Velký Taneční sál

*Co znamená ples kromě spousty lidí a hudby? Alkohol. Hodně alkoholu. Což bylo pro švédského prince jako volání z nebe. Proto na sebe hodil nějaký oblek, ani se neobtěžoval motýlkem nebo kravatou a vydal se do sálu. Teď stojí u stolu s alkoholem. Ples ani pořádně nezačal a on drží už druhou skleničku whiskey. Stojí opřený o stůl, prsteny na rukou cinká o onu skleničku a rozhlíží se okolo. Když uvidí svého bratra, zazáří mu oči a rozejde se k němu.* Ahoj brácho. *Pozdraví ho s velkým falešným úsměvem. Je toho na něj nějak moc.*

*po delším uvažování se nakonec taky rozhodne zúčastnit akce, i když plesy nejsou zrovna jeho parketa. Na sobě má jen obyčejný černý oblek, košili a červenou kravatu. Vlasy má tak nějak učesané, ale moc to neřešil. Když dojde na akci, hned si všimne své snoubenky, která se rovnou rozhodla pít. Což ho vlastně vůbec nepřekvapuje vzhledem k tomu, co dělala minule.* Nazdar snoubenko, zase se ničíš? *pozdraví jí, když k ní dojde a na tváři mu hraje menší úšklebek.* Jak jsi na tom? Navštívila jsi v poslední době ještě znovu tvý oblíbený místečko? *zeptá se a naráží na ošetřovnu, kde skončila, když se spolu viděli na horách.*

*Pokrčí rameny.* Mě si vedle tebe nikdo všímat nebude. *Ujistí ji pobaveně. Odolává pokušení zastrčit jí pramínek vlasů za ucho, ale nakonec to stejně udělá. Prsty se přitom jemně otře o její tvář a v rychlosti ji krátce políbí na rty. Ani by se nedivil, kdyby si ten pramínek dala takhle bokem schválně a věděla, že jeho smysl pro perfekcionalismus mu prostě nedovolí ho spravit pokaždé, když vypadne.* Hmm, ale já bych byl pro alespoň ještě jeden tanec. Plesy nemusím, ale tebou se pochlubím rád. *Zaškubou mu koutky.* Ale... nemusíme tam rozhodně být příliš dlouho. *Souhlasí dodatečně. Ačkoliv jí ty šaty sluší, těší se spíš na to, až jí je zase svlékne.* Dobře. *Odvede ji ke stolu s občerstvením a nápoji.* I mě to vlastně překvapuje. *Uzná s úsměvem, ačkoliv následně zvážní.* Jak jí vůbec je? *Zeptá se Nyv. Něco od ní věděl, byla dost otřesená, když se z toho surfování s rodinou vrátila. Ví, že jí na Aideen navíc začalo celkem dost záležet a jelikož ji tu nikde neviděl, soudí, že je stále na ošetřovně. Následuje jeho pohled k Austinovi a soucitně semkne rty. Není to tak, že by byl oblečen vyloženě otřesně, spíše by však čekal, že je nastrojený na obchodní jednání nebo tak.* Vypadá ztraceně. *Zkonstatuje prosté.* CHceš jít za ním? *Austina se nebojí. Není nic moc, co by mohl udělat s tím, že jsou s Nyv spolu.*

Pff.. Ty mě ale vůbec neposloucháš. *Postěžuje si.*Brzy dám stipendium na mé dokonalé škole svádění někomu jinému, jen abys věděla.*Nešpulil rty. Snaží se znít trochu naštvaně, ale no.. Moc se í to zrovna nedaří. Prakticky vůbec. Za chvilku má totiž na rtech zase pobavený úsměv.* Vážně? A o čem? Napsala jsi mu první podle mé rady nebo on tobě? *Začne ji hned zpovídat, když slyší, že si s Xavierem psala. Samozřejmě jako její učitelka musí vše vědět, aby jí co nejlépe poradila jak postupovat dále.. A nebo je jen zvědavá, no.* Ale hodí. Jen trochu sebevědomí. Proto ti říkám, dej si sklenu šampaňského. To ti dodá potřebnou kuráž a po té jedné sklence se ani neopiješ. Nějakou výdrž máš. *Už spolu pily a po tom jednom loku z láhve vína na šrot Chris vážně nebyla.*Jinak, ty šaty jsou vážně hezký. Naživo vypadají ještě lépe jak na fotce. *Uzná s pokýváním hlavy.*Ale nezapomeň.. příště je ta volna tvých šatů na mě. Na dalším plese nebo na akci, kde budou společenské šaty. *Zazubí se na ni.*

*Dojde k alkoholu, který je pro ni svobodou, když se snaží držet od drog dál. Posledí dobou se má docela skvěle až na tu chuť na drogy, ale jinak ji nic nterápí. Teda až na zasnoubení, ale na to odmítá myslet. Teda do té doby, ež se ji rozhodne snoubenec vyrušit, jako teba teď. Otráveně se na něj otočí a povytáhne obočí.* Nazdar snoubenče. *Pozdraví ho kysele a kopne do sebe poslední kapky whiskey ve skleničce.* To ti může být jedno, ne? *Zeptá se ho s povytaženým obočím.* Nevaštívila, i když ty bys byl radši, kdybych tam ležela pořád, co? *Uchechtne se a opře se o stůl, kde je občerstvení.* Vlastně vůbec nevím, proč se se mnou namáháš mluvit. *Podotkne s úšklebke na rtech a třesoucí se rce si založí na hrudi, aby to neviděl.*

