Staré uličky

*Je to snad tak hodina, kdy dorazil do zdejšího paláce. Jeho komorník ho dovedl až do komnaty, kde si mohl vybalit nějaké ty kufry, avšak on tam své zavazadla jen položil a hned si šel najít cestu někam ven, jelikož chtěl být na čerstvém vzduchu. Cesta do Illey byla dlouhá a únavná, přesto nechal spánek spánkem a rozhodl se prohlédnout si alespoň trochu venek paláce.* /Teď můžu jenom doufat, že se neztratím./ *Pomyslí si a z ramen si než vyjde ven sundá sako, stejně tak si i rozváže kravatu a společně se sakem ji hodí někam do kouta komnaty. Teď měl na sobě akorát bílou košili a černé kalhoty. Jakmile vyjde ven, nemá ani tak velkou představu, kde je, ale brzy se někam dostal. Čekal, že v takto pozdní hodinu tu bude sám, ovšem se mýlil. Ve výklenku samotných uliček viděl dívku, která si popotahovala z cigarety, přičemž si i všiml zvířat, které okolo ní byli. Lenochod, panda a husky.. Raději se podíval zpět na dívku, aby se snad neotočila a neviděla, jak divně na ni zírá.* Em, zdravím. Mohla byste mi poradit, kudy-. *Nedořekl to, protože zrazu si uvědomil, kdo to vlastně je. Teď viděl dívce trochu do obličeje, takže poznal, že to nejspíše bude jeho snoubenka Brikssi, Illeyská princezna. Samozřejmě věděl, jak vypadá díky médiím. * Počkat, nejsi ty Brikssi? *Optá se, i když ví odpověď a udělá pár kroků k ní.* Já jsem Dorian. Jsem rád, že tě můžu konečně vidět. *Poví přátelsky, přičemž se jemně usměje. Jeho příjezd do Illey byl z největší části kvůli ní, aby se poznali.*

*Docela ho štve, že v paláci teď bude tolik lidí, všichni narvaní jen kvůli nějaké hloupé selekci, protože se kvůli tomu musí udělat tolik humbuku. Radši se klidil na celý den do baru. Do paláce se vrátil asi před pár hodinama, ale mezitím ještě okouzlil svým hraným úsměvem jednu z komorných,jen aby jidostal do postele a hned jak usnula, zase se vynořil ven. A zítra pokud tu dívku uvidí znovu, bude dělat, že neví, že se něco takového stalo nebo se k ní bude chovat tak, jak ke všem dívkám, které ho přestanou bavit. Chladně, zle. Rychle z paláce zase vypadl, aby šel na čerstvý vzduch. Teď se prochází po pozemcích a po chvíli dojde do starých uliček, kde spatří dvě postavy. Tu jednu by poznal i po slepu a ta druhá se mu vůbec nezamlouvá, už jen kvli tomu, že je to chlap a stojí nebezpečně blízko jeho sestry. Přidá do kroku a rychle si stoupne před toho neznámýho chlápka a ramenem ho odstrčí dál od jeho sestry. Následně se posadí vedle Brikssi a jednou rukou ji bejme kolem ramen, načež na toho neznámýho chlápka upře ledový pohled.* Nějaký problémy tady? *Zeptá se se stejně ledovým hlasem, jaký má výraz, který se zjemní až když se otočí na svou sestru, kterou přejede pohledem, aby se ujistil, že je v pořádku.* Nechceš mi vysvětlit, co to je za chlapa? *Zeptá se jí s povytaženým obočím a s pobaveným úšklebkem se koukne na její zvířata.*

*Spolu se svými zvířaty dojde do starých uliček, které má docela ráda, protože žádný ulízaný debil sem většinou nezabloudí, protože by se bál, že tu na něj něco spadne a ona tu má tím pádem soukromí na jednu cigaretku a vyvenčení zvířat. Sleduje Čokoládu, jak jí naprosto pohltilo hraní si se stéblem trávy a u toho potahuje z cigarety. Dokud jí ovšem nevyruší nějaký hlas. Otráveně k němu otočí hlavu a nadzvedne obočí, když čeká, až se vymáčkne a řekne, co po ní chce.* /Kudy do prdele? Klidně tě tam dokopu sama../ *Proběhne jí hlavou odpověď na jeho nedokončenou větu. Když chvilku mlčí, obočí povysune ještě o malinko výš a čeká, co je. Pak z něj ale vypadne její vlastní jméno, které když slyší, zatne pevně zuby, protože ho nesnáší. Pochopí, když z něj vypadne i jeho jméno a ona si spojí, kdo to je. Kouká na něj jako na šupinatého mimozemšťana, který jí právě oznámil, že jí naroste třetí noha.* A do prdele. *Vypadne z ní a sjede svého snoubence pohledem. Než stihne něco dalšího, objeví se zde její bratr. Úlevně vydechne a opře si hlavu o jeho rameno, když si sedne vedle ní.* Ne, žádnej problém. *Zavrtí letmo hlavou a po jeho další otázce si potichu povzdychne.* Tohle je .... můj snoubenec. *Oznámí mu rezignovaně a protočí očima, když postřehne jeho pohled, jakým se podívá na její zvířata.* Nech toho, Kee. *Řekne jako malé dítě, které je nespokojené, protože mu někdo oznámil, že Santa neexistuje. K nim se přidá i Nota, která přiběhne a začne Dorianovi očmuchávat nohu.* Jinak jo, já jsem ta holka, co si tě má vzít a jmenuje se tim hroznym jménem. A rozhodně nejsem ráda, že s tebou budu muset odjet na nějakou ledovou pláň. *Oznámí mu se sladkým a falešným úsměvem.*

