Palácový skleník

*Začne prudce vrtět hlavou. Nemohla by být královna. Ano, možná je milá, možná i chytrá, ale nemá respekt, nikdy ho neměla a pochybuje, že tady to bude jiné. Navíc není od ostatních průbojná.* Cením si toho Purity, ale místo královny není pro mě. Palác je fajn, obyvatelé v něm taky, ale ta politika… To by mě zabilo. *Zazubí se na ni, aby to trochu odlehčila. Je tu spousta nástrah, o mnohých se učila, učila se ostatně i o starších věcech. Popravdě měla strach sem vůbec jet. Je docela strašpytel, ale když jde o někoho, na kom jí záleží, klidně by za něj schytala kulku.* Ano prosím. A já tam zkusím tentokrát nacpat ty dva, aby sis dokázala představit, jak v tom blond člověk vypadá. *Zasměje se, když se obrátí zpět na svou zrzavou kamarádku. Může jí už tak nazývat? Znají se pár dní, ale hrozně si jí váží. Je opravdu člověk, se kterým si ostatní dokážou popovídat o čemkoliv a vůbec je netrápí, že to může být použito proti nim.* To je mi moc líto. Nedokážu si představit, čím jste si museli projít. *Její obličej výrazně posmutní. Vypadá trochu jako vystrašené štěně, ale myslí to upřímně. Sama by se přes smrt svých rodičů nedokázala přenést.* Jste opravdu úžasní, že jste to takto zvládli, nelezete si na nervy a ještě se s bratrem staráte o mnohem mladší sourozence. *Odváží se něžně vzít Purity za ruku.* Kdybys cokoliv potřebovala, teď, nebo i po selekci, jsem tu pro tebe. A neboj se zažádat o cokoliv. *Myslí to smrtelně vážně. Být v pěti, z toho mít spíš menší práce a živořit… Je jí skoro do pláče.* No… To sice jsou, ale má to i své nevýhody. Vem si třeba Afroditu… Automaticky to o tobě vypovídá, že jsi krásná, ale co když nejsi? Nebo Athéna, chytrá a vůdčí. Nebo nedej bože Héra. To by byl úplný vrchol. *Zhrozí se nad tím, kdyby tak své dítě někdo opravdu pojmenoval. A chudinka by byla předurčena k životu v zavržení.*

Podle mě ne, zvykla by sis. *Pokrčí rameny.* A navíc.. kdyby ses zamilovala do prince, určitě bys to zvládla, řekla bych, že pro lásku člověk dokáže udělat až šílené věci. *Ráda by jednou našla lásku tak čistou, kterou sdíleli i její rodiče.* Hmm.. Pokud se tu bude konat maškarní ples, můžeme se obléct jako pytle od brambor a nechat někoho jiného, aby posoudil, které to sluší více. *Už jen ta představa způsobuje, že má chuť se začít červenat. Kdyby ji tak někdo viděl, asi by se do země propadla studem.* Jo.. bylo to těžký. Ale nějak jsme to zvládli, museli jsme, kvůli jeden druhému, navzájem jsme se dost podrželi. *Ani jim po nich nezbyla památka.. Jelikož rodiče zemřeli v jejich domě, který shořel a všechny fotky a i jejich věci taky, neměli nic. Museli se přestěhovat do Angeles, kde prodávají domy dost levně. Má jen dvě fotky, jednu mámy a jednu táty, které získala na jednom úřadu, byla tam vstřícná paní, která jí udělala kopie, když řekla, co se přihodilo. Žádné společné ale bohužel nemá. Ona si rodiče aspoň dobře pamatuje, ale co Evelynne a Edelynne? Jistě, bude jim o nich dost často vyprávět, ale to nikdy nebude ono. Potřese hlavou, aby tyhle myšlenky z ní vyhnala. Nechce být smutná.*Že si nelezeme na nervy? Občas ano, ale řekla bych, že je to v každé rodině. Občas člověk potřebuje upustit páru, je těžší období, ale důležitý je si být hluboko v srdci jistá, že kdyby se něco důležitého stalo, zvládli byste se semknout a stát při sobě. *Pousměje se na ni, když jí vezme za ruku.* Děkuju mockrát, před Selekcí to bylo těžší, ale teď.. Jsem třetí, hned jakmile odjedu z paláce, najdu si práci, která bude dobře placená a poté vyplatím i ostatní do vyšší kasty. Jelikož nám za účast tady posílají peněžní částku, už vše bude dobré. I když se teda cítím hrozně, že toho takhle využívám.. *Princ si tu má najít manželku, což ona nejspíše nebude. Má strach, že mohla sebrat místo někomu, s kým by princ mohl být šťatsný.* Jsi skvělá kamarádka. Pokud teda nevadí, že tě už tak beru. *Nikdy kamarádek moc neměla, jen pár, protože na nějaké chození na procházky, kde by se se svými vrstevnicemi seznámila moc času nemá a s Artemis se skvěle baví.* Ty by ses zrovna Afrodita klidně jmenovat mohla. *Usměje se.* Ale Artemis.. Bohyně lovu a měsíce.. Seženu ti luk, ať tu může v noci při měsíčku běhat a lovit, aby to taky sedělo.

