Jedna z mnoha komnat paláce

*Stále spal a to úplně v klidu. Buď to bylo tou postelí a nebo Leovou přítomností. Ať už tak, či onak je rád, že se po dlouhé době mohl pořádně vyspat. Když však Leah přišla začal se probouzet. Asi holt vycítil "nebezpečí" v podobě zrzavé palice no. Tudíž, když tam Leah přišla byl již v polovičním spánku. Chvíli je poslouchal se zavřenýma očima a potom však oči otevřel. S zívnutím se posadí, protáhne se a promne si oči. Rozhlédne se a hned jak spatří ty dva na chvíli se zarazí, ačkoliv pak si vzpomene. *Dobré ráno

*Po tom, co Leah vejde do komnaty a uvidí tam spícího Mina na Leově posteli, je dost zaražená. Prohodí s Leem pár slov ještě předtím, než se Min probudí. Podívá se na něj, nadzvedne obočí, ale potom se zasměje.* Dobré ráno. *Leo vypadá trošku zděšeně i nervózně dohromady, nic neříká a pohledem přejíždí z Mina na Leah a zase zpátky. Sám se chtěl někdy za Leah stavit, ale nečekal, že by mohla přijít právě teď. Absolutně netuší co by mohl říct. Ale Leah potichu nezůstane.* Jak dlouho tady spal? *Podívá se zvědavě na Lea a úsměv na tváři ji nezmizel. Je vážně překvapená, že tady našla i Mina. Myslela si, že si s Leem vůbec nerozumí.*

*Probudí se a rozhlédne se. Chvíli vůbec netuší jak se ocitl v cizím pokoji, ale potom si vzpomněl. A taky si všiml Leah. *Dobré ráno *pozdraví je a trošku se usměje. Moc do smíchu mu není, ale nechtěl vypadat mrzutě. Navíc Leah ho viděla hlavně s úsměvem na tváři, takže by mohlo být divné, že se tentokrát neusmívá. *

*Když Leah přijde do pokoje, je překvapená, že tam uvidí ležet Mina na posteli. Prohodí s Leem pár slov a potom se Min probudí. Leah se na něj podívá a potom se podívá i na Lea. Ten nic neříká a vypadá zaskočeně. Leo ji už sice shrnul, co se tady stalo, ale stejně se Mina zeptá.* Co tady děláte? Spalo se ti aspoň dobře? *Podívá se na něj a přijde blíž k němu. Sedne si na židli, na které předtím seděl Leo a usměje se.*

*pozdraví je a usměje se. Sice se mu do toho úsměvu moc nechtělo, ale nechtěl aby se Leah vyptávala. *Jen jsem si přišel promluvit a ano, po pravdě se mi z té postele ani nechce. *zasměje se a podívá se na Lea. *Ale raději už půjdu pokud potřebujete být o samotě *odkryje se a přehodí nohy přes okraj postele *

*Po tom, co se Leo probudí, tak ho Leah pozdraví. Zeptá se ho jestli se mu spalo dobře. Podívá se na něj. Stále vypadá celkem unaveně a ospale. Leah netuší, jak dlouho tady spal a proč vlastně doopravdy přišel. Připadá si, že tady akorát zavazí.* Ne, ne. Já půjdu, přijít můžu kdykoli. *Usměje se a vyjde ven ze dveří. Leo celou tu dobu nic neříká a potom se zatváří zmateně.* No, tak co teď *Řekne dost zmateně a podíval se na něj.*

*Pozdraví je a sedne si na okraj postele s tím, že je tu nechá o samotě. Ale když Leah řekne, že odejde místo něj chce ji přesvědčit, že nemusí. No nevyjde mu to a tak tam zůstane sedět. Koukne se na Lea a zapřemýšlí *No pokud se nechceš třeba na něco kouknout nebo tak, odejdu *malinko se usměje. Začíná mít dobrou náladu. *Zítra jestli tedy budeš chtít můžeš přijít na oslavu narozenin

