Svatby v Katedrále

*míří ke katedrále spolu s Misty a cítí se šťastný. Nikdy by neřekl, že se bude takto cítit. Začnou se bavit o tom, jak musí být Justice nervózní a po jejích slovech protočí očima.* Taky ti musí říct všechno.*zamumlá a ani nemusí říkat jména, protože je mu jasné že to byly jeho sestry.* Ale tys byla taky nervózní. *otočí to proti ní a pobaveně na ní koukne.* Nebyly dobrý a nikdo nic posílat nebude! Tos nikdy neměla vidět.* potřese hlavou, ale už teď je mu jasné, že Justice bude fotkama provokovat furt. Poté už dojdou do katedrály, kde už je Justice a Eady.* Nejsi. *protočí očima.* Já Jůšu podporuju skvěle 24/7, že? *Koukne na své dvojče se zazubením* Třeba by ti to prospělo. *nevinně pokrčí rameny.* Na mě ne, na Eady se ti bude líp mířit. *naoko uraženě si odfkrne.* Klid, určitě neuteče, neřekne ti ano a ani po tobě něco nehodí a pak teprve uteče. *Snaží se uklidnit Justice, i když si užívá, že je to tentokrát on, kdo je v nervech./*

*Cestou ke katedrále Jace popíchne, že i on byl přece nervózní, když se brali, což je jen pár dní zpět.* Znáš je. *Uchechtne se.* Jo, to byla. Protože si už nedovedu svůj život představit bez tebe a strašně jsem se bála, že by se mohlo ještě něco stát a ty si to třeba rozmyslet. *Klidně nahlas přizná to, že se bála. Bylo to jen kvůli tomu, že jej přece nechtěla ztratit. Zasměje se.* Ale byly dobrýý. Pobavilo mě to. A vsadím se, že za ten společný život, co nás čeká tě uvidím ještě v podobných situacích hodněkrát. Třeba za dva dny je Silvestr a to nevěřím, že si nic nedáš. Hlavně nesmím moc pít já, abych tě pak odtáhla do komnaty a netancovala tam na stole. /I když to by ti asi zrovna nevadilo./*Pozdraví Justice i Eadlyn a usměje se na ně. Pobaveně nad dvěma bratry potřese hlavou.* Neboj Justici, Chels určitě nezdrhne. Miluj tě. *Pousměje se na něj povzbudivě. Když už má začít obřad, ukradne si krátký polibek od Jace, usměje se na něj a sedne si na svoje místo, odkud pozoruje obřad.*

Neříkám, že ne. *Pokrčí rameny.* No, že dýcháš to fakt nevypadá, spíše naopak. *Uchechtne se. Zvedne ruce v obraně.* J to myslím dobře, nechci, aby se ti něco stalo kort dneska a proto by ses měl uklidnit. Vše dopadne, jak má. Vždyť se oženil i Jace, zvládneš to tudíž i ty. *Oba dva jsou .. zvláštní případy, ale jeden z nich je spokojeně ženatej, tak to už snad bude za chvilku i druhej.* Na mě neee... *Protáhne to a nespokojeně se zamračí.*/Měla jsem si vzít deštník jako takový štít oproti zvratkům./ *Pobaveně nadzvedne obočí a koutky rtů.* To je podpora.. Podle mě by bylo teda lepší, kdyby mu neřekla "ne" než "ano". *Poukáže pobaveně na ne moc logickou věc, která z jejího bratra vypadla. Už má začít obřad, takže se naposledy usměje na Justice.* Neboj, az chvilku tu bude. *Pak se posadí na své místo a sleduje obřad.*

*Je vážně nervózní, ještě více než u zásnub. A vlastně ani nemá důvod, proč by jí Justice před oltářem řekl ne? Ať se snaží uklidnit jakkoli, nic ji nepomáhá. Začala i po místnosti přecházet sem a tam. O hodně se uklidní, až konečně uslyší hudbu a ona může vstoupit do katedrály a dojít až k oltáři. Je vážně ráda, že na svatbu dorazila i její rodina, hlavně otec. Společně s ním také vejde do katedrály a pomalu projde uličkou mezi ostatními hosty. Úplně ji uklidní, když u oltáře doopravdy vidí stát Justice. Spadl ji doslova kámen ze srdce, když ho tam uviděla. Nikam neutekl a nerozmyslel si to. Na tváři se ji objeví šťastný úsměv. Když dojdou až k němu, tátovi věnuje pusu na tvář, usměje se na něj a potom se už otočí k Justicovi. Chytne ho za ruku a stoupne si vedle něj. Je vážně ráda, že tady může stát a za chvilku si oba dva řeknou ano a budou manželé.*

