Velký Taneční sál

*Rozhodne se n akci jít, i když se mu moc nechce. Ale je to jeho povinnost, je zahraniční host a tohle je ples na přivítání zahraničních hostů, takže by tu chybět neměl. Dneska byl celý den mimo palác, spíše se rozhodl chodit po městě, než být v paláci. Pořád v hlavě zvažuje, jestli je zasnoubení k něčemu dobré. Ale moc nějakých pozitivních věcí na tom za tím nenašel. Možná jen to, že jeho snoubenka je milá. Docela ale doufá, že ji potká na dnešní plese, protože si minule nestihli moc pokecat jelikož řešili, jestli snoubenci jsou nebo ne. I kvůli tomu se na akci donutil jít. Hned jak došel z města do paláce, zamířil do komnaty, kde se převlékl a vzal si na sebe tmavě modrý oblek, bílou košili a modrou kravatu. Na obleky je zvyklý, ale i tak se lépe cítí v teplácích nebo aspoň v džínách a mikině. Jakmile dojde do sálu, rozhlédne se kolem sebe a hned zamíří ke stolu s občerstvení, kde si vezme nějaký chlebíček, jelikož mu z města docela vyhládlo, jak chodil po různých místech a na jídlo ani nepomyslel, teď se jeho žaludek ozval hlady. Když se trochu nají, zamíří ke stolu s pitím, kde si vezme skleničku whiskey. Poté i se skleničkou odejde trochu bokem, více ke stěně a rozhlíží se kolem, jestli neuvidí svou sestru nebo aspoň tu snoubenku, aby tady nevystál sám důlek.*

*Vždycky uměl dobře odhadovat lidi, proto mu přijde, že jsou král a královna trochu... rozladění. Jelikož však sám moc dobře ví, kolik věcí se může v jejich pozici pokazit, nehledě na složité vztahy v rodině, nepochybuje o tom, že absolutně nechce vědět, proč by tomu tak mohlo být. Sám má svých problémů dostatek, a tak jen vyřídí nezbytné formality a vzdálí se. Postupně vidí přicházet známé tváře, jako prince Xaviera. Nejraději by se k němu přidal a strávil večer ve společnosti zlatavé krásky ve skleněné lahvi, která otupí smysly lépe než většina žen, ale má své zásady a ty nehodlá měnit.* /Možná po plese./ *Má takové tušení, že bude panáka po tomhle divadle potřebovat. Než však může pokračovat v obhlídce, vyvede ho z míry, když do něj někdo z boku vrazí. Naštěstí stál pevně a spíše instinktivně danou osobu zachytí za loket, jelikož mu přijde, že se trochu zapotácela.* /To bude podpatky./ *Brzy ji však pustí, když má jistotu, že ani jeden z nich neskončí na zemi. Je rád, že mezi ně dívka vložila prostor, může si ji tak v rychlosti prohlédnout. Její tvář si okamžitě zařadí.* /Jistá podoba mezi sestrou by byla./ *Pokud si dobře vzpomínal, žena před ním by však měla být korunní princezna.* Nic se nestalo. Princezna Naretha, že ano? Omlouvám se, pokud bych vaše jméno zkomolil. *Pousměje se zdvořile. Doopravdy si není jistý, jak se tohle jméno skloňuje. Nechápe zálibu rodičů dávat dětem co nejsložitější jména, která často připomínají spíše jazykolam.* Rád Vás poznávám, Vaše Výsosti. *Pokývne jí uctivě. Princezna zvolila neutrální tmavě modrou barvu a stříbrné doplňky. Dle něj vkusné, ale on se v módě zas tolik nevyznal. Stejně jako její sestra oplývala krásou, na jeho styl možná až příliš očividnou, plné rty, velké oči, přesto na něj působila o něco méně stroze a chladně než její sestra. Možná protože z ní nevyzařoval takový odstup.* Je to Vaše první návštěva Illey? *Zeptal se jí ve snaze zapříst rozhovor. Měl by pak jistotu, že jej nebude nejspíše otravovat nikdo další a zároveň by splnil alespoň částečně kvótu pro společenské chování pro tento večer.*

*Konečně se může trošku nacpat mezi lidi, když se dnes koná ten ples, na který se opravdu těšila, vzhledem k tomu, jak od příjezdu do paláce byla zalezlá buď v knihovně či v komnatě, byla teď dobrá příležitost k tomu, nekoho nového poznat, nebo alespoň se socializovat. Oblékla se do světle růžových šatů, jejichž barvu sladila s podpatky. Zvolila i náhrdelník a náušnice zlaté barvy s krystaly, které byly do vzoru drobných lístečků, aby k sobě ladily. Líčení nemá tak výrazné, jelikož nechce pod líčením skrývávat svou tvář. Přesto má světle růžové stíny s linkou a nenápadnou rtěnku, aby nějak vypadala. Vlasy si také samozřejmě nějak upravila, teď si je sepla do vysokého drdolu, z kterého se jí uvolnilo pár pramínků. S úsměvem vejde do sálu a rozhlédne se, zdali neuvidí nějakou známou tvář. Nikoho zde nevidí, přestože je možné, že například mohla své sourozence přehlédnout, pokud tu jsou. Rukou si uhladí sukni šatů, zhluboka se nadechne a rozejde se vstříc sálu, dokud se o někoho lehce neotře ramenem. Rychle se otočí a omluvně zvedne zrak k muži.* Promiňte. *Lehce se usměje a poté nakloní jemně hlavu do strany.* Omlouvám se, zdali se pletu. Ale neviděli jsme se už někdy? *Má totiž nutkavý pocit, že toho muže zná. Určitě ho zná, museli se potkat už na nějaké akci, i když nemá páru, na které.*