*Když se Min zvedne s tím, že nejspíš odejde, Leah ho zastaví. Po chvilce vypadne pryč a Leo tam s ním zase zůstane sám. Podívá se na Mina, který ještě nedávno spal a nevpadá už tak zdrceně. I když to stále není tak, jako ho poznal. Potom zavrtí hlavou a zívne.* To asi ne, promiň. Za celou tu dobu jsem ani nezavřel oči, musím se taky prospat. *Pousměje se a poškrábe se na krku. Potom nadzvedne obočí.* Nevím co bych tam dělal. *Podívá se na něj a nakloní hlavu na stranu.*

*sedne si na okraj postele a pak vstane. Zeptal se ho, jestli si náhodou nechce třeba něco pustit, ale už jen jak se na Lea podíval poznal, že to nepřipadá v úvahu. Vypadal podle něj hůř jak předtím on sám. No rozhodl se, že už raději půjde, aby se Leo taky mohl vyspat. Rychle prohodil něco o té oslavě, ačkoliv mu bylo jasné, že Leo by tam nepřišel ani kdyby tam byla Leah. Moc ho to nepřekvapilo, ale stejně trochu posmutněl. *

*Potom, co Leah odejde, Min vstane. Leo celou dobu nezavřel oči ani na pár minut, takže je teď ještě unavenější než on. Zívne a odmítne to, že by se mohli spolu podívat na nějaký film. Vážně se potřebuje prospat. Když mu Min řekne, že pořádá oslavu narozenin, tak zavrtí hlavou. Absolutně netuší, co by tam dělal. Ale teda neodmítne úplně, třeba se tam na chvilku objeví, kdo ví.* Nevím, třeba na chvilku přijdu. *Pokrčí rameny a podívá se na něj.*

*Vstane a nabídne Leovi, že by spolu mohli kouknout na film. To co mu Leo řekl už čekal, taky i na to vypadal. Takže se Min rozhodne jít k sobě a dál ho neotravovat. Ještě než odejde mu poví o oslavě a když se mu dostane odpovědi nemůže popřít, že to čekal. Samozřejmě ho chápe a respektuje jeho rozhodnutí. Jen na očko trošičku posmutní. *No nic, ještě jednou děkuji a krásně se vyspi. Ahoj. *rozloučí se s ním a odejde. *

*Návštěva Doriana před pár dny jí sice trochu pomohla, ale pořád je na tom dost bídně. Naposledy jedla nejspíš právě, když tu Dorian byl, od té doby ne. Pod očima má obrovské kruhy, které ale nejsou tolik vidět, protože jsou více vidět všechny modřiny, které má jak po obličeji, tak po zbytku těla. Jedná se o památky z její návštěvy bojového klubu, které se jí nehojí kvůli tomu, jak je vyčerpaná. Kromě toho, že prakticky nejí, tak ani moc nespí. Nijak to jednoduše nedokáže. V hlavě má až moc velký bordel na to, aby dokázala klidně usnout. I tak ale tráví čas vlastně jenom v posteli. Leží zahrabaná pod dvěma dekama, aby jí bylo dost teplo a čumí do stěny. Teď tedy nějakou chvíli směruje pohled do mobilu, když si píše s Keenanem. Je ráda, že svého brášku konečně uvidí, jestli je tedy doopravdy na cestě k ní. Nestíhá mu ale odpovídat potom tak rychle, protože se jí začnou klepat ruce, které nejsou moc zvyklé na pohyb poslední dobou a jsou vyčerpané, takže mu odpovídá pomaleji, protože si potřebuje vždycky na chvilku odpočinout.*