*Vyrazil ven a tak nějak tipoval, že nikoho nepotká, protože přeci jen, v noci se moc lidí někde netoulá, většinou. Možná, že by zalehl do postele, ale čerstvý vzduch se zdál lepší variantou, jelikož teď byl dlouhou dobu zavřený v letadle a následně v autě, což moc příjemný nebylo. Když se tak procházel po venku, do toho se ještě protahoval a různě se koukal kolem sebe, dokud nenarazil na staré uličky paláce, kde potkal nějakou dívku. No, o chvilku později si uvědomil, že to není jen tak někdo, ale jeho snoubenka. Když se Brikssi představil, aby ji tak nějak došlo, kdo vlastně je, trošku ji překvapila její reakce.* /A sakra, ta moc nadšeně nezní.. Tak to bude ještě zajímavý./  *Nestihne ovšem na to nic říct, protože se zde objeví někdo další a to nejspíše její bratr, který jej nezapomene při chůzi strčit ramenem.* /Možná bych měl přemýšlet o tom, že se tu proti mně spikli./ Vše je v pořádku, řekl bych. *Ujistí Keenana, že se vážně nic neděje. Zároveň si oddychne, když to řekne i Brikssi, protože teď si nebyl úplně jistý, jestli by mi věřil.* Dorian. *Natáhne k němu ruku, protože si nebyl jistý, zdali si pamatuje dobře jeho jméno. Došlo mu, že je to její bratr, protože si byli dost podobní. Když k němu přiběhne ten Husky, jemně se usměje a nechá ho, aby si ho očuchal.* Za naše zasnoubení nemůžu, dohodli nám to rodiče, takže si nemysli, že mám na tom nějakou zásluhu. Ale tak nějak chápu, že nejsi Nadšená.*Podívá se na oba. Kdyby v tom nějakou zásluhu měl, nejspíš by u nich nějak nezabodoval.* Možná když se za můj pobyt zde více poznáme, zjistíte, že nejsem tak hrozný. *Nasadí zase svůj pozitivní úsměv.* A byla jsi vůbec někdy v Dánsku? *Optá se jí, když zmíní, že se jí tam vážně nechce jet. Přeci to tam není tak špatný.* Chodíte sem často? Takhle v noci? *Rozhlédne se znovu po okolí, aby zjistil, odkud sem vlastně došel.*

*Má rád procházení se v noci, ať už je to ve městě či v paláci, prostě to miluje. Jenom v noci mu palác přijde jako domov, protže se to tady nehemží tolik zabedněnými hlavami jako přes den. Když dojde do starých uliček, kde to má také rád, uvidí tam dvě osoby a hne zbystří, když zjístí, že jednou z nich je jeho sestra. Ten chlápek se mu nezamlouvá už ani z dálky a toho pořádně neivdí kvůli tmě. Ale to mu nebrání v tom, aby si o něm sám pro sebe zkonstatoval, že je to další zabedněnec. Hned si sedne vedle Brikssi, kterou obejme kolem ramen a toho cápka propaluje ledovým pohledem. Když i on řekne, že je vše v pohodě, tak nějak to ignoruje, protože mu to stačí slyšet od jeho sestry. Když k němu ten cizinec natáhne ruku, zareaguje na to povytežím obočí a ruku nepřijme.* Keenan. *To jméno ze sebe vyplivne jako by to ylo něco jedovatého a on to nemohl aní slyšet. Když však uslyší odpověď jeho sestry na to, kdo to je, nevěřícně se koukne na oba dva.* Poznáme? Vypadáme snad jako někdo, kdo by tě chtěl poznat? *Pak pohledem přejede sestřiny zvířata a nad její reakcí převrátí očima, ale nic víc neříká. Jen tiše vstane a protřepe si rukou, kteru má teď zatnutou v pěst. Pak se napřáhne a jednu Dorianovi vrazí. Ale nedá do toh nějak moc síly, spíš je to taková lehká rána.* Ber to jako varování. Takový, který ti má říct, že když ubížíš mé sestře, zničím tě. A taky se budu snažit, aby to zasnoubení zrušili. Nějak to prostě vyřeším, aby moje sestra nemusela být s někým. s kým nechce. Ještě když ho vůbec nezná, řpijede si sem a achce se poznat. *Nakrčí u toho horní ret, přičemž si druhou rukou mne pěst, která pznala Dorianův obličej.*