*Snaží se aspoň trochu usmívat, když společně se svým manželem míří na ples. Kdyby se tvářila tak nešťastně, jak se cítí, lidé by měli řeči, co hůř, bylo by to jistě v Illea news, kde by to vše rozpitvávali a to.. není zrovna nejpříjemnější. * To je mi jasné, ale prostě doufám, že se tu navzájem nepozabíjíme.. *Odpoví mu. Poté už dojdou do sálu, kde se k nim hned přidá princ z Belgie, které ho tu přivítají. Zabloudí směrem k baru, kde uvidí jak Xaviera, tak i Aideen, která se k němu asi právě přidala.* Myslíš, že bys ho tu udržel? Znáš ho.. Ví jak se odtud dostat. I kdybys před dveře jeho komnaty postavil stráže, nejspíše by se ven dostal Ať už díky uplacení jich a nebo jeho výmluvnosti.*Xavier má ten dar, že se z hodně věcí dokáže vykecat a těm strážným by stačilo asi jen trochu pohrozit a hned by ho pustili. I když králem není. Sedne si na svůj trůn a podívá se na Jace.* To, co jsme udělali byla hloupost. Musíme nějak ta zasnoubení zrušit.. Aspoň Aideen. *O svou dceru se bojí nejvíce.*

*Na akci šla jen kvůli tomu, že by tam mohla být aspoň trochu zábava a nějaký ten alkohol zdarma a kde je alkohol zdarma, tam je taky ona. Ataky doufá, že ta najde Cardana. Na sobě má černé, lehce třpytivé šaty, které nemají ramínka a mají holá záda, přes které má jen pásek. Vlasy má spletené v takovém dá se říct ledabylém culíku a makeup má také docela výrazný. Co na ní výrazného jsou také i šperky. Kolem krku má silné zlaté řetízky a rovnou jich tam má několik. Stejně jako v uších má rovnou několik zlatých náušnic. Má ráda výrazný vzhled, i když šaty moc nemusí. Když dojde do sálu, hned pohledem vyhledá toho člověka, kterého doufala, že tady uvidí. A když jeho vlasy vážně v dálce mezi lidmi uvidí, sama pro sebe se zazubí a hned se za ním vydá. Vydá se k němu zezadu a hned mu s širokým úsměvem padne zezadu kolem krku.* Nečekala bych, že jsi na plesy. *Uchechtne se a odtáhne se a stoupne si tak, aby na něj viděla. Hned se k němu natáhne, ale musí jít na špičky, jinak by na něj nedosáhla a rozcuchá mu ještě víc vlasy.* Sluší ti to, krasavče. *Zazubí se na něj a očkem mrkne po své rodině. Když u trůn uvidí strýce a tetu, trošku se zamračí, ale když vidí že její bratranec a sestřenice jsou od nich daleko, uleví s ejí, že by třeba nemuseli udělat nějakou scénu.*

*Sedí u baru a popíjí whisky. Pokud má dnešek přežít, jak on tak i ostatní, hlavně jeho rodiče a snoubenec její sestry, musí si toho trochu dát. Zrovna se rozhlíží po sále. Postřehne, že tu jsou jeho rodiče a již se posadili na svá místa, tudíž by měl on taky, ale pořád zůstává u baru a místo toho, aby se zvedl a šel k ním, si raději objedná druhou whisky, zrovna ve chvíli, kdy se tu objeví jeho sestra. * Spíše spoléhám na to, že i když dostal Kace už nažrat, pořád se v jeho žaludku najde místo. *Prohodí a pak ji sjede pohledem, Hluboce se zamračí.* Šaty s větším výstřihem jsi si vzít nemohla? *Zeptá se jí. Ani náhodou se mu nelíbí, co má jeho sestra dneska na sobě. Je dost ohledně ní dost ochranářský a nelibí se mu představa, že se na ni teď budou dívat chlapi jako je on. Není zlatíčko a kdyby to nebyla jeho sestra, do výstřihu by ji civěl. Ale tohle bere jinak. Chce, aby si našla někoho lepšího, než je on sám. Povzdychne si a kývne hlavou k trůnům.* Měli bychom na svá místa.. Čím dříve se zahájí ples, tím dříve budeme moci zase vypadnout k baru. *Zvedne se a počká na Aideen a společně s ní se vydá k trůnům. Na ten svůj se posadí, bez jediného slova.* Zahájíš to ty nebo mám já? *Podívá se na svého tátu. Ples zahajoval za život tak jednou, ale ví, že teď se to změní a každý už bude během Selekce zahajovat on. Neví, jestli to platí i teď, proto se raději zeptá.*

*Skleničku šampaňského vypil podezřele rychle.* /Nejlepší to nebylo/ *Přemýšlí o další skleničce alkoholu, ale nechtěl dělat ostudu a opít se hned první ples. Přeci jenom nebyl v baru, ale na královském plese.* /Škoda bar a noc s nějakou kráskou by byla zábavnější./ *Dál nad tím už radši nepřemýšlel a tvářil se že ho to tu nesmírně baví, ikdyž realita byla z cela odlišná. Dopitou skleničku dal na tác kolemjdoucímu číšníkovi co odnášel prázdné skleničky a nadále se nudil. Zaznamenal až to když se mu někdo otřel o jeho rameno. Otočil se aby se podíval kdo to byl.* /Asi nějaká služebná./ *Realita byla zcela odlišná. Viděl před sebou dívku a nemohl přijít na to kdo by to sakra mohl být* v pořádku. *Kývne hlavou na její omluvu. Když se ho zeptá jestli se někde neviděli konečně si vzpomene kdo to je.* /Belgická princezna Astrid./ *Jednou s ní tančil na nějakém plesu. Nevěděl už na jakém. Plesů bylo hold moc.* Astrid? Že? Pokud si pamatuji. *Pronese a prohlídne si jí.* /Třeba se nebudu tak moc nudit./

