Hrobka královské rodiny

Teba... zranili? *Snaží sa rozprávať zmysluplne a upokojiť sa, ale nejde to. Jazyk sa jej pletie a pred očami jej tancujú hviezdičky.* Ani najhoršiemu... nepriateľovi... neprajem zažiť... niečo takéto. *Povedala.* /Keby som vôbec mala nejakých nepriateľov./ *Potom prikývne. Chcela ešte dodať, že ju bodli na plese do krížov, ale zo stiahnutého hrdla sa jej nevydrie ani hláska. Lapala po dychu, ale do pľúc nevedela dostať žiadny zvuk. Skĺzla popri stene a ľahla si na zem v nádeji, že sa jej uľaví od bolesti. Vyhŕkli jej slzy, ale chcela ich zadržať. Nechcela, aby vyzerala ako dajaká bábovky. Trošku bolesti predsa zvládne.*

*Krátce přikývne, když mu řekne, že se jí z krve dělá špatně. On tenhle problém naštěstí nemá. Opatrně jí vezme do náruče a přenese ke kameni kousek od nich, kam jí posadí a prohlédne si její ránu.* Jo, taky doufám. Nebo třeba našli úkryt někde jinde. *Zaletí rychlým pohledem ke vstupu hrobky, jestli se tu někdo z jeho rodiny neobjevil. Když zjistí, že ne, o něco málo zase znervózní a vrátí se ke zkoumání její rány. Pak donese vodu se žínkou a začne jí krev z nohy smývat, přičemž je opatrný, jak jen to jde.* Není za co. *Pousměje se a pak se na ní podívá a povytáhne obočí, když slyší, že má ještě nějakou otázku. Jakmile zjistí, o co jde, nezadrží menší uchechtnutí.* Zelenou. Jako mech. *Odpoví jí.* Jakou máš ráda ty? *Zeptá se jí ve snaze odvést její pozornost od zranění. Pak se natáhne pro obvaz a chodidlo jí opatrně zaváže.* Až budeme moct do paláce, zajdi si na ošetřovnu za doktory, ty se na to podívají odborným okem. *Poradí jí, protože on přeci jen doktor není a pak jí opatrně otře žínkou odřená kolena.*

*Rozhodne se svůj pohled odvrátit od ostatní. Jenže tohle jí zrovna dvakrát nepřipadá v pořádku a nelíbí se jí to. Celkově se jí nelíbí to, že tu je, a že jediné co cítí je vlastně krev, která jí udeřila do nosu. Je si vědoma toho, že její župan je nejspíš teď už dost červený od krve z jejího ramene. Přemáhá se, aby vzhlédla k dívce, která na ní promluví.*Ahoj, já...pokud to zvládneš, aniž by to bylo ještě horší.*Pípne tiše a zadívá se na své vlastní rameno, sice skrz látku nevidí, ale je si jistá, že rána nevypadá dobře.*Tallulah.*šeptne k ní své jméno a kývne hlavou, že se může pokusit na její ránu podívat. Sice se bojí,  ale nějak bezpečně to jít musí. Neví kdy se podívají do paláce.*

*při pohledu na krev se jí zvedne žaludek a tak uvítá že ji vezme do náruče i když jen na chvilku. Dívá se jak pracuje a zeptá se zdá není zraněný. Uklidní ji že není. Pak mu řekne že jeho rodina to určitě zvládne.*ale je jinak bych se tu nejspíš zhroutila*pokusí se usmát. I když vy že se snaží být opatrný místy to bolí. A tak se ho zeptá na oblíbenou barvu a soustředí se na něj. Je ráda že ho alespoň trochu pobavila * to je moc hezká barva*poznamená*moje nejoblíbenější jsou dvě nemůžu si vybrat jen jednu.....a jsou to růžová a fialová*sleduje jak její nohu zavázal.* Hned jak budu mít možnost Zajdu tam* slíbí mu. Sleduje jak ji otírá kolena. A trochu posmutněle se usměje* nechci tě odhánět ale měl bys zkontrolovat i ostatní*znovu se smutně pousměje*/ chvíli to bez něj zvládnu a navíc ostatní ho taky potřebují....není jenom můj/