Nemyslím, že to se stane… Nikdy jsem s nikým nechodila. *Zahledí se dolů ke svým nohám, jako by se za to styděla. A dokonce stydí. její sourozenci byli jiní, ale ona ne. Nedokázala se jen tak zamilovat, měla pocit, že se jí všichni budou akorát smát. Takže pravděpodobnost toho, že by si princ vybral ji a ona jeho je dost nepravděpodobná.* Víš jak jsem ti v letadle říkala, že budeš královna? Myslela jsem to vážně. Zatím nemohu říct proč to tak cítím, ale vím, že budeš princova jasná volba. A pokud ne, v elitě si to určitě uvědomí. *Věří tomu, že to tak bude. Je krásná, přátelská, upovídaná ve správnou chvíli. Je prostě ideál toho, co by královna měla mít. A princ si toho určitě všimne.* Jste opravdu silní, že jste to zvládli. *Ještě ji stiskne ruku než ji dá zase podél těla a rozejde se směrem ke středu skleníku.* Nezní to hrozně, věř mi. Myslím, že s tím tak nějak počítají, proto to tak je. Proto dostáváme příspěvky. Moji je zase dostávají na jídlo a lepší vybavení pro zvířata v záchranné stanici. Občas potřebujeme upravit klec, nebo zaručit, že si ty zvířata někdo adoptuje, protože je zvířat čím dál tím víc a potřebuje se pro ně uvolnit místo. Takže není špatné, když díky těm penězům zajistíš rodině lepší život. Je to to nejlepší, co můžeš udělat. *Jen málokdo už má za co utrácet ve vyšších kastách, takže nejlépe je zúročí ti nižší, kteří si tím dost přilepší a dostanou se zespod nahoru.* Vůbec ne, jsem ráda. Já to beru stejně. Jen… Jsi moje první kamaráda, moc si toho cením. *Zazubí se. Nemohla poznat lepšího člověka a ať se stane cokoliv, bude jí ve všem podporovat, jak jen to půjde.* To určitě, nezamiloval by se do mě ani toulavý kocour. A na druhou stranu… Mít jméno po bohyni lovu taky není výhra. Vždyť proměnila nějakého lovce v prase a nakonec ho roztrhali psi. Řečtí bohové se jen tak nedali. *Řeckou mytologii má ráda, ale není to její nej. Zatím po svém oblíbenci pátrá a doufá, že ho jednou najde.*

Ani já ne. *Pokrčí rameny.*Ale kdo ví. Láska je povětšinou nečeká, prý je to jak blesk z čistého nebe. Nevybíráš si do koho a kdy se zamiluješ. *Ráda čte, hlavně romantické knihy, je si vědoma, že tam je to vše dost přikrášlené, ale už viděla několik párů, kteří to popisují stejně, takže hádá, že na tom něco bude. Po jejích dalších slovech zčervená úplne.* Jasně a pak si tě vyberu za svou dvorní dámu. *Pohodí hlavou, ale zasměje se.* Nevěřím, že se to stane. Spíše bych řekla, že se mu budeš líbit ty. Co mi komorné říkali, princ má rád matematiku, fyziku a tobě by to v tom pálilo více. Celkově jsi měla více vzdělání než já, třebaže jsem přečetla několik knih, neřekla bych, že vím více než polovinu toho, co ty. *Pokrčí rameny. Nepřipadá si úplně hloupá, ale kdyby to měla porovnat s Artemis.. I princ uvidí, že ta je lepší volba. Usměje se na ni a oplatí jí lehké stisknutí ruky. Neměla si o tom pořádně s kým popovídat a sice Artemis vidí jen podruhé, nějak moc jí věří. Jde to kupodivu snadno. Má kolem sebe příjemnou auru, která v člověku vzbuzuje důvěru.* U tebe je zase skvělé, že to jde taky na dobrou věc. Vždycky jsem si přála mít nějakého mazlíčka. Až se vrátím domů, nejspíše se pak stavím taky u vás a nějaké bych si vybrala a poskytla mu domov. Teda, až se poté se sourozenci přestěhujeme do lepšího domu. Nevím, jestli by bylo ideální to udělat hned a pak to zvířátko pořád někam tahat.. *Hned jakmile se vrátí domů, peníze ze Selekce využije na koupi nějakého lepšího domu, případně většího bytu, možná i v jiné provincii a jelikož okolo toho bude dost zařizování, lepší by bylo asi s adoptováním nějakého mazlíčka počkat.* Tak to se upřímně divím. *Nechápe, prčo by neměla Artemis mít nějaké jiné kamarádky.* Hmm.. tebou bych raději měla být zadobře, než abys mě předhodila Aby a Freddymu.