Kdybych nedýchal, Eady, byl bych nejspíš mrtvej. To ví i malý dítě. *Protočí nad ní očima a potom se tomu zase neubrání a oč protočí znova.* Vždyť jsem v klidu. *Namítne a pohled otočí na Jace a Misty.* Snad. *Pokýve hlavou na slova Misty a na Jace se zašklebí.* Jasný, skvěle mě podporuješ. Každý den. I ve spánku. *Pobaveně nad svým bratrem zavrtí hlavou.* Jestli mě budete štvát, tak vážně vracet budu a hodím to na vás oba. *Pohrozím svým sourozencům, ale když uslyší hudbu uvidí, jak už si všichni sedají, polkne a podívá se na příchozí Chels. Hned se usměje a může na ní oči nechat. Když dojde k němu a chytne ho za ruku, usměje se na ni ještě víc.* Jsi nádherná nevěsta. A za chvilku jen moje. *Zašeptá k ní, zatímco má kněz svoje řeči a nějak ho nevnímá. Začne vnímat až když uslyší otázku mířenou k němu a ani cviku neváhá, koukne se s úsměvem na svoji snoubenku a přikývne.* ano, beru. *Poví a poté poslouchá jak tu stejnou otázku pokládá Chels a čeká na odpověď. I když z něj nervozita docela opadla, pořád má strach, že ještě řekne ne.*

*Je mu jasné, kdo asi tak řekl Misty o jeho nervozitě a když o tom přemýšlí, tak ho to ani tolik nepřekvapuje.* Taky jsem se bál, že utečeš ještě před obřadem nebo řekneš ne. *Přizná.* Taky si to bez tebe nedokážu představit. Miluju tě. *skloní se k ní, aby jí mohl políbit, přičemž se lehce usmívá.* Tancovat na stole bys mohla, ale spíše někde jen pro mě, ne před celým palácem. A nebo ten striptýz, o kterým jsme kdysi mluvili. *uchechtne se.* Slíbil jsem tátovi, že se budu krotit a chci to dodržet, protože chci, aby to dodržel i on. *dodá později už trochu vážnějším hlasem.* Přesně tak. Třeba dneska jsem tě podpořil ve spánku tak, že jsem ti ustřihl vzadu trochu vlasů, abych tam měl hezkou plešku a vypadal na svý svatbě skvěle. *nevinně se na něj zazubí.* Sakra.. jo, tak jsem to myslel. *Prohrábne si vlasy a uchechtne se. Ani si neuvědomil, co řekl. Když poté začne obřad, oplatí Misty krátký polibek.* Nikdy nezapomenu na ten pohled, když jsi šla tou uličkou ty. Vypadala jsi úchvatně. *řekne ještě rychle a mrkne na ni, načež se postaví na své místo.*

*Trochu se konečně uklidní, když zaslechne hudbu a ona se může vydat společně se svým otcem uličkou směrem k oltáři. Spadne ji kámen ze srdce, když tam uvidí Justice stát a nikam neutekl. Když dorazí až k němu, dá otci pusu na tvář a potom se už konečně postaví před oltář a Justice chytne za ruku. Nějak moc nevnímá to, co se děje kolem a dívá se jenom na něj.* Děkuju, miluju tě. *Zašeptá potichu s úsměvem na tváři. Nějak ji unikne skoro všechno, co kněz řekne, až na tu hlavní důležitou otázku. Po jeho odpovědi se usměje ještě víc, opadla z ní i ta poslední nervozita. Je vážně ráda, že neřekl ne a nerozmyslel si to. Netuší, co by v takové situaci dělala. Už jenom chvilku počká, než ji kněz položí tu stejnou otázku, aby mohla také odpovědět.* Ano, beru. *Řekne hned bez jakéhokoli zaváhání. Potom když je kněz vyzve k prvnímu manželskému polibku, tak na nic nečeká a hned ho políbí. Vážně nikdy nebyla šťastnější.*

*Protočí očima.*Dýcháš, ale ne dostatečně. Jsi bledej jako stěna. SI myslíš, že si Chels bude chtít vzít umrlce? Achjo.. proč jsme si nevzala pudr? Ten by ti snad dodal trochu barvy. *Zanadává pro sebe.* Já tě přece neštvu, Vždyť se tě snažím celou dobu uklidnit! *Řekne a lehce se zamračí. Neví, co zase podle něj udělala špatně, protože vše, co řekla myslela jedině dobře a proto si nezaslouží mít na sobě zvratky. Opraví Jace, který se tak trochu přeřekne a pobaveně se usmívá. Popichovala by ho s tím dále, jenže začne obřad, takže si sedne na své místo, odkud ty dvě hrdličky pozoruje. Když se konečně oddávající dostane k té části, kde se jich zeptá, zda si jeden druhého berou a oba dva odpoví, že ano, nadšeně začne tleskat.*Já to říkalaa! *Řekne trochu více nahlas, než zamýšlela, ale teď to ignoruje. Když najednou uslyší výbuchy. Chtěla novomanželům pogratulovat, ale teď se rychle protlačí skrz lidi ven před katedrálu, kde se taky ozve pár výbuchů, ale jak se zdá, jen na vystrašení, protože snad nikoho to nemohlo zranit. Uvidí, že z jejich domova, zbyl jen prach a nějaké trosky. Jen na to zůstane zírat s otevřenou pusou. *

