Hrobka královské rodiny

*pohřbu táty se popravdě dost děsí. Přeci jen už je to pár dní, takže se s tím pomalu naučila žít, ale má strach, že dneska se to opět zhorší. Ale na druhou stranu to bere tak, že dneska se s tátou oficiálně rozloučí a on bude moct konečně odpočívat. Na sobě má černé šaty bez ramínek, které ji sahají těsně po kolena a konec sukně je průsvitný. Vlasy má rozpuštěné, jen přední pramínky vlasů zapletené vzadu. Líčení zvolila stříbrné a oči ji rámují černé linky. Na nohou má černé lodičky a celé to doplnila stříbrnými náušnicemi a černě nalakovanými nehty. Před tím, než opustí svou komnatu se musí na chvilku posadit a trochu se uklidnit. Už teď cítí, že nemá daleko k pláči. Loudavým krokem dojde do hrobky a jakmile uvidí tátovu rakev a jeho fotku, která stojí vedle ní, zastaví se a rychle rozmrká slzy, které ji vstoupí do očí.* /Tatínku... omlouvám se za to, jaká jsem byla dcera. Kéž bych to mohla vzít zpět a chovat se lépe. Mrzí mě to. Chybíš mi a do konce života budeš. Mám tě ráda./*promluví k němu v duchu a poté se vydá k místům, která jsou vyhrazená pro královskou rodinu. Pohled má celou dobu zabodnutý do země. Bojí se, že kdyby se na někoho podívala, slzy by už nezadržela.*

*Na pohřbu svého otce nemůže chybět. I když je jí jasné, že ho celý probrečí. Na sebe si vzala jak jinak, než černé šaty s černými lodičkami. Vlasy stáhlé vzadu. Nehty má nalakované na černo. Oční stíny jsou světlé. Náušnice má jen menší, stříbrné. Dojde na místo pohřbu. Jako první jí pohled zabloudí k rakvi, kde je její táta. Polkne a na chvilku sklopí zrak. Snaží se mezitím zahnat slzy. Po chvilce pohled zase zvedne a podívá se k místu, kde má sedět ona a její rodina, i Chris má volné místo, vedle ní. Doufá, že přijde, neví, jak by to bez něj zvládla. Sedne si vedle Alessii, která tu byla už před ní a pohladí ji po paži.*Kdybys to nedávala.. můžeš odejít, jo? Klidně mi i řekni a já půjdu s tebou.. *Ujistí ji potichu.*

*Sice dneska není zrovna veselá akce.. Bylo by jí asi divné nejít. Přece jen v paláci bydlí několik týdnů a jedná se o pohřeb krále. Měla by ukázat nějakou úctu. Na sobě má černé šaty na jeho rameno, k tomu černé lodičky a nehty nalakované na stejnou barvu. Oční stíny jsou docela skvělé, sice komorné navrhovaly černé, ale to se jí zdálo docela moc. Hlavně výrazné a ona moc nemá ráda výrazný makeup. Vlasy má stáhlé vzadu. Náušnice jsou stříbrné. Dojde na místo pohřbu. Všimne si už přítomných princezen. Hlavně věnuje povzbudivý pohled Alessii, se kterou docela dlouho nemluvila. Ví, že teď to musí mít těžké. Taky přišla o otce a ví, jak se cítila tehdy ona. A Alessia byla ještě mladší, jak ona. Navíc teď neměly moc dobré vztahy, v rodině.. Je jí líto, co se stalo a že to už zřejmě nikdy s tátou nebudou moci úplně napravit. Po chvilce si sedne na místo, které je vyhraněné pro Selekci.*

*na pohřbu svého bratra nemůže chybě, i když to není zrovna příjemná a zábavná akce. Na sobě má jak jinak černé šaty těsně ke kolenům. Líčení i doplňky má sladěné také do černa stejně jako lodičky. Vlasy má sepnuté vzadu. Když přijde na místo, kde se koná pohřeb, podívá se na Sawyerovu rakev a na chvilku sklopí pohled. Pořád nemůže uvěřit, že její nejstarší bráška je opravdu pryč a dnes se s ním oficiálně rozloučí. Zamíří k místům, která jsou určena pro královskou rodinu. Smutně ale povzbudivě se pousměje na všechny přítomné a posadí se. Poté se jen dívá před sebe a hlavou se jí zase honí vzpomínky na dětství.*

*popravdě královskou rodinu nikdy neměla nijak v lásce, hlavně kvůli nespravedlnosti, která koluje v Illey a netají se tím. Ale i tak je o přeci jen člověk a pod tou maskou drsňačky se skrývá starostlivá dívka. Na pohřeb se vůbec netěší, ale měla by tam být. Na sobě má černé šaty, které jsou zdobeny krajkou. Líčení má stříbrné. Doplňky a lodičky jsou sladěny do černa, stejně jako černý lak na nehty. Vlasy má rozpuštěné, jen přední pramínky sepnuté vzadu. Jakmile přijde do hrobky, hodí jeden soucitný pohled směrem ke královské rodině a posadí se na své místo.*

