Vnitřní bazén - 7. ročník

Pokud by vám nestačila pláž a nebo venkovní bazén, můžete zajít sem. Často se využívá hlavně v zimě.

*Volných dnů moc nemá, proto si každé volno užívá, jak jen může. Vždy něco podnikne a jelikož dnes má také volno, rozhodne se, že si půjde někam odpočinout, dnes se mu nejvíce zamlouvá vnitřní bazén, jelikož ví, že sem zase tolik lidí nechodí a i kdyby, nevadí mu to, je celkem přátelský, tudíž se rád s kýmkoliv pobaví. Zrovna vejde do místnosti, kde vnitřní bazén je. Přijde pouze v tmavě modrých plavkách, žabkách a s bílým ručníkem, který má přehozený přes rameno. Svou přiměřeně svalnatou postavu nechává na obdiv, tudíž jde vidět jeho levá ruka posetá tetováními, pár jich má i na hrudi a na žebrech - až břiše má velikou můru, krerou má ze všech tetování nejraději. Odhodí ručník někam stanou a připraví se, aby mohl skočit do bazénu.*

*Pochybuje, že dneska v noci vůbec usne. Kromě toho, že všude okolo bouchají ohňostroje a většina lidí vesele a hlavně opile oslavuje, tak je i v pokročilém stadiu těhotenství, kde je nespavost něco naprosto běžného.* /Prý mě tim tělo připravuje na kojení ve dvě ráno...Úžasný../ *Rozhodla se vydat k bazénu, protože tam takhle pozdě nejspíše nikdo nebude a plavání je jeden z pohybu doporučených pro těhotné, takže by se jím mohla unavit. Pod těhotenskými legínami a svetrem má jednodílné černé plavky. Vlasy si svázala do drdolu, protože si je nechce namočit. U bazénu v převlíkárně ze sebe shodí oblečení, takže zůstane jenom v plavkách a vyjde kolébavou chůzí k bazénu. Přeci jen se díky těhotenskému břichu spíše kolébá než aby normálně chodila. Nakonec dojde k okraji bazénu, na který se posadí a strčí si do vody nohy. Až v tom momentu si všimne někoho dalšího.* Pardon, nechtěla jsem rušit. Klidně půjdu někam jinam, jestli jste tu chtěl být sám. *Nabídne mu rychle a omluvně se na něj usměje. U toho se snaží ignorovat svého potomka, který si nejspíše hraje vevnitř fotbal a pořád kope. Občas se objeví na jejím břiše vystupující obrys nožičky nebo ručičky, což může vypadat dost děsivě, ale vlastně je to úplně normální.*

*Pro svůj klid se rozhodne jít k bazénu, protože má vodu rád a nechce být zalezlý v komnatě. Možná by měl oslavovat jako téměř všichni ostatní, ale to se mu úplně nechce. Kvůli vzpomínkám na svého otce se alkoholu vyhýbá, což by určitě někomu přišlo směšné, kdyby mezi ostatními jen střízlivě stál a popíjel třeba vodu. Poté, co přijde do místnosti a ručník odhodí, skočí šipku do vody, načež se po chvilce vynoří a prohrábne si své hnědé kadeře, které jsou obyčejně vlnité. Nevšimne si, že má společnost, dokud ho neosloví nějaká dívka s vybouleným bříškem - samozřejmě mu hned dojde, že je těhotná.* Rozhodně nerušíte, nemusíte odcházet. *Zavrtí hlavou a pousměje se, aby dal na svá slova důraz.* Také se vyhýbáte oslavám? *Odpověď je jasná, když zde tu ženu vidí a možná také příliš vlezlá, jenže je zvědavý. Samozřejmě mu dochází, že žena by neměla při těhotenství pít alkohol, ale i tak mohla být se svými blízkými, kdyby chtěla.. Ale ona tu je, stejně jako on.*