*Když zjistí, že ten týpek stojící před ní, je její snoubenec, jenom z ní pár slov vypadne a pak už se podívá na své dvojče, které se tu nějak objevilo. Oddychne si, když jako první neslyší výčitky, že odjela do Anglie potom, co se dozvěděla o tom zasnoubení. Sice s ním byla v kontaktu přes mobil, ale i tak to byl nezvyk, protože fyzický kontakt s jejím bratrem jí nedokáže nahradit nic. Když vidí, jak Dorian natáhl ke Keenanovi ruku, potichu se do jeho ramene uchechtne a dá prostor svému bratrovi, aby mu ukázal, že na takovéhle chování oni dva nehrajou a on tím šlápl dost vedle.* Já ti taky nic nezazlívám. *Pokrčí rameny.* Ale to neznamená, že se ti oběsim okolo krku, jakmile tě uvidim. A nesnášim tě už jenom z principu. *Pokračuje dál se svou klasickou upřímností a pak potáhne znovu ze své, skoro už dokouřené, cigarety. Jakmile ale slyší něco o tom, že se s ním má víc poznat a zjistit, že není tak hrozný, málem se zadusí kouřem a pak nedokáže potlačit smích.* Ten se ti povedl. My dva se totiž nijak poznávat nebudeme. *Vyvede ho rovnou z omylu a zašklebí se na Keenana, který sleduje její mazlíčky.* Vypadam, že bych byla někdy v Dánsku? Nikdy jsem tam nebyla a zničeho nic se tam mam odstěhovat, vzít si tebe a ještě ke všemu tam s tebou vládnout. To jsem si opravdu nevysnila. Promiň, ale na prince na bílym koni nečekam. *Uchechtne se suše a když pak Keenan Dorianovi vrazí jen se pobaveně ušklíbne se je zvědavá na reakci princátka. Ona rozhodně není ten typ holky, co by mezi ně skočil a začal ječet, ať toho nechají. Spíš je vděčná Keenanovi, že se toho ujal místo ní a ona nebude mít zítra napuchlou ruku. Ale přeci jen má svědomí a nechce kazit své mazlíčky, takže když se Keenan napřahoval, jednou rukou zastínila oči zmatené Čokoládě a zpomalenému Xboxu, který udiveně dánského prince sledoval.*

*Šlo vidět, že z něj Brikssi není nadšená, ale s tím mohl očekávat, i když možná čekal trošku jiné uvítání.. Možná zase myslel moc pozitivně, jak bylo Dorianovým zvykem. Poté se tam objevil i její bratr, který jej okamžitě začal propalovat pohledem.* /No páni, tady vypadají všichni tak mile!/ *Pomyslí si s pobavenou ironií, avšak stále nemůže soudit na první pohled. Třeba jsou jen takový kvůli tomu, že je zde nový a že se vůbec neznají. Až se poznají, tak to třeba bude mnohem lepší, přesně, jak řekl. Následně se představí tomu klukovi, co přišel a dá ruku k tělu, když ji nakonec odmítne.* Těší mě. *I tak se pousměje, nedělá si z toho hlavu.* To jsem také nečekal, ale myslím, že 'nenávidím' je pro tuto chvíli silné slovo. Však jsi neměla ani příležitost, mě poznat. *Stále si stojí za tím, že by jim to společně mohlo nakonec klapak.* Nebudeme? *Zvedne překvapeně obočí, když mu řekne, že se nebudou seznamovat.* Takže pokud si mě opravdu vezmeš, bude pro tebe lepší to, že o mně nebudeš vědět vůbec nic místo toho, abys mě poznala? *Jemně se zasměje.* Kdo řekl, že jsem princ na bílém koni? Na koně jsem ani nesedl, ale bylo by fajn, kdybys mě alespoň trochu poznala. Vážně, dokážu být fajn. *Jemně se zazubí, ale to ho rychle přejde, když si to k němu nakráčí její bratr, který ho následně i se svou poznámkou uhodí. Udělá veliký krok dozadu,přičemž se chytí za čelist, která mu co nevidět nejspíše oteče. Ovšem bylo poznat, že nepoužil svou plnou sílu, i když vlastně mohl. I tak mu za to určitě děkovat nebude.* Vypadám jako někdo, kdo by ji chtěl ublížit? Nemyslíš, že bych to udělal, když jsem tu byl s ní jako první, po tmě? *Sykne tiše, když si promne bradu a podívá se na něj. Samozřejmě se také umí prát, ale bude se držet v klidu.* Když už jsem sem přiletěl kvůli ní, je jasné, že ji budu chtít poznat. *Podotkne.*

