Velký Taneční sál

*Avius tak nějak čekal, že se něco posere a byl na rebely připravený. Tudíž pod svou uniformou má neprůstřelnou vestu, popruh se dvěma zbraněmi, v nohavicích nůž, za opaskem další dvě zbraně a když se všichni skvěle baví, obchází to tam. Všechny skenuje pohledem, snaží se předvídat možné nebezpečí. Všimne si dvou podezřelých mužů v uniformách strážců. On moc dobře všechny strážce zná, hlavně ty, se kterými slouží a ví o každém, který tu má být a tihle dva sem rozhodně nepatří. Blíží se k nim, jenže to už uslyší střelbu. Hned pohledem vyhledá prince a krále s královnou u kterých jsou strážci, on jim běží na pomoc a s jedním mladíkem se bije. Ten je mladý a poměrně nezkušený, takže ho několika ranami složí na zem, pak tasí zbraň a střelí na jednoho rebela, ale mine. Krále a královnu už stihnou zajmout a on se k nim rozběhne, jenže rebelové jsou v přesile a když na něj jeden vystřelí, dostane kulku do ramene, kdy sykne bolestí a vypadne mu zbraň. Začne nadávat, vytáhne další zbraň a hodlá opět střílet, ale musí opatrně, aby nezasáhl krále nebo královnu, jenže další dobře mířená střela v jeho boku ho svalí na všechny čtyři. Nějaký chlap se na něj vrhne a začne ho mlátit, aby získal čas a jelikož je Avius zraněný, chvíli mu trvá než se vzpamatuje a rány muži oplatí. Vyflusne krev, hlava se mu motá a v uších píská. Musí hned najít krále a královnu. Pohledem hledá prince, ale ten tu není. Je naštvaný a tak se s mužem začne rvát a dostane ho na zem, jenže rána z boku mu dost krvácí a on slábne. Rebel mu dá ránu do hlavy a utíká. To už Avius leží na zemi v kaluži krvi, je mu zle a upadá do bezvědomí.

*Všechna našetřená energie, která v něm zůstala že všech jeho nevybitych záchvatů vzteku, se teď přeměnila na obrovskou sílu, která ho hnala dopředu davem. Nadšeně praštil každého, kdo chtěl praštit jeho. Sice už měl monokl a naražené zápěstí, ale pořád potřeboval pokračovat. Nemohl přece jako slaboch jít do úkrytu. Koutkem oka zahlédne dvě dívky. Jedna z nich očividně ví, co dělá, ale ta druhá to první spíš kazí. Když vidí, jak první z nich střelili, vyběhne a zapíchne rebelové vidličku do krku. Potom se posadí k dívce. Vidí že žije tak se otočil na druhou.* Opovaž se brečet, seber se. *Zavrčí na ní a zvedne druhou že země.* Vydrž. *Řekne jí, když jí chytne do náručí. Potom se rozeběhne směrem k nejbližšímu úkrytu. Ještě za sebou uslyší vyšel, když ucítí, jak ho něco trefilo do ramene. Nevnímá bolest a běží dál. Zastaví se, až když předává dívku léčitelům.*

*Vyžene posledních pár hostů směrem k úkrytu a rozhlédne se po okolí. Rebelové sice pořád střílejí, ale zřejmě jich dost ví, že je Diana na jejich straně, takže jí kulky jen těsně míjejí. Má několik ošklivých škrábanců. Už už chce zmizet za ostatními, jelikož tu dnes byla v civilu, ale uviděla pár metrů od ní Aviuse v bezvědomí. Její šaty byly zničené, celé potrhané. Protočí oči ale nechat ho tam nemůže.* "Do hajzlu, Avi!" *uleví si a doběhne k němu.* /Minimálně pětaosmdesát mrtvé váhy,/ *blesne jí hlavou, tohle nebude žádná sranda. Podaří se jí hodit si strážce z větší části na záda. Sotva se drží na nohou, lodičky odkopla stranou, protože na těch by se ještě cestou zabila. S velkým tělem na zádech se stěží dopraví do úkrytu. Jakmile se za ní zavřou dveře s funěním shodí Avia na první volné místo, které uvidí. Sama je na tom dost bídně.*