*Až když si sedne na okraj bazénu, všimne si, že tu není sama. Omluví se přítomnému týpkovi, za to, že ho ruší a rovnou mu nabídne, že se zdekuje někam jinam. Přeci jen je tu spousta míst, kam se může zašít.* Tak dobře. *Přikývne nakonec s úsměvem, když jí ujistí, že může zůstat a pohladí se po vybouleném břiše.* Tak nějak. Jednak alkoholu, jednak je zbytek rodiny různě po barech a pak se taky snažim nějak unavit, abych byla schopná usnout. *Odpoví mu na otázku pobaveně.* Ale jaksi mě tu někdo nechce nechat spát. *Pronese směrem ke svému břichu a pak seskočí do vody.* Jsem Simone. *Představí se mu. Chápe, že u princezny je to nejspíše trochu zbytečné, ale ona se nerada chová jako někdo urozený. Ráda se s lidmi seznamuje, jako kdyby byla někdo obyčejný.*

*Hned dívce vylíčí, že se opravdu nemusí spakovat a jít někam pryč. On není takový, že by za každou cenu potřeboval být sám, má rád společnost, je to docela dost velký extrovert, ze samoty by se brzy zbláznil.* Jasně, rozumím. Já se oslavám vyhýbám tak nějak odjakživa, ačkoliv jsem dost velký extrovert a mám rád přítomnost lidí. *Uchechtne se. Není pravda, že by neměl alkohol, měl. Zkusil ho. Ale má strach, že kdyby ho pil na každé oslavě, pro uklidnění a tak podobně, že by skončil jako jeho otec - jako alkoholik. Nechce se stát takovou troskou.* Já jsem Ryan. *Usměje se, když se mu dívka představí, přestože samozřejmě její jméno zná. Hlavou jemně pokývne na náznak úcty, kterou chová a také musí, jakožto strážce.*

Vážně? To je zajímavé. Nějaká špatná zkušenost nebo tak? Jestli to teda neni nijak osobní. *Ujistí ho rovnou, že kdyby nechtěl, nemusí odpovídat a pak vklouzne do bazénu a představí se mu.* To je hezké jméno. *Pokýve hlavou a pak si ho prohlédne.* Vás jsem tady už několikrát viděla. Jste jeden ze strážců, že jo? Promiňte, jestli se pletu, je tu tolik lidí, že v tom mam docela dost zmatek. *Uchechtne se a poškrábe se na zátylku.* JInak... Šťastný nový rok. *Popřeje mu, když se zvenku začnou ozývat zvuky ohňostrojů.* Nabídla bych vám klidně i závod v plavání, ale no...nerada prohrávám a momentálně bych asi určitě nevyhrála. *Poznamená pobaveně, aby řeč úplně nestála.*

Vlastně ano, špatná zkušenost. A i když není moje, stejně mám potřebu se alkoholu vyhýbat, ale samozřejmě jsem ho párkrát měl. Jen to není často, spíše hodně výjimečně. *Vysvětlí a úsměvem, načež se jí také představí, jako ona jemu.* Na to vaše to nemá, ale děkuji. *Pokýve hlavou s mírným úsměvem, načež opět přikývne na náznak souhlasu.* Ano, patřím mezi strážce. Jen samotných strážců tu je hodně, ještě, když máme naše uniformy, je to ještě horší si nás zapamatovat, když vypadám všichni téměř stejně, takže to naprosto chápu. Pracuji tu už nějakou dobu a upřímně, abych se přiznal, stále nevím jména všech mých kolegů. *Zasměje se a pokrčí rameny.* Děkuji, vám taky šťastný nový rok. *Jemně natočí hlavu, když zaslechne zvuky ohňostrojů.* Závod si můžeme dát někdy příště, stejně bych se bál, že byste mě porazila. *Uzná pobaveně. I když je dobrý v plavání, pořád jsou tu sporty, v kterých je mnohem mnohem lepší.*