Nejsem bílej, jsem normální. Eady, tímhle mi moc nepomáháš. *Postěžuje si a na oko uraženě si založí ruce na hrudi* Uklidnit, uklidní mě až budu ženatý. Nic dřív mě neuklidní. *Namítne s pokrčením ramen. Na Jace po jeho slovech ukáže vztyčený prostředníček, ale druhou rukou si raději sáhne na temeno hlavy, aby zjistil, jestli tam náhodou vlasy ustřižené nemá. Když zjistí, že nemá, vydechne a jen svého bratra propálí pohledem.* Demence jde na tebe nějak brzo, že už nevíš, co říkáš. *Uchechtne se pobaveně, ale poté obřad začne a pohled má jen a jen pro jeho nastávající manželku.* Já tebe taky. *Usměje se na ni a poté odpoví knězi na otázku a poslouchá odpověď i Chels. Jakmile uslyší tu odpověď, kterou slyšet chtěl, spadne z něj všechna nervozita, co v něm ještě zbyla a s úsměvem svou, teď už manželku, políbí.* Tak neuvěřitelně moc tě miluju. *Vydechne s úsměve a ještě ji obejme.* Konečně jen a jen moje Chelsea Schreave. *Úsměv mu ale z tváře zmizí hned, když slyší rány. Přitáhne si k sobě Chels blíž a když vidí výra Eady, koukne se stejným směrem a i on a to zůstane koukat s otevřenou pusou.* Náš domov. *Vydechne potichu a Chels si k sobě přitáhne nevědomky ještě víc, jako by ji tahle chtěl chránit a jen sleduje trosky jejich domova.*

*Pousměje se. Je ráda, že nebyla jediná, kdo se bál.* A já tebe. *Oplatí mu více než ráda polibek. Zasměje se.* Hmm.. dobře, tak třeba nějaký soukromý taneček pro tebe v naší komnatě by se konat mohl. *Mrkne na něj.* Jo, promiň, to mi nedošlo.. Ale však si to užijeme spolu i bez alkoholu. *Usměje se na něj. Tohle jsou vlastně jejich první společné Vánoce a Silvestr a letos jí to přijdou jako ty nejhezčí svátky, které kdy zažila. Když jsou u Justice a Eadlyn, poslouchá ty dva, jak se klasicky navzájem pošťuchují. Jak už napsala do chatu, nedivila by se, kdyby to dělali i jako staří dědečkové.*/Z tohohle asi nevyrostou./ Určitě.*Opraví Justice. Vážně nevěří tomu, že by teď Chels utekla. Když má obřad začít, ještě si rychle ukradne polibek a po jeho slovech se na něj zamilovaně usměje.* Když jsem tě tam viděla stát, zamilovala jsem se do tebe snad ještě více. *Rychle si sedne na místo, aby nepřekážela a sleduje obřad. Prvně přečká ty kecy kněze, které stejně ais nikdo neposlouchá, dokud se teda ženicha a nevěsty nezeptá, zda si jeden druhého berou a když zazní z obou stran kladná odpověď a pak se políbí, začne společně s ostatními tleskat a zrak jí ihned padne na Jace a zamilovaně se na něj usměje, když v tom uslyší nějaké výbuchy. Pochopitelně se lekne a už si představuje, jak rebelové zařídili, aby se jim na hlavu zřítila katedrála. To se ale nestane, protože tu je jen pár menších výbušnin a díky nim asi můžete mít jen škrábanec. I tak ale rychle přiběhne k Jacovi.*Jsi v pořádku? *Zeptá se jej starostlivě. *

