Jedna z mnoha komnat paláce

*Je vlastně trochu nervózní z toho, že sama od sebe došla. Ale vždyť ji šla hledat i do těch zahrad, no ne? Ale to působilo spíše jako vtip a její tvrdohlavost v tom, že chtěla zjistit, proč je Luna v tak mizerné náladě. Teď přišla... protože prostě chtěla. Raději se nad tím víc nezamýšlela, jinak by si musela zaklepat na hlavu a uznat, že jí asi nádor tlačí na mozek nebo něco, protože proč ze všech lidí, zvolila zrovna Lunu? Nebylo to jen tím, že toho ostatní z rodiny měli dost, věděla, že na to se jen vymlouvá. Prostě chtěla mluvit s Lunou, zažít trochu vzájemné uštěpačnosti a mít dojem, že je všechno v pohodě. A ne, že se svět rozpadá pod nohama.* Rozmyslet? *Sešpulí rádoby uraženě rty, ale nakonec si pobaveně odfrkne a vstoupí, když jí Luna otevře. V komnatě má trochu větší nepořádek, než obvykle, což značí, že má nejspíš sama dost starostí. Jindy tu bývalo celkem naklizeno, vzhledem k tomu, jaký uměla být Luna perfekcionalista. Obrátí se na ni a může ji tak přelétnou pohledem. Obzvlášť ty krátké džínové kraťásky rozhodně schvaluje.* V zásadě náš všichni doktoři vyhazovali, ať se jdeme vyspat a vrátíme potom, až budou mít něco nového. Mám pořád zapnuté upozornění na mobilu, kdyby něco, dostanu echo. *Nejraději by byla přímo tam, ale vážně to k ničemu nebylo.* Jen jsem si řekla, že se zastavím. Zkontrolovat, zda jsi tak jako běžně protivná, nebo snad zda čirou náhodou nejsi v nějaké příjemnější náladě. Však víš, jsem velmi dobrá v tom tě do dobré nálady naladit, a tak... *Usměje se dvojsmyslně, i když v zásadě narážela hlavně na ten les.* Tak mi když tak ukaž, o co se můžu poranit, aby ti bylo do smíchu. *Nabídne ochotně. Popravdě rozptýlení vítala spíš ona. Ale to nemohla přeci přiznat.*

*Nedokázala se ubránit chvilkovému překvapení, že se před jejími dveřmi už podruhé objevila osoba, se kterou se až do selekce nebavila. Bylo vtipné a zajímavé zároveň, jak se všemi obyvateli paláce od základu otřásla. Je si jistá, že bez ní by za ní Bea jen tak nepřišla, neřekla ji o nemoci a nepadla ji do náruče, nebo ji nehledala po celém lese a zahradách. Smála se nad tím ještě ten den ráno, když ji viděla poškrábanou a potrhanou v ranním přímém světle. Ale ten prst ji nakonec ošetřila, nechtěla, aby se k tomu všemu ještě přidal nějaký ten zánět. Chvíli vtipkuje, ale nakonec ji pustí dovnitř, ani ona nevypadá ve své kůži. No a co se týká jejího pokoje, je to přesné zrcadlo toho, co teď má zrovna na práci.* Nedělej jako bys nečekala, že ti otevřu. *Zakroutí nad tím lehce očima a posbírá si z postele všechny papíry a hodí je na druhý stůl kousek od ní. Potřebuje hodně pracovního prostoru a proto poprosila o dva větší pracovní stoly, aby měla kam házet svoji práci, když ji zrovna nepotřebuje.* Snad je všechno v pohodě, včera to prý byla řezničina. Něco málo jsem večer slyšela, ale znáš mě, když se pustím do práce, tak si okolí moc nevšímám, takže jsem pracovala dál. Docela vtipný, když se nad tím tak zpětně zamyslím. *Posadí se na postel a přitáhne si patu ke stehnu.* Jsem naprosto v pohodě, ale pokud budeš takto mluvit ještě nějakou tu chvíli, tak tě asi roztrhám, celou noc jsem nespala. A je to docela nezvyk? Asi tak bych to nezvala. Dáš si něco? K pití nebo tak? *Podívá se všude kolem, komorná ji vodu s citrónem měnila před chvílí a dokonce tu má nějaký talíř s krekry, ani si neuvědomila, že druhý den v kuse nejedla. Dostala docela hlad a její žaludek si to teď uvědomil taky.*