*Neví, jestli se dnešního pohřbu bát, nebo ho naopak vyhlížet jako událost, díky které to, co ho čeká, bude snazší. Bojí se toho, že nebude schopný říct ani slovo, až bude mít něco o svém tátovi říct a bojí se toho, že dnešní večer bude ještě horší, jak ty předchozí. I když viděl svého tátu umřít a byl s ním v poslední vteřinu jeho života, dneska je to oficiální. Dneska se oficiálně připojí k mrtvým předkům v hrobce královské rodiny a naděje na to, že celé tohle byl nějaký vtip a on se vrátí, zmizela. Ne, že by předtím byla nějak velká, ale člověk jednoduše doufá v cokoliv, když nechce přijmout krutou pravdu. Neodolal a na posilnění do sebe hodil jednoho panáka. Radši si ho ale dal asi hodinu před opuštěním komnaty, protože nechce na pohřeb vlastního otce přijít pod vlivem. Na sobě má černý oblek, černou košili a černou kravatu. Jakou jinou barvu by taky měl mít, že? Vzal si hodinky, které mu táta dal k osmnáctým narozeninám. Dnešek strávil posledním zařizováním pohřbu a poté ve stájích s tátovým koněm, kde nechal slzám volný průběh, takže má ještě teď oteklé oči, pod kterými nechybí ani kruhy, protože v noci moc nespal. Pomalu dojde do hrobky, kde se pohřeb koná a v krku se mu udělá obrovský knedlík, když vidí rakev a fotku vpředu. Ač se ho snaží polknout, moc se mu to nedaří. Dojde k místům pro královskou rodinu a posadí se vedle Aless. Pak jí v sedě rovnou obejme. Neví, co říct. Asi žádný slova to nevyjádří správně. A sám má těch otřepaných frází už plné zuby, takže sází na tiché objetí, které bude asi lepší.*

*On sám sice krále nijak moc neznal, ale byl to otec jeho snoubenky, takže se na pohřeb vydá. Chce jí podpořit a být tu pro ní, takže na sebe hodil černý oblek a vydal se do hrobky. Cestou se ještě zdržel v zahradách, kde utrhl pár červených růží a s těmi vejde do hrobky. Myslel si, že bude mít místo někde vzadu, ale oni ho pošlou rovnou dopředu na místa pro královskou rodinu, kde má místo vedle Camille. Vidí, že jsou tu i obě její sestry. Každé z nich dá jednu růži a pak se posadí vedle Camille, které dá také.* Ve Francii je zvykem dát na rakev růže, než se zapustí do země. Něco jako poslední dárek nebo pozornost pro...mrtvého. Přijde mi to jako docela milé gesto, tak jsem si myslel, že bych vám mohl každé jednu přinést. *Vysvětlí, proč ty růže přinesl.* A nebo si je klidně nechte jen tak. *Pousměje se trochu nervózně a stiskne své snoubence ruku.*

*přijde do hrobky a když vidí tu rakev a tátovu fotku, rychle rozmrká slzy. V duchu k němu promluví. Vyčítá si, jaká byla dcera. Pořád nemůže uvěřit, že je táta opravdu pryč a dneska se s ním oficiálně rozloučí. Vydá se k místům, která jsou pro královskou rodinu. Celkem ji překvapí, že je tady jako první, ale nedá to na sobě znát a prostě se posadí. Pohled sklopí do klína a nepřítomně si začne hrát s lemem sukně. Když přijde Camille, podívá se na ni a smutně se pousměje.* Dobře a dík. *řekne a poté zase sklopí pohled do klína. Následně přijde i Wyatt, kterému oplatí objetí. Slova jsou asi teď zbytečná. Po chvíli se odtáhne a potřese hlavou.* Je to oficiální. Neni to jen noční můra.. *hlesne tiše a pohledem zabloudí k tátově fotce.* Otázka "Jak vám je" je asi zbytečná...ale to bych nebyla já, abych to neudělala. *smutně se pousměje a i lehce protočí očima. Chce je aspoň trochu rozveselit, i když ví, že je to jen chabý pokus.* Takže..jak vám je? *zeptá se jich tedy na tu zbytečnou otázku a podívá se i na Camille. Všimne si Chrise, kterého si doteď nevšimla, ale nějak neví, co říct. Asi se s ním ještě ani nepotkala. Jen si od něj vezme růži a lehce se pousměje.* Díky. *poděkuje mu za růži. *To je hezký zvyk.