To ne, zas tak hrozné to nebude. *řekne co nejvíce přesvědčeným hlasem, ale není si tím tak jistý. Když dojdou do sálu, přivítají se s princem z Belgie, což je jedna z těch nudných formalit,  které patří k jejich životu. V sálu si všimne svého syna, který už sedí u baru, což ho dost naštve. A ještě víc ho naštve pokud se opije.* To je pravda.. *zamumlá.* Proč musel zdědit geny po Schreave a ne po tobě? *Zeptá se, ale myslí to spíše jako řečnickou otázku. Geny Schreave vždycky vítězí. Bohužel.* U Aideen je to obrovský risk.. už teď s Dánskem bojujeme. *štve ho to, ale kdyby se zasnoubení zrušilo, mohlo by to stát život tisíce lidí Illey.* A je to moje blbost, ne naše.. netrap se tím, já na něco přijdu. Pokud ti nebude dobře, řekni mi a odejdeme, jo? Nemusíme tady být celou dobu. *řekne starostlivě, protože vidí, že za tou maskou, kterou má Misty na sobe, se skrývá akorát tak smutek. Pak už sem dojde Xavier i Aideen a na oba se pousměje.* Ahoj. *pokusí se aspoň navázat nějakou konverzaci, i když čeká, že to je zbytečné.* Udělej to ty... ber to jako takovou přípravu před Selekcí. *i on v jeho věku zahajoval spolu s Justicem většinu plesů a teď, když bude Selekce, tak to nemine ani Xaviera.*

*Nejlépe se cítí v blízkosti svých blízkých, když je obklopena několika cizími lidmi, je vždy krapet nesvá. Hlavně proto, že ví, jak by měla na každého dělat dobrý dojem kvůli svému postavení, které tolik nemá ráda. Její postavení je právě věc, která ji nejvíce užírá. V jednom kuse myslí na to, jak jednou bude muset sednout na trůn a stát se královnou. K tomu se pojí samozřejmě i strach, především strach z toho, že vše pokazí. Je si jistá tím, že nikdy nebude tak dobrá královna, jakou je její matka. Nikdy nebude vládnout tak, jako její rodiče. Často si říká, jak by na to měla přestat tolik myslet, ale.. Ty myšlenky si k ní najdou cestu vždy samy a je to. Ráda by byla smířená s tím, že ji tyto myšlenky jednou opustí a bude konečně plná sebevědomí, jenže ví, že se toto nestane. Proto se dnes alespoň rozhodne jít na ples, aby se zde ukázala, trošku reprezentovala Austrálii a na chvilku se pobavila. Jenže je v sále chvilku a už se jí podaří do někoho narazit, ach ta její občasná nešikovnost. Rychle se muži omluví a odstoupí o krok dál, když ji muž pustí paži. Nenápadně si muže prohlédne, načež se usměje. Ví, že je z Belgie. Neví, kolik lidí to dělá, ale ona si vždy musí projet všechny zahraniční královské rodiny, aby si byla jistá tím, že se právě na nějaké akci neztrapní z důvodu, že někoho nepozná.* Ano, princezna Naretha. Ale jsem raději, když mi lidé říkají Nilley. *Usměje se a pokýve hlavou, načež se opatrně také optá.* Princ Lucien z Belgie? *Optá se opatrně a zatraceně doufá, že se nespletla. To by se buď propadla do země, nebo by ze sálu jednoduše utekla.* Také vás moc ráda poznávám. *Pronese s nesmělým a malým úsměvem, načež si zastrčí jeden uvolněný pramínek vlasů za ucho.* Ano, první. Ale zatím se mi tu moc líbí, vlastně.. Se zde v Illey poznali moji rodiče, proto je hezké tu být. A vy jste zde také poprvé, nebo už to zde znáte? *Zeptá se zvědavě na stejnou otázku, protože by bylo neslušné, kdyby se také nezeptala. Vlastně ji to 8 zajímalo.* Jak se vám tu zatím líbí? *Optá se ještě a více narovná ramena.*

*Už předem začíná litovat toho, že se na ten ples vůbec vydal. Nemá rád tanec, jediné, co je na plesích podle něj dobré, je ten alkohol, po kterém hned sáhne, aby dnešní večer opravdu přežil. Už plánuje, jak brzy zmizí, pokud o chvilky neuvidí osobu, kvůli které dnes přišel. Poté ale ucítí na krku něčí ruce a do nosu ho praští lehká vůně, načež se zazubí a otočí se Ricky, na kterou se lehce usměje.* To máš pravdu, nejsem na plesy, ani v nejmenším. Jen jsem doufal, že tu budeš. *Uchechtne se a pokrčí rameny, v očích mu spokojeně jiskří. Poté lehce protočí očima, když mu rozcuchá ještě více vlasy, ale vzápětí se pousměje.* Nechtěj, abych tě taky rozcuchal. *Ušklíbne se.* Ale jo, díky, to tobě taky. Jak jinak. *Zazubí se a podívá se směrem, kterým ona.* Už je to mezi vámi lepší? *Optá se se a natáhne se pro další sklenku alkoholu, kterou jí hned podá.* Doufám, že mě nenecháš pít samotného.

*do sálu vejde s výrazem bez jediné emoce a když si všimne Xaviera, zamíří k němu. Asi celý dnešek bude s ním, aby ho mohla nějak zpacifikovat, až se vrhne na všechny ty snoubence. Je jako na trní a čeká, kdy to udělá.* Kace nikoho požírat nebude. *řekne a probodne ho pohledem. Když pak začne mít připomínky k jejím šatům, protočí očima.* Jo, byly a několik, mám takový ráda. Ale dneska jsem se rozhodla pro něco víc.. konzervativnějšího. *odpoví mu se sladkým úsměvem.* A mimochodem není to tvoje věc. Já ti taky nemluvim do tvýho příšernýho stylu. *doplní, protože prostě neodolá nějaké té poznámce. Štve ji, jka je k ní Xavier ochranářský.. cítí se pak jako malé dítě. Vždyť je už dospělá.* Fajn. ale prostě si tam sedni a neudělěej žádnou scénu. Prosím. *vážně nestojí o to, aby se teď pohádali a pak toho bylo plné celé Illea news. Zamíří tedy spolu s ním ke trůnům, ale pohledem se vyhýbá oběma rodičům a jen se v tichosti posadí na své místo.* Zkus je neodehnat, bráško. *prohodí s hraným pobavením k Xavierovi.*