*Včera jí konečně propustili z ošetřovny, kde byla od té autonehody. Neměla nějak závažná zranění, jenom jí ještě občas bolela a motala se hlava a při prudších pohybech jí zabolely naražená žebra. Daleko větší strach měla o Rafa, který naštěstí vyvázl úplně v pořádku. Nikdy nechtěla ohrozit svého syna, protože pro ní znamená všechno. Ale když už konečně byla v komnatě, byla hrozně ráda, že si mohla celý den užít ve společnosti svého syna a své lásky. Byl to krásný den, i když jí pořád trápí ta hádka s rodinou, kterou odstartovala která byla tím, co jí tak rozhodilo, že nabourala. Přijde si trochu provinile, ale tuší, že lepší než nějaká promluva, která sklouzne k hádce, bude lepší dělat, že neexistuje a neukazovat se ostatním na očích. I tak se ale rozhodne jít na dnešní ples spolu s Ryanem. Na sobě má světle růžové šaty, které mají přes sebe vlečku se světle modrými květy. Do stejné modré má slazené i nehty a boty. Rafa jí dnes večer pohlídá chůva. Stejně ho nakrmila a uspala, než odešla, takže nejspíš vydrží spát celou dobu plesu a kdyby náhodou, tak jí chůva zavolá a ona se vrátí do komnaty.* Nepřeháněj. Tobě to v tom obleku sluší. *Oplatí mu úsměv a trochu nervózně se rozhlédne po členech své rodiny v sále.* Možná bych si dala něco k pití a po zahájení si můžeme zatancovat. *Navrhne. Na jídlo teď kvůli nervům nemá moc chuť, takže radši si dá třeba jenom džus.*

*Na ples se nakonec taky dostaví, ačkoli hodně dlouho přemýšlela, jestli tam půjde. Hlavně v té chvíli, kdy se dozvěděla, že to její nejlepší kamarádka nemá v plánu, tušila ale, že aspoň pro nějakou politickou reprezentaci. Přeci jenom těhotná princezna bez manži je faux pas samo o sobě, tak tomu nemusí ještě dodávat korunku nechozením do společnosti. I když by se tomu ráda vyvarovala, jakkoli normální společnost milovala. Tohle ovšdm v žádném případě není společnost normální. Na sobě má červené šaty, pod kterými se už trochu rýsuje její těhotenské bříško s dvěma přírůstky, a vlasy sčesané do ohonu. Automaticky začne očima přejíždět místnost, hledajíc nápojový bar, a když ho najde, zamíří automatcky ke svým bratrům, ke kterým se postaví, načež v rukou hned drží sklenici lehkého koktejku. S alkoholem.* Není až moc ironické, že se všichni scházíme jen u alkoholového baru? *Zeptá se jich jen tak mimochodem, přičemž se ani na jednoho z nich moc nedívá. Spíš pohledem šmejdí po sále, jako by někoho hledala, nebo jen ujížděla pozorností od nich. Poslední dobou je totiž emočně nesrovnalá se svými emocemi, což sice ráda přirovnává k tomu, že je v jiném stavu, ale sama moc dobře ví, že to je i v tom, co ještě v sobě schovává.*

Ale poslouchám! *Ohradí se a poklepe si na spánek.* Jde to jedním uchem dovnitř a druhým ven. *Rýpne si s nevinným úsměvem.* To bys neudělala, jsem tvoje nejmilejší žačka. *Zavrtí rezolutně hlavou.* /A taky jediná./ *Občas se vážně diví, do čeho se to nechala navést. Už jen to, že byla Kel v zásadě její nejlepší kamarádka, bylo dost děsivé. Měla příšerné nápady a dokázala je podat jako ty nejlepší.* Uh, tak různě. Ale napsala jsme mu první, popřála mu hezké ráno a tak. *Pokrčila rameny. Vážně nedokáže rozebírat určité osobní věci, které si s Xavierem psala. Něco by však mohla říct.* Taky jsme si psali o tom rozsudku zítra. Vážně mě mrzí, že to musí udělat. Není to absolutně fér. Ty tam půjdeš? *Snaží se skrýt naději ve svém hlase. Podpora by se jí hodila. Nejlépe pak ještě v komnatě, pokud by náhodou klopila obsah svého žaludku do záchodu. Vážně nesnášela pohled na krev, ještě hůř její vůni nebo snad bolestné steny zraněného. Přežije to, ale své šrámy to zanechá. Bylo jí líto Pers a styděla se za to, že teď momentálně spíše myslí na to, jak to zvládne sama.* Nehodí. A nedám. *Stojí si za svým.* /I když jedna sklenka.../ *Na druhou stranu minule měla dvě sklenky vína a Xavier už zpochybňoval její činy. Nechtěla dopadnou stejně i dnes.* Děkuju. Bála jsem se, aby nebyl trochu moc, ale... sama si říkala, že se nemám schovávat. *Ušklíbne se a dopije své kafe, šálek odloží.* Jak bych mohla na něco takového zapomenout. *Přejede ji pohledem.* Prosím, prosím, mysli na to, že na tobě vypadá všechno skvěle, ale já mám své limity. *Dodá ale.*