*Škrábance se zatáhly celkem rychle, ačkoliv by je samozřejmě stále našla. Kotník naštěstí nebyl vymknutý ani nic podobného, po teplé vaně a troše odpočinku to bylo ok, a jen poklovaný prst měla stále olepený náplastí, jelikož klovnutí šlo celkem hluboko. Ale stálo jí to za to. Sice si s Lunou jen povídaly, ale zdále se celou dobu v lepší náladě a spát vedle ní ve stanu... no, nic extra pohodlného, kempování holt nebude pro ni, ale probuzení bylo... hezké.* Kdo ví, občas jsi celkem nečitelná, třeba bys mi práskla dveřma tak rychle, že bys mi zlomila nos. I tak bych pak byla hezká, ale chápeš, bolelo by to, tak jsem radši opatrná. *Zažertuje. Rozhlédne se kolem a pobaví ji, když se Luna trochu pustí do úklidu. Ona sama měla v pokoji hrozný svinčík, který ale nazývala organizovaným chaosem. Jí to vtipný moc nepřišlo, i když věděla, že se ji Luna snaží rozptýlit.* No jo... ale jo, bylo to krutý. Max, Clau a Daph jsou na ošetřovně. A Aaron v ten den boural. Je to prostě šílený, jako by se prostě všechno muselo sejít naráz. *Nehledě na její rakovinu, ale to nechtěla vytahovat.* Aha, takže nepříjemná nálada. *Zanotuje rádoby zvesela a posadí se vedle ní na postel do tureckého sedu.* Co pro tebe můžu udělat? *Zamžiká schválně řasami s nevinným pohledem.* Celý den? Měla by sis jít odpočinout. *Zamračí se nyní lehce starostlivě.* Ne, v pohodě. *Moc by toho do sebe stejně nedostala.* Ale ty by ses možná měla najíst. Stejně že ses ponořila do práce a maximálně k tomu mlsala medovník. *Odfrkne si.* Něco ti objednám, jo? *Už už sahá po mobilu.* A pak si půjdeš lehnout. Potřebuješ si odpočinout. Bereš si toho na sebe moc. *V tomhle byla až moc podobná Aaronovi. Ani si neuvědomila, kdy svou typickou, občas až přemrštěnou starostlivost, začala aplikovat vůči Luně, jelikož běžně ji věnovala jen své rodině.*

*To kempování ji lehce pročistilo hlavu, urovnala si i během něj vztahy s bratrem a byla vážně ráda, že se to seběhlo, jak se to seběhlo. Ten večer si vážně užila a má z něj vzpomínky skoro na celý život. Je to vtipné, jak koukala na Beu, jak šlápla na vše možné, jen proto, že se více věnovala telefonu, nebo jak ji napsala, že se zasekla v bludišti. Měla sto chutí za ní jít a jít ji vysvobodit, ale nějak přišla na to, že sledovat ji bude mnohem větší legrace a tak zůstala na místě. A překvapilo ji, že na sebe nechala dosednout docela velkého dravce, jako je sova pálená.* No, nejdřív bych se ujistila, že tam ten nos opravdu máš, než bych s nimi práskla, potom bych to už nějak zařídila. Třeba by se tě ujala nějaká hezká zrzka, nebo snad blondýna, aby tě opečovala. *Trochu ji vyčte. Věděla, jak má ro ně slabost a teď ji to tak nějak napadlo zmínit. Nemyslí to přímo zle, ale jelikož se v ní probouzejí potlačované pocity, musí je nějak dát najevo. Ale jakmile za nimi zavře dveře, dá se hned do uklízení, aby měli nějaké místo na to se posadit a možná si zase popovídat. Ne že by se zase nezačala vídat s Remim, ale nikoho jiného neviděla už pěkně dlouho a docela ji společnost chybí.* Já vím, promiň. Ale zase, Aaron se zranil den předtím ne? Nebo se to ke mně dostalo nějak pozdě? *Byla si jistá, že jeho schůzka byla v sobotu a ten táborák včera, ale stejně to bylo ráz naráz.* Není to nepříjemná nálada. *Odfrkne si a posadí se na postel, přičemž si k ní přisedne i Bea a ji napadne něco krutého a zároveň doufá, že to Beu pobaví.* Co pro mě můžeš udělat, jo? Hmmm. *Zamyslí se a na stech se ji objeví malý nepatrný ďábelský úsměv.* To nevadí, rekord mám 4 dny, tak to zkusim překonat, tak se o mě neboj. *Protáhne se, ale na nabídku jídla jen kývne. Hlad má docela velký, nechce kecat a je to to jediné, co ji ještě drží vzhůru.* Neberu si toho na sebe moc, toto je normální a v pohodě. *Usměje se a na postel si vleze tak, že teď stojí na čtyřech a pomalu se plazí k Bee. *K tomu, že bys pro mě mohla něco udělat. *Uculí se, chytne ji za ramena a shodí ji pod sebe. Na tváři má již lstivější úsměv, a jakmile se skoro dotkne jejích rtů, uhne a dopadne hlavou těsně vedle té její a zamáčkne ji vahou svého těla.* Toto je super.