*Zná většinu významných členů královských rodin, zvlášť před odjezdem si znovu prošel informace, které znal, u lidí, jejichž přítomnost v Illey očekával. Princezna Naretha Collard byla rozhodně jednou z nich. Jako korunní princezna Austrálie měla téměř povinnost se ku tak důležité příležitosti, jakou bylo konání Selekce, dostavit. Jednalo se o tradici. Tohle bylo však poprvé, kdy ji potkal osobně. Přestože navštívil již několik zahraničních zemí, Austrálie mezi ně nepatřila. Měl tudíž jedinečnou příležitost si o dědičce její koruny něco dozvědět. V první řadě asi to, že se nejspíše uměla ztratit v myšlenkách, vzhledem k tomu, že do něj vrazila. Osobně se mu ulevilo, když mu sdělila svou přezdívku, něco takového se bude dozajista vyslovovat lépe.* Tak tedy princezna Nilley. *Nadhodil zkusmo, převalovat to jméno na jazyku jako doušek sladové whisky a došel k závěru, že se mu rozhodně líbí více než to oficiální.* Když jsem se naposledy koukal do zrcadla, bylo tomu tak. *Pobaveně pozvedl jeden koutek v náznaku úsměvu. Udivovalo ho, jaký kontrast tvoří Nilley vůči princezně Kelaye. Nejen že byla více nesmělá a umírněná, též z ní vyzařovala určitá vřelost, na niž byl zvyklý u své vlastní sestry Astrid. Zamlouvala se mu. Znamenalo to totiž, že bude nenáročná na konverzaci. Rozhodně tím nemyslel, že by byla hloupá, ale s některými typy lidí bylo prostě mnohem jednodušší vycházet.* Také je to moje první návštěva. *Odpoví jí a pokrčí rameny.* /Jak? Tak moc, že bych se nejraději sbalil a odjel zpět do Belgie./ *Povzdechne si v duchu, ale své znechucení na sobě rozhodně nedá znát a rozhodne se pro pravdivou odpověď.* Těžko říct, nejvíce času jsem zatím strávil v knihovně či na balkonech, můžu tedy zhodnotit pouze kvalitní výběr literatury a příjemný výhled do zahrad. Také moje komnata se zdá přijatelná, přestože jsem stále nepochopil, z jakého důvodu někdo předpokládal, že budu potřebovat dvacet polštářů. *S předstíraným údivem pokroutil hlavou. Lehce přeháněl, ale pravdou bylo, že všechny ty ozdobné malé polštářky vyházel z postele hned po příjezdu. Měl radši strohý styl.*

*Její jediná společnost, kterou zde zatím od příjezdu měla, byli její sourozenci, kteří s ní jednu noc strávili v komnatě, když jim vyprávěla svůj první románek, který před nima tak dlouho tajila a který skončil tak tragicky. Jinou společnost neměla, ještě se nestihla s nikým jiným sejít, proto se to rozhodla změnit na plese, na který šla také reprezentovat svou zemi. Po alkoholu nesáhne, protože jím opravdu neholduje a když ho posledně po doporučení svých sourozenců okusila, konkrétně whiskey s vodkou, moc jí to ani nezaujalo, proto se raději rozhodne pro sucho v krku, jelikož zde nic jiného kromě alkoholu nevidí. Při tom rozhlížení se nechtěně o někoho otře, proto se rychle ohlédne a omluví se. Jenže ji zaujme to, že toho muže zná. Alespoň od pohledu, podvědomí ji napovídá, že není cizí, proto se jej hned na to optá, což je i dobře, protože poté i muž pozná ji.* Ano, Astrid. A vy jste Andreas, pokud se nepletu, že? *Lehce se usměje a pokýve hlavou.* Ráda vás zase vidím.

*Na to raději neodpoví. Jejich rodina se odkáže hádat dlouho a občas i dost hnusně. Do teď si k sobě vždy našli i cestu zpět, ale není si jistá, že se to povede i teď. Ne pokud neudělají něco s těmi zasnoubeními. Nechce ani pomyslet na to, že by to nešlo spravit aniž by se to zasnoubení zrušilo. Protože s tím vážně moc věcí dělat nejde. Poprvé se po dlouhé době upřímně usměje.* Náš si je po tobě více, než si myslíš, drahý. Musím ti snad připomínat, jak jsi byl proti Selekci? Jak jsi se tomu nejspíše snažil vyhnout? Jak jsi ochranářský, co se týče tvé rodiny? Jak jsi sám protestoval, když jsi se dozvěděl o zasnoubení svých sester? *Dá mu několik příkladů.* Xavier je jako tvoje kopie a snad je i stejně dost rozumný na to, aby to pochopil a časem nám odpustil. *Povzdechne si.* Ale pokud nebude na konci Xavierovi Selekce šťastná.. musíme přece něco udělat. *Nechce, aby její dcera skončila v manželství, kde se bude akorát trápit.* Je to chyba nás obou.. Nemůžeš se za to vinit sám, když i já jsem s tím jako jediným řešením souhlasila. *Nechce vést válku, kde by přišlo o život tolik lidí, ale ani nechce vidět svou dceru nešťastnou.. Je to težké. Sedne si na trůn a když se k nim po chvilce přidají i jejich děti, pousměje se na ně.*Ahoj. *Pozdraví je. Dále raději mlčí. Už jen to jejich mlčení dost jasně naznačuje, že oni s nimi mluvit nechtějí. Což ji zabolí, ale snaží si udržet aspoň slušný úsměv. Dívá se na svého syna, který zahajuje ples a vzpomíná na tu dobu, kdy neseděla tady, ale stála v davu pod trůny a dívala se na Jace, jak sám akce zahajuje. Připadá jí to jako včera a přitom je to více jak dvacet let zpátky.*

