, ze po dobu pobytu zde ji klidne kazde rano bude zvat na teplou snidani a nakloni hlavu lehce na stranu.* Pro mne to neni problem... Teda, pokud neproflamuju noc. To je pak s mym rannim stavanim dost slozity. *Rekne ji a pak se na ni zase jen koukne s usmevem na rtech.* Ale pokud se domluvime den predem, tak misto baru zapluju do postele, abych byl cilej. *Kyvne s usmevem hlavou. Pro ni by tohle udelal moc rad, protoze s ni rad travi cas a rad ji dokazuje, ze jeho se nemusi bat, protoze by ji nikdy neublizil. Zadne zene by nikdy nedokazal ublizit fyzicky. Nasledne se stane to, ze mu z palacinky vyprskne marmelada snad vsude a hlavne na nej a snazi se ze sebe dostat lepkavou marmeladu a pobavene ji popiche, aby se z toho smichu neudusila, ale otom se mu neco nezda, tak odnela jeji polstar, ktery mela na obliceji a vsime si jejich slz a to se mu nelibi, pokud njsou jen od smichu, v cemz ho ona utvrdi. Hlasi jeji tvar a sazi se ji njak pomoci,, ale podle jejich slov to nejak nejde, pokud se z toho nevyplace. On je ale odoidlany nei vyzouset a tak ji rekne, aby si lehla a on nasledne da vse bokem a sunda spinave povleceni z prikyvky a nasledne ji jen prikryje prerinou a sam si lehne kousek vdle od ni bez prikryvky a jen ji rekne, aby si odpocinula. SAm svyma ocima vyhleda ty jeji uslzene a utraoene a diva se do nich a potom jen zakrouti hlavou.* Nenecham te samotnou. Nechci te neechavatse utapet v tom, co jsi prozila. I kdyz nevim vse, dokazu si asi predstavit, jakym peklem jsi si musela projit. *Rekne a koukne se zase do jeich oci.* Dnes na svou bolest sama nebudes Chay. Slibuju. *Posepta a kdyz se k nemu prisune blize a polozi si hlavu na jeho hrud, chvili jen vahave hladi jeji pati, zen sve ruce ochranarsky ovine kolem ni.* V tehle naruci se ri nestane nic , co by ti melo ublizit. *Zaspta a potom se jemne uchechtne.* Teda jen budes mit asi trisku lepkave vlasy protoze ta marmelada fakt lepi. *Zasmeje se a potom svuj oblicej zabori do jejiho blondateho zaoje vlasu do kterych ji jemne pusinkuje.* /Ochranim ji... aspon do konce pobytu tady se ji nic nestane. Ne dokud s ni budu ja./

Je to Cheynne s e, ale už to skoro bylo. *Zazubí se na něj.* Mně se taky líbí, když mi říkáš Harp, takže mi tak klidně říkej. *Usměje se na něj a když jí sám potvrdí, že je paličatej, se smíchem nad ním potřese hlavou. Pak už dostanou svou snídani a ona mu krátce a bez nějakých podrobností řekne, co se jí stalo. Když ale vidí, jak se marmeláda z jeho palačinky rozprskla všude kolem, vyprskne smíchy, během čehož začne i slzet. Nechtěla, aby si toho Remus všiml, ale stalo se, takže přizná, že to nejsou slzy jen od smíchu. Lehne si klasicky do malého klubíčka a zavrtá se do deky, kterou jí přikryje. I tak se ale pořád trochu třese díky vzpomínkám na to, co se jí dělo.* Děkuju. *Špitne potichu a pak se k němu opatrně přisune a položí hlavu na jeho hruď. V jeho náruči se postupně přestane i třást. I přesto, že má oči pořád mokré od slz, se potichu zasměje po jeho poznámce o marmeládě. Teď je jí vzhled jejích vlasů jedno.* Děkuju, Reme. Za všechno, co pro mě děláš. Protože málo toho vážně neni. *Pootočí hlavu, aby mu viděla do očí a jemně se pousměje.*