*Postává dále od všech ostatních a popíjí svoje šampaňské. Neví kolikátou má skleničku, ale ples se jí zdá už docela zábavný, takže ej to přinejmenším pátá? Ale možná jich v sobě má i více. Když se najednou ozve zvuk střel, nechápavě se podívá na tu vřavu, co se strhne.*/To jsem vychlastala všechno šampaňské, že se lidi tak rozzlobili? O co jim jde?/*Její mozkové buňky to momentálně nepobírají.* Hele nebuďte rozčilení! Ve sklepě určitě ještě flašky jsou! Já je přinesu. Není potřeba se mlátit. *Vydá se líným krokem ke vchodu a plánuje jít do sklepa, ale v tom ji zastaví jeden rebel, který jí střelí do ramene.* Au.. Ty idiote! Dostaneš jen hnusný červený víno!*Zařve na něj. Najednou se u ní objeví nějaký strážce, kterému dojde, ž není ve zrovna dobrém stavu a odvede ji pryč.*

*Snaží se nenápadně dostat do úkrytu a vlastně očima hledá všechny známé tváře Rosamund, Freda a dokonce i tu belgickou Astrid.* /Rosa tu vlastně není takže ta je v pohodě. Astrid taky nevidím, takže snad by mohla být v pohodě. A Fred? Kde je Fred?/ *Nemůže běžet do úkrytu když neví jestli je Fred v pořádku.*/Co když se mu něco stalo? Je v pořádku?/ *Zachvátí ho strach o jeho mladšího bratra. Musel se o něj postarat ať se dělo cokoliv a tak místo do úkrytu běží zpět do sálu.* Frede! Frede! *Volá na svého mladšího bratra, přes celý sál. Když tu ho spatří s nějakými dívkam.* /Hraje si na zachránce celý Fred./ * Běží za ním, aby ho dohonil a musel vědět jestli je v pořádku. Neodpustil si kdyby se mu něco stalo neodpustil by si to. Jenže jeho postřelené rameno už tak dobře nevypadá.* /Proč jsem tu nebyl dřív./ Frede. Pojď musíš se dostat k doktorům. *Utrhne kus své košile a obváže mu ránu a táhne ho do úkrytů.* Je ti něco víc, nebo jenom tohle? Frede doufám že ti nic horšího není. *Když vidí že se jeho košile nasáklá Ferdovou krví dá mu na ní ještě jednu vrstvu jeho košile na ránu.*

*Běží s tou dívkou v náručí.* Už tam skoro jsme. Vydrž. *Sice jí vůbec nezná, ale opravdu nechce, aby mu někdo zemřel v náručí. Druhou dívku prakticky nevnímá, jen doufá, že má tolik rozumu, aby se jich držela. Začíná se mu mlžit před očima, když uslyší svého bratra.* Tady. *Křikne a zpomalí, aby ho bratr mohl dohnat.* Sice to se teď budu chovat vážně sentimentálně, ale o mě se nestarej, je to jenom rameno. Ona musí k léčitelům. *Řekne a sám nad sebou v duchu prokroutí očima. V úkrytu dá dívku do péče zkušenějším než je on a jde si sednout na zem. Teprve teď, když všechen adrenalin vyprchal mu začne docházet, jak ho to rameno bolí. Zajede rukou pod čáry látky, které mu tam Andre omotal, jako by to mělo pomoct. Když je vyndá, vidí na nich hromadu krve, kterou ale nemá čas si dlouho prohlížet, protože mu začne zvonit telefon.* Do prdele. *Uleví si a vyskočí na nohy.* Jdu pro Rózu. Ta holka to zase podělala. *Řekne a vyběhne z úkrytu, aby se dostal do třetího patra dřív, než z jeho sestry zbyde jen mastný flek.*

