Ulice v LA

*Usměje se na něj, když se baví o nákupech.* Miluju tě. *Když pak navrhne, že na plesy nemusí chodit, zavrtí hlavou.* Je to tvůj svět. Ty tam patříš a měl bys na ně chodit. Navíc ... když spolu budeme v budoucnu, bude to součástí i mýho života. Takže tohle asi můžu brát jako trénink. *Pokrčí letmo rameny a pak se ho zeptá, jak by jí chtěl seznámit s rodiči na dálku.* To bude asi nejlepší. Tvoje ségry budou prozatím asi stačit. *Uchechtne se a pak se ho nervózně zeptá, jestli nebude jeho rodičům vadit.* Dýchánky? Super. *Přikývne trochu trhaně a pak nadzvedne obočí.* Chválit? *Zeptá se trochu překvapeně a pak potřese hlavou.* Ale to je jedno. Pro tebe vydržím všechno. *Usměje se na něj zamilovaně a něžně ho políbí*

*Pokrčí rameny a zazubí se na ni. Pak udělá psí oči a párkrát na ni zamrká.* Jsem roztomilej! *Namítne a zase si ruce založí na hrudi. Poté nakonec přikývne, že by jednu pusu i chtěl, ale hlavně aby to nebyla pusy jak od babičky, protože takovým se vyhýbá.* Jen aby. *Našpulí rtíky a začervená se, když mu dá pusu na tvář. Hlavu si vloží do dlaní, aby nebylo vidět, že se červená a pomalu si dlaně přesune až na oči.* Nebylo to jak od babičky. *Zanumlá a dlaně oddělá, až si je jistý, že už se už nečervená. Hned jak se dostanou ke stánku s cukrovou vatou, začne se cpát a očkem sleduje, jestli kolem není jeho brácha.* No sice ho neznáš, ale beztak mě někde šmíruje! Aby mě pak mohl odtáhnout dom. Všechni si myslí, že jsem malej a neumím se o sebe postarat. *Namítne trošku uraženě a dupne si u toho nohou.* Že mě vezmeš sebou do té Austrálie? Chci jet s tebou! *Zamrká na nia vážně by tam s ni chtěl jet, jelikož si ji oblíbil.* Hej! Nejsem prcek! *Ruce si dá na vlasy a skrčí se, aby mu je nemohla znovu rozcuchat. Poté vykulí očka když uslyší o kolotočích a zazubí se na ni.* Tak jdeme na kolotoč! a výšek se nebojím, výšek se bojí jen prťata. Náhodou za chvilku budu dospělej. A jsem chytřejší než moji sourozenci! *Zazubí se na ni a táhne ji ke kolotoči.*

To sice jo, ale bez tebe by mě to nenapadlo. *Usměje se na ní a pak jí políbí a do polibku se pousměje, když ho protáhne.* Možná bych něco vyhrabal, ale nejsem si jistej, jestli mam něco dobrýho. *Pokrčí rameny.* Ale něco z alba by se asi vybrat dalo. Jenom doufám, že tím neodstartuju válku. *Zasměje se a pak nadzvedne obočí.* Nojo... Možná někdy. Trošičku. Momentálně ne. *Protočí mírně očima a pak se na ní podívá a pohledem se jí ptá, jestli to myslí vážně.* Ne, tentokrát strávím celou noc s tebou. *Skloní se k ní a jemně jí políbí na krk.* A budu dělat třeba tohle. *Pak jí políbí jemně na čelist.* Nebo tohle. *A nakonec i na rty.* A nebo tohle. Podle toho, co se tobě bude líbit víc. *Pousměje se na ní zamilovaně a pak jí zatočí a následně si jí k sobě přitulí.* Já tebe taky, zlato. *Nedokáže odtrhnout pohled z jejích očí a úsměv z tváře by mu teď nedokázalo nejspíš smazat nic.*

*Uchechtne se.*No...*Řekne naoko nejistě, ale když vidí jeho psí očka přikývne.*No dobře, jsi roztomilej.*Uzná nakonec, protože tomu roztomilému kukuču prostě nejde odolat. Pak mu nabídne pusu a když ji ujistí, že ji vážně chce, skloní se a dá mu polibek na tvář. Odtáhne se od něj, ale pořád zůstane obličejem v obličeji úrovně Camerona. Pobaveně se usměje, když vidí, jak zčervenal a dal si ručky přes obličej. Ale své pobavení se snaží co nejlépe skrývat. Zeptá se, jestli to bylo jako od babičky a když jí řekne, že ne, mrkne na něj a pak se už narovná a počká, než Cameron sundá své ruce ze svého obličeje,když nevypadá jako rajče a dá si s ním raději cukrovou vatu. Nechápe, proč by jeho bratrovy mělo vadit, že je tady.*No.. malý jsi. A kdyby byl třeba útok a ty by jsi tu byl sám, mohlo by to mít špatný následky. Prostě o tebe mají strach, víš? Mají tě rádi a nechtějí, aby se ti něco stalo*Snaží se mu to vysvětlit. Zachechtá se.*To není tak jednoduchý. Budu ráda, kdybys jel se mnou. Ale museli by to dovolit tvoji rodiče. A kdyby to nedovolili hned, třeba někdy na prázdniny. Já budu jedině ráda, když tam občas budu mít takovou milou společnost./Aspoň bych nebyla tak sama../*Už teď se s nikým moc nebaví a co teprve v úplně cizí zemi? Těch pár přátel, co má bude mít ve Španělsku, ne tam a se Zaydenem se odmítá bavit, když to nebude extra nutné. Pak jej nazve prckem a rozcuchá mu vlasy.*Kolik ti je? Sedm, osm? Jsi prcek.*Stojí si za svým. Pak mu řekne o kolotočích a jak tak nějak čeká, on je z toho naprosto nadšený.*No dobře, ta jdeme.*Řekne, když už je vlastně táhnuta ke kolotočům.*A nebudeš se skutečně bát ani toho velkého?*Ujišťuje se a pak zaplatí dvě vstupenky. Spolu s ním se posadí na velký kolotoč.*Kdyby něco, okamžitě mi řeknu a já pánovi řeknu, aby zastavil, dobře?*Nechce, aby mu bylo špatně a nebo se třeba bál.*

