Ghetto rebelů - Jižanů

*To jak je tu už pár dní zavřená se na ní podepsalo. Pod očima má kruhy, moc nespala. Většinu dny se dívá do malého okna, odkud aspoň trochu vidí hvězdy a doufá, že by si pro ni mohl někdo brzy přijít.*/Vždyť ani neví, kde ghetto je../*Neví, proč ji tady vlastně drží. Možná je to neteř krále Illey, ale zase ne tak důležitá, lepší pro ně by bylo unést někoho jiného. Přeje si, aby to byl někdo jiný a zároveň se za to přání stydí. Měla by spíše být ráda, že tohle nemusí snášet někdo jiný. Trhne sebou, když na ni někdo promluví a jakmile jí dojde, kdo to je, hluboce se zamračí. Neoplatí mu pozdrav a ani mu nepoděkuje za ty věci.* Jak mi asi může být? Věřila jsem ti a ty jsi přitom rebel! Jsi jedno z těch monster, kteří unesli mou mámu, kteří zavinili, že můj táta už ani nemusel chodit a je zázrak, že může! * Nechápavě pozvedne obočí.*/Na popraviště? Lepší jak tohle../*Navíc to čekala. Jen jí moc nedává smysl, proč by jí pak dal jiný oblečení. Setřese jeho ruce ze svého obličeje a utře si čelo, kam ji políbil, jak to dělají děti. Po tom všem ale nechce, aby se jí dotýkal.* Ne. S tebou v pokoji spát nebudu. Pokud mě chceš někam odvést, tak buď do paláce a nebo na místo, kam pohřbíváte svoje mrtvoly, protože raději upřednostním kulku do hlavy. Nevím, co si sakra myslíš. Že po tomhle všem budeme v pohodě? Nesnáším tě.

*už je to pár dní, co tu Celest je, ale až teprve dnes za ní opravdu zašel. Vzal i nějaké oblečení a vodu, aby se neřeklo, že tam jde po prázdnu. Na jednu stranu čeká, že asi mu úplně Celest nepadne hned do náruče, ale co se týče jí, tak taky málokdy rozumně uvažuje a dokáže jasně myslet. Když vejde do místnosti, kde jí drží, chová se naprosto přirozeně, jak kdyby ani nebyli v ghettu. Ale Celest mu bohužel opravdu nepadne do náruče.* Ježíš klidni se zas. *protočí nad ní očima.* Vidíš, stal se zázrak, mamku taky máš, takže je všechno v cajku. A rebel nebo ne.. furt je to jeden a ten samej člověk. *pokrčí lhostejně rameny. Povzdychne si, když setřese jeho ruce. Však on už si ji nějak získá zpátky.* Moc to dramatizuješ. *zamumlá.* Když zůstaneš tady, neručím za tvoje bezpečí. Je to tu plný lidí, kteří by ti nejraději uřízli všechny končetiny a poslali je k vám domů do Belgie jako dárek k Vánocům a já jim nemam jak zabránit. Ale taky bych to já tobě nikdy neudělal. U mě budeš v mnohem větším bezpečí a taky budeš mít větší pohodlí. Tohle je jak bouda pro psy... nebo v tvým případě pro kočky, to vyjde na stejno. U mě všichni budou vědět, že seš tu se mnou a nic se ti nestane a tyhle nálady tě po chvíli přejdou. *je si tím jistý, takže to taky říká stejně tak jistě.* Navíc nemluvila jsi tolikrát o tom, jak bys raději princeznou nebyla a že titul nemáš moc v oblibě? Konečně máš možnost se z toho dostat a jít si po svým. *Pokrčí rameny.*