*s námahou ze sebe sundá župan a přehodí ho Alisah opatrně přes ramena.* Střelili mě do boku a asi sem si vymkla kotník. Nic hroznýho to není, ty jsi na tom mnohem hůř. *řekne lítostivě. Oproti Alisah je její zranění minimální.* /Možní by se jeden člověk našel.../*pomyslí si, ale nic nahlas neříká. Nesnáší se za to, ale prostě ji to přišlo na mysl. Nesnáší svého otce. Pak začne Alisah lapat po dechu. Na chvilku se zarazí, protože neví, co dělat.* Dýchej Alisah, musíš dýchat, ano?*řekne co nejklidnějším hlasem dokáže.* Všechno bude dobrý, bude to v pořádku. Jen se musíš nadechnout. *ještě jednou se rozhlédne po nějaké pomoci, jenže téměř všichni jsou ve stavu, kdy Alisah nepomůžou. Opatrně si položí její hlavu na svůj klín a potlačí syknutí, protože ji to dost bolí. Pak ji začne konejšivě hladit po vlasech.* Všechno bude v pořádku, neboj. Brzo se odsud dostaneme a pak už ti pomůžou. *snaží se jí uklidnit. Ví, že se k lidem chová hnusně po většinu času, ale to neznamená, že ji nezáleží na druhých.*

* když jí řekne se se na to může podívat neváhá a pomalu jí tu kulku prstami ven zkusí vytáhnout, nahodí nějaké jiné téma aby se nemuseli bavit o tom co se právě ted stalo* Tallulah je hezké jméno, jinak ty asi budeš jedna z účastnic vid? Kdyžtak mě těší..* Pousměje se a pořád jí tam něco dělá s kulkou..* Noo..víš kdyby ses ptala, kde jsem se to naučila, tak když můj táta zemřel tak moje matka chodila s jedným doktorem, takže asi od něho..noo* zasmála se a po chvíli byla kulka venku* Je hotovo...* utře si ruce do županu.* / ten župan pak asi vyhodim../ * pomyslí si..*

*Vyčistí jí její ránu na chodidle a po jejích slovech potřese hlavou.* Zvládla bys to, jsi silná. *Pousměje se na ní povzbudivě a pak jí řekne svou oblíbenou barvu a rovnou se zeptá na její.* Ne, že bych si zrovna v těch barvách liboval, ale fialová neni nejhorší. *Ušklíbne se pobaveně a nohu jí během toho zaváže. Omyje jí rovnou i kolena a doporučí jí návštěvu ošetřovny, jakmile to bude možné.* Dobře. *Přikývne po její slibu.* Jo, to bych asi měl. Kdyby něco, je tu pár doktorů, tak jim můžeš říct. *Kývne hlavou na personál, který tu pobíhá a pak se zvedne a poodejde k účastnicím Selekce, které jsou k němu nejblíž. Je to AYLEEN a ALISAH, které moc v pořádku nevypadají. Obzvlášť Alisah. Rychle si k nim klekne a obě dvě sjede pohledem.* Co se vám stalo? *Zeptá se jich rovnou starostlivě. Doufá, že aspoň teď na něj Ayleen nebude hnusná a bude trochu spolupracovat.*

*Když se dívka dotkne její rány, začne vydávat nespokojené mručení a syčení, opravdu to není příjemné.*Ano jsem, hádám, že ty taky.*Poví s klidem, věnovala by jí i úsměv, ale na ten se v tomhle rozpoložení nezmůže, protože si akorát zvládne volnou rukou otřít z očí slzy.*Jo..ráda tě poznávám.*Pokývne hlavou o něco mileji, ale poté zase několikrát za sebou sykne, bolí to a je to nepříjemné. Nekomentuje tak ani její slova, jenom přikývne, i když se jí to pořád nepoznává, protože jen co jí vytáhne kulku ven, z rány začne téct krev snad ještě víc, než předtím. Přičemž se jí začne motat hlava, ze ztráty krve a jenom s ní kýve ze strany na stranu. Má co dělat, aby neupadla na podlahu hrobky.*