*Nedokáže se soustředit na nic jiného než na tu ránu a bolest a na to aby neomdlela. Slova ani rady Cali už nevnímá ale jenom mlčí a snaží se soustředit na to aby přežila. Výstřely a křik lidí jí splývá v jeden velký hluk. Nedokáže myslet na nic. Nevnímá Cali, nevnímá ani to když k nim přijde neznámý muž a snaží se je zachránit. Vidí postřelenou Cali, svojí ránu, neznámého muže, křik, výstřely a kroky lidí co se snaží dostat do úkrytu. Ruka jí bolí a pálí, na kulku se namůže ani podívat, jinak by asi omdlela nebo se při nejmenším pozvracela. Jediné štěstí je že už jí nějaký strážce odtáhne do úkrytu a tam k ní naběhnou lékaři a začnou jí ošetřovat. Nevnímá z šoku a bolesti v ruce.*

*Jakmile najde svého bratra snaží se aby mu neteklo už více krve.* /Nesmí ztratit už ani kapku./ *Když vidí jak si Fred sundá část jeho košile, která zastavuje krvácení málem vyskočí z kůže.* Frede ty krvácíš. Nech si to tam. *Podívá se na něj a sebere jednomu zdravotníkovi, který běží okolo sebere obvaz a v rychlosti ho tak nějak namotá Fredovi na ránu.* Tohle není sranda Frede. Chceš abych ti snad musel darovat krev. *Ušklíbne se na něj a snaží se odlehčit situaci. Když se Fred zmíní o Rosamund taky vytáhne mobil s hromadou nepřečtených zpráv.*/Sakra. Měl jsem si toho všimnout. Co když se jí něco stalo./ Samotného tě jít nenechám. Ještě by to mohlo dopadnout hůř.*Podívá se na něj a drží s ním krok.* Víš kde je Rosa? *Zeptá se ho strachy bez sebe o Rosamund. Myslí jenom na to že se jí něco mohlo stát a tak už běží směrem nahoru do pater kde mají komnaty.* /Snad jí nikdo nenašel. Co je tohle za zemi že si neumí udržet pořádek/

Nezblázni. Tak hrozný to zase... *Nedokončí větu, protože mu do ramene vystřelí bolest. * Není. *Dokončí to. Nechá Andrého odvázat mu ruku, i když by si to měl nejspíš nechat prohlédnout. Při představě, že by musel mít v těle bratrovu krev se zasměje. Ztratil už tolik krve, že si připadá zdrogovaný.* To je roztomilý, jak se o mě staráš. *Má chuť ho strčit do nosu. Pak jeho myšlenky ale překáží mobil.* Já ji zabiju, jestli ještě není mrtvá. *Zanadává a i přes všechnu mlhu, kterou vidí se vydá zachránit svoji sestru.* Ještě že mě má. Tobě aby se člověk dovolal... *Řekne za cesty. Je vlastně rád, že nejde sám. Někde uvnitř něho se ozývá hlásek, který mu napovídá, že dlouho na nohách už stát nebude.* jo vím. *Řekne prostě a vede bratra po schodišti. Na zemi sebere nějaké mrtvole meč a vezme ho do ruky. V příštím momentě jim rozsápe něčí hrdlo.* Tak tohle je nechutný. *Nakrčí nos a pokračuje v cestě. Když se dostanou na chodbu, kde by měla být, praští pěstí někoho do obličeje. Oslnivé mu v něm zapraská.* Kurva. *Zakleje.* Rózo, kde jsi? Padáme. *Zakřičí do prostoru.*

*Drží v ruce telefon a usilovně v něm někomu píše, než najednou zaslechne hlasy. Přitiskne si mobil na hruď, vypne ho a poslouchá zvuky z okolí. Třese se, oči má červenější než angorský králík z neustálého slzení, jak se bála, aby se něco nestalo jí nebo jejím bratrům. Když ale najednou zaslechne hlas patřící jejímu o několik minut staršímu bratrovi, rychle se vymotá z místečka, kde se tísnila, a se slzami v očích se k němu rozběhne. Jakékoli spory mezi nimi kdy panovaly, boj o holý život pro ni byl natolik emočne vyčerpávající, že bratra pevně obejme. Nezáleží jí na tom, do čeho mu brečí, ale pevně ho drží kolem pasu, jako kdyby se ho už nikdy neměla pustit.* Díky díky díky díky. *Opakuje polohlasně, protože si myslela, že ji tady nechá a nikdo ji už nikdy nenajde. Když si ale vedle všimne svého druhého bratra, od Freda ustoupí a dívá se na Andreho, jako by nevěděla, jestli ho má zabít, nebo uobjímat k smrti. Takže vlastně taky zabít, jen láskou. Nakonec k němu udělá jen krok a praští ho do ramene.* Myslela jsem, že jsi mrtvej. *Zavrčí na něj, ale pak ho pevně chytí kolem krku. Je opravdu jako malé dítě, ale má neskutečnou radost, že tenhle traumatický zážitek přežila.*