To mohl. *nadšeně se na ní zazubí.* To je v pohodě, nemáš se za co omlouvat. *usměje se na ní. Udělat si odstup od alkoholu pro něj asi bude náročnější zkouška, ale dělá to hlavně kvůli tátovi. A navíc zvládl drogy, ty byly horší. Zasměje se, když se Justice musí ujistit, že mu žádné vlasy neustřihl a po jeho slovech potřese očima.* Ty ses s demencí narodil, takže jsem na tom líp. Už jenom to, jak mi sežereš i tak blbej vtip je důkaz vrozený demence. *nevinně se na něj usměje. Těsně před obřadem oplatí Misty polibek a po jejích slovech se na ní zamilovaně usměje.* Jsme na tom stejně. *řekne, ale pak už začne obřad a on se postaví na své místo. Přijde mu to zbytečně zdlouhavé a pořádně ani neposlouchá. Jakmile si ty dvě hrdličky řeknou "ano", začne spolu s ostatníma tleskat a jelikož stojí hned vedle nich, rovnou jim pogratuluje. * Doufam, že máš dost pevných nervů, protože se z něj brzo zblázníš. *prohodí pobaveně k Chels, ale než to vůbec stihne doříct, ozvou se první výbuchy. Rychle se dostane k Misty a chytne jí kolem ramen, aby jí kryl vlastním tělem a společně vyjdou ven před katedrálu.* Jo, ty? *zeptá se stejně starostlivě jako ona. Poté si všimne, kam koukají všichni ostatní, a tak stočí pohled taky tím směrem a překvapeně vydechne. Ani si neuvědomí, že začne tisknout Misty ještě pevněji k sobě.* Nenávidím je... *řekne tiše se zlostí v hlase a dál jen sleduje, jak se z jeho domova stávají trosky.*

*Řekne, že nějaký ten tanaček pro něj by se mohl konat a po jeho nadšené reakci se usměje. * Tak dohodnuto. *Mrkne na něj. Pak se mu omluví, protože mu nechtěla připomínat to, co se stalo. Ví, že byl na tátu naštvaný, ale už snad tak moc není. Ona mu to sama nevyčítá, protože chápe, že je to pro něj těžké. Zasměje se nad tím, jak se Jacovi podařilo přesvědčit Justice, že mu ustřihl vlasy a pobaveně nad tím zavrtí hlavou. Než začne obřad, rychle ho políbí a vymění si ještě pár slov. Nakonec si se zamilovaným úsměvem sedne a pozoruje obřad. No.. snaží se, protože věčně se dívá po Jacovi. Společně i s dalšími lidmi začne tleskat a už se jim chce vydat pogratulovat, když v tom uslyší nějaké rány. Rychle proto běží k Jacovi, protože o něj má logicky strach. Sice nerada, se od něj nechá krát. Nerada, protože by ho raději ona sama nějak bránila. Nakonec společně s ním vyjde ven a zeptá se, jestli je v pořádku.* Ano, jsem. *Přikývne. Je jasné, že výbušniny v katedrále je měli spíše jen vystrašit jak zranit. Podívá se směrem, kam i všichni ostatní a zůstane na to zírat s pootevřenými ústy. Nikdy by si nemyslela, že palác někdy uvidí takhle.. ležet v troskách. K Jacovi se sama více přitiskne. Slyší, co řekne a podívá se na něj. Přejede pohledem celou Schreave rodinu.* Aspoň.. že ostatní jsou v pořádku.*Kývne k jejich rodině. */Ale ti, co byli v paláci, služebnictvo, co připravovalo oslavu../ *Potřese hlavou.*

*Dneska se žení a. je neuvěřitelně nervózní. Bojí se, aby si to na poslední chvíli Christophine nerozmyslela a neodešla pryč. Ví, že život s ním nebude jednoduchý, není ideální a co když ji to vše, ta pozornost, která jí je věnována odradí? Co když mu o oltáře řekne ne? Zhluboka se nadechne a vydechne. Už je v obleku, konkrétně černém, Černé je sako, kalhoty a jedině košile, kterou má je bílá. Dneska nemá kravatu, ale motýlka, který mu přijde trochu více svátečnější? Nechybí ani stříbrné hodinky a manžetové knoflíčky. Vlasy si sčesal na jednu stranu. Je nachystaný už delší dobu a teď jen nervózně posedává v jedné místnosti a čeká na to, až přijde jeho čas, aby vyrazil do katedrály. Rád by u sebe měl aspoň Maxwella, ale toho budou hlídat rodiče. Dal ho před chvilkou máme. I jemu sehnali takový malý obleček, ve kterým vypadá rozkošně.*