*Dojde do hrobky, kde se dneska koná pohřeb jejího táty. Moc v noci nespala, nedokázala to. Věčně se budila. Kruhy, které měla pod očima si zamaskovala, aby nikdo nic nepoznal, takže o tom ví jen Chris. Konec konců už pár dí spí společně v jedné komnatě. Sedne si na své místo, vedle Alessii a pohladí jí po paži. Chce ji trochu utěšit.Řekne, že kdyby chtěla odejít, ať jí řekne a ona půjde s ní. Nechce, aby byla zvlášť ona sama. Snaží se přestat s drogami a mohla by mít slabou chvilku po tomhle.. Jen se o ní bojí.*Za to nemusíš děkovat.*Řekne jí rovnou. Chvilku se mlčky dívá na rakev a až poté se podívá na Wyatta, který se posadí vedle Aless z druhé strany.*Ahoj.*Pozdraví ho tiše.*Taky jsem až do teď upřímně doufala, že se probudím a že tohle všechno je jen skutečně moc špatný sen.*Připustí. Pak se trochu pousměje, ale jen nepatrně.*No.. nic moc. Bylo i lépe. Co ty?*Oplatí jí otázku. Všimne si Chrise. Je ráda, že přišel a že ho rovnou poslali za ní. Řekla, že by si ho přála mít u sebe a nebyl v tom ani problém. Spíše jako by se to čekalo. Vezme si od něj růži a počká na vysvětlení.*Je to moc hezké gesto a hezký zvyk.*Pousměje se na něj.*Děkuju.*Oplatí mu stisk ruky.*

*Na pohřbu nikdy nebyla, aspoň co si pamatuje, vždycky čekala, že maximálně první pohřeb na kterém bude, bude ten její. Nikdy by ji nenapadlo, že bude na pohřbu krále. Na sobě má, jak jinak, černé šaty a oranžové vlasy má jednoduše spletené.Líčení má taky jemnější a nehty nalakované na černo, taky černé lodičky nesmí chybět a řetízek, který je dvojitý, přičemž jedna část je více u krku. Jakmile dojde až do hrobky, pohledem přejede všechny, přičemž se ním zastaví u královské rodiny a polkne. Poté pohledem přejede i účastnice a tiše se posadí na své místo a pohled upře před sebe, ale spíše se dívá na zem před sebe.*