*Když vidí jak protočí očima, má chuť na něj něco zařvat. Je tu zavřená už několik dní, neví jak jsou na tom ostatní, třeba její sestřenice a on protáčí očima? I když odporuje a vrčí na něj, dost se drží zpět. * Já dramatizuju? Vždyť jsi mě do háje unesl, několik dní jsem nevyšla ven a prakticky jen čekala, kdy mě přijde někdo zabít, ty si sem pak přijdeš a chceš si hrát na hezkej zamilovanej pár? *Podívá se na něj nevěřícně. Tak to totiž vypadalo, když jí vzal obličej do rukou a políbil ji na čelo, což se jí nelíbilo ani trochu.* Tak ať. S tím, že tohle nepřežiju jsem se smířila. Pokud budu u tebe a nebo tady je pro mou rodinu jedno, tak či onak je stejně už neuvidím, ne? A já to budu raději mít za sebou rychle. *Po dobrým ji do svého pokoje nedostane.*A tyhle nálady mě nepřejdou. Nesmířím se s tím, že jsem tady. A to nikdy. *Dodá k tomu později. To co řekne následovně ji rozesměje. Možná vypadá jako blázen, když se tam začne chechtat, ale nemůže si pomoc.* To si děláš srandu, ne? Jistěže titul nemám v oblibě, nechtěla jsem ho, ale sakra to neznamená, že se mi bude líbit být zavřená nadosmrti tady, žít s lidmi, kteří ubližují mé rodině. To už by byl život v paláci lepší, než tohle, cokoliv by bylo lepší. Protože tam jsem nebyla svobodná, ale byli tam lidi, které miluju, tady nejsem svobodná a koho tu mám?

Vidíš, čekáš na smrt od který tě já teď beru pryč, tak tu sakra přestaň vyvádět. *Propálí jí pohledem. Nechápe, co jí tak štve. Taky jí tu může nechat na pospas ostatním, kdežto on se pro ní aspoň něco snaží uděllat.* A co jestli je uvidíš nebo ne? To nemůžeš vědět. Nemáš nejmenší tušení, co tě čeká. Třeba se všichni potkáte i tady. *zavrčí už trochu vytočeně. Moc trpělivosti nemá a už mu začíná doházet.* Tak asi nemáš na výběr, princezno. *protočí očima. Na výběr opravdu moc nemá.* Máš tu mě do háje! Celou dobu na tebe čekám, na tu pitomou selekci. Až tu budeš a bude se dít tolik věcí, aby ti nic nedošlo a pak budeš tady se mnou. *vybouchne a možná trochu dost hlasitě. Jestli ho někdo slyší, tak ať. Co už nadělá.* Fajn, já to chtěl, po dobrým, ale když ty nechceš, tak máš smůlu. *Chytne obě její zápěstí pevně do jedné ruky a otočí jí k sobě zády, aby byla těsně u něj.* Půjdeš se mnou. A opovaž se o cokoliv pokusit, jo? Nic se ti nestane, leda by sis za to mohla sama. A taky si šetři hlas, stejně by tě nikdo neposlouchal. *Řekne těsně u jejího ucha, zatímco jí lehce přitiskne menší nožík, který u sebe nosí, k boku. Nechce jí ublížit, s tímhle by jí ani nijak extrémně moc neublížil. Ale taky není zrovna dvakrát trpělivý a momentálně ho Celest dost vytáčí. Pošoupne jí směrem ke dveřím, a když pak vyjdou na chodbu, vydá se směrem ke svému pokoji.*