Neříkali něco podobného i v hotelu Transylvanie? Že do tebe jen jednou za život projede blesk. Je to starý animák, ale skvělý. *Vždy měla raději animované věci, než hrané. Bylo tam toho tolik co šlo udělat. Nikoho neomezuje smrtelnost, nebo vlastní tělo. Každý tam dokáže cokoliv.* A já to samé udělám u tebe, kdybych omylem vyhrála. Ale víš, to že mám nějaké vzdělání ještě nic neznamená. Co se týká matiky, jsem těžký průměr, opravdu. Sice nějaké příklady chápu a umím je vypočítat, ale kdyby mi to dal někdo jako test, nenapíšu ani čárku. A umím jen takové věci, které jsou založené na rovnicích a možná ještě pravděpodobnosti. Ve zbytku jsem marná. Ani trojčlenku neumím. *Usměje se upřímně. Nikdy nedokázala správně dosadit věci do vzorečku, aby mohla trojčlenku vypočítat. Na toto jí hlava nestačila. na letopočty a jména ano, na příklady a pravidla ne. Ani chemii pořádně nedává a co pak fyzika? V té plavala už od mala.* Takže ani nepřemýšlej o tom, že je někdo lepší než ty. Každý máme vlastní zbraně, jenž tvoří naší výhodu, naší sílu. A čím dříve tu sílu najdeš, tím větší máš šanci na štěstí. Takže už žádné jsi lepší než já. Ale přinejmenším si mi rovna. *Ukončuje toto téma nenásilně, jemně. Přeci jen každá z nich začíná na stejné startovní pozici a každá před sebou má spoustu překážek.* Máme skoro všechno, až na exotická zvířata. A asi to bude lepší. Jim nevadí stěhování, ale kdybys je odložila k někomu jinému a už se nevrátila, poznamenalo by je to. To říká táta. /Proto jsem si ty dvě zlatíčka vzala s sebou. potřebuju je mít na očích stejně, jako oni mě./ Není čemu, byla jsem outsider a ještě stále jsem. A navíc. *Ukáže si na ruce, kde má povrchové i hlubší jizvy.* Toto taky nedělá dobrý dojem.

Ten jsem viděla. Je to skvělý, všechny tři díly. Teda mně se nejvíce líbila jednička.*Jeden z mála filmů, který měla možnost zhlédnout, televizi doma sice mají, ale zapínají jí výjimečně, taky něco stojí a v kině nebyla ani jednou.* Trojčlenku bych snad ještě zvládla. I když pátí a níže mají omezené vzdělání, rodiče na to naše dost dbali a taky často čtu i takovéhle knihy. *Chce toho vědět více, než jí jako sedmé bylo souzeno. Usměje se na ni a zvedne ruce na znamení porážky.* Dobře, dobře.. Ale máš pravdu, každá jsme něčím výjimečná a jak to dopadne je v podstatě jen na princi. *Usměje se.* A jinak.. Já jsem sem šla z velké části kvůli penězům a vyhlídky lepšího života, proč ses do Selekce přihlásila ty? *Řekla by, že peněz má dost jako třetí a po koruně očividně taky nejde.* Dobře, tak já počkám že si všechno vyřeším a pak se rozhodně stavím, abych někomu nabídla domov. Jen mě pak budeš muset krotit. Mám ráda psy, ale i nějaká želvička by byla rozkošná a kdo ví, na co u vás ještě narazím. *Uchechtne se. Podívá se na její ruce a potřese hlavou.* Tohle ale podle mě není důvod, proč by jsi měla být ostatními lidmi ve svém věku nějak opomíjená a neměla kvůli tomu mít přátele. Pokud se ti někdo kvůli tomu vyhýbal, asi nebylo v jeho společnosti o co stát. Nechtěla bych kamarádku, která by byla tak povrchní, že by mě kvůli tomuhle odsoudila. I s těmi jizvami jsi krásná Artemis, více než většina dívek na světě a to nejen zvenčí, ale co je důležitější, hlavně jsi strašně krásná uvnitř. *Vezme tentokrát ona za ruku ji a lehce ji stiskne.* Pokud nebude vadit, že se ptám.. Odkud je máš? *Zajímalo ji to už v tom letadle, ale nechtěla se ptát hned poprvé, co se viděly. Připadalo jí to neslušné a i teď si není jistá, jestli tu otázku měla pokládat.*Pokud o tom teda nebudeš chtít mluvit, nevadí, pochopím to.*Ujistí ji rychle, aby věděla, že nemusí říkat nic, co by jí bylo nepříjemné.*