*Samozřejmě, že plánuje udělat své sestře přednášku o tom, že odjela pryč, ale teď se mu před cizím týpkem nechce. Když uvidí jeho napřáhnutou ruku, odpoví na tom povytažením obočí a když uvidí jeho úsměv, nakloní se k Brikssi.* Jestli se nepřestane usmívat jak debil, tak mu to ten úsměv vlastoručně sešlrábu pryč. *Zašeptá k Brikssi a na Doriana se shcálně usměje přeslazeným úsměvem, který i hned změní zase v ledovou masku.* Ona si tě nevezme a poznávat tě taky nebude. Co na tom sakra nechápeš? To máte v Dánsku všichni tak dutý hlavy a jste totálně vymletí nebo ti jen uškodila změna klimatu? *Zavrčí na něj a svou sestru si k sobě přitáhne blíž aby dal najevo, že svou sestru jen tak nikam nepustí. Ještě s takovým blbcem jako je Dorian. Pak to nevydrží a jednu mu vrazí, i když silnejší ránu si nechá na později, aby mu ten nesnesotelný úsměv mohl dostat z jeho dánského ksichtíku.* To mělo být várování, aby sis dal od ní pohov a pochopil, že ona tvoje manželka nikdy nebude. Seru na nějaký zasnoubení, seru na rodiče nebo kdo to vůbec dohodl. Moje sestra do žádnýho zasranýho Dánska nepojede.*Poví ledově klidným hlasem a otočí se zase na svou sestru, vedle které se zase posadí.* Vážně? ZAkrýváš jim oči kvůli tomu, aby se z nich nestali násilný zvířata nebo proto, aby něviděli toho zabedněnce? *Ušklíbne se a sestřinu pandu poplácá po hlavičce. PAk si z mikiny vytaáhne cigertu, kterou si hned zapálí, aby se aspoň trochu ukldinil a potlačil nutkání ho udeřit znovu. A tentokrát by toho sílu přidal.*

*Potichu se uchechtne, když Dorian natáhne ruku ke Keenanovi a když k tomu přisadí "Těší mě" i potom, co Keenan jeho ruku nepřijal, už se jí uchechtnutí potlačit nepodaří.* Zlatíčko, takovýhle trapný formality si strč někam. Můžeš je použít, až budeš vysvětlovat, že naše svatba se konat v žádnym případě nebude. *Usměje se na něj sladce a obzvláště při slově "zlatíčko" použije skoro veškerou ironii, jakou dokáže.* To nech na mě. Jenom doufam, že si o něj moc nezničim nehty. *Pošeptá zpátky Keenanovi a zároveň svou manikúru přejede rychlým pohledem.* Žádnou příležitost ani nepotřebuju. Myslim, že sama vim moc dobře, co je a neni silný slovo a jaký pocity k tobě momentálně chovam. *Nechápe, kde se v něm bere tolik paličatosti a optimismu. Už pomalu ztrácí způsoby, jakými mu vysvětlit, že žádné kamarádíčkování nemá čekat.* Ne, nebudeme. *Potvrdí mu, že slyšel správně.* Tak hele, vysvětlim ti to jinak. Pokud už doopravdy dojde k tomu, že s tebou odjedu do Dánska, což pochybuju, ale dejme tomu... Každej si budeme žít svym životem. Manželství je jenom na papíře. Já budu mít svojí komnatu, kde budu mít svoje mazlíčky a ty si dělej co chceš. *Pokrčí rameny nad tím, jak se jí to zdá prosté. Během toho se usměje na Keenana, který si jí k sobě přitáhne blíž. Neví, co by bez svého bratra dělala. Je jediný, koho má a kdy měla.* A taky dokážeš být otravnej, víš to? *Potáhne z cigarety, kterou poté zadusí o kamennou zeď vedle sebe. Když Keenan vrazí Dorianovi, sama se ušklíbne, ale svým mazlíčkům zakryje výhled svýma rukama.* Nejsem zas taková svině, abych kazila tyhle nevinný tvorečky. *Zazubí se na bratra a nechá Xboxe, aby přelezl k němu na ramena, protože už posledních pět minut se k němu natahoval a konečně se packama dostal do cílové destinace.* Ty by ses ani nedostal k tomu, mi ublížit. Nakopala bych ti prdel, ani bys nemrkl. *Ujistí Doriana a zašklebí se u toho. Nepere se sice nějak hodně často, ale v barech toho člověk zažije spoustu a ona se dostala už do několika rvaček, ve kterých dokázala, že rvát se umí slušně i s chlapama.* To jako fakt? Ještě pořád mě chceš poznat? Tohle ti nestačí? *Nadzvedne obočí a nechápavě nad ním potřese hlavou.* Jsi jako taková ta kytka, co se někde zakotví a člověk se jí nezbaví prakticky žádnym způsobem. Nepamatuju si, jak se jí říká. *Poinformuje ho a to, že si nevzpomene na název jen odmávne rukou.*