Víš, zrovna nepreferuju násilí na ženách. *Ušklíbne se a rukou si vjede do vlasů a prohlédne si ji.* Radši to budu v sobě dusit a počkám, až se najde někdo, do koho bych se mohl vymlátit. *Zamumlá s pokrčením ramen. Potom trošku starostlivě svraští obočí a prohlédne si ji od hlavy až patě.* Nečekal bych, že si moje slova budeš brát tolik k srdci. *Zamumlá a docela se na ni překvapeně koukne, i když se to překvapení snaží skrývat. Potom musí překvapení skrývat ještě víc, ale kyselý úšklebek skrýt nedokáže.* /Kdybys tak věděla, že se právě bavís s rebelem... Hádám, že by si už nemluvila takhle./ *Uchechtne se, ale to hmed zamaskuje do kašle.* Copak královští dokážou někomu ublížit? Jsou to neviňátka, ne? *Zamrká na ni na oko překvapeně.*

Ale pořád to byl tvůj nápad.*Trvá na svém. Nehodlá si za to vzít nějáké zásluhy. Podle ní to nic nebylo. Napadlo to jeho. Jejich polibek trohu prodlouží, protože jeho rty na těch svých chce cítit o něco déle. Navrhne mu, ať to své sestře oplatí a taky na ni vyhrabe nějáké fotky z jejího dětství třeba, když nenajde nic trapného a aktuálního.*To ona přece poslala první fotku.*Připomene mu.*Takže to prakticky začala ona.*Uchechtne se.*/Štěstí, že Alex a Axel ještě Illeagram nemají../*Všichni její sourozenci jsou na to podle ní ještě dost malí. Pak řekne, že kdyby tu vraždu svedl na vraždu z afektu, dostal by méně let, ale jeho sestra by mu určitě chyběla.*Ale i teď. Jen si to přiznej. No kdo by tě otravoval, kdy ne ona?*Uchechtne se.*/A hlavně od koho bych měla takový skvělý přísun Wellsových trapných fotek?/*Nevadí jí žádné trapné history, naopak aspoň bude legrace.*Jo?*Nadzvedne obočí a když ji políbí na krk, lehce zakloní hlavu, aby k němu měl lepší přistup a pak se na něj zase podívá a políbí jej na rty a do toho polibku spokojeně zamručí.*Tohle se mi líbí.*Řekne a trochu zčervená, když si uvědomí, že jsou mezi lidmi a kdokoliv je mohl vidět.*

Ja tebe taky, lásko. *Usměje se na ni a s úsměvem ji dá pramínek vlasů za ucho.* Ale já nechci, aby ti to přišlo nějak nepříjemné. Ani sám plesy nemusím. Takže když tady na těch nemusím tolik být, můžeme to omezit. *Usměje se na ni ještě více.* Jo, to ještě Freya vůbec o tobě neví, jestli ji to nestihla Chrys říct. *Uchechtne se a potom už mluví o reakci jeho rodičů.* A když ne dýchánky, nedivil bych se, kdyby třeba se rozhodla s tebou hrát na kytaru a podobně. *Pokrčí rameny a když zmíní jeho tátu, pobaveně se u toho usmívá.* Viděla jsi ho někdy? Toho známého, španělského krále, který má piercingy snad všude a naušnic má taky spoustu. *Uchechtne se a pokrčí u toho rameny.* A věř mi, jestli jde o vzhled, byla by jsi ta nejhezčí královna, toho se bát nemusíš. *Usměje se na ni a věnuje polibek na čelo.* Když se nebudeš na cokoliv v paláci cítit nbeo tak něco, nemusíš to kvůli mě trpět. *Pokrčí rameny a rozhlédne se kolem sebe.* A co kdybychom se na ty nákupy vydali rovnou? *Zazubí se na ni a rukama ji zase lépe obejme kolem pasu.*

Kdybych ti zavázala oči, neviděl bys že jsem žena.*Uchechtne se a pokrčí nad tím rameny. Nehodlá se s ním nad tímhle dohadovat, proč to dělat. Hádky smysl nemají, né takhle. Skousne si spodní ret po tom co si jí prohlédne a nakloní hlavu na stranu.*Nečekala bych, že na tebe  budu myslet každý den..*Jistě, že si to poznámku nemůže odpustit, přičemž se k němu přiblíží a zase se mu zadívá do očí. Aby z něj vyčetla aspoň něco málo, jenže bohužel v tomhle zrovna dvakrát dobrá není, takže neví co si o něm má myslet.*Ta holka rozhodně není milá a hodná.*Zakroutí nad tím vážně hlavou.*To její přetvařování jí fakt nebaštím.*Povzdychne si nad tím vážně. Neměla jí ráda a jednoduše jí nehodlala tolerovat v přítomnosti svého bratra*