Já neviděla stále ten druhý, ale jo, souhlasím. Jednička byla perfektní. Mám ji hrozně ráda už od mala. Jedna z mála filmů, u kterých se člověk zasměje a třese hlavou zároveň. Blé ble ble. *Naznačí rukama.* /Ach jo, měla bych si doplnit znalosti, třeba k tomu bude možnost tady. A myslím, že Purity nebude proti, abychom si nějaký film pustili. Alespoň se nám zpříjemní život tu./ Tak to jsi dobrá, já ji nikdy nepochopila. A vidíš, toto je další věc, ve které si lepší než já. *Usměje se na ní a pokusí se zahnat chuť ji pohladit po hlavě.* Přesně tak. Přeci jen je to jeho selekce, ne naše. I když naše je to ve chvíli, kdy se spolu začneme jako účastnice bavit. *Zamyslí se nad tím. Sice se říká, že je to hlavně princova, ale asi to není úplně pravda.* Já jsem nešla tak úplně sama. Přihlásila mě sestra, abych si tu udělala kamarády a trochu se stala akčnější. Abych nebyla stále jen doma se zvířaty nebo s rodinou a ochutnala život. Takže proto. *Podrbe se na zátylku. Je hodně divné přiznat, že člověk za celý život neměl jediného kamaráda, kromě sourozenců nebo zvířat. Opravdu je oproti ostatním dost pozadu.* No, pokud zvládneš poskytnout domov tolika zvíířatům a budeš je mít ráda, nebudu nic namítat, ale spíše si je nech dávkovat postupně. *Zazubí se na ni. To je častá chyba lidí. Dostanou na něco chuť, pak je to přejde a nakonec se toho zbaví. Ale jsou i lidé, kteří jich chtějí víc, protože mají rádi chlupatou společnost. Takové lidi má ráda.* Purity… *Vydechne a oči se jí zalijí slzami. Něco tak krásného jí nikdo ještě neřekl. Hrozně si toho váží, že je ona její dobrou přítelkyní. I přes skutečnost, že se znají krátce, jí tak dokáže nazvat. Je to obrovský pokrok. Druhou rukou si otře pár spadlých slz.* No. Máme tam zvířata všeho druhu. Kočky, psy, pumy, medvěda. Všichni mají ostré drápy. Takže je to od nich. Není to tak že by mě napadli, ale jsou to hravá zvířata. A takto to občas dopadá. *Pousměje se a podívá se kolem.* Nechceš se přeci jen trochu projít, když už jsme tu? *Navrhne a rukou vytvoří rámě, do kterého se Purity může zaháknout.*

*Uchechtne se.* Napodobila jsi to perfektně. *Zazubí se na ni.* Někdy si třeba můžeme zajít společně do kina, slyšela jsem, že ho tady mají. A nebo se jen sejít v pokoji některé z nás. *Navrhne jí. I když teď v tom horku by nejraději jen skočila do bazénu a nebo šla do kuchyně a vlezla si tam do ledničky. Ale to by se ostatním lidem tady hádá že nelíbilo. Otevřou ledničku a tam ona na ně "kuk"..* Každá jsme v něčem lepší než druhá. Já třeba myslela, že Artemis byla jen bohyně lovu, ale od tebe z letadla vím, že je i bohyně měsíce. *To pro ni byla nová a zajímavá informace.* Přesně tak. Uvidí princ, do koho se zamiluje a která se zamiluje do něj, ale to bude nejspíše trvat. Do té doby, než to všechno skončí si to musíme užít. *Věří, že Artemis bude právě ta, před kterou princ na konci soutěže poklekne na jedno koleno s krabičkou a krásným prstýnkem uvnitř, ale jak si řekly už předtím, v tomhle si každá myslí svoje.* No, tak jednu kamarádku už máš. *Usměje se na ni. * A podle mě nebudeš mít problém v tom si udělat ještě některé. Třeba na plese, můžeme se tam bavit spolu, ale přibrat i některou třetí, abychom se nějak více postupně seznámily i s ostatními. *Teda doufá, že by tam byla Artemis ráda s ní. Ona je dost stydlivá a sama by jen tak k někomu nešla, stejně jako druhá dívka, ale když jsou dvě, je to už jiné.*/Teda, pokud se s námi budou chtít bavit a nebudou jen nedočkavě postávat u parketu, aby je princ vyzval k tanci. /*Podle ní kdyby si chtěl princ vyloženě zatančit s některou dívkou, tak si ro ni zajde i dále než k okraji parketu a osloví ji, takže tam stepovat a cpát se dopředu nebude nutné.*Raději to nechám přibývat postupně, to je pravda. Už se dvěma bratry a sestrami je to u nás občas jako zvěřinec. *Uchechtne se.* Neřekla jsem nic jiného než pravdu. *Podle ní je Artemis jedna z nejkrásnějších dívek, jak díky svému zevnějšku, tak hlavně kvůli svému dobrému srdci.* Aha.. *Zasměje se. Na její nápad přikývne a zahákne s do jejího rámě. Vykročí směrem do skleníku.* Sice jsem palác ještě moc neprozkoumala, ale jsem si jistá, že tohle bude moje oblíbené místo, nejspíše to nejoblíbenější. *Řekne do ticha.* Jé orchideje! A mají tu i modrou, není nádherná? *Kývne hlavou doprava. Orchidej je pravděpodobně její nejoblíbenější květina, i když třeba růže má taky ráda, vede u ní tahle exotická rosltina.* A ta bílá s růžovým tečkami.. My jsme sem neměly chodit. Tu budeš s mnou do večera, než každou pořádně vychválím.