*Dojde do hrobky a posadí se vedle své nejmladší sestřičky, kterou rovnou obejme.* Ahojte. *Pozdraví je potichu a musí si dávat pozor, aby se mu nezlomil hlas. Když se od něj Alessia odtáhne, podívá se na rakev a letmo přikývne.* Nebo že je to jeden velký vtip, aby nám táta něco dokázal. Kdo ví co. Byl tak tvrdohlavej, že byl schopnej všechno. *Pronese a snaží se dát do hlasu aspoň trochu pobavení.* Nijak. Já nevím. Mám strach. *Přizná se sklopeným pohledem a pak si všimne, že dorazil i Chris, kterému kývne na pozdrav a pousměje se, když vidí, jak se s Cam drží za ruce. Rád vidí svou sestru šťastnou. A doufá, že třeba jednou takhle šťastný bude taky, i když tomu moc nevěří. Nepřijde si ani hodný toho, aby byl tak šťastný. Pak už ale přijde kněz, který zahájí pohřeb svým proslovem o tom, jak si bůh vzal krále Sawyera k sobě, což se snaží nijak moc neposlouchat, aby se nesložil a byl schopný potom vyjít na to podium a mluvit. Radši zavrtává pohled do země a během toho chytne Aless za ruku, aby své sestře dokázal, že je tu pro ní a byl pro ní aspoň malou podporou. Jakmile kněz domluví, uvede ho, jako zástupce královské rodiny, i když budou mít potom možnost promluvit i jeho sourozenci, pokud budou chtít. Měl asi tři dny na přípravu toho, co říct, ale stejně má pocit, že slova nedokážou pořádně popsat, jak moc mu táta bude chybět a jak moc ho má rád. I tak se ale zvedne a dojde na vyvýšené místo vedle rakve. Musí polknout, když se postaví vedle ní a krátce se na ní podívá. Už jenom z toho ho začnou pálit oči, ale i tak se donutí podívat na lidi před sebou a nadechnout se, aby dokázal mluvit.* Ať už tady teď řeknu cokoliv, nikdy by to pořádně nepopsalo tu bolest, kterou cítím já a má rodina. *Přejede je pohledem a pak se zase zahledí do sálu, aniž by koukal na někoho konkrétního. Je to pro něj tak jednodušší.* Táta…věřil, že dobrým tátou nebyl. Napsal nám všem dopisy, když se dozvěděl o své nemoci. Omlouval se v nich za to, že nebyl takovým tátou, jakého jsme si zasloužili. Vlastně bych se mu měl spíš já omluvit za to, jakým jsem byl synem. Protože on byl skvělej táta. Od doby, co jsme se narodili se nám věnoval, i když nás během chvíle bylo dost a ani trochu jsme mu to neusnadňovali. Často se kvůli nám trápil. Ale i když tomu nevěříme, byl na nás hrdý a měl nás rád. Měl nás rád, jak jenom dokázal. A měl rád i Illeu. To z něj udělalo tak skvělého krále, který denně přemýšlel o tom, jak naší zem zlepšit a jak vyřešit problémy všech možných občanů. *Sklouzne pohledem k rakvi.* Takže dneska se loučíme se skvělým králem a ještě lepším otcem, bratrem, manželem, synem. Všechny role, které zastával, zastával úžasně. Tak dobře, že málokdo to zvládne podobně. A mě je líto, že jsem mu jeho lásku neoplácel tak, jak jsem měl. Nevím, jestli mě slyšel, když naposledy vydechl a já mu během toho řekl, že ho mám rád. A vím, že teď mě neuslyší už vůbec. Ale i tak… *Udělá krok k rakvi a konečky prstů po ní opatrně krátce přejede. Během toho musí zamrkat, protože má plné oči slz.* Mám tě rád, tati. Hrozně mi chybíš. A chybět budeš nám všem až do konce našich životů. Doufám, že jestli na nás třeba koukáš, tak že na nás budeš hrdý a my tě nezklameme. *Setře si rukávem saka slzy z jedné tváře, protože je jednoduše nedokázal zadržet a vzhlédne zpátky k lidem. Pochybuje, že se někdy bude cítit jinak, než jako malý ztracený kluk, který bez rodičů není schopný udělat žádný krok.* Jestli si nějaký člověk zasloužil co možná nejdelší život, byl to on. Nezasloužil si tu nemoc, která ho ubíjela posledních pár měsíců a už vůbec si nezasloužil umřít bez toho, aniž by viděl svá vnoučata. Aniž by se s námi ještě tisíckrát tvrdohlavě dohadoval a seděl aspoň na jedné svatbě nějakého svého dítěte. Zasloužil si zestárnout po boku mé matky a se šedivými vlasy nadávat na mladou generaci. Zasloužil si jezdit do Francie za mou sestrou Camille a jejími dětmi. Je toho hrozně moc, co nestihl. Ale naštěstí se hodnota lidkého života měří podle toho, co člověk stihl a jak žil. A můj táta využil svůj život skvěle. Pomáhal druhým a druhé dával vždycky na první místo. A teď je na nás, abychom jeho odkaz uchovali a snažili se jeho památku nezhatit vlastními chybami. *Dělá mu problém to doříct, protože se mu klepe hlas, ale chce, aby si lidi uvědomili, jak skvělého člověka dneska pohřbívají.* Sbohem, tati. Mám tě rád. *Řekne potichu směrem k rakvi, protože knedlík v jeho krku nabral takového rozměru, že nic dalšího by říct nestihl. Takže se se slzami v očích i na tvářích rozejde zpátky na své místo a dá tím možnost svým sourozencům ještě něco říci a rozloučit se naposledy s jejich tátou, než rakev zapustí do země a přikryjí jí kamenným poklopem.*

*Dojde do hrobky, kde se pořádá pohřeb otce jeho snoubenky, kterou chce podpořit. Moc dobře ví, že skoro nespala, i když se jí snažil v noci uklidnit a být tu pro ní, tátu jí nahradit nedokáže. Cestou do hrobky ještě vezme pár růží, pro každou dceru krále jednu, a jakmile dojde ke svému místu, růže jim předá a vysvětlí důvod toho, proč je přinesl. Ve Francii se tak prokazuje poslední pozornost mrtvému. Chápal by, kdyby se jim to nelíbilo, takže hned dodá, že si květiny mohou jen tak nechat, ale naštěstí se na něj nikdo jako na blbce nedívá.* Není za co. *Pousměje se na ně a pak vezme Camille za ruku a kývne na pozdrav Wyattovi. Když poté začne oficiálně pohřeb, dá jednu ruku Camille okolo ramen, aby si jí k sobě mohl přitulit a podpořit jí a druhou rukou jí drží za tu její. Poslouchá proslov jak kněze, tak poté Wyatta a sám se neubrání tomu, aby ho v očích zaštípaly slzy. Možná krále neznal, ale bolí ho vidět všechny jeho děti takhle v slzách.*

