Altánek na jezírku

Axel B. Formokelse

V palci bol takmer už týždeň a ešte nestretol ani živú dušu. Akoby sa znovu ocitol doma niekde v ľadovej ničote a jediné kto mu robil spoločnosť bol on sám. Nie že, by svoju spoločnosť nemal rád. Práve naopak on sám si najlepšie rozumel a bol pre seba najlepšia spoločnosť. Avšak možno by po tom dlhom čase strávený osamote naozaj niekoho ocenil. Spoločnosť ľudí mal rád aj keď nepatril rozhodne medzi ľudí čo, niekoho vyhľadáva skrátka len, teraz mal akúsi potrebu sa stretnúť živou osobou. Celý deň v izbe byť zavretí nemohol a jediná možnosť ako, sa dostať niekde kde sú ľudia je prejsť cez dvere a vyjsť von. Lenže ďalšia nevýhoda, ktorá ho trápila bola, že slnko ktoré, v Illey svietilo bolo pre neho bolo otravné aj keď už pomaly zachádzalo. U nich v Grónsku bolo aj máji úplne nízke. Za to v Mindstone? Slnko na jeho v kus moc pražilo a ak by si nedával pozor rozhodne by mu slnko vypálili zorničky. Ale aj napriek tomuto faktu a novému strachu sa nakoniec rozhodol na seba navliecť biele tričko z krátkym rukávom a krátke nohavice pleťovej farby. Je to pre neho celkom nezvyk že, na seba neoblieka ešte ďalších sedem vrstiev oblečenia tak, ako doma. Ale predsa len ak sa nechcel uvariť tam vonku musel si na seba dať čo, najmenej oblečenia. Potom čo si na nohy dá divné topánky, ktoré zistil že, sa nazývajú žabky sa rozhodol zísť známu trasu zo svojej izby a zamieril kadiaľ si von. Cestu naspäť si pamätá veľmi dobre v hlave si robí pomyslený plán palácu a z radosťou do toho pridá aj vonkajšok. Dlhou chodbou prejde až nakoniec kde sa na neho usmieva krásna zeleň. Nemohol sa dočkať kým také niečo neuvidí a ako, malý chlapec sa rozbehne ústrety záhradám. Z úsmevom na perách vyjde von do záhrad kde okolo pobehujú deti, ktoré výskajú a smejú sa. Pohľad na ne ho nesmierne teší a najradšej by sa ku ním pridal ale, z tak obrovského pozemku chce vidieť oveľa viac ako, len pobehujúce deti po trávniku. Prechádza sa dlhou pieskovým chodníčkom a všade okolo neho vidí rôzne ozdobné kríčky, pomaly kvitnúce kvety a hlavne neuveriteľne krásnu trávu. Rád by si do nej na pár minút len tak ľahol ale, rozhodne by sa rýchlo po paláci rozkríklo že, grónsky princ sa bezdôvodne váľa sám po trávniku záhradách. O také klebety nestojí a rozhodne nechce aby, sa dostali k jeho mame a ešte aj snúbenici, ktorú tu vraj má stretnúť. Sám je z toho akýsi nesvoj. Ešte sa nedostal z toho čo, bolo predtým a už je zasnúbený z niekým iným. Cíti sa zmätene a má trochu starosti s čím sa stretne ale, nikdy nepochyboval, že to nezvládne. Jeho vojenský inštinkt mu vraví, že to nebude nič horšie ako, žena.* / Či už pekná alebo nie nejak to prežijem./* Povie si sám pre seba a potom odbočí od cestičky v pravo. Kde narazí na jazierko a uprostred je krásny altánok vyjavený pozeral na tú nádheru akoby, videl ducha. Keďže tam nechcel len tak postávať rozmýšľal ako, sa tam môže dostať. Loďku najprv nevidí a je rozhodnutý že, to bude musieť preplávať.*

*Nedokázala vydržet v komnatě ani o minutu déle, a tak se rozhodla vypadnout a projít se. Vzhledem k tomu, že zatím na kůži hřálo světlo dohasínajícího dne, vzala si šaty sametové temně rudé šaty s dlouhým rukávem a lemem asi po kolena. Na zádech měly poměrně hluboký výstřih, díky čemuž nemohla mít podprsenku, ačkoliv vepředu byly šaty a téměř ke krku. Narozdíl od svých sester však nebyla na hrudi tak obdařená. Občas jim záviděla, jelikož jejich vnady by se v autě mohly charakterizovat jako druhotné bezpečnostní airbagy, zatímco ona by si při nehodě asi rozmázla hlavu o volant, ale mělo to i jisté výhody. Ačkoliv se to k šatům zrovna moc nehodila, obula si černé pohodlné tenisky, jelikož věděla, že půjde do lesa a na to se sandálky jednoduše nehodily. Šaty asi taky ne, ale přeci jen musela mít nějaký osobitý styl, ačkoliv jeho svědky budou možná tak ptáci a veverky a nikdo jiný. Doslechla se něco i jezírku s ostrůvkem, na kterém byl vybudovaný altánek. Vzhledem k tomu, že byla ve skrytu duše opravdový romantik, tohle místo rozhodně toužila spatřit. Bylo jí celkem jedno, že už bloudí asi hodinu a možná se jí do rozpuštěných vlasů zamotala nějaká ta větvička a lístky. Potřebovala se jen udržet v pohybu. Všimne si růžového keříku, akorát rozkvétá. Ale to, že je tu vysazený, bere jako dobré znamení, že jde správně.* /Trn za trnem - jako růže. V roztrhaném triku./ *Přejede po jednou poupatu prsty a potlačí povzdech.* /Preparuje z vlastní kůže, bože, to je křiku!/ *Kráčí dál. Občas si v duchu ráda skládá rýmy, krátké básně, které nikdy nespatří světlo světa a zůstanou zapomenuty zde pod hustými jehličnany, pohřbeny v mechu a kapradí. Občas jí však utkání v paměti, a pak je zapíše do deníku. Avšak ani ten už nikdy nedá nikomu přečíst. Paul se postaral o to, aby se za své básně styděla a nepovažovala je za umění a pouze způsob, jak se trapně vyjádřit že svých romantických nereálných představ.* /Trn za trnem - spousta práce, začíná to chápat.../ *Zastaví na vteřinu, už se jí těžce dýchá.* /Preparovat vlastní srdce? Kurva, to byl nápad!/ *Od té doby, co užívá drogy, se její kondice logicky zhoršuje. Snaží se zdravě jíst, cvičit a běhat. Ale stejně pokaždé uběhne o něco kratší vzdálenosti, zadýchá se rychleji. Byla ve válce s vlastním tělem a prohrávala na plné čáře. Momentálně byla ale v dobré fázi. Poslední dávku heroinu měla před šesti dny. Několik hodin byla ve šťastném a slastném deliriu, které se na následující tři dny proměnilo v peklo. Jako vždy se zuby nehty držela, aby abstinenční příznaky přestála a nakonec se jí udělalo líp. Pár dní jí pak vydrželo předsevzetí, že tentokrát už si další dávku nevezme. Tentokrát s tím určitě skončí. Už žádné drogy. A přesto se stalo něco, co ji dohnalo zpět. Nešlo jednoduše jen tak přestat. Touha po onom pocitu bezstarostnosti se vkrádala zpět tiše jako zloděj uprostřed noci, nahlodala ji... A ona jí pak vždycky podlehla. Následně si celým cyklem procházela znovu. Její naděje a zbytky optimismu však pomalu zkomíraly.* /Co na tom, stejně život není určeny k tomu, abychom ho přežili, no ne? Všechno směřuje k smrti./ *Vyžene si ty depresivní myšlenky z hlavy. Ještě ne, dnes ne. Dnes je přeci dobrý den. Stromy prořídnou a objeví se cesta. Stačí pak už jen kousek a je u jezírka. No a co, že to obešla úplně špatně a cesta se nejspíš vine už od bůh ví kde. Je na místě a to jí k spokojenosti stačí. Může si všimne po chvíli a bez rozpaků k němu přejde.* Loď. *Poví klidně bez pozdravu a rozhlíží se.* Měla tu být loďka, viděl jste ji? *Zamyšleně sešpulí rty a obrátí se na cizince. Prohlédne si ho v zásadě od hlavy k patě a jen nepatrně pozvedne obočí.*Ale jestli to máte v úmyslu přeplavat, prosím. Doporučuji se ale předtím svléct, v noci bývá chladno a oblečení by nestihlo uschnout, než zapadne slunko. *Podělí se o radu ochotně.* A já budu tady od břehu hezky fandit. *Dodá.* /A dívat se./ *Neznámý muž totiž byl rozhodně atraktivní. Dobře stavěná a osvalená postava, poněkud strohé, ale přitažlivé rysy ve tváři. Jo, rozhodně ho klidně bude povzbuzovat v plavbě na ještě předtím ve striptýzu, zatímco bude obdivovat jeho zadek, který v těch béžových šortkách celkem vynikal. Určitě musel hodně cvičit. Byl to strážce? Anebo někdo ze zahraničních hostů? No, na tom nezáleželo. Natáhla k němu ruku.* Lucy. Jen tak mimochodem. *Představí se opožděně, ale nezdá se, že by ji vlastní nedostatek taktu trápil.*

*Ohromený prírodou a stratený vo vlastných myšlienkach, z úsmevom na tváry sleduje okolo seba tú krásnu prírodu. Cítil sa hlúpo, že tam len tak postáva a sleduje nehýbajúce jazierko, ktoré by sa mal ktosi asi viacej starať. Pretože, zelená voda do, ktorej chcel pred chvíľou skočiť ho už tak príliš nelákala. Bál sa, že v tom jazierku žije aká si príšera, ktorá čakala len na to, kedy sa práve on odhodlá prejsť k jazierku a potom ho unesie pod hlbiny.  Nebol pripravený umrieť tak zahanbujúcou smrťou ako, je zabitie príšerou, pokĺznutím  alebo inou smrťou, ktorá neobsahuje boj zblízka alebo padnúť v boji za svojho blížneho. Tak si vysníval zomrieť a veril, že jeho bohovia ho vyslyšali, aby mu niečo také dali. Nie, že by chcel teraz umierať svoj život má rád aj keď dostal ťažký údel na svoje plecia. Nikdy nebol len obyčajným princom etiketu ovláda zbežne a možno aj to nie. Nebudú ho považovať v Angcii za úplného barbara a pohana?  A čo ak tá korunná princezná zruší zásnuby rovnako tak, ako ich aj oznámila? Čo ak už nikdy nebude schopný milovať a všetku lásku, ktorú kedy cítil dal jedinej osobe, ktorá žila v Grónsku odlúčená od neho rovnako ako, aj on od nej. Ak, by sa nachádzala pred ním tamto v tom altánku neváhal by a skočil by do tej vody. Neváhal by ani minútu a skočil by za ňou. Nachvíľu jeho oči spočinú aj na altánok pred ním a skúma ho lazerovým  pohľadom či, tam naozaj nenájde loďku. To by vysvetľovalo prečo, sa pri brehu žiadna nenachádza alebo hľadá zle? Sám nevie ale postávať len tak pri brehu nie, je zrovna pre neho normálne. Ani sám nevie prečo. Cíti sa hlúpo keď nijak nezamestnáva svoju myseľ, ruky, nohy čokoľvek. Nerád len tak postával ako blázon. A ešte nepoužiteľný.* / Nemohol by sa sem niekto prísť?/* Opýta sa skôr niekoho tam hore jeho božstvu než sám seba. Bol by rád keby vtom paláci duchov niekto aj bol ale, skôr má pocit že, tam ani nikto nežije. Je možné aby, skoro týždeň nikoho nestretol? Alebo sa stretávajú niekde kde má barbar ako on vstup zakázaný? Nad tou myšlienkou zatrasie hlavou. Nie je žiadny barbar! Prežil toho viac ako, tieto padavky v paláci. Omrzli niekomu v dvanástich prsty na nohách? Plával niekto na ľadovci? Alebo utekal niekto pred ľadovým medveďom? Zabil tu niekto už človeka? Idú mu otázky v neustále v hlave a nedokáže ich tlmiť. Možno ani nechce hnev ktorým, ním prejde je ako ľadová prehánka, ktorá skrátka odíde.  Tá jeho odviala preč práve preto, lebo počul koho si kráčať. Pre prípad napol všetky svoje  svaly aby, sa dokázal brániť. Predsa len otec z neho vytrénoval stroj na zabíjanie hoci, ním nechce byť stal sa ním už dávno keď strieľal v snežnej pustatine dánskych vojakov. Sám nevie koľko ich zložil alebo možno to ani nechce vedieť či, je naozaj monštrum. Keď sa postava v bordových šatách blíži bližšie ku nemu jedným očkom ju sleduje, ako sa k nemu rúti a hovorí tak jednoduché slovo.* Loď?* Nechápavo sa zamračí a potom mu dôjde čo myslela.* Nevidel som ju možno ju odniesli?* Kývne ramenami a teraz si ju môže poriadne obzrieť. Na blondínky mal vždy slabosť a nad tou predstavou neskryje dokonca ani úsmev. Páči sa mu ženské sebavedomie viac ako, poslušné Grónčanky, ktoré boli krotké ako baránky. Započúva sa pozorne do jej slov a musí sa nad tým pousmiať.*Ale ja nepôjdem sám zoberiem zo sebou aj Vás.* Povie jej mierne pobavene. Nehodlal sa ju vyviesť zmieri táto vyzerala rozhodne odhodlaná sledovať  ho ale, celkom bol zvedaví čo skrýva pod tými bordovými šatami.* Takže šaty dole ideme plávať.* Prikáže jej mrknutím a sám čaká, že to urobí prvá on ju zatiaľ sleduje pohľadom.* Ja som Axel teší ma.* Odvetí jej a nepodá jej ruku urobí zvláštne gesto a chytí sa za srdce. Tak dostávajú rešpektujúci pozdrav ženy v Grónsku je zvyknutí to robiť.  Nezamýšľal sa či je to inde inak. Nachvíľu sa zapozerá kde si mimo tvár Lucy a uvidí niečo, čo sa podobá lodi.* Aha! Tam je tá sprostá loď!* Zvolá skoro radostne a podíde ku nej.* Pekne ju teda skryli.* Povedal a podišiel k výklenku. Loď presmeroval k mólu. Obzrie sa za Lucy či tam za ním ešte stále je.*  Idete so mnou na druhý breh milady?* Spýta sa jej a rukou ukáže na čln.*