*Snažil se o Sim co nejvíce starat, aby se nenámahala, když před pár dny nabourala, stále má o ní strach a stále ji očima kontroluje, zdali neuvidí nějakou bolestnou grimasu v jejím krásném obličeji, nebo jestli neuslyší nějaké bolestné syknutí, dává si na to pozor. Nechce, aby ji něco bolelo, proto se ještě před tím, než se oblékl do černých kalhot s černým sakem i motýlkem a bílé košile, několikrát zeptal, zdali ji opravdu nic nebolí a jestli opravdu chce s ním na ten ples jít. Když i tak souhlasí, tak ji nabídne rámě a rozejde se s ní do tanečního sálu, přičemž ji při cestě pochválí její vzhled. Vážně mu přijde nadpřirozeně krásná, jako kdyby ani nebyla člověk, ale nějaká víla.* Nepřeháním, ani zdaleka. A děkuju. *Pousměje se a poté se jí optá, s čím by tak chtěla začít.* Dobře, souhlasím. *Lehce se zazubí a přejde s ní tedy ke stolu, kde je převážně pití.* Co si dáš? *Zeptá se ji s pousmáním a nechá na ní svůj pohled.* Vážně je ti dobře? Neboli tě nic? *Optá se starostlivě.*

*hned jak přijde do sálu, všimne si Vioricky, která už se holduje v alkoholu. Upřímně nechápe, jak může takhle žít. Když nebere drogy, pije alkohol nebo kdo ví co dalšího ještě dělá. Neodpustí si k tomu nějakou tu poznámku.* Může, ale nemusí. *pokrčí rameny. Viu zrovna v lásce nemá... ale takhle by nenechal nikoho se ničit.* To jsem nidky neřekl. Ale posledně jsi vypadala celkem spokojeně. Což bylo sice určitě mojí přítomností, ale co už, moje dokonalost se holt jen tak sundat nedá no. *pokrčí rameny a zamrká na ní jako největší andílek, protože to on taky je.* Já vlastně taky ne. Asi to bude tím zasnoubením a taky tím, že jsem tě minule jen maličko zachránil od utopení se a zajímá mě, jestli to vůbec k něčemu bylo nebo v tom pokračuješ dál. *Povytáhne jedno obočí, přičemž si jí změří pohledem.*

*Dojde na akci, kde se uklidí ke stolu s občerstvením, aby si mohla dát aspoň čokoládový bonbon během čekání na to, jestli se Javier objeví, nebo si ho bude muset najít sama. Po chvíli už ale sama není, protože se k ní přižene Javierova sestra. S tou se naživo ještě nepoznala, ale jednou si s ní psala a nepřipadala jí nějak hrozná, takže se na ní usměje.* Ahoj. Já tebe taky. *Pousměje se, když jí pochválí šaty a sama sjede pohledem ty její.* Ty taky, jsou to nádherný šaty. *Zkonstatuje, protože se jí vážně líbí. Už se nadechuje k odpovědi ohledně Javiera, ale on se tu objeví a předběhne jí.* Pelirrojo? *Nadzvedne nechápavě obočí a zatěká mezi nimi pohledem, jestli jí někdo to slovo vysvětlí. Zacukají jí pobaveně koutky, když si Javier pak všimne jejích šatů. Přesně v takovou reakci doufala.* Děkuju. To ty taky. *Zazubí se na něj a pousměje se, když si jí přitáhne k sobě.* Naštěstí já mam oči jenom pro tebe. *Pokrčí jedním ramenem a podá mu úhledně zabalený balíček.* Tohle je pro tebe. Ale rozbal si to, až budeš sám. *Dá mu i instrukce a pak si všimne čerstvého tetování na jeho ruce. Vykulí oči, když jí dojde, že je to na místě, kam mu napsala ten text.* Tys ... ty sis to fakt nechal vytetovat, fjols? *Zeptá se překvapeně a po ruce mu přejede lehce konečky prsty. Pak se podívá na Channary, protože jí dojde, že jí trochu opomněla a nechce jí jen tak odstrčit.* Doufám, že mi řekneš Javierovi trapný historky. Mam si skočit pro popcorn, nebo mi jí řekneš rovnou? *Zazubí se na ní.*