*Zde v Illey se pořádně zatím viděla pouze se svým bratrem, s kterým chvilku oslavovala příchod nového roku, přestože brzy zase zmizel. Nezazlívala mu to, protože věděla, jaký její bratr je. Věděla to lépe, než kdokoliv jiný, vzhledem k tomu, že je Nick i její dvojče. On znal proto i jí a věděl, že ji samota nebude vadit. Vždy byla spíše introvert, než extrovert. Bylo pro ní mnohem lepší se někde zavřít s knížkou, či se jít sama projet na motorce, než lézt někam mezi lidi. Jediná výjimka byli právě plesy. Plesy jsou skvělá příležitost k tomu navázat nějaké nové zahraniční vztahy, nebo jen přátelské vztahy. S tímto účelem sem dnes přišla. Byla zabraná dokonce v myšlenkách tak moc, až se jí podařilo bohužel do někoho vrazit. Měla štěstí, že byl princ chápavý a zdvořilý. Spokojeně se pousměje, když ji princ znovu nazve jejím druhým jménem. Její první jméno ji příliš představuje její postavení korunní princezny, navíc ji nezní ani tak hezky, jako právě jméno "Nilley". Nikdo ji neřekne "Naretho". Tedy, pokud ji někdo nechce záměrem vytočit, i když ona se nikdy vzhledem ke své povaze nedá.* V tom případem máte štěstí, že jste si s někým neprohodil svou identitu. *Také se krapet pobaveně usměje, když potvrdí její mínění. Je ráda, že se nespletla, protože poté by se cítila trapně ještě asi hodně dlouho. Ještě, že zkoumání ostatních královských rodů nepodceňuje.* Myslím, že se hned po plesu stavím do knihovny. Zatím jsem ji nenavštívila, jelikož jsem si četla zatím knihy, které jsem si sbalil s sebou. Upřímně jste mě teď nalákal. *Pousměje se, rádoby vděčně, načež se tiše zasměje na jeho poznámku o polštářích.* Víte, že to tak mám taky? Nejraději jsem, když pod hlavou nemám ani jeden polštář. Vždycky je všechny nahrnu na druhou stranu postele, naštěstí se neroztahuji. *Poznamená pobaveným hlasem.* Jsou tu i vaše sestry? *Optá se a doufá, že to není nezdvořilá otázka.*

*Když dojde na ples a uvidí tam osobu, na kterou se vždycky těší a udělá ji radost pokaždé jen to, že ho vidí. Dojde k němu a padne mu kolem krku, nakonec se postaví naproti němu a nakrčí nespokojeně nos nad tím, jak je vysoký a ona malá.* Ta to jsem ráda, že si sem kvůli mě šel. Vlastně jsem šla sem taky jen kvůli tobě. A alkoholu. Hlavně alkoholu. *Zazubí se na něj jako andílek.* Hele, já jsem aspoň oproti tobě učesaná, takže mě rozcuchávat nebudeš. *Zamumlá, ale na tváři má hravý a nadšený úsměv.* Přesně tak, jak jinak, mě to sluší totiž vždy. Plánovala jsem si na sebe vzít jen takovou průhlednou sukni a k tomu jen podprsenku, ale nakonec jsem si řekla, že si to nechám pro jinou příležitost. *Zašklebí se a pak se koukne po své rodině.* Neřekla bych. Je to tam tam jak na bitevním poli. Ale co už. Můj problém to není. Já se s něma začnu klidně, ale nebude to milá konverzace. *Ušklíbne si a potom trošku nakrčí obočí.* Nechci odjet do žádné prdele, nechci být zasnoubená. Tady mám tebe. *Zamumlá a zatváří se trošku smutně, ale protože nerada projevuje slabost, hned se zase usměje jako by nic.*

*Jeho pobyt v Illéi nebyl dvakrát zábavný a doufal že se to nějak zlomí. Jinak tu asi umře nudou.* /A to tu mám být do konce selekce./ *Divil se že zatím měl v sobě jenom jednoho panáka a jednu skleničku. V jeho nekonečném nudění ho vyrušila až belgická princezna Astrid, která se o něj otřela ramenem. Nijak mu to nevadilo. Nakonec se aspoň trochu pobaví.* /Nebo taky trochu víc./ *Svoje nekalé myšlenky raději zatím zahnal a nechal je být. Sice mu chvíli trvalo než si na belgickou princeznu Astrid vzpomněl, ale nakonec přeci jenom. V mysli se mu uleví když mu potvrdí že je to skutečně Astrid. Taky si jí mohl s někým splést.* Neplete se ikdyž už je to nějaký pátek co jsme se viděli. *Lehce se pousmál a viděl jak okolo nich jde čišník s tácem pití.* Dáte si něco k pití, nebo už jste něco pila. *Nabídne jí. Nemusí si o něm myslet že je nezdvořák. On nebyl, ale měl jiné neřesti.* Co vás přivedlo do Illéi? *Zeptá se jí. Nesnáší když je ticho a on se nudí a to na takových akcích hrozilo. Dnes tomu hodlal předejít.*