Jenže já nechci, abys mě od ní vzal pryč. Smířila jsem se s ní a raději uvítám ji, než být s tebou. *Ještě se tónem hlasu držela, ale když zmíní, že se s rodinou možná potká tady vykřikne.* Ne! Je sem nepřivedeš, rozumíš? Nic jim neuděláš. *Nechce, aby se někomu z těch, které má ráda něco stalo. Neodpustila by si, kdyby tu kvůli její záchraně znovu skončili. Jen doufá, že budou opatrní.*Co? *Zeptá se nechápavě.*/Jak jako, že čekal na Selekci a na mě?/A tebe nemám. Nejsi nikdo, koho bych milovala a záleželo by mi na něm.. Teď už ne. *Dodá tišším hlasem. Štve ji, že mu začala tak moc věřit a ono se pak ukázal, že je rebel, ale co ji vytáčí ještě více je ten fakt, že k němu začala něco cítit. A pořád ji to k němu táhne, když jí chytne obě dvě zápěstí a ona se ocitne těsně u něj, snaží se z toho vykroutit, ale jedna její část si užívá jeho blízkost.*/Hrabe mi, prostě mi hrabe./ *Podrážděně si odfrkne. Křičet ji ani nenapadlo, je v základně rebelů, tady by jí těžko někdo pomohl. Vydá se s ním poslušně do jeho pokoje. Ne, že by měla teda moc na výběr.* Věřila jsem ti. Zatraceně jsem ti věřila, začalo mi na tobě záležet a to hodně. Více než na komukoliv jiném.. A z tebe se vyklubal rebel. Jsem očividně vážně idiot. Už když jsi je jednou tak bránil říkala jsem si, že bych si měla na tebe dávat pozor, ale ta tvoje sladká slůvka.. Jsi v tom dobrý. V získávání si holek, lhaní.. Kolik jsi jich sem už takhle dostal? Hmm? *Dost provokuje a zřejmě tančí na velice tenkém ledě, ale má pocit, že už tu nemá co ztratit.*

Nevíš, co říkáš. Jsi mimo. *zamumlá neurčitě a potřese nad ní hlavou. Nějaké jiné vysvětlení odmítá. Prostě asi na ní působí změna prostředí nebo tak něco.* Klidni se sakra! Nic jim neudělám. *probodne jí pohledem. Má přece jí. A ani jí by neublížil. Její rodinu by možná použil k nějakému vydírání nebo tak, ale teď když je tady s ním, nemá zatím důvod.* Nic. *odsekne.* Ale záleželo ti na mě, že? Ale kvůli nálepce "rebel" už ne, viď? To si jen namlouváš. Pořád ti na mě záleží. *řekne sebejistě a dívá se jí přitom do očí. Ty vždycky totiž prozradí všechno. Pak už jí chytne za zápěstí a jde směrem ke své komnatě.* Ani jednu. Nejsem takový, jaký teď vypadám. Chci jen tebe. *odpoví jí popravdě. Nikdy na tohle moc nebyl, protože pro něj existovala jednoduše vždycky jen ona. Když dojdou do jeho pokoje, zamkne jednou rukou dveře, klíče si schová k ostatním do kapsy a pustí její zápěstí.* Ber to tu jako doma. Jen je tu jenom jedna postel, ale to snad takový problém nebude. *Určitě se tam vlezou oba dva. Vždyť ona je takový prcek.*

Nejsem mimo a vím moc dobře, co říkám. *Namítne se zamračeným pohledem. Myslí to vážně. Raději zůstane tady a snese učení a smíří se se smrtí, než aby byla s ním. Vyčítá si, že k němu začala něco cítit a tak brzy mu uvěřila. Neví vlastně na koho z nich je naštvaná více, jestli na něj, protože je tím kým je, nebo na sebe samu, že byla tak naivní a věřila mu. Když jí ujistí, že jejím rodičům nic neudělá, přejde to jen s upřeným pohledem. Mluví to za ve - ani za mák mu nevěří. Skousne si zevnitř tvář.* Jo, záleželo a záleží. To jen tak nezměním. Ale neznamená to, že tě i přes to nemůžu nenávidět. A moje nenávist je momentálně mnohem silnější než kterékoliv jiné city k tobě. *Odsekne mu.* Proč? Proč mě? Co jsem ti saka udělala? /To je pomsta přímo mý rodině? Schreave by více zabolela ztráta Beatrice nebo Claudie, či Daphne. Ale ne, musím to být já./ *Sama si vyčítá, že takhle smýšlí, jenže si nemůže pomoct. Jedna její část je ráda, že je tu ona a nikdo jiný to nemusí snášet, ale ta druhá by raději podstrčila jako vězeňkyni kteroukoliv jinou osobu a schovala se mamce pod sukni. Když jí pustí zápěstí, promne si ho. Rozhlédne se po pokoj a upře pohled na postel.* Ta zem vypadá pohodlně taky. Zvládnu to na ní.