*Nebyl dlouho v paláci, vrátil se teprve před pěti dny a to si jenom hodil své věci do komnaty a kašlal na všechno a zase se vrátil do města. Před tím, když zmizel úplně, byl až v jiné provincii, ale teď se těch pět dnů zdržoval v Angeles. Snažil se i ignorovat všechny myšlenky na jeho sestru, ale dnes to už nevydržel a musel jí napsat. Věděl, že to skončí hádkou nebo tím, že ho nakonec přemluví, aby jel za ní. ale on to měl stejnak v plánu, takže když mu Brikssi napsala, aby za ní přijel, už byl dávno na cestě. Díky těm drogám, o kterých do teď neví, co to bylo zač, ale co z toho pochopil, tak něco domácího, má bledou pleť, takže mu díky tomu výrazně jdou vidět kruhy pod očima, které má taky díky drogám, ale taky kvůli tomu, že po večer moc nespal. A nespal ani přes den. Ještě před tím, než se vydá ke komnatě Brikssi, vydá se k sobě, aby i mohl rychle dát ledovou sprchu na vzpamatování se a také aby si mohl vzít čisté oblečení, které má ještě stále trochu přilepené na mokřejším těle. Poté se už vydá k Sisi, zaklepe na její dveře, nečeká na vyzvání a hned vejde dovnitř. Jakmile mu pohled padne na ní, jak leží na posteli a rozhodně není v dobrém stavu, zaplaví ho vlna nekonečných výčitek, které mu hlodají v hlavě cestičky, že to je jen a jen jeho vina. Potichu přejde k ní a posadí se vedle ní na postel.* Promiň. Choval jsem se jak kretén. Pořád se tak chová. *promne si jednou rukou obličej a se zoufalým výrazem se na ni koukne.*

*Sleduje stěnu ve své komnatě střídavě s displejem telefonu, kde odpovídá na zprávy Keenanovi. Už jí opravdu chybí. Nejdéle bez sebe byly, když ona utekla do Anglie potom, co se dozvěděla o tom zasnoubení, ale to byli denně v kontaktu, kdežto teď o něm nevěděla prakticky nic a umírala strachem z toho, co všechno se mu mohlo stát, nebo čeho by se on sám byl schopný dopustit. Párkrát jí i proběhlo hlavou, jestli neudělal nějakou blbost, kterou by způsobil, že ho v tom bojovém klubu, kde se pohádali, se viděli naposledy. Tyhle myšlenky se ale snažila zase rychle zaplašit, protože jinak by se asi hned rozbrečela a snažila se rozběhnout směrem za ním, ať už by to bylo kdekoliv. Naštěstí ale během chvíle uslyší klepání a hned po něm otevírání dveří, podle kterého Keenana pozná vždycky. Ostatní totiž čekají na vyzvání, on ne. Překulí se na druhý bok, aby byla obličejem ke dveřím a pousměje se, když ho uvidí, i když je v jejím obličeji znát starost, když vidí, v jakém je stavu.* Už jsem si na to za těch dvacet dva let zvykla. *Odpoví mu s pobaveným úsměvem a nadzvedne se na rukou, aby se posadila. Ruce se jí ale prakticky hned roztřesou, takže jí to zabere nějaký čas a i spoustu energie, než doopravdy sedí. Položí mu ruku na rameno a nadzvedne koutky rtů.* Nechováš se jako kretén, Kee. Teď jsi tady a to je hlavní.