*Když se k němu u baru připojí jeho sestra na její poznámku o nedostatečné velikosti zahrad, kam by se všechny ta těla těch, které by nejraději uškrtil nevešli odvětví, že Kace určitě ocení večeři navíc.*Tohle není na tobě. *Pokrčí rameny. Nelíbí se mu, co má jeho sestra na sobě. Akorát to připoutává pozornost těch chlapů, kteří jsou jako on a holky mají jen na jednu noc. A pro svou sestru prostě chce někoho lepšího, než je on sám. Zatne zuby, aby nevypustil další poznámku.* Chceš mít pokoj od svého snoubence? Jestli jo, příště si vezmi méně odhalující šaty, takhle na sebe jeho pozornost akorát upoutáš.. A nejen jeho.. *Druhou větu spíše zamumlá a probodne vraždícím pohledem jednoho chlapa, který stojí nedaleko nich a na jeho sestru zírá. Hned na to ten chlap odvrátí zrak a to je jen dobře.*Chci pro tebe jen to nejlepší. *Odpoví jí a raději kývne ne trůnům,, kam by se měli už jít posadit.*Nic neslibuji. *Rodiče ani nepozdraví a sedne si na trůn. Když jeho otec řekne, aby ples zahájil, přikývne a vstane. Nechce se s ním o tom hodinu dohadovat, raději sfoukne tohle, což trvá tak minutu. Vezme si sklenku šampaňského a stoupne si před ostatní. Zaslechl poznámku Aideen, ale nic jí na to neřekne. Musí se je naučit ignorovat a nerozčilovat se nad tím, protože podobné a ještě horší poznámky od ní uslyší určitě během celé Selekce.* Dobrý večer. Prosím dovolíte mi, abych vás tu jménem celé své rodiny přivítal. Doufám, že si dnešní večer užijete. *Napije se svého šampaňského. Během toho, co mluvil si všimnul osoby, se kterou si už delší dobu chce promluvit. Sklenku položí na tác číšníkovi. Hosté se začali bavit a on neprohodí ani slovo ke své rodině a zamíří si to rovnou za snoubencem své sestry.* Ty jsi snoubenec mé sestry, že ano? *Zeptá se, když se vedle něj objeví.* Chci si s tebou o tom zasnoubení promluvit. *Odtáhne ho stranou od všech zvědavých očích. Až když jsou z doslechu, odhodí svou masku, na které byl zdvořilý úsměv, teď se na něj mračí.* Neexistuje je zde možnost, že bys skončil s mojí sestrou. *Začne.* Nechci ale vést válku, ale nedovolím, aby byla moje sestra nešťastná, jen jsem tě chtěl varovat. Nebojím se použít jiný způsob k tomu, aby tvá země souhlasila s podepsáním smlouvy o spojenectví bez svazku. Doufám, že se ale domluvíme nějak po dobrém. Zkus o tom popřemýšlet. *Podívá se na něj s tvrdým pohledem. Pak se zase vrátí mezi lidi. Vážně nechce válku, jak mu říkal, ale už teď se musel držet, aby mu jednu nevrazil. To je vlastně jeden ze způsobů jak by ho teoreticky mohl donutit zrušit to zasnoubení. Když ho zbije, zrušilo by se to určitě, ale ais by byla zase válka. Co pomůže? Vyhrožování? Hrál si s myšlenkou ho i unést a tak donutit smlouvu podepsat.. Je z té situace dost zoufalý, protože nechce svou setru vidět nešťastnou a an druhou stranu se bojí války a ztráty těch životů..*

*Uvnitř sebe začne nadšeně jásat, když se na než zezadu téměř pověsí Ricky, ale na ní se pouze jemně usměje, což je i tak zázrak, protože na všechny ostatní se tváří jako chladná bestie. Jedině s ní se dokáže nějak usmívat, dokonce i občas smát, za což jí je vlastně i vděčný, že v něm probudila alespoň trochu jeho staré já.* O tom nepochybuji. Na alkohol jsem se sem ale samozřejmě také těšil. *Zazubí se, načež jako na důkaz upije ze své sklenky, kreoru drží v ruce hned od toho okamžiku, co sem přišel.* Stejně je ten tvůj culík už rozcuchaný dost. Kdybych ho rozcuchal ještě více, už by to zřejmě nevypadalo tak dobře. *Pobaveně a nadšeně se ušklíbne.* Jeslri by tě s tím sem vůbec pustili, i když.. Měla jsi to zkusit. Doufám teda, že to oblečení využiješ třeba na další akci. *Zvedne lehce obočí, pousměje se a také neschová hravý pohled. Poté ho na chvilku zase schová, když se zmíní o její rodině.* To je mi jasný, že by to nebyla milá konverzace. *Uchechtne se a přikývne.* Kdyby to bylo zase nějak horší, tak můžeš kdykoliv přijít, to víš. *Lehce se pousměje, jeho rodina mu upřímně dost chybí, pořád na ní vzpomíná a nikomu o ní neřekl, protože ví, že by o ní nedokázal mluvit v klidu. A on nesnáší, když projevuje nějakým způsobem slabost. Hlavně od té doby, co se přidal k rebelům, tak se ještě více naučil skrývat všechnu bolest, i když se mu všechna ta bolest vrací často ve vzpomínkách a ještě častěji ve snech. Úsměv mu ze rtů opadne, jakmile se zmíní o jejím zasnoubení.* Taky nechci, abys odjela, Ricky. Nejde to zasnoubení nějak zrušit? Nemůžeš přeci odjet s někým.. Cizím. *Vzdychne a jednou rukou si prohrábne vlasy.*