*Konečně nadešel onen den D.Díky tomu, kolik času zabraly přípravy, jí poslední týden uběhl jako voda. Už od rána je na nohou a nervy neztratila snad jen díky kávě, kterou jí donesla Aideen, jak slíbila. Prošla si celým zbytečným zkrášlovacím procesem, manikúra, pedikúra, umýt a vyfoukat vlasy, vyčistit pleť. Cítila se skoro jak panenka na hraní s tím, kolik lidí se jí věnovalo, aby teď mohla být oblečená do svatebních šatů se správně vyčesanými vlasy. Líčení měla jen decentní, vzhledem k tomu, že by její rysy a tvář měly být jasně poznat, až ji budou zabírat kamery. Nechala si na ruce zásnubní prstýnek, hodlá ho nosit stejně jako následně snubní, i když na druhé ruce.* Asi budu zvracet. *Poznamená nepříliš taktně směrem k Aideen. Žaludek se jí svírá nervozitou. Gretchen byla její hlavní družička a někde ještě dolaďovala jakési detaily a Aideen ji jako svědek bude muset brzy opustit a postavit se na své místo v katedrále. Naštěstí už přijel její otec, který ji nyní uklidňoval. Jako vždy vypadal perfektně uhlazeně, ale byl bledší, než si kdy pamatovala a hodně zhubl. Nakonec ho donutila jít se léčit, dost tomu pomohly hravé poznámky o tom, že přeci ještě chce vidět vlastní vnoučata. Bude ho muset chodit navštěvovat do nemocnice, když odmítl možnost zůstat v paláci, ale je ráda, že se vztahy mezi nimi pomalu srovnávali, a že ji dnes povede k oltáři.* Xavier si to už nemůže rozmyslet, že ne? *Doptává se neurčitě. Určitě jí od oltáře neuteče, to je hloupost. No, ale co kdyby jo? Jí se teda utíkat chtělo a držela se jen kvůli němu.*

*Nemůže tomu uvěřit, dneska se žení její syn. Občas i ona dost pochybovala, že by u něj mohla Selekce fungovat a přece! A bere si vážně milou dívku. Christophine potkala krátce po příletu a od samého začátku se jí líbilo. Milá, zodpovědná, stará se perfektně o Maxwella a co je nejdůležitější.. Xavier díky ní vypadá neskutečně šťastně a ona je jí vděčná za to, že ho dělá tak šťastným. Svatba je slazená v jemných barvách, je tam i modrá a proto si vzala šaty přesně v této barvě - světle modré, které mají jen pár ozdob v pase, které připomínají drobné kytičky. Lodičky jsou taktéž světle modré. Líčení má jako vždycky jen jemné, stejně tak nalakované nehty. Co se týče šperků, vzala si jen stříbrné náušnice ve tvaru květiny. Vlasy má navlněné, ale jinak volně.* Nemůžu uvěřit, že se dneska nás syn vážně žení. Jako by to bylo včera, co jsme se brali my dva. *Pořád si pamatuje tu nervozitu, kterou cítila. Strašně se bál, že si to Jace třeba rozmyslí.* Hlavně žádné opíjení, jasný? Nechceš, aby se ti stalo přece to, co tvému tátovi na naší svatbě. Pamatuj jak ses cítil. *Pobaveně se usměje. Byl tehdy dost naštvaný, ale ona ho zase uklidnila. Zrovna jdou ještě k Xavierovi, který by možná ocenil společnost. Dal jim na hlídání Maxwella, který je v malém rozkošném oblečku.* Ty jsi ten nejlozkosnější chlapecek na světě, no jo jsi. *Zažvatlá na něj, čímž ho přiměje se zasmát.* Zbožňuju ho. *Usměje se na Jace. Diví se, že se jí ho ještě nepokusil ukrást. Když dojdou do místnosti, kde je Xavier, usměje se na něj.*Bude to dobrý. *Řekne konejšivě a opraví mu trochu motýlka, který byl lehce na křivo.*

*skutečně ráda jde Chris za svědka, i když jí to trošku překvapilo. Čekala spíše, že si pozve někoho ze selekce, Gretchen třeba. Ale s radostí tu "funkci" dneska zastoupí ona. Na sobě má světle růžovoučké šaty, které mají klasicky trochu větší výstřih. Ten už je trochu plnější, díky těhotenství a taky jde trochu vidět i její těhotenské bříško. K tomu si vzala i balerínky ve stejné barvě, i když by raději podpatky, ale ty se moc nedoporučují. Líčení má celkem jemné, stejně tak doplňky, což u ní taky není moc obvyklé. Vlasy má rozpuštěné, jen přední pramínky sepnuté vzadu.* Co? Ne. Nebudeš zvracet. To je moje specialita! *uchechtne se.* Nebo.. jsi snad těhotná? Těhotný zvrací. *zeptá se s malou nadějí v očích. Ale ví, že je to spíše z nervozity. Jenže poznámku si prostě odpustit nedokáže. Jak by taky mohla?* Klid, nemůže. Stojí tam, je stejně nervózní, vypadá hrozně čeká na tebe. Všechno bude v pořádku, klídek. *konejšivě ji pohladí po paži. Chápe, že je nervózní, taky by byla.* Nebo se mám snad jít ujisti, že tam stojí a cestou donést další zásobu kafe? *už pro něj dneska byla párkrát, takže jí neděla problém sehnat další.*