*Stále si udržoval nějaké slušné chování, protože nechtěl vypadat na prvním potkání jako nějaký buran, přestože tady by to nejspíše bylo fuk. Jeden byl příjemnější, než ten druhý, ale Dorian se stále snažil dosáhnout toho svého. On sám nikdy nesoudil lidi na potkání, tudíž se snažil si nevytvořit negativní názor hned po prvním setkání.* To budete vysvětlovat kdyžtak vy, ne já. Rodiče nás nezasnoubili jen tak, tudíž já nic řešit nebudu, budu si stát za tím, když si myslí, že je to dobrý nápad. Rodiče tě mají jistě rádi a nezasnoubili by tě s nějakým buranem, ne? *Zvedne trošku pobaveně obočí, ale stále si drží menší odstup od nich.* Momentálně je momentálně, může se to změnit. *Pokrčí rameny a uchectne se.* /Já si za svým budu stát holt pořád./ *Pomyslí si.* A to se mi budeš vyhýbat? Palác je sice velký, ale stále jsou tu společné večeře, společné akce. Dost příležitostí k tomu, abychom se společně dali zase do řeči. *Řekne prostě.* Jestli nejsi moc ochranářský. *Podotkne ke Keenanovi.* /Možná zkrátka nechce, aby se bavila s jakýmkoliv klukem, kromě jeho.. Žárlivec./ Fajn, to zní dobře. Ale stále nesmíš zapomínat na to, že spolu budeme muset vystupovat na veřejnosti jako manželé, tomu by ses stejně nevyhla. Média musí mít nějaké potvrzení. *Uchectne se.* Varování se kdyžtak dá říct i slovně, ne? Jen tak pro příště. *Usměje se už trochu ironicky, možná už začínal být unavený a podrážděný, proto se rozhodl, že to tu začne balit.* Ano, stále tě chci poznat, jelikož nejsem ten typ člověka, co soudí toho druhého jen z jednoho setkání, jako někdo tady. *Pokrčí rameny.* Myslíš pampelišku? *Jemně se zasměje.* Místo těch cigaret bys mohla začít zkoumat kytky, to by ti slušelo více. *Pokrčí s menším úsměvem rameny a potlačí zívnutí.* No nic, já už nejspíše půjdu. Bylo mi ctí vás potkat, tak zase někdy na viděnou. *Mávne jim a rozejde se zpátky do komnaty dříve, než by se proti němu jeden z nich stihl rozběhnout.*

*Do Doriana zabodne nevěřícný pohled a zavrtí nad ním hlavou.* Takže hádám, že budeš rodičů oblíbené princátko, kter lé je nechce zklamat. *Řekne posměšným hlasem a ohrne u toho skoro znechuceně ret. Pak se otočí k Brikssi a uchechtne se.* A co použít jedno z těch zvířat? Máš jich dost. *Pokrčí rameny, protože nechápe, proč si nějaké to zvíře nevycvičí tak, aby někomu vyškrábalo oči.* Jestlu jsem ochranářský nebo ne, to ti může být u prdele, ale Sisi
nikam nejede. *Zavrčí a použije zkomoleninu jména, kterou vždycky říkal jako prcek, jelikož její jméno mu trvalo se naučit dlouho.* Já mam radši slovní varování. Většinou to člověk pochopí hned, ale nevím co ty jsi za trotla, který to nechápe. Že bys potřeboval ještě jednu ránu? *Zamyšleně si promne ruku a u toho popotáhne z cigarety. Když ucítí na ramenu nějaký pohyb, podívá se na Xboxe, kterého pohladí po hlavě.* Stejně by sis je měla naučit na škrábání očí. *Pokrčil rameny a pak poslouchá rozhovor těch dvou.* Zkoumat kytky? Můžeš mi vysvětlit, proč by do háje měla zkoukat kytky? *Obočí mu vystřelí co nejvíc to jde a musí pomalu dýchat, aby se uklidnil a vážně mu ještě jednu nenatáhl.* Na viděnou? Jestli tebe ještě někdo uvidím, tak se půjdu odstřelit sám. *Zamumláa pohled mu zabodne do zad a tak nějak ho pohledem vyprovodí. pak opatrně zvedne zvíře co má na rameni a dá ho zpátky sestře.* My dva si musíme promluvit o tom tvým zmizení. Víš, že to chápu, teď už to chápu víc, když jsme viděli toho trotla, ale chyběla si mi. *Povzdechne si a vstane.* Měl bych jít, uvědomil jsem si, že jsem si u komorné nechal pásek, tak bych tam měl jít dřív než se probudí. *Uchechtne se a ještě se k ní sehne, aby ji mohl obejmout.* Nějak to vyřešíme, já tě s tímhle debilem nenechám. *Pošeptá ji ještě, načež se otočí a odejde.*