*I když se chtěl od Brikssi distancovat, stále na ni myslel. I když si bral ty drogy, myslel na to, jak za to sprdne co nejvíce to půjde a několikrát se i zastavil, jestli je to vůbec dobrá volba Na konec to stejně udělal, ale stále přemítal, jestli t za to stálo. teď už se tím ale nezabývá, protože nakonec se vydá na cestu k Brikssi, jelikož i to, že je to jeho dvojče, má větší váhu na to, že jí chybí a to strašně moc. a že bez své sestry nevydrží být nkde dlouho, když ví, že na tom není dobře a taky když ví, že na tom není dobře kvůli němu. Jakmile přejde k její komnatě, zaklepe, ale jen aby o sobě dal vědět, jinak hned vejde dovnitř. Na co čekat? Čekání je pro něj zbytečný. Po jejích slovech se na ni pousměje, ale když vidí, jak je na tom zle a nedokáže se pomalu ani posadit, zamračí se a do sedu ji pomůže.* Měla by sis odpočinou, najíst se a spát. *Poučí ji hned a pak se ji omluví za to, že se chová jako kretén.* Původně jsem chtěl ještě odjet... Že přijedu jen na chvíli. *Řekne a jen na ni upře pohled, pak pokračuje dál.* Ale zůstaun tu. pokusím se tu zůstat do té doby, než odjedeš do Dánska. A hlavně na tebe budu dávat pozor, abys odpočívala. *Poví to starostlivým tonem a stále se mračí. Ještě před pár dny by ho bolel obličej, ale rány ještě z bojových klubů se mu docela hojí a navíc ještě pozůstatek drog v jeho krvi mu zabraňuje v tom, aby bolest nějak cítil.*

*Uleví se jí, když uslyší klepání a pak Keenana uvidí živého, i když vidí, že na tom moc dobře není. Ale vidí ho živého a to stačí na to, aby se jí ulevilo a oddechla si, že její nejhorší představy se nenaplnily. Doufá, že jestli tady zůstane, mohla by mu nějak pomoct, aby se dal dohromady a byl v pohodě, i když sama je docela v háji. Pokusí se aspoň trochu zavtipkovat, když slyší jeho slova, aby hned trochu uvolnila atmosféru. Tuší, že tohle zrovna moc uvolněný rozhovor nebude. Začne se zvedat do sedu a vděčně se pousměje na Keenana, když jí pomůže. Jí samotné by to zabralo asi daleko víc času a energie.* Děkuju. *Cítí se hrozně, že se nedokáže sama ani posadit a věčně jí s tím musí někdo pomáhat.* Už přes týden ležim jenom v posteli, protože nic jinýho nedokážu. Jíst nezvládnu, ani nevim, kdy jsem jedla naposledy a usnout se mi taky nedaří, takže... *Nechá tu větu vyznít do prázdna a pokrčí letmo rameny. Když slyší o tom, že chtěl přijet jenom na chvíli, podívá se na něj a stáhne obočí. Nechce, aby znovu odjel. Oddychne si, když pak slyší to pokračování, které jí ujistí o tom, že její bráška nikam mizet v blízké době nezmízí.* Jsem ráda, že tu zůstaneš. *Řekne mu upřímně a položí si hlavu na jeho rameno.* Měl bys dávat pozor ale taky na sebe. Musíš se dát dohromady. Vypadáš příšerně. *Řekne mu, aniž by brala ohled na to, jak vlastně vypadá ona. Pro ní je hlavní stav lidí okolo ní.* Já... Mluvila jsem s Dorianem.. O tom všem, jak to bude probíhat po svatbě.. Říkal, že jestli chceš, klidně bys mohl jet do Dánska s náma.. Pomoct mi se tam zabydlet a tak.. Jestli bys teda chtěl. *Nechce ho do ničeho nutit a nechce být někdo, podle koho si musí řídit svůj život, ale rozhodně by byla ráda, kdyby ho nemusela opouštět.*