Vidíš? Jsem roztomilej! *Zazubí se na ni když to sama přizná a poté si už řekne o pusu, ale hned potom si začne skrývat obličejík, jelikož se začne červenat a to samozřejmě nechcey aby tolik viděla. A taky aby to neviděli lidé kolem. Pomalu rušky začne oddělávat a u toho špulí rtíky, jakoby si nebyl jistý, že se nezačne znovu červenat. Následně se už dostanou k cukrové vatě a on on tu svou má po chvilce skoro pryč a pusu celou ulepenou a barevnou.* Ale já se umím o sebe postarat. Bojuju s příšerama! Už jsme jich dost zabil! A chci se stat strážcem až budu větší! *Zazubí se ne ni a očka se mu rozzáří, když začne mluvit o Austrálii.* Já rodiče obměkčím a dovolí mi to aspoň na prázdniny! Řeknu že si taková hodná tetička. *Pokrčí rameny a když začne hádat jeho věk, založí si ruce na hrudi.* Jo, je mi osm. Ale to neznamená, že jsem malej! Věk je jenom číslo! Je mi tolik, nakolik se cítím. *Poví hrdě a spokojeně a hrdě se narovná. Pak už ji dotáhne až ke kolotočům a zavrtí hlavou.* Nebudu se bát, nejsem malej. *Zopakuje rázně a spolu s ní se posadí na kolotoč a rozzářeně se hačne usmívat na všechny strany.* Nic mi nebude. *Zazubí se na ni a čeká, až se kolotoč rozjede.*

To na tom nic nemění. *Protočí jemně očima a lépe si ji prohlédne, přičemž se pohledem zastaví u svého, řetízku na jejím krku. Nevědomky si sáhne na svůj krk, kde má další řetízek, protože by nedokázal mít krk jen tak holý.* To je milé. *Věnuje ji úsměv, ale je to spíš takový ten zdvořilostní, nacvičený, jelikož na ten upřímný nemá ani náladu. Potom ho docela překvapí její poznámka o nějaké královské a na jeho tváři se objeví kyselý úšklebek. Mezitím co mluví tak pohledem zkoumá její rty.* Třeba není tak špatná. *Zašklebí se a pokrčí rameny a zase se pohledem vrátí k jejím rtům, přičemž se k ní nakloní. Už od té doby, co se viděli poprvé nemůže vyhnat z hlavy nutkání jeji rty ochutnat. A teď nějaký menší odreagování potřebuje, takže se k ní nahne a na rty ji políbí. Dlouze, spíše hladově. Jendu ruku ji položí na bok a druhou nechá svěšenou podél těla. Pak ho ale začne hlodat svědomí, že ji jenom ublíží tím, že je rebel a často ohrožují při útocích i právě její rodinu. Odtáhne se a pohled zabodne do země.* Já... Promiň, nechci ti ublížit. Už jen kdyby tě někdo se mnou viděl nebo tak... A hlavně... To je jedno. Doufám, že tě co nejdřív uvidím. Ale někde na soukromějším místě. *Poškrábe se nervozmě ma zátylku a pak se prostě otočí a rychlým krokem odejde. Nechce ji ublížit a mohl by jí ublížit už jen jeho přítomností.*

*Všimne si kam míří jeho pohled, její ruka tím totiž okamžitě zamíří k řetízku na krku, možná by mu ho přece mohla vrátit. Uvidí sice, že má další, i tak si připadá trochu špatně, že jí ho dal potom co mu jej vrátila. Nejistě se pousměje a zavrtí nad tím hlavou, přece nemohlo být z hlavy tak těžké dostat myšlenky na jednoho kluka ne? Jen zjistit jak se to dělá a...Sama se po jeho slovech ušklíbne.*Jsem si jistá, že je určitě špatně.*Pokýve nad tím vážně hlavou a uculí se. Přičemž potom přestane mluvit a jenom se na něj mlčky kouká. Jenže co jí překvapení je to co on udělá, polibek mu váhavě oplatí, jakoby snad myslela, že si to on rozmyslí v momentě. Ona by se k tomu sama neodhodlala, i když to sebevíc chtěla. Nebo snažila se nevnímat, to že po něm může toužit, když se skoro neznají. Když ucítí jeho ruku na svém těle, zadívá se mu do očí. Následně po jeho odtažení se její pohled změní na zmatený, nechápavý, zlomený. No prostě od všeho, bylo v jejích očích něco.*Neublížíš mi, tím že se budeme vídat.*Zašeptá rozhodně a smutně si povzdychne.* Ráda bych...tě viděla, častěji.*Dodá ještě, možná o něco tišeji, potom už ale sleduje jak odchází. Bez čehokoliv, bez rozloučení. V očích se jí tím zalesknou slzy. Ví jedno, rozhodně nechce jít do paláce. Rukou si nahmatá řetízek na krku, jen kdyby náhodou se jí to co se stalo před chvíli zdálo. A potom se už rozejde, někam pryč.*

*Uchechtne se a přikývne.*Jo, jsi .*Cameron jí přijde skutečně moc roztomilý a jemu kukuču prostě nemůže odolat. Pak jej tedy políbí na tvář a je ráda, že mu to nepřišlo jako od babičky. Počká, než se přestana červenat, což jí přijde skutečně roztomilé a pak s ní jde na cukrovou vatu, kde proběhne menší konverzace o jeho bratrovi. Vidí, že má upatlanou červenou pusu, takže vezme kapesníček a trochu ho utře.*Máš od toho celou pusu.*Řekne pobaveně.*Vážně? A s jakýma příšerama jsi už bojoval?*Zeptá se jej s úsměvem.*Určitě se ti ten sen splní.*Řekne povzbudivě a pohladí jej po vláskách. Klidně jej s sebou vezme o Austrálie, kam nejspíše bude muset odjet, protože se z toho zasnoubení se Zaydenem nedostane. Ale neví, jestli by to odvolili rodiče Camerona.*Dobře, budu hodná tetička.*Uchechtne se.*/Takhle se cítím docela stará../*Začne hádat jeho věk a jak se ukáže, napodruhé se dokonce i trefí.*A na kolik se cítíš?/Prcku../*Dodá v duchu pro sebe, protože se s ním nechce dohadovat. Zaplatí za ně oba vstupenku na kolotoč a ujišťuje se, že se nebude on bát. I kdyby mu bylo třeba špatně, pořádá jej, aby jí to hned řekl.*Dobře, ty můj strážče.*Kývne na to a pak se posadí a zanedlouho se kolotoč skutečně roztočí. Dívá se hlavně na Camerona, aby se ujišťovala, že se mu nic nestane.*