Jasně, to chápu. Ale přeci jen po těch měsících odříkání, šílených změn nálad, chutí a tak by se občas panák šiknul. *Zasměje se.* Moje jméno je úplně obyčejný. *Odmávne to rukou, protože její jméno jí nikdy nepřišlo nijak úchvatné a krásné.* To věřím. A ještě teď, když tu budou účastnice, zahraniční hosté a tak, tak v tom bude daleko větší zmatek. *Potřese nad tím hlavou. Nedá se říct, že by se na Selekci nějak extra těšila. Přeci jen má ráda svůj klid, i když se považuje za docela společenského člověka. Stále má zlomené srdce a nerada se otevírá někomu novému. A teď tu bude spousta nových lidí a nepochybuje o tom, že někteří budou extrémně přátelští a budou se chtít bavit, poznávat a zajímat se o její dítě a o jeho otce. Toho se bojí snad nejvíce. Nedokáže o tom mluvit.* Jasně, klidně někdy můžeme dát závod. Ještě nějakých sedm týdnů a zbavím se i nákladu. *Pohladí se po břiše s pobaveným úsměvem, na což její dítě opět zareaguje kopancem, při kterém vyjede obrys nohy, jako kdyby se dítě snažilo dostat samo ven přes její kůži.*

Nemůžu říct, že vám rozumím když jsem nebyl a nebudu těhotný, ale alespoň vás tak nějak chápu. *Zasměje se a pokýve hlavou.* Obyčejné? To už je více obyčejné to moje. *Zasměje se nad jejím mávnutím rukou. Ví, že jméno "Ryan" opravdu patří mezi oblíbené jméno mezi muži, proto je docela částé, není tak neobvyklé.* To bude šílený. S mým štěstím ještě beztak dostanu nějakou účastnici na starost a budu něčí osobní strážce. *Ušklíbne se s pobavením, které se mu zaleskne v očích. Nestěžuje si na svou práci, on ji miluje, jen má mnohem raději, když má služby v paláci, kdy má na starost celý palác procházet, zdali je vše v pořádku. Přeci jen je to mnohem zaživnější, než postávání na místě.* Už jen sedm týdnů? Tak to si na vás s radostí počkám. *Zazubí se a na dívku i mrkne.* Máte vodu hodně ráda?

Myslím, že říct to můžete. *Přikývne se smíchem.* Holt oba neoplýváme nějakými speciálními jmény. Ale mě osobně to nevadí. Člověka nedefinuje jeho jméno, ale to, jaký je. *Pokrčí rameny.* Máte radši normální služby? Klidně vám to zařídím. *Nabídne mu s milým úsměvem a pak se pohladí po břiše, kde opět vykoukne malá nožička a po ní i pěstička.* Nepoužila bych slovo jen, ale jo, sedm týdnů a konečně mě nic nebude kopat zevnitř do žeber a tak. *Zasměje se. Jeden kopanec miminka dokonce i rozčeří vodu okolo ní.* Poslední dobou ano. Potřebovala jsem nějaký pohyb a plavání je pro těhotný doporučený, takže jsem si na to navykla. *Přizná a udělá pár temp, aby tam jen tak nestála.* A co vy? Máte rád vodu, nebo radši jiný pohyb? *Zajímá se.*

To souhlasím. Alespoň naše jména jdou normálně vyslovit. *Zazubí se, většinou když potkal někoho s neobvyklým jménem, vždy to byl hotový jazykolam. Proto možná i radši ty jmena z hlavy hned vypouští.* To mám, je lepší se procházet po paláci, protože mi možná dělá problém stát klidně na jednom místě. *Zasměje se, už od mala je jako z divokých vajec, z tohohle vážně nevyrostl, maximálně se zkrotil, až když měl leukémii, se kterou bojoval dva roky.* Ale nechci si stěžovat, ani vám přidělávat starosti, ale děkuji, jste milá. *Vděčně se na ní usměje. Když uvidí, jak se začne voda krapet pod ranami miminka vlnit, široce se usměje. Vždy si přál mit jednou vlastní rodinu.* Kdybyste potřebovala nějak pomoct, řekněte. Můžu tu být pro vás. *Nabídne dívce, rád totiž lidem pomáhá, navíc když je dívka takhle příjemná, nemá s tím absolutní problém.* Já mám vodu taky rád, ale jsou tu i sporty, které mám radši. Například hodně rád běhám a šermuju, jelikož jsem zase v plné síle. *Dříve mu jeho nemoc vzala hodně síly.*