*Ešte stále si pamätala, ako ju na plese bodli do chrbta. Vtedy neprešla ani niekoľko krokov, keď sa zrútila na zem a niekto ju dokopal tak, že upadla so bezvedomia. Na ďalší deň sa zobudila v ošetrovni a cítila sa pod psa, ale bolo jej povedané, že najhoršiemu sa vyhla a pokiaľ sa nebude namáhať a odpočívať, čoskoro bude opäť tancovať.* /Útek pred rebelmi je ideálny spôsob, ako si roztrhnúť stehy./ *Pomyslela si otupene, ale nedokázala nič povedať. Počas jej šialeného behu naboso a nespočetných pádov, či už zo schodov alebo v lese, utŕžila ešte ďalšie poranenia, ktoré neboli ale až tak vážne.* Ono to... len tak zle... vyzerá. *Podarilo sa jej zo seba dostať poslednú vetu pred tým, ako jej došiel vzduch v pľúcach. Bola celá doškriabaná a doudieraná, ale bolesť sa začala spätne dostavovať až teraz.* /Ale ja dýcham!/ *Snažila sa povedať, no uvedomila si, že sa musí premôcť. Nádych. Výdych. Opakovala si už po niekoľký raz v ten deň. A skutočne, išlo to! Síce ju bolel každý jeden prekliaty nádych, ale dokázala to. S očami pevne zavretými nemohla spozorovať, že sa pri nich pristavil princ.* Je to len... niekoľko... škrabancov. *Sipela.* To Aylenn postrelili... do boku. *Vykoktala lapajúc po dychu.*

Ano jsem..* když zasyčí, odvrátí zrak, bylo jí to strašně líto, muselo to bolet , ale jinak by tu kulku nedala ven. ukápne jí slza ale utře si jí aby to nebylo poznat.* Všechno bude v pořádku, ale víc ti už nepomůžu, takhle jsem to zmohla udělat já, ale myslím si že větší pomoc ti dají tady doktoři v paláci.* taky řekne s klidem* ráda jsem tě poznala * Po tom co to dořekne se odtáhne pryč a tam si sedne a začne si kontrolovat chodidlo* / hm..to nevypadá moc dobře, i když jsou to jen trny, nějak jí s toho začala téct krev více, tak si to zase utřela rukou a automaticky jí začali téct slzy po tváři..*/ Myslela jsem že budu silná a dám to jenže když se podívám na všechnu tu krev, je mi to strašně moc líto..Nejradši by ted někoho obejmula/*

Jasně, a proč teda sotva mluvíš? Ono to tak nevypadá...ono to totiž tak zlé je. *řekne na rovinu. Pak si všimne, že Alisah sotva dýchá. Pokusí se jí uklidnit a pak se rozhlédne po někom, kdo by ji mohl pomoct. Nikdy ale vypadá, že by toho byl schopný, a tak si opatrně položí její hlavu do klína a konejšivě ji hladí po vlasech. Pamatuje si, že takhle ji utěšovala její matka, když byla menší. Snaží se jí přesvědčit, že všechno bude v pořádku a když se konečně nadechne, oddychne si. Pak už k nim přijde princ Wyatt. Za normálních podmínek by ho propálila pohledem a neodpustila by si nějakou tu poznámku o osobním prostoru, ale dnes na tohle nemá sílu.* Bože Alisah...*řekne tiše a protočí očima.* Mně nic není, jsem v pohodě. To ty sotva popadáš dech a krvácí ti záda. *řekne a podívá se na prince.* Asi prožívá šok, musíte ji nějak pomoct, jinak může mít třeba psychické následky. /A zdrhnout dříve, než ji pořádně poznáte./ *dodá v duchu, ale nahlas to neřekne.*

*Dojde k dalším dívkám, které rozhodně nevypadají, že jsou v pohodě. Klekne si k nim a rychle se jich zeptá, co se stalo. Obě dvě sjede pohledem a po doporučení Ayleen ohledně psychických následků přikývne.* /Ty budu mít já, jestli budu muset všechny objímat a utěšovat./ *Proběhne mu hlavou a radši podobné myšlenky zažene a opatrně položí Alisah ruku na tvář.* Soustřeď se na dýchání, dobře? Představuj si třeba zvětšující se kruh. Nádechem ho co nejvíce roztáhni a výdechem zase dostaň do původní velikosti. Zkus ho. *Pobídne jí.* Jaká je tvoje nejoblíbenější a nejšťastnější vzpomínka? Vybav si jí. Mysli jenom na ní. Jak ses v tu chvíli cítila. *V tuhle chvíli naprosto na vykání kašle, protože na formality není čas. Teď je důležité jí uklidnit. Mezitím kývl na jednoho z doktorů, který jí koukl na zranění na zádech.* Teď tě něco malinko píchne a potom už bolest bude ustávat, jo? Pořád měj v hlavě tu vzpomínku. *Kývne doktorovi, který jí do zad píchne trochu morfia. Dostatek na to, aby bolest co nejrychleji pominula.* Je to lepší? *Zeptá se jí a střelí rychlým pohledem po Ayleen.* Zůstala ti v tom kulka? *Podívá se na její bok.* Můžeš normálně dýchat? *Snaží se zjistit, jestli se jí ránou nepoškodily plíce. Za ta léta, kdy palác snáší útoky, už se dost věcí naučil, takže první pomoc zvládá v hodně případech docela dobře.*