*Dnes měl jít k Leovi, v čemž málem mu v tom zabránily kruhy pod očima. Jop, možná horší než měl Leo, když se poprvé potkali. Pak si vzpomněl, že má někde v tašce makeup. Takže vstanul a vytáhl tašku, hodil ji na postel a začal v ní hledat makeup. Když konečně našel něco jako aknecolor nanesl si to v menším množství pod oči, poté to pořádně rozetřel. Podívá se na sebe v zrcadle. *Moc to ty kruhy nezakrylo ale lepší než nic*zamumlá a tašku i s makeupem schová pod postel. Pak vyjde ze své komnaty a začne hledat Leovu komnatu. Nakonec ji najde a pro sebe se pousměje. Zaklepe na dveře. *

*Už od rána očekává návštěvu Mina. Netuší, kdy by mohl přijít, a tak radši prostě tráví celý den ve svojí komnatě a prohlíží si různé fotky, které pořídil. Když někdo zaklepe na dveře, poměrně se lekne. Nejspíš to bude Min, i když ho napadla i jeho sestra. Nicméně vstal z postele a vestou se ještě podíval do zecadla. Jeho kruhy pod očima sice nezmizely, ale rozhodně se zmenšily. Přejde ke dveřím a otevře. Když Mina uvidí, pokusí se o úsměv.* Ahoj, pojď dál. *Zavře za ním dveře, pozdeaví ho a pozve dál. Přejde k posteli, kde se na její kraj posadí a podívá se na Mina.*

*Zaklepe a a chvíli čeká. Nakonec mu tedy Leo otevřel. Min se na něj podívá a všimne si jeho úsměvu, ale dojde mu, že se do něj nutí *Nemusíš se v mé přítomnosti usmívat, když nechceš. Jinak ahoj*řekne a vejde dál, sám měl pochmurnou náladu, takže se neusmíval, jak je u něj zvykem. Sedne si vedle něj a podívá se do země, povzdechne si a promne si oči *Ve škole se mi posmívali, hlavně kvůli dlouhým vlasům *začne a přitáhne si nohy pod bradu a obejme je *Ještě mě přirovnávali k holce. Navíc jsem i tehdy zjistil, že nejsem na holky, takže nebyl jenom posměch, ale i výprask. Měl jsem totiž hodně přísné rodiče, k tomu byli křesťané. *vyklopí ze sebe kratší verzi a koukne na Lea*

*Celý den očekává příchod Mina, jak mu napsal na Illeagramu. Když někdo zaklepal na dveře, vstane z postele a přejde ke dveřím, které následně otevře. Nuceně se na Mina usměje a pozdraví ho. Když zjistí, že Min ví, že jeho úsměv není vůbec reálný, tak se o něj přestane snažit. Pozve ho dál a zavře za ním dveře. Potom přejde zpět k posteli s posadil se na ni. Podívá se na Mina a čeká, že začne něco vyprávět. Sleduje ho a když zmíní školu, přikývne. Dál ho poslouchá a dívá se na něj. Nic na to neříká. Když zmíní, že není na holky, trochu sebou škubne. Zaskočilo ho to a v hlavě mu projelo pár myšlenek. Ty ale hned zažene a poslouchá ho dál. Když shrne všechno, tak přikývne.* Chápu. *Neví, co by mu měl říct. Nikdy mu nešlo snažit se pomoct ostatním. On sám má dost problémů. Přisedne si k němu blíž s jednu ruku mu položí povzbudivě na rameno.*

*Řekne mu zkrácenou verzi a je připraven odpovídat na otázky. To co však Leo udělá ho zaskočí. Zčervená a koukne na něj. Na chvíli je mimo a pak se vzpamatuje. *Nějaké otázky?...*promne si znovu oči a omylem si setře makeup, tudíž jdou vidět pořádné kruhy pod očima. *

*Pozorně poslouchá všechno, co Min řekne. Je to sice dost zkrácená verze, ale on si dokáže představit, jaké to asi mohlo být. Po tom, co domluví si Leo k němu přisedne trochu blíž a dá mu ruku na rameno. Neřekl mu na to skoro nic. Když si všimne, že Min zčervená, tak ruku spustí zase dolů a podívá se na něj.* Nevím. *Odpoví mu. Nenapadá ho nic, na co by se mohl zeptat a ani neví, proč by se měl ptát. Když si Min promne oči, nemůže di nevšimnout, jak se mu pod očima objevili kruhy. To zná taky. Vždy když musí jít na nějakou akci a vypadá, jakoby už rok neusnul, tak se to snaží nějak zamaskovat. Teď sice kruhy pod očima tolik nemá, ale stává se mu to pořád. Podívá se na něj.* Noci, kdy ani na těch pár minut neusneš znám taky. *Přikývne.* Ale vypadáš teda strašně. *Leo sice nemá co říkat, mnohokrát vypadal několikrát hůř, ale to ho vždy viděla jenom jeho sestra.*

*Kývne, je mu to jasné. Když mu Leo řekne, že vypadá strašně přikývne *To vím*přitaká a opře si hlavu o jeho rameno, povzdechne si. *Musím se těch kruhů do pátého září zbavit, nechci aby se Wei, Seyoung nebo Liang strachovali. Narozeniny jsou hlavně o radosti, ne o strachu o nějakého člověka.

