Vnitřní jízdárna

*Je pro ni Jasper skutečně dokonalý. Prostě si nedovede k sobě představit někoho jiného, jak jeho. I potom všem, čím si oba dva prošli ho miluje a ví, že milovat bude navždycky, ať se stane cokoliv. Ale upřímně doufá, že už bude klid a nebudou s jejich vztahem žádné problémy.*/Otec je v šachu, stejně tak můj bývalý snoubenec a král../*Moc doufá, že otec Jaspera to taky nějak překousne. A taky, že ji po čase bude mít třeba rád, protože neví, jestli by s Jasperem byla i za cenu toho, že by kvůli tomu přišel o otce. Nechce, aby se jejich vztah zhoršil ještě více a to kvůli ní. Neví, co by v případě, že by král to pořád neschvaloval dělala.*/Měl by se probrat, aby si mohli promluvit./*Nechce, aby byl Jasper bez rodičů a doufá, že jak král tak i královna se brzy proberou a bude se jim dařit lépe. Trochu se nad tím vším zamyslí, takže když řekne, že ji miluje, až tehdy se probere a dohaduje se s ním o tom, kdo koho miluje. Pobaveně se usměje.*Že to říkáš zrovna ty. Jsi ještě více tvrdohlavý jak já. Sám jsi mi říkal, že Schreave jsou nejvíce tvrdohlaví.*Připomene mu. Pka se dostane do sedla, drží otěže, jak se má, nebo se o to skutečně snaží a když se dostane do středu jízdárny a může koně pobídnout k chůzi, udělá to. Líbí se jí to a za chvilku ho pobídne i ke klusu. Na tváři má šťastný úsměv. Podívá se nadšeně na Jaspera, díky kterému es na koně konečně odvážila vlézt. Trochu posune své nohy, aby ve třmenech skutečně měla jenom palce u nohou a patu dá níže, než byla předtím. Učí se rychle. Udělá co řekne, stiskne pevně kolena, aby nespadla a podsadí pánev a pak koně pobídne k větší rychlosti, než kterou měl doteď. Chvilku takhle jezdí a pak s pomocí Jaspera pobídne koně, aby zastavil. S velkým úsměvem se podívá na něj.*Už chápu, proč tě to tak baví.*Jde na ní poznat to nadšení.*/Ale po chvilce z toho člověka začne bolet zadek./*Není na to zvyklá, ale slézat se jí nechce, tak tohle ignoruje.*Zkus si vzít svého koně, já už to zvládnu, snad.*Chce, aby si taky zajezdil a ona nebude dělat nic těžkého a pojede stejně pomaleji.*

Jo, to sice ano, ale ty mě opravdu hodně doháníš. *Zasměje se a pak jí pomůže do sedla a řekne jí, jak má sedět a držet otěže. Odvede koně doprostřed jízdárny, kde jí vybídne, aby pobídla koně do chůze a během toho jí dává rady potřebné ke zvýšení rychlosti, aby to pro ní bylo bezpečné. Vidí její nadšený pohled a musí se usmát.* /Je tak nádherná a roztomilá. A hlavně šťastná./ *S úsměvem na tváři je Charity nejkrásnější. Hlavně s takhle nadšeným úsměvem. Když vidí, že chce koně zastavit, sám přitáhne lano, aby kůň opravdu zastavil a pak k ní dojde a poplácá koně po hlavě.* Jsi šikovná. Učíš se hrozně rychle. *Pochválí Charity se širokým úsměvem.* Jo, je to skvělý. *Přikývne a pak se koukne na svého koně a povytáhne obočí.* Jsi si jistá? Nechci, aby sis ublížila. Já jezdit dneska nemusim. Jsme tu kvůli tobě. *Pousměje se na ní.* Slib mi ale, že nebudeš zkoušet nic, u čeho si nejsi na 100% jistá. Když budu sám na koni, nemusim se k tobě dostat dostatečně rychle. *Kouká na ní nesmlouvavým pohledem. Nepřežil by, kdyby se jí něco stalo.*

*Připomene mu, že on sám o sobě prohlašuje, že je tvrdohlavější, protože je Schreave. A pak se společně s ním zasměje. Když je v sedel, snaží se co nejlépe sedět a i držet otěže. Učí se celkem rychle . V hlavě si pořád opakuje, jak se co dělá, aby nespadla a jede jen skutečně opatrně. Po chvilce ale koně pobídne do klusu a poté i do cvalu. Na tváři má velký úsměv, který dokazuje to, že si tu jízdu skutečně užívá a to naplno. Předtím se pořád tak trochu bála, ale teď v jejím obličeji není sebemenší stopa po strachu. Jenom štěstí. Chce koně zastavit a díky Jasperově pomocí se jí to skutečně podaří. Koně začne hladit po jeho krku a přitom se pořád podívá. Poté se podívá na Jaspera a řekne, že si klidně může jít pro koně, že to nějak zvládne.*Ale já chci, aby sis zajezdil, vím, že to máš rád a já budu v pořádku.*Řekne mu.*Navíc přece musíš trénovat na ten závod.*Usměje se.*Neboj lásko. Budu opatrná. Pobídnu ho maximálně do klusu, neboj.*Přijde jí roztomilé, jak se o ni bojí a taky milé. Ale nemá k tomu důvod. Ona se vážně nebude pouštět do něčeho nebezpečného, na co se ještě necítí.*Zvládnu to.*Ujistí ho znovu.*