*Čistě podvědomě si promne nos, když si představuje, jak by jí do něj v plné rychlosti narazily dveře. To by určitě nebylo pěkné a jejího roztomilého nosíku by byla škoda. Rty se jí pomalu roztáhnou do úsměvu, téměř svůdného.* Já že by ses o mě postarala ty. *Navrhne s pozvedne obočí. Rozhodně by si nestěžovala, kdyby ležela na ošetřovně a skákala by kolem ní Luna, nejlépe v nějaké super krátké uniformě. Zaškubou jí koutky nad tím, jak se snaží v rychlosti pokliditpoklidit, ale pak si vedle ní sedne.* Alespoň že jeho nezranili na tom útoku. *Povzdechne si. Ta autonehoda stačila, ale zas skončily na ošetřovně Clau a Daph, takže žádná výhra to není.* Neee. *Protáhne schválně důležitě a přehnaně nadšeně souhlasně pokývá hlavou, aby bylo jasné, že si stejně myslí svoje.* /Že já se ptala./ *Podezřívavě si ji příměří.* Žádný rekord překonávat nebudeš, dneska půjdeš brzo spát. *Téměř podrážděně zavrčí. Když se o někoho starala, umělá být až nepříjemná ve vlastní zatvrzelosti.* A co by sis dala? *Zeptá se jí zvědavě. Klidně jí něco objedná.* Tvoje pojetí normálního množství práce se mi moc nezdá. *Ušklíbne se. Zorničky se jí nepatrně rozšíří, když se k ní začne Luna po čtyřech plížit.* /Pár věcí by mě napadalo.. /*Překvapí jí, když ji Luna shodí do postele, ale naskočí jí husí kůže, když se k ní nahne a téměř se dotkne rty jejích. Už už zvedá ruce, aby si ji přitáhla, ale v tu chvíli se na ni Luna svalí.* Uuuhmm. *Vydechne zprudka.* Zatraceně. Jsi-jsi jak py-pytel.. *Snaží se popadnout dech, což je těžký, když se zároveň začíná smát.* S-slez. *Dloubne ji nevybíravě do žeber a zkusí ji polechtat. Zatlačí do jejího těla jednou rukou, a druhou se zapře o postel, aby nabrala sílu a shodila ji ze sebe. Koleny se zaboří do postele vedle jejích boků a napůl rozezleně, napůl pobaveně na ni hledí.* To bylo děsně podlý. Kdy jsi tak přibrala? *Rýpne si. Pokusí se upravit si vlasy, ale moc úspěchu nemá, je stále rozcuchaná. Až teď si pořádně uvědomí, že jí sedí v zásadě v klíně a v očích jí probleskne podlé poznání.* Takhle se mi to zamlouvá mnohem víc. *Skloní se k ní, dlaň položí vedle její hlavy a políbí ji na krku. Zatím jen pomalu, vemlouvavě polibky značí cestu na kůži až k dekoltu. Volnou rukou mezitím vklouzne pod tílko a pohladí jí po boki. Ani neví, co to do ní vjelo, ale už ni nebavilo držet si odstup. Od onoho téměř platonického polibku v salonku tuhle hranici nikdy nepřekročily, jenže teď neměla chuť přestavět a přemýšlet nad tím, co by to pro ně znamenalo. Ne, když se kolem ní vznášela Lunina povědomá vůně a v žilách jí proudilo vzrušení a adrenalin.*

*Tázavě zvedne jedno obočí a nakloní hlavu na stranu.* Ale, ale... Někdo tu na mě změnil názor? Co jsem provedla tak laskavého, že jsem si zasloužila tu čest obskakovat princeznu? *Musela si rýpnout. Už to bude skoro šest let, co se pohádali a co se k Bee nepřiblížila ani na krok, dokud nemusela. A teď jako by se jedna druhé nemohli nabažit. Jasně, jsou tu jisté věci, které ani jedna druhé neprozradí, protože v sebe ještě nemají plnou důvěru, ale i tak jsou si pomalu stejně blízké, jako kdysi před lety.