*Hned jak vejde do komnaty Brikssi se zamrači nad jejím stavem, protože se mu ani trošku nelíbí. A hned má tak milion vycitek, že za tenhke její stav muž on. Kdyby nechodil do těch klubů, nešla by tam ani ona. A prostě ji nedokázal ochránit, i když se jí hlavmě snažil ochránit sám před sebou. Sedne si vedle ní a když vidí, že s eji i těžko sedá, hned ji pomůže. Usměje se na ni, i kdyz je to nejistý úsměv a on nejistotu a vlastně veškeré emoce ukazuje jen právě před ní. I když se to také snaží omezit.* Chceš něco k jídlu donést? Aspoň něco malého. Třeba polévku. *Poví starostlivě a pak pokračuje dál.* A můžu tady zůstat přes noc... Teda jen jestli chceš. *Povzdechne si a upřesnil na ni pohled, ze kterého se ani nesnaží smazat starost, vztek na sebe a to, jak mu je tohle vše líto.* Mně nic není. Jsem v pohodě. *Pokrčí rameny a radši se nesvěřuje se strachem, že by si mohl vybudovat na těch drogách menší závislost. Není si tím jistý, navíc si myslí, že by to musle brat delší dobu a to nebral. I tak ma ale menší strach, ale kvůli Brikssi, jelikož by si dělala starosti.* Nechci vám tam překážet, Sisi. Hádám, že bych tam prekážel Dorianovi. Ale můžu tam třeba s tenou jet a pak... Dojíždět. *Pokrčí rameny. Samozřejmě, že se od ní nechce vzdalovat, už ne. Ma o ni až moc velký strach. Ale taky jim nechce dělat křena.* Pořád přemýšlím o našem právem tátovi. *Vypadne z něj najednou a upře na ni pohled.* A třeba není nic špatnýho být jako on. Ale to je jedno. Za to můžou ještě ty drogy. *Odmávne to rukou a rychle se na ni usměje.*

*Malinko se zašklebí nad představou toho, že by měla jíst, ale moc dobře ví, že to jednoduše potřebuje a že to její tělo takhle nijak dlouho nevydrží.* Neumim si představit, že bych v sobě měla něco teplýho, je to až nepřirozený, ale.. třeba trochu ovoce bych sníst dovedla. *Pokrčí letmo rameny.* Ale s tim si nedělej starosti. *Potřese hlavou, protože nechce, aby si s tim dělal starosti a sháněl teď nějakou komornou, nebo pro jídlo šel sám.* Jasně, že chci, Kee. Jestli to nebude vadit tobě. *Nechce ho nutit k tomu, aby tu s ní zůstal, kdyby se tu cítil nepohodlně a nechtěl tu být. Vzhlédne k němu a když uvidí jeho starostlivý pohled, cvrkne ho prstem do nosu a pokusí se pousmát.* Nedělej si starosti a nezlob se na sebe. Všechno je a bude v pořádku. *Snaží se mu říct co nejvíc přesvědčeně.* Jasně, to vidim. *Ušklíbne se a podívá se na ty kruhy, co má pod očima.* Vypadáš jako mrtvola, Kee. Musíš se dát dohromady. *Řekne mu se staženým obočím. Pak mu řekne o tom, co jí nabídl Dorian vzhledem ke Keenanovi.* Nepřekážel. Dorianovi nijak nevadíš. Rád by se s tebou i poznal víc a doufá, že on by mohl přestat tolik vadit tobě. A já bych byla ráda, kdybych tam měla svýho brášku. *Pousměje se na něj.* Ještě je dost času na to, aby sis to rozmyslel, takže to nemusíme řešit teď. *Potřese nad tím nakonec hlavou, protože to nejspíš opravdu nespěchá. Neví, v jakém stádiu je Selekce a ani kdy přesně se má její a Dorianova svatba konat. Když pak slyší, o čem Keenan přemýšlí, starostlivě se na něj podívá. Ale chápe to. Jí se to také honí skoro pořád hlavou.* Jak to myslíš? Že není špatné být jako nejhorší člověk v dějinách naší rodiny? Plánuješ snad udělat něco, co udělal i on? *Zamračí se nad tím zmateně.* Kee, ty nejsi špatný člověk. Máš v sobě světlo. Akorát jsi zlomený tím vším, co se teď děje. Ale právě přes ty praskliny se to světlo do tebe dostává. Nejsi jako on. *Tím si je jistá a klidně by za to strčila ruku do ohně.*