*Musí se usmívat, když vidí ten její šťastný úsměv, který jí na tváři vykouzlilo ježdění na koni. On to má sice hodně rád, ale postupem času mu to trochu zevšednilo a není to pro něj nic neobvyklého. Její výraz mu ale připomíná, že to samozřejmostí není. Pomůže jí koně zastavil a trochu nejistě se podívá ke svému koni. Nechce, aby se Charity něco stalo, takže radši klidně zůstane na svých nohách a dneska jezdit nebude.* Ale tebe mám radši. *Pousměje se na ní a pak se uchechtne a potřese hlavou.* Vyhraju i když dneska trénink vynechám. *Po jejích dalších slovech ještě chvilku kouká do jejích očí a hledá tam nějakou sebemenší pochybnost, která by ho okamžitě zastavila. Žádnou tam ale nenajde. Věří, že bude opravdu opatrná a sám se nebude pokoušet o nic, u čeho by jí ztratil z očí.* Dobře. *Vydechne nakonec.* A pak, kdo je tady tvrdohlavej. *Zamumlá si pro sebe, když se otáčí čelem ke svému koni a vydá se k němu. Pohladí ho po nozdrách a pak se na něj bez problémů vyhoupne a rozjede se směrem k Charity.* Kdyby cokoli, hlavně včas zakřič a pevně si k sobě přitáhni otěže. *Pobídne koně do klusu a začne okolo ní jezdit kolečka.*

*Chce, aby si zajezdil, protože ví, že to má rád a poznamená, že musí přece i trénovat kvůli těm závodům, když chce vyhrát. Nad jeho slovy se zamilovaně pousměje, ale stejně si stojí za svým a chce, aby si taky zajezdil. Ona to nějak zvládne, nebude předvádět žádné nebezpečné kousky. Podaří se jí ho o tom přesvědčit a na jejím obličeji se díky tomu objeví ještě větší vítězný úsměv. Uchechtne se.*My oba jsme dost tvrdohlaví.*Sleduje, jak jde ke svému koni. Když se na něj Jasper vyhoupne, nedokáže odolat a podívá se mu na zadek. Když to dělá on, proč by to nemohla i ona, že? Pak se zase usmívá jako ten největší nevinný andílek pod Sluncem.*Neboj, bude to v pohodě. Trochu mi věří.*Pousměje se a sleduje ho, jak okolo ní jezdí kolečka.*Vzpomněla jsem si na supi, jak krouží okolo své oběti..*Řekne pobaveně nad tím, jak kolem ní krouží a jak se přitom tváři, připadá jí, že celkem soustředěně. Pobídne koně do chůze a úspěšně se jí podaří přijet až k němu a zařadit se vedle koně Jaspera. Je spokojená sama se sebou. Přece jen jako malá trochu jezdila, než z koně spadla, takže si ještě matně vzpomíná, jak se na koni jezdí. A navíc jí to Jasper připomněl. Podívá se na překážky, které jsou v druhý části jízdárny.*Ukážeš mi v jaké jsi formě?*Kývne směrem k nim. Chce ho vidět. Sama neplánuje vůbec s koněm skákat, je ráda, že dokáže "ovládat" kam pojede. Ale chtěla by vidět jeho.*

*Nakonec se od ní nechá přemluvit k tomu, aby si taky zajezdil a když zareaguje na jeho zamumlání, pobaveně přikývne. Vyhoupne se bez problémů do sedla a pak k ní popojede.* Věřím ti. *Řekne nakonec s úsměvem a pak okolo ní začne klusem objíždět kolečka. Když slyší její poznámku o supech, kolečko schválně zmenší a pousměje se.* V komnatě ti pak můžu ukázat, jak supi doopravdy krouží okolo své oběti. *Mrkne na ní a usměje se, když vidí, jak se k němu připojila.* Šikovná. *Uzná a pak se koukne na překážky stejně jako ona.* Mile rád, lásko. *Usměje se a pak se rozjede klusem k překážkám. Jakmile je u nich v rozjezdové vzdálenosti, nabere potřebnou rychlost a jednu přeskočí. Hned se přesune k další, tentokrát vodnímu příkopu, který mu neudělá sebemenší problém a jako třetí přeskočí vysokou překážku se čtyřmi tyčemi. Pak se koukne na Charity.* Myslíš, že je to dostatečná forma? *Zeptá se jí pobaveně. Tyhle překážky mu žádný problém nedělají.*