*Ma na sobe stale to, co na sobe mel, kdyz opustil v nedeli poalac. Nikomu nedal nic vedet o tom, ze se domu uz nehodla vratit. Vzal si penize, ktere si vydelal diky soutezim v tanci, nebo si je s klkama vydelali hudbou, kde hrali na ruznych mestskych akcich. Ani svemu nejlesimu kamaradovi Santimu a ani Eris nedal nic vedet. Simku zlomil hned jakmile vysel z bran palace, ale dulezita cisla, jako Erisino, nebo santino a ostatnich kamaradu si napsal. Z palace utekl proto, ze se tam neciti byt doma a stejne tam vsem jen prekazi a je naprosto nepodstatny. Nechce byt soucasti kralovske rodiny uz dlouho a nyni tak ucinil prvni krok. Mel v planu nasednout na letadlo smerem do spanelska, kde by zacal novy zivot, ale nemuze oddjet bez toho, aniz by se rozloucil s Eris a proto si zakoupil jednorazovou simku a napsal Eris, ze se sejdou v jedne z ulicek v Angeles, ale nenapsal ji pravy duvod. Naposledy jedl v nedeli, protoze nemuze utratit penize, ktere ma na letenku do sanelska. Nyni se potuluje nedaleko mista, kde se ma s Eris sejit a na hlave ma kapci na ocich slunecni bryle, protoze nechce, aby jej kdokoliv poznal.*

*Slyšela o zprávách z paláce, jelikož jsou rebelové velmi dobře informovaní. Objevil se tam první nakažený tím virem, francouzský korunní princ Christophe, a zmizel Eathen, což pro ní byla daleko podstatnější zpráva. Snažila se mu psát a volat, ale hovory jí to nespojilo a zprávy neodeslalo, jako kdyby neměl mobil. Nechápe, co se s ním děje a bojí se o něj. Ví, že se v paláci necítil dobře, ale nevěřila tomu, že by prostě zmizel a vykašlal se i na ní. Lhala by, kdyby řekla, že vědomí toho, že pro něj nic neznamenala a on se na ní jen tak vykašlal, jí nerozbrečelo, protože rozbrečelo. Když jí na telefon přišla zpráva od neznámého čísla podepsaná Eathenem, absolutně netušila, o co jde.* /Jestli je to jenom nějaký vtip, protože se někdo dozvěděl, že se s ním vídám.../ *Radši tu myšlenku ani nedokončila a v černém oblečení se nakonec vydala ven. Samozřejmě ozbrojená, protože jistota je jistota a ona chce mít šanci se ubránit, kdyby k něčemu došlo. Když se blíží k uličce, o které jí Eathen napsal, rozhlíží se kolem sebe a pak si před sebou všimne kluka s kapucí a slunečními brýlemi. Ten postoj byla ale poznala kdekoli, takže jí dojde, kdo to je.* Eathene? *Dívá se na něj pořád nechápavě.* Kde jsi byl? Kam jsi zmizel? Vždyť tě všichni hledají a mají o tebe strach... Já o tebe mám strach.. *Hlesne a kouká se na něj s obavami v očích.*

*Nalsal Eris az dnes, protoze s ni jedinou by s chtel rozloucit. Byl by njstastnejsi, kdyby letala s nim a spolu by zacali novy zivot jinde, kde by nebyli Illeisky princ a ebelka. Byli by jen Eathen a Eris. Vse ma promyslene a naplanovane. Palac neni pro nej a hlavne pro nej neni jeho titul. Jeste nez vytahl jednirazovou simku napsal jen Tatovi, ze je v poradku, ale ze se domu vracet nechce, protze palac neni nic pro ej a ze se chce vdrat sveho titulu prince, protoze pro nej nic neznamena. Jakmile vsak napsal Eris, kde je, kouka se vsude kolem a poruluje se kousek od smluveneho mista. Tesi se, az ji zase uvidi, ale na, co se netesi je to, ze se s ni bude muset rozloucit, protoze je mu jane, ze ona svou rodinu neopusti a to by po ni ani nechtel. Jakmile vsak za sebou zsaslechne jeji hlas, otoci se k ni celem a siroce se usmeje.* /Je tady... Hermosa.../ *Pomalymi kroky jde k ni.* Eris... *Rekne tise a potom ji zatahne do jedne ulicky a kokne se ji do oci.* Nechci byt princem. Nechci byt soucasti palace. *Zakrouti hlavou a vydechne.* Vim, ze tomhle jsem zradil mamku, atku brachu a sestru, ale ja nechci byt znamy tim, ze jsem se narodil do kralovsky rodiny, ale chci se sam vypracovat a chci, aby mne lide znali a uznavali za to, na co mam talent a to je hudba a tanec. *Kouka se ji do oci.* Proto musim pryc z Illei tam, kde me neznaji. *Rekne ji a prome si dlani oblocej.* Vim, ze tiimhle ztratim i tebe a ato mne boli jeste vice nez to, ze ztratim svou rodinu, protoze ty jsi do meho srdce vtrhla tak necekane a navzdy v nem budes mit sve misto. Jen ty a nikdo to misto nikdy nenargradi. *Da si dlan na misto, kde je srdce.* Vycital bych si, ze jsem se s tebou jedinou nerozloucil. *Skousne si spodni ret.* Protoze mi na tobe strasne moc zalezi a navzdy bude i kdyz mne budes nejspis od ted nenavidet, ze takhle utikam. *Sklopi pohled.*