*pohled zavrtává do klína a nepřítomně si hraje s lemem sukně. Podívá se na Camille, když přijde a poděkuje ji. Je ráda, že už jsou zase sestry tak, jak mají být. Vděčně se na ní usměje. Poté přijde i Wyatt, kterému oplatí objeti. Neví moc, co říct, ale to objetí asi vyjádřilo všechna slova. Potom hlesne něco v tom smyslu, že to opravdu není jen sen. Nebo spíše noční můra. Je ráda, že se takhle necítí sama.* Kéž by to byl vtip..*povzdychne si. Poté se jich zeptá na tu nejméně potřebnou otázku, a to jak jim je. Pokusí se, aby to znělo trošku pobaveně.* Prázdně. Cítím se jak troska. Prostě jen tělo bez duše. *Pokrčí lehce ramenem. Poté si všimne, že dorazil i Chris. Přijme od něj růží, poděkuje za ni a řekne, že je to hezký zvyk. Poté už začne obřad a ona opět sklopí pohled. Když ucítí, jak ji Wyatt chytil za ruku, natáhne se po ruce Camille. Poté sleduje Wyatta, jak jde na vyvýšené místo u rakve a poslouchá jeho slova. V krku se ji začne tvořit čím dál tím věští knedlík a po tváři ji steče jedna slza. Rychle si ji volnou rukou otře a dále poslouchá jeho slova. Když se Wyatt vrátí na své místo, všimne si, jak se mu lesknou oči od slz a taky mu stékají po tvářích, a tak se něj alespoň povzbudivě usměje. Poté se zvedne a zamíří na místo, kde stál před chvílí on. Na chvilku se jí zmocní panika, a tak se zhluboka nadechne a vydechne, než začne mluvit. Taky si něco málo připravila.* Sawyer Sebastian Schreave... milovaný král, bratr, manžel a otec. *říct jméno svého táty ji bolí, takže se na chvíli odmlčí, než najde zpět svůj hlas.* Můj táta.. byl jeden z nejlepších lidí na světě. Vždy myslel více na ostatní než na sebe. Dělal vše proto, aby byli co nejvíce spokojení všichni občani Illey a mohli žít šťastný život. Vždy tady pro nás byl jako podpora, a to ve dne i v noci. Nemohli bychom si přát lepšího otce, než byl právě on. *nahlas polkne a zažene slzy, které se jí vedraly do očí.* Ne vždy naše vztahy byly úplně nejlepší. Vlastně jsme se hádali pořád. Všichni. Ale pokaždé nás naše spory i určitým způsobem sblížili. Vždy jsme se nakonec usmířili, i když to někdy opravdu vypadalo škaredě. Vím, že můžu mluvit za všechny z mé rodiny..*koukne na svou rodinu.*..když řeknu, že nás mrzí, kolik hádek jsme vyvolali někdy i kvůli zbytečnosti. A taky, že máme tátu nesmírně rádi a bude nám chybět do konce našich životů. Nikdo jej nikdy nemůže nahradit a ta díra v našich srdcích už se nikdy nezacelí, ale jednou se s ní naučíme žít. *podívá se někde do davu. Nedívá se na určité místo nebo člověka. Prostě jen hledí před sebe.* Táta bude navždy v našich srdcích a budeme na něj vzpomínat jako na člověka, který nám ukázal, že život má smysl i v těch nejhorších chvílích. Který nás naučil, že nikdy nesmíme zanevřít na rodinu, protože ta je jen jedna a bude tady pro nás vždy. Který nám pomohl, i když toho sám měl moc a vždy si na nás našel čas. Budeme na něj vzpomínat jako na člověka, kterého jsme všichni milovali, a on miloval nás. *Slzy ji začnou stékat po tvářích a tak sklopí pohled. Poté přejde blíže k rakvi a setře si slzy z tváří.* Tati.. omlouvám se za to, jaká jsem byla dcera. Zasloužil by sis lepší dceru, než jsem já. Strašně ráda bych to vzala všechno zpátky. Všechny problémy a starosti, co jsem ti způsobila a celkově moje chování. Mrzí mě to. *Řekne tichým hlasem a potřese hlavou.* Mám tě ráda. Vždycky jsem měla, i když vím, že to tak asi nevypadalo. A taky vždycky budu. Sbohem. *Pohladí prsty lehce rakev stejně tak, jako to udělal Wyatt. Poté se s očima plnýma slz vrátí na své místo a pohled jednoduše zabodne do země.*