Nevíš. *odsekne. Proč by si vybírala smrt, když může žít? Prostě plácá blbosti.* Momentálně je ale důležité slovo. Až vychladneš, tak se na to celé budeš dívat jinak a ta "nenávist"... *naznačí uvozovky*...zase zmizne. *říká to na naoko lhostejně a taky sebejistě. Je si tím jistý. Nemůže se přeci stát opak. Získal si ji už jednou a ví, že jí neztratil úplně, takže to chce jen trochu času.* Protože... prostě proto. *nechce se mu tady vysvětlovat, nakolik ho zajímá "příběh" její matky a že tak vlastně dostal k ní a udělal si na ní menší zálusk. Ani o všem tom stalkování tady nehodlá mluvit.* A nic jsi mi neudělala, o tom to není. *doplní ještě.* Nedělej tu scény. BUdeš spát na posteli. *Porotčí nad ní očima a stoupne si za ní, aby jí mohl lehce jen konečky prstů pohladit po paži.* Stejně tam chceš být. Nejlépe se mnou. Jenom si tu namlouváš, že mě nesnášíš atd. ale i tak pořád myslíš na ten polibek v tělocvičně, že? A na to všechno, co by z toho mohlo vzejít. *řekne potichu těsně u jejího ucha a poté jí políbí na citlivé místečko za uchem, načež se odtáhne. * Čistý oblečení zůstalo tam, takže jestli chceš, támhle je koupelna... *kývne směrem k malým dveřím, kde je místnost s sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem*... a můžeš se umýt nebo si půjčit něco mýho. *Všechno pečlivě připravil, takže tam není nic, čeho by mohla jakkoliv zneužít.*

Vím. *Stojí si tvrdohlavě za svým. Nechce být s ním, cítí vedle něj obrovské výčitky a taky bezmoc. Chce domů a je si skoro jistá, že se odtud živá nedostane.*Nemyslím si. *Odsekne.*/Ale vždyť se na něj tolik nezlobíš ani teď../*Řekne si v duchu a je to pravda. Zlobí se i nezlobí se, je ze svých pocitů zatraceně zmatená. Má chuť křičet zoufalstvím, nadávat, aby to ze sebe vše pustila, ale jen v tichosti s ním dojde do pokoje. Až tam se s ním zase začne dohadovat o tom, kde bude spát.* Nechci spát vedle tebe. /Ale chceš./*Když si stoupne za ni a pohladí ji po paži, zadrhne se jí dech. Jistěže na ten polibek myslí, myslela na něj denně od té doby, co se to stalo a vyčítá s to. Měla by ho teď nenávidět z celé duše, ale čím déle je s ním se ten pocit vytrácí. A to je s ním asi tak hodinu? Bože, a týden s ním bude už plánovat svatbu a za měsíc budou čekat dítě? Skousne si ret, aby z ní nevyšel spokojený vzdech, když ji políbí na místečko za uchem. Vydá se do koupelny, kde se kupodivu neporozhlédne po něčem, co by mohla využít k útěku. Stejně počítá s tím, že si vše perfektně připravil a na to, aby tu nic takového nezůstalo si dal určitě pozor. Svlékne se a vleze do sprchy. Vodu si na sebe pustí ledovou, snad aby se trochu probrala a začala racionálněji uvažovat, no moc to nepomáhá. Rychle se otře ručníkem, který je tu složený. Vezme si jiné oblečení, které tu má složené, nezůstane v tamtom, které po týdnu co byla zavřená už nepáchlo zrovna vábně. Vlasy má ještě lehce mokré, když vejde znovu do pokoje. Na chvilku se podívá na Asciana, než se poraženecky posadí na postel.*