*Bola celá od krvi a zrejme vyzerala ako postava z hororu, ale väčšina krvi bola len z odrenín a škrabancov. Priala si, aby už konečne upadla do bezvedomia, aby už viac necítila tú neznesiteľnú bolesť. Pred očami sa jej zjavovali hviezdičky a zahmlievalo sa jej pred nimi. Triasla sa napriek tomu, že mala na sebe župan.* /Nech už to skončí!/ *Úpela v duchu. Chcela sa skrútiť do klbka a jednoducho zmiznúť. Bála sa, že sa jej do rany dostala špina a že sa zapálila, ale to nič nie. Musí to vydržať, sú tu aj iné dievčatá, ktoré pomoc potrebujú viac ako ona. Pocítila dotyk na líci a pootvorila oči. Ruky aj nohy jej tŕpli od nedostatku kyslíku. Snažila sa riadiť podľa inštrukcií neznámeho hlasu.* /Je to snáď anjel?/ *Myslela na spomienku, ale nevedela si vybaviť žiadnu konkrétnu, tak sa sústredila na všetku radosť, ktorú kedy prežila. Pred očami sa jej mihali tváre, známe aj neznáme. Potom pocítila jemný tlak na chrbte pri rane, ale tá bolesť bola oproti tým mukám zanedbateľná. Pokúsila sa nadýchnuť a prekvapivo sa jej to podarilo. Ešte niekoľkokrát sa pokojne nadýchla, aby dokázala prehovoriť* Ďakujem. *Zachrapčala. Otáčajúc sa k doktorovi mu ešte stihla povedať.* Vašu pomoc teraz viac potrebujú... iné dievčatá.*Trvala na svojom. Princa obdarila vďačným pohľadom.* Ďakujem. *Na viac sa nezmohla. Po líci jej stiekla jediná slza.* /Toľká úľava!/ *Zahanbene sa odvrátila, pretože vedela, že ona nie je na prvom mieste a na slzy tu teraz nie je priestor. Vzhliadla k Ayleen. Chcela sa posunúť, aby jej nespôsobovala bolesť. Tak sa nadvihla a o kúsok sa odsunula. Vďaka morfiu bolesť pulzujúca v chrbte utíchla, takmer ju necítila.* Teraz ty... to teba postreli.

*nechá se od prince ošetřit a slíbí že zajde na ošetřovnu hned jak to půjde. Ona na tom není zdaleka nejhůř a tak mu řekne že by měl jít zkontrolovat ostatní. Dívá se za ním jak odchází. Naštěstí je kámen na kterém sedí blízko zdi a tak se o ní opře. Ráda by pomohla ale první pomoc umí jen teoreticky. Zavře oči*/ a navíc jsou tu doktoři, kterým krev nevadí/*zavře oči aby neviděla svět kolem*

*když začne Alisah hůře dýchat, pokusí se jí uklidnit a položí si její hlavu do klína. Konejšivě ji hladí po vlasech a snaží se ji přesvědčit, že vše bude v pořádku. Pak k nim dojde princ. Jindy by ho začala vraždit pohledem a něco poznamenala, ale dnes mlčí. Pak Alisah vytkne to, že jsou to jen škrábance a řekne princi, že potřebuje dívka pomoct. Mohla by mít psychické následky. Poté ho sleduje, jak se snaží Alisah uklidnit. Když ji musí píchnout morfium, vzpomene si na svou matku a pevně na chvilku zavře oči. Když se Alisah konečně nadechne, oddychne si a vděčně se na prince usměje. Pak ale rychle sklopí pohled, nasadí svou masku a pomůže Alisah si lehnout jinam.* Nevím, možná. *Pokrčí rameny. Popravdě na to vůbec nemyslela.* Jsem v pohodě. Můžu dýchat, nic to neni. Jsou tady horší zranění. *Stojí si za svým. Podle ní to nemůže být tak hrozné. Ano, hodně ji to bolí, ale to není podstatné. Ona podstatná není.* Vy...jste v pohodě? *Zeptá se a uhne pohledem. Doufá, že na tohle princ hodně brzo zapomene. Nechce, aby ji viděl jinak než jako tu holku, se kterou se "bavil" na prvním setkání.*