*Řekne, že jsou tvrdohlaví přece oba, o tom se s ní nemůže hádat, protože je jasný, že má pravdu. Řekne, ať ji trochu věří a po jeho slovech se pousměje. Pozoruje, jak jde ke svému koni, přičemž se mu nezapomene nenápadně podívat na zadek. Poté dělá jako nic a když ji začne objíždět v kolečkách, pobaveně se nad tím usměje. Připadá jí to úsměvné. Poznamená, že to vypadá jako když sup krouží kolem své kořisti a když to kolečko ještě zmenší, usměje se ještě více a po jeho slovech trochu zčervená, i když tuhle poznámku tak nějak čekala.*To jsem zvědavá.*Skousne si spodní ret. Podaří se jí přijet až k němu a zařadit se vedle něj a jeho koně s tím svým.*Učím se rychle.*Usměje se.*Bych měla chodit co nejvíce trénovat, abych za chvilku taky mohla skákat překážky a porážet tě.*V očích jí jiskří. Ví, že nikdy tak dobrá jako on nebude, ale může ho s tím tak trochu provokovat. Podívá se na překážky a zeptá se, jestli jí ukáže, v jaké formě je. Když souhlasí, přejde s koněm trochu blíže, ale pořád je v dostatečné vzdálenosti, aby mu nezavazela.*/Je vážně dobrý./*Všechny ty pro něj byly naprostá hračka. Zatleská mu.*Výtečná.

*Když se to tak vezme, za den má mít svatbu a je z toho docela dost nervozní, jelikož ještě k tomu mu má zítra ráno přiletět rodina a on na to setkání neníí zdaleka připravený. Obává se toho sand víc než samotné svatby, jelikož co když si to třeba Kasey rozmyslí a uteče mu. Proto se rozhodl si zajít napřed do stájí, kde nezůstal moc dlouho a na sebe si vzal věci od Kasey, co dostal na Valentýna. Hned zamířil ke koni, kterého sioblíbil hned jak tady byl poprvé a i s ním dojde do jízdárny. Na nic nečeká a hned na něm nasedne, přičemž si začne dělat kolečka kolem jízdárny.*

*Zítra se má vdávat a upřímně je z toho docela na nervy. Bojí se, že si to Bastien rozmyslí nebo se něco ještě stane a co pak? Nechce ho ztratit.*/Bude to dobrý, určitě../*Ujišťuje se. Navíc si je vědoma toho, že zítra pozná i svou budoucí rodinu. Rodiče Bastiena a jeho sestru. Doufá, že si ji oblíbí a budou společně dobře vycházet. Rozhodla se si provětrat hlavu ježděním. Vzala si na sebe bílé jezdecké kalhoty, černé jezdecké tričko a vysoké černé jezdecké boty. Vlasy má v drdolu, aby jí nepadaly do očí. Když dojde do stájích, vyhlídne si šedou klisnu, jménem Ayla. Dá jí mrkev, kterou ukradla v kuchyni. Sama ji osedlá a pak nasedne a dojede do jízdárny. Hnedka uvidí svého snoubence, který tady dělá kolečka. S úsměvem pobídne klisnu, aby k němu dojela a přiřadila se vedle něj.*Ahoj.*Pozdraví jej.*/Zítra už se pomalu budu chystat na naši svatbu../Jak se máš?*Zeptá se ho.*Těším se, až zítra poznám tvoje rodiče a sestru.*Usměje se nad tím.*

*Potřebuje si nějak vyčistit myšlenky, takže se rozhodl zajít si do stájí a hned potom do jízdárny. vzal si zase koně, který ho zaujmul na první pohled už hned poprvé, co tady byl. Na koňském hřbetě se dokáže odreagovat snad ještě lépe, než kdyby šel někam do baru. Když vedle sebe po chvilce uvidí koně a na něm Kasey, usměje se na ní od ucha k uchu.* Ahoj lásko. *Koně zpomalí, aby si ji mohl prohlédnout a taky hlavně trošku napomenout.* Není to teď docela rizikové jezdit na koni, když čekáš toho malýho skřeta? *Uchehctne se, ale vážně nechce, aby se jí cokoliv stalo.* Jsem docela napnutý právě z toho, že mají přijet moje rodiče a sestra. Docela dost se toho bojím, kdžytak je přivažu do nějaké místnosti, hlavně každého zvlášť. *Uchechtne se nad tím, přičemž zavrtí hlavou.* jak se máš ty, lásko? *Zeptá se ji s usměvem, přičmž se hned potom ušklíbne.* a já se modlím za to, aby se chovali normálně. *Zašklebí se, přičemž hřebečka pohladí.* už se nemůžu dočkat až budeš jenom moje Kasey Martinelli. *Mrkne na ni s úsměvem.*