Jo, to je pravda. *Přikývne se smíchem a pak se zajímá o to, jak to má s prací.* Jo, to chápu. Asi by mě taky nebavilo stát celý den na jednom místě. Maximálně tak v kuchyni u sporáku. *Přizná pobaveně. Vaření je jejím velkým koníčkem, kterým tráví spoustu času. Taky proto se jí během těhotenství víc zakulatily křivky.* Vždyť to je v pořádku. Mě to nepřidělá tolik práce. Zařídím vám to. *Slíbí mu s úsměvem. Pak už skloní pohled ke svému břichu, okolo kterého se začne čeřit voda.* Děkuju moc. *Jeho nabídka jí až trochu dojde.* Klidně si sáhněte jestli chcete. *Nabídne mu, protože vidí, jak ho to nadchlo.* Zase v plné síle? *Postřehne co řekl a nakloní u toho hlavu na stranu.* Chcete o tom mluvit?

Ráda vaříte? *Optá se s úsměvem, když naznačí, že v kuchyni u sporáku je schopna vydržet dost dlouho. Za její nabídku o tom, že mu zařídí aby vlastně nedostal na starost nějakou účastnici, ji věnuje vděčný úsměv, i když to vlastně nečekal.* Jste úžasná, děkuji. *Zazubí se, načež zavrtí hlavou.* Není za co děkovat. Rád pomáhám. *Odpoví upřímně, načež se na ní překvapeně podívá, když mu nabídne, aby si sáhl na její břicho. Ale udělá to rád, proto k ní přijde a svou velkou dlaň ji lehce položí na břicho, načež proti jeho ruce opravdu to mrně v ní kopne ručkou, ví nožkou. Zaculí se nad tím a poté udělá zase krok vzad, aby nenarušoval princeznin osobní prostor.* Děkuju. *Poděkuje jí. Hned poté se zamyslí, zdali má princezně o své nemoci říct, ale řekne to, protože není to takové tajemství, jelikož pravidelně musí chodit stále na kontroly a navíc na sebe může být pyšný, že to zvládl a překonal to, přesto, že chvíli z něj byl ležák a pomalu se s životem loučil.* Prošel jsem si rakovinou krve, ale konečně už jsem v pořádku a můžu zase dělat vše, bez jakéhokoliv omezení. *Vysvětlí ji polovičním úsměvem.*

Jo, miluju to. Hrát si různě s chutěma a vytvářet nový kombinace, je to skvělý. Sice jsou pak potřeba častější návštěvy posilovny, ale jinak je to dokonalý. *Zasměje se. Sama během těhotenství posilovnu nenavštěvuje samozřejmě, ale jinak si tam většinou i ráda zašla.* Neděkujte, to nic není. *Odmávne to rukou a pak mu nabídne, aby si sáhl na její břicho. Moc často to lidem nedovoluje, ale když vidí jeho úsměv, stojí to za to.* Máte rád děti? *Zeptá se ho ze zvědavosti, protože tak na ní působí. Ještě víc jí proto mrzí, že její dítě se úplné rodiny nejspíš nikdy nedočká. Kdo by taky stál o princeznu s dítětem, aniž by šel jenom po penězích? A biologického otce nezajímaly ani ty, ten se jí jednoduše vysmál.* To je mi hrozně moc líto. *Stáhne obočí, když se dozví o tom, čím si prošel.* Jste silný člověk, Ryane, je to na vás vidět.