Jo, jasně.. Jen snad každá svobodná dívka v tom sále. *Okomentuje jeho slova o tom, že si ho nikdo vedle ní všímat nebude. Pochybuje, že by tomu tak bylo. Když jí zastrčí pramínek vlasů za ucho, pousměje se pobaveně. Měla ho tam schválně, ale to jak jí lehce pohladil po tváři a ukradl si polibek se jí rozhodně líbí, takže na to nic neříká. Navíc jí, že tohle udělal vůbec nevadí.* Můžeš mít samozřejmě tolik tanců, kolik si budeš přát. *Tanec má ráda. Je to jeden z jejích koníčků. No do teď neměla ještě moc šancí se na plese předvést. Jen málokdy se stalo, že by ji někdo pozval na parket.* Stačí říct a a můžeme jít. Já se zlobit vážně nebudu. A nepokoušej se mě zase provokovat s tím, že se s tebou stydím ukazovat. *Minule ji tím popichovala, ale snad mu už dostatečně dala najevo, že tak to není. Zatím se rozhodne jen pro sklenku vody, kterou si i vezme ze stolu, kam ji Lucien odvede. Ale možná si později dá i jednu sklenku šampaňského.* No.. bude to na kuráž. *Pokrčí rameny. Všímal si, že se za nimi několik lidí obrátilo.* Neboj, vážně se neplánuji opít. Už je zázrak, že vůbec uvažuju nad tou jednou sklenkou. *Alkohol jí zase tolik neláká. Povzdechne si při pomyšlení na Aideen. Její sestra má chronickou lymfatickou leukémii a tím, co se stalo minule si zrovna nepřilepšila.* Teď je ve druhém stádiu z pěti u té její chronické lymfatické leukémie. Ale prý ej to na dobré cestě, takže brzy jí snad bude zase lépe. *Tuhle nemoc naštěstí doktoři dokáží zase dostat pod kontrolu. Všimne si Austina a nad tím jak si uvázal kravatu se musí pobaveně pousmát.* Jo, to vypadá. *Souhlasí s Lucienem a pak chvilku mlčí.* No.. Můžeme se za ním stavit. *Řekne trochu váhavě. Jen se modlí, aby nemluvil o dětech a nebo tak.*/Prosím.. prosím, ať to všichni tři přežijeme ve zdraví./ *Vydá se teda s Lucienem k němu.* Ahoj.. Na tu tvoji kravatu se fakt nejde dívat. Bolí mě z toho oči. *Zkonstatuje a na chvilku odloží svou sklenku s vodou, by kravatu Austinovi spravila.* Lepší. *Zkonstatuje.* Představovat vás hádat nemusím.. *Přejde pohledem z jednoho na druhého. Nikdy neseznamovala svého přítele s nikým ze své rodiny. Nikdy ani přítele neměla.*/Trapas... Zabte mě někdo.. Možná by sklenka alkoholu nebyla špatná ani teď../

*I když Roz řekla, že se na dnešní ples nevydá, tak se rozhodla, že ho přeci jen nakonec navštíví a nějak se zabaví, protože poté mohla jen na večerní vyjížďku se svým oblíbeným hřebcem, ale upřímně, samotné se jí teď do tmy nechtělo a na knihy o medicíně neměla moc náladu, jediné, co chtěla, bylo dojet na letiště a vypůjčit si nějaké letadlo, ale bůhví, jak dlouho by na letiště jela a jestli by její plán vyšel, každopádně ji létání chybělo, někdy bylo potřeba nohama nestát pevně na zemi, přestože se říkal opak. Co nejrychleji se nasouká do světle modrých plesových šatů, které ji připravily komorné, outfit by si dnes totiž sama nestihla připravit. Na nohy si nazuje lodičky stejné barvy a ještě si připne jednoduchý náhrdelník i náušnice, se zlata, které dostala minulý rok od rodičů k narozeninám. Vlasy má sepnuté v drdolu, který je trochu ledabylejší a líčení má také jemné. Jakmile vejde do velkého tanečního sálu, rozhlédne se po sourozencích, které zatím nikde nevidí. Proto ze stolku čapne kelímek s džusem, jelikož alkohol nepije a začne se ztrácet mezi ostatními lidmi, dokud neuvidí Roz. A vedle ní hned Andreho a Freda. Lehce se usměje a přejde k nim, načež svou kamarádku zezadu obejme.* Sluší ti to. *Nevinně se zazubí a na ostatní ve skupince se usměje, avšak na Andreho se usmívá o chvilku déle, avšak bůhví, zdali si toho muž všimne, že.*

*Už se cítila docela dobře, ale i tak jí vždycky potěšilo, když jí Ryan nabídl nějakou pomoc. Přijde jí, že konečně našla někoho, komu na ní opravdu záleží a ke komu patří. Už nikdy nechce být bez něj. Usměje se, když jí pochválí vzhled, protože si díky němu připadá vážně krásná a trochu jí zvedá sebevědomí.* Ale jo, přeháníš. A nebo na mě koukáš až moc zaujatě. *Namítne se smíchem. Navrhne, že si můžou zatančit později a zatím si můžou dát něco k pití a dojde s ním ke stolu, kde různé nápoje jsou.* Zabíjela bych pro alkohol, ale bohužel ještě nějakou dobu budu kojit. Takže zůstanu asi u džusu. *Uchechtne se a po jedné skleničce džusu se natáhne. Sice by teoreticky trochu vína nebo jednoho panáka mohla, ale nechce riskovat, že nějak ublíží Rafovi. Už tak to jako matka v poslední době pokazila dost.* Vážně je mi dobře, klid. Když mi bude špatně, řeknu ti, dobře? *Ujistí ho s milým úsměvem.* Co ty? Jak se cítíš? Nebolí tě to rameno? *Zeptá se starostlivě tentokrát ona.*