*Za tu dobu, co už je v Illey, tu stihla poznat pár lidí. Například sestru svého snoubence. Zdála se příšerně otravná a vlezlá, ale zažila už horší lidi. Alespoň byla upřímná, což si dovedla cenit, vzhledem k tomu, že její bývalý přítel byl manipulativní a prolhaný bastard, u něhož dodnes přemýšlela o tom, že by si v praxi vyzkoušela kastraci. Jenže věděla, že kdyby se mu znovu podívala do tváře, nejspíše by se zhroutila. Výlet do Illey jí tak přišel jen vhod. I tak se lidí zde spíše stranila. Snad až na toho strážce, s kterým si popovídala hned po příjezdu. Ne, že by to byl dlouhý rozhovor, když měl dost brzy hlavu mezi jejími stehny a ani později nebyla rozprava zrovna něco, na co by se ústa využívala, když bylo tolik jiných skvělých možností. Přesto toho už bylo kolik? Dva týdny? Ani do baru si zatím nestačila zajít. Ve městě byla jen na festivalu. Úžasné místo, kde sehnat pod rukou drogy, mimochodem, na takových místech se to zfetovanými lidmi stejně jen hemžilo. Byl to pro ni nejsnadnější způsob, jak si očíhnout okolí, aniž by se zbytečně vyptávala kolem. Neměla tu totiž spolehlivého dealera, a tak potřebovala být opatrná. Už tak do sebe ládovala velké svinstvo, natož aby bylo něčím říznuté a ona skončila na pohotovosti. To by si tisk ale smlsnul. Nyní má však jeden z těch “dobrých dnů” a využívá ho naplno. Podaří se jí po troše nesnází dokonce najít ono jezírko s altánkem. K tomu se tu vyskytuje exemplární příklad mužské populace, tomu se říká dvojitá výhra. A nebyla by to ona, aby se automaticky nedala do řeči.* Hmm, no jo. Taková věc, často ze dřeva, pluje na vodě, vozí lidi, aby se nenamočili a tak. Prostě loď. *Pokrčí rameny. No co už. Byl zatraceně sexy, nemohla očekávat, že bude taky chytrý. Stejně se inteligence u mužů značně přeceňovala. Podle ní byl mnohem důležitější třeba orientační smysl. Díky tomu by se s ním neztratila v lese a nepotřeboval by nejspíše ani podrobný návod na to, kde se nachází klitoris.* Odnesli loď... *Zahledí se na altánek.* Jistě, proč ne, logicky, kdo potřebuje loď na to dostat se na místo, kam se dá suchou nohou vstoupit leda s ní. *Zhodnotí to sarkasticky.* /Potlesk za úvahu./ *Pozvedne obočí nad jeho poznámkou.* Ale zblízka nebudu mít tak dobrý výhled. *Přizná jednoduše bez rozpaků.* Ah, dobrý pokus! Ale u prvního setkání se zásadně nesvlékám dříve než po pěti minutách. Bude tudíž ještě třeba alespoň dvě minuty nevázané konverzace. *Mrkne na něj a přejde k vodě. Skopne boty i s ponožkami a namočí si do ní špičky prstů.* Aah, navíc do tohohle dobrovolně nelezu. *Zhodnotí to. Byl přeci jen ještě ranné jaro, akorát skončilo období dešťů a voda jednoduše ještě nebyla dostatečně teplá, pokud člověk nebyl otužilec a to ona rozhodně nebyla. Sice nepatřila mezi fifleny, ale preferovala horkou vanu před ledovou lázní. Raději se tak věnuje jejímu nového společníkovi. Představí se mu a už už by natáhla ruku, aby si s ním potřásla, ale on jí místo toho věnuje ono zvláštní gesto. Bohužel politika a historie nebyly její obor, tudíž si nespojila ono přiložení ruky na srdce s tím, že pochází z Grónska.* /No, tak nic./ *Řešit to nehodlá.* Jsem si jistá, že těší, jsem úžasná společnice. *Odpoví místo toho rozverně.* Ale taky mě těší, Axeli. *Ujistí ho. A je to pravda, už jen protože je na něj hezký pohled a na jeho jménu si nevyláme jazyk, ačkoliv má Axel též přízvuk a tudíž nejspíše přeci jen nebude zdejší.* Loď byste neměl urážet. Třeba má citlivou duši. *Prohodí a vydá se za ním. Přeci jen, ona tu loď hledala první! Nu, možná ne... byl tu přeci jen dřív. Ale první řekla, že ji hledá. On si to klidně může přeplavat. Ona sem přišla navštívit altánek a hodlala dojít až do cíle své cesty.* Pěkně, rovnou na očích. *Neodolá drobnému rýpnutí. Přeci jen ji doopravdy našel pouhým pohledem, no ne? Spoustu lidí její sarkasmus a schopnost vše proměnit ve vtip rozčilovala, ale pro ni to bylo nyní typické, jakýsi obranný mechanismus. Každopádně v jejím tónu bylo znát, že to nemyslí zle. Alespoň vůči němu ne. Zhodnotí vratkou loďku kritickým pohledem, ale následně se jí v očích mihne touha, když oči stočí k altánku.* Rozhodně. Ale jste zodpovědný za můj bezpečný převoz. *Do lodi nastupuje opatrně až po něm a bosa. Nechce se jí vracet pro boty, navíc stejně jedou jen do altánku. Není to tak, že by razila na výšlap do hor. Vůbec se jí nelíbí, jak se loďka houpe. Usadí se a nervózně se zahledí na vesla.* Myslela jsem to vážně. *Dloubne do jednoho.* Neumím tuhle zpropadenou věc řídit. *Pokrčí rezignovaně rameny. Doufala, že by na to zde přišla způsobem “pokus omyl”. Jenže teď tu byl on a jí se nechtělo veřejně ztrapňovat. Tudíž doufala, že on s veslováním nějakou zkušenost má. A pokud ne, tak se může ztrapnit on, zatímco ona bude pohodlně sedět.* Jinak mi můžeš tykat... Pokud jsi čekal na svolení od dámy. *Protočí jemně očima. Zdá se jako rozený gentleman.* /Když nepočítám to, jak mě vybízel, ať se svléknu. Že by pod tou fasádou přeci jen byl někdo, kdo si chce hrát?/ *Protože ona si hrála ráda. Byla rozený provokatér. Určitě by vás zvládla jak rozesmát, tak vytočit k nepříčetnosti. Občas obojí v jedné minutě.*

*Všetko mu prišlo tak fascinujúce na tej zelenej prírode v Illey. U nich v Grónsku bola jar len chvíľu a prišlo mu skôr, že skoro vôbec nebola. Roztopil sa len sneh a mráz nachvíľu odišiel do vysokých hôr nad nimi. Axel odjakživa obdivoval tú krásu zasnežených hôr, ktoré sa nad nimi týčili a ochraňovali ich pred masívnymi snežnými búrkami, ktoré zmietali hlavne stred jeho krajiny. Kde je život ľudí takmer nemožný. Tú časť krajiny nikto nedokáže skrotiť a tak ju nechávajú na pospas prírode a zúriacemu mrazu. Spomienkami zablúdi na čas kedy tam ako, mladý spoločne s inými vojakmi museli v treskúcej zime okúsiť skúšku mužnosti. A získať si tak najvyššiu vojenskú hodnosť. Po ťažkých dvoch týždňov to prežil a on sa tak stal prvým princom a veliacim generálom.  Predtým sa na to tak dlho pripravoval, že bol naozaj rád že, zakúsi len jednu skúšku a je  z toho vonku. Zďaleka to tak nebolo pretrpel si toho oveľa viac ako, si jeden mohol myslieť.  Možno práve preto, potreboval spoločnosť. Nechcel myslieť na to čo, bolo v Grónsku kde nechal starý život. Do Illey si prišiel po svoju nevestu a s ňou príjmuť aj nový život. Znelo to možno až príliš idealisticky aj na neho ale, myslieť na negatívne veci ako, si ani nedokázal keď bol obklopený krásnou prírodou a k tomu sa k nemu dostala ešte aj pekné dievča. Rozhodol sa jej úplne venovať. Nečakal, že bude taká papuľnatá ale, donútila ho k mini úsmevu. Keď mu vysvetľuje na čo slúži loď.* Wau ďakujem za toto objasnenie.* Odvetí jej sucho a ruky si založí na hrudi. Má pocit, že tá žena si asi príliš dovoľuje ale, nie je to muž aby ju mohol zdrapiť a hodiť do vody. Tie posmešky musí vydržať a predsa len on by na ženu nikdy nestiahol ruku. To by potom jeho mama stiahla kožu z neho. A o to rozhodne nestojí. Keď znova pustí z úst hlúpu úvahu a Lucy sa toho chytí prevráti očami stĺpkom.* Zaujímalo by ma či niekedy táto ženská dokáže držať jazyk aj za zubami.* Odvrkne jej a ďalej jej na to viac nepovie. Je zvyknutí toho veľa nenahovoriť za to žena pred ním zjavne nevie držať klapačku. To už sa mu predstaví a konečne vie ako, sa volá.* O tom nepochybujem.* Jedným kútikom sa usmeje a potom konečne uvidí loď, ktorej sa poteší a môže sa ku nej odkráčať. Hlas Lucy ho vyruší a musí si povzdychnúť nad tým čo, povie. Musí sa krotiť aby, ju nehodil do vody ale hold nie každý je predsa poverčivý a nábožne založený ako sú Grónčania. Svojich bohov uctievajú a modlia sa u nich o silu. Tak ako, aj on teraz prosí všetkých bohov aby, mal silu vydržať  tento okamih z Lucy.*  Nebodaj má loď aj svojho právnika.* Otočí sa na ňu s podá jej ruku aby, nastúpila. Zjavne to zvládne sama úplne bosá a tak nechá na brehu svoje šľapky aj on. Počuje jej mrnčanie, že čln nevie riadiť. Užíval si, že má teraz navrch pretože, on vedel riadiť všetky prostriedky ktoré, existujú dokonca aj ponorku!* Ja to šoférovať viem.* Teraz jej venuje mini úsmev a a zaprie sa do vesiel aby, sa konečne vydali na druhú stranu brehu. Ku krásnemu altánku, ktorý vyzeral až príliš romanticky a on musí preplávať breh práve z tou hubaňou. Nie že, by mu to extra vadilo len sa rád hral, že ho to otravovalo. Skutočne bol rád, že nejaká živá bytosť sa nachádza v paláci. Pri jej poznámke že, jej môže tykať len prikývne.* Je to skôr jediné čo, si pamätám z etikety.* Prizná sa s malým úškrnom a pozrie sa niekam inam než na ňu. Aj keď to bolo ťažké keď tu bola pred ním len ona a zacláňala mu vo výhľade na krásnu zelenú prírodu.* Odkiaľ pochádzaš? Nie si odtiaľ to? * Zamyslí nahlas a zaujíma ho jej národnosť alebo možno chcel len udržať konverzáciu.*