*Šla jako družička Chris a je za to ráda. Chris ji přirostla k srdíčku a je ráda, že tady bude s ní v paláci. Na sobě má kratší šaty, vlasy nijak neřešila, jen e má natočené a makeup má tak, aby ji ladil k šatům. Ještě něco dodělávala a pak se jaksi zdržela s jedním strážcem, se kterým se začala více bavit, proto teď na svatbu spíše běží, než aby tam už byla jako správna a dochvilná družička. Jakmile dorazí před dveře, ještě se rychle upraví, aby vypadala jak člověk a pak až vejde za Chris. Když tam uvidí i Adeen, usměje se na obě dvě.* Ahoj. *Otočí se pak na Chris a azubí se na ni.* Strašně ti to sluší, Xavier odpadne a začne slintat, ař tě uvidí. *Zhodnotí a ještě na ní odí omluvný výraz.* Promiň, že jdu trošku pozdějš, jaksi jsem se zasekla. *Vysvětlí ji, i když na tváři má lehce pobavený úsměv.* Jak ti je? Doufám, že moc nezvracíš, protože toho jída by tam byla koda. *Zazubí se na ni a lehce ji obejme, aby ji nepomačkala šaty.*

Nejsem těhotná! *Ohradí se a dokonce se zvládne i lehce pobaveně pousmát. Nervozita se však rychle vrátí. Její táta už na ni ani nemá nervy a jde si zatím dát panáka. Chtěla by se ohradit, že nemá pít, ale celkem ho chápe. Kdyby mohla, taky si dá jednoho na kuráž, ale už tak se bude muset soustředit, aby cestou k oltáři nespadla. Podpatky teda nemá nijak vražedné, ale stejně.* Určitě nevypadá hrozně. *Zamračí se. Aideen nejspíš dost přehání.* A stoprocentně není tak nervózní jako já. *Zaúpí a zahledí se do zrcadla. Nenajde na sobě jedinou nedokonalost, což je celkem zvláštní, sama sebe kritizuje dost často. Ale šaty jí perfektně padnou a líčení je tak akorát. Kolem tváře má jen schválně pár natočených pramínků. Problémem je snad jen její vyplašený výraz. V tu ránu do místnosti vpadne Gretch, trochu zadýchaná.* Kde jsi byla? *Otočí se na ni poplašně. Když ji však znovu přelétne pohledem, zavrtí hlavou.* Ne, raději mi to neříkej, mám své podezření. *Vydechne pobaveně.* /Zasekla, jo, jasně./ Děkuju. *Odpoví na její pochvalu a nervózně si skousne ret. Hosté se usazují a brzy bude muset Aideen jít. Oplatí Gretch objetí a rozechvěle se nadechne.* Mám žaludek jako na vodě. A trochu se třesu. *Uzná a odtáhne se. Pohlédne na svou ruku, která když ji pozvedne, se doopravdy jasně zachvívá.* Tak jo, holky. Tohle zvládnu, že jo? *Skousne si ret, který už od tohohle gesta trochu bolí, protože to dělá neustále. Zadívá se na hodiny.* Fajn, Aideen. Máš za úkol checknout Xaviera. A uvidíme se u oltáře. Bože... u oltáře, já se vážně vdávám. *Odolá slabosti a nutkání si sednout. Tohle nečekala. Že dojde až sem. Potřebovala, aby čas běžel rychleji a ona sama Xaviera viděla, pak snad bude klidnější.*

*ještě pořád tak nějak odmítá ten fakt, že se Xavier vážně žení. Asi mu to opravdu dojde, až když zazní "ano". Nechápe, jak se může ženit, když včera žvatlal první slůvka a běhal po paláci jen v plínce. To přece nedává smysl, ne? Čas letí moc rychle. Ale je neskutečně rád, že si opravdu jeho syn našel svou vyvolenou. Na sobě má černý oblek a modrou kravatu, aby se neřeklo, že neladí se zbytek svatby.* Taky tomu nevěřím. Jsme starý. *uchechtne se a snaží se ignorovat depky z toho, že už je opravdu tak starý. Vždyť je už i dědou. To přece není možný.* No... to, že nebudu pít vůbec slíbit nemůžu, protože to už se stalo, ale jako táta rozhodně nebudu, nepotřebuju rozkřikovat všude, že Xavier přiráží. *uchechtne se. Tenkrát byl opravdu hodně naštvaný, ale teď už na to pohlíží spíše jako na vtipnou záležitost. Pak se rozesměje, když začne žvatlat na malého Maxe.* Takhle jsi nedávno žvatlala na Xaviera a Aideen. Jak to že teď žvatláš na naše vnouče?? *potřese nechápavě hlavou.* Ještě škoda, že to nevyšlo u Austina a Nyveve. *povzdychne si. Hrozně ho mrzí, že ty dva nemohli vychovat oni.* A dej mi ho tak už. Určitě mu chybím a máš ho celou dobu. Že ti chybím, že jo?? *Tentokrát zažvatlá na Maxe on a pohladí ho po hlavičce.* Já taky. *oplatí jí úsměv. Maxe si vážně zamiloval.* Hlavně jí nepozvracej. A ani její rodinu. A nás taky samozřejmě. To je jen předání rady. *uchechtne se. Ani by se nedivil, kdyby k tomu došlo vzhledem k tomu, jak je Xavier bledý.* A taky klid, všechno bude dobrý.