*Dojde na místo, které jí Eathen napsal a hned si ho všimne, jak má na hlavě kapucu a na očích sluneční brýle. Dojde k němu a nechápavě se na něj podívá, zatímco mu řekne, že se po něm všichni shánějí, kdyby to náhodou sám nepostřehl. Dojde s ním do postranní uličky, kam jí zatáhne a starostlivě stáhne obočí.* Proto jsi bez vysvětlení zmizel? Hledá tě celá země.. Všichni si myslí, že za to můžeme my, že jsme tě unesli a mučíme tě. *Opáčí a pak zavrtí hlavou.* Vždyť se můžeš proslavit i jinak přece. Můžeš dál tancovat a věnovat se hudbě a být známý tím. *Snaží se ho přesvědčit.* Cože? *Vyhrkne, když slyší něco o tom, že musí pryč z Illey a vytřeští oči.* Eathene... *Hlesne a potřese hlavou. Pak se k němu natáhne a položí mu dlaň na tvář. Snaží se ignorovat slzy, které jí zalily oči.* Nedělej to, prosím. Neopouštěj mě. *Poprosí ho potichu.* Nemusíš nikam jezdit přeci. Můžeš tančit i tady. Proč si o tom nepromluvíš se svýma rodičema? Musí o tebe mít strach, přece. *Stáhne starostlivě obočí.* Neodjížděj. *Poprosí ho ještě jednou.*

*Pozdravi se s ni a uz jn pohled na ni jej nici, protoze je zde s ni hlavne proto, aby se s ni rozlouil. Cim vic se na ni diva tim mene i je jisty tim, ze chce odjet ze zeme, aby mohl zit svuj sen a zicit se tim, co jej bavi a nemit nalepku prince. poslechne si jeji slova a jen nechapave zakrouti hlavou.* Coze si mysli? To jako fakt? /Takhle jsem nad tim neuvazoval./ *Vydechne a koukne se na Eris, kdyz jej pohladi po tvari a on se do jejiho doteku opre a jakmile spatri jeji slzy, pichne jej to u srdce.* /blizil bych tim hlavne ji a sobe./ Fajn, promluvim si s rodici a reknu jim, jak se poslednich nekolik let ohledne toho vseho citim. *Rekne ji klidne a chytne jeji ruku a polibi ji do dlane a nasledne si skousne spodni ret a vytahne z kapsy kalhot mobil a zapne jej a da tam tu simku, kttera je jen na jeden den a nasledne zacnou jeho prsty na obrazovce sepisovat text, ktery posle svemu otci.* Ahoj tati, To jsem ja Eathen. Musime si promluvit a tim my myslim tebe, mamku a me. Jsem kousek od Angelskeho parku vice na Sever.V jedne ulicce jedne z tovarny, ktera je urcena k demolici. Prijdte k te tovarne a ja vas uzuvidim. Prijdte sami a bet stratcu, nebo Tessy a Wllese. *Napise do smesky nez ji odesle a nasledne se koukne na Eris.* Budes... tady? se mnou? Prosim?. *Zepta se ji a potom uz jen schova mobil a nasledne udela neco, co chce udelat uz od acatku. Vrahne si ji do objeti a sve rty natiskne na jeji celo.* Vidis? jsi moje dobra Fialovovlasa vila. *Pousmejje se, ale nepousti ji.* Bez tebe bych to stejne nezvla. Nasedl bych hned na spatecni let jenom, abych te zase videl. *Zasepta.*

*Když dojde Jasperovi smska od jejich syna, ani chvilku neváhají a v autě Jaspera společně dojedou blízko k místu, kam chtěl jejich syn. Celou dobu je nervózní z toho, co se mohlo stát. Bojí se o něj a netrpělivě podupává nohou o podlahu auta.*Snad je v pořádku..*Hlesne spíše pro sebe. Na sobě má zrovna černé džíny a bílou košili. Nijak se nestrojila, zůstala v tom, co měla na sobě. Nezdržovali se. Když zastaví, z auta vystartuje a rychle jde spolu s Jasperem na místo, kde má být i Eathen. Celou dobu s modlí, aby byl v pořádku.*Jestli udělal zase nějakou pitomost a něco se mu kvůli tom stalo, bude mít tak dlouhýho zaracha, že to ještě nezažil a je mi jedno, že je mu už patnáct.*Když zabočí do další uličky, zarazí se a zůstane stát na místě, zaraženě. Vidí Eathena, který ale není sám. Objímá nějakou fialovlasou dívku a políbí jí zrovna na čelo. Moc neví, co říct, protože čekal dost věcí, ale tohle zrovna ne.*