*Když najde Frede s postřeleným ramenem a zjistí že nikdo neví kde je Rosa začne se děsit.* /Jak jsem mohl dopustit to aby se jim něco stalo? Nemám je chránit jako starší bratr./ *Na Fredovi vidí že se tváří že mu nic není , ale ve skutečnosti ztrácí krev hodně rychle.* Jsem tvůj starší bratr Frede. O tebe a Rose se musím postarat vždycky. *Podívá se na něho s úsměvem.* /Stejně mu tu krev si budu muset darovat. Ztratil jí hodně./ Prosíme tě ty bys Rosu nezabil. *Věděl že se moc nemuseli, ale pořád to byli dvojčata.* Ted jí hlavně musíme najít. *Kouká na něho jak se drží z posledních sil a tak ho radši drží, aby se o něj mohlpodpírat.* Ještě chvíli vydrž Frede. *Povzbuzuje bratra zatímco společně hledají Rosu. Když jí konečně uvidí uleví se mu.* /Žije to je hlavní./ *Ten pohled na ně dva jak se drží ho hřeje u srdce.* /Škoda že tu válečnou sekeru jen tak nezakopu./ *On sám pak čelí vyčítavým slovům jeho sestry. To že ho praští do ramene mu vyčaruje úsměv na tváři.* /Nic jí není./ Já bych vás tu nemohl nechat. Kdo by na vás pak dával pozor. *Usmívá se a pevně obejme svojí sestru.* Hlavně že jsi v pořádku. *Pustí jí a začne Fredovi pomáhat, aby se udržel na nohou.* A teď rychle do úkrytu. Fred už moc krve nemá, asi mu budu muset darovat nějakou tu svojí. *Usměje se a co nejrychleji je táhne do úkrytu.* /Hlavně že žijou. Ikdyž Fred je na tom blbě./

*Když uvidí Rose v pořádku, celý svět pro něj přestane existovat. Nikdy by nečekal, ze mu na ni záleží až tak moc. Přes veškerou bolest ji pevně obejme a položí si hlavu na její.* Ty jsi mi dala. *Zašeptá jí do vlasů.* Opovaž se to opakovat, jinak tě vlastnoručně zabiju. *Vynadá jí.* A už mě takhle neobjímej. Bolí to. *Sykne bolestí a pustí jí za bratrem. Spokojeně se dívá, jak se objímají, ale pak jeho tělo nenápadně nic lepšího, než to pro dnešek zabalit.* Nechci vám kazit sourozeneckou chvilku, ale se mnou to za chvíli švihne. Byl bych vám vděčný, kdyby jsme se mohli hnout z místa, než nás tu někdo najde. *Opře se o bratra, protože už nemá sílu jít sám a za jeho pomoci se vydá zpátky. Nohy se mu motají a celý svět točí. Už tolikrát byl opilý, ale tohle se s tím nemohlo rovnat.* Přísahám, že příště nechám být hrdinou někoho jiného. *Zaúpí u vchodu do úkrytu. Pak už si jenom pamatuje, jak Andre něco říká a že vidí někoho k nim běžet. Poslední myšlenka páří jeho bratrovi.* /Tu krev asi budu potřebovat./