*Přijede do jízdárny, kde uvidí Bastiena, kterého si zítra konečně vezme a přiřadí se vedle něj. Pozdraví ho s velkým úsměvem. Stejně jak on i ona zpomalí, tak aby jeli vedle sebe a ona nebyla před ním. Uchechtne se.*Za prvé to není skřet. A za druhé, vzala jsem si tu nejklidnější klisnu, kterou znám. Alya je hodná.*Ujistí jej. Nevybrala si ji jen tak. Pohladí klisnu a podívá se zase na něj. Řekne, že se těší, až zítra pozná jeho a brzy již i její rodinu.*Proč se toho bojíš?*Zeptá se nechápavě. Pak se zasměje.*Nikam je přivazovat nebudeš. Chci si s nimi pak popovídat. Poptat se na tvé trapné historky z dětství a tak. I když na to pak určitě bude dost času i ve Španělsku.*Pokýve hlavou.*Mám se skvěl. Těším se na zítřek, i když jsem popravdě tak trochu nervózní. Že zakopnu a spadnu. Strhnu na sebe dort při hostině a tak.*V hlavě má různé scénáře, co by se mohlo stát. Kromě útěku Bastiena se tam objevují i takovéto.*Určitě se budou chovat normálně.. A i kdyby. Poznal jsi už mou mámu, ne? Ta taky není až tak normální. A kdo ví, jestli na svatbu vůbec přijde můj bratr. Ten se pořád zavírá před světem, protože je to extrémní asociál. Když bychom na něj zaklepali v komnatě, třeba by otevřel a aspoň nám pogratuloval, jinak tomu nedávám moc šancí. Takže tak hrozný to určitě nebude s tvou rodinou.*Nemyslí si, že by byli takový šílenci, že by překonali i jejího bratra.*To já taky. Už jenom jeden den.*Usměje se.*

*Nemůže se dočkat toho, až budou konečně svoji a nikdo mu ji nesebere a bude jenom jeho. Zároveň se toho ale bojí, protože je tady ta možnost, že mu od oltáře uteče nebo mu řekne ne. A taky je tady hrozba jménem jeho rodina, které se snad bojí ještě více.* Ale i hodný se můžou někdy splašit. *Pokrčí rameny, přičemž si vzpomene na ten útok při závodech, kde přišla o paměť a on tak málem přišel o ni.* Moje rodina je katastrofa. Otec? Ten bude vše komentovat, každý detail tady na paláci, politickou situaci nebo klidně každý detail každé místnosti. Mamka nebude moc říct nic, aby po ni otec nevyjel a sestra... Ta snad bude normální, doufejme. *Uchechtne se a vážně se bojí každé chvilky, kdy ty tři nechá o samotě.* doufám, že aspoň před tebou se budou chovat normálně. A žádné trapné historky. *Pohrozí ji pobaveně, přičemž se na ni pobaveně ušklíbne.* Budeš dokonalá, tak jako vždy. Bude to náš veliký den. *Usměje se na ni a na koni k ní přejde blíž, aby ji mohl pohladit po tváři.* Tvoje máma je náhodou v pohodě. A tvého batra tam kdyžtak dotáneme. *Zasměje se, přičemž nad tím zvartí hlavou.*

*Ujistí jej, že tady Ayla je hodná klisna. Ta nejhodnější, kterou zná. Po jeho slovech potřese hlavou.*U ní se to ještě nestalo, takže to určitě nehrozí a bude to dobrý. Navíc, je to ještě prcek a asi by mu to nic neudělalo.*Řekne a pohladí se jemně po břiše, které zatím nejde vidět, ale to se asi brzy změní.*Jestli to bude pokračovat takhle, nakonec s tebou budu vážně jen ležet v posteli obalená bublinkovou fólií.*Poznamená pobaveně. Zeptá se jej, proč se tolik bojí své rodiny a zvědavě ho poslouchá. Co jí k tomu řekne a pak se uchechtne.*Bude to snad dobrý. Když tak jim někam utečeme.*Navrhne.*Stavíme se na oslavě jen na chvilku, abychom i vzali dort a poběžíme do komnaty, kde se zabarikádujeme.*Navrhne nejlepší řešení jeho obav.*Ale ano.. Trapné historky budou.*Uchechtne se.*To bude to první, na co se tvé sestry zeptám.*Řekne mu.*Jo, jasně. Až na sebe strhnu dort, který mi spadne na hlavu, já protože nebudu vidět vrazím do stolu s pitím a to se vylije na další hosty. Pak mi řekni, jak jsem dokonalá.*Uchechtne se. Když k ní přijde na koní blíž a pohladí ji po tváři, zamilovaně se na něj usměje a nakloní se blíže k němu, aby jej mohla políbit.*Mámu neznáš dostatečně.. Ml jsi vidět její reakci, když jsem jí řekla, že bude babičkou. Ta mě nadšením málem umačkala a později si už prohlížela oblečky pro děti hračky. Až se to narodí, bude ve Španělsku dříve, než se nadějeme a palác tam zavalí milion balíčků.*Zasměje se.*Nedávala bych naději, že Ayperose tam dotáhneme. Ale uvidíme. Třeba přijde. /Mohl by aspoň kvůli mě./

Ale radši buď přeci jen opatrná, jo? Nejradši bych tě tady vážně někde uvázal. A jo, ta folie je to nejvíc realnější, co by mohlo být, protože ty by si byla schopná jít na toho koně, i když by si byla den před porodem. *Uchechtne se, jelikož si je jistý, že toho by byla vážně schopná.* A neříkej, že by ti vadilo se mnou ležet v posteli každý den. *Zazubí se na ni jako ten největší andílek, kterým je samozřejmě i úplně normálně.* To je dobrý nápad. Řekneme si ano, poběžíme pro dort. Nebo aspoň já poběžím, tebe budu nést. A potom si s tím jídlem uděláme vlastní oslavičku v komnatě.*Zasměje a nejadši by to tak vážně udělal. Následně ji pohorzí pobaveně prstem a začne vtrtět hlavou.* Ne, žádné historky. To jí zakážu. Jako její starší bratr i jako její budoucí král. *Zazubí se na ni, přičemž se snaží tvářit vážně, i když to mu vážně nejde.* Zlato, tohle se nestane. A když jo, i u toho budeš dokonalá. *Zazubí se na ni a doprovodí to pokrčením ramen. Poté ji polibek oplatí a když jí řekne to o své mámě, zasměje se.* To zní jako něco, co udělá i moje máma. Ve Španělsku to ještě nikdo neví. *VYsvětlí ji a docela se bojí jejich reakce, hlavně otce, i když ví, že i on bude nadšený.* Dotáhnu ho tam násilím. *Mrkne na ni s úsěvem na rtech.*