Dobře, aspon to ovoce. *Poví nesmlouvavě a přejde na chodbu, kde zavolá komornou, která po chvíli donese tác s několika druhy nakrajeného ovoce. I s tácem přejde zase na postel a tác Sisi podá.* Já tady chci zůstat. Aspoň nejak můžu odčinit to, že jsme odjel. *Povzdechne si a nakrčí obočí, když ho cvrkne do nosu a hodí po ní varovný, ale pobavený pohled.* To nevím. *Zamumlá, i když spíše pro sebe. Pak se neubrání a musí protočit očima.* Nevypadám jako mrtvola. Jsem vážně v pohodě. Narozdíl od tebe. *Připomene jí její stav, protože ten mu nepřijde ale vůbec v pohodě a jeho stav mu oproti tomu jejikuz přijde normální.* Nevadím mu? On je vážně pitomej. Normálnímu člověku by vadil člověk, co mu hned jakmile ho vidí poprvé, dá do držky. *Ušklíbne se nad tou vzpomínkou jejich společného prvního setkání. Následně přikyvne a stěhování do Dánska dál nerozvádí.*  Ne, rozhodně bych nikdy nezabil svoje dvojče. *Odpoví ji zamračeně, načež pokračuje dál.* Ale nevím, třeba k tomu měl prostě důvod a jeho rodina ho jen nechápala amu nezbyvalo nic jinýho, než se stát záporákem. *Pokrčí rameny a po jejich slovech s ena ni docela překvapeně koukne a i když to nedava najevo, tyhle její slova ho zahřejí na srdíčku, které má normálně zmrzlé jako kus ledu.* Tos řekla hezky. *Zamumlá upřímně a opatrně Sisi obejme, aby ji nijak neublížil.*

¨*Přikývne, když se Keenan zvedne a počká, než se k ní vrátí s ovocem. Vezme si ho od něj a přejede pohledem všechny ty druhy ovoce. Nakonec se natáhne pro kousek manga, který sní.* Nemusíš nic odčinit, Kee. Já se na tebe nezlobím a nemusíš mi to nijak vynahrazovat a trápit se tim. *Pohladí ho po ruce a pak ho cvrkne ho nosu a na jeho pohled zareaguje nevinným pousmátím, po kterém si do pusy strčí jahodu.* Chceš taky? *Kývne hlavou k tácu, protože ona rozhodně nedokáže sníst všechno.* Hele... Možná nevypadam jako miss universe, ale nejsem na tom až tak blbě. *Protočí očima.* Ale ty na tom blbě jsi. *Doplní potom a pak začnou rozebírat Doriana, při čemž si do pusy dá pár bobulek borůvek.* Neni pitomej. *Zamračí se, protože vzhledem k tomu, že se do Doriana zamilovala, tak se ho musí zastávat, když o něm někdo řekne něco špatného.* Já na něj zase byla dost dlouho hnusná a on se se mnou stejně pořád snažil seznámit. Je prostě fajn. *Pokrčí rameny a moc se jí nepodaří skrýt zamilované pousmání, které se jí objeví na rtech.* To doufám. *Pokusí se odpovědět trochu pobaveně, aby odlehčila atmosféru.* Nikdy asi nezjistíme, jak to přesně bylo a nikdy nezjistíme, co se mu honilo hlavou. Pochybuju, že bysme to ale zjistili, i kdyby byl pořád naživu. Podle toho, co mi říkala máma šel ale prostě jenom po trůnu. Jeho táta ho zapřel, ale pravda byla taková, že byl nejstarší dítě. Kdyby ho přiznal za svoje, byl by korunním princem. Měl za to, že mu trůn patří a když mu ho nikdo nechtěl dát, šel po něm i přes mrtvoly. *Řekne mu to, co slyšela od jejich mámy, když se s ní naposledy bavila krátce potom, co zjistili pravdu. Pak mu řekne, že v sobě má světlo a že je dobrý člověk a po jeho reakci se na něj usměje a oplatí mu objetí. Objeme ho svou plnou silou, která ale momentálně není nijaká, takže to působí tak, jako kdyby ho objalo malý dítě.*