To by bylo úžasný, mi čteš myšlenky. *Byla to pravda. Přesně na toto myslela a překvapuje jí, jak jsou sladěné. Vážně věří, že vyhraje.* Taky pomáhala při porodu svého vlastního dvojčete, jen tak pro zajímavost. *Nechtěla to říkat v letadle. Jen si to představte. Vyskočí z vás dospělé dítě a ještě si hraje na porodní asistentku. Není to divný?* Bude to znít asi divně. Ale nechceš si na prvním plese zatančit, pokud si jednu z nás nevybere princ? Nějak tam nechci jen stát a tlachat. *Zadívá se stranou, na tvářích zase ruměnec. Bude na ně koukat hodně lidí, ale tak, co je špatného na tom si zatančit, když je nikdo jiný nevyzve.* To nezní špatně. Vlastně mi to připomíná, že jsem psala jedné holčině, co mi vyskočila na Illeagramu. Vypadala docela fajn. Tak myslím, že s tou by se dalo si popovídat. Kdybys chtěla zase ty. *Nechce ji do toho ale nutit. Sama ví, jak jsou konverzace ve více lidech náročné, pokud se dva znají a třetí ne. Ale třeba to nebude tak zlé.* No právě, dokážu si představit, jaké to tam budete mít, až holky vyrostou. Já mám dva stejně staré sourozence, takže nevím, jaké to je, ale dokážu si to představit od sestřenek. Jsou to pěkná kvítka a to jsou jim čtyři a šest. *Občas za nimi jednou na návštěvu, když mamka dostane chuť vidět své příbuzné. A jelikož je jediná, která nikdy na takové výlety nic nenamítá, jede ze sourozenců obvykle jen ona. Ale nevadí ji to, sestřenky má ráda, jako celou rodinu.* Takže pokud se něco stane, mám tě hledat tady? *Usměje se na ní, ale je tam trochu starost. Doufá, že se nic nestane, nic vážného. Nedokázala by pak ostatním odpustit, že jí ublížili. Rozhlíží se všude kolem.* je nádherná. Celkově orchideje jsou překrásné. A vidíš támhletu? To je Aechmea. Taky nádherná rostlina. A nevadí mi, že tu budeme. Klidně tu můžeme i přespat. *Navrhne z legrace. Neměli by tu jen tak přespávat, když brzy začnou schůzky s princem.* Jaký myslíš, že je princ? *Nadhodí*

Při porodu vlastního dvojčete? Dobře.. *Uchechtne se. Napadne ji v podstatě stejná věc, co Artemis a zdá se jí to taky poněkud zvláštní.* Klidně můžeme, ale nejsem moc dobrá, na tu tě upozorňuji rovnou. *Pousměje se. Asi se na ně budou dívat lidi všelijak, ale tak co. Zajdou si trochu dále od ostatních a budou mít klid.* Jo? Jak se jmenuje? Je to taky účastnice nebo někdo jiný, kdo tu žije? *Mohla to být dvorní dáma nebo třeba princezna, která je zde na návštěvě, těžko říct.* Až budou Edelynne a Evelynne větší.. Budu ráda za každý den, co se nepřizabijí a nezaviní to, že by nám dům spadl na hlavu. *Uchechtne se. Teď je ji málo přes rok, naučily se chodit a je těžké je uhlídat. Co teprve až jim bude třeba pět? Měla by se začít modlit, aby to přežila. A ještě puberta!* Pravděpodobně. *Vydechne. Je to tu vážně nádherné a má pocit jako by se ocitla v ráji.* Přesně tak. *Přitaká. Podívá se na růžový květ, na který poukáže Artemis.* Je moc krásná a zajímavá.*Díky svému květu. Přezdívá se jí taky "kopí" a ona se teda nediví proč.* Hmm.. Kdybych nevěděla, že moje komorné jsou schopné zalarmovat armádu, jsou dost starostlivé, tak by mi to ani nevadilo. *Připustí a pobaveně se usměje.* Těžko říct.. Ještě jsem ho nepotkala a nerada soudím podle toho, co se o někom jen píše, obzvlášť v bulváru. Ale.. Vypadá mile. Od komorných jsem na něj taky slyšela jen samou chválu. Těším se až ho poznám a budu si na něj moct udělat sama obrázek. Co si o něm myslíš ty? *Zeptá se jí na oplátku.* Kdy s ním máš vůbec první schůzku? Pak mi musíš napsat svoje pocity!