*Přikývne.*Neboj, budu a jsem opatrná. Nechci našemu dítěti přece ublížit.*Ujistí jej. I když se to dítě ještě nenarodilo, miluje jej a nebude dělat nic, co bude moc riskantní. Zasměje se.*Neboj, na koně dlouho už nepolezu. Dneska je to dost možná naposledy na dlouhou dobu. Budu si dávat pozor a plnit všechno, co mi doktor nařídí. Neboj.*Ví, že se o ni a i o miminko bojí.*Nevadilo, ale nebudeš mít náhodou práci?*Nadzvedne obočí. Pak navrhne, jak se můžou schovat před jeho rodinou. Zasměje se.*Přesně tak to uděláme. Ještě vezmeme šampaňský. Pro tebe normální, já budu mít dětské, abychom si mohli aspoň nějak připít.*V těhotenství se nesmí pít alkohol, proto si normální nevezme, ale jenom to pro děti, kde není žádný alkohol. Když jí pohrozí prstem a důrazně řekne, že žádné historky nebudou, opáčí, že to bude to první, na co se jeho sestry zeptá.*Ale no tak..*Našpulí rty a udělá psí oči, aby jí to dovolil.*Myslíš? Ale co když ano? Já bych se v mém případě ani nedivila.*Uchechtne se.*Jedině ty dokážeš říct, že bych vypadala dokonale s dortem všude na sobě. *Řekne pobaveným hlasem. Políbí ho a řekne mu, jak reagovala její máma na to, že bude babičkou.*Bože. Už nás vidí, jak budeme s dítětem zavaleni balíčkama. Pak nás budou muset vyhrabávat.*Uchechtne se.*Chudák Ayperos.

Já vím, ale nerad bych aby se ti něco stalo. A taky tomu prckovi. *Usměje se na ni a pohledem zabloudí k jejímu břichu, jakoby zkoumal o kolik se zvětšilo.* Posadím tě maximálně na poníka a to ještě v bublinkové fólii, s chrániči, helmou a tak. *Pokrčí rameny a tohle myslí neskutečně vážně." Práci si vezmu s sebou. Ve většině případech jsou to stejné jen papíry. A prohlášení a tak budu taky dělat z postele. *Mrkne na ni s úsměvem od ucha k uchu.* Přesně tak. Kde pak nějaký oslavy pro všechny, ať se tam všichni pozabíjí navzájem, ale my dva budeme od nich pryč v komnatě. *Přikývne a hrdě se zazubí, jakoby to byl plán měsíce. Následně ji pohrozí, jelikož vážně nepotřebuje vědět jeho historky z dětství, ale když na něj udělá psí oči, povzdechne si.* Když ti jednu sám teď řeknu, jí se ptát nebudeš? *Nakloní hlavu na bok a vážně doufá, že ji to bude stačitx když ji sam jednu řekne a nebude chtít další od jeho sestry, která by na něj napráskala horší věci.* Protože je to pravda. Ty by si vypadala dokonale uplnez kdykoliv. *Zamumlá zamilovaně, přičemž u toho zase hřebečka hladí.* Jak znám moji mamku, zapije to vínem, pak bude hledat nejnovější módu a podle ní bude nakupovat všechno možné pro toho špunta. *Zavrtí pobaveně hlavou.* /Nemůžeme jim to říct až den porodu? Třeba? Do té doby by byla Kasey někde zavřená./

Já vím, že se bojíš drahý. A chápu to, ale slibuju, že se mi nic nestane. Věříš mi přece, ne?*Usměje se na něj. Přijde jí hezké, že se o ni tak bojí, ale teď není potřeba. Vidí jeho pohled k jejímu břichu.*Ještě chvilku vidět nebude. Je moc brzo. *Docela si užívá poslední dny na dlouhou dobu, kdy nevypadá jako balón.* Chudák poník. To si nezaslouží, takhle trpět. *Uchechtne se.*Žádnou folii na mě nenavlíkneš.*Už jen aby si založila ruce na prsou a našpulila rty chybí.* Hmm. Tak dobře. Papíry zvládneš nějak z postele a prohlášení budeš dělat po telefonu.*Souhlasí s ním.* To zní jako skvělý nápad drahý.*Usměje se na něj. Pak řekne, že se jeho sestry zeptá na trapné historky a když jí nabídne kompromis zamyslí se a pak přikývne.*No dobře. Když mi jednu řekneš, nebudu se jí na svatbě ptát. Ale musí to být pořádná historka. Ne nějáká slabá.*Stanoví si podmínku.* /Slíbila jsem, že se nebudu ptát zítra, ale jindy.. To už jsem neslíbila./*Navíc přece jen zítra bude mít asi lepší věci na práci, než tahat z jeho sestry historky. Bude se soustředit na Bastiena a na to, aby si užila jejich svatbu. Budou mít konec konců jen jednu. Pak pobaveně zkonstatuje, že podle něj by vypadala dokonale kdykoliv.* Není.*Nesouhlasí s ním.* Už se začínám obávat. Pak nám to dítě ještě ukradnou a my ho uvidíme až bude umět chodit a zdrhne jim. *Řekne z legrace.*