*Když od něj slyší o tom, že jí rodiče mají rádi, chvíli neví, jestli se začít smát, brečet, nebo na něj začít řvát, ale pak usoudí, že první varianta bude nejlepší, takže nasadí pobavený úsměv a uchechtne se.* O mý rodině víš hovno. Jestli tě ti tvoji mají rádi, nezasnubovali by tě přece s někym, koho neznáš, ne? Nevzali by ti možnost svobodný vůle. Ale oni udělali přesně tohle. *Pokrčí rameny a potáhne z cigarety.* Ne každej jsme měli nádherný dětství, víš? *Poznamená a pak se koukne na Keenana a vyplázne na něj jazyk.* Jsou to mazlíčci. Ne nájemní zabijáci. *Zastane se svých zvířátek.* To opravdu plánuješ ke mě nakráčet na nějaký akci a hrát si na dokonalýho snoubence a kamaráda? Víš, že tě pošlu do prdele i tam? *Uchechtne se.* Pokud teda zrovna nebudu ve městě. *Dost často se akcí neúčastní, protože jí to přijde jako povrchní, nudný a o ničem, takže radši vyrazí do města do baru, kde se baví daleko víc. Když slyší Dorianovu poznámku ke Keenanovi, zamračí se.* Neni to náhodou jeho věc? Nebo věc nás dvou? Co je tobě do toho? *Přijde jí jako otravná žvýkačka, na kterou člověk šlápne a za boha jí nemůže dostat z boty.* Jsem dobrá herečka, když chci. *Usměje se na něj sladce.* Klidně pak rozhlaš, že jsem chytla smrtelnou nemoc a nikde se pusinkovat nebudeme muset. *Pokrčí bez zájmu rameny. Jakmile odjede odsud, její život stejně skončí, takže proč rovnou nenechat věřit veřejnost, že chcípla, když nebude mít žádný důvod k životu.* Slovních varování jsi dostal několik, zlato. A nereagoval jsi správně ani na jedno. *Poinformuje svého snoubence opět s falešným sladkým úsměvem a potlačí touhu si s Keenanem plácnout za vzájemnou spolupráci.* Jako někdo tady? Ty máš fakt nějak moc odvahy a sebevědomí, ne? Kdo si sakra myslíš, že jsi? Klidně si mě suď. Je mi to u prdele. *Je na to i zvyklá. Ve městě jí lidé soudí podle jejího jména a příjmení a v paláci zase podle toho, že s titulem není spokojená a dělá si věci po svém. Ale odmítá žít život, kdy by jí druzí diktovali, co má kdy dělat.* Myslíš, že to, že jsme zasnoubení znamená, že mi budeš říkat, co bych měla a neměla dělat? *Zavrčí na Doriana, protože jeho poslední poznámka jí opravdu dopálila.* Nám ctí nebylo. *Ušklíbne se a pak zhluboka vydechne a opře si hlavu o stěnu za sebou.* Kee, tys mi taky chyběl. *Pousměje se na něj.* Prostě jsem doufala, že když zmizim, rodiče pochopí, že udělali fakt kravinu a zruší to. Ne, oni na mě místo toho pošlou strážce a dotáhnou mě zpátky domů, abych mu připravila uvítací výbor. *Zamumlá naštvaně. Šíleně jí štve, že s rodiči nemůže mít dobrý vztah a Dorian se svou poznámkou nechtěně dotkl dost citlivého místa. Slzy si ale schová do komnaty, kde je nikdo neuvidí, jako to dělá dost často.* Jo, jasně, radši si pospěš. *Usměje se pobaveně na svého bráchu a oplatí mu objetí.* Děkuju. *Zamumlá do jeho ramene a pak ho sleduje, jak odchází. Když už cítí, že slzy dýl nezadrží, nechá Xboxe, aby se pevně chytnul okolo jejího krku, přivolá Notu a spolu i s Čokoládou se vydá zpátky do paláce do své komnaty.*