*On sám se málokdy představuje pod přezdívkou, vlastně ji používají jen jeho sestry, hlavně Livia. Ze začátku tak dělala jen, když ho chtěla naštvat, ale on si na ni zvykl a dnes mu naopak přijde zvláštní, když ho starší sestra osloví celým jménem.* To rozhodně, přestože vyměnit si identitu například s komorníkem, mohl jsem si teď nerušeně číst místo toho, abych zde obdivoval výzdobu. Přičemž musím samozřejmě podotknout, že největší ozdobou tohohle plesu jste samozřejmě vy dámy, mimořádně Vám to dnes sluší, Nilley. *Složí jí poklonu. Ve společenské konverzaci je dobrý. Přijde mu to jako jednoduchá hra s jasně danými pravidly. Lichotit, ale ne přespříliš úlisně, být hovorný, ale nenačínat složitá a nevhodná témata, flirtovat, ale ne okatě. Samá etiketa a drobné úklonky, pro něj příjemný způsob, jak vypnout a tolik nepřemýšlet, přestože po nějaké době mu nemastná konverzace o ničem mohla začít připadat nudná a únavná.* Rozhodně Vám tu návštěvu doporučuji. Samotný výběr knih je jedna věc, ale knihovna sama o sobě je úžasnou ukázkou vkusného designu. *Osobně tedy preferoval tmavý masiv, například mahagon, ale prosvětlené prostory zdejší knihovny měly cosi do sebe.* Jaké knihy jste si s sebou přivezla? *Optá se upřímně zvídavě. Jedná se o jedno z jeho oblíbených témat, princezna nejspíš vůbec netuší, do čeho se to zrovna pustila. Pobaveně si odfrkne.* Zdejší postele jsou tak obrovské, že i kdybyste se roztahovala a měla na každé straně postele dvojnásobnou horu polštářů, místa máte stále dostatek. Být to někdo jiný, třeba Livia, nejspíše by si rýpl, že zbývající prostor může zaplnit nějaký pochybný mladík.* Ano, přijely do Illei se mnou. Myslím, že jsem zde někde zahlédl Astrid, svou mladší sestru, ale Livii dnes nebylo dobře, musela dnešní ples oželet. *Omluvil se za ni.* /Nejspíš už někde leží zpitá do němoty, anebo si dává rychlovku na záchodcích v klubu, ale jistě bude mít se zítřkem indispozici v podobě kocoviny, která tuhle historku o nevolnosti podpoří./ *Zanadává si v duchu. Podle něj by tu jeho sestra měla být, ale peskovat ji rozhodně nemá smysl. Má vlastní hlavu.* A co Vaše rodina? Měl jsem již tu čest seznámit se s princeznou Kelayou. *Poznamená opatrně. Nilley a Kelaya mu trochu připomínali jej a Liviu, podobný rozkol. Ovšem měl za to, že má princezna ještě bratra, ne-li dokonce dvojče? Teď si nebyl stoprocentně jistý, nerad by se mýlil. Zaslechne mluvit prince Xaviera, který oficiálně zahájí ples. Díky tomu se změní muzika, která již jen nedokresluje atmosféru, ale vyzývá k tanci.*

*Ples je příjemnou změnou, i když posedávání v knihovně či v komnatě s knížkou v ruce ji také nevadí. Jen je to zase příjemná změna se začlenit, každý na to kouká ovšem jinak. Ona je odjakživa takovou milou osůbkou, která rozdává všude kolem sebe pozitivní energii, ráda lidem pomáhá aji se s nimi seznamuje, což už o ní vypovídá, že je extrovert, což se dnes i hodí, když s princem Andreasem ze Švédska naváže konverzaci hned, jakmile se o něj otře ramenem a omluví se. Vybavuje si jeho pohlednou tvář, ještě aby ne, když s ním tančila, tudíž byla v jeho blízkosti. Na tyto chvilky ona příliš nezapomíná, což jí uleví od nějakého ztrapnění.* To jsem ráda. Věděla jsem, že bych na vás jen tak nezapomněla. *Trochu plaše se pousměje, načež i s úsměvem zavrtí hlavou.* Ne, děkuji, jste hodný, ale já nepiju. *Zastrčí si pramínek vlasů za ucho, ví, že je to možná v jejím věku neobvyklé, že nepije. Ale je to zkrátka ona.* Vlastně hlavně sourozenci. Má sestra má zde snoubence, proto jsem sem jela, alespoň jako podpora. Vlastně se ke mně poté přidal i bratr, tudíž jsme tu všichni tři. *Pousměje se a nakloní hlavu lehce do strany.* Copak sem táhlo vás?

*nechápe, proč musí být jeho geny tak silné a proč prostě nemůžou být obě jeho děti po Misty. To by byly rozhodně klidnější. Jenže uvažovat o něečem takovém je zbytečné. Po slovech své manželky jen potřese hlavou a zacukají mu pobaveně koutky.* On se aspoň nemusí střídat se svým bratrem a dělat, že neexistuje. A pak poslouchat, jak si líbá mou budoucí manželku.. *poslední větu zamumlá spíše pro sebe, protože ho to asi bude štvát do konce života. Přitom už je to víc jak dvacet let zpátky.* Mě taky trvalo, než jsem tátovi odpustil zasnoubení Angel.. *je rád, že jeho sestřička skončila šťastná s Cassiusem.* Pokud si s ním nebude rozumět, něco uděláme. *taky nechce, aby se trápila, ale musí přitom mysle i na Illeu.* Já s tím nápadem přišel. *namítne. Pak přijde jak Xavier tak Aideen a on je pozdraví, i když ani jeden se o ně nezajímá, takže to je zbytečné. Zabolí ho to. Nechá Xaviera, aby to zahájil, a když se tak stane, pyšně se na něj usměje. Pak mu ale zmizí z dohledu.* Doufám, že se do Selekce uklidní, nebo jestli ho ty holky budou muset trpět ještě víc naštvanýho, tak všechny odjedou do týdne. *povzdychne si a chvilku mlčí, načež se na svou manželku otočí.* Chceš si zatančit? *zeptá se s povytaženým obočím a mírným úsměvem na tváři*

Je to i na mě! *brání se naoko naštvaně, protože udělá všechno proto, aby Xavier dneska nezmasakroval jejího snoubence a snoubence všech ostatních. Pak začne bránit i své šaty. Jí přijdou tak akorát a nechápe, co se na tom Xavierovi nelíbí. Štve jí, jak je ochranářský./* Je to moje věc, nic ti do toho není. *řekne naštvaně a aby ho vytočila, na toho chlapa, kterého probodával pohledem, se svůdně usměje těsně před tím, než se otočí.* A já jsem za to ráda, ale přeháníš to. Můžu si oblékat a dělat co chci. *stojí si stále za svým a pak už se vydá spolu s ním ke trůnům. Rodiče ignoruje a jen se posadí na své místo. Poté Xavier zahájí ples a hned na to někam odejde. Hned jí dojde kam asi míří, a tak se rychle vydá za ním, ale ztratí ho v davu. Objeví ho až u svého snoubence. Probodne ho vraždícím pohledem a odolává touze poštvat Kace na něj.* Proč prostě jednou nemůžeš udělat to, co říkám? *Zeptá se naštvaně a rozhodí rukama.* Jdi si raději najít nějakou holku se kterou si užiješ noc, možná se ti pak nastartuje trošičku mozek. A dž se od něj dál, rozumíš? Je to můj snoubenec a můj život, nemáš mi do toho co mluvit. *zavrčí naštvaně a zamíří za svým snoubencem. Uklidní ji, když ho vidí v celku a ne na tři kusy.* Co ti řekl? Vyhrožoval ti? Jak? Jestli jo.. tak ho uškrtim. *zamumlá si poslední větu spíše pro sebe.*