Věřím ti, vždycky. *Zamilovaně se na ni usměje, přičemž se zase natáhne, aby ji mohl pohladit po tváři. Na lidi, které neuvěřitelně miluje davá pozor, proto nechce, aby se Kasey cokoliv stalo. Potom pohled stočí k jejímu břichu a usměje se.* Budeš pořád krásná. *Připomene ji s úsměvem na rtech fakt, který ji bude připomíná pořád.* Poník by to přežil. *Pokrčí jednoduše rameny.* Tak když ne folii, tak chrániče. Vyber si. *Zazubí se na ni a vážně by toho byl schopný ji nechat dát nosiče.* Jo, přesně tak. A budu ti nosit jídlo do postele. Ty budeš mít jídlo, ja papíry. *Ušklíbne se pobaveně a poté se už dostanou k jeho sestře a historkám z dětství.* Tak fajn. *Povzdechne si a dá se do vyprávění.* Byl jsem docela malej. Možná nějakých pět, šest let. A už jako malý nsem miloval koně... No a rodiče mi konečně místo poníka pořídili hřebečka a já ha ním běhal každý den, staral se o něj a tak. No.... *Poté se nad tou vzpomínkou zašklebí a pokračuje dál.* A jednou bylo docela hnusně, bylo po dešti, všude bylo bláto a já ještě několikrát spadl do hnoje... A do toho bláta taky, protože jsem si s tím hřebečem hrá samozřejmě i v tom blátě. A potom když mě někdo zavolal ať už jdu, byl jsem cely od toho hnoje a od bláta... A jak jsem byl malej, byl jsem blbej. Na chodbě jsem viděl dva lidi... Chlapa a ženskou. A jak jsem byl blbej, tak jsem si myslel, že to jsou prarodiče, takže jsem je chtěl překvapit a obejmout je ze zadu. *Zhluboja se nadechne, přičemž se mu na tváři objeví pobavený pohled.* Taky jsem je teda obejmul. A až potom jsem zjistil, že jsou to dost důležití lidi, rozhodně ne prarodiče... A tím jsem zkazil celé otcovo jednání. *Na konci se jakoby hrdě zazubí a pokrčí rameny.* Byl to pro mě šok, že jsem objal cizí lidi, ale bylo mi jedno, že jsem jim zničil oblečení a potim jsem utíkal před otcem, jelikož chtěl, abych se omluvil, ale to jsem fakt nechtěl. *Zasměje se trošku nervózně a vlastně je první, komu historky z dětství říká.* Jo a pak se budou hádat, kdo z nich je lepší babička. *Usměje se pobaveně jenom nad toh myšlenkou.*

*Usměje se na něj zamilovaně, stejně jak on na ni, když ji pohladí o tváři.*Miluju tě.*Řekne mu. Následně mu řekne, že na to, aby bylo vidět břicho je docela brzo. Přece jen je asi ve třetím týdnu teprve. Nesmí nic čekat.*/Bud jako balón../*Pomyslí si, ale nahlas nic neříká. Nechce se s ním dneska dohadovat moc. Zítra se přece jen berou. I když jí to přijde neuvěřitelné.*Možná s tím máš i pravdu. I když tak nějak.. jinak.*Uzná nakonec. Těhotenství je krásné. Poznamená, že ten poník by byl chudáček.*Víš jak by asi trpěl? Na žádného poníka nevlezu. Počkám si těch devět měsíců, než se to malé narodí a poté si zase zajezdím. Pak si můžeme dát i závod. Do tý doby si zjistím, jací koně jsou ve Španělsku ve stájích nejrychlejší.. Protože kdybych to nechala na tobě beztak by jsi mi vybral nějákého extra pomalého.*Uchechtne se.*No tak chrániče no..*Souhlasí neochotně. Ale pak se jí na tváři rozlije úsměv.*To není moc fér.. Ty budeš dělat papíry a já tě budu krmit. Střídavě ty a já.*Navrhne úpravu.*Nenechám tě přece hladovět.*Usměje se na něj. Pak souhlasí, že když jí řekne jednu trapnou historku, zítra se nebude vyptávat jeho sestry. Zvědavě jej poslouchá a postupně má co dělat, aby se nerozesmála. Otřásá se potlačeným smíchem a pevně tiskne rty k sobě. Pak se ale rozesměje nahlas.*Kdo by řekl..*Dostane ze sebe po chvíli.*Že si budoucí král.. Španělska hrál ve..hnoji..*Dostane ze sebe mezi smíchem. Když se trochu uklidní podívá se na něj.*Tak doufám, že ani jedno z našich dětí nezdění po tobě tyhle nápady.. Ale jinak dobrá historka.*Uzná.*Doufá, že mi jich po čase řekneš víc.*Zazubí se na něj.*No a aby ses necítil tak špatně.. Když mi bylo asi pět, přesně nevím kolik jsem si hrála v zahradách, spolu s dalšími dětmi tady z paláce. Narazila jsem na jednu zajímavou rostlinku.Rulík zlomocný.. Ten dokáže člověka i zabít, když těch jeho bobulek sníš moc, ale když si dáš jen trochu působí jako droga, máš po ní halucinace a tak.. *Odmlčí se.*Asi ti došlo, že to byl můj případ no. Viděla jsem, jak nám v trávníku tady pluje lochnesska a tak.. ale to není všechno. Následně jsem si lehla do trávy a vykřikovala jsem, že jsem žížala.*Řekne mu svou historku.