Jo, hodně divný. *Taky jí z toho šla hlava kolem, ale jelikož slyšela i horší věci, nic moc si z toho nedělala.* Můžeme si to nacvičit, pokud chceš. Umím sice jen valčík a waltz, ale myslím, že víc není potřeba. *Učila se doma podle různých videí, protože do tanečních by ji nikdo nedotáhl ani omylem. Na hodně věcí byla spíše samouk.* Jo jo, vypadala hrozně fajn. Pochází kousek od Ottara. Ale teď mi jméno té provincie vypadlo. A jmenuje se Kailani.*Výpadkům se neubrání nikdo. A ona jak by smet. Mohla by být mladší sebevíc, ale nejvíc primitivní jména nebo názvy občas zapomněla.* Zvládnete to. A pokud ne, pomůžu ráda. Děti jsou jako zvířata. Dej jim dostatečně najevo lásku a přidej trochu pevnější ruku a vyrostou z nich nejlepší lidi na světě. *Vždy byla optimista, i v těch nejhorších chvílích jejího života se dokázala usmívat a myslet si, že lidé občas dokážou být hodní.* Dalo by se jim vědět dopředu. Moje by mě asi pak do paláce dotáhla po svých, kdyby zjistila, kde jsem a co dělám bez jejího vědomí. Překvapuje mě, jak jsou tu lidi obezřetní a starostliví. *Opravdu má své komorné ráda. Zdají se být tak vyspělé, že se od nich má sama co učit.* Hm… Vypadá fajn, milý hodný člověk. Ale tím že má rád matiku, fyziku a takové vědy naznačuje, že je to dříč a možná i workoholik, protože jsou to náročné vědy z větší části na intelektu a tvrdé práci. Ale snad s ním bude alespoň trochu řeč. *Usměje se na ní. Slyšela o něm jen z televize nebo od komorných. Více si zjišťovala o ostatních členech rodiny, přeci jen, chce ho poznat sama, ne být připravená a připravit se tak o první dojem.* V pátek večer, kdy ty? *Zeptá se. Určitě bude jednou z prvních, takže echo bude dávat spíš ona ji.*

To by bylo nejlepší, při mém štěstí by mě jen tak ze zázraku vyzval nějaký diplomat k tanci, já mu pošlapala špičky a on pak vyhlásil válku. *Zakření se. Očividně si dost věří.* Kailani.. neletěla s námi i v letadle? Pokud si teda správně přiřazuju její jméno i k obličeji. *Dívala se i na ostatní účastnice, aby věděla kdo tu s nimi je a třeba jak se jmenují, měla v tom ale dost velký zmatek.*/Co teprve princ.. Chudák si musím pamatovat třicet-pět jmen a ještě se od něj očekává, aby si u každé dokázal vybavit informace o jejím životě jako odkud pochází a případně jaké má koníčky.* Díky. Nějak se to zvládne. *Usměje se na ni. Je vděčná, že jí nabízí pomoc, ale nechce ji zatěžovat. A teď se jejich rodina už bude mít dobře, s vyšší kastou a dost penězi, bude se moc na výchovu svých sester soustředit přednostně a beze strachu o jejich budoucnost.* To mně upřímně taky. Myslela jsem si, že budou spíše odtažití, jistě budou plnit svoje povinnosti, ale že by se chtěli přátelit, s tím jsem moc nepočítala. Vídají tu dost lidí, pořád někdo přichází a odchází. Spíše bych čekala, že si s někým nechtějí vytvořit moc blízký vztah. *Pokrčí rameny.* Ale teda překvapilo mě to samozřejmě mile. *Se svými komornými si dost rozumí, jeden den se vydala na procházku po zahradách a dala se tu d řeči se starším zahradníkem, kterému původně chtěla pomoc, ale nedovolil jí to, byla ustrojená v šatech a nebylo by vhodné, aby si je ušpinila. Ale domluvila se s ním, že si jeden den vezme obyčejnější oblečení a pomůže mu. Sice se mu to prvně nezdálo, jelikož je lady, ale ji hrabání v hlíně baví.* Dost možná takový bude. Ale je to z části i dobře, přece jen.. bude jednoho dne král a měl by mít smysl pro zodpovědnost a plnění řádně svých povinností. Což mi připadá, že zvládá. *Neví snad o žádném velkém skandálu, který by udělal. */Určitě to bude skvělý člověk./ Já se sním setkám ve čtvrtek odpoledne, konkrétně ve čtyři. Tak si pak můžeme třeba napsat a probrat to. *Navrhne jí s úsměvem. Na plese by se jí o tom asi mluvit do podrobná bavit nechtěla. Bude tam moc cizích uší.*

