Ghetto rebelů - Jižanů

*Před chvilkou se vrátila z mučírny, kde drží jejich menší suvenýrek z útoku a to Josephine, účastnici Selekce. Za opaskem svých černých upnutých džínů má zakrvácený nůž, který na ní použila a kterým jí udělala pár dost ošklivých šrámů na památku. Nemůže přece dovolit, aby tahle malá holčička zapomněla na její dokonalost.* Postarejte se o ní, ať nám tu nechcípne. Musí doručit vzkaz Sawyerovi. *Rozkáže rebelům přede dveřmi do mučírny, kde se nachází něco jako menší sklad zbraní používaných právě na mučení jejich zajatců. Oba rebelové přikývnou a vydají se dovnitř, kde se postarají o to, aby jim tam Jopsephine nevykrvácela, ale dost jí to i tak bolelo.* /Bude si přát, aby byla mrtvá./ *Uchechtne se v duchu a přejde k jednomu stolu, kde začne leštit svůj nůž, který patří k jejím oblíbeným a nosí ho s sebou pořád. Nevadí jí, že je v té místnosti teď sama. Umí si užít i samotu, i když jí společnost nevadí. Své růžové vlasy má ve volném culíku, aby jí nepřekážely a ona se tak mohla soustředit na práci, protože kromě nože si začne leštit a různě upravovat i ostatní své zbraně, o které se stará jako o vlastní děti.*

*Před chvílí se vrátil zpět do ghetta po té době, kdy se celý den toulal ve městě a přemýšlel, co dnes ukradne. Nakonec navštívil nějaké zapadlé klenotnictví, ze kterého ukradl bez povšimnutí jeden zlatý řetízek a náramek z nějakých drahých kamínků. Teď je má jen tak hozené v kapse od jeho černých, roztrhaných riflí. Krade jen pro zábavu, ne za účelem, takže neví, co s tímhle udělá. Nejspíš si to prostě jen schová. Blonďaté vlasy má stažené v culíku, ale i tak mu pár vlasú vyklouzlo ven a skoro se dotýkají jeho černé mikiny. Když dojde do ghetta, zamíří rovnou někam dál, ani neví, kam chce jít, ale nakonec když jde okolo jejich velitelky, zastaví se u nich. Bez zeptání vejde k ní a pohled mu padne na její nůž a i osttaní zbraně.* Té trofeji z plesu jste dali co proto, co? *Uchechtne se, ale tvář má stále kamennou. Jen si očkem prohlíží Arowen a hned poté zase zbraně.*

*Když si pořádně pohraje s Josephine, vydá se do místnosti před mučírnou, kde se nachází část zbraní a právě mučící nástroje. Pošle rebely dovnitř, aby se o tu chudinku postarali a pak si tam začne o samotě leštit svůj nůž a i další zbraně, které jsou jenom její a ostatní ví, že se jich nesmějí dotknout, protože jinak jim je schopná uříznout obě ruce, a jednou to už udělala, a přitom si užívá trochu té samoty, které má při svém postavení málo. Většinu času něco řeší s ostatními rebely, vyřizuje pochůzky, plánuje další útoky a nebo mučí vězně. Když se vedle ní ozve známý hlas, zvedne pohled a pousměje se.* Jinak to ani neumím. *Zamrká nevinně řasama.* Měla jsem co dělat, abych se udržela a nepodřízla jí. *Uchechtne se a pak se s pistolí v ruce, kterou akorát leští a připravuje na další akci, otočí k němu.* A kdepak ses mezitím loudal ty? *Zeptá se ho. O jeho zálibě v kradení ví moc dobře.*

*Ghetto je pro něj něco jako domov, když ten svůj tak tochu zničil a ostatní rebelové jsou pro něj jako rodina, takže se tam vždycky vrací rád. Když rpojde kolem mučítny, nakoukne dovnitř a na tváři se mu vyloudí nějaký ten úšklebek, který ale zase zmizí za kamennou maskou hned jak jde dál. Nakonec zůstane u Arowen, kteroou po celém dni docela rád vidí.* Tak jak jinak, kdybys ji štřila, bylo by to zvláštní. *Zavrtí hlavou a poté má co dělat, aby si kamenný výraz v obličeji udržel a nezačal se smát.* Měla si to udělat. Aspoň by tu pak bylo místo na další oběť. *Pokrčí ledabyle rameny, jakoby se bavili třeba o počasí.* Ále, to víš. Našel jsem si další oběť a krádež. Ale vážně, do toho obchodu nikdo nechodí, kdybych to tam vykradl celé, nikdo by si toho nevšiml. *Uchechtne se a mlčky z kapsy vytáhne oba dva úlovky, aby je mohl ukázat velitelce. Nakonec opatrně vezme její ruku a vloží ji do ní i zlatý řetízek, i ten náramek.* Nech si to, stejně nevím, co bych s tím dělal. *Pokrčí zase rameny a hned si ruce ruce dá do kapes. Je rád, že to někomu může dát a nebude se to válat na hromadě ukradených věcí.*