*Nebyla by to ona, aby si neodpustila poznámku. Sarkasmus měla odjakživa v krvi. Dost to však potlačovala, když byla ve vztahu s Paulem, kterému přišlo, že je až moc cynická a drzá. Samozřejmě to neřekl hned tak napřímo. Jen sem tam utrousil poznámku, která byla ránou pro její sebevědomí a ani si nestihla uvědomit, že den ode dne více umlká, až nakonec jen tiše přitakávala na věci, které říkal. Bylo hezké mít zpátky svůj hlas, jakkoliv otravný se ostatním mohl zdát.* Rádo se stalo. *Odpoví mu ochotně s nevinným pohledem, jako by si nebyla vědoma toho, že to mínil ironicky. Zdá se, že její poznámky ho dokážou rozladit, ale zůstával klidný jako hladina jezera, kterou dnes nečeřil ani nejmenší vánek. Přesto teplota pomalu klesala, ačkoliv zatím slunce vyvažovalo tento pokles hřejivými paprsky.* Jistěže ano. Občas taky musím spát. *Informuje ho ochotně.* A taky jsou jiné a lepší věci, které jdou s ústy dělat. *Poučí ho, koutky úst se jí pozvednou do drobného úsměvu, který jen doplňuje jasnou dvojsmyslnost poznámky.* /Ani bys neměl./ *Pomyslí si. Musela však uznat, že když se Axel alespoň náznakem pousmál, dodalo to jeho tváři úplně jiný výraz. Méně lhostejný a chladný. Hned působil sympatičtěji. Spolu s ním se vydá k objevené lodi.* Jistě. Zastávám se všech němých nemohoucích předmětů, které lidi považují za samozřejmost. Někdo jim hlas poskytnou musí. *Vykreslí se v tom nejlepším světle.* /Kdy jsi například vzdal naposledy úctu toaletnímu papíru? Taková drobná vymoženost lidství a jak nám usnadňuje život!/ *Má očividně vážně dobrou náladu. Nastoupí s ním na loď, ačkoliv jí ani trochu nedělá dobře, jak se ta kocábka houpe.* Opravdu, nebo o tom jen rád mluvíš a skutek utek? *Pozvedne obočí, když se chvástá, ale trvá mu, než za vesla doopravdy vezme. No dobře, možná byla trochu drzá. Nyní si však může užívat výhled a poklidnou atmosféru místa. Spousta lidí by řekla, že se hodí do prostředí hlučných klubů, ale byla to skrytá místa jako tahle, kde by si dovedla představit žít. Ve slovanské kultuře existovaly mýty o bludičkách. Ženy, které zatratily vlastní život a lákaly do močálů zbloudilé duše. Takové příběhy milovala.* Etiketa se přeceňuje. Upřímnost nikoliv. *Prohlásí klidně.* Odkud bys hádal, že jsem? *Zeptá se pobaveně a ruku natáhne přes okraj loďky, aby konečky prstů pohladila zrcadlovou hladinu.* Mohla jsem taky přijít z jiného světa a jako stvoření ďábla mám za úkol přivést tě na zcestí. *Prohlásí schválně zachmuřeným a dramatickým tónem, načež si zastrčí pramínek vlasů za ucho a zadívá se na něj znovu s tím svým tajemným pokřiveným poloúsměvem.* Ale něco mi říká, že už jsi stejně napůl cestě tam. *Dobírá si ho a zahledí se za jeho rameno.* Trochu vpravo. *Naviguje ho, aby se mu podařilo zakotvit u schodů do altánku. Nejspíš vstala moc brzo. Zdálo se, že loď již stojí na místě, ale ona se v tomhle nevyznala. Nejspíš měla jako těžšího nechat vystoupit jeho. Ale byla nedočkavá a impulzivní. Přesto ji dost překvapilo, když se loďka zhoupla a přirazila bokem ke kameni. Trhnutí ji donutilo zavrávorat o krok zpět a potknout se o kraj loďky. Zachytí se první věci, co má na dosah, a tou je Axel, ale ani jeho solidní postava nezabrání tomu, aby nespadla do jezírka. Na vteřinu klesá pod hladinu. Onen šok z ledového objetí vody ji donutí vypustit všechen vzduch z plic. Vteřinu ji láká představa rezignovat a prostě klesnout ještě hlouběji. Nakonec však vykopne nohou, jednou, dvakrát rozvíří rukama okolní prostor, aby se zalapáním po dechu vynořila nad hladinu. Shrnula si dlaní prameny vlasů z obličeje, aby viděla, jak daleko je od schodů a loďky. Ještě že se nemalovala, jinak by teď vypadala jako mýval. Rty jí rychle modraly. Voda byla na její poměry vážně studená. Ani se nezajímala, kde je Axel, urychleně udělala několik temp, aby doplavala ke schodům a vyškrábala se na ně. Zvedne se a z nasáklé sukně udělá uzel a snaží se z ní vyždímat nějakou vodu, zatímco si pod nos mumlá nadávky v několika světových jazycích. Sukni si tím vyhrne dost vysoko na stehna, ale co už s tím. Šaty se na ni stejně nalepily jako druhá kůže a vzhledem k tomu, že neměla podprsenku, odhalovaly docela dost. Stejně pochybovala, že pan slušný, tohle viděl poprvé. Možná měl vychování a způsoby, ale působil, že je snad i starší než ona.*

*Nemal rád sarkazmus ani nič spojené s tým kedy sa ľudia vyjadrujú nejednoznačne. Potom sám vedel či hovoria ľudia také veci naozaj alebo si z neho len vystreľujú. Spočiatku mu také niečo aj naozaj liezlo na nervy ale, teraz si na to dokázal zvyknúť. V armáde sa potykal z rôznymi indivíduami, dokázal si zvyknúť aj na to, že sedí v loďke s otravnou ženou. Ťažko sám sebe priznával že, pohľad na ňu nie je úplne škaredý. Ale keď otvorila ústa zakaždým to s ním trhlo a najradšej by hodil sám seba cez paľbu ich člnu. A tak by nechal slečinku ako, je Lucy nechal mordovať sa s člnom. Síce na druhú stranu to nebolo ďaleko rozhodne by mala čo robiť.  Niečo také si mohol predstavovať len svojich predstavách ak, by ho potom čo, by toto vykonal nestihlo aj samotné peklo.  Zo zamyslenia ho dostane jej hlas a jej hlas, ktorý mu oznamuje že, býva ticho keď spí. Ďalšie slová ktoré, povie ho v duchu vyvedú zmieri ale, navonok prezradí len chabý úsmev. / Čo iné som si aj mohol myslieť?/* Povie si keď započuje jej dvojzmysel a najradšej by sa z tej loďky stratil. Grónské ženy nikdy nerozprávali tak otvorene o sexe a o tom čo, robia z inými mužmi po nociach. Zjavne sa plietol ak, si myslel, že to bude inak aj u iných. Na jej slová nič nehovorí ignoruje ich túto debatu nechcel príliš otvárať len sa zatváril kyslo a pokračoval skleneným pohľadom ďalej. Nebol úplne ľahostajný k jej kráse práve naopak všetky tie podpichovačné poznámky sa Axelovi vlastne páčili. Len ich nevedel ukazovať tak, ako aj Lucy ďalšiu poznámku o neživých predmetoch sa neveriacky na ňu pozrie.* Si si istá, že potrebujú aby, boli vypočuté? Je to len loď skutočnú dušu nemá ale, ten kto ju vyrobil dušu má nepotrebuje aby, vypočul aj niekto jeho?* Zamyslí sa nahlas a zapozerá sa na jeho spoločníčku pred ním. Je pekná aj keď možno trochu utáraná ale, mĺkve ryby nemal až tak celkom rád. To už sa znova pýta a to ho donúti malému úsmevu. Málokto ho donúti aj k tomu ale, zjavne ona mala talent byť otravná čo, ho nútilo sa usmiať.* Neviem možno Francúzsko alebo Rakúsko? * Navrhne krajinu nebol si tým úplne istý a možno trafil úplne mimo. Nechcel pred ňou vyzerať ako, mamľas čo, sa nevyznal v geografii pretože, v skutočnosti bol v geografii  naozaj dobrý. Odmalička rád sedel pri glóbuse a pozeral sa na celú zem,  ktorá je zmenšená do podoby jeho glóbusu. Nemohol uveriť, že aj práve teraz sedí na loďke úplne z cudzím človekom tisícky kilometrov od svojho domova. Z mladou ženou, ktorá práve vyzerala ako, víla keď sa tak nakláňala a hladila rukami vodu. Jeho pohľad vtedy spočinul na nej a v duchu si mohol priať jediné. A to je stať sa tiež hladinou aby, pocítil aj on ten nežný dotyk ruky. Keď sa tak nakláňala vyzerala takmer magicky. Priezračná voda so spojením odrazom zapadajúceho slnka odrážajúc sa od loďky, by Axel naozaj povedal, že vezie spoločne sním aj nejaká lesná víla. Dokonca aj jej slová mu to nachvíľu utvrdia.* Nuž potom umriem z úsmevom na tváry.* Odvetí jej a v jeho slovách skryl kompliment ktorý jej práve zložil. Sám zo seba bol prekvapený, že niečo také dokázal vytvoriť prišlo mu to tak trochu prozaické. O slovách že, je na ceste do pekla sa nepohorší nič to ním neurobí. Jeho božstvo nežije v pekle je stvorené s prírody a všetkého živého. Ak sú ľudia dobrý odíde za jeho bohmi niekde tam hore a ak nie, narodí sa znova a svoje činy bude musieť napraviť.* Každý si prechádza peklom, kto povedal, že peklo nie je v skutočnosti život.* Odovzdá jej múdro a potom opatrne sa snaží zaparkovať pred altánkom. Vidí, že dievčina pred ním je poriadne nedočkavá a zjavne aj nemotorná. Najprv padne na neho a nakoniec sa prevráti do vody. Axel sa snažil vyrovnať loď aby, nepadol. Snaha sa však vôbec nepodarila pretože, aj napriek tomu sa ocitol vo vode aby, zachránil Lucy tá sa našťastie z vody vynorila a dostala sa aj na okraj schodov ku altánku. Chvíľu v šoku sa ku nej nakoniec prekĺzol ku nej. Narozdiel od nej nebol úplne mokrý od pása hore si zachoval sucké tričko za to nohavice mal mokré úplne. Voda bola studená ale, rozhodne ju mohol porovnať tej z kohútika čo, tečie v Illey. Potýkal sa z horšou teplotou vody nateraz ho ale, nezaujímala teplota vody aleči, je poriadku Ludy.  * Ty si fakt naozaj neuveriteľne nedočkavá.* Pobavene jej povie a čupne si pred ňou aby, sa na ňu pozrel. Vidí, že sa trasie a už bez tak bledú pokožku má úplne bielu.* Si v pohode? Potrebuješ zahriať však?* Spýta sa jej alebo ju skôr oboznamuje, že sa jej bude dotýkať. Jeho celé telo kričala nech to urobí nech ju ohreje a privinie k sebe aby, mu to neomrzla. Hoci jemu také osvieženie padlo vhod. Presunie sa ku nej na schodík a tesnej blízkosti si sadne vedľa nej. Rukou je posunie vlasy z chrbta kde položí jeho ruku a prisunie si ju tesne na svoje telo. Nebolo mu to príliš potuchy ale úprimne sám nevedel ako, inak ju zahriať ak, nechcela ležať v posteli z chrípkou.*