* No naštěstí. Co by si potom účastnice pomyslely? No víš, princ je furt zraněný, to určitě sabotuje. *Zaškubou ji koutky, samozřejmě že není ráda, že její kamarádi z dětství leží na ošetřovně a bojují o život, ale na druhou stranu si z takových věcí dokázala cynicky udělat legraci, aby někomu blízkému zvedla náladu. A snad to tak Bea i pochopí, nerada by ji něčím vytočila, nebo ranila.* Hele ty, ještě provokuj a těma dveřma vážně dostaneš. *Mírně se zamračí, ale je jasné, že to zase tak špatně nemyslí. Přeci jen se mezi nimi začalo vytvářet něco silnějšího a příjemnějšího, než jen kamarádství a ona to nechtěla žádným způsobem překazit. Popravdě se v tom docela vyžívala.* Ale mami, když mě se dneska spát nechce a navíc jsem ti celý dnešek pomáhala.* Protáhne jako nespokojené dítě žadonící o prodloužení večerky. Sama nikdy večerku ale neměla, nebyl k tomu důvod, chovala se vzorně a pracovitě už ve svém věku, nebyl tedy důvod ji jakkoliv omezovat.* Pár věcí by mě napadlo. *Zavrní skoro neslyšně a uculí se. No, je jasné, jak to myslela.* /Ale k tomu se dostaneme za chvíli./ Prostě je to normální množství, bylo i hůř, toto je zatím pohoda. *Poví a začne se k Bee pomalu přibližovat, jako hladová kočka ke své kořisti. Má co dělat, aby nespojila jejich rty, ale tu touhu překoná a svalí se na Beu jako pytel brambor.* Nechci slízt. *Zamručí, ale najednou se objeví pod princeznou, což zaviní rozšíření zorniček zase u ní.* Nepřibrala jsem, jenom ty si moc shodila. Bych tě teď unesla i v náručí. *Konstatuje s lehkým podtónem starosti. Opravdu na její možnosti zhubla až moc, jde to na ní víc vidět a pokud s tím nezačne něco dělat, všimnou si toho i ostatní.* Cože? Jak líbí víc? To není fér. *Zaprotestuje, ale poslední slova zaniknou v tichém zasténání, když horké rty ucítí na holé kůži krku. Nejprve se prsty zaboří do prostěradla, ale poté je přesune Bee na boky, které mírně, opatrně, stlačí.* B... *Vysloví, jednou rukou ji stále drží za bok, druhou přesune pod její bradu a přitáhne si ji do polibku. Během něj zajede volnou rukou do hustých princezniných vlasů. *

K*Protočí očima.* Když myslíš, že je to čest, ještě nevíš, co všechno za nápady a požadavky bych na tebe měla, jsem velice náročný pacient. *Poví naprosto vážně, i když v duchu se nejspíš culí. Nad poznámkou o sabotování si odfrkne. Znala jen málo zodpovědnějších lidí, než byl její bratr. I když že Selekce nikdy nadšený nebyl, před povinnostmi neutíkal.* I když je pravda, že chyběl na hodně akcích. *Povzdechne si. Měla strach, zda to nebylo kvůli Alyaně, že si vybral a přestal se snažit dávat šanci ostatním. Nechtěla, aby se omezoval na jednu dívku, první láska často není ta pravá, no ne? Měl by využít možnosti zjistit, zda mu s někým nebude líp. A pak samozřejmě média, rozhodně nechtěla, aby se do Aarona obouvaly, protože sama věděla, že své povinnosti opravdu bere vážně a nesnášela, když to někdo zpochybňoval. Ale nebrala to od Luny zle, spíš prostě měla teď tendence myslet neustále na starosti, bylo těžší dělat si z něčeho legraci.* Myslím, že ty dveře by nezažily stejně větší čest, než mi rozmlátit nos. *Oznámí jí rádoby uraženě. Líbí se jí, jak je to teď mezi nima v zásadě bezstarostné. J