*Akorát leští zbraně, když do místnosti přijde Rory, jehož společnost jí vůbec nevadí.* Jo, to je pravda. *Přikývne a pak se k němu otočí a po jeho slovech se zasměje.* Víš, že by se mi to líbilo, ale musí do paláce našemu princátku doručit vzkaz. *Mrkne na něj a pak se ho zeptá, kdepak se celý den loudal on. Poslouchá ho a u toho nadzvedne obočí a pak se pobaveně usměje.* Šikovnej. *Zazubí se na něj a pak sleduje, jak vytáhne z kapsy dva šperky. Nechá ho vzít její ruku, i když jiným lidem by tu ruku urvala, kdyby se k tomuhle odvážili a pak si prohlédne řetízek s náramkem. Opravdu není zvyklá něco dostávat, takže když uslyší, že si to může nechat, vyrazí jí to dech a překvapeně se na něj koukne.* Vážně? *Zeptá se ho trochu nevěřícně. Nedává si pozor a nechá své emoce vyplout na chvíli na povrch.* Děkuju. *Usměje se na něj, natáhne se a políbí ho na tvář. Odloží pistoli na stůl a pak mu podá řetízek.* Zapneš mi ho? *Zeptá se ho a otočí se k němu zády, aby jí mohl řetízek připnout na krk.*

*On rád radší lidi zabíjí na místě, než na to čeká nebo než aby je jen mučil. Nenní zrovna trpělivý a to na tomhle jde dost vidět. Ušklíbne se a prohrábne se pramínky vlasů, které mu vypadly z culíku.* Jo, myslím, že by se ti to líbilo dost. A beztak určitě i té náně by se líbilo, aby si ji zabila, než ji jen takhle týrala. *Stále si na tváři nechává úškleb a poté jí řekne, co dělal celý den.* Taky si myslím. Al já jsem šikovnej vždy. *Uchechtne se a z kapsy vytáhne jeho menší úlovky. Natáhne se pro její ruku a úlovky ji do ruky vloží.* Vážně. *Přikývne a snaží se znít, že mu je to lhostejné, i když uvnitř je rád, že ho s tím neposlala někam.* To byla maličkost, takže děkovat nemusíš. /Dokážu ukradnout i lepší věci, tohle je nic./ *Pousměje se, když ho políbí na tvář, ale hned úsměv zatlačí. Nechce nc takového, jako spojený či nadšený úsměv dávat najevo.* Samozřejmě. *Přikývne a řetízek si zase převezme a připne jí ho.* Myslím, že ti sluší víc, než by slušel někomu, kdo by za to utratil težce vydělané peníze. *Pronese a vážně to myslí vážně. On to takhle má, že dává přednost věcem ukradeným než věcem za težce vydělané peníze. Teda kromě jeho kytary, ale i tu si koupil čáatsečně za kradené peníze.*