Já jsem hrozný milovník jídla, zvlášt miluji vajíčka. Ale obávám se, že jsem schopen spálit i vajíčka. *Pobaveně se ušklíbne. Je to celkem paradox, když miluje jídlo, ale neumí ani za mák vařit. Následně si položí dlaň na její břicho, když mu to dovolí a zaculí se nad tím, když ucítí proti své ruce kopnutí.* Zbožňuji děti, proto jsem i vždycky chtěl mladšího sourozence. *S úsměvem přikývne.* U tety jsem i její tříleté škvrně hlídal, když to bylo potřeba. *Uzná, načež udělá krok zpět, aby ji dodal svůj osobní prostor. Poté se jí svěří s tím, čím si prošel. Bylo to nejsložitější období jeho života, když ještě jednu dobu všichni mysleli včetně jeho, že to nezvládne. Vypadalo to tak, jelikož se na to nepřišlo hned, ale nakonec to naštěstí zvládnul, za což bych sám na sebe pyšný a od té doby si plní úspěšně sny, protože se bojí, že by se mu ta nemoc mohla vrátit a už by nestihl to, co chce. Počítá se vším.* Děkuji, opravdu se jim snažím být. *Usměje se a přikývne.*

*Když slyší o tom, že by spálil i ta vajíčka, zasměje se.* Začínala jsem podobně. Každopádně kdybyste chtěl něco, co nemá každý v paláci, klidně vám někdy něco uvařím. *Ví, že pár lidí je nespokojeno s tím, že musí jít to, co má každý a co připraví místní kuchaři, takže se vydávají vařit na vlastní pěst, nebo si seženou někoho dalšího, kdo to umí. Mezi obyvateli paláce se jednoduše najdou různí vybíravci.* To já taky, ale jenom z principu, protože jsem nejmladší. Každopádně vzhledem k tomu, že mam pět starších sourozenců a máma mě měla prakticky ve čtyřiceti, tak se další sourozenec nekonal. *Poznamená pobaveně a pokrčí u toho rameny.* Vážně? Že byste změnil profesi ze strážce na chůvu? Já mimino nikdy nedržela v ruce, takže i když se na něj už těšim, vlastně se toho dost děsim. *Přizná s menším úsměvem na tváři a u toho se pohladí po bříšku. Samozřejmě, že to s tou změnou profese myslela pouze ze srandy a ne vážně.* Neděkujte pořád. To vy takový jste, já to řekla jenom nahlas. *Pokrčí rameny.* Jinak... Klidně mi tykejte. *Nabídne mu s milým úsměvem.*

*Rozzářil se, když mu nabídne, že mu něco uvaří, i když tu nabídku trochu pozmění.* Aaa.. Co kdybyste mě někdy naučila něco uvařit? Nějaká vaše oblíbená jídla? Pokud by vám to samozřejmě nevadilo. *Zeptá se a nakloní hlavu do strany. On si zkrátka vystačuje s tím, co vaří kuchaři, protože pak mu nic jiného nezbývá, jelikož jak řekl, sám si něco úplně neuvaří. Následně se začnou bavit o sourozencích. Žádného sice nemá, ale vždycky si nějakého přál.* Mamka plánovala, že bych měl sourozence, ale podle mě to nakonec nedopadlo hlavně kvůli tomu, jak divoký jsem byl. Říkala mi, jak byla ze mě úplně hotová. *Pobaveně zavrtí hlavou a stejně jako ona pokrčí rameny.* No samozřejmě, vlastně o tom přemýšlím každý den, že bych se vydal na cestu chůvy. Být strážcem je hrozná otrava. *Pokusí se znít vážně, ale nevydrží to a zasměje se, protože to, co řekl samozřejmě z legrace, je úplná blbost. Miluje svou práci.* Každá budoucí maminka se určitě děsila, stejně jako vy. Ale zvládnete to, máte pro to cit. *Zaculí se, na některých budoucích maminkách zkrátka šlo vidět, že jim to s dětmi půjde, příkladem byla právě i Simone. Jenže ne u všech to tak bylo.* Je pro mě vzácný, to slyšet. *Vysvětlí ještě, protože si vždy vážil, když mu to někdo pověděl.* Dobře, rád. *Hned souhlasí, když mu nabídne tykání. Je to mnohem příjemnější a kdyby neexistovala etiketa pro zaměstnance, sám by to Simone hned nabídl.*