*Nad tím musí protočit očima.* Ale hloupost. *Ne, že by si myslel, že není atraktivní a přeci jen je ve věku, kdy by mu už i rodina začala předhazovat, že se má poohlídnout po dobré partii, ale teď? Je zadaný. Lidé by museli být slepí, aby to brali jinak.* Chtěl bych prosím všechny do konce tvého života. *Zkusí to rozverně.* A stydíš? *Přeci jen neodolá a škádlí ji. Sám ji u stolu napodobí, alkohol na veřejnosti skoro nikdy nepije. Podle něj až moc zaslepuje úsudek. Ani v soukromí není zrovna “pijan”, což už Nyv nejspíše zjistila. Jednou za čas si dá trochu whisky, ale spíše na chuť, málokdy to přežene. Pousměje se nad jejím zkonstatováním.* Nevšímej si jich. Předstírej, že se nic nezměnilo. Ostatní tě nemusí zajímat. *Ujistí ji. Ví, že je jí pozornost nepříjemná. Věděl, že je Aideen nějak nemocná, ale teď se konečně dozvídá víc. Vážně pokývne.* Je mladá a zdá se tvrdohlavá, to asi máte v rodině. Určitě se z toho dostane. *Ujisti ji a konejšivě ji pohladí po zádech. Všimne si, že se jí pohled zatoulá k Austinovi a vlastně by se s jejím dvojčetem seznámil rád. Nabídne jí rámě a vydají se směrem k němu. Pustí ji, aby mu mohla spravit kravatu a pobaveně se nad tím usměje. Na její starostlivost je zvyklý. Pokývne Austinovi hlavou a natáhne k němu ruku.* Lucien. Nemyslím, že zrovna ty bys chtěl lpět na formalitách. *Zhodnotí to. Přeci jen, stejně jako Nyv ještě nedávno nevěděl, že je z královské rodiny. Pochyboval, že by se vyznal či snad vyžíval v oficialitách, a tak ono představení pojme neformálně. Je klidný, přestože má pocit, že z Nyv téměř citelně sálá nervozita.*

*Všimne si v davu Austina a prvně po přípitku plánuje jít za ním, ale k němu se nakonec přidá Nyneve s Lucienem, takže sám není a navíc.. Si všimne v davu Chris. Ani nevnímá, že s ní někdo je, zajímá ho jen ona. Pro sebe se usměje, když vidí, že zvolila hlubší výstřih. Ale z té dálky zase nedokáže usoudit o kolik je hlubší, než obvykle.*/První tanec je náš./*Řekne pro sebe v duchu. I tohle je důvod, proč se to rozhodně dále neprotahovat, vezme si sklenku šampaňského a stoupne si dopředu, aby na něj všichni viděli.* Po delší době vás vítám na další akci v paláci. Jedná se vlastně o první akci, který se nedokáže po třech týdnech na horách a já se jen modlím, abych nebyl jediný, kdo teď trpí v obleku, protože si na jeho nošení stihl odvyknout. *Uchechtne se. Pohledem se podívá schválně na Austina, který už má aspoň spravenou kravatu.* nicméně doufám, že se dnešního plesu účastníte. Bavte se! *Nadzvedne sklenku a upije si z ní. Na tváři m pořád nacvičený úsměv. Ale hned, co vkročí do davu a jde směrem e Chris se ten změní na více upřímný. Za chvilku je už před ní..* Ahoj. Vypadáš dokonale. *Sjede ji pohledem. Líbí se mu mnohem lepší výhled na její hrudník, který má teď.* Doufám, že jsi nezapomněla na náš tanec. *Nabídne jí rámě.*

Ale to je prakticky to samé. *Zamračí se a lehce naštvaně našpulí rty. Když to jde jedním uchem tam a druhým ven, nemusí jí poslouchat rovnou.* Ale jo, udělala. A přijmu do své školy někoho, kdo bude mým nejúžasnějším radám naslouchat a nenechá to jen tak. *Odolá pokušení si dokonce tvrdohlavě založit ruce na hrudi ale to už by působila vážně jako díě.* Pochybuju, že jsi mu napsala jen tohle.. O čem jste se jinak bavili? Znělo z jeho zpráv, že je rád, že jsi mu napsala anebo zněl spíše lhostejně? *To, že mu popřála dobré ráno je sice hezké, ale rozhodně jí tahle informace nestačí.*/Ale aspoň mu napsala.. Mé vítězství./ No.. Jo, půjdu. *Přikývne a pousměje se. Prvně to neměla v plánu, ani tohle pro ni není povinné, ale nemůže v tom Chris nechat.* Musím podpořit svou nejlepší kamarádku, přece. *Pousměje se na ni.* Klidně se pak spolu můžeme jít opít, pokud ti to pomůže později klidně usnout a vyplaší ti to z hlavy ty hnusné myšlenky. *Nabídne jí ochotně, že pro ni zítra bude později parťák v chlastání.* Se teprve uvidí.. Noc je ještě dlouhá, Chris. *Dovede jí zpovídat a pak "náhodou" podstrčit sklenku tak, aby si toho vůbec nevšimla, když by pila. Spíše by byla ráda, že se to její kafe najednou zázračně proměnilo na šampaňské. *Nejsou moc. A mimochodem, do toho výstřihu je tu pořád vidět slušně. *Stačil jeden pohled, moc to neprozkoumávala, ale každý by si tohohle všimnul.* Neboj, budu na to myslet a něco takového. *Poukáže rukou na své šaty.* Bych ti rozhodně nedala. *Ale odvážnější to bude, to musí být Christophine jasné. V rozhovoru je přeruší princ, který má přípitek a poté, co skončí napije se svého šampaňského a sklenička skončí prázdná.* Hmm.. Nebudu tu dělat třetí kolo u vozu.. Užij si večer, Chris. A nezapomeň na moje rady. *Mrkne na ni. Všimne si, že se k nim princ blíží a očí má jen pro ni. S tím se otočí a vpluje někam do davu.*