*Nikdy neměl tyhle akce rád, ale.. Dneska se ještě více netěší. Je den před rozsudkem Persefoneii, měl co dělat, aby se zvládl soustředit na práci a teď se má ještě usmívat? Na všechny ty lidi, kteří si z většiny přejí její smrt? A kteří si jen protože jí nehodlá poslat na popravu myslí, že nebude dobrým králem? Jako jediný záchranný bod vidí tanec s Christophine. Ne, nezapomněl na to a ani to, co jí psal nebyly plané řeči. Na sebe si vzal černý oblek, pod kterým má bílou košili. Kravata je taktéž černá a v kapse má kapesníčky ve zlaté barvě. Zlato-černé má i hodinky na zápěstí a jeho jindy neposedně rozcuchané vlasy jsou sčesané na jednu stranu. Když dojde do sálu, na tváři má pečlivě nacvičený úsměv. Dokázal se už i během Selekce usmívat přirozeně, ale dneska to prostě nejde. Přejde ke trůnům a na ten svůj se posadí. Odolá pokušení hned číšníka požádat o sklenku nebo spíše flašku Whiskey a jen sleduje hosty.*

*Dnešní den strávila nad učením, aby nemusela přemýšlet nad blížícím se večerem. Teď už to ale nešlo oddalovat a jí se zmocnila nervozita. Naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Šaty ze začátku považovala za trochu moc výrazné. Poprosila o takové, které se budou hodit k jejímu náhrdelníku. Sukně byla širší, než měla minule, ale byla to na druhou stranu jen jedná těžká vrstva, zatímco minule se motala do několika vrstev tylu. Rozhodně s nimi však nezapadne, ale když si vzpomněla na radu Kel, zatnula zuby a rozhodla se je schválit a obléknout. Dneska večer se pozornosti stranit nebude. Vlasy si vyčesala, už jen z provokace, značka na jejím krku už dávno vybledla. Vydala se do sálu tak, aby tam byla načas. Doopravdy doufala, že ten dnešní proběhne klidněji než minulý, na chodbách si všimla posílené ostrahy kvůli rebelům. Tentokrát nezamířila přímo do rohu, jak měla ve zvyku, ale pohledem vyhledala kávovar, což ji donutilo se pousmát. Kdo ji zná, stejně by ji hledal právě tam. Udělá si malé espresso, alkoholu se dnes hodlá vyhýbat širokým obloukem.*

*Tohle je první oficiální akce paláce, které se účastní. A také je to pro něj poprvé, co má na sobě oblek, který absolutně netuší, jak se nosí. Košile mu přijde hrozně nepohodlná a od prostředka má posunutě knoflíky, takže se mu divně krčí a je to vidět i přes sako, kravatu si neumí moc uvázat a má jí nakřivo a vlasy mu trčí do všech stran. Ale i tak se snažil. Po hodině úporného snažení to vzdal a aby nepřišel pozdě, vydal se do sálu. Je divné jít k trůnům, i když tam vidí Xaviera. Moc netuší, co má dělat, protože je všechno tohle pro něj nové. Jako úplně nový svět. A taky tuší, že někdo, kdo ho zná bude mít poznámky nejen k tomu, jak je neschopný nosit oblek, ve kterém se furt vrtí, protože je to nepohodlný, ale i ke kruhům, které má pod očima, protože poslední noci skoro nespal.*

*Své věci už nechal přestěhovat k Nyv. Upřímně se toho zas tolik nezměnilo, přeci jen spolu už předtím trávili hodně času. Drby se o tom v paláci roznesli úděsně rychle, ale nějak moc ho to netrápilo. I když by ho nepřekvapilo, kdyby ho kvůli tomu vyhledala Liv na plese a rýpla si do nich.* /I když ona má, co říkat./ *Má obyčejný černý oblek. Stříbrné manžetové knoflíčky i hodinky, aby trochu ladil k Nyv a kravatu v podobném odstínu, jaký mají její šaty. Přeci jen tam jdou oficiálně jako pár. Políbí ji na tvář.* Sluší ti to. *A myslí to upřímně. Slušelo jí to vždycky a to i na minulém plese, přestože je rád, že vyslyšela jeho prosbu a nebrala si výrazný výstřih.* Nejraději bych zůstal tady. *Povzdechne si, ale následně ji vezme za ruku. Je to jejich první oficiální akce, když se ukážou spolu, bude to konečně všem jasné. A za to mu to stojí. Nikdo taky netvrdí, že tam musí být dlouho. Vydá se spolu s ní do sálu.* Něco na pití? *Zeptá se jí s mírným úsměvem. Bude se muset snažit, aby se soustředila na něj a ne na pozornost, která se k ní bude nyní upírat. Přeci jen je to i první oficiální akce paláce, kde na ni lidé pohlíží jako na princeznu.*