*Jakmile dostal sms od Eathena, prakticky vystartoval z komnaty, až málem zapomněl na Charity. Musel se na chodbě zastavit, aby ho mohla doběhnout a on jí ukázal mobil, už opět za pochodu. Na sobě má obyčejné džíny a košili, kterou si ještě nestihl převlíknout co přišel z jedné porady. Na té stejně ale nevnímal, protože má až moc velký strach o svého nejmladšího syna.* /Co jsem zase totálně posral? Já vím, že jsem se mu nevěnoval tolik, ale snažil jsem se dělat všechno, co bylo v mých silách.../ *Honí se mu hlavou a klasicky začne vinu vztahovat na sebe ještě než zjistí, co se stalo.* Kdyby nebyl, asi by nenapsal. *Pokrčí jedním ramenem, zatímco zařadí vyšší rychlost a žene se v autě k parku. Na nějakou opatrnou a rychlou jízdu nemá nervy a auto na parkovišti u parku zastaví dost prudkým dupnutím na podlahu. Doufá, že teď mu to Char odpoustí.* Do osmnáctin se z paláce nepodívá. *Přisadí, zatímco vylézá z auta a pak už dojde s Charity rychle do ulice, kterou jim jejich syn napsal a zarazí se spolu s Charity, když uvidí Eathena objímající nějakou holku.* Emm... Jestli chcete nějaký soukromí, klidně počkam další dva dny, než se mi ozveš.... *Pronese s trochou ironií v hlase, protože si o něj dělal starosti a prakticky nespal od doby, co v neděli zmizel a on si je někde po městě s nějakou holkou.* Proč jsi zmizel? Co se stalo? Kdo to je? *Zahrne ho otázkami a udělá pár kroků blíž k nim. V jeho hlase je tentokrát znát starostlivost.*

*Řekne mu, co si všichni o jeho zmizení myslí a po jeho otázkách přikývne.* Jo, myslí si, že tě máme my a že tě mučíme. Že se nám povedlo nějak nepozorovatelně dostat na ten táborák v neděli po kterym jsi zmizel. Víš vůbec, že po celý zemi koluje nějakej vir, kterej tě může zabít a kterej tu můžeš kdekoliv chytit? *Vychrlí rychle další otázky u kterých se na něj starostlivě dívá.* /Vir, se kterym nás taky spojujou./ *Doplní si ještě v duchu, ale nahlas to neříká. Teď řeší něco důležitějšího a to je stav Eathena a jeho plánovaný zmizení. Snaží se ignorovat slzy v očích, které jí zamlžují výhled na něj, takže musí rychle zamrkat, ale stejně je zase zastoupí rychle jiné.* Je to to nejlepší co můžeš udělat. *Pousměje se na něj, zatímco ho pohladí po tváři a pak ho nechá, aby svým rodičům v klidu napsal zprávu.* S tebou? *Zamrká překvapeně.* Já... Dobře. *Souhlasí nakonec, i když má trochu strach, protože přeci jen patnáctiletá fialovlasá holka s noži za opaskem vzbuzuje hodně otazníků. Radši tyhle myšlenky zažene a soustředí se jen na Eathenovo objetí, které mu oplatí a přitiskne se k němu.* A ty zase můj princ zachránce. Díky tobě si připadám, že někam konečně patřím. *Přizná popravdě potichu a nadechne se jeho vůně, kterou tak miluje.* Nikam neodjížděj a žádnej zpáteční let nebude potřeba. *Pousměje se a pak střelí pohledem k přicházejícím lidem, ve kterých pozná Jaspera a Charity.* Em... Dobrý večer....? *Zvedne to na konci trochu nejistě do otázky a nějak jí nedochází, že pořád objímá Eathena.*

*Posloucha jeji slova a jen nad tim krouti hlavou. Takhle nad tim neuvazoval. Nasledne nadzvedne oboci.* O zadnem Virusu, neboco nevim a taky nasim reknu, ze vy za mym utekem nestojite . *Slibi ji a tohle dodrzi. Vidi jeji slzy a neskutecn jej to svira, jako by mel srdce ve sveraci, ktery se stale vic a vic utahuje s jejimi slzami. Nakonec tedy da na jeji slova, aby si s rodici promluvil o tom, jak vse citi uz nejaky ten patek a tak napise otci a potom uz se venuje jen tomu, aby byla Eris v jeho naruci.* Jsi mou jistotou, ze z toho ncouvnu. *Zasepta a potom uz jen vnima jeji blizkost, jeji vuni a proste ji. Natiskne rty na jeji celo a potom se uchechtne.* Nic nekpuju, neboj se. *Potom uz vsak slysi prvni hlas mamky a tak se jemne odtahne od Eris, ale nepouti jeji dlan z te sve.* Ahoj mami. *Potom se koukne vedle ni, kdyz se tam objevi i tata.* Ahoj tati. *Po jeho dalsich slovech jen protoci ocima.* Nebyl jsem s ni az do dneska, kdy jsem ji napsal, abych se s ni rozloucil, protoze pred jestte peti minutama jsem byl rozhodnutej, ze zmizim z Illey, ale Ona me presvedcila, abych si s vama pomluvil o tom, co mi vadi. *Pokrci ramenem a potom koukne na Eris zamilovanym pohledem.* Miochodem, tohle je Eris Moje pritelkyne. Eris? Mi rodice. *Kyvne k nim hlavouaa potom na ne koukne a zhluboka se nadechne.* Jsem v poradku a nic mi neni. Za tim, ze jsem zmizel nestoji rebelove, jak vidite, ale jen ja sam. Utekl jsem protoze jsem vam vsem ukradenej. Vsimnete si me jen tehdy, kdyz udelam neco blbe, jako je tomu ted. *Pohledem skae z jednoho na hruheho.* To, co jsem ti psal predtim tati, ze se chci vzdat titulu stale plati. Mit titul neni pro me a ja se stejne na trun nikdy nedostanu a nebavi me delat veci s tim titulem spojeny. * Vydechne.* Ja ... nechci,aby me lidi znali jen diky memu prijmeni a titulu. Chci sam neco dokazat, aby me lide znali posle toho, co sem sam dokazal a to at uz diky tanci, ktery me bavi a naplnuje stejne tak, jako zpev. *Rekne jim.* Nepatrim do palace. Jssem tam jen nestastnej. *Rekne jim konecne, ze je nestastny v palaci.* Chci byt jen obycejny patnactilety kluk, ktery chodi do skoly, je se svymi kamarady ase svou pritelkyni a nemusi se s ni skryvat. Eris patri do meho zivota a ja ji tam chci mit naplno a nechci se skryvat tim, ze ona patri ke me, jako ja k ni. *Rekne a stiskne jeji ruku a koukne se na ni s usmevem.*