*Po jeho slovech se pobaveně usměje.* A právě proto jí zabít nesmíme. Bylo by to pro ní osvobození. Účastní se Selekce, tim pádem se sere do královský rodiny a já se hodlám postarat, aby každej z těch Schreave zmrdů chcípnul. *Ušklíbne se nenávistně, když si na královskou rodinu vzpomene. Pak se ho zeptá, kde byl celý den on a usměje se na něj.* Jo, to je pravda, to jsi. *Zazubí se na něj, protože na vlastní oči už několikrát viděla, jak skvělý zloděj dokáže být. Nakonec si od něj nechá vzít ruku a pak se překvapeně koukne na šperky, které jí dává. Není zvyklá dostávat něco, takže jí to hodně překvapí.* /Klid Arowen. Jsou to šperky, co ukradl z nudy a neví, co s nima. Zas se tolik nezvrušuj a nezvykej si na to./ *Připomene si v duchu, ale pak se stejně ignoruje a s úsměvem mu poděkuje.* Je to něco, co jsem dostala, takže je slušností poděkovat. Jsem možná rebel, ale ne neotesanec. *Uchechtne se a pak mu podá řetízek a otočí se k němu zády, aby jí ho mohl zapnout. Když jí visí na krku, přejede po něm rukou. Není zvyklá nosit nějaké šperky.* Myslíš nějaký zbohatlici, co si nechala vykuchat pudla, aby si s nim obšila kabát? *Ušklíbne se.* Jo, určitě s nim vypadam líp jak ona. *Přikývne s pobaveným úsměvem.*

*Po jejích slovech se ale vážne neubrání pobaveného úšklebku, který už má náznak úsměvu.* A ty víš, že ti v tom rád pomůžu. Bylo by super, kdyby ti kreténi slezli z trůnů a nechali vládnout rebely. *Uchechtne se a hned potom si rozpustí culík, jelikož už měl z něj stejně vypadané skoro všechny vlasy a jen tak mu letaly do obličeje, takže teď nechá volnost všem vlasům.* Zítra si vyberu něco většího, třeba ukradnu další motorku. *Pokrčí nevinně rameny.* Nebo cokoliv, co si řekneš. *Nikdy by jí to nahlas neřekl, ale aby něco pro ni ukradl, šel by klidně do paláce. A když náramek s řetízkem dát právě jí, je za to rád.* No, řekl bych, že to si plno lidí s rebely spojuje. *Uchechtne se a pak se neubraní smíchu.* Jo, přesně to jsem myslel. Stejně by taková ženská měla těch šperků už dost. /Tak proč by je nemohli nosit i lidé v nižší vrstvě? Stejně si nic takového bohatatí lidi nezaslouží./ *Pohlédne na ni s lehkým kamenným výrazem, který nosí proto, aby nevypadal pro ostatní slabý, proto aby neukazoval tu bolest, kterou za ním stále má.*

*Nenávistně se ušklíbne, když si vzpomene na ty zmrdy, kteří si říkají Schreave a vládnou téhle zemi a pak se na něj šibalsky usměje.* Jo, to teda bylo. A taky to tak jednou bude, to se neboj. *Ohrne nenávistně horní ret. Je si tím jistá. Ona dovede rebely tam, kam se to ostatním vůdcům nepovedlo. Sleduje jak si rozpustí culík a vlasy mu spadají okolo obličeje.* /Takhle je stejně víc sexy./ *Prolítne jí hlavou a pak se na něj usměje.* Nebyl byl skvělej efekt, kdybysme jednou přijeli do paláce na motorkách? *Zauvažuje nahlas.* Na co se pokaždý táhnout pěšky. Takhle můžeš někoho i přejet. *Pokrčí rameny a pak se na něj zazubí a sama mu rukou prohrábne vlasy.* Ukradni to, co ti připomene mě. *Navrhne mu s úsměvem a pak se zasměje.* Jo to je pravda. Ghetto si představují jako místo, kde spolu komunikujeme chrochtáním. Občas jsem podobný kecy už slyšela. *potřese pobaveně hlavou a pak se spolu s ním zasměje představě bohaté vražedkyně pudlů a je ráda, že ho rozesmála.* Jo, to je pravda. Možná se tak hrbí. *Napadne jí a pak na něj koukne a když vidí zase jeho kamenný výraz, pohladí ho po tváři.* Se mnou nemusíš být pořád jako socha, pamatuješ? *Připomene mu.*