*Nezdálo se, že by byl Axel zrovna fandou sarkasmu, ale zároveň se občas dovedl nad jejími poznámkami i pousmát a vyloženě na ni nekoukal jako na otravný hmyz a to jí stačilo jako tiché svolení k tomu, aby vesele pokračovala. Ne, že by se snad jinak hodlala omezovat. On do té lodi sedl s ní a dobrovolně, takže se odsoudil k tomu s ní strávit nějaký čas. Na její dvojsmysl nereaguje, což jí donutí se lehce usmát.* /Nejen gentleman, slušňák skrz naskrz./ *Zhodnotí si ho v duchu. Ale kdo ví, třeba byl zvyklý na milejší děvčata. Ale že by s ním nikdo nikdy takhle otevřeně neflirtoval? Při tom, jak vypadal? To bylo těžko uvěřitelné. Zamýšleně se na něj zadívá.* I věci můžou vyprávět příběhy. Třeba tahle loďka. Leží tu schovaná celé dny, byla určena k tomu plout na vodě, ale je od ní odloučena. Viděla už mnohé lidi. Smutného chlapce, který se přišel vyplakat z nešťastné lásky, milence, kteří si zde vyznali lásku... Když člověk trochu otevře mysl, dovede si to představit. Ta atmosféra tady... Možná nemá duši, ale to neznamená, že se do ní nemůžou otisknout vzpomínky. *Pousměje se.* Lidem nasloucháme pořád, občas i když bychom neměli, anebo když nemluví pravdu. *Pokrčí rameny.* Ne, že by místa a věci taky nemohly klamat... *Potlačí povzdech a trochu zasněně prsty pohladí hladinu.* Celkem blízko. *Uzná pobaveně.* Nejspíš bys byl v hádání lepší než já, takže se ani snažit nebudu. *Ani zeměpis nebyl její obor. Vynikala v jazycích, psychologii, biologii a matematice. Nebo si minimálně aspoň tyhle předměty ve výuce vždy užívala a to se odrazilo i na jejím prospěchu. Takhle na dotek hladina příjemně chladí, ale ponořit se do té studené lázně by se jí stále nechtělo.* /Oh, že by v něm přeci jen něco bylo?/ *Zahledí se zpět do jeho tváře.* Nu, to by mi hned zlepšilo den. Všechno to týrání nevinných duší umí být vyčerpávající. Ale jeden úsměv od tebe a hned mám zas chuť do práce. *Zazubí se na něj zvesela, zatímco s ním žertuje a flirtuje v jednom. Nad jeho sdělením však jen lhostejně trhne rameny.* Moudrá to slova. Ale já bych život nazvala spíše očistcem. *Alespoň jí se to poslední dobou tak zdálo. Možná neprošla stejně těžkýma věcma jako on. A kdyby věděla, odkud je a čím si prošel, ani by si jejich utrpení nedovolila srovnávat. Přesto si nesla nespočet šrámů na duši. Když konečně dorazí k altánku, nedočkavě se škrábe na břeh, ale místo toho skončí ve vodě. Ani si nevšímá toho, nakolik smáčela Axela, jen chce být co nejdřív zase v suchu. Vyleze na schodky a zkouší si trochu vyždímat těžkou sukni, zatímco si potichu nadává pod nos.* N-no a že se m-mi to vyplatilo. *Zamrmle už hlasitěji, ale hlas jí přeskakuje. Patří mezi lidi, kterým je zima jakmile teplota klesne pod patnact stupňů, tohle je pro ni naprosto nepřijatelné prostředí. Skoro lituje, že nezůstala v komnatě, to by si teď užívala horkou vanu a ne tohle!* V-v pohodě. *Odbude ho. Nečervená se často, ale taky se většinou takhle kolosálně neztrapní. A hádá, že teď to na ní bude o to spíš vidět, když je bledá. Sedne si na schodek a obejme se rukama.* Promiň. *Poznamená opožděně, když si všimne, že i on má zmáčené kalhoty. Ohromeně na něj pohlédne, když ji chce obejmout a rychle se od něj odsune a vstane.* B-blazníš? Nemůžeš mě zahřát v mokrých šatech. *Copak ten chlap vůbec neuvažuje logicky? Nikdy neslyšel o zásadách přežití? Bože, už jí začínají drkotat zuby.* Ty k-kalhoty bys měl taky svlíknout. *Poučí ho ještě a spíš pro jeho dobro než to svoje, se k němu obrátí zády. Rozhlédne se kolem, ale v tuhle hodinu jsou tu sami. Jeden milovník přírody a jedna potrhlá holka, které nedošlo, že už je tak pozdě. Potřese hlavou a bez rozpaků si přetáhne šaty přes hlavu. Trochu je zkusí vyždímat i teď, než udělá ty dva kroky do altánku a hodí je přes zábradlí, i když nejspíš absolutně neuschnou. Zůstane tak jen v černých kalhotkách, ačkoliv ty toho moc nezakrývali. Měla slabost pro sexy prádlo. A luxusní oblečení. A šperky. Nu, v některých ohledech byla prostě jednoduchá žena. Ohlédne se na něj přes rameno a pozvedne obočí.* Jak jsem řekla, alespoň ty kalhoty d-dolů. *Zatraceně, předtím neměla pocit, že fouká, ale teď cítí každý drobný poryv větru.* Nebo tvá šlechetná touha bojuje s ctností? Ujišťuju tě, že nemáš nic, co bych ještě neviděla. A taky tě nezneužiju. *Založí si ruce na hrudi, aby zakryla alespoň část hrudníku, v očích se jí navzdory situaci objeví pobavení. Ohledně svého těla neměla zrovna komplexy. Jistě, občas ji štvalo, že nebyla zaoblenější na těch správných místech jako její sestry, ale útlý pas, dokonalá pleť a dlouhé nohy se pořád daly považovat za výhru, a tak to i brala.* Tedy, jen když sám nebudeš chtít. *Neodolá poznámce, když ho opětovně přelétne tím škádlivým pohledem.* Existuje hodně spolehlivých způsobů, jak se zahřát. *Dodá nevinně, kdyby si snad dovolil myslet, že Lucy přemýšlí nad něčím slušným. Na kůži jí vyskákala husí kůže a musí přešlápnout. Ačkoliv si hrála, jak je nad věcí, doopravdy jí byla zatracená zima.*

*Tak otvorené rozhovory nečakal. U nich v Grónsku to tak príliš nefunguje. Teda nie, že by sa nerozprávali ale, je to oveľa rezervovanejší rozhovor. Muži zo ženami nebývajú často sami. Považuje sa to tam za pochybné, pretože muži myslia len na jedno! A to je ako, najrýchlejšie nevinné dievča do postele ak, sa mu zapáči. Práve preto, nikdy nehovorí tak otvorene o sexe so ženami. Aj keď tento druh zábavy si nikdy neodoprel vedel kde sú jeho hranice a nechcel zbytočne tú druhú stranu vyľakať. Lucy však nevyzerala vyľakaná a ani jej to neprišlo niečo o čom by nežartovala tak, minimálne stále.  / To bude zrejme tým že, nevyrastala v Grónsku./* Zhodnotí si sám pre seba v hlave. Ženy mali celkom inú výchovu ako ženy vo zvyšku sveta. Muži ich uctievali, rešpektovali a boh chráň toho kto by nejaký správal zle. Grónčanky boli hrdé ženy celkom ľadové ale, boli to predsa len žienky domáce. Nepotrebovali mať prácu ich prácou bolo sa starať o mužove dobro. Tak podľa nich fungovala rovnováha a všetci mali svoju úlohu. A myslel si že, je to tak úplne všade nie len u nich ale, podľa správania Lucy pochopil, že žil pravdepodobne asi stredoveku. A táto emancipovanosť a nebojácnosť mu vlastne imponovala. Len to nehodlal tak, okato priznať. Možno tento výlet do Illey ho donúti prehodnotiť úplne to čo, ho učili doma.  Lucy mala zaujímaví pohľad na veci možno pre neho tak trochu zvláštny ale, jej slová mu prišli ako, niečo čím si možno aj sama prešla.* To je ozaj hlboké zamyslenie sa nad životom.* Pobaveným tónom odvetí ale, nič jej na to viac nepovie. Má na to celkom iný názor ale, nechce jej ho príliš vystavovať tieto životné múdrosti sú skrátka pre neho príliš posvätné a len tak sa s nimi niekomu nedelí. Teda nie na prvom stretnutí kde poriadne ani nevie odkiaľ vlastne je.* Definitívna krajina je možno Holandsko?* Skúsi a snaží sa rozoznať prízvuk jej angličtiny je podobný k holandčine. Teda nie, že by bol expertom na jazyky ale, holandčina bola prízvukom blízka dánčine možno preto, si to spojil aj s tou rečou. Nie že, by mal nejak extra talent na jazyky vie tri. Nikdy sa nevenoval zvyčajným hodinám. Ako vojak mal veľa fyzického tréningu veľa geografie, stratégie naučil sa skôr ako prežiť v prírode nemal ani poriadne čas ani na etiketu. Predsa len pri zabíjaní iných vojakov slušné správanie nie je treba.* Hádam že, v pekle sú všetci taký ukecaný.* Odvetí jej a potom sa zahrá na filozofku musí uznať, že jej svedčalo viac keď sa vyjadrovala ako, človek než ako, niekto v krčme ale to si nechá sám pre seba. Určite by mu na to odvetila niečo dvojzmyslom alebo sarkazmom alebo čím koľvek čo, tá žena považuje za normálnu komunikáciu. Jej ďalšie slová na neho ale, urobia dojem, pretože nebola ďaleko od toho ako, on vníma život.* Na tom očistci sa takmer zhodneme.* Mrkne na ňu a to už Lucy stačí ukázať aká šikovná aj naozaj je. V hlave sa trochu nad tím zasmeje.  Bohovia jej všetky tie sarkastické poznámky oplatili milým pádom do vody kde ju nasleduje aj on. Síce on nie je mokrý ako, myš ona za to vyzerá ako zmoknutá žaba. Musí uznať, že pekná žaba práve, preto, sa ju rozhodol zahriať ale, to už ho znova okríkne. Musí nad ňou pokrútiť očami.* Možno som ti len nechcel niečo také hovoriť aby, to neznelo neuctívo.* Povie jej rovnakým tónom. Jemu taká zima nebola skôr to príjemne na jeho pokožke studenilo. Na Lucy videl, že je jej poriadne zima. Fialové pery a drkotanie zubov ho desili a mal pocit, že mu tu naozaj omrzne. Nečakal, že si tie šaty naozaj dá dole o to viac ho prekvapilo keď si ich dolu dala.* / Kriste pane nepozeraj na ňu ako, na svätý obrázok urob niečo!/* Kričí na seba v hlave ale, on dokáže na ňu len tupo zízať akoby, videl práve teraz nemohol z nej odtrhnúť oči. Neschopný slova ho dostane Lucy už po stí raz do rozpakov a najradšej by sa hodil do jazierka ale, neurobí. Obzerá si Lucyne ženské krivky a pri ďalších jej slovách si prejde po čele.* Neznášam tento tvoj slovník.* Zahrmí a nakoniec veľmi neochotne dá dolu nohavice a zavesí ich na zábradlie vedľa jej mokrých čšiat.* Ak chceš môžem ti dať moje tričko alebo tužíš znova po jednom z mojich tuhých a teplých objatí.* Teraz sa na ňu naozaj usmeje tak lišiacky ako, má aj vo zvyku. Medzi tým si dá dolu tričko a čaká čo, urobí ona. Nechce sa púšťať do ničoho, čo by ona sama nechcela. Predsa len má nejakú úroveň.