To by mi rozhodně nevadilo. Ráda vás něco naučím. Máte čas třeba zítra? Stejně se budu určitě zase nudit, takže se klidně můžeme sejít. Jestli teda nemáte směnu.. nerada bych vás pak rušila ve volnu, kde normálně odpočíváte nebo tak. *Usměje se na něj. Ona se většinu času nudí v paláci. Do města jí nikdo moc nechce pouštět kvůli rebelům a sama se o miminko bojí a svoje koníčky během posledních osmi měsíců dělala už tolikrát, až jí pomalu začínají nudit. Takže i vaření s někým novým vidí jako super oživení běžného dne.* Vážně? Vy jako divoký? Na to bych vás nikdy netipovala. *Přizná upřímně s pobaveným úsměvem.* To věřím. Ty uniformy musí být děsně nepohodlné. *Přikývne naoko vážně, i když jí cukají koutky rtů.* To nemůžete vědět. *Potřese hlavou a sklopí pohled ke svému bříšku.* Klidně vám to budu připomínat, pokud chcete. *Usměje se na něj možná trochu plaše, protože v poslední době moc mužskou společnost radši nevyhledávala a přestala být tak zběhlá v tom, jak s muži, kteří nejsou její sourozenci, komunikovat.* Takže už vím, že máš rád děti, sport, svou práci, když v ní máš pohyb.. Něco dalšího co bys mi o sobě prozradil? *Zeptá se nakonec zvědavě.*

Mám směnu od rána do čtyř odpoledne, můžeme se sejít poté. Já mám energii neustále, takže nepotřebuji tak často odpočinek a rád své volno strávím s vámi, ještě, když se něco přiučím. *Usměje se, k tomu se právě pojí to, jak byl vždycky divoký. Divoký, energetický a nezkrotný. Vždy to bylo tak, že usínal později, jak jeho mamka, která kvůli němu usínala i přes den.* Vážně, teď zpětně mamku lituji, když mi vyprávěla, co všechno jsem dělal. *Pobaveně se ušklíbne, vážně to byl takový malý ďáblík. Je rád, že teď již jako dospělý je klidný a rozumný, i když je stále pro každou srandu, což se mu občas vymyká kontrole.* Ty uniformy jsou vážně strašný, už kolikrát jsem si na ně stěžoval, ale nic se nezměnilo. *Přistoupí znovu na její vtip, přičemž mu samotnému cukají koutky.* Jde to na vás poznat. *Pokýve hlavou, načež se usměje, když mu řekne, že mu bude připomínat, jak je silný.* Tak já vám zase budu připomínat, že z vás bude skvělá matka. Případně poté, že jste skvělá matka, pokud se budeme dál bavit. *Mile se na oplátku usměje, aby to bylo vyrovnané.* Ještě miluji hudbu, zpívám a hraju na kytaru i piano. Často hraji po různých klubech s mou menší kapelou, nejsou to nějaké velké podniky, spíše to dělám pro zábavu, ale miluji to. *Na důkaz toho, co právě řekl, mu začne jiskřit v očích.* A mám zálibu v tetováních, pokud se to dá počítat. Ale to už sis asi všimla. *Zasměje se, zatím jich má 24 a ví, že si nevydrží neudělat ještě alespoň pár tetování. Hlavně má několik na levé ruce, tam jich má nejvíce, pak nějaké pod rameny, na noze a pak má můru na břiše až na žebrech. To je tetování, na které je nejvíce pyšný.* A co ty? Máš ještě něco ráda, okrem vaření? *Nakloní hlavu zvědavě do strany.*