*Musí mít na tváři pobavený úškleb na tváři, když sleduje s jakou nenávisti o nich mluví.* Já tomu pevně věřím a těším se na ten den. *Přikývne a vážně se na ten den těší, až svrhnou Schreave z trůnu.* /Seděj na těch trůnech jen tak. Vládnout to neumí, rozmnožuje se to snad každodenně. A rodí se to stejně čím dál víc blbější./ *Rozpuštěné vlasy si prohrábne a gumičku si hodí do kapsy. Poté se musí zasmát i kdyby nechtěl. Povysune obočí až k vlasům.* To může napadnout jenom tebe. Ale dobrý nápad to je. Ještě kdyby byli všichni venku, byla by lepší možnost je zajet. *Pokrčí rameny. Jakmile mu prohrábne vlasy ona, stále má na tváři nic neříkající pohled. Nechce nikomi svěřit svoje city nebo ukázat nějaký pocity, takže se nen pevně na ni dívá.* To bych musel ukrást korunu. *Pronese s malinkým úšklebkem na rtech. Ukrást korunu, to už neví jestli by dokázala, ale věří, že třeba jo.* Jenže to si pletou s palácem, to je přímo chlív. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou. Jakmile ho pohladí po tváři, zavře oči a ruku jí chytí do těch jeho.* Už jsem se naučil nosit tenhle výraz, protože je to lepší, tak nedávám na jevo mou slabost a lidé se neptají na moje pocity. *Zamumlá s pohledem upřeným na jeho ruce svírajíc tu její ruku.*

To jsme dva. A že se máme na co těšit. *Usměje se na něj a pak ho sleduje, jak si rozpouští vlasy a napadne jí na další útok přijet na motorkách, které se dají využít k zajíždění obyvatel paláce.* Zabírám si princátko Sawyera. *Zazubí se na něj a pak mu prohrábne vlasy a navrhne mu, aby ukradl něco, co mu připomíná jí. Když slyší jeho odpověď široce se na něj usměje.* Tu za chvíli nebudeš muset krást, protože bude na mojí hlavě, až budou Schreave hnít pod zemí. *Ušklíbne se a pak se zasměje.* Jo, chlív. A královská rodina jsou ty krysy, co se tam snaží usídlit, i když jim nic nepatří. *Uchechtne se a pak ho pohladí po tváři a pousměje se, když jí chytne ruku do těch svých. Po jeho slovech zavrtí hlavou.* Teď mě dobře, poslouchej, ano? *Položí pistoli, co doteď držela na stůl za ní, aby měla volnou aspoň jednu ruku a tu využije k tomu, aby mu za bradu zvedla obličej a on se na ní musel podívat.* Všichni tady se chováme jako lidi bez emocí. Ale všichni ty emoce máme. A voják, který vůbec nikdy emoce neprojeví nemůže být nikdy dobrým vojákem. Musíš mít někoho, s kým emoce ukázat. Protože jestli ne, může se stát, že to všechno exploduje uprostřed útoku nebo jakékoliv jiné akce a pak to pro tebe hodně špatně dopadne. Už jsem takhle pár lidí ztratila a odmítám ztratit další. Hlavně tebe, Rory. Víš, že ani děti nevezmu na žádnou akci, dokud mi nedokážou, že mají svoje emoce pod kontrolou. A to znamená, že ví, kdy je ukázat. *Řekne mu jemným, ale přesto velitelským hlasem.* Takže ... jsem tady. *Pokrčí ramenem.*

*Líbilo by se mu, kdyby jednou pro vždy byli Schreave z trůnu a na ten den, kdy to nastane se těší. To bude snad jeho nejlepší den v životě, stejně tak asi jako hodně dalších rebelů.* A tobě bude slušet víc, než jim. /Oni ji maj jen pro parádu a stejně jim na ty hlavy je určitě malá. Velká hlava, malý mozek./ *Uchechtne se v duchu a na tváři vyloudí menší úškleb. Když ho pohladí po tváři, vezme jeji ruku do těch jeho a poslouchá její slova. On si s projevenými emocemi připadá jak nic, jak někdo, koho lze lehce zlomit. Jakmile mu zvedne hlavu, nejradši by stále někam pohledem utíkal, ale snaží se ji upřeně dívat do očí.* Víš, že by si vládla království nejlépe? *Ušklíbne a tak moc se mu nechce opouštět tu kamennou masku, která je pro něj bezpečným útočištěm. Nakonec se teda zhluboka nadechne a zavře oči, aby se vůbec dokopal k tomu, emoce ukázat. Poté se na ni koukne už s jemnějším pohledem a menším, ne moc štastným, úsměvem.* Lepší? *Vydechne a jednu ruku ji pustí, aby si mohl prohrábnout vlasy a d si je tak pryč z obličeje.* /Nepotřebuji někoho, abych mu ukazoval svoje pocity, ty vypustím třeba u kytary, někde, kde jsem sám... V samotě mi je stejně nejlépe./ *Pohledem zkoumá její obličej a u toho ji jednou rukou hladí tu její, kterou drží ve své druhé ruce.*