*Snaží se pomoct Alisah, aby se uklidnila a zároveň jí trochu připravit na to, že jí píchnou morfium. Bez něj by tu bolest asi nepřežila.* Není za co, nemusíte mi děkovat. *Zavrtí hlavou a pak se povzbudivě pousměje a setře jí slzu z tváře.* Budete v pořádku, už vám nikdo neublíží, dobře? Hned jakmile to možné, někdo vás přenese na ošetřovnu a tam se o vás postarají doktoři. *Snaží se jí uklidnit a následně se otočí k Ayleen.* To možná ano, ale já se teď ptám vás. U ostatních jsou doktoři nebo se jim nic nestalo. *Podívá se na její bok.* Nic se mi nestalo. *Odpoví jí.* Můžu vám vyndat tu kulku. Jestli mě necháte. *Nabídne jí, protože se bojí, aby se kulka nedostala do nějakých orgánů díky nějakému jejímu pohybu.*

*Konečne sa jej uľavilo a pľúca dokázali sami bez problémov dýchať. Síce ju bolel každý nádych a výdych, ale bola vďačná za to, že sa jej chladný vzduch dostával do pľúc. Zatvorila oči, pretože videla rozmazane a chvíľu počkala. Keď opäť otvorila oči, už to bolo lepšie, ale stále sa jej točila hlava. Nechala to teraz tak a otočila sa k Ayleen a tvrdohlavo ide svoje.* Teraz ty. Máš tiež bolesti...* Povie a chytí ju za ruku. Povzbudivo sa na ňu usmeje. Chce aby vedela, že jej tú láskavosť oplatí.* /Ani si nevieš predstaviť, ako veľmi si to cením./ *Pochybovala, že ešte niekedy bude mať pokojný spánok alebo že ešte niekedy bude schopná prejsť po chodbách alebo cez les bez toho, aby ju nechytala panika. Bála sa, že už nikdy nebude tancovať s takou vášňou. Táto noc bola ako vystrihnutá z dajakého hororového filmu alebo trileru. Na rukách aj nohách jej naskočili zimomriavky a ešte tuhšie sa zabalila do župana.* /prosím, nech to už skončí./

*sleduje prince Wyatta, jak uklidní Alisah a když jí píchne morfium, vzpomene si přitom na matku. Má o ni strach a doufá, že až se vrátí domů, nebude jejich dům prázdný. Pokaždé, když si jen představí, že by zemřela, nemá daleko k slzám. Pak ale svoje pocity rychle schová za masku a pomůže Alisah si lehnout jinam. Pak ji také chytne za ruku a lehce se usměje. Poté princi řekne. že je v pohodě, a že jsou tady horší zranění, než má ona. Pak se ho zeptá, jestli je i on v pořádku a po jeho odpovědi lehce kývne hlavou. Když jí nabídne, že ji může kulku vyndat, pohledem sjede ke svému boku.* /Stejně nemám na výběr. I kdybych řekla ne, tak tu bude oxidovat./*pomyslí si a podívá se zpět na prince.* Pokud mě při tom nezabijete. *pokrčí lehce rameny a čeká, jestli na to něco řekne.*

*Snaží se co nejvíce uklidnit Alisah a pak nabídne pomoc Ayleen. Nabídne jí, že jí kulku vyndá, protože se bojí, aby si neublížila ještě víc.* Já lidi nezabíjím. Tohle jsem se za ty roky naučil dost dobře. *Ujistí jí.* Hlavně mu ty nvyškrábej oči. *Otočí to proti ní.* Hned jsem tady. *Zvedne se a od jednoho doktora si půjčí kbelík s vodou a pinzetu. S tím se vrátí k Ayleen. Ruce si rychle opláchne ve vodě, aby jí tam nezanesl infekci.* Lehni si. *Kývne hlavou a pak si vezme pinzetu a klekne si k ní.* Bude to bolet, ale zabráním tím tomu, aby sis zranila nějaký orgány. *Sleduje její obličej a dá jí chvilku, aby se na to psychicky připravila.* Klidně mě chytni za ruku. *Nabídne jí.* /Hlavně nedělej scény, chci ti pomoct../ *Proběhne mu hlavou, ale nahlas to neřekne. Pak už sevře pevně pinzetu v ruce a sám se zhluboka nadechne, než se dá do vyndavání kulky. Snaží se být co nejopatrnější a zároveň jí vyndat co nejrychleji. Jakmile jí vyndá, přitiskne jí na ránu obvaz.* Chceš si jí nechat? *Zeptá se jí s menším úsměvem a ukáže jí kulku, kterou právě vyndal.*