*Šlehne po něm pohledem, téměř varovně. Tak nad životem hodně přemýšlela. Někdo to raději nedělal vůbec. Lidé byli různí. Neměla náladu se s ním dohadovat, a tak se raději už nevyjadřuje a nechá ho hádat zemi.* Aaah, no ano, krásné Holandsko. *Tam byla a líbilo se jí tam. Nepotvrdila mu to, že se trefil, ale ani mu to nevyvracela. Vnitřně se bavila nad tím, že nevěděl, kdo je. A upřímně ani neměla chuť zjišťovat, kdo je on. Líbila se jí tahle anonymita, polidšťovala je. Mohla tak dát stranou etiketu i všechny předsudky a jednat s ním jako s kýmkoliv jiným a to bylo něco, co zoufale potřebovala. Nikdy by nikomu nepřiznala, jak se poslední dobou cítí osamělá.* Hádám, že v pekle skončí za horší věci než je ukecanost. *Odfrkne si. Ona měla rozhodně hříchů dostatek. Předstírá překvapení.* Opravdu? My dva. Shodnout se? Pane jo. A meteorit nespadne? *Schválně přehání, ale vzhlédne, aby zjistila, zda k tomu náhodou přeci jen nedojde. Možná neměla být tak otevřeně sarkastická, karma jí to dost nemile oplatí. Ani mu nemůže vyčítat, že se nad ní Axel dobře baví. Musí vypadat uboze. Snaží se šaty trochu vyždímat a překvapí jí, když si ji chce přitáhnout k sobě. Není to nápad úplně od věci, ale provedení dost pokulhává. Anebo je prostě přímo pitomé. Vždyť by ho akorát zmáčela a pak by nehřál už vůbec a ničemu by to nepomohlo.* Tak bys nám raději oběma uctivě uhnal zápal plic? *Zeptá se téměř pobaveně, ale zatraceně, je jí vážně zima. A představa toho, že ji zahřívá zrovna on, je vlastně celkem lákavá. Jenže to mokré oblečení vážně musí dolů. Neváhá tudíž a udělá to. Tentokrát už se jí rty zkroutí směrem vzhůru a ramena se jí otřesou potlačovaným smíchem.* Mluvím i hůř. Divil by ses, co všechno bych ti mohla vyprávět, a jak nevybíravý slovník bych k tomu použila. *Hecuje ho schválně.* Jestli se ti to nelíbí, můžeš mě umlčet. *Teď už s ním otevřeně flirtuje. Jenže Axel je téměř roztomilý v té jeho snaze neskenovat očima každý centimetr její odhalené kůže. Ona si však na rozpaky nepotrpí, a tak ho sleduje se svlékat. Boxerky jsou stejně mokré jako jeho kalhoty a ukazují tak... no, vážně hodně.* /Tohle by se mělo označit jako pornografický obsah./ *Zamyšleně si ho vyslechne. Jenže se fakt těžce přemýšlí, když si svlékne ještě i triko. To snad v posilovně makal od rána do večera! Většinou nebyla zrovna na kulturisty, ale jemu tenhle typ postavy vážně dost slušel.* Vážně se ptáš toho podlého, zrádného stvoření, co tě chtělo lákat do pekel, zda se chce zase obléct? /Hlupáčku./ *Na rtech nyní pohrává svůdný nebezpečný úsměv. Drobný příslib zatracení. Nejsou od sebe zase tak daleko. Stačí dva kroky a je těsně u něj. Téměř cítí lákavé teplo sálající z jeho pokožky. Jak mu nemohla být zima? Spustila ruce, které si předtím držela překřížené na hrudi a rozhodla se podlehnout. Nikdy nebyla dobrá v odolávání pokušení. Kdyby ano, neměla by ty problémy, s nimiž se v současnosti potýká.* Ale ty na peklo nevěříš, viď? *Zeptá se ho schválně šeptem. Ruce mu položí na vypracované břicho, nechává teplo proudit do jejích dlaní, když s nimi pomalu, zkoumavě táhne po hrudi až na ramena.* Pak se přece nemusíš bát hřešit. *Poví mu spiklenecky, když si lehce stoupne na špičky, aby ho políbila na hraně čelisti. Následně na krku. Rozhodně by neměl problém od ní odstoupit. Hrála si, sváděla ho. Využívala příležitosti, která se jí naskytla. Nevěděla, zda věřila na osud, ale pokud to dnes byla náhoda, hrála v její prospěch. Měla tuhle chvíli, tenhle večer. Neznámého a téměř nahého muže skoro v náručí. Mohla by být slušná, půjčit si jeho tričko, vděčná za pomoc. Ale byla spíše onou bludičkou, vábila do temnějších zákoutí, v kterých se sama tak vyžívala. Husí kůže teď nebyla pouhým výplodem chladu ale i vzrušení, které se s třepotáním probouzelo v podbřišku, probíhalo po kůži, zanechávajíc ji citlivější na dotek. Klidně se mu zadívá do očí. Takhle zblízka jsou poutavější. A vřelejší.* Můžeš mě políbit, anebo tu můžeme dál takhle stát. Co bych ale preferovala jsem myslím dala jasně najevo. *Poví mu ochotně. Zdálo se to všechno trochu neskutečné, ale o to to bylo lepší. Zítra na to vše bude moct zapomenout jako na neklidný rozjitřený sen, jež se vplížil do spánku s přicházejícím ránem a rozostřil realitu.*

*Nevedel či je naozaj Holanďanka možno bol mimo úplne. Jediné čím si bol istý je že, určite nepracovala v paláci. Tým pádom je rozhodne nejaká z urodzených. Pravdepodobne niekde v Európe. Keďže mu nepovedala odkiaľ presne je, nehodlal sa v tom nejak rýpať, možno bolo dobre keď nevedeli odkiaľ obaja sú. Na jej slová nič nepovie. Nikdy nebol v Európe mal to zakázané ako, zvyšok celej rodiny. Dokonca nechodili ani tým istým autom aby, sa tam zabránilo nejakému nešťastiu. Nikto by nechcel aby, sa stal Axel kráľom bol to muž a kráľa v Grónsku nechcel. Ani on sám nechcel vládnuť teda určite nechcel vládnuť v Grónsku. Tam by ho pravdepodobne z radosťou všetci videli mŕtveho, ak by na také niečo prišlo. On svoj život mal rád aj keď boli isté okamihy, ktoré by najradšej nikdy nezažil skutočnosti mu veľa toho nechýbalo. Štvrť života žil podstate len v ľadovej divočine v stane. Síce bol princ a mal možnosť bývať v pevnosti, chcel byť so svojimi mužom nablízku. Cítil sa tak skutočnejší a vojaci ho brali rovnako. Preto bolo možno pre neho oveľa viac bolelo keď sa z jeho mužstva stala len hŕstka mužov. To bolo pre neho skutočným peklom, ktorým musel prejsť o akom nemá predstavu skoro nikto. O depresívnych úvahách ho dostala Lucy a jej žartovanie. Koniec-koncov možno nebola úplne taká hrozná. Dokázala ho dostať zo zadumania a to sa len tak niekomu nepodarí.* Dúfam, že nie nerád by som umrel tak mladý.* Odvrkne jej a na chvíľu sa pozrie hore či, náhodou sa naozaj nerozhodne padnúť nejaký šuter, rovno do stredu ich člna. To by bolo omnoho pravdepodobnejšie ako, to že do vody padne Lucy úplne sama. Keby bol taký škodoradostný možno by sa naozaj začal smiať ale, neurobil tak. Musela byť tá voda naozaj veľmi studená, keď ňou triaslo ako, keby ju kopla elektrina. Do toho odhodila svoje mokré šaty a stála tam pred ním skoro úplne nahá.*/ Vedel som, že skončíš bez oblečenia skôr ako ja./* Pomyslí si sám pre seba keď ju popritom sleduje ako, sa snaží pred ním skryť prsia. Prekrúti nad ňou oči ona sama ho nabádala k tomu aby, sa pred ňou vyzliekol. On tiež videl prsia a aj to zvyšné čo, má. Snažil sa jej dať priestor a nepozerať sa na ňu ale, bolo to ťažké odtrhnúť od nej zrak až pokým nezačala rozprávať. Núti ho aby, aj on rozprával ako, vojak aj on sa dokáže vyjadrovať oplzlo.* Ja by som ťa chcel počuť kričať moje meno.* Zahryzne si do pery ale, aj tak sa snaží byť gentleman. Ospravedlňuje si to to tým, že skrátka sa tu pred ním odhaľuje a on urobí tak tiež. Jeho tričko odmietla zase milým odmietnutím a on si nad ňou vzdychne.* Bez tak sme ako dvaja blázni na druhej strane brehu.* Mávne nad tým tričkom rukou ak ho nechcela nemusí si ho obliekať. Takto sa môže aspoň povystatovať svojim telom. Vie, že je na čo sa dívať a vôbec sa nehanbí za vypracované brucho. Predsa len trinásť rokov tvrdej driny sa konečne ukázalo a on je na seba patrične hrdý to bez pochýb. Chvíľu sleduje druhý breh upreným pohľadom ale, to sa už pri ňom ocitne Lucy dosť blízko. Jej ruka na jeho bruchu ho ovalí elektrickým prúdom po jeho kostrči a takmer by sa otriasol keby sa neovládne. Ešte k tomu jej šepot ho privádzal do šialenstva. Možno sa jej chcel naozaj vzdať lebo odolávať nešlo. Každá pevnosť aj tá nedobytná ma svoje slabé miesto a jeho slabým miesto sú pekné blondíny. Nadýchne sa nosom a svoje modré oči uprie na Lucy.* Nie na to nadprirodzené nie a nebojím sa zhrešiť  možno som páchal až moc zlého...*Odpovie jej no to už jej pery bozkávali jeho čeľusť. Rozumná časť ho nútila prestať tá druhá nerozumná chcela viac. Jej pery na jeho krku ho príjemne hriali. Nechal sa zvádzať predsa len trochu zábavy mu neuškodí. A navyše by mohla byť aspoň chvíľu ticho. Dravo ju schmatne sebe bližšie a rukou jej prejde po jej bokoch, ktoré pevne schytí. Nahne sa ku nej a pobozká ju najprv len pomaly ale, postupne vášnivejšie a oveľa rýchlejšie. Jeho ruky jej blúdia po celom tele raz sa jedna ocitne na jej zadku alebo na chrbte pevne ju zvierajúc vo svojom náručí. Užíva si jej pery aj chuť aj to že, ju na pár minúť umlčal. Nechcel však aby tam len tak, stáli. Nehrozilo síce, že by sem niekto prišiel ale, rozhodne s ňou nechcel len tak postávať. Vyšvihne si ju na seba a prejde po schodoch dovnútra altánku. Oprie sa o chladný mramor a stále bozkávajúc jej pery. Sem tak zablúdi aj k jej krku a všade kam jeho pery dosiahnu. Nachvíľu sa odtrhne od jej pier a hlavou blúdi kde by si ju mohol položiť. Síce bola pre neho ľahká ako, pierko rád by sa jej venoval aj inak než len bozkom. Medzi sĺpmi sa nachádzal vázy možno by mohol jednu posunúť a mohol tam dať Lucy ale, to neurobí prišlo mu to nepraktické. Pohľad mu padol však malý les kde bola tráva. Musel prejsť len kúsok cez vodu. S lucy stále na rukách prejde dolu schodmi cez vodu, ktorá mu stúpla po lýtka. Tromi rýchlymi krokmi cez ňu prešiel a opatrne seba aj Lucy v náručí položil na trávu. Znova ju vášnivo začal bozkávať na perách a postupne každým bozkom šiel nižšie a nižšie. Láskal každý kúsok jej tela až sa nakoniec dostal k jej pod brušku  okrajoch jej nohavičiek. Tie jednou rukou z nej dal dolu a začal ju bozkávať jej citlivé miesta.*