Tak fajn, tak fajn, já to musela zkusit. *zamumlá pobaveně.* No... jako je to ta lepší verze Xaviera, ale je bledej jak stěna. Ale až ho uvidíš, tak ti určitě bude připadat nádhernej a budeš přemýšlet nad tím, co budete v noci dělat v posteli. A to samý on. A všechno bude v pořádku. *povzbudivě se pousměje, i když její povzbuzování je opravdu na úrovni. I když... ještě by to mohlo být i horší, přeci jen na ni ještě nepřišly ty těhotenské nálady.* Ale je. Ne-li více. Vážně se uklidnI Chris a jen si to užívej. Vždyť zachvilku budete manželé. *Pousměje se.* Ahoj. *pozdraví i Gretchen.* Jasně že zvládneš. Všechno bude v pořádku, uvidíš. *Opatrně jí povzbudivě obejme, ale dává si pozor, aby nepokrčila její šaty nebo nepokazila nic jinýho.* Jo, vdáváš, ale pokud se neuklidníš, tak dřív omdlíš. *potřese nad ní hlavou.* Mysli třeba na nahýho Xaviera. To tě určitě uklidní. *uchechtne se.* Tak já jdu a ty buď hlavně v klidu. *pousměje se.* Dej na ni pozor, ať s ní fakt nesekne. *zamumlá ještě potichu směrem k Gretchen a pak už jim oběma zamává a zamíří na místo dění. Když uvidí Xaviera, tak ho rychle obejme.* Můj bráška se fakt žení, to neni možný. Takže máš trošku rozumu. *zazubí se na něj.*

*Zasměje se.* Ty jsi pořád starší než já. Já jsem mladá. *Potlačí touhu na něj dětinsky vypláznout jazyk.* Jen aby.. Ale budeme mít na starost Maxwella, takže se budeme muset krotit oba dva, nebudu se starat o malé dítě a opilého manžela, nevím, co by bylo náročnější. *Bylo by to dost podobné.. Oba dva by jen nesrozumitelně mumlali, brečeli, u Maxe jako dítěte je to normální a Jace by třeba brečel kvůli tomu jak je starý.. A ideálně by i oba dva zvraceli. Začne žvatlat na malého Maxwella, který dneska vypadá snad více rozkošněji, než normálně.* Já vím.. vážně to hrozně uteklo, sama nevím jak. *Usměje se. Byly to ale ty nejlepší roky jejího života. Povzdechne si.* To mě taky dost mrzí.. ale aspoň je tu máme teď a budeme mít možnost žvatlat na jejich děti. *U Austina už to bude taky brzy.* No jo.. pokud se něco za ta léta nezměnilo, tak je to to, že mi všechny chceš pořád krást a mít je jen pro sebe. *Zamrmlá, ale zní pobaveně. Dá mu do náruče malého Maxwella, který se na dědu usměje ještě více než tady.* Oblíbence má jasného.. Musím se snažit více u našich dalších vnoučat. *Uchechtne se. Dojdou ke Xavierovi, kterého konejšivě obejme a spraví mu motýlka.* A když tak pozvracej jenom svého tátu.. Já tě takhle neznervózňuju a do teď jsem o zvracení nemluvila. *Zamrká jako to největší neviňátko. Když přijde Aideen, usměje se na ni.* Tobě taky trvalo přiznat si svoje city, pokud si vzpomínám dobře. *Musí i taky přece popíchnout.*/I ona se bude už brzy vdávat.. To je hrozný./ Už je čas.. *Poznamená s pohledem upřeným na hodinách. Naposledy se na svého syna povzbudivě usměje a spolu s Jacem vyjde z místnosti. Musí už jít na svá místa. *