*Na dnešní akci se rozhodla vydat. Prakticky jenom protože doufá, že tu uvidí Javiera. Má pro něj i menší dárek v podobě zabaleného kvádru s mašličkou, který mu chce dát. A taky chce vidět jeho reakci na své šaty, které se rozhodla dneska vzít. Tmavě modrá barva není nijak zvláštní, ale šaty mají celkově spoustu výřezů. Má celá holá záda, velký výstřih, rozparek až nahoru ke stehnu a výřez na zádech přechází až dopředu pod prsa, kde je vidět na jejích bocích. Do tmavě modra má sladěné i lodičky, stíny a nehty. Těsně předtím, než odejde z komnaty si všimne na Illeagramu Javierovi nové fotky a musí se zaculit nad tím popiskem.* /Nezapomněl./ *Tohle nečekala a hrozně jí to potěšilo. Má pocit, že už jenom díky tomuhle se bude po zbytek večera usmívat. Takže když dojde do plesového sálu, úsměv jí neopouští. Jenom doufá, že Javier opravdu přijde, protože jinak ho po zahájení půjde hledat všude po paláci. Do té doby se ale uklidí ke stolu s občerstvením, kde si ukradne čokoládový bonbon.*

*Samozřejmě, že nevynechá večer, kdy se může pokusit sbalit nějakého sexy vévodu nebo jen strážce, který je tam do počtu. Na sebe si vzala černé šaty, které jsou takové upnutější. Jejich vrchní část je spíše průhledná a zakrývá jen to nejnutnější, její prsa. Líbí se jí jak se za chlapi otáčí jen když projde chodbou k Velkému sálu. Samozřejmě si vzala i černé lodičky, třpytivé, takže ladí k šatům. Líčení má jak je u ní ve zvyku tmavé a i černě nalakované nehty. Vzala si stříbrný set šperků a vlasy má v takovém drdolu? Pokud se to dá říct, sama neví, co to je. Jen se jí to líbilo a i podle komorné, který jí tern úče dělala se to hodí k šatům, takže tak. Vejde do sálu a hned si vezme sklenku šampaňského od jednoho z číšníků. Po chvilce skenování lidí, kteří tu dneska jsou najde v davu Christophine u kávovaru. Vydá se hnedka k ní s úsměvem na rtech.* Ve svých lekcích jsem se zapomněla zmínit o sklence šampaňského na uvolnění. Už jsi dneska na prince mrkla a napsala mu? *Zeptá se jí rovnou místo pozdravu.*

*Potom co se prohrabal všemi papíry a tak nějak dal něco dohromady šel na ples. Měl se tam ukázat. Byla to první oficiální akce na kterou měl jít jakožto král Švédska a popravdě se mu tam ani trochu nechtělo. Oblek který mu připravili byl snad z kožichu. Bylo mu v něm hrozné vedro a kravatu si musel povolit aby se neudusil.* /Asi zavedu nový pravidla oblékání a na plesy se bude chodit v něčem pohodlnějším./ *Ještě před plesem si dal panáka na přežití. Jinak by to asi nedal. Došel do sálu a porozhlédnul se kdo tu vlastně je. Nechtěl nějak strhávat pozornost a doufal že už někdo provedl nějaký skandál.*