*Zářivě se na něj usměje.* Jo, protože já mám na rozdíl od nich vládnutí v krvi. A vím, jak se to má správně dělat. Oni o tom nemají ani páru. *Ušklíbne se a pak ho pohladí po tváři a pousměje se, když jí ruku chytne do těch svých. Ví moc dobře, jak nebezpečné je pro vojáka, když svoje emoce nedá nikdy najevo, protože takoví vojáci pak většinou omylem dopustí vybuchnutí emocí uprostřed nějakého boje a to si nemůžou dovolit. Znamená to totiž rovnou smrt. V boji se nehraje na emoce, ale člověk si musí zachovat chladnou hlavu, používat mozek a právě tam se od emocí oprostit. Tohle mu taky řekne. Nechce, aby byl on mezi těmi, které výbuch emocí zabije. Nechce mít žádné ztráty a u Roryho by jí to mrzelo stokrát více. Dívá se mu přitom do očí a pak se pousměje.* To proto nás vedu k sesazení těch zmrdů. *Poznamená a pak ho sleduje, jak zavře oči a dá průchod svým emocím.* Lepší. *Usměje se na něj a palcem ho pohladí po jeho ruce nazpátek.* Víš, jak by to bylo ještě lepší? *Nakloní hlavu mírně na stranu.* Neboj se. Ukážu ti, jak dát volnost svým emocím bez rizika projevení slabosti. *Řekne mu klidně a pak se k němu pomalu natáhne a střídavě sleduje jeho rty a oči. Kousíček před jeho rty se zastaví a vydechne. Schválně chce nechat ten poslední krok k polibku na něm.*

*Uchechtne se a přikývne.* To máš teda pravdu. *Pokýve hlavou a když to nepřizná nahlas, je rád v její přítomnosti, i když mu nevadí samota. Právě v ní svý pocity dává na jevo, právě když to nikdo nemůže vidět. Tuší, že ji by asi nepřemluvil, proto po malé chvilce přemáhání konečně shodí tu pro něj tolik typickou masku. Promne si rukou obličej a na Arowen se pousměje. Jakmile se k němu začne začne přibližovat, má ale chuť zpátky nasadit kamenný výraz a jít někam pryč. Tuhle chuť má ještě více, když se zastaví u jeho rtů. On není ten typ, který by se vrhal po každé, kterou uvidí, jen párkrát za čas si najde nějakou oběť v barech, kam chodí zpívat a hrát. Malinko poodstoupí a stále se na ni dívá. Je pravda, že už dlouho přemýšlel o nutkání ochutnat její rty, ale teď si tím není tak jistý. Pořád se na ni dívá s uvolněným, ale za to zamyšleným pohledem. Nakonec všechny pochybností, které se za ním táhnou, nechá někde v zadu myšlenek a zpátky se k ní nakloní až konečně se dotkne jejich rtů a políbí ji. Ruku ji pustí a chytne ho za pas, aby si ji mohl přitáhnout ještě blíže.* /Takový projevení emocí není k zahození./

*Zazubí se na něj a pak mu řekne, proč po něm chce, aby teď odhodil tu svojí kamennou masku. Odmítá ho ztratit v boji a kdyby teď odmítnul, do dalšího útoku by s ostatními rebely nešel. Nechala by ho v ghettu a do akce by se mohl zase pustit až by jí dokázal, že umí projevit emoce a ví, kdy je projevit. Přesně takhle vychovává děti, kteří jsou u rebelů. A je schopná se k podobné převýchově uchýlit i u dospělých. Když se na ní pousměje, řekne, že mu může ukázat ještě jiný způsob, jak ukázat svoje emoce. Způsob, u kterého není možné, aby přitom vypadal slabě. Přiblíží se až k němu a pohledem přeskakuje mezi jeho očima a rtama. Nechá na něm ten poslední krok, který chybí ke spojení jejich rtů a když malinko poodstoupí, koukne na něj skrz řasy a laškovně se usměje. Přesně jak čekala, nakonec jejich rty spojí a ona mu začne polibek oplácet. Ruce mu omotá okolo krku a jednou mu vjede do vlasů, které mu prohrabuje a občas ho mírně zatáhne za nějaký pramínek.*