*Hned přejde na chodbu a zaměstná jednu komornou, aby mu donesla tác s různým ovocem, aby měla Brikssi dost vitamínů a taky si z čeho vybírat. Pak převezme tác a podá ho Brikssi a uleví se mu, že aspoň něco málo do sebe souká.* Jenže jsem udělal blbost. A tím jsme ti ublížil. *Pokčí rameny. Je mu i jedno, jeatli si dělaly třeba starosti jejich rodiče, protože nad tím i pochybuje. Jediné co ho štve je to, že prostě pořád nechtěně a neplánovaně ubližuje svému dvojčeti.* Nechci, díky. *Zavrtí nad tím hlavou. Pak nad jejími slovy protočí očima a ušklíbne se.* To teda jsi. Mám oči. To ty jsi asi unavená až tak, kdy nerozeznáš to, kdo je kdy v pohodě. *Uchechtne se a znovu protočí očima.* No jo pořád. Radši ticho nebo se z té vší lásky a cukrovatosti rozteču. *Ušklíbne se. On nikdy nebyl na lásku, láska je pro něj zbytečná věc, proto ani nemusí, když o ní někdo mluví. Láska je pro něj jen věc, kdy stejně jednou jeden druhému ublíží nebo se to rozpadne.* I tak bych se s ním chtěl potkat. Když on vymyslel vir, je asi i tak malá šance, abychom my vynalezli stroj času nebo oživení sto let starých mrtvol, co? *Pokusí se to říct pobaveně a dokonce ze sebe vydá něco jako smích, i když to zní jako by se smál třeba klokan nebo nějaký další zvláštní zvíře. Pak ji obejme a když se odtáhne, zamračí se.* Měla bys jít spát. Odpočinout si. *Poví to starostlivě a neústupně.*

*Když jí Keenan donese tác s ovocem, začne do sebe soukat pár kousků, protože jednak ví, že to potřebuje a jednak nechce, aby si Keenan dělal starosti. Doufá, že ho tímhle přesvědčí, že je v pohodě.* Každý děláme blbosti, Kee. A já jsem opravdu v pořádku. Nevyčítej si to. *Nerada ho sleduje, jak se trápí a stejnak nedokážou změnit, co se stalo, takže už je to jedno. A jí to sice ublížilo, když odjel a lhal jí, ale teď už je zpátky a to to všechno vynahradilo. Když odmítne její nabídku ovoce, pokrčí rameny a dá si další jahodu.* Hele, nejsem až tak unavená. Pořád mi to myslí. A jsem v pohodě. *Brání se hned co nejrychleji a trošku se zamračí. Když pak mluví o Dorianovi, nedokáže ovládnout zamilovaný úsměv, který se jí rozlije na rtech.* Nejsme cukrovatý, nebo jak se to říká. *Uchechtne se.* Já si taky dřív myslela, že láska je zbytečnost a výmysl, ale teď jsem názor změnila. Dorian se o mě stará jak jenom může a je mi s ním dobře. Pořád mě ujišťuje, že mě má rád a je tu pro mě. Já vím, že mám tebe a že tu pro mě vždycky budeš, ale nechci, aby ses celý život řídil jenom podle mě. Zasloužíš si sám najít svoje štěstí. *Pousměje se na něj. není moc zvyklá mluvit o svých pocitech. Nikdy to neuměla, takže neví, jestli to, co řekla, dává smysl.* Každý má nesplnitelné přání, Kee. To naše je poznat tátu. *Zhodnotí trochu omluvně, protože jí mrzí, že nemůže udělat nic, čím by Keenanovi pomohla ke splnění tohohle přání. Oplatí mu objetí a po jeho starostlivých slovech lehce protočí očima.* Fajn, ale vyspi se taky. Taky si potřebuješ odpočinout. *Stiskne mu lehce ruku a vrátí se zpátky do lehu.* Mám tě ráda, Kee. Jsem ráda, že jsi zpátky. *Zamumlá ospale, protože teď, když jí už nesužuje strach z toho, co by se mu mohlo stát, když byl pryč, tak se jí podaří vcelku rychle usnout.*