*řekne Aless, jak se má a zeptá se jí na tutéž otázku. I když.. vzhledem k tomu,že právě jsou na pohřbu svého vlastního otce, je to skutečně zbytečné.*Kdyby to byl vtip asi bychom v tom pohřbu mohli pokračovat, protože bych ho na místě uškrtila..* Taky se je snaží trochu rozveselit. Poděkuje Chrisovi za růži pro tátu. tohle jí přijde jako dobrý a hezký zvyk. Drží ho za ruku a když začne obřad, více se k němu přitulí. Drhou rukou se chytne Alessii a krátce se na svou sestru podívá, než obrátí pohled na kněze. Snaží se vypadat statečně, i když v očích má slzy, zatím jí nestékají po tvářích. To se ale změní, když začne mluvit Wyatt. Když její bratr zmíní, že táta ji nenavštíví ve Francii, podívá se na své břicho a polkne. Je jí líto, že táta nikdy neuvidí své vnouče. */Budu mu nebo jí aspoň o mém tátovi, úžasném dědečkovi, jakým by byl, vyprávět../*Poslouchá i Alessiu a přikývny. Mnoho hádek bylo kvůli maličkostem a ona toho skutečně lituje. Měli se chovat lépe.. Bohužel, na to to změnit je pozdě. Sice není dobrá v proslovech a ví, že teď toho většinu zapomněla, ale když má možnost ona něco říct, stiskne Chrosivi ruku, zvedne se a přejde na vyvýšené místo vedle rakve, do které se podívá.*Můj bratr.. má pravdu. Ať už tu kterýkoliv z nás řekne cokoliv, nedokážeme říct, jak nás ztráta našeho táty bolí.. A ani tu nedokážeme říct, jak moc jsme ho všichni milovali. Popsat to přesně snad nejde, neexistují pro to ani ta správná slova.*Odtrhne pohled od táty a podívá se na ty lidi.* Táta o sobě dost pochyboval. To je v naší rodině asi dědičné. Když jsem před dvěma roky odešla z Illey a teprve před pár měsíci se vrátila, omluvil se mi, za to, že mě dost nepodržel a měl pocit, že selhal, přitom ne. Byl to ten nejlepší táta, jakého jsem si mohla přát. A mrzí mě, že jsem nebyla takovou dcerou, jakou by si zasloužil. Měla jsem s ním trávit více času, více s ním mluvit, nedistancovat se celkově od své rodiny.*Vydechne.*Vztah s ním už nikdy nedokážu napravit, kdyby tu ta možnost byla, dala bych za ni cokoliv.. ale podle jeho posledního přání se o to snažím aspoň se svými sourozenci. Což se nám poslední dobou daří.. Jen lituju toho, že táta u toho není, protože vím, že by kvůli tomu byl nesmírně šťastný. *Podívá se na Wyatta, Stefana a své dvě mladší sestřičky a slabě se pousměje.* Je mi líto, že táta nebude u tolika věcí.. Mé svatby, svatby Wyatta. Pamatuji si, že nedávno ještě vtipkoval, že až se Wyatt zamiluje a bude netrpělivě u oltáře vyhlížet svou nevěstu, on mu řekne "Já to říkal.." Místo táty to svému bratrovi asi řeknu já, s radostí by se toho asi ujal ale i kterýkoliv z mých dalších sourozenců, tím jsem si jistá.Ale neměli bychom myslet jen na to, o co táta přijde, ale na to, co jsme společně s ním zažili. Najdeme určitě několik vzpomínek z dětství, které nám vykouzlí úsměv na rtech. Sice ani když jsme byli malí, nebyli jsme společně tak často, táta musel vládnout.. Ale snažil se s námi být co nejvíce a pokaždé, když se nám věnoval, dělal to naplno, jako by zapomněl na to, že je králem a věnoval se jen své rodině, kterou nadevše miloval. Já.. mu to nikdy neřekla, ale pro mě byl v tomhle vzorem. Doufám, že jednou budu aspoň trochu takový rodič, jako byl i on. *Taky přejde k rakvi jejího otce, ví, že ji nemůže slyšet, ale mluví teď přímo k němu.*Doufám, že jednou na mě budeš moci být hrdý.. Mám tě ráda. *Setře si slzy, které jí tečou po tvářích a pak se odebere zpět na své místo. Měla toho napsaného hodně, co chtěla říct, ale nakonec se na to vykašlala a řekla to, co měla na srdci přímo teď. Stejně se ani na mnoho věcí momentálně nemohla vzpomenout. To, jak ho takhle vidí.. Ji dost dostalo.*

*dneska je pohřeb krále. Oblékla si prosté černé šaty a komorné jí učesaly a nalíčily. Po cestě do hrobky se ale zdržela a teď na podpatcích Kluse zahradou. Do hrobky vstoupí když promlouvají členové královské rodiny. Místo aby si šla sednout a dělala rozruch zůstane stát u stěny. Přistihne se že moc nevnímá co se děje a vzpomínkami se vrací k okamžiku kdy tu byla poprvé.*