Toho se docela bojím taky, jelikož nedokážu být člověku úplně blízko a držím si od něj odstup. Bratr mi jednou díky tomu při valčíku zul lodičku. *Měla zrovna páskové a jak jí šlapl na špičku, trhla nohou a vyzula si jí, přičemž se jí bota houpala stále kolem kotníku.* Myslím že ne. Ale jistá si nejsem. *Pokud tam byla, nevšimla si jí. Ale bylo jich tam málo, takže nebylo možné ji přehlédnout.* /Navíc, má docela specifický obličej, rozhodně tam s námi nebyla./ Přesně. Navíc určitě mají svoje pravidla a když jsem viděla, že skoro podobně stará holka jako já mi vyká, nemohla jsem to nechat jen tak. Takže mi sice tykají dvě, ale tu třetí mám svým způsobem nejraději. Je příjemně rázná a nemá se mnou slitování. *To stihla zjistit po dvou dnech, co se s nimi začala bavit. Dokonce dbají na její spánkový režim, to nedělala doma ani její mamka.* To sice ano, ale nic se nemá přehánět. Je lepší, když je pracovitý, ale umí se omezit. Syndrom vyhoření není sranda a s tím, co se občas v paláci semele, není dobré být jako na jehlách, nebo v depresi. *Kdyby na ně zaútočili rebelové a on je nedokázal ochránit, v očích lidu by klesl hodně hluboko. A to žádná z dívek asi určitě nechce.* To budu moc ráda. *Přitaká a podívá se nahoru na prosklený strop. Přišlo ji, že se začíná stmívat. To už jsou tam tak dlouho?* Nemyslíš, že už je čas jít? Nějak se setmělo a já nechci jít do paláce úplně potmě. *Přizná se a podívá se Purity do očí. Doufá, že to má stejně.*

Takže pokud přežijeme všechny ty plesy ve zdraví obě dvě, bude to asi zázrak. *Odhadne pobaveně. Ji sice učili tančit rodiče, ale že by byla extra dobrá by nikdy neřekla. A ještě v lodičkách.. Bude to tragédie. Nezbývá ji nic jiného než jen doufat, že ji nikdo k tanci nevyzve, teda ne na prvním plesu minimálně. Příští týden pro ni bude mučící, protože se hodlá procházet hlavně v lodičkách, aby si na to zvykla. *Jsem se asi spletla. *Pokrčí rameny. Nepamatuje si všechny účastnice přesně. Jména by dost možná dala, ale těžko říct, zda by si k nim dobře přiřadili i obličej. Uchechtne se. *Taky jsem je musela dost přesvědčovat aby mi nevykaly a už vůbec nedělaly pokles. Všechny jsou starší jak já a je to divné. *Ze Selekce je nejmladší. Je ji jenom sedmnáct. * Třeba až se zamiluje, tak kculinsve vyvolené obětuje i nějakou práci. To se uvidí asi časem, řekla bych. *Přece jen ani s jistotou neví, zda je to workoholik až takový. Slyšela něco o tom, že je pracovitý, ale kdo ví. Přikývne a usměje se. Je ráda, že souhlasí. *Ani jsem si neuvědomila, že už je tak pozdě.. *Zabrala se do konverzace. *Ale souhlasím, měly bychom už jít. *Přikývne. Dojde s Artemis k východu, jde otevře dveře a nechá ji projít. Poté se s ní vydá k paláci. *

To jo, když tak je tu možnost spolu tancovat všechny plesy, kdyby náhodou, ale to nám asi nedovolí. *Uvědomí si nakonec. Přeci jen si musí budovat vztahy i s ostatními pro dobro země i pro ně.* Jo, je to hrozný. Navíc, jsem na vykání zvyklá jen ze školy, nikde jinde mi nikdo nevykal. A je to strašný nezvyk. *Možná jinde by jí vykali taky, ale to by musela chodit mezi lidi a to se raději nestalo.* Budeme v to jen doufat, že jeho milá na něj bude mít jen dobrý vliv a ne špatný. *Usměje se na ni v duchu se modlí, aby to tak vážně bylo. Je nervózní z toho setkání a věří, že Purity je na tom stejně. Jenže k její smůle, jde v pátek večer. Bůh ví, co bude mít princ za sebou.* /Snad nebude nevrlý, to bych asi úplně nedala./ Taky jsem si to neuvědomila. *Přitaká a projde dveřmi, aby Purity nezdržovala a dojde s ní k paláci, kde zase otevře ona jí. Spolu jdou ještě do stejného patra, ale tam se rozcházejí a jde každá do své komnaty.*