*Včera mu napsal bratr jeho snoubenky, Jace, který se mu omluvil za tu ránu do nosu. Naštěstí ho neměl zlomený, což je skoro zázrak. Je asi dost odolný, vzhledem k tomu, jak občas dokáže být "šikovný" a padá sám. Teď dodělal papíry, které mu otec poslala z Polska. Na sobě má černé džíny a šedou mikinu. Stavil se do kuchyně, kde vzal nějakou čokoládu a jelikož si o těhotenství něco zjišťoval ví, že by měla Ang jíst i mléčné produkty, proto vzal pár sýrů, ze kterých udělal jakousi obloženou mísu a zamíří si to do komnaty své snoubenky. Aby se dostal k její komnatě požádá o pomoc jednu ze služebných, kterou potká na chodbě, aby jej tam navedla. I přes to, že zítra asi bude právě tohle hlavním tématem drbů. Sám by se tam jen tak nedostal. Zaklepe na její dveře a čeká, než otevře.*

*Zrovna pokračuje ve svém deníku, který si začala psát, když zjistila, že je těhotná a dopisuje zápis z dnešního dne. Sice má na něco chuť, ale pořád má v hlavě díky svým bratrům představu sama sebe, jak neprojde dveřma, takže se rozhodla, že pro nějaké jídlo si půjde až zítra ráno na snídani. Snaží se jíst normálně, ale je to pro ní docela těžký, protože buď má šílený chutě a nebo naopak nemůže jídlo ani vidět a cítit. Na sobě má huňatou červenou mikinu a černý tepláky, aby jí bylo teplo a vlasy má stažené v nepořádném drdolu, aby jí při psaní nepřekážely. Ten kdo jí dost dobře zná by už poznal povyrostlé bříško, kdyby si vyhrnula triko, ale pořád se to dá lehce pod tričkem schovat a nepotřebuje pořizovat těhotenské oblečení. I tak se ale začíná na miminko už pomalu těšit a projížděla několik stránek na internetu s dětským oblečením, vybavením a hračkami. Od psaní do deníku jí ale vyruší klepání na dveře. Netuší, kdo by to mohl být, protože komorné k ní večer nechodí a nikdo z rodiny jí nepsal, že by se za ní plánoval zastavit. Zvedne se od stolu a dojde ke dveřím, které zvědavě otevře. Překvapí jí, když tam uvidí Cassiuse a její rty se hned roztáhnou do úsměvu.* Jéé, ahoj. *Pozdraví ho a uvolní průchod do komnaty, aby mohl vejít dovnitř a nestál přede dveřmi.* Čemu vděčím za návštěvu? *Zajímá se zvědavě.*

*S Angel rád tráví čas a jak slíbil jejím bratrům postará se o ni. Ale spíše je to o tom, že s ní rád tráví čas, možná více rád, než by si byl schopen přiznat a proto zamířil od kuchyně, kde vzal čokoládu a připravil sýrovou mísu, aby měl záminku za ní zajít. Zaklepe na dveře do její komnaty a když mu otevře, usměje se na ni.*Ahoj. *Pozdraví ji a vejde dovnitř.* Chtěl jsem tě vidět a taky jsem ti něco přinesl. *Položí čokoládu i se sýry na menší stolek.*Četl jsem, že těhotné ženy mají jíst sýry a nebo jogurty. *Takže by si měla něco dát, nebo ji bude otravovat tak dlouho, dokud to stejně neudělá.*  Ruším tě? Klidně můžu odejít, pokud jo. *Všimne si na posteli otevřené jakési knížečky, takže ji nechce rušit, když něco dělá. * Jak se máš? A co dítě, všechno v pořádku? Nestalo se nic? *Zabombarduje ji několika otázkami.*