*Chytila Ayleen za ruku na znak, že je tam s ňou. Súcitila s ňou a jej bolesť cítila takmer ako vlastnú. Chcela niečo povedať, aby ju upokojila, ale hrdlo mala ešte stále stiahnuté a lapala po dychu. V každom tieni videla rebela s nožom v ruke a nemohla sa zbaviť toho pocitu. Radšej upriamila svoju celú pozornosť na Ayleen a pohľadom ju utešovala. Sledovala, ako jej princ vybral guľku z boku.* /Toľko krvi./ *Hlava sa jej zatočila. Cestou, keď bežala cez les ju konáre doškriabali a teraz sa snažila utrieť si krv z nespočetných škrabancov. Boli to síce len drobné ranky, ale krv mala rozmazanú po celých predlaktiach. Prsty mala celé skrehnuté a studené, ale stále jednou rukou držala Ayleen a tou druhou sa objala, aby sa aspoň trošku zahriala. Robila si starosti o svoje slúžky, ktoré v tom zmätku musela nechať v paláci. Obzrela sa po miestnosti a videla toľko zranených ľudí... Preglgla a zadržala slzy. Tak im všetkým chcela pomôcť, ale sama nevedela pomôcť ani sebe... Chcela, aby aspoň vedeli, že je tam s nimi a že s nimi súcití...*

*když jí princ nabídne, že jí kulku z boku vyndá, ví, že asi nemá na výběr, a tak jeho nabídku přijme.* Já lidem oči nevyškrábávám. Tohle jsem se za ty roky odnaučila dost dobře.*zopakuje jeho slova a trochu si to upraví. Pak kývne hlavou a čeká, než se princ vrátí. Pak si lehne a když jí Alisah jednou rukou obejme, usměje se na ní.* Jenom prosím vytáhněte tu kulku, ne orgány. *lehce se uchechtne, ale hned toho lituje, protože jí to dost bolelo.* To je v pohodě, zas tak špatně na tom nejsem.*odmítne to, že by ho měla chytit a za ruku a lehce se zamračí. Když se dá princ do vytahování kulky z jejího těla, má co dělat, aby zadržela výkřik. Pevně se snaží zadržet slzy, ale i tak jich pár steče po tváři. Když kulku Wyatt vyndá, oddychne si a následně protočí oči.* Asi ne, ale klidně si ji nech ty. *opáčí s lehkým pobavením.* Děkuju. *řekne tiše a pousměje se.*

*Uchechtne se, když slyší, že se už odnaučila vyškrabovat lidem oči.* Teď jsem daleko klidnější. /Ta mi ještě ukousne ruku../ *Proběhne mu hlavou, když jde pro vodu a pinzetu.* Dobře, tak já teda ty střeva necham na pokoji. Jak jsou dlouhý se přesvědčim na někom jinym. *Zazubí se na ní a pak jí nabídne, aby ho chytla za ruku a pokrčí rameny, když odmítne. Dá se rovnou do vyndavání kulky, kterou během pár vteřin dostane ven.* Já už jich mám dost. *Odloží kulku a pinzetu někam vedle.* Není za co. Zvládneš si to podržet sama? Trochu na to zatlač, ať zastavíš krvácení. *Podívá se na ní a pak pohledem sjede zpátky k Alisah, která se snaží utřít krev z rukou.* Ukaž. *Vezme si hadr a sám jí krev utře. Když vidí, jak se klepe, sundá si sako a dá jí ho okolo ramen. Jakmile do hrobky vkročí strážce, rychle se zvedne a poslechne si, co mu chce říct. Útok už skončil a vzhledem k tomu, že se během útoku prý stalo ještě něco dalšího a on se musí co nejrychleji dostavit na poradu s rádci.* Můžeme jít zpátky do paláce. Pokud to někdo sám nezvládne, řekněte doktorům nebo strážcům. *Rozhlédne se po hrobce a pak si zase klekne k Ayleen a Alisah.* Zvládneš to? *Zeptá se Ayleen a sám vezme Alisah opatrně do náruče, protože u ní je mu jasné, že by to neušla.* Budeš v pořádku. Za chvíli budeme zpátky v paláci a tam se o tebe postarají a zbaví tě bolesti, slibuju. *Řekne jí a ještě se ujistí, že to Ayleen zvládne sama nebo někomu řekne, že potřebuje pomoct a pak se s Alisah v náručí vydá zpátky do paláce.*