*Bojí se o Eathena. Už pár dní se jim neozval a ona prakticky celou dobu kvůli tomu nespala. Bojí se, že by mohl být zraněný. A ani ji neutiší to, že Jasperovi napíše smsku. Rychle doběhne k autu a ani nevnímá to, jak rychle jednou na místo, kde se mají setkat.*Kdyby ho nakládali od sanitky a on diktoval polomrtvý sanitkářovi, co napsat do smsky by byl v pořádku?*Ví, že teď asi dost přehání, ale bojí se o něj. Přece jen je to její syn. To, že Jasper rychle zabrzdí ani nevnímá a ihned vyletí z auta a jde rychle k tomu místu, kde uvidí Eathena s nějakou dívkou. Díky tomu, že ho vidí živého a zdravého jí spadne kámen ze srdce.*Dobrý večer.*Pozdraví tu dívku a nejistě se pousměje. Podívá se tázavě na Eathena a když zmíní, že je o jeho přítelkyně, moc neví, jak se na to tvářit. Eathenovi je jen patnáct, i když ona v jeho věku už byla skoro zamilovaná do Jaspera. Zamilovala se do něj v šestnácti a když se na to podívá z tohohle úhlu.. Už se jí to zdá lepší.*To není pravda. Nejsi nám ukradený. Jsi náš syn. Vždycky za námi můžeš přijít, ať se děje cokoliv. Eathene, ty ani nevíš, jak moc jsme se o tebe báli.*Potřese hlavou.*V tomhle tě chápu. Ne pro všechny to není příjemný. Vím, jak se cítíš a chápu to.. Ale nechceš si to rozmyslet? Je ti jenom patnáct, můžeš si to ještě rozmyslet. Než budeš plnoletý.*Doufá, že s tímhle souhlasit bude.*Nechceme, aby jsi byl nešťastný.. Jen.. Prosím tě, počkej s tím aspoň než ti bude sedmnáct. Klidně se stýkejte, proti tomu nic nemám.*Pousměje se na dívku, která jí připadá docela sympatická.*A budu za vás ráda.*Řekne upřímně. Pořád se dívá na dívku.*Děkuju. Za to, že díky tobě tu zůstal./Když jsem očividně já selhala jako matka.. má aspoň ji./*Všimne si až teď, že její zrak je docela rozmazaný. Předtím si toho nevšimla, když měla o Eathena takový strach. Zamrká, aby se toho zbavila, ale nejde to. A k tomu ještě ucítí jak jí něco teče z nosu. Ihned se zarazí. Ví, že tohle jsou dva příznaky toho viru a pevně doufá, že to není krev. Když si ale k nosu přiloží ruku, všimne si, že její naděje byly plané. Prudce se nadechne.*/Do háje../*Odstoupí od nich o krok a podívá se na Jaspera. Neví, co dělat, sama je z toho dost otřesená.*Nepřibližujte se.. Dobře?*Nechce je nakazit. K Eathenovi a ani té dívce se nepřibližovala, ale má strach o Jaspera.*

*Nijak se nerozpakuje tím, že výjimečně jede jako zběsilý, protože chce najít svého syna co nejrychleji.* Kdyby byl polomrtvý, nic nediktuje a už vůbec ne adresu nějaký zapadlý uličky. *Odpoví své ženě a pak už trhnutím zabrzdí a vyleze rychle z auta. Dojde do té uličky a tam uvidí Eathena s nějakou holkou.* Proč jsi za náma nepřišel sám, Eathene? To si vážně neuvědomuješ, jak moc tě milujeme? Oba dva s mámou bysme za tebe položili bez váhání život, do háje. A ty jen tak beze slova zmizíš? *Potřese hlavou a pak střelí pohledem po té holce, která mu přijde povědomá, ale nedokáže jí nijak zařadit.* /Asi jsem jí tady prostě někdy zahlédl../ *Usoudí nakonec.* Těší mě. *Nadzvedne nakonec mírně jeden koutek, ale víc nedokáže vzhledem k tomu, co jim Eathen řekne dál.* Jak chceš být takhle normální, Eathene? Je to nereálný vzhledem k tomu, že je ti patnáct. To se chceš odstěhovat do města a bydlet sám? Myslíš, že tě lidi nebudou poznávat? Budou. Vždycky pro ně budeš ten princ. Ten Schreave. A tím, že se vzdáš titulu na sebe pozornost tak akorát přitáhneš. *Snaží se mu to vysvětlit a u toho stáhne starostlivě obočí.* /Měl jsem se vzdát titulu ještě než jsme se s Charity vzali. Takhle by se narodil jako normální dítě a všechno by bylo v pohodě. Proč všechno akorát poseru?/ *Prohrábne si zoufale vlasy.* Je tu jedna možnost, jak by to šlo udělat... *Začne pak nakonec a střelí rychle pohledem po Charity.* Museli bysme se vzdát titulů i my dva s mámou. Tessa a Wells by si mohli vybrat. Z paláce bysme se přestěhovali někam do města. Přece nemůžeš v patnácti bydlet sám, Eathene. *Pokrčí letmo rameny. Je to jediná možnost a pro svého syna by byl ochotný to udělat. Jenže na druhou stranu ví, že jeho bratr je na tom teď dost špatně a potřebuje pomoct s prací. Chce s ním strávit co nejvíce času to jde, protože tu klidně následující den nemusí být.* /Stejně jako máma... Jeden den se smála a ten druhej.../ *Rychle tyhle myšlenky zapudí.* Tohle každopádně není místo a čas na to to řešit. Můžeme to probrat všichni i s Tessou a Wellsem v paláci. *Rozhodně nechce řešit tituly a vzdávání se titulu v nějaké zapadlé uličce uprostřed Angeles. Zmateně se zamračí, když ucítí, jak z jeho sevření vyklouzla ruka Charity. Tázavě se na ní podívá a pak uvidí, jak jí krev teče z nosu.* Ne. *Hlesne. V hlavě se mu promítne, jak jeho máma zemřela, jak mu Sawyer oznámil, že do roka tu nebude, to, jak jim Eathen před malou chvílí řekl, že se v paláci necítí šťastný, což si dává za vinu a teď vidí svou ženu, jak se u ní projevuje příznak smrtícího viru.* /Nemůžu ztratit i jí. To přece nejde. Proč to nemůžu mít já?/ *Potřese hlavou.* Musíme zpátky do paláce. Doktoři se o tebe postarají. Třeba....třeba to bude jenom tlakem, zlato. *Nechce si připustit, že by láska jeho života mohla zemřít.*