*O plese se dozvěděl na poslední chvíli, a proto nebylo divu, že přichází o něco později po začátku. Sice neměl nejmenší tušení, kdo tam bude a stále nevěděl kdo je kdo, ale tomu vůbec nevadilo. Půjde se prostě jen bavit na ples a popíjet, společenské akce zbožňuje, vždy to tak bylo. Hodil na sebe tedy černý oblek s kravatou, vzal si stříbrné hodinky a marně se pokusil zkrotit si vlasy pomocí prstů. Nechal je holt rozčepýřené jako vždy a vydal se svižným krokem na místo konání. V tu chvíli mu došlo, že neví kudy kam, takže chvíli bloudil, než se potupně někoho zeptal na cestu. Nakonec tedy dorazil do sálu a nadšeně se usmál. Zkrátka miloval tyhle věci. Porovnal si úhledně zavázanou kravatu a vkročil do éteru. Rozhlížel se po lidech, jak se baví a pozoroval dění v sálu. Tedy do doby, než jeho oči padly na bar, a hned na to na Rozu, kterou jako jedinou v tomhle sále aspoň trochu znal. Rozešel se tedy jejím směrem. Když k ní konečně došel, zářivě se usmál.* Rosamund! Ahoj! *Zvolal nadšeně celé její jméno a pevně ji objal, jako by byl její starý známý, i když se znali jen chvilku. Byl prostě zvyklý být k lidem přátelštější. Nijak moc nevnímal, že vedle ní byli nějací dva chlápci.* Jak se daří? *Zeptal se stále s úsměvem, když se od ní odtáhl a až tehdy zaregistroval dva muže a ženu. Podle podobných rysů usoudil, že muži budou její zmiňovaní bratři. Ale ženu zařadit nedokázal, i když mu byla povědomá.*

*Když uvidí svého snoubence, dobrá nálada se ji odsune někam do pryč v nenávratnu, protože ze svého snoubence nemá radost. Když je s Cardanem, zapomene, že nějakého snobece má, ale pak se ji onen snoubenec rozhodne zničit život a dobrou náladu a vyruší ji z poklidného pití. Proočí nad ním očima a po jeho slovech o její spokojenosti povytáhne obočí a odolává chuti na něm vyzkouše, jestli mlátit lidi není lepší než mlátit boxovací pytel.* /Austinee... Nechceš ještě jednou pokračovat v zabíjení? Jen jednoou?/ *Zavolá v duchu o pomoc, i když ví, že v duchu jí nikdo neuslyší.* Fajn, od drog mám ted chvilku pokoj, ale místo toho má nesnesitelný absťáky, spokojenej? *Vyjede na něj rozzuřeně a zabodne do něj naštvaný pohled.*

*jen co spatří Javierovu snoubenku zamíří za ní, protože jí tam přeci nemůže nechat jen tak samotnou. A navíc jí ráda oficiálně pozná konečně, když už si jednou psali. Pochválí jí šaty, i když ona by si je na sebe nikdy nevzala. Na ní jsou moc vyzývavé a nikdy neměla potřebuje na sebe takto upozorňovat.* Díky. *trochu nesměle se pousměje a lehce zčervená ve tvářích, což se jí děje prakticky pořád. Zeptá se, kde má Javier, ale ten se tu už mezitím zjeví a ona nad ním protočí očima.* Škoda, ještě chvilku ses mohl zdržet, pendejo. Aspoň bychom si s Cheryl v klidu popovídali. *usměje se na něj jako andílek.* Pelirrojo je zrzka. *objasní to Cheryl a pak odvrátí pohled, když se ti dva začnou bavit spolu.* Jestli si to hodláte rozdávat, tak to řekněte rovnou, ať stihnu odejít. *ani by se nedivila, kdyby to vážně udělali.* Popcorn by byl fajn, ale jak chceš. *uchechtne se.* Už jsi jí ukázal to malý tetování motýlka zespodu na chodidle, který sis nechal udělat, když jsi byl úplně mimo? Tenkrát ho totiž neustále něco svědilo na noze a s tím, jak se bojí motýlů, tak si jeho miniaturní opilej mozeček domyslel, že tam má motýla. Pak začal lítat jako splašenej po celým baru, tak jsem mu řekla, že tam motýla nemá. Takže utekl z baru rovnou do tetovacího salonu, kde si ho nechal vytetovat a pak všem horzně chtěl ukazovat, jak má na noze motýla a už se ho nebojí, jenže přitom, jak tu nohu zvedl, tak spadl a malém si rozbil hlavu. *Vytáhne historku, která jí napadne jako první a zvažuje, čím se bude proti Javierovi bránit, až jí bude chtít zaškrtit.*