Já tebe taky, Kasey. *Usměje se na něj, přičemž na ni zamilovaně mrkne. Těší se, až bude moc davat ruku na její břicho a čekat, až ho to.malý škrvně kopne, tak jak to bývá trenaz ve filmech.* Já mam vždycky pravdu. Ať ne tk cokoliv, pravdu mam vzdyckyz já. *Zazubí se na ni jako neviňátko a u toho se na ni usmívá.* Já? Vybrat ti nějakého pomalého? Bacha abych ti nesehnal tvého vlastního poníka. I když ty máme taky. A fajn, můžeš si lak vzít toho podle tebe rychlého, ale to je samitrejmeu ten můj. *Zasměje se a na oko hrdě se napne. * Jo, chrániče. Tak se mi to líbí konečně s necimu souhlasíš. *Uchechtne se a poté se zase usměje od ucha k uchu.* Krmení beru, nebo... Co jiného mi taky zbývá, že? *Ušklíbne se, no a potim už jí vypráví historku z jeho dětství. Hází po ní pobaveneé pohledy, když vidí, jak zadržuje smích.* Hele.... Byl jsem malej, to není fér. *Zkusí chvíli hrát uraženého, ale dlouho mu to nevydrží a lak se taky rozesměje.* A ještě k tomu potom nastala chybička a já začal lhát, utíkat a žít si tak nějak po svém. Byl nsem malej rebelant a zůstali mi to asi... Do té doby než jsem odletěl sem. *Zasměje se pobaveně, přičemž po ní hodí na oko ublížený pohled.* Ale já chci, by mi děti kazily jednání. *Odfrkne si pobaveně a potom už poslouchá její historku, u které se taky nevydrží nesmát.* Tak jo.... Naše děti už mají tedz smůlu a budou mít domaciz vězení už od malička. *Zasměje se po její historce, přičemž u toho vrtí se smichem hlavou.*

*Usměje se na něj zamilovaně. a pak řekne, že má pravdu a následně se uchechtne.*No jistě lásko..*Souhlasí ironicky. Pak řekne, že si bude muset obhlédnout koně ve Španělsku a zjistit, kteří jsou nejrychlejší, aby ho pa k mohla porazit až si zajezdí po narození dítěte.*Žádnýho poníka mi neseženeš. *Uchechtne se.*Toho seženeme maximálně pro děti. Až budou dostatečně velké, určitě taky budou rádi jezdit. Mají po kom.*Usměje se. Pak souhlasí s těmi chrániči a protočí očima po jeho reakci. Raději to nijak nekomentuje. Pak řekne, že jej bude v komnatě krmit, aby jí ještě neumřel hladem.*No... nic jiného.*Uchechtne se. Poslouchá jeho historku z dětství a přitom potlačuje smích. Dokud to nedokončí, pak se rozesměje naplno.*I tak..*Řekne a upřímně se zasměje. Poslouchá i jeho dodatek k tomu a pousměje se.*Jo, to tvoje rebelství jsem tak nějak stihla poznat.*Uzná.*Ale vím, že ses teď změnil. Jenom jsi potřeboval trochu poporstrčit, aby ses vydal tím správným směrem.*Zazubí se na něj.*Jestli budou dělat tohle bude za chvilku ještě Španělsko se všemi válčit.*Řekne nesouhlasně. Nelíbí se jí představa toho, že by jejich děti dělali tohle. Rozhodne se mu říct svou historku, která se jí stala, když jí bylo asi pět. O tom, jak si dala rulík a měla potom vidiny. Viděla lochnessku a hrála si na zemi na žížalu.*Chudáčci.*Zasměje se.*Ale byla jsem ta nejlepší žížala..*Pohodí hlavou.*