*Snaží se mrkáním zahnat slzy v očích, ale moc se jí to nedaří. Nedokáže si svůj život představit bez Eathena. On už jednoduše do jejího života patří a díky němu si připadá úplná. Bez něj je zbytečná. Naprosto nikdo. Proto je pro ní jeho naplánovaný odjezd jako bodná rána na hrudi. Pak už se ale soustředí jen na jeho blízkost, když jí obejme.* Děkuju, že tu zůstaneš. *Zašeptá a pak už se podívá na jeho rodiče, které pozdraví a jemně stiskne Eathenovi dlaň.* Těší mě. *Pronese trochu tišším hlasem, protože tohle je opravdu divné. Nejradši by odsud zmizela, ale ví, že slíbila Eathenovi, že tu bude s ním.* Není za co. /Kvůli vám jsem to nedělala./ *Dopoví v duchu, ale nahlas to neřekne. Poslouchá jejich rozhovor, ale snaží se splynout se vzduchem, protože něčeho takového by se nejspíš neměl účastnit někdo, kdo do jejich rodiny nepatří. Pak vytřeští oči, když vidí, jak Eathenově máma začala téct krev z nosu. Pak se rychle koukne na Eathena.* Jeď s nima do paláce. Všechno proberte. Mají tě rádi, jinak by tu nebyli. *Kývne k jeho rodičům hlavou.* Hlavně buď opatrný, ano? Mám tě ráda. *Políbí ho rychle na tvář.* Už musím jít. Máma mě začne brzo shánět. *Vysvětlí a podívá se na jeho mámu.* Doufám, že budete v pořádku. Ráda jsem vás poznala. *Pousměje se mírně a pak se rychle odporoučí zpátky do ghetta. Nechtěla tam strávit víc času, aby pak domů ten virus nepřitáhla. Oni by se tam s tím nevypořádali tak, jako doktoři v paláci.*

*Boli jej videt ji, jak ji stekaji slzy po tvari a proto se rozhone jeste se s rodici pobavit a nejak tohle vyrest. nejak mu nedoslo, ze pokud odjede, tak by m prave Eris, ale nejspis i rodina strasne chybeli. Jakmile si k dobe ris tiskne usmeje se nad jejimi slovy, ale stale vnima jeji blizkost za kterou je neskutecne rad v tuhle chvili.* Ja dekuji tobe, ze ti nejspis neumim rict ne, protoze mi na tobe opravdu moc zalezi. Urcite jsi me ocarovala nejakym napojem lasky, co? * Popochne ji s pobavenim v hlase a jiskrickama v ocich a jakmile polibi jeji celo v tu chvili se tam objevi jeho rodice a tak chytne Eris za ruku a koukne se na oba rodice a rekne jim, co mu vadi a s cim je nespokojeny, ale po jejch slovech a hlavne po slovech taty, skloni hlavu.* Ne! To, aby jste se kvuli me vzdali titulu i vy nechci. *Zvedne nakonec pohled a koukne se na tatu.* Hlavne po tobe to nemuzu chtit, kdyz vime jak je na tom strejda. Potrebuje te stejne tak, jako potrebuje svou rodinu a tohle mu neudelam. Nepodrazim ho tim, ze budu myslet na sebe a necham vas vzdat se titulu. *Rekne nakonec a zakrouti hlavou a potom se koukne na mamku, kdyz mluvi na Eris a usmeje se.* To si pis, ze se s ni budu vidat a to ikdyby jste me drzeli v palaci. Chci, aby ona mohla za mnou chodit do palace. Wells ma taky prospecharskou strazkyni, tak ja chci take vidat svou pronceznu a vat ji na akce. *Prolitne oba pohledem a potom zuhne, kdyz vidi, ze jeho mamce tece z nosu krev.* C-Co sedeje? Mami! *Je zmateny. O viru nevi nic, takze nevi ani jaky ma prubeh. Potom se jen vydesene koukne na Eris a kyve nad jejimi slovy hlavou.* J-ja... jo pojedu. *Potom si ji k dobe privine.* Bud opatrna. Taky te mam rad. Moc. Ozvu se ti hned jak si zaridim nove cislo. slibuji. *Rekne ji a polbek na tvar ji nevenuje, ale rovnou jemne polibi jeji rty.* Ozvu se, co nejrychleji. *Potom z jen slduje, jak jeho divka mizi a on se vyda hned za rodici do auta a sedne si na zadni sedacku neustale sleduici mamku.* /Co se sakra deje? Proc doktori? Proc moje mama?!/