*Položí Minovi ruku na rameno, když dovypráví zkrácenou verzi příběhu. Jenže když si všimne, že Min zčervená, ihned ruku spustí zase dolů a pohledem přelétne celou komnatu. Nemůže si nevšimnou jak si Min smazal makeup a na tváři se mu objevily obří kruhy pod očima. On sám někdy vypadal i mnohem hůř. Když si ale Min opře jeho hlavu o jeho rameno, dost ho to zaskočí. Trochu zrudne, ale nic neříká a pousměje se. Poslouchá ho dál jak mluví.* Někdo ti musí zvednout náladu. *Neví co by na to řekl.* Nebo zamaskovat kruhy. S tím mám taky zkušenosti.

*Kývne *V to věřím *zasměje se a prohrábne si vlasy. Pak se očkem koukne na Lea. *A tebe nic netrápí?*Nechtěl, aby řeč stála, ale taky nevěděl co jiného říct, takže se zeptal na tohle no. *

*Zmíní, že s maskováním kruhů pod očima má on sám také zkušenosti. I když mu s tím vždy pomáhala sestra, protože vždy, když to dělal on, vypadalo to dost špatně. Když Min položil otázku, tak ho to dost překvapilo. Min by ho chápal. Ale teda teď mu nic říkat rozhodně nechce. Takže jenom zavrtí hlavou.* Ani ne. *A mávne nad tím rukou. Potom ho napadne otázka, a tak na chvilku zaváhá.* Čínský princ,, tvůj nadřízený, ví o tom? *Zeptá se celkem zvědavě a podívá se na něj. Zajímalo by ho to, protože si vzpomněl, že mu Min říkal jak by to on nepochopil.*

Dobře*kývne. Když se zeptá na čínského prince zavrtí hlavou*Neví a ani nechci aby to věděl , určitě má svých starostí dost *snaží se vymyslet jakoukoliv odbočku od tématu . No a pak ho napadne hudba*Hraješ na nějaký hudební nástroj?*Zeptá se a jen doufá , že Leo nebude chtít se vrátit k té smutné až depresivní náladě *

*Řekne mu, že jeho nic netrápí. Nechce se s ním o tom bavit. Potom ho napadlo, jestli tohle všechno ví i princ z Číny. Jeho odpověď ho ani moc nepřekvapila, a tak prostě jenom jednoduše přikývnul. Nad jeho další otázkou se ani nemusí zamyslet. Hudba ho nikdy nějak nebrala. Jako jo, rád si ji občas poslechne.* Ne, nebavilo by mě to. *Odpoví mu a potom se zeptá na to stejné.* A ty? *Podívá se na něj.*

*Kývne*Rozumím , né každého baví hudba zajímá a baví.*přitaká *Ano , několik let jsem hrál na klavír , ale nyní se věnuji jen zpěvu*poví*Když tak ti něco můžu zahrát , v hudebním salóně mají klavír *poprvé se malinko usměje . Není to sice ten jasně viditelný a krásný úsměv , ale aspoň něco*

*Na jeho otázku, jestli hraje na nějaký hudební nástroj, mu odpoví. Nikdy ho to moc nebavilo a ani vlastně nějak nezajímalo. Potom se ho zeptá na to stejné. Třeba on se hudbě věnuje více než Leo. Poslouchá ho, když mluví a potom přikývne.* Jasně, to by bylo super. *Souhlasí s tím a odpoví mu. Když uvidí, že se Min pousmál, překvapí ho to. Sice to není žádný obří úsměv, ale je fajn ho vidět. Sám se musí také usmát. A to nenuceně, sám od sebe. Trochu se posunul na kraj postele, zády si na ní lehl a ruce si dal za hlavu.* Já radši než věnování se hudbě, fotím a pozoruji přírodu. Člověk je sám. *Pokrčí rameny.*