Tak dobře. Chcete se v kuchyni sejít teda někdy okolo půl páté? Nebo klidně později, mě to nevadí. *Pokrčí rameny. Stejně poslední dobou ani moc nespí, takže by jí bylo jedno i kdyby se chtěl sejít až v jedenáct večer.* Taky jsem byla dost živé dítě a i moje dvojče. Takže rodiče to měli dvakrát. *Poznamená s pobaveným úsměvem.* Nojo, to víte. Zvažovali jsme, že vám dáme pytel od brambor, když si stěžujete, ale nakonec nám došlo, že musíte reprezentovat a vzít to jako výzvu. *Pokrčí rameny s naoko vážným pohledem, ale u toho jí cukají koutky rtů a jiskří oči.* Vážně? A to jak? *Zamračí se trochu nechápavě, protože neví, z čeho poznal, že bude dobrou mámou. Stejně si ale asi nezačne věřit.* To zní jako skvělá dohoda. *Pokýve hlavou s úsměvem a pak se zeptá na jeho koníčky.* Je to na vás vidět. Někdy mi budete muset říct a já se přijdu kouknout. *Ráda by ho viděla někdy hrát, je si jistá, že bude skvělý.* Jo, všimla jsem si. Jsou krásné. Mají nějaký význam? *Zeptá se zvědavě a prohlédne si jeho potetované tělo. Teď se přece nedá říct, že by byla neslušná, když sleduje určitě jen jeho tetování, že?* Jo, sochařství, máma mě to naučila. Ale moc mi nevyhovují velký kusy kamenů, do kterých člověk buší. Spíš mam radši keramiku. *Pokrčí rameny. Přišla sem, aby se unavila a to se jí podařilo, protože teď už se jí začínaj zavírat oči.* Už asi půjdu. Je dost pozdě. Těším se na zítřek. *Usměje se na něj a pak trochu těžkopádně vyleze po schůdcích z bazénu díky břichu.* Dobrou noc. *Popřeje mu ještě než se vydá do převlíkárny pro věci a pak do své komnaty.*

Můžeme klidně v těch půl páté, nevadí mi to. *Usměje se a přikývne, čím dříve se sejdou, tím více bude rád. Po práci nikdy nemá co dělat, jedině by poté byl v posilovně, či venku někde běhal, aby vypotřeboval trošku své energie.* Tak to si vaši rodiče také museli užít. *Zasměje se. Na stranu je rád, že má mamka jenom jeho, protože přeci jen od nich otec odešel, takže na to poté byla sama.* No, já vám nevím, jestli by nebyly lepší ty pytle. Alespoň by to bylo něco volného, určitě by to bylo pohodlnější, jak nějaké upnuté uniformy. *Pobaveně se ušklíbne, je rád za to, že se se Simone nenudí.* Už jen z toho, jak z vás srší ten cit pro to, být dobrou mámou. Nevím, zkrátka to ve vás vidím, jste milá, působíte i láskyplně. *Pokrčí s úsměvem rameny, jako kdyby to ani nemělo smysl odůvodňovat, protože on si je jistý tím, že z ní bude skvělá matka.* Jsem rád, že se dohodneme. *Usměje se, když přijme jeho dohodu o tom, že ji buď připomínat že z ní bude skvělá matka.* Třeba vám někdy zvlášť zahraju. Jen vám. *Mile se usměje, ale okamžitě přikývne. Je vděčný za každého člověka, kdo se na něj přijde podívat, proto se i tak rozzáří. Pak se začnou bavit o jeho tetováních.* Děkuji, ano, mají význam. Někdy vám o nich můžu něco říct, jelikož je jich hodně, teď vás tím nechci zdržovat. *Zasmeje se, načež se zeptá na její koníčky.* Sochařství? To zní skvěle, snad někdy tvá díla uvidím. *Zaculí se a na to, že má raději keramiku chápavě přikývne. Všimne si, že už se jí klíží oči, proto s úsměvem přikývne, když řekne, že už půjde.* Dobrou noc i tobě. *Popřeje ji a doplave k ní, aby ji pomohl do schodů, ale to už je z bazénu venku, proto se jen zase usměje a rozplave se. Do komnaty se vrátí až později.*