*Na plesy se těšila, když byla komorná. Teď, když se ví, že má v sobě královskou krev a je jí věnovaná až nepříjemná pozornost je to trochu jiné, ale když si zase vezme, že tam půjde s Lucienem, tak je to hned lepší.*Děkuju, tobě taky. *Usměje se na něj. A jak mu slíbila, dneska ani na sobě nemá tak provokativní šaty jak minule. Na minulém plese ještě byla komornou a neměla takovou možnost výběru v tom, co si na sebe vezme. byla ráda, když sehnala ty šaty, které měla, i když ten výstřih se jí taky zdál moc. Nicméně na sebe si dneska vzala růžové šaty se zdobenější vrchní částí šatů, která je zároveň i tmavší. Tmavší a třpytivější má i lodičky. Jako jediný šperk zvolila náušnice, náhrdelník by taky neměla kam dát. Líčení a i nehty jsou ve světle růžové, jen decentní, tak jak je to většinou a co se týče jejích vlasů tak ty má vyčesané do vyššího drdolu, ze kterého má schválně jeden pramínek nechaný volně. * Nemusíme tam být dlouho. Pokud budeš chtít, po přípitku hned můžeme zmizet. V komnatě bychom se zabavili určitě stejně, možná i více, než tam. *Zazubí se na něj. A jí by to rozhodně nevadilo. Lidi by je tam spolu viděli a to stačí, ne?* Zatím asi jen vodu. Šampaňské si vezmu když tak na přípitek. *Pousměje se.*Aideen by koukala, kdyby slyšela, že sama naznačuji, že si možná dám jednu sklenku alkoholu. *Její sestra by z toho měla druhé Vánoce. Dneska tu ale bohužel není, což chápe. Musí být na ošetřovně. A sama se k ní ještě před plese, krátce po obědě stavila, aby zjistila jak se má a taky aby si s ní popovídala. Věří, že to tam musí být otravné. Když se rozhlédne kolem všimne si i Austina. Hned si vzpomene na to, ze si vlastně s Lucienem chtěl promluvit, z čehož znervózní.*/Třeba zapomněl../*Když ho ale sjede pohledem, musí k sobě pevně stisknout rty, aby se nezasmála.*/To mu komorné nepomohly? Někdo mu přece měl pomoct, když je tohle jeho první ples.*

*akcí se moc neúčastní, ale aspoň párkrát by tam asi zajít měla. Strávila dost dlouho přípravou, protože vůbec netušila, co si má na sebe vzít. Nakonec zvolila tmavě modré až skoro fialové šaty, které jsou plné třpytek. Své zrzavé vlasy má učesané do vysokého drdolu. Líčení má jen jemné jako vždy a doplňky také. Jakmile dojde na akci, zamíří ke stolu s občerstvením, protože tam zahlédne Chreyl - bratrovu snoubenku. Většinou je ze začátku dost stydlivá, ale u Cheryl je to jiné... přeci jen je to snoubenka Javiera.* Ahoj, ráda tě oficiálně potkávám. *zazubí se na ní, když dojde až k ní.* Vypadáš skvěle. *její šaty jí teda přijdou hrozně odhalující a nikdy by si něco takového na sebe nevzala, ale jí to sluší.* Kde máš Javiera?

*Od té doby, co přijel z hor je víceméně šťastná. Vída se s Cardanem a na tom jediném ji záleží. I když díky absťáku vypadá jako mrtvola. Bledou pleť zamaskovala make-upem. Stále se třese, to ale jen tak nezamaskuje. Stále je neklidná a už to přešlo do stádia, kdy i zvrací. Ale i tak se snaží být co nejvíc v pohodě. Na sobě má jak jinak než vyzývavé šaty. Jakmile dojde do sálu, pobaveně se koukne na Austina, ale automaticky zamíří k alkoholu, kde si i hned vezme do ruky skleničku whiskey a kopne ji do sebe. MOhl by přijít ardan, ráda by ho viděla, i když za ním chodí prakticky pořád.*