asně, pořád se popichovaly a škádlily, ale vymizela z toho jakási cynická ostrost, která dokázala ublížit. Teď tak nějak tušila, že většinu věcí říká Luna z legrace a nemíní ji tím urazit.* Tohle na mě neplatí, vyčistit zuby a hezky spát, měsíčku. *Zacukruje jako neviňátko.* /A jaké věci?/ *Trochu se bojí zeptat. Protože když co obě dvě nemyslí to samé?* Žádná pohoda, měla by ses najíst a odpočívat. *Stojí si tvrdohlavě za svým, ale to už se k ní Luna blíží, což ji překvapí. Ne však tolik jako to, když se na ni svalí. Což je extrémně nepříjemné, jako pytel mrtvé váhy, ale zároveň ji to nutí se smát, což jde jen ztěžka, když na ní Luna leží, a tak stále lapá po dechu. Na druhý pokus se jí podaří že sebe Lunu shodit, díky čemuž na ní obkročmo sedí.* To teda neunesla. *Zavrtí hlavou. Shodila dost, to ani popírat nemohla, tvář měla teď výraznější rysy, klíční kosti šly více vidět a přišlo jí, že výrazné boky už taky skoro vzaly za své. Ještě pár kilo a začnou jí lézt žebra. Jenže úbytek na váze už nezvládala zpomalit. Na rtech jí vytane drobný úsměv, když vidí Lunu takhle pod sebou. Je to až moc svůdný obrázek na to, aby mu odolala. V chvíli upřímně moc nepřemýšlí nad tím, že opětovně překračuje hranice jejich znovunabytého přátelství. Bylo až moc těžké držet se v mezích, když byla Luna tak nádherná. Políbí ji na krku a Lunino tiché zasténání ji samotnou téměř rozechvěje. Rozhodně ho z ní potřebuje vymámit znovu. Polibky posévá celou stranu hrdla, tlumeně zamručí, když zacítí Luniny ruce v pase, ale přestat nehodlá. Naopak jemně stiskne citlivou kůži zuby. Dává si ale pozor, aby nezanechala značku. Nebyla už nezkušený puberťák a nevěděla, zda by o to Luna stála a ráda by si ušetřila zbytečnou hádku kvůli cucfleku na krku. Zmateně k ní vzhlédne, když ji vezme za bradu. Teď určitě bude chtít, aby přestala, že to není správné... V žilách se jí pomalu rozlévá zklamání, jenže pak ji Luna políbí. Tentokrát je to ona, kdo zasténá, když jí ke všemu vjede prsty do vlasů. Tohle už si nějakou chvíli představovala a teď umírala touhou zjistit, jak Luna chutná. Špičkou jazyka ji pohladí po spodním rtu, než je rozdělí a vklouzne jím do Luniných úst. Během chvíle vnese do polibku mnohem víc žádostivosti a vášně, protože ah, Luna byla sladká, a tak vstřícně a ochotně jí vycházela vstříc. Jejich jazyky se proplétaly, téměř jí přišlo, že spolu trochu bojovaly, neschopné jedna druhé předat kompletní kontrolu nad polibkem, ale to dělalo polibek jen víc vzrušujícím a vhánělo jí to adrenalin do žil. Rukama vyhledá lem Lunina tílka a netrpělivě potáhne vzhůru, jen na chvíli přeruší polibek, aby jí ho mohla přetáhnout přes hlavu. Následně se jejím rtům znovu s nadšením věnuje, zatímco dlaní ji pohladí po boku a nasledně v ní zlehka promne ňadro, stále ještě přes tenkou látku podprsenky zacítí ztuhlý vrcholem a poškládlí ho prsty. Trochu přesune váhu a kolenem se vklíní mezi Luniny nohy, přitlačí ho k jejímu klínu, aby ji nechala pocítit alespoň část tohi tlaku, po kterém Luna nejspíš toužila. Znovu se odtrhne od jejích rtů a nyní jimi putuje přes bradu, krk až do dekoltu. Stáhne jeden košíček tak, aby zespoda podpíral prso a jazykem obkrouží bradavku, než ji vsaje do úst. Pečlivě vnímá Luniny reakce, chce se naučit, co se jí líbí. Jednu ruku nyní nechá zapřenou vedle jejího těla, ale druhou ji bříšky prstů pohladí od boku podél pánevní kosti až k podbřišku. Rozepne knoflík a zip na Luniných kraťáscích a na chvíli zaváhá, aby vyčkala na její reakci a mohla přestat v případě, že by si to Luna rozmyslela. Doufala ale, že k tomu nedojde, protože tohle bylo přesně to, co sama potřebovala. To nejdokonalejší rozptýlení a zároveň... Cosi víc, co nedokázala pojmenovat, ale tenhle chtíč byl hlubší, naléhavější, než byla zvyklá. Záleželo jí na tom, aby tohle udělala správně.*