Mně to nezní tak zle. Umřít mladý. To je celkově ten problém se životem. Všichni chtějí happyend. A neuvědomují si, že ho můžou mít fakt snadno, stačí jen umřít ve správnou chvíli. *Třebas mladý ale šťastný. Ne, že by se jí to teď mohlo podařit. Její příběh by byl asi dost tragický, kdyby se tady teď utopila. A že na to měla chvíli chuť, ale nakonec se ozval pud sebezáchovy a ona skončila na břehu celá mokrá a nadávající jako špaček. Rozhodně tu nechce umrznout, a tak si sundává mokré šaty. Když si však všimne, jak si ji Axel prohlíží, neodolá tomu, aby ho neprovokovala. Nezakrývá se kvůli tomu, že by byla plachá. To on se celou dobu choval jako ukázka cnosti, nevěděla, kam až může zajít, aby ho nepohoršila.* /Oh, tak tady jsem se mýlila./ *Zdá se na vteřinu jeho slovy opravdu překvapená, ale pak jí po rtech přelétne lišácký úsměv.* Věříš si. Aby to nebylo moje jméno, co se tu bude ozývat. *Podá to jako výzvu. Třeba se Axel chytí. Třeba se ozve mužská pýcha, anebo onen pravěký primitivní instinkt a tenhle večer opravdu skončí jinak, než si původně představovala.* Bláznovství se podceňuje. *Zaškubou jí koutky. Milovala šílenosti. A touha strhnout z něj ten poslední kousek oblečení a nechat se opřít o jeden z těch hezkých sloupků asi šílená byla. Přelétne ho pohledem, nesnaží se skrývat, že se jí výhled líbí. Naopak k němu přistoupí a tu trasu zopakuje i dlaněmi, ujišťuje se, že se jí to nezdá, ale jeho svaly jsou pod jejími prsty pevné a solidní. Dech se jí jen nepatrně zadrhne, když upře pohled do jejích očích.* Ale tohle není zlé. *Pokřiveně se pousměje.* Naopak. *Políbí ho na čelist.* Může to být velmi... velmi dobré. *Další polibek směřuje na krk, kde na vteřinu zacítí jeho pulz. Překvapeně vydechne, když ji prudce popadne za boky a přitiskne ji k sobě. Zvědavě k němu vzhlédne, ale to už jeho rty přistanou na jejích. Ačkoliv jsou hebké, drží svůj tvar, to její se formují dle jeho. Možná se na to snaží jít pomalu, ale ona je příliš dychtivá na to nechat se svádět něžnými doteky. Sama využije pootevřených úst a špičkou jazyka se dotkne jeho, láká ho, aby se naklonil blíž, a pak už ho líbá naplno. Nevzdává se tak snadno kontroly, bojuje o ni. Svádí onu bitvu rtů, zubů a jazyka. Výpadem zkoumá jeho ústa, aby ji on vzápětí zatlačil za obrannou linii a oplatil jí útok neméně vášnivě. Když mu ruka sklouzne na její zadek, přitiskne se k němu blíž a zasténá mu do úst. Prsty mu vjede do vlasů, druhou ho však hladí po paži, ramenou, zádech. Byla místa, která by objevovala ještě raději, ale to by se musela vzdát té blízkosti. Ňadra jí těžkla touhou, v klíně se ozývala povědomá bolestná žádostivost. Všechno to vyeskalovalo tak rychle, ale přesto chtěla jen, aby pokračoval. Na vteřinu odtrhne rty od jeho a lačně vtáhne vzduch do plic, když si ji vyzvedne do náručí. Stehny ho pevně sevře v bocích, dlouhé štíhlé nohy obmotá kolem jeho těla a rukama se pevně drží jeho ramen. Na zádech ji zastudí chladný kámen, ani si nestihla všimnout, kdy se její pokožka tak prohřála. Měla pocit, že v ní horkost jen narůstala, podobně jako touha spalovala veškeré zbytky logického uvažování. Ochotně zakloní hlavu, když se Axel rty přemístí na odhalené hrdlo. Jen stěží zadrží slastný povzdech nad tím pocitem. V hlavě má jako vystláno onou pověstnou vatou, momentálně jedná na základě instinktů a potřeb. Proto ji překvapí, že on uvažovat dokáže. Dle toho, co cítila, se totiž jeho krev z mozku nahrnula do momentálně užitečnějších partií. Když si však uvědomí, co dělá, obejme ho ještě pevněji.* /Pustíš mě a nebude sex, ale vražda./ *Pomyslí si. Zpátky do studené vody se jí opravdu nechce. Neřekne to však nahlas, bojí se, že by její hlas byl příliš ochraptělý a on by poznal, co s ní dělá. Tráva je o dost příjemnější než kámen v altánku, stébla hladila na kůži, občas možná příliš pichlavě, ale to bylo sotva něco, co by ji v momentální chvíli zajímalo. Prohne se v zádech, když rty dospěje na její hruď. Tvrdé bradavky jen prozrazovaly její vzrušení a dotek rtů a jazyka ji dováděl spolehlivě na pokraj šílenství. Axel se však nezdržuje, místo toho postupuje níž. Ochotně přizvedne boky, aby ji mohl zbavit posledního kousku oblečení. Vzápětí se musí tvrdě kousnout do rtu, aby nezasténala nahlas. Věděla, že ty ústa mají lepší využití, než je mluvení.* Ach... *Poleví ve svém snažení a rozhodne se přestat předstírat, že je nad věcí. Pohled na jeho hlavu mezi jejími stehny byl rozhodně hříšná záležitost. Šikovné tahy jazyka v ní vyvolávaly slastné záchvěvy. Bylo to dobré, rozhodně dobré.* Prsty... *Poručí si otevřeně. Cítí, jak v ní napětí roste. To rozkošné svírání, tichá agónie.* /Zatraceně, ještě ne./ *Nechtěla být mimo. Měla taky co na práci. A tak se bez varování zapře dlaněmi o zem a odtáhne se od něj, ačkoliv ji to stojí mnohem víc vůle, než předpokládala. Nemá pocit, že mu dluží vysvětlení. Místo toho si klekne na kolena a natáhne se po jeho obličeji, který si přitáhne a znovu ho odhodlaně políbí, ačkoliv tím ochutná samu sebe.* Nemůžeš mít... všechnu zábavu. *Zašeptá mu do úst zadýchaně a zuby sevře spodní ret, za nějž provokativně potáhne. Její ruka si najde cestu pod boxerky. Pod její dlaní je horký a tvrdý, rozhodně ví, že nebude mít problém tohle dotáhnout do konce. Ale teď ještě ne. Obemkne ho dlaní a přejede s ní po celé jeho délce. Volnou rukou mu zatlačí do ramene, chce, aby si lehl. Bohužel na rozdíl od něj nemá sílu ho k tomu donutit, ale doufá, že se jí na chvíli poddá. Odměna za to bude přeci jen náležitá. Nehraje si s ním tak jako on s ní. Vždycky byla spíše přímočará osoba. Proto potáhne za lem boxerek, aby je stáhla co nejníž, aby je mohl případně setřást. V příští vteřině už ho bere do úst. Žádné laškování kolem. Jednoduše ho pojme co nejhlouběji zvládne, u kořene ho obemkne rukou a následně se stáhne, jazykem obkrouží vrchol a pohyb zopakuje. Nu dobrá. Tak si možná přeci jen trochu pohrává. Volí pomalejší tempo a škádlí ho jazykem i naprosto nepatrným dotekem zubů, než vtáhne tváře a začne sát. Nechce však, aby to skončilo dříve, než to začalo. Ačkoliv je vzrušující sledovat výraz jeho tváře, chtěla ho cítit. U sebe. V sobě. Neodkládali to dost dlouho? Ustane ve své činnosti, přestože jasně cítí, jak jí pulzuje pod rukou touhou po uvolnění. Nakloní se nad něj, to drobné pousmání nyní vyzařujíc čirou smyslnost.* Vážně doufám, že si to teď nemáš v plánu rozmyslet... *Její hlas je o dobou oktávu níž, než při běžné konverzaci, ale už je jí to jedno. Brala prášky. Sice preferovala sex i s kondomem, vzhledem k tomu, že nevěděla, kolik partnerek měl muž před ní, a jak opatrný byl, ale vždy chodila na testy poté, co náhodu spala s někým bez této dodatečné ochrany. Chtěla vědět, že je čistá. Celkem ironie vzhledem k tomu, že brala drogy, ale možná právě kvůli tomu to dělala. Už tak prováděla svému tělu hrozné věci. A tohle? Asi toho bude později litovat, další jednorázová záležitost, která měla utěšit její tělo i vědomí. Na druhou stranu si to nedovedla tak úplně zazlívat. Vážně bylo tak špatné chtít na chvíli cítit něco dobrého? Něco hezkého? Cítit se chtěná, opečovávaná? Možná to nebylo to samé jako být milovaná, ale přinášelo to alespoň nějaké uspokojení. Neměla tudíž v plánu couvnout.*

*Z jej slovami o smrti nesúhlasil. Nechcel by umrieť mladý ani ak, by bol šťastný. Chcel žiť a tú chuť do života prebúdzal fakt, že musel stráviť v ľadovej ničoty. V myšlienkach sa tam stále vracia a sám nevie prečo.  Možno preto, lebo časť z neho tam aj ostala a on sa ešte nedokáže odpútať od toho všetkého. Jej slová si vypočuje pozorne tak, ako to má vždy vo zvyku robiť. Je to akýsi zvyk aby, zistil čo, si momentálne daný človek pred ním prežíva. U nej si nebol veľa vecami istý, ale nechcel sa pýtať. Nebol si istý či, na to má vôbec právo ak sa tu stretli celkom náhodne a rozprávajú sa o filozofii života nie o tých ich ale, o všeobecnom prehľade a názore. A Axel je pozorný poslucháč a aj pozorovateľ. Za tie roky v armáde sa stretol s čímkoľvek a tiež s akýmikoľvek ľudmi. K jej slová kývne pretože, to tak ja naozaj je. Ďalej sa k tomu nevyjadroval len načúval čo, vraví. Sám zistil ,že umenie sem-tam nespočíva v tom čo, človek odvetí ale, kedy zistí byť ticho. Nikdy nebol dobrý vo filozofovaní tú svoju časť si niesol hlboko vo vnútri zahrabanú pod vojakom a princom. Je tým čím sa musel stať a nikto z neho ten kus ľadovca neroztopí. Vtedy mu možno začalo byť zima no, on si kus svojej domoviny nosí v sebe.  Trochu vody mu nikdy nevadilo ale, na Lucy vidí že, má chuť zamrznúť. Nechá sa ňou teda zlákať. Už si ani nepamätá kedy naposledy si užil ženskú spoločnosť. Toto si nenechá ujsť.  A zjavne ani ona si nenechá ujsť jej bozky. Snaží sa ísť najprv nežne ale, zjavne sa to pri nej ani nedá. Nechá nech si určuje tempo bozkov aj tak každý jej dotyk bol pre neho ako, horúce slnko, ktoré spaľuje ľadovce. Nechce aby, to skončilo len pri vášnivých bozkov chcel viac! Chcel ju! Lenže, tiež tento pud sa naučil ovládať a hľadá miesto, kde by sa mohli skryť. Zrakom narazí na miesto kde sa s ňou môže pohrať viac a tak tam aj zamieri. Aj keď ho zvnútra ovláda oheň a najradšej by ju okamžite divoko kde si prehol neurobí tak. Síce pochádza z divokej krajiny kde ľudia takéto niečo robia on sa barbarským spôsobom svojho ľudu neponíži. Lucy položí na trávu a postupne si vychutnáva každý kúsok jej tela až pokým nepríde k tomu najcitlivejšiemu. Jazykom ju láska a vychutnáva si ju. Na jej pokyn do nej vnikne prstami a užíva si jej vzdychy to ho núti pridať tempo. Jej vzdychy a pocit že, teraz závisí na každom jeho dotyku sa mu páčilo a ešte viac sa mu páčilo keď, mu zobrala jeho kontrolu nad jej telom. Keď sa od neho odtiahne chvíľu na ňu nechápavo pozerá.* / To si už rozmysle../* Ani svoju myšlienku v hlave nedopovie, pretože ona znova zaútočí na jeho pery.* Nemôžem?* Zdvihne jemne kútiky pier. Jej dotyk na jeho rozkroku ho ešte viac vzruší aj keď vzrušený je už bez tak dosť. Boxerky si nechá stiahnuť a on ich šikovným pohybom stiahne celé. Nevšíma si kam letia pretože, to ho už Lucy obšťastňuje a on akoby, na všetko na chvíľu zabudol. Dokáže sa sústrediť len na to čo robí Lucy a ako, šikovne sa sním dokáže hrať. Snaží sa ovládať dych ale, slastné vzdychy nedokáže potlačiť. Nebol ďaleko od vrcholu ale, zrýchlený dych, tlkot srdca a neuveriteľne krásny pocit ho privial na okraj rozkoše.* / Ešte nie prosím!/* Kričí v hlase a to sa od neho odlepí a jeho vzrušenie u niečo odstúpi. O malý kus ale toho dokáže dostať do hlbšieho varu a jej tichý hlas ho núti sa jej pozrieť do modrých očí.* Nerozmyslím si to.* Povie jej a pritiahne si ju k sebe. Znovu ju dravo pobozkal a opatrne ju položí na trávu. Nahne sa ku nej a bozkáva ju od krku až k bradavkám na, ktoré sa jej prisaje najprv jedno a neskôr sa povenuje aj druhej bradavke. Chce ju vidieť rozpálenú bažiac sa len potom aby jej už konečne dal, to čo chce aj sám. Keď už konečne aj sám je dostatočnej túžbe, prenikne do nej.  Spočiatku sa v nej hýbe pomaly ale, svoje tempo zrýchľuje. Dnu a von a znova. Užíva si jej vzdychy a to ako, si jeho telo podmaňuje a zároveň sú jedno. Svoje tempo zrýchľuje stále viac.  A jeho pery narazia na tej jej aby, krotil svoje vzdychy a tiež jej. No to že, ju aspoň chvíľu nepočuje rozprávať je dobrý pocit. Jeho pery nachvíľu odlepí od jej pier.* Dúfam, že ti už nie je zima!* Lišiacky sa na ňu usmeje. Pohľadom nachvíľu pozrie do malého lesíka za nimi kde to vyzerá ako v rozprávke.* / Sex v rozprávkovom lese si ešte nemal./ Pomyslí si nachvíľu a tak trochu je rád, že sa rozhodol ísť dnes von. Hľadať živú dušu, pretože teraz sa cíti až príliš živo.*