*Zrovna on by zůstat v ghettu nepřežil, když by se konala nějaká akce rebelů, nějak útok na palác. Proto teď radši svoji kamennoi maslu zahodí i přesto, že ho to stojí značné úsilí, ale i tak vykouzlí menší poloúsměv a v očích se mu sem tam odrazí bolestné jiskřičky. Chvíli zvažuje jestli je vážně dobrý nápad překonat tu mezeru mezi jejich rty. Je tu pár důvodů, proč by to udělat neměl, ale ty ted zastrčí pryč a nakonec jejich rty spojí. Dokonce jsou jeho polibky celkem hladové, přeci jen párkrát o tomhle okamžiku snil, ale to bylo dávno, teď se mu ty pocity zase vrací. Chytne jí za boky a pomaličku jí rukama sjíždí z boků až na stehna, kde ji ze zadu chytne a pozvedne, aby si ji mohl přenést o kousek dál a posadit ji na stůl. Zase ji chytne boky a občas ji do rtů lehounce kousne.* /Tohle bude chyba, něco, čeho budu itovat a už teď je těžký na to nemyslet.../ *Pevně stiskne víčka, aby zase díky této myšlence nezvolil ledovou masku a aby se nedal na ústup.*

*Je ráda, že svou kamennou masku odhodil, protože by opravdu byla schopná ho příště místo útoku nechat v ghettu leštil nože nebo třeba podlahu. A on je dobrý voják. Přiblíží se k němu a poslední krok k polibku nechá na něm. Je ráda, že doopravdy necouvl a neodešel, i když by se s tím smířila a prostě šla dál. Ona se společnosti nepotřebuje doprošovat. Oplácí mu hladové polibky a občas ho zatáhne za nějaký pramínek vlasů. Jakmile jí chytne zezadu a nadzvedne jí, omotá mu nohy okolo pasu, čímž si ho k sobě přitáhne o trochu blíž a pak už sedí na stole. Potichu zamručí do polibku, když jí jemně kousne do rtu a rukama se přemístí k lemu jeho trika, za který krátce zatáhne, než mu ho přetáhne přes hlavu a hodí na stůl vedle ní, aniž by se starala, kam přesně dopadlo. Potom rukama přejede po jeho odhalené hrudi a začne kroužit okolo poklopce.*

*S odhozenou maskou si připadá zranitelný, jakoby ho mohlo zničit cokoliv, co by s jeho maskou nedokázalo. Jakoby někdo mohl využít jeho slabin a pocitů, které se odrážejí v jeho tváři proti němu a tak ho pomalu zničit. Proto doufá, že i spojení jejich rtů ho nezničí. Přesto si užívá hladové polibky a dotek její rtů na těch jeho. Potom ji za boky zvedne a přesune ji na stůl, kde ji posadí a zase ruce přesměruje na její boky, kde jak ji hladí, tam za chvíli tukama zajede pod tričko. Maličko se odtáhne, aby mu mohla sundat tričko a když už cítí její dotek na jeho poklopci, vybízí ho to o něco víc. Odrhne si vlasy z obličeje a poté jí udělá taky hladově menší modřinky na krku. Nakonec zase rukama zajede pod její tričko a jak rukama postupuje výš, tričko ji sundá a hodí nejspíš někam na zem, však se to třeba potom najde. Ruce položí na její hrudník, kde se pomalu ocitne i s polibky. Užívá si každý po polibek,každý její dotyk, protože takováhle přežitost se mu nenaskytne jen tak každý ne.*

*Pousměje se do polibku, když jí rukama zajede pod tričko a nejradši by na sobě už neměla žádné. Na chvíli přeruší polibek, aby mu mohla přes hlavu přetáhnout jeho triko a pak mu přejede rukou po odhalené hrudi a začne rukou kroužit okolo jeho poklopce. Nakloní hlavu na stranu, aby měl lepší přístup k jejímu krku a trhaně vydechne, když cítí, jak jí dělá malé modřinky ve spojení s jeho rukama pod jejím tričkem. Nakonec je i její tričko pryč a ona mu rozepne kalhoty, které mu začne rychle stahovat dolů. Užívá si každý jeho dotyk, který rozehřívá její tělo čím dál tím víc a čím dál tím víc po něm touží. Zakloní hlavu a slastně vydechne, když ucítí jeho rty na svém hrudníku a jemně zatahá za lem jeho boxerek.*