*Jace a Xavier is jsou velice podobní. Podobnější, než by kterýkoliv z nich dokázal připustit. Usměje se pobaveně.* Je to více jak dvacet let. *Poznamená. Slyšela jeho poznámku moc dobře.* Všechny polibky od tebe byly lepší, než ten jeden od Justice. A navíc.. ty jsi taky políbil jiné dívky v Selekci, než jsem byla já. *Připomene mu.* Ale to je jedno, Možná jsem nebyla a ani ty jsi nebyl můj první polibek, ale určitě budeš ten poslední. *Vzpomíná si ještě do teď jak se Jace bál o Angel a jak vrazil Cassiusovi, když zjistil, že je těhotná. Co se dozvěděl později, že ani nebyla jeho vina.* Vidíš.. Xavier je dosti tvrdohlavý, po nás obou, ale časem to snad pochopí.. Vždy jsme k sobě našli cestu, teď to snad nebude jiné. *Trápí jí to a bojí se, aby ta jejich hádka tentokrát nezašla tak daleko, že se to už nedá vrátit, ale snaží se být pozitivní kvůli svému manželovi.* Sama jsem nad tím předtím přemýšlela.. Ty jsi to jen první řekl nahlas a já s tebou souhlasila. Co jiného jsme mohli dělat? V té chvíli nic.*Povzdechne si. Obě dvě své děti pozdraví a skryje bolestný výraz, když se oni na ně skoro ani nepodívají. Pak sleduje svého syna, jak ples zahajuje a pyšně se na něj usměje. To, že hned odejde ji nepřekapí.* Určitě se mu některá z nich zalíbí..*Snaží se, aby to znělo přesvědčivě, ale moc se jít o tedy nepovedlo. Pousměje se na něj.* Víš, že nikdy neodmítnu tanec s tebou. *Zvedne se a dojde s ním na taneční parket. Její máma byla baletka, tanec je jedna z věcí, kterou má prostě v krvi.* Jako by to bylo včera, co jsme spolu takhle tančili na naší svatbě.. Strašně rychle to uteklo.

*Je zvědavá, jak dlouho zde zvládne vydržet. Doufá, že zde bude do konce samotného plesu, jak se od ní nejspíše očekává, jakožto od korunní princezny.* /Korunní princezna../ *Nespokojeně v duchu ještě zaručí, ale na svůj samotný povrch nic znát nedá. Přeci se nebude tvářit pochmurně v přítomnosti belgického prince, s kterým se stihla dát do řeči.* Ples nebude tak dlouhý. Za chvíli vám to uteče a budete si moct spokojeně číst. *Pousměje se, načež její tváře naberou jemný odstín rubínové barvy, po pochvale samotného prince. Červená se, stejně jako její mamka a nedokáže to potlačit. Zkrátka ji jen tak někdo nechválí, ne takhle.* Děkuji vám. *Vděčně se usměje.* Vám to také sluší, Luciene. *Oplatí princi zaslouženou lichotku. Nějak extrémně si muže neprohlížela, pokud se s nimi nedala do řeči. Ale musela uznat, že princi to opravdu hodně sluší.* V naší knihovně V Austrálii jsem zalezlá neustále. Nechápu, proč jsem vlastně nenavštívila ještě zdejší knihovnu, ale už se na její návštěvu těším. *Lehce se zaculí, Lucien zněl být jako vášnivý čtenář, proto je si jistá, kam se po plesu vypaří.* Mám zde nejvíce romány, ale ne, že bych četla jen tuto literaturu. Především zde mám Jane Austenovou, to je má nejoblíbenější spisovatelka, četla jsem od ní všechny knihy, některé i víckrát. *Uzná a doufá, že nebude mít z princového pohledu špatný vkus.* Jaké knihy máte vy nejraději? *Zeptá se na otázku, která ji svrbí na jazyku od toho okamžiku, jakmile se začali o knihách vůbec bavit.* To je pravda, jsou až moc velké. *Zasměje se a přikývne.* /Ještě, že jsem dnes zachytila tak příjemnou společnost../ *Oddychne si v duchu a raději se optá na jeho rodinu.* To je hezké, že ti jste všichni. *Upřímně se usměje a přikývne.* Ach, tak to mě mrzí. Ať je tedy vaší sestře co nejdříve lépe. *Popřeje upřímně, když se zmíní o tom, jak jeho sestře dnes není dobře, za což může její neúčast. Poté přijde řada na její rodinu, na kreoru se jí také zeptá, ještě předtím se však zmíní o její sestřenici.* Och, ano. Princezna Kelaya je má sestřenice. *Pousměje se a pokýve hlavou.* Jsem tu ještě se svým bratrem Nickem, tedy i mým dvojčetem. Je zasnoubený, má se tu potkat se svou snoubenkou. *Pousměje se, ví, jaký názor na to zasnoubení Nick má. V tomto směru jí ho je velmi líto, ona zasnoubená nebyla jen z důvodu, že ji rodiče řekli, aby si někoho našla. Pokud to neudělá, domluví ji sňatek také, akorát to bude více komplikované a narychlo. Hlavou se ohlédne ke trůnům, když ples oficiálně započne a tak se i změní hudba.*