*Protože ho již zde po druhé zachvátila nuda rozhodl se odložit mobil na noční stolek a vztanout z postele. Převleče se do normálního oblečení, jelikož byl celou dobu v pyžamu. Obuje si sandále a vyjde z pokoje. Samozřejmě dává pozor aby do někoho nenarazil . Když je venku z paláce projde se kolem nádvoří , stájí, bludiště až narazí na nějaké staré uličky patřící k paláci. Rozhlédne se a usměje se*/Je to tu krásné/*nadechne se čerstvého vzduchu*/A navíc je tu příjemný chládek./*pomyslí si a sedne si na schod z jedné strany zarostlý mechem*

*Protože dnešek trávila celý ve své komnatě, ta se rozhodla se projít a odreagovat se. Jako korunní princezna má taky celkem dost povinností a teď má zrovna volno. Nejdřív sice chtěla zajít za bratrem, kvůli tomu, co jí psal Min, ale potom si to rozmyslela. Kdo ví, kde právě teď je. A někdy se s ním určitě v nejbližší době uvidí. Takže se rozhodla projít se někam ven. Na čerstvý vzduch, tam je vždycky krásně. Na sebe si obleče jedodušší světle růžové šaty. Sice se podle ní moc nehodí k jejím zrzavým vlasům, ale teď to nějak neřeší. Vlasy si učesala, i když to moc nepomohlo když jsou kudrnaté. Nejdřív se jen tak procházela zahradami a občas někoho potkala. Vždy pozdravila a šla dál. Dojde až ke starým uličkám, kde ještě nebyla a přijde ji to tu vážně pěkné. Chvilku se tam prochází a potom narazí na sedícího chlapce na schodě. Podívá se na něj, a pak si uvědomí, že vlastně asi ví, kdo to je.* Zdravím, vy jste čínský princ, že? *usměje se na něj a potom se představí.* Leah Autumn Monpezat. *Potom si sedne vedle něj a přehodí si jednu nohu přes druhou.*

*posadí se a podívá se na oblohu. Zapřemýšlí*/Jak se asi mají naši rodiče?/*najednou ho však vyruší dívčí hlas. Nečekal ,že tady někdo přijde a tak se i trochu lekl. Pak se podíval na zrzavou palici , která ho tak viděsila*Oh, ano. Li-Wei Ngamchaweng *představí se a podívá se na ni*Rád vás poznávám*podá jí ruku a v obličeji se mu objeví úsměv*

*Rozhodne se projít a nakonec dojde až k starým uličkám. Připadá ji to tam vážně pěkné. Po chvilce narazí na čínského prince, a tak se mu představí. Min jí ž o něm něco málo řekl, ale jinak ho moc nezná. Takže když uslyší jeho jméno, jenom přikývne. Také mu podá ruku a potom se na něj podívá.* Já Vás také. *Potom se zamyslí a po chvilce ticha promluví.* Nebudeme si radši tykat? *Nakloní hlavu na stranu a nabídne rovnou tykání. Vykání moc nemusí, když se nebaví s někým výše postaveným než je ona. To potom zůstává radši u vykání, aby to nedopadlo špatně.* Min se o tobě zmiňoval. *Zasměje se a promluví na něj, aby jen tak řeč nestála a nebylo tady ticho. Potom zakloní hlavu a podívá se na nebe. Přijde ji to vážně zajímavé, protože ona vidí jenom modrou oblohu, ale vlastně tam je nekonečno a spousta planet a tak. Usměje se.*

Rozhodně souhlasím , vykání mi není moc příjemné*poví a stáhne si ruku zpět k sobě *Tak to mě překvapilo. Moc totiž o mně nemluví. Takže by mě zajímalo jestli mluvil o mně v dobrém smyslu nebo v tom špatném*podívá se na ni*/Zdá se mi to nebo vážně vypadá jako liška? /*zamyslí se a přejede ji pořádně pohledem*/Ne, nezdá se mi to/*uchechtne se nad svými myšlenkami a čeká na její odpověď.