*Existují různé způsoby, jak se zahřát, ale tenhle si rozhodně zařadí na vrchol tohohle pomyslného žebříčku. Jeho ústa ji spolehlivě rozptylují od starostí i pocitu zimy. Absolutně by neprotestovala, kdyby ji obrátil a ohnul o zábradlí. Momentálně dokázala myslet jen na to, jak příjemné je být v jeho náručí, a na to, že to absolutně není dost. Touha byla téměř bolestivý prožitek. Člověk schválně oddaloval to, po čem prahl, aby byl konečný prožitek o to intenzivnější. Nevadí ji, když ji přenese a položí na trávu, pokud se znovu nenamočí, může si s ní dělat, co se mu zlíbí, vzhledem k tomu, jak šikovné byly jeho ruce a ústa. Cítí se výjimečně přitažlivá, když ji sleduje a líbá na velkou část odhalené kůže. Je to příjemný pocit, být chtěná, být obdivovaná. Když jí vyhoví a kromě pusy použije i prsty, hlasitě zavzdychá a zacítí, jak se kolem jeho prstů zatíná zoufalou touhou pojmout je hlouběji. Nebylo to dost. A bylo to příliš. Obojí naráz ji uvěznilo v oné slastné agónii. Jenže pokud by teď vyvrcholila, zůstala by vláčná a poddajná. Chtěla si ho taky vychutnat, než dá sbohem veškerému pocitu sebekontroly. A proto se odtáhne a políbí ho, pro změnu je to ona, kdo se věnuje jemu.* /Ne, nemůžeš./ *Jen jí nad tím zaškubou koutky. Kdo by si pomyslel, že je ve skutečnosti Axel trochu domýšlivý? Vzhledem k tomu, kolik zadýchaných vzdechů z ní vymámil, hodlá mu svou péči dopřát stejně pečlivě. Přeci jen ho popichovala, že to on bude sténat její jméno. Vnímá, jak je napjatý, zaťaté svaly na rukou a na břiše, zrychlený dech. I na ni toho bylo moc. Byla to ona, kdo inicioval, aby se věci ubírali tímhle směrem, proto je to taky ona, kdo v sobě vykřese trochu zodpovědnosti a zeptá se ho, zda chce dál pokračovat.* Díky bohu... *Zamrmle úlevně. Byla by to dost studená sprcha, horší jak koupel v jezeře, kdyby teď odmítl pokračovat. Nechá se přitáhnout a složit do trávy. Myslí si, že teď už přejdou k hlavnímu bodu večera, ale on se ji rozhodne ještě potrápit. Obajme ho kolem ramen a zlehka mu zaryje nehty do zad, když ji trápí polibky na krku. Když se však přemístí k citlivým ňadrům a pohrává si s bradavkami, ztrácí i poslední zbytky pýchy.* Sakra... Axele... *Zavrtí se pod ním nespokojeně. Oddálí stehna dál od sebe v jednoznačném pozvání.* Teď. *Zní to spíš jako prosba než rozkaz. Hlas se jí díky vzrušení láme. Kousne se do rtu, když do ní pronikne. Sama v reakci přizvedne boky, dovolí mu tak dostat se hlouběji. Přitiskne se k němu blíže, nechá ho určit tempo, na něž se naladí a brzy mu ochotně vychází vstříc. Díky vší jeho péči je dostatečně vlhká a jejich tělo k sobě tak perfektně lnou a zapadají. Už se nekrotí, oba tlumeně vzdychají a jí to zní téměř jako hudba. Zasténá, když zrychlí tempo a zasáhne citlivý bod uvnitř jejího těla. Dychtivě mu obmotá nohy kolem pasu, vymaže tak téměř všechen zbývající prostor mezi jejich těly. Za ty arogantní slova se nakloní k němu, zaboří mu tvář do ohbí krku a ramene, kde vsaje kůži, poškádlí ji zuby a jazykem, zanechá za sebou drobnou značku, kterou však bude moct v pohodě schovat pod trikem.* A tobě.. Ah... není trochu horko? *Zeptá se ho provokativně. Na rozdíl od něj není schopná vnímat okolí. Cítí, jak se napětí v jejím podbřišku hromadí, vše se v ní svírá. Je v ní tak hluboko. Skoro to bolí. Ale právě proto je to tak dobré. Nevěřila příliš hezkým věcem, sex mezi nimi byl ale syrový, možná bez vřelých vzájemných citů, ale uspokojující. Zavře oči, když ji zasáhne první silná vlna slasti. Putuje vzhůru páteří, než se rozleje po těle, s uvolněným napětím přináší je rozkoš a teplo. Na vteřinu doopravdy nevnímá, až po chvíli se svaly uvolní a zanechají ji spokojenou, ačkoliv udýchanou a vláčnou. Otevře oči a zadívá se na něj.* Veelmi dobré... *Zopakuje svá předchozí slova z altánku.*

*Vôbec nečakal, že kde si v Illey stretne vonku, tak poľahky prístupnú ženu. Nie, že by si o nej myslel nejaké zlé veci. Len ho to skôr prekvapilo že, tu skrátka leží pod ním. Skoro by tomu sám neuveril ale, užíva si to. Jej telo bolo nádherné rovnako, tak aj ona. Kto by niečomu takémuto dokázal odolať? Bol by len hlupák ak by niečomu takému odolal. Aj on je predsa človek, muž čo potrebuje vypustiť paru. Užíval si tie slastné vzdychy Lucy, ktoré sú vďaka nemu. To ho núti ísť rýchlejšie a hlbšie sa do nej posúvať. Jeho myšlienky boli nejasné aké si kúsky fragmentov, ktoré poriadne ani nedokáže spájať. Rovnako tak by teraz nedokázal povedať ani jednu súvislú vetu. Dievča alebo skôr žena pod ním vyzerala na to rovnako. A o to viac si to dokázal užívať keď ten istý pocit vzrušenia a vášne, ktorá oboch pohltila. A on si vôbec nesťažuje. Aj keď je na prvý pohľad odťažitý skutočne taký vôbec nie je, no drsný výcvik a udalosti z jeho života skrátka z neho urobili niekoho. Koho sem-tam ani sám nespoznáva ale, presne tieto obyčajné a pekné veci sú dôkazom, že je ešte nažive. Žena pod ním si to teplo a súrodosť ich tiel vychutnáva rovnako ako, aj on. Síce nemôže hovoriť o nejakom hlbokom cite vášeň ho ovláda aj tak. Chvíľu ani nevníma jej slová až potom ich zaznamená.* Mne je teplo dostatočne.* Šepne jej do ucha a pobozká ju na krk čím chce umlčať svoj vzdych jeho tempo stupňuje. Kvapky potu cíti na zátylku potom čo, vyvrcholí Axel ešte raz tvrdo prirazí a svoj vrchol dosiahne aj on. Dostane sa z náruče Lucy a ľahne si vedľa nej. Je ticho nič nedokáže pár sekúnd povedať ale, potom sa narovná.* Mali by sme ísť. Ak nechceš druhé kolo.* Provokatívne povie a pohľadom hľadá svoje boxerky. Sám nevie kde ich v tom vzrušení odkopol. Pohľadom ich nájde až skoro vo vode a dvomi krokmi sa ku ním nahne a zoberie ich. Navlečie ich na seba a otočí sa na Lucy.* Zvládneš prejsť ten malý kus vody sama alebo ťa prenesiem ako predtým?* Posunkom ukáže k vode a s malým úsmevom na perách ju sleduje. Bola pre neho rovnako pekná ako, aj predtým rozhodne stála za druhé a možno aj tretie kolo. Ale aj jedno bolo dosť žhave a zobralo mu viac energie ako,  čakal. Netrpezlivo sa pozeral na Lucy a na to, že sa s ňou odoberie na druhú stranu.* Na čo sa pýtam viem aká je odpoveď.* Odvetí jej a bez opýtania zoberie ako nevestu a prejde cez studenú vodu.* Kurva to je studené.* Zanadáva a keď konečne vyjde z vody položí ju späť na zem.* Šaty ešte určite nebudú suché ale, prosím už nepadaj do vody.* Zaškerí sa na ňu a oblečie si tričko a potom prejde k zábradliu kde mal nohavice. Neboli úplne mokré ale rozhodne nie, úplne suché. Ale aj tak si ich na seba oblečie. Pohľadom sleduje Lucy jej šaty vyzerali ešte stále mokré. Nezávidí jej ak, si ich bude musieť na seba znova navliekať. On si už však sadne do loďky aby, ich odviezol na druhý breh.*

*Nebyla vždycky taková. Kdysi věřila na pravou lásku a své poprvé věnovala muži, s nímž si myslela, že má budoucnost. Spala za ty roky jen s ním, zatímco on ji několikrát podvedl, o spoustě z těch žen se určitě ani nedozvěděla. Až poté, co se rozhodla od něj osvobodit se poněkud utrhla z řetězu. Ale byl to jeden z mála způsobů, které ji donutil něco cítit. I teď tomu bylo tak. A rozhodně to bylo více než příjemné. Jen horkost, slast a potěšení. Doufá, že mu na zádech nezanechala škrábance, ale drobou tmavou podlitinku v ohbí ramene a krku mu způsobila schválně za tu jeho troufalou poznámku. Zima jí však určitě nyní nebyla. Oba jsou rozpálení, pokožku pokrývá jemná vrstva potu, jejich pohyby začínají být trhané, jak vzrušení a vášeň narůstá. Vrcholu dosáhne dříve než on, ponoří se do toho okamžiku, vychutnává si ho. Cítí, když zastane v pohybu a dosáhne vlastního uvolnění. To jí samo o sobě vyvolá na rtech spokojený úsměv. Hrudník se jí prudce zdvihá, jak se snaží popadnout dech, když si lehne vedle ní. Pocit intimity se pomalu rozplývá, zůstává jen příjemný pocit a jakési vzdálené teplo, které jí hřejou v hrudi jako pohasínající uhlíky. Protáhne se a provokativně na něj mrkne.* Zvládl bys druhé kolo, jo? *Popichuje ho. Ona ho nepotřebuje. Když už není v jeho náručí, vnímá, jak se ochladilo. Zvedne se, přestože stát ji stojí více energie než obvykle, nohy má ještě pořád jako z gumy. Najít svoje kalhotky není tak těžký, ačkoliv ji štve, jak jsou studené, když si je oblékne. Šaty má však v altánku. Kriticky se zadívá na vodu, a pak jen rozpřáhne beze slova ruce a nevinně se pousměje. Axel naštěstí pochopí.* Já ti to říkala celou dobu. *Pobaveně se usměje, když si ji vezme do náruče a přitulí se k němu. Ještě na vteřinu si namlouvá, že tohle něco znamenalo. Že na ní někomu záleží. Až když ji položí na zem v altánku, tuhle představu opustí a odvrátí od něj pohled.* Neboj, nic neslibuji, ale plavání mám po zbytek dne dost. *Potlačí povzdech. Šaty jsou stále vlhké a hlavně studené. Sevře čelist a rychle si je navlékne. Okamžitě ji tím opustí veškeré teplo, ale tvrdohlavě neřekne ani slovo. Do loďky nastupuje až přehnaně opatrně, už té kocábce nedůvěřuje. Usadí se naproti němu. Oproti cestě sem mlčí, zadumaně kouká kamsi na bok do lesa. Přijde jí, že cesta uběhne nějak rychle.* Tentokrát vystupuješ první. *Podotkne a počká, až vystoupí a podá jí ruku. Vzhlédne k jeho tváři. Na vteřinu má nutkání ho ještě jednou políbit, připomenout si jeho chuť, ten pěkný okamžik, který spolu měli. Ale bylo by to jen popírání chladné reality, která bodala víc, než studená látka na její kůži.* Děkuju za společnost. *Poví s hranou veselostí, která je oproti její běžné aury přeci jen trochu odlišná.* Možná se ještě potkáme... *Podotkne. Ale vyhledávat ho asi nebude. Jen by jí připomínal vlastní selhání. Ne, že by toho, co se stalo vyloženě litovala, to ne. Ale věděla, nakolik se tak vzdaluje holce, kterou předtím byla. Možná to nebylo špatně. Ale pořád to připomínalo ztrátu.* Doufám, že si pobyt v Illey užiješ. *Podotkne již s úsměvem a nejde svoje boty, aby se obula a vyrazila zpět do paláce svou chaotickou cestou. Bude tak mít víc času přemýšlet.*