*Samozřejmě, že by ji všechny rychlé koně zabavil a nechal by ji nějakého pomalejšího, aby vyhrál on. Přece jen přesně tohohle by byl schopný udělat, ale i tak má na tváři pobavený úsměv.* Takže pořídíme armádu poníků pro armádů dětí? Budeme mít farrmu dětí i poníků? *Nakloní zamyšleně hlavu na bok, přičemž se samozřejmě dívá jak andílek. docela dlouho neví, jakou historku ji říct, ale potom uspěje k tomu názoru, že je tohle docela skvělá historka. Aspoň pro ostatní, pro něj moc ne. dívá se na ní, jak zadržuje smích a u toho má i on sám co dělat, aby se nezačal smát.* Moje rebelství bylo snad ještěě větší než všech korunních u nás ve Španělsku. Protože když si to tak vezmeš... Nikdo z nás nebyl klidnej. *Zazubí se na ni a pák se do vysvětlování.* Teta mé mamky byla tak nějak začátek, už jen to, že si stejně žila po svým a pak se i vzdala nároku na korunu a nechala to na mým dědovi. Můj děda... Ten byl snad věčně v nějakým klubu a docela bych se nedivil, kdyby chodil i teď do stripclubu pro důchodce. *Zašklebí se na něj a zavrtí nad tím hlavou.* A moje mamka... Ta byla jak já a můj děda. Geny se nezapřou. *Zasměje se a u toho se poškrábe na zátylku.* Pošleme na všechny děti. ONi si pak válku rozmyslí. *Pokrčí jednoduše rameny, jakoby to byla jasná věc.* Nechceš mi tu žížalu předvést i teď? *Zamrká na ni s úsměvem na rtech.*

*Zasměje se.*Armádu dětí? No jo.. to se ti snadno řekne. Ty bys je nemusel devět v měsíců nosit v sobě a pak je porodit. Tak se ti to říká lehce.*Zasměje se. Pak jej přesvědčí, aby jí řekl jednu historku a pozorně poslouchá, jakou se jí rozhodl říct. Má co dělat, aby se nezačala smát už během toho, co jí to říká. Ale na konci to už nevydrží. Když se docela uklidní, i když má stále na tváři pobavený úsměv, poslouchá, co jí k tomu ještě říká.*A moje naděje, že naše děti budou klidné se právě rozplynuli.*Poznamená, když slyší, jací byli jeho předci.*Ježiš.*Potřese hlavou, když slyší o strip clubu o důchodce. Pka poznamená, že kdyby jejich děti byli jako on, za chvilku Španělsko je ve válce se všemi zeměmi, co existují snad.*Ne, žádnou žížalu ti předvádět nebudu.*Zamítne to hnedka.*Klidně si to ale vyzkoušej ty. Mě to vadit nebude.*Ujistí ho hnedka.*

Tak si je adoptujeme. Nebo je někdo odnosí, porodí a budeme mít armádu dětí. *Zazubí se na ni hrdě, protože je to přece ten nejlepší nápad jaký kdy koho napadl. Poté ji řekne jeho historku i nějaké věci o jeho pžíbuzných. Zasměje se na její reakci a pokrčí u toho rameny.* Doufejme, že budou po tobě a budou si maximálně hrát na žížalu a po mně zdědí tak maximálně... Vzhled. aspoň jedno dítě by mohlo být vzhledově po mně, to bych se nezlobil. *Zazubí se na ni zase a vážně v to doufá. Když ne chování, aspoň vzhled nebo případně pohlaví.* No táák, předveď mi žížalu. *Ohrne spodní ret a zamrká na ni ve snaze ji přemluvit.* Mně to nepůjde, já si na ni jako malý nehrál. *Popíchne ji s úsměvem na rtech.* Takový věci jsem nedělal ani zlitý, ani pod vlivem drog. Teda asi, pokud jo, jsem rád, že si to nepamatuju. *Zamračí se nad tím ve snzae si vzpoemnout, jestli někdy něco takového dělal.*

*Řekne, že jemu se snadně říká armáda dětí, když není ten, kdo by je musel odnosit. To ona by se obětovala a devět měsíců v sobě měla dalšího vetřelce. Už tak se bojí, jak zvládne tohle, ale doufá, že vez problémů. Ví, že je tu Bastien pro ni, ale kdyby se stalo něco nečekaného. neovlivní to.*/Bude to určitě dobrý a nějak se to zvládne./*Následně řekne, že se jí veškeré naděje toho, že budou mít klidné děti teď rozplynuly. Usměje se.*Můžou po tobě mít zase víc věcí. Vzhled určitě. Hlavně tvoje oči a ty roztomilé kudrlinky.*Zazubí se.*A taky mohou mít po tobě smysl pro humor, schopnost vždycky člověka rozesmát. Tu starostlivost, i když to s ní občas přeháníš..*Uchechtne se, Odmítne, že žížalu dělat nebude.*Ne, žížalu dělat odmítám..*Když vidí, jak ohrnul spodní ret, uchechtne se.*Vypadáš roztomile, ale nebudu se tady válet po zemi.*Odmítne i tak. Pak ale řekne, že to může zkusit sám. Ona mu bránit nebude. Protočí očima, když řekne, že on si na ni nehrál..*Ano, to je pravda. Ty sis hrál s hnojem a blátem, viď?*Popíchne ho.*Jen aby. Beztak to přede mnou jen tajíš a hrál sis taky na žížalu.*Všimne si, že je už docela pozdě a tak opatrně seskočí z koně. *Nepůjdeme už do komnaty? Je docela pozdě.*Poznamená. Jestli si chce ještě zajezdit, klidně půjde i sama a nechá ho tu.*