*Radši se uklidí trochu bokem, kde se snaží nějak poprat s oblekem, který mu přijde jako mučící nástroj a nechápe, jak ho ostatní můžou nosit a nevrtět se v tom tak. Má už sto chutí to vzdát a odejít, ale najednou se u něj objeví Nyv a Lucien. Docela ho tím představí, protože ještě před pár dny prohlašovala, jak nechce, aby Luciena potkal. Mírně protočí očima a uchechtne se, když slyší komentář Nyv na jeho kravatu.* Ahoj, Vee. *Pozdraví jí nazpátek.* Nikdo mi neukázal, jak se to váže. *Pokrčí trochu rameny.* Stejně jako mi nikdo nevysvětlil, jak se v tom dá vydržet několik hodin. *Ušklíbne se trochu, i když to díky únavě postrádá obvyklou jiskru a pobavení. Přijde si tu trochu divně, když takhle vyčnívá. A když i holka umí zavázat kravatu, asi je na tom hodně špatně. Čím dál víc mu přijde, že do tohohle prostředí nikdy nezapadne.* Děkuju. *Pousměje se na ní vděčně, když mu kravatu spraví a pak se podívá na jejího přítele a přijme jeho ruku.* Austin. To si myslíš dobře. *Uzná s menším úsměvem a sjede ho pohledem.* Každopádně jedna formalita.... Jestli jí ublížíš, jsi mrtvej. A buď si jistej, že si to vychutnam. Už mi schází živej terč při vrhání nožů. *Tohle si jednoduše odpustit nemohl.* Ale sluší vám to spolu. *Přizná nakonec a usměje se na Nyneve, aby jí ujistil, že nic dalšího hroznýho od něj očekávat nemusí.* Byla jsi u Aideen? *Zeptá se jí nakonec s menší starostí v očích. On sám na ošetřovnu ještě nešel, protože se bál, že se na něj hned sesypou doktoři a Aideen si toho všimne. Mohla by pak zjistit, co mu nedávno diagnostikovali a co se snaží přede všema zatajit.*

Vůbec ne! Kdybych tě neposlouchala, nevím, co jsi řekla. Ale já tě poslouchala, zpracovala informace a rozhodla se, že je nepotřebuju. *Zasměje se. Nemůže jí to přeci dát zadarmo.* Ale to bys mi zlomila srdce. *Věnuje jí svůj odzbrojující psí pohled.* Myslím, že byl rád. *Usměje se sama pro sebe. Jejich konverzaci si pročítala několikrát. O některých věcech stále nevěděla, co si myslet, ale většinou skončila s připitomělým úsměvem na rtech. Upřímně si oddechne.* Děkuju. Vážně. *Kel neví, co to pro ni znamená.* Vlastně budu moc ráda, když se zastavíš, i když si nejsem jistá, zda zvládnu alkohol. *Nejspíše bude mít potom žaludek jako na vodě.* ALe notak, respektuj má přání. *Rádoby nespokojeně zamlaská. Dnes večer neplánuje pít schválně. Ušklíbne se její poznámce.* Pořád se můžu jít schovat do rohu. *Postraší ji.* To tě šlechtí. *Zaškubou jí koutky, i tak se ale šatů od ní trochu obává. Zaslechne přípitek a zvědavě pohlédne směrem na Xaviera. V tom obleku mu to sluší, díky čemuž moc z jeho slov nevnímá.* /Ale tak!/ *Vynadá si a odvrátí pohled. Kel však kouká přes její rameno s poťouchlým úsměvem a jí je jasné, že Xavier míří k nim.* Zrádkyně. Vrať se! *Sykne za ní, ale má to marné. Zhluboka se nadechne a otočí se.* Oh, nic o tom, že vypadám jako hvězdná obloha a nemůžeš ze mě spustit zrak, jsem zklamaná. *Zavrtí hlavou při narážce na jejich rozhovor, kdy zmínila, že má zajímavé oči a on si stěžoval.* Ale děkuju, ty taky nejsi k zahození. *Zažertuje a snaží se nervózně nepřešlapovat.* Snažila jsem se najít nějaké k tvému náhrdelníku. Proč vlastně měsíc? *Zeptá se na něco, co ji upřímně zajímalo od chvíle, kdy šperk dostala.* Kdybych řekla, že ano, vyvléknu se z toho? *Nevinně se pousměje, jeho rámě však přijme a nechá se odvést na parket. Snaží se nevšímat všech dotěrných pohledů. Tady ale zase mají větší soukromí na rozhovor.* Řekni. Zvolil jsi po našem chatu raději posilovnu nebo studenou sprchu? *Nadhodí cestou, dokud se mu nemusí koukat do očí. Neuměla flirtovat, ani být svůdná jako Kel. Ale rozhodně věděla spoustu věcí o provokaci, a pokud to byla její jediná zbraň, hodlala ho tím dohánět k šílenství tak jako on ji.*