*Pomalu začíná poznávat známé tváře, když lidé vstupují do sálu. Samozřejmě včetně Xaviera. Tomu se ale zatím snaží pohledem vyhýbat. Nikoliv protože by chtěla zvyšovat napětí, ale protože potom, co napsala v posledním chatu, musela strávit deset minut pod peřinou, než se vůbec zvládla kouknout, co odepsat. Byla za to na sebe však náležitě hrdá. Užívá si svoje espresso, bez mléka a bez cukru, jak má nejčastěji ve zvyku, kazí to pak chuť kávy a ta je zrovna tady v paláci vážně kvalitní. Dokázala by si na to zvyknout. Ani ji moc nepřekvapí, když se k ní připojí Kel ve svých sexy šatech, v kterých by se Chris styděla vystrčit nos z komnaty, přestože nebyly zase až tak vulgární. Zavřít nad její poznámkou hlavou.* Nehodlám pít. Je tu až moc lidí. Ztrapním se raději v soukromí. /Navíc má na mě Xavier podobný účinek jako alkohol, tudíž není dobré tyhle dva faktory kombinovat./ *Počítá s tím, že musí ples zahájit a určitě se hned nevydá za ní, tak snad bude mít čas na to, aby káva zabrala a uklidnila jí nervy.* Psali jsme si nedávno. *Zaškubou jí koutky nad tou vzpomínkou.* Ale pomrkávat na něj nebudu, vždyť se to na mě ani nehodí. *Protočí očima. Kel bere své lekce flirtování až moc vážně. Dnešní ples jí navíc přijde trochu divný. Vzhledem k tomu, že by zítra měl proběhnout trest Pers. Už jen při té myšlence se jí dělá zle. Nepřijde jí to správné a navíc nesnáší pohled na krev. Bude se muset soustředit jen na to, aby zítra nezkolabovala. Potřese hlavou. Teď na to myslet nechce.*

*Dnešní den pro něj začal opravdu zvláštně. Když ráno jako první vstal, rozhodl se jít do kuchyně paláce s tím, že Sim udělá překvapení a udělá ji snídani do postele. Jenže, když vstával, všiml si docela dost tmavé modřiny na své paži, která mu přišla zvláštní, jelikož si nevzpomínal, kde k ní přišel. A když vstal, tak se mu pěkně zamotala hlava a celkem dost mu hučelo v uších. Ale nic si z toho nedělal, protože to přikládal k tomu, že se jen špatně vyspal a že se ve spánku třeba i o něco něco bouchnul, což mu mohlo způsobit právě tu modřinu. Celý den trávil se Simone a s Rafem, tudíž si celý den užil a po obědě se i Sim zeptal, zdali by nešla s ním na ples, chtěl ji vidět zase v šatech a zatančit si s ní. Samozřejmě mu přišla nádherná ve všem, ale v šatech ji viděl jen jednou a toužil po tom, aby ji tak viděl v jeho blízkosti znovu. Jakmile se Sim vyrazili, tak ji ještě nabídl rámě a až poté se s ní rozejde do velkého tanečního sálu.* Jsi strašně krásná. *Usměje se na ní, když si ji již poněkolikáté prohlédne a rozhlédne se po dění plesu.* Chceš nejdříve tančit, nebo si půjdeme stoupnout třeba k nějakému občerstvení? *Optá se a koukne na ní.*

*Ne že by se akcí tady účastnil. Nepamatuje si, že by vůbec na nějaké byl, ale tak rozhodne se to přetrpět a jde tam. Taky odolá chuti si vzít Tita, jeho doomácího mazlíčka hada, ale hádá, že by as všichni utekli. To by mu taky nevadilo, ale rozhodne se to nepokoušet. Jelikož byl ve městě, bál se, že tu akci nestihne brzo. Ale nakonec to stíhá. NA sobě má košili s krátkým rukávem, jelikož má na ruce čerstvé tetování, tudíž je to ještě citlivé, takže i sako má přehozené přes rameno. Nechal si vytetovat ten text, co mu Cheryl na ruku napsala, aniž by věděl co to znameá. Ale zajímá ho to, protože je tam Chica Loca a to je jediné, co chápe. Když dojde do sálu, hned se rozhlédne po snoubence a zděsí se, když u ní uviidí jeho sestru. Vsadil by se, že mu jde vidět ta hrůza v obličeji. Hned přidá do kroku a dojde tam zrovna, když slyší její otázku.* Javier je přímo tady, pelirrojo. *Pronese pobaveně směrem ke své sestře a otočí se s úsměem na Cheryl, přičemž když ji vidí pořádně, má problém mluvit.* /Můžu ji vzít do komnaty a ty šaty ji sundat?/ Vypadáš nádherně, Chica Loca. *Pronese, když konečně najde ztracený hlas.* Jen se mi nelíbí, že tě všichni vidí takhle odhaleou. *Zamrmlá a jednou rukou si ji přitáhnek sobě.*