*Při snad každé volné chvíli je někde venku, díky teplému a krásnému počasí, při kterém je jí škoda trčet uvnitř paláce, přestože je v paláci také krásně. Hned ví, kam dnes ven vyrazí, jelikož zde je místo, které ji naprosto uchvátilo. A to altánek na jezírku, kde si vždy půjčí loďku a doplave k altánku. Většinou si na samotný kraj altánku sedne a svěsí nohy dolů do vody, jenže dnes má zase velkou chuť tancovat. Proto si vezme malý repráček s telefonem a převlékne se do tmavě červených šatů, které ji končí v půli stehen. Vlasy si sepne do vysokého drdolu, aby ji v tanci nepřekážely. Rozejde se tedy k jezírku, na kterém altánek je. Na břehu si sundá sandálky, zapne si svůj oblíbený playlist a dá se do tance, který netrvá dlouho. Pravidelně se musí ohýbat pro inhalátor, aby popadla dech. Jakmile se nadechne po páté, dech ji trvá popadnout delší chvíli, proto si lehne do trávy, s inhalátorem u pusy.*

*Má na sobě šaty, to se moc často nikdy nestávalo, a ona je celkem nervózní, když se pohybuje po místě, kde je tolik známých lidí, tolik lidí lepších než ona, tolik lidí vůbec celkem! Proto má okolo krku stařičký foťáček, který s ní žije už docela dlouho, aby něco nafotila a mohla to následně poslat své rodině. Ví, že se všichni těšili, až o ní uslyší, a ona doufala, že k tomu tu možnost dostane. Na altánek vesluje sama, vlasy má v ohonu a je celkem unavená, když tam přistane, a pak se podívá na Feyre, kterou viděla v letadle a jedly spolu bonbody.* Ahoj Feyre. *Pozdraví dívku s menším úsměvem, a když si všimne inhalátoru, nejradši by jí položila asi milion otázek, ale namísto toho otevře foťák a vyfotí si ji.*

*Poklidně si leží v trávě a sem tam se nadechne z inhalátoru. Když má však jistotu, že nepodlehne záchvatu, inhalátor jen v ruce sevře a ruku si položí vedle hlavy, zatímco se očima zadívá na modrou oblohu, která je naprosto bez mraků. Takhle relaxuje, dokud nezaslechne jí alespoň trošku známý hlas a zvuk foťáku. Přes sluníčko zamžourá na dívku a všimne si Monday, která na ni míří foťákem.* Mon! *Zasměje se.* Doufám, že je to alespoň dobrá fotka. Ne že bych zpochybňovala tvé dovednosti s foťákem, ale já nejsem zase tak fotogenická osobnost. *Uchechtne se a posadí se.* Jinak ahoj. *Také ji pozdraví, s úsměvem.* Tak co? Jak se máš? Rozuměla sis s princem? *Optá se jí hned.*

*Jakmile se její kamarádka zasměje a zeptá se na fotku, jen pokrčí rameny a zamává jím ve vzduchu, jako by to bylo něco, o čem se nedá pochybovat.* Prosím tě, starý a levný foťák? Ten dělá jen ty nejlepší fotky! *Zasměje se, jako by si ze své vlastní finanční situace dělala legraci, a následně si sedne vedle dívky, která byla její spolusedící v letadle. Nohy si pokrčí, aby jí nebylo skrz šaty vidět mezi nohy, a jen lehce pokrčí rameny.* Nevím, princ mi přišel nějaký tichý. A já sama taky nejsem zrovna výřečná, plus se konverzace zvrhla trochu tím směrem, který jsem zrovna moc nechtěla. *Vysvětlí jí a podívá se před sebe, než se mírně usměje.* Ale myslím si, že je milý, co jsme se bavily, nepřišel mi nějak namyšlený nebo podobně. *Dodá a pak se podívá na dívku s potutleným výrazem.* A co ty? Líbí se ti? Sedli jste si?

*S úsměvem se na dívku podívá, když před ní zamává foťákem.* Co je starý, to je zlatý. Znám to. *Zazubí, musí to znát, když sama pochází ze šesté kasty, tudíž její rodina nikdy neměla tolik financí, kolik potřebovali, zvlášť poté, co se jí narodil postižený bráška a její táta poté odešel.* Fotíš asi hodně ráda, viď? V letadle jsme se nestihly bavit o naších zájmech. *Vysvětlí s úsměvem, aby kdyžtak dívce nepřišla nějak moc vlezlá. Jen se tu chtěla s nějakou účastnící spřátelit, navíc s Mon se chvíli bavila i v letadle a přišla ji sympatická. Následně se jí zeptá na prince, aby řeč mezi nima nestála. Přeci jen, když se začnou bavit o princi, budou mít rozhodně téma k debatě.* Já jsem prince dokázala rozkecat, nejspíše kvůli tomu, že sama jsem občas ukecaná až až. *Uchechtne se a zastřčí si pramínek vlasů za ucho.* Jak se vám ta konverzace zvrtla? Neříkej mi, že i princ je jako většina mužů v jeho věku, který je pouze na pár věcí.. *Pronese, trošku vyděšeně. Holt si to převzala trošku jinak, každopádně takový ji princ právě nepřišel, proto je zvědavá, co ji k tomu Mon řekne.* Jo, rozmazlený mi právě také nepřišel. *Pokýve souhlasně hkavou.* Docela jsme si sedli, řekla bych. Je milý, zajímal se o mé koníčky.. Zatím jsem s ním nebyla na té druhé schůzce, ale potkali jsme se na akci, kde mi věnoval tanec, protože mám tanec ráda. To byla ta akce, kdy strážci udělali hrozný chaos, protože si mysleli, že nastal útok. Když jsem utíkala do úkrytu, dostala jsem záchvat, to bylo celkem trapný, když mě musel sbírat ze země. *Poslední slova spíše pobaveně zamumlá, protože se v tu chvíli vážně styděla, přestože byla více zaneprázdněna tím, aby popadla dech.*

*Dneska má další schůzku, konkrétně s lady Feyre. Napadlo ho pozvat jí do altánku na jezírku, kam se musí dopravit loďkou. Úplně původně bylo v plánu, že by tu krátkou vzdálenost zvládl převeslovat sám, ale s rukou v sádře to moc dobře nejde, takže tuhle úlohu zastane jeden zaměstnanec paláce. V altánku je připravené posezení a vzhledem k času půjde nejspíše o brzký oběd, aspoň pro něj. Pro Feyre možná půjde o pozdní snídani, to netuší, proto je tam připraveno od každého trochu. Domluvil se s ní, že se sejdou na břehu, odkud společně vyrazí loďkou, takže sem na čas dojde a ujistí se, že je všechno připraveno. Pak už jenom čeká, než se k němu lady připojí. Sám má na sobě černé kalhoty a šedou košili, u které si vyhrnul rukávy k loktům. Vypadá tím pádem pořád elegantně jako princ, ale jde o uvolněnější způsob oblékání. Zlomená ruka z autonehody, která se stala při jeho schůzce s Niamh pořád zůstává v sádře, i když už snad jen pár dní a bude moct dolů. Naražená žebra a podvrtnutý kotník už necítí a modřiny z obličeje mu také zmizely. Jediné, co je na něm momentálně k nalezení jsou menší kruhy pod očima způsobené nedostatkem spánku. Sice se už tak nějak sžil se zjištěním, že dívka, do které se zamiloval, je jeho sestrou, ale pořád se na ní tak nedokáže podívat a přestat si o sobě myslet, že je nechutné monstrum, takže se mu stále nespí moc dobře. Ale už spí aspoň trochu, takže to je hádá posun k lepšímu.*

*Dnes jí čeká opravdová schůzka s princem Aaronem, kdy ji dal vědět, aby došla k břehu jezírka, v kterém je právě ten altánek, o kterém se princi zmínila. Nijak zvlášť se nefintí, naopak doufá, že princi nebude vadit,když si na sebe nevezme šaty, na které se jí stále špatně zvyká, přestože se jí šaty vzhledově strašně líbí. Místo nich si však oblékne černé kalhoty s bílou košilí, u níž si vyhrne lehce rukávy, kvůli vedru. Na krk si rychle ještě připne jednoduchý náhrdelník, který kdysi dostala od svého bývalého přítele. Neví, proč ho nosí, jen ví, že se v něm cítí dobře. Ještě si obuje černé elegantní sandálky a vydá se k jezírku. Kousek před jeho břehem si vytáhne z kapsy u kalhot inhalátor a jednou si dýchne, poté jej rychle schová a rozejde se k Aaronovi, který tam již na ní čeká.* Dobrý den, Vaše Výsosti. *Mírně se pousměje, ukloní se a přejde k němu.* Jak se máte? Jak je na tom vaše ruka? *Optá se, se starostlivostí v hlase. Všimne si i jeho kruhů pod očima, co se týče ostatních, je hodně všímavá, proto se jí jedno obočí zamýšleně skrčí.* /Děje se něco, že špatně spí?/ *Možná za to může pouze velké množství práce, ale také to ono být nemusí. Každopádně to z něj nechce tahat, alespoň ne hned na začátku jejich schůzky. Ještě jednou se lehce usměje, podívá se na altánek a prohrábne si prsty vlasy, které jí komorné navlnily.*

*Čeká jenom chvíli, než se tu Feyre objeví a on jí hned s úsměvem sjede pohledem. Příjemně ho svým outfitem překvapila.* Dobrý den, lady. *Pozdraví jí.* Jako jediná jste zatím zvládla elegantně zkombinovat kalhoty. Moc vám to sluší. *Pochválí jí. Nelže přitom. Zatím všechny dívky měly na sobě šaty, některé vhodné, některé nevhodné a jedna džíny, což nepočítá jako vhodný outfit, ale spíš důkaz, že absolutně netuší, co se do paláce hodí a co ne. Feyre ale vypadá, jako kdyby skvěle věděla.* Už je v pořádku, za pár dnů by mi mohli snad sundat sádru. A já jsem celkově taky v pořádku. /Nebo se aspoň snažim být./ Jak se máte vy? *Zajímá se. Radši odbočí konverzaci k ní, než aby zůstali u něj.* Můžeme? *Ukáže k loďce, kde čeká už komorník a pomůže jí nastoupit. Muž je odveze k altánku a poté se podle pokynů vrátí na břeh. Až budou chtít odvézt, je tu jednoduše zvoneček na jeho přivolání.* Nevím, jestli jste snídala a tohle pro vás bude oběd a nebo pozdní snídaně, ale je tu od všeho trochu, tak snad vám bude chutnat. *Usměje se na ní.* A taky bych byl rád, kdybysme si tykali, pokud vám to nevadí.