*Ne že by ted stál o nějakou větší společnost, ale když se k němu přižene Fred nějak mu to zásadně nevadí.* Že mě to nepřekvapuje že na tebe narazím u baru Frede.*Ušklíbne se. Nakonec kde jinde by jeho bratříček a on mohli být než na baru. Objedná si panáka rumu a v tu chvíli uvidí i jejich sestru.* Takže ty jsi tu taky. *Podívá se na ní a všimne si že se jí pod šaty rýsuje těhotenské břicho.* /Ještě že já nemůžu být těhotnej./ Začíná to na tobě být vidět, aby si brzo nekupovala těhotenský šaty. *Zavtipkuje a myslí to dobře.* Myslíš že Anderssonovic budou jinde než u baru? *Podívá se na ní a zamračí se nad její sklenkou s koktejlem.* Ty nemáš pít, asi je to drsná odvykačka ale je to tak. *Sebere jí skleničku z ruky a sám koktejl vypije* /Mě to neuškodí./ *Pak už se k nim dostane i Astrid. Ne že by mu to vadilo. Usměje se na ní a je vidět že jí i docela rád vidí. Pak už k nim přijde i ještě jeden muž, kterého nezná ale typuje ho na nějakého prince.* Vy se znáte? *Pohlédne podezíravě na Roz a toho muže.* Mimochodem já jsem její bratr. *A taky samozřejmě král, takže by si na něj měl dávat bacha.* Nějak se tu začínáme shlukovat na jednom místě. *Podívá se na Astrid a její sklenku džusu.* Nechceš něco lepšího.*

*Opravdu rád tráví se Simone čas a strašně rád se o ní stará. Opravdu nikdy mu na nikom nezáleželo tak, jako mu právě záleží na Sim. Má potřebu se stále starat o to, aby se měla co nejlépe, nejlépe právě s ním. Proto byl také tak moc v šoku, když zjistil, že nabourala, strašně se o ní bál, samozřejmě mu nezůstaly ani oči suché. Je si jistý tím, že bez Sim už nedokáže být šťastný. A ani bez Rafa, kterého také má hrozně moc rád, jelikož pomáhá Sim se o něj starat, když potřebuje pomoc, přestože ve většině případech vše skvěle zvládá.* Nepřeháním. Každopádně, na tebe se nedá dívat jinak, než zaujatě. *Zazubí se na ní a poté se s ní postaví ke stolku, kde je nějaké pití. Po její poznámce se na ní podívá.* A nemůžeš třeba aspoň malou sklenku vína? *Zeptá se, protože zase tomuhle tolik nerozumí, neví, jak moc může žena při kojení alkohol.* Já si dám džus s tebou. *Usměje se a vezme si sám jeden kelímek, dokud ji nesloží starostlivou otázku.* Dobře, to jsem rád. Děkuju. *Oddychne si, když mu Sim slíbí, že se kdyžtak ozve, kdyby ji něco bolelo.* Už pobolívá jen občas, je to v pořádku. *Přístoupí k ní a pohladí ji po tváři, avšak jakmile zaslechne korunního prince, jak zahájí ples, tak poté stejně jako ostatní, krátkému zahájení zatleská.* Tak.. Udělíš mi tu milost a zatancuješ si se mnou na první píseň? *S úsměvem ji nabídne opět rámě a poté se s ní vydá tančit na parket. Dnes ji vše plánuje říct.. Nedokáže v sobě dál dusit to, co k ní cítí. A chce to udělat dnes při jejich prvním tanci.*

*Když dojde do sálu, okažitě se zhrozí při pohledu na jeho snoubenku, která je ve společnosti s jeho sestrou a v hlavě se mu sputí poplach a hned se k nim rozejde, sám se diví, že neběží.* Právě pro to jsem tady, abych před tebou Cher zahćhránil a ty sis s ní nemohla v klidu pokecat. *Pokrčí rameny a pak nechá jeho sestru, aby to vysvětlila.* A pendejo neznamená nic hezkýho. *Vysvětlí rovnou a na svou sestřičku se zašklebí.* To jsem sice rád, ale ty šaty úúřiahují poledy ostatních. *Zamumlá trochu žárlivě a překvapeně se koukne na ten dárek.* Co tam je? Je tam bomba? *Zeptá se ji pobavně, ale i tak si dárek dá do kapsy.* Děkuji, Chica Loca. *USměje se na ni a pohladí ji po tváři.* Jo, nechal. Vždyť jsem ti říkal, že si to nechám vytetovat. *Zaubí se na ni a pohled sklopí ke své ruce. Chtěl, aby to tatér zanechal co nejvíc jak to bylo, takže aby tam bylo i Cherylino písmo. Následně se otráveně koukne na sou sestru.* Nebuď drzá, Chan. *Uchechtne se a zartí nad ní hlavou. Když syší, že se jeho snoubenka dožauje historek, ve tváři zbělá a polkne.* Ne. No tak. Tohl ne. *Zoufale si zatahá za vlasy a už jen propaluje Channary při vyprávění historky.* Byl jsem opilej. A náhodpu te motýl je hezkej. Na to, že je nemusím. A spadl jsem, protože mě začaly zrovna bolet záda. *Zamumlá naštvaně a koukne se na Cheryl.* Všechno si přibarvuje podle svýho. *Poví trucovitě.*