Já ne. Já bych ho objal. *Pokrčí rameny, když slyší, že by Camille jejich tátu uškrtila, pokud by to celý byl vtip a na rtech se pokusí vykouzlit co nejuvěřitelnější pobavený úsměv. Pak už začne oficiální pohřeb a on se snaží nevnímat proslov kněze, aby pak mohl v klidu pronést pár vět o tátovi jako veřejné rozloučení se. Jde jako první, což bere jako štěstí, protože se vrátí s mokrými tvářemi a potom, co si vyslechne Alessiu a Camille jeho knedlík v krku naroste obrovských rozměrů a on by nedokázal říct ani slovo. Jenom němě se slzami v očích sleduje, jak s posledními slovy kněze spouští rakev do předem připraveného místa. Potom, co jeho sestry dostanou možnost hodit do díry na rakev růže, se rakev přikryje předem připravenou kamennou deskou se jménem, daty narození a úmrtí a roky vlády nad Illeou. Tím pohřeb skončí. On zvládne další minutu jenom sedět a koukat na místo, kde právě zmizela rakev s tělem jeho otce.* /Je pryč... On je doopravdy pryč./ *Hlesne v duchu a rychle sklouzne pohledem k místu vedle, kde je předem připravených několik volných míst. Jedno z nich pro budoucího krále Illey. Jeho.* /Je divný vědět, že celej můj život tady na mě čeká rakev../ *Proběhne mu hlavou a pak se konečně pohne a podívá se na své sourozence.* Promiňte. Dýl tu nevydržim. *Zamumlá, zatímco se rychle zvedne a protlačí se mezi všemi lidmi ven na vzduch. Tam se konečně pořádně nadechne, jako kdyby celý pohřeb zadržoval dech. Nijak dlouho tam nestojí, protože hrozí, že by za ním někdo vyběhl a on chce teď být sám, takže se vydá nejdříve do lesa a pak zpátky k sobě do komnaty. Nedokáže uvěřit tomu, že je to doopravdy skutečné a oficiální.*

Já bych to nějak zkombinovala. *Řekne a pokusí se o pobavený tón. i když asi stejně všichni ví, že je to jen divadlo, kterého se všichni ujali. Pak začne mluvit kněz a pohřeb tím pádem oficiálně začal. Když ji chytne Wyatt za ruku, natáhne se po ruce Camille a také se na ní krátce podívá. Poté se ujme slova Wyatt. Do teď se jakžtakž držela a nebrečela. Teď už jí ale nějaká ta slzička ukápla. Následně se s ním vystřídá a stoupne si na vyvýšené místo u rakve. Řekne několik slov, které si přichystala. Neřekla vše a ani to neřekla tak, jak chtěla. Ale na tom ji nezáleží. Už dopředu tušila, že to tak bude. Nakonec přejde blíže k rakvi a řekne pár slov, která jsou určená přímo pro tátu, i když ví, že jí neslyší. Poté poslouchá slova Camille a slzy ji přitom stékají po tvářích. Už se ani nenamáhá je utírat. Poté vstane a hodí do díry růží, stejně jako Camille. Pak už jen sleduje, jak se rakev přikryje kamennou deskou.*/Je konec. Oficiálně. Je pryč a už se nevrátí./*pomyslí si. Poté všichni zůstanou v tichosti sedět na svých místech. Není to ani trapné ticho. Spíše asi prostě už není co říct a všichni se to snaží nějak vstřebat a naučit se s tím žít. Alespoň takhle je to v jejím případě. Trhne hlavou k wyattovi, protože ani nevnímala realitu okolo. Nebo ji možná vnímala až moc. Po jeho slovech se otočí na Camille.* Promiň..taky už dál nemůžu. *Řekne rychle a vydá se taky pryč.*

Právě zde leží všichni bývalí králové a královny Illey. Najdete zde ale i prince a princezny. Je to pochmurné místo, hrobka s pevnými zdmi. Uvnitř může být poněkud chladno, pokud zde jste příliš dlouho.

*probíhá lesem a když před sebou uvidí nějakou stavbu, doufá, že je to hrobka a zamíří k ní. Neskutečně jí odlehne, když zjistí, že to opravdu hrobka je. Zamíří dovnitř a vydechne. Po tváři se jí začnou kutálet slzy.. těžko říct, jestli štěstí a úlevy nebo strachu nad tím, že tady skoro nikdo není a plno lidí může být mrtvých. Posadí se na zem a opře se o stěnu. Teprve teď si uvědomí, jak jí pálí všechny ty menší ranky a že jí z některých teče i krev. Nadále se to ale snaží potlačovat a nemyslet na to. Hlavní je, že už je v bezpečí.*/doufám../