*Sedí na pohovce a čeká na čas, kdy bude moct jít do katedrály. Hypnotizuje přitom hodiny, jako by tak chtěl zařídit, aby se ty ručičky pohybovaly rychleji. Chce sto už mít za sebou, aby byla Christophine jeho manželka a ideálně byli třeba jen oni dva spolu.. v komnatě. Když dovnitř vejdou jeho rodiče, postaví se a usměje se na ně. Oplatí máme objetí a když mu spraví motýlka, nechá ji. * Na nikoho zvracet nehodlám. *Protočí očima.* To spíše ty tati se drž zpátky.. Nemusíš všude říkat, že přirážím. Sice já bych to ignoroval a pokračoval v tom, třeba Christophine by se to nelíbilo. A nezapomínej, že budete hlídat Maxwella, abych vám ho pak někdy ještě půjčil. *Pohrozí jim, ale jen z legrace, jelikož mu na tváři hraje úsměv. Uchechtne se a oplatí Aideen objetí.* Náhodou mám více rozumu, než ty. *Zazubí se na ni. Tohle vzájemné provokování mu bude chybět, až odjede, což bude brzy. * Ale však se za chvilku budeš vdávat taky. Měl bych si s tvým snoubencem ještě jednou promluvit a důrazně mu vysvětlit, že se k tobě má chovat slušně, než odjedete. *Podívá se na hodiny a přikývne. Zhluboka se nadechne a znovu vydechne.* Tak drž tátovi pěstičky, prcku. *Promluví na Maxwella a políbí ho na hlavičku. Pak se s nimi vydá pryč z místnosti a když jeho rodiče odejdou na své místo, chvilku čeká. Sám se poté rozejde na své místo k oltáři, na tváři má úsměv a má co dělat, aby nervózně nepošlapoval na místě. Je tu s ním i Austin, kterému je vděčný za to, že mu jde za svědka. Je rád, že je tu brácha s ním. Každou chvilkou by měla začít hrát hudba a dovnitř vkročit Christophine.*

Když se mě budeš ptát každý den, odpověď se jen tak nezmění, Aideen. *Odfrkne si pobaveně. Těhotenství, to by jí tak chybělo. Tiše zaúpí nad snahou Aideen ji utěšit.* Vůbec tomu nepomáháš. *Nejraději by ho do té postele zatáhla rovnou, žádný obřad není potřeba.* Jo, fajn, to je lepší. *Snaží se zhluboka dýchat, ale ví, že doopravdy jí bude líp až ve chvíli, kdy bude stát před oltářem a Xavier řekne ano. Nebo když ho aspoň spatří. Jak velela tradice, neviděli se celý den. Oplatí Aideen objetí, a pak už je tu Gretch.* Ne, neuklidní. *Ušklíbne se. Vlastně jí to leda ještě zvedne tep.* Dobře. *Přikývne a zaměří se na Gretch.* Mimochodem, taky ti to moc sluší, co jsem to za kamarádku, že jsem ti to neřekla, ach jo. *Lehounce si ukazováčky promne spánky. Nechce si poničit líčení. Zadívá se na hodiny. Někde tam je spousta lidí a kamer, ale taky malý Max, Xavierova rodina a hlavně Xavier samotný.* /Tak jo./ *Je čas. Její táta se vrátí a konejšivě jí stiskne ruku, zatímco se vydají ke dveřím do katedrály. První jde Gretchen, jako družička. Ještě jí sama věnuje povzbudivý úsměv, a jakmile nadejde čas, pokývne tátovi a spolu zamíří do hlavní lodě. Muzika určuje rytmus pochodu, díky čemuž se na kroky nemusí zas tak soustředit. Díky hudbě též může ignorovat zvuk mačkání spouští a šepot, který se line katedrálou od chvíle, kdy vstoupila. Její oči a však automaticky zalétnou až na konec uličky. Ani si neuvědomila, jak byla napjatá. Všechna úzkost vymizí, když spatří Xaviera stát u oltáře. Sluší mu to snad více než když jindy. Nejspíš s tím má co dělat i to štěstí, které pociťuje. Téměř by přidala do krku, ale otec ji naštěstí svírá pevně, možná to tušil. Uklidní se a počká, až dojdou na konec. Všimne si koutkem oka Místy a Jace, kteří u sebe mají Maxe, ale pohled jí pořád utíká k jejímu snoubenci. Usměje se na tátu s tichým díky, když ji předá Xavierovi a konečně stojí na svém místě. Hrdlo se jí svírá dojetím, vážně doufá, že bude moct v klidu promluvit, až nadejde ta chvíle.* /Neutekl, jistě, proč by to dělal, že? Nebuďme iracionální./ *Přesto se mu pohledem vpíjí do tváře, tak trochu jako by si myslela, že když mrkne, tak zmizí.*