*Odpoví mu a malinko se usměje. Když mu Leo řekne, že si raději zajde do přírody kývne *Rozumím, když jsem byl menší taky jsem často chodil do přírody. Každopádně už půjdu, začíná na mě znovu dopadat únava a hádám, že nechceš abych ti tady usnul *řekne, prohrábne si vlasy a zívne, pak si promne oči *

*Sdělí mu, že on tráví čas radši sám v přírodě. Dokáže si při různých procházkách protřídit myšlenky a taky si vždy něco vyfotí. Potom sebou plácne dozadu zády na postel. Potřeboval se aspoň trochu natáhnout. Podívá se na Mina, a když řekne že už půjde, přikývne.* Dobře, stejně by sis měl odpočinout. *Souhlasí s ním a pousměje se. Vstane z postele a vyprovodí ho ke dveřím.* Tak se tedy měj. A kdybys něco potřeboval, jsem tu. *Pozdraví ho a nabídne mu, že za ním kdykoli může zajít.*

*řekne, že už půjde a tak i chce učinit. No, ale co se nestane? Min těsně než k Leovi došel zavřel oči a spadl na zem. Prostě usnul a spadl to je vše. Určitě se taky někomu stalo, že byl strašně moc unavenej a když chtěl někam jít, tak si v polovině cesty ustlal na zemi ne? Ne? Tak ne, asi se to nikomu ještě nestalo no. Tím pádem je v něčem Min první. *

*Když Min zmíní, že už by šel, tak Leo jenom souhlasí. Vstane z postele a když Min jde za ním, tak otevře dveře a rozloučí se. Jenže ještě před tím, než to stihne celé doříct, tak Min sebou plácne o zem. Jen tak. Leo nadzvedne obočí a zmateně se rozhlédne na všechny strany. Absolutně netuší, co by mohl dělat. Chvilku tam jen tak postává a kouká na Mina, který se válí na zemi. Potom se vzpamatuje a zavře aspoň dveře. Zváží všechny svoje možnosti. Mohl by ho probudit a riskoval by, že by tady sebou znovu švihnul. To, že by ho odnesl k němu do komnaty, rovnou zamítl. Nechtěl by, aby ho někdo viděl. No a na zemi ho přece spát nenechá. Na tváři se mu objeví zdrcený výraz, potichu si povzdychne a podívá se na něj.* To je snad naschvál. *Zašeptá si pro sebe vážně potichu. Není možné, aby ho to probudilo. Není zrovna nadšený, ale nic jiného ho nenapadá. Dřepne si k němu a zvedne ho. Není zrovna nejlehčí. Odtáhne ho až ke své posteli, kde ho posadí a opře ho o ni. Potichu si vzdychne a ještě jednou zváží své možnosti. Nic jiného ho prostě nenapadá. Jedině že by ho hodil z okna, ale to zas nechce, ještě by Čína vyhlásila Swandwey nepřátelství. Zvedne ho a položí ho na svoji postel. Podívá se na něj. Vypadá roztomile, když spí. Nechá ho tam jen tak ležet a sedne si bokem na židli a jen tak ho prostě sleduje. Ještě nikdy se mu nestalo, že by musel tahat nějakého kluka ze země do postele, protože jenom tak usnul. A nikdy si ani nemyslel, že by se mu to mohlo stát.*

*Min stále spí, a tak Leo ze své komnaty ani neodešel, dokonce si už vzal i knížku a začal si číst, což je u něho dost neobvyklé. Ne moc rád čte. Když někdo zaklepe na dveře, trochu se lekne. Leah ani nečeká na vyzvání a vleze hned dovnitř. S Leem už moc dlouho nemluvila, a tak se za ním chtěla prostě stavit. Když ale vejde dovnitř a uvidí na jeho posteli spícího Mina, zarazí se a nadzvedne obočí. Podívá se na Lea, kterej vypadá ještě víc zmateně než ona sama. Leo vstane ze židle, knížku odloží a přejde k ní.* Potřeboval si popovídat a potom tady jen tak usnul. *Pokrčí rameny a podívá se na Mina. Leah vypadá stále docela zmateně, ale usměje se.* Nechceš ho vzbudit? *Zeptá se ho a na to Leo jenom zavrtí hlavou.*