*Sleduje, s akou odvahou zvláda Ayleen vyberanie guľky a povzbudivo sa na ňu pozerá. V tichosti jej závidí jej odvahu.* Si taká statočná. *Zašepká jej* Ďakujem ti.* Poďakuje sa aj jej.* /Červenú farbu nechcem už nikdy vidieť./ *Pomyslí si keď sa snaží utrieť si ruky zamazané od krvi. Ešte viac ju však vystrašilo, že to všetko je jej krv. Vzhliadne smerom k princovi, ktorý jej utrel ruky a prehodil cez ramená sako.* Ďakujem. *Poďakuje sa mu snáď už tisícikrát. Vystrašene sa pozrie na dvere, ktoré sa odchýlili a pritisne sa chrbtom k stene, napriek tomu, že si tak bolestivo zatlačí na bodnú ranu. Našťastie to je len strážnik, ktorí im oznámil, že útok sa skončil a že sa majú premiestniť naspäť do paláca. Vydýchne dovtedy zadržiavaný vzduch.* /Prežili som to./ *Uľaví si v duchu a konečne si dovolí povoliť na ostražitosti. Skrčí si nohy pod seba a zaprie sa o ruky, aby sa mohla postaviť, ale kolená sa jej trasú a do doráňaných bosých chodidiel sa jej zarývajú ostré kamienky. Neudrží sa stáť, tak sa zošuchne naspäť na zem. Nakoniec ju sám princ zoberie do náruče a ona sa zmohne len na krátky protest.* Musím byť ťažká. *Zamrmlala.* Ďakujem. *Dodá.* Za všetko, čo si pre mňa dnes urobil. *Omylom sa preriekla a nevykala mu.* Verím ti... teda vám. *Už sa zamotávala do vlastných slov. Keď išli cez les, prebehla ňou triaška a pritisla si hlavu k princovej hrudi. Stále si vybavovala ten príšerný beh.*

Úplně to na vás vidím. Jste až děsivě klidný. *řekne jenom proto, aby to byla ona, kdo má poslední slovo. V jejím hlase je znát dost ironie. Pak ho poprosí, aby ji vytáhl kulku a ne orgány.* Přesně tak, nejsem tady proto, abyste mě pitval. *Odvětí pobaveně.* Nemáš mi za co děkovat.*řekne směrem k Alisah. Pak odmítne to, že může prince chytit za ruku. To by neudělala ani za nic. Když se pak dá princ do vytahování kulky, zadrží výkřik a po tváři ji steče pár slz. Pak si oddychne úlevou a následně řekne, že si tu kulku nechat nechce.* To máte pěkně divný koníčky. Sbírání kulek, které jste vy, nebo někdo jiný vyoperoval z těla někoho dalšího...*řekne a uchechtne se. Pak mu poděkuje.* Jo. *Kývne hlavou a přidrží si obvaz na boku. Když do hrobky někdo vstoupí, jako první ji napadne, že se rebelové dostali i sem, a tak si oddychne, když zjistí, že je to jenom strážce.* Zvládnu.*ujistí ho a pak počká, než odejde s Alisah. Sama se poté s námahou zvedne a poprosí jiného strážce, aby jí pomohl zpět do paláce.*

*po tom co prince poslala za ostatními, se opřela o stěnu a zavřela oči. Nejspíš usnula protože na ní někdo mluvil. Otevřela oči s protřela si je. Stál u ní strážce a řekl jí že jí pomůže vrátit se do paláce*/ a kde byl když jsem se potřebovala dostat sem?/ * Pokusí se vstát ale je unavená na to aby šla sama. Nechá strážce aby ji vzal do náruče a odnesl jí na ošetřovnu*