Kdybys měla nějaké přehnané, tak bych se na tebe samozřejmě vykašlala a šla bych dělat něco užitečného. *Pokrčí nad tím rameny, přeci jen, má hodně práce a kdyby měla dělat blbosti navíc, co zaberou zbytečně moc času, šla by od toho. To bez debat.* Nemůžu posoudit, byla jsem jen na jedné. Jak je tu selekce, moc se mi nikam chodit nechce, i když ten poslední ples jsem si docela… ne dobře, neužila, děkuji mnohokrát, ale chtěla jsem si ho užít. *Naten ples se těšila, dokonce měla i skvělé oblečení a všechno a líbila se dokonce i sama sobě a pak najednou bum a bylo po plese, protože její bratr sáhl na něco, na co ještě nějakou chvíli sahat nemá. A to chce být strážce, přitom je zodpovědný asi jako šnek s hlídáním si ulity.* No, řekla bych, že těch ctí zažili hodně, už jen to že si jimi prošla, praštit tě jimi, to bych jim neudělala. Ještě by na nich zůstala krev. *Zašklebí se, ale krev jí nevadí, je to stejně jen pro efekt. Ty dveře jsou opravdu nádherné, ale docela těžké. Rána jimi by rozhodně bolela jako čert. Zase tak brutální nebyla.* Ještě si zapomněla na to se pomodlit, ale je hezké, že si pamatuješ, že nejsem věřící. Alespoň se tím nemusím zdržovat. A hlad vážně nemám, ne takový. *Protočí očima a než se obě nadějou, leží na Bee jako pytel brambor, ale je jí tam příjemně. Byla ještě fajn polštář, ale kdyby zhubla ještě o něco, musela by Bea ležet na ní, ne naopak.* Chceš to zkusit? *Zvedne obočí a podívá se na ní skoro psíma očima, než se změní jejich pozice a ona je ta uvězněná dole. Nečekala, že princezna přijde o všechny zábrany a vrhne se po jejím krku a pomalu pokračuje níž. Nedokázala ani přes skousnutý ret zabránit zasténání, prostě to nešlo. A pak to, že sama prolomila prostor mezi nimi a políbila jí, překvapila tím samu sebe. Také se nedokázala udržet, ty její hnědé vlasy spadlé ve tváři ji k tomu až moc lákaly. A kvůli tomu vášnivému tanci jejich jazyků tiše do polibků sténá a stiskává ji bok, ne silně, ale i tak, aby to bylo citelné. Nespokojeně vydechne, když se jejich rty rozdělí a trochu se nadzvyhne, aby mohlo tílko snadněji dolu. A poté, co ucítí Beiny horké rty na svém prsu, neodolá slastnému zamručení a mírnému prohnutí v zádech. Užívá si to a dokonce Beu nechá ji rozepnout knoflík u kalhot, ale trochu stuhne, když si uvědomí, k čemu by to vedlo. Na to je trochu brzy. Proto se vyhoupne do sedu, opět spojí jejich rty a pomalu začne Bee svlékat šaty. Nechce jít moc daleko, stále si není totiž jistá, jak by to dopadlo, kdyby se přes další pomyslnou hranici přehouply.*

