Staré uličky

*Lehce pokýve hlavou a vděčně se na něj usměje, než pohled stočí zase před sebe, než mu i poděkuje, dnes již poněkolikáté, ale to ji netrápí. Když někomu děkuje, vždy to myslí upřímně a stojí si za tím, že má za co děkovat, i když ji dnes Kyle už několikrát přesvědčoval o tom, že nemá za co děkovat. Následně se dostanou společně k místu, které je pro Kyla oblíbené, čemuž se nemůže divit. Když se posadí na kámen vedle něj, sama se rozhlédne a s údivem řekne, že je to tu krásné. Vážně se jí tady líbí.* Tam už se neztratím, znám to tam asi tak, jako ty tady. I když na ty zvířata si dávám pozor. Austrálie je plná různých potvor. *Pronese pobaveně, je to tam samý jedovatý pavouk, had a tak podobně. Naštěstí ale tam, kam chodí, je zkrátka pro pavouky vlhko.* Prosimtě. Vždycky někde vyjít musím. *Zasměje se a podívá se na něj.* Ale možná bys mi mohl ty sloupy nějak označit. *Přizná po chvilce s pobaveným úsměvem. Kdyby se zde ztratila, což by dokázala naprosto lehce, neví, jak by našla cestu smaa zpátky. Nejspíše by mu ale asi napsala, kdyby ho nějak našla.* Když to říkáš, tak možná vím. *Pobaveně se zazubí, když do ní šťouchne loktem. Kupodivu mu to oplatí.* Nechceš mi o sobě říct ještě něco více? Mluvili jsme spíše o mně, jak o tobě. *Koukne na něj. Ráda dává přednost druhým.*

*Je rád, že se jí tu líbí, takže tu nešli úplně zbytečně. On tu chodívá opravdu často. Většinou se prostě schovat před vším a předevšema. Ale ještě si s sbeou většinou bere kytaru, aby se donutil přestat přemýšlet.* V tomhle ohledu to tam je ale docela nebezpečný, ne? Nevim, jestli bych chtěl žít mezi samými pavouky a hady a bůh ví čím dalším. *uchechtne se. Není to tak, že by se toho bál. Ale když je něčeho moc, tak toho je prostě moc.* No právě "někde". Ale kde? To nebudeš vědět. *uchechtne se. Ještě aby měl na svědomí její ztracení. To je vážně to poslední, o co by stál.* Nabarvim je na oranžovo. Toho si všimneš nebo chceš ještě další nápovědy?*zeptá se pobaveně. Ale vážně má strach, aby se tu neztratila. Když semšli nepřišlo mu, že by věděla, kde jsou. Pak do ní jemně dloubne loktem a zasměje se, když mu to oplatí. Pak se ale trochu zarazí, když o něm chce vědět něco více, i když se to na sobě snaží nedávat znát.* Nevím, co bych ti řekl. Můj táta je rádce, pracuju občas ve stájích, občas si vydělam jinak. Většinu jsem ti už řekl. *Pokrčí rameny a pohled pevně zabodává před sebe. Nechce mluvit o jeho minulosti. Nikdy a s nikým.*

*Rozhodně sem nešli zbytečně, protože tohle místo se jí opravdu zalíbilo. Přišlo ji, že se jí snad tady líbí i nejvíce ze všech částí paláce, kde byla. Společně i s hudebním salónkem, v kterém mohla strávit hodiny hraním na piano.* Docela je, vždycky je lepší si zjistit, v jakých částech Austrálie je to vážně nebezpečný a ve kterých se tyto potvory zase objevují méně. A poté si dávat samozřejmě pozor. Zatím mě nic neuštklo, ani nekouslo. *Pousměje se a zastrčí si pramínek vlasů za ucho.* Tak bych tě nějak našla přes Illeagram a třeba ti napsala, kdybych vylezla někde a nevěděla bych kde. Nějak bych si poradila. *Pronese s pobaveným úsměvem, načež se hraně zamyslí.* Na oranžovo a ještě kolem nich obmotat barevné stužky. Zvládl bys to? *Zeptá se jej se zacukáním koutků. Avšak poté se jej zeptá na to, zdali by ji o sobě nechtěl povědět více, což zřejmě dělat neměla. Když se na něj podívá, zjihne ji pohled.* Promiň, nejspíše jsem se začala moc vyptávat. *Omluvně se pousměje.*

*asi jediný důvod, který ho trochu zrazuje u Austrálie, jsou všechny ty potvory, co tam žijí. A celkem se diví, že zrovna ona chodí někam do jeskyně, kde takových potvor může být mnohem více než na denním světle. Zatím mu přišla spíše taková krotká, ohleduplná a hlavně že ví, co je dobře a co ne. I když... bez dovolení jezdila na motorce.* Ale tam, kde jsi ty je to předpokládám bezpečnější, ne? *asi celkem logicky by mělo. I když kdo ví... tady umírají královští kvůli rebelům, tam třeba kvůli jedovatým pavoukům.* Jak myslíš. *uchechtne se a pokrčí rameny. Je si dost jistý, že by se určitě ztratila. Ale pomoct by si snad tedy dokázala.* Jasně a ještě tam udělám raději i šipky a seženu ti mapu. To už bys zvládnout mohla. *pobaveně na ní mrkne. Asi by to vypadalo dost zvláštně. Stará část paláce a tam oranžové sloupy se stužkami a šipkami. Ale co už. Když se ho pak zeptá, jestli by jí řekl něco o sobě, zabodne pohled před sebe a zopakuje jí prakticky všechno to, co už řekl a opět se vyhýbá jakékoliv konverzaci nebo zmínce o rodině.* Ne, to je v pořádku, nic zlýho jsi neudělala.*pousměje se. Možná reaguje trochu přehnaně. Ale v tomhle ohledu jen těžko dokáže krotit emoce nebo své reakce.* Nechceš už jít? Za chvíli bude chladno.