*Dřív pro ní bylo normální snažit se nějak zabavit ve své komnatě. Ale vzhledem k tomu, že teď jí sdílí se svým manželem, snaží se najít jakékoliv zabavení někde po paláci. Už si dokonce myslela, že se půjde zkusit naučit něco uvařit, ale nakonec zhodnotila, že tak zoufalá ještě není. Chybí jí bruslení a absence bruslařského stadionu ubírá Illey hodně v jejím hodnocením zahraničních zemí. Je docela smůla, že zrovna tady bude muset být tak dlouho. Ale aby neměla svaly až tak ztuhlé díky delší době bez pohybu, rozhodla se vydat aspoň k bazénu, aby si zaplavala. Na sobě má dvojdílné červené plavky a blonďaté vlasy si stáhla do vysokého drdolu, aby se jí nezničily kvůli chloru ve vodě. Jakmile je u bazénu na nic nečeká a prostě vleze dovnitř a začne plavat. Tady dovolí svojí masce na obličeji trochu povolit a netváří se už jako sériový vrah. Přesně tak se totiž tváří poslední dny, kdy se snaží maskovat všechny pocity z toho, že je najednou vdaná jak dokazuje - již normální -, prsten na její ruce. Eastovi se snaží aspoň přes den dost vyhýbat, aby měl i on dost svýho prostoru a soukromí. Zároveň se ale snaží s ním komunikovat nějak normálně a ne jenom kousavě, jak tomu bylo, když se poprvé viděli.*

*Štve ho, že se s bratrem zase pohádal, ale nebaví ho se dívat na to jak trpí. Doufá, že s tím Timothy někam zajde, jak říkal, pokud to neudělá, klidně dotáhne doktora k němu do komnaty, protože tohle prostě není normální.*/Snad bude mít tolik rozumu, aby lékařskou pomoc fakt vyhledal.. Nechce přece okolo toho dělat takovou scénku./*Timothyho z nich dvou vždy považoval za rozumnějšího bratra, všichni ho za něj považovali, no v tomhle ohledu je to naopak. Musí se nějak utahat, ale do posilovny jít nechce, protože co kdyby tam byl jeho bratr? Kdyby si Timothy vzal polštář a deku tam, bylo by to logičtější. Stejně je tam více času jak v komnatě. Na sobě má černé džíny a vílou košilu. Pod tím má plavky. Uznal, že by nebylo vhodný procházet se po paláci jen tak v plavkách. Komorné a některé princezny by to třeba ocenili, ale ten zbytek moc ne. Když dojde k vnitřnímu bazénu, zarazí se. S Liviou moc nemluví a jeden druhému se spíše vyhýbavjí.* Ahoj.. mám odejít? *Ví, že je tu ještě pláž, tam by mohl taky zajít.*

*Snaží se myslet jenom na svaly a na to jaký konkrétně pracuje při jakém pohybu, aby se odreagovala od všeho ostatního, ale vzhledem k tomu, že to vše ostatní se točí hlavně kromě Eastona a ten se tu poté objeví, tak je její snaha docela dost marná. Jakmile ho uslyší, tak přestane plavat a postaví se chodidly na dno bazénu, protože je naštěstí v hloubce, kde dosáhne. Nikdy nepatřila mezi čahouny, takže zrovna moc velká ta část, kde dosáhne, není.* Ahoj. *Pozdraví ho a pak zavrtí hlavou.* Nemusíš odcházet. Neboj, nevypustila jsem do vody žádný toxiny. *Pokusí se o vtip a nadzvedne mírně koutky rtů.* Měli bysme se naučit spolu nějak fungovat. Promiň, že jsem celý dny mimo komnatu, jenom .. je prostě těžký si to všechno urovnat v hlavě. *Přizná a radši sklopí pohled k hladině, kterou rozčeří rukou, protože mluvit o citech nikdy nebylo nic moc pro ní.*