To bys přece neudělala. *Zatváří se smutně.* Co kdybych třeba potřebovala masáž? *Zamrká nevinně.* Můžeme jít na další spolu. *Vypálí bez přemýšlení a následně by si za to nejraději nafackovala. Nechce se s Lunou ukazovat veřejně a podporovat tak ty drby o tom, že jsou pár či co. Tak to přeci nebylo, byly... něco jako kamarádky. Ty spolu přeci můžou trávit čas i jen tak, no ne?* Mít na sobě moji krev, to je pocta, umění. *Stojí si tvrdohlavě a trochu narcisticky za svým, ale taková už ona byla. Jako každý měla své komplexy, ale většinou se jimi tolik nezabývala.* Hmm, ale stejně by ses měla najíst. *Zaremcá si spíš pod nos. Nelíbí se jí, když se o sebe Luna nestará.* Ne, nechci. *Zasupí, protože se na ni Luna svalila. ROzhodně nechce zkoušet, zda ji unese. Hádá, že pár kroků, možná metrů by s ní v náruči zvládla, ale to by zvládla Bea s ní taky. Nebyla ale žádné peříčko, i když tedy dost zhubla. Když však Lunu přetočí pod sebe, padne téměř veškerá sebekontrola. Ta pozice až příliš vybízí k tomu, aby toho využila a ona neodolá. Ochutnává její ústa i kůži. V zásadě se jí nemůže nabažit, té blízkosti, horkosti, hebké pokožky. Chtěla jen víc a Lunino tlumené sténání v ní probouzelo jen další vlnu touhy a nedočkavosti. Cítí, když jí zaboří prsty silněji do boku, v tu chvíli tuší, že se jí něco víc líbí, jako když třeba škádlí kůži na krku zuby. A když se věnuje jejím ňadrům. Zacítí, jak ztuhla a mírně nespokojeně se zamračí, když se Luna narovná a připraví jí o zábavu. Nakonec se však podvolí a raději svou vášeň vloží do polibku. Nechá Lunu, aby jí rozepla zip na šatech, ale následně neváhá s tím, aby sama vzala za lem a přetáhla si je přes hlavu. Nestydí se za své tělo, naučila se ho přijmou, jaké je, navíc momentálně nedokázala přemýšlet, zda se Luně v tom obyčejném červeném kompletu líbí.* Luno... *Pohled má potemnělý touhou, i když soustředěný. Rty nyní jen dráždivě přejede po těch jejích.* Chci tě. *Zamumlá a polibky pokryje bradu a hranu čelisti.* Potřebuju tě. *Povzdechne si. Nejen k tomu, aby utišila touhu. Chtěla zapomenout, na chvíli nemyslet a vnímat jen to hezké. A s ní to chtěla o to víc. Měla na ni vliv, o kterém sama nejspíš ani netušila, a kterému Bea ještě úplně nerozuměla.* Nech mě se tě dotknout. *Na rtech se jí usídlí téměř hříšný hravý úsměv.* Bude se ti to líbit. *Ujistí ji sebevědomě.* /Budeš prosit, abych nepřestávala./ *Věděla dobře, že každé ženské tělo je hádankou, mohla poznávat už to svoje, když byla v pubertě a měla dost zkušeností na to, aby věděla, jak si s dívkou v posteli poradit. Prsty ji jemně pohladila po pažích, nesnažila se zajít nikam dál, pokud jí to Luna nedovolí.*

Masáž ještě jde, ale kdyby to byla nějaká blbost, tak to by sis musela pronajmout někoho jiného. *Zazubí se na ni jako by nic, což je v jejím případě docela zvláštnost. Nikdy se tak bezstarostně neusmívá, není to ona. Ale poslední dobou se tomu nedokáže vzepřít, dokonce i mamka na ní kouká s podivem, co se tak usmívá.* Jednou se najím, ale už s tím přestaň otravovat, je to jen jídlo. Dá se bez něj přežít dokonce několik měsíců a člověk neumře. *Ráda by protočila očima, ale raději využije chvíle a lehne si na Beu. Dlouho o tom snila, jaké by to bylo jí takto ležet na břiše, být bezstarostná a neřešit nic, co by ji trápilo. Holky, se kterými kdy spala museli mít opravdové štěstí, že toto s ní mohli zažít, dotknout se jejích vlasů, kůže, rtů… I když už za nimi dávno nechodí, nedokáže se ubránit tomu, aby na ně žárlila. Pak jdou ale všechny tyto myšlenky pryč. Cítí jen hebké rty všude v oblasti rtů, krku a dekoltu a skoro šílí, jak moc příjemné to je. Ale spolu s tím nesmí zapomenout na to, že je to stále nové. A i přesto, že tímto by se nechávala klidně unášet několik dní v kuse, něco v ní říká, že to není správné a pomůže Bee sundat si šaty, aby nedala najevo svoji obavu.