*Nabídne mu tykání, vykání nikdy moc nemusela. A vždy, když to nebylo nutné, se tomu snažila velkým obloukem vyhnout. A tak jenom s úsměvem na tváři přikývne. Potom se zmíní o Minovi, protože on ji už něco málo o čínském princi řekl. No, teda moc toho nebylo. Nemůže říct, jestli to bylo dobré nebo špatné. To nedokáže posoudit.* Zmínil se jenom krátce. A potom na večírku naopak jsem se ptala, jestli tam jsi. *Pokrčí rameny a podívá se na něj. Potom e krátce podívá na oblohu a hlavou ji projede spousta myšlenek. Když se Wei zasměje, upřímně by ji zajímalo, nad čím zrovna přemýšlel*.

Aha *kývne. Min podle jeho názoru byl vždycky hodně zamlklý, takže chápal to, že nic moc jí neřekl*No...nešel jsem tam z hodně důvodů, ale hádám, že Min ti aspoň jeden řekl *znovu kývne. *Tedy pokud nelhal *podívá se na oblohu a potichu zívne *Ale myslím si, že nelhal. Moc často nelže.

*Řekne mu, že jí Min o něm řekl jenom něco málo. Nic zásadního.* Jo, něco říkal. *Zasměje se.* Můj bratr tam taky nešel, ani se nedivím. S jeho povahou by se tam nikdy neukázal. *Pokrčí rameny a zareaguje na jeho slova. Podívá se na něj a potom pohlédne na nebe.* To nevím, nevypadal, že by lhal. *Usměje se, ruce dá za sebe a opře se o schody za ní.* Co rád děláš ty? Když máš volný čas? *Zeptá se ho s úsměvem, ale stále sleduje nebe a mraky prohánějící se na něm.*

Možná ano*kývne. Taky někdy nepozná jestli mu nelže, po pravdě to pozná až když pravda vyjde najevo. *Rád si chodím třeba zaběhat nebo jdu na casting, baví mě totiž herectví *řekne*Co ty?*zeptá se a podívá se na ni *

*Řekne, že si myslí, že Min nelhal. Bylo to možné, ale kdo ví. Potom se zadívá na nebe a nespouští z něj oči. Sleduje hvězdy a zeptá se ho, co rád dělá. Zajímá ji to a taky nechce, aby tam jen tak seděli potichu a nic neříkali. Na jeho odpověď přikývne.* Zajímavé. Prince jako herce vezmou hned, jak ho uvidí, ne? *Zeptá se a hned potom se zasměje. Ne často se stává, že by princ hrál v nějakém filmu. Teda aspoň ona to nějak moc nepostřehla.* Já si ráda jdu zaplavat. A taky ráda čtu, je to fajn odreagování od okolního světa. *Odpoví mu na tu stejnou otázku a pokrčí rameny. Potom na nebi zahlédne padající hvězdu.* Hele, padá hvězda.* Zasměje se a ukáže na nebe.* Něco si přej! *V duchu si řekne svoje přání. Nikomu ho nehodlá prozradit, to by se potom ani přece nesplnilo. Na to sice nevěří, ale chce si to nechat pro sebe.*

Ne, nevezmou. Když neumíš hrát, přetvařovat se a podobně nevezmou tě, tak či onak. *zasměje se. Kývne a usměje se. Taky si sem tam zaplave a něco přečte. Koukne na oblohu *Jistě *kývne. Začíná už být unavený a tak znovu zívne. *Už půjdu, rád jsem tě poznal*usměje se, zvedne se a odejde do svého pokoje. *

*Ze srandy řekne, že jako herce do filmu by vzali prince hned. Na jeho odpověď přikývne. Potom mu prozradí svoje koníčky. Poslední dobou má sice stále méně volného času, ale vždy si ho zvládne nějak udělat. Když Li_Wei zívne, skloní pohled zpět k němu a podívá se na něj. Vypadá trošku unaveně* Jasně, taky jsem tě ráda poznala. *Věnuje mu úsměv a chvilku sleduj, jak odchází. Potom tam jen tak nějakou dobu posedává a přemýšlí nad vším možným. Za chvilku se zvedne, opráší si šaty a taky zamíří do své komnaty.*

*Včera se jí během útoku naštěstí nic nestalo, i když ji to trochu vyděsilo. Ale věděla o rebelech a měla to čekat. Chce si trochu provětrat hlavu, proto zamíří do Starých uliček, na které narazila už před pár dny. */Zvláštní, že jsem v paláci už přes týden./*Přijde jí, že to rychle uteklo. Na sobě má šaty, jak by správně měla. Šaty jdou ve světle růžové barvě, takže ladí k jejím růžovým vlasům, které má jen tak volně. Má i lehké líčení, světle růžové a v uších své oblíbené náušnice, které jsou stříbrné a ve tvaru malých not. Prochází se uličkami a přitom si zpívá písničku, kterou nazvala Reflection. Tu i sama napsala. *