*Zrovna je ve své komnatě a píše novou písničku. Na sobě má obyčejné modré džíny, jelikož dneska není akce, nemusí se moc strojit a ještě bílou mikinu. Vlasy má v ledabylém drdolu, ze kterých jí pár pramínků vlasů už unikli. Soustředí se tak moc na psaní písničky, takže prvně nevěnuje pozornost tomu menšímu hluku na chodbách. V paláci to není nic neobvyklého, hluk je tu pořád, aby taky ne, když je palác plný lidí. Až když se ozvou výstřely v docela velké blízkosti dojde jí, že je něco hodně špatně. V tom do její komnaty vběhne jedna z jejích komorných, díky které se dozví, co se děje. Rebelové napadli palác a obsadili úkryty. Navede ji do na chodbu a směrem do zahrad, kde by se někde měla nacházet hrobka. Společně běží chodbami až na terasu a do zahrad. Vidí tu dalších několik účastnic, které taktéž utíkají a i další lidi. Společně s komornou doběhne do hrobky, kde se konečně může vydýchat. Ujistí komornou, že je v pořádku a ta se poté vydá pomáhat se zraněnými, zatímco se ona opře o zeď hrobky.*/Snad bude Jace v pořádku.. A i ostatní./

*Když se ozvaly první výstřely zrovna byla ve své komnatě, společně s Maevem, se kterým si hrála. Na sobě má jen černé džíny a svou oblíbenou bílou mikinu s padnou. Moc neotálela, vzala Maeva a vyběhla na chodbu, kde už byl docela zmatek. Odchitil ji jeden strážce s tím, že rebelové obsadily úkryty a je jen jedno místo, kam se má schovat, hrobka paláce. Ví, že tohle se už jednou stalo za Selekce jejího táty a jen doufá, že všichni členové její rodiny budou v pořádku. Vběhne na chodbu, kterou se dostane na terasu a pak do zahrad. Výhoda je v tom, že zahrady zná jak své boty a ví kam přesně má běžet. I když jí to trochu stěžuje tma. Nakonec se ale do hrobky dostane a začne se rozhlížet po členech své rodiny, s Maevem v náručí.*

*Když ze zahrad uvidí v dálce horbku, spadne ji obří balvan ze srdce. Rozběhne se ještě rychleji, a díky tomu taky zakopne a spadne. Hned se ale zvedne a zamíří rovnou k hrobce. Doufá, že už tam někdo bude, protože kdyby tam měla být sama, tak se asi zblázní. Doběhne k ní a ze štěstí se ji po tváři zkutálí pár slz. Vejde rychle dovnitř a rozhlédne se kolem po pár ostatních lidech, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Potom se zády sveze po stěně dolů a sedne. Stále se ji strašně klepou ruce a doufá, že sem dorazí i všichni ostatní.*

*Včera se dost opila a celý dnešek strávila v posteli snahou nepozvracet ještě víc ze své komnaty, než stihla včera večer. Jenže její pokojnou snahu o neumření narušil rámus v podobně výstřelů a výbuchů. Okamžitě pochopila, co se děje a bylo jí jasné, že horší den si pro útok rebelové vybral nemohli. Vyhrabe se z postele, ze které se jí povede spadnout na zem, takže se snaží vyškrábat na nohy. S tím jí pomůže komorná, která jí řekne, že úkryty jsou obsazené a ona se musí dostat do hrobky. Nějak se jí povede klopýtat chodbou, přičemž si o zdi natluče bok i rameno, které bude mít zítra nejspíš celé fialové. Nakonec se jednomu rebelovi podaří jí najít, přitlačí jí na zeď a přitlačí jí nůž ke krku, kde se jí hned zaboří do masa. Naštěstí jí zachrání strážce, který rebela zneškodní, vezme jí do náručí, protože je mu jasné, že by to sama nezvládla a donese jí co nejrychleji do hrobky. Tam jí rychle podá aspoň kapesník, aby si utřela krev z krku, kde jí rebel způsobil, naštěstí nijak hlubokou, ránu a odběhne zpátky k paláci, aby mohl pomoci dalším. Angie si mezitím opře jednoduše hlavu o stěnu za sebou a tupě začne zírat před sebe. Kdyby se totiž nějak víc hýbala, pozvracela by se znovu.*

*Hned jak vyběhne za zahrad, už ani nedoufá, že někdy do hrobky doběhne. Každou chvíli zakopává, protože nemá na běh nejlepší boty, navíc na běh v trávě už vůbec ne. Nakonec ale v dálce uvidí hrovku a jakmile ji uvidí, nadšeně si zakryje rukou pusu, aby nadšeně nevykřikla. Hned tam doběhne a všechny rychle přejede pohledem. Poté vyčerpaně spadne na kolena a opře se o zeď a obličej si vloží do rukou.*

*Doběhne do hrobky královské rodiny, přičemž si rychle někde sedne na zem a opře se zády o zeď, která za ní je. Slzy ji po tvářích tečou stále, nějak je nedokáže zastavit a na hrudi má stále ten nepříjemný svíravý pocit, kvůli kterému se nedokáže pořádně nadechnout. Ruce se jí neklepou o nic méně, atak se rozhodne si jimi obejmout nohy. Začne se houpat ze strany na stranu se snahou se uklidnit. Po celém těle má husí kůži, čemuž se nemůže divit, když je jen v noční košili.*