*Je rád, že už na sobě nemá tričko, které pro něj bylo stejně jen přítěží. Za chvilku už sundává její tričko a dělá ji modřinky na krku, přičemž ji hladí po hrudi. Jakmile má rozepnuté už i kalhoty, odhodí je nohou pryč, aby mu tolik nezavazely. Rty přesune na její hrudník, kde ji nezapomene taky občas kousnout. Když ho zatahá za lem boxerek, už nechce, aby je měl na sobě. I její kalhoty začne pomalu rozepínat a naopak rychle je pak stahuje dolů. Rukama zajede pod její kalhotky, při čemž jí začne stahovat dolů. V očích má hladové jiskřičky, které tam už dlouho nebyly. Sehne se, aby byl v úrovni stolu a začne ji líbat mezi nohama, přičemž ji po nohách hladí a pořád ji hladově líbá.*

*Trhaně vydechne, když cítí, jak jí dělá malé modřinky na krku a sundavá její tričko a sama mu začne sundavat kalhoty. Pousměje se, když vidí, jak je rychle odkopne pryč a pak zakloní hlavu, když ucítí jeho rty na svém hrudníku. Zatáhne ho za lem boxerek a pak se nadzvedne, aby jí mohl stáhnout kalhoty. Je jí jedno, kde přistanou. Nějak potom své oblečení najde. To jí teď vůbec nezajímá. Zorničky má rozšířené touhou. Jakmile ucítí jeho rty ve svém klínu, trhaně vydechne.* Rory. *Zasténá jeho jméno a rukama prohrabuje vlasy a zároveň mu je drží, aby mu nepadaly do obličeje a nepřekážely.*

*Nemyslí teď na nic jiného než na tu touhu, která ho tolik teď obklopuje ze všech stran. Cítí jen každý dotek její pokožky a jeho vlastní rozpálené tělo, teď nechce nkc jiného než ji. Sehne se, aby se ji mohl dostat do klína. Přivře spokojeně oči když cítí její ruce v jeho vlasech a když ji uslyší zasténat jeho jméno. U toho jak ji věnuje polibky si jednou rukpu začne stahovat boxerky, jelikož je to věc, kterou vážně teď na sobě mít nechce. Vzhlédne na ni a pomalu se zase narovná. Chvíli na ni kouká, než potom plný chtíče spojí jejich těla a začne se nejdřív pomalu pochybovat. Ruce ji položí na boky a za chvíli se začne pohybovat rychleji.*

*Má pocit, že její tělo za chvíli tou vší touhou praskne. Jakmile cítí jeho rty v jejím klíně, zasténá nahlas jeho jméno a zakloní hlavu. Přerývavě dýchá a jakmile se Rory od jejího klína odtáhne, vrátí hlavu do normální polohy a podívá se na něm pohledem plným touhy. Omotá mu ruce okolo krku, když spojí jejich těla a začne vzdychat s každým jeho rychlejším přírazem.* Jo, Rory, jo. *Vzdychne a občas přirazí svými boky proti těm jeho, když cítí, jak se její vyvrcholení blíží.*

*Připadá mu to jakoby teď nic jiného ani dělat nemohl, než být tady s ní a věnovat ji polibky. Kdyby jim to teď někdo překazil byl by dost naštvaný a asi by se stím jen tak vyrovnat nedokázal. Odtáhne se od jejího klína a sundá si boxerky, které také odkopne někam k druhé straně místnosti. Jakmile už mu nic v ničem nebrání, spojí jejich těla v jedno. Napřed začne přirážet pomalu, ale jakmile uslyší její vdychání přidá na tempu a začne přirážet do jejího těla rychleji a rychleji. Pousměje, když uslyší zase své jméno a políbí ji hned potom na rty. Citi jak už za chvíli bude následovat jeho vyvrcholení, takže ještě trošku přidá. Hned potom už přijde jeho vyvrcholení u kterého potichu vydechne. Po chvilce začne už zase zpomalovat, ale jeho tělo je stále rozpálené z toho chtíče, který ho dneska tam odtáhl. Po nějaké té době se zastaví úplně a jejich těla rozpojí. S menším úsměvem na tváři se ji zahledí do očí.* To bylo to nejlepší uvolnění, které jsem si mohl přát. *Pronese udýchaně.*