* Vypadáš krásně. *Zašeptá a jemně prsty přejede po jejích křivkách, sice zhubla, ale i tak vypadá jako princezna. Hrdá, krásná, inteligentní a nebojácná. To ona sama není. Podívá se Bee do očí a smutně se pousměje. Ví, že jí to zklame, že by chtěla víc, ona chce taky, ale ještě nemůže. Natáhne k ní ruku a začne ji hladit po tváři.* Mrzí mě to, B. Ale já… Zatím nemůžu. *Sklopí pohled a opatrně vyleze z pod princezny a začne se oblékat. Je jí naprosto jasné, že tímto si to celé pokazila, že s ní znovu nepromluví, ublíží jí to. Jenže nic neudělala, chyba je jen v ní samotné, to, že se bojí, aby o ní nepřišla.* /Promiň, že ti nemůžu dát to, co potřebuješ./ *Ohlédne se přes rameno, navlíkne si zpátky tílko a vydá se na balkónek, o která se opře a vloží si hlavu do dlaní.*

Pronajmout, pche. *Ale to předstírané urážení jí teď moc nejde.* Ty do mě zase rýpeš, že jsem zhubla, takže já tě klidně mužů dokopávat k tomu, abys normálně jedla. *Stojí si tvrdohlavě za svým. Už má zkušenosti s Aaronem. Luna stejně jako on při práci zapomíná sama na sebe. Možná proto se jí chce trochu věnovat? Ne, co si to nalhává, prostě jen tak dlouho odolávala její blízkosti, že teď, když ji konečně měla na dosah, zahodila soudnost a chtěla jen víc a víc. Nejraději by prozkoumala každý kousek odhalené kůže a zašla ještě mnohem dál. Luna byla jako zjevení, nádherné a nereálné, ale z takového snu se jednoduše probudit nechtěla. Zachvěje se, když ji Luna hladí, jakmile si svlékne šaty, ale jsou to její slova, která jí do žil vlijí nový příval nečekané vřelosti a touhy.* A ty jsi nádherná. *Poví rozhodně, očima pátrá v její tváři. Proč by prostě.. Nemohla být normální? Pak by mohla dát věcem volný průběh a třeba... Třeba by s Lunou měly opravdu šanci na něco víc. Něco krásného. Ale měla garantovaný jen dnešek a chtěla ho využít. Jenže Luna ji odmítne. To se jí už delší dobu nestalo, ale je víc než jen zklamaná. Cítí se ochuzená, jak přijde srážka s realitou.* /Tohle jsem neměla dělat./ *Potlačí povzdech.* To nic.. *Zamumlá a odtáhne se od ní. Lehne si do postele a přehodí si předloktí přes oči, jak se snaží zpracovat tupou bolest na hrudi, ale pak se zvedne a oblékne si šaty. Lunu najde na balkoně. Smutně na ni pohlédne.* Nemůžu ti dát víc. Nemám víc. *Promluví nakonec. Neměla čas, nemohla jí nabídnout víc než kamarádství, případně víc než pár společných nocí. Neměla jistotu, zda ji čekala nějaká budoucnost a Luna si nezasloužila, aby byla připoutaná k umírající dívce. Potřebovala nějakou stabilitu. A tu jí prostě nemohla poskytnou. Udělá krok směrem k ní, ale pak se zarazí. K čemu by to bylo? S obnoveným bolestným bodáním u srdce se otočí a odejde z komnaty, aby nechala Lunu vše zpracovat. Nejraději by ji utěšila, ale jak mohla, když zároveň byla tou, která jí ubližovala?*