*Dneska má další schůzku a to konkrétně s lady Jackie ve skleníku. Vzhledem k tomu, že skleník je dost známé místo, kam je snadné trefit a že k jejím zálibám patří květiny, jak se dozvěděl, tak asi bude vědět, kde se nachází, domluvil se s ní, že se sejdou přímo u něj v konkrétním čase. Počítá s tím, že je možné, že bude ona, kdo ho po vnitřku provede, protože zrovna v květinách se moc neorientuje. Nijak mu to ale nevadí. Jeho srdce si získala věda a matematika a je s tím spokojený, na nic dalšího nemá už čas. Teď ale nechá matiku matikou a dojde ke skleníku. Na sobě má černé kalhoty a světle modrou košili, u které si rukávy vyhrnul k loktům. Na levé ruce má stále sádru, ale to je poslední pozůstatek z bouračky, která se přihodila na jeho schůzce s Niamh. Už ho ani moc nebolí a sádru mu budou za pár dnů sundat. Žebra a kotník nezlobí už vůbec. Modřiny z jeho obličeje také zmizely. Teď je jen trochu nahradily kruhy pod očima, protože se mu pořád moc dobře nespí po zjištění, že se zamiloval do vlastní sestry. Už je ale aspoň schopný spát, což je posun k lepšímu.*

*Na schůzku s princem si vzala jednoduché modré šaty. Na prince Arona už čekala ve skleníku a mezitím si prohlížela jeden druh poměrně vzácných růží. Nejprve příchod prince Arona ani nezaznamenala až teprve zhruba po pár minutách se otočila od růží, které si prohlížela a u toho si pobrukovala melodii její oblíbené písničky. Jakmile se otočila a uviděla prince přestala si pobrukovat a pousmála se.* Jé promiňte nějak jsem si nevšimla že jste tady. *Mírně se usměje na podívá se na něj. O bouračce věděla z illeagramu a dál se neptala.* Trochu jsem se tady zakoukala do růží. *Pousměje se nevinně.* Snad nečekáte dlouho. *Ted ona v to aspoň doufala.* Pamatuju si že jste říkal že květiny nejsou moc vaše hobby. /Doufám že si dobře pamatuju to že má rád matiku. No když tak to připomene ještě jednou to ho nezabije./ *Koukne na jednu růži a utrhne jí.* Většinou dávají muži kytky žen, ale proč to neudělat obráceně. *Řekne s mírným pozasmátím.* Tu máte ode mě. *Podá mu ji.* Je to růže podhorská, kdyby jste chtěl vědět konkrétní druh.

*Nejdřív čeká a vyhlíží Jackie a až potom si všimne, že už je ve skleníku, tak se tam vydá za ní. Chvíli jí sleduje v tichosti, jak se věnuje květinám a počká, než si ho sama všimne. Když si ho pak všimne, usměje se na ní.* To je v pořádku. *Sice ho zarazilo, že šla dovnitř bez čekání na něj, ale nechává to být. Nebude se tu hádat a ani nic vyčítat, takový není.* Ano, jsou kouzelné. *Na jeho vkus trochu moc obyčejné, když jsou všude, ale chápal, co na nich lidé vidí. Krása v květu, nebezpečí v trnech, asi to něco do sebe má, když si člověk odmyslí tu okoukanost.* Nečekám, nebojte. *Ujistí jí a odmávne to krátké čekání dlouho. Nešlo o víc, jak pár minut, které si mohl dovolit ztratit a byly způsobené i tím, že všude rád chodil i o něco dřív. Šlo spíše o princip.* Ano, to je pravda. Sice patří do přírody okolo nás, ale já radši jiné přírodní vědy. *Překvapí ho, když růži utrhne a podá mu jí. Kdyby tu byl nějaký zaměstnanec paláce, který se s ní piplal, asi by to Jackie ve zdraví nepřežila.* Děkuju za růži prakticky z mého skleníku. *Prohodí pobaveně a otočí s ní mezi prsty.* Vaše oblíbená, nebo máte radši jinou?

*Ona sama měla ráda přírodní vědy, ale ne každý měl to štěstí se narodit do kasty v které by se mohl věnovat tomu co chtěl. Ona byla jedna z těch co to štěstí neměli. Jistě nikdy se nevzadala toho co jí baví, ale poslední dobou měla čas sotva na to se vyspat. Nemoc její matky způsobila to že musel pracovat od rána do noci a když uprostřed noci přišla domů na nic jiného než na spánek pomyšlení neměla.* Mě baví z přírodních věd matematika a fyzika. Ve fyzice poznáte jak funguje svět a v matematika krásně doplňuje fyziku. *Dokončí větu a pousměje se.* Vás baví matematika že jo? *Podívá se na něj.* Pokud si to dobře pamatuju? *Pozasměje se. Není obvyklé že by nějaká žena dala nějakému muži kytku, ale ona ráda dělá věci co nejsou obvyklé.* Vlastně je to pořád vaše růže akorát urvaná mnou. *Zasměje se pobaveně.* Nedalo by se říct že oblíbená. Já mám radši lilie, ale růže je taková klasika. Jo a kaktus je taky fajn. *Zavtipkuje a snaží se udržet konverzaci a pochopila že se s ní princ o kytkách asi bavit nebude.* jen tak mezi nám nechcete si tykat? *Navrhne mu.*

Jo, to máte pravdu. Ale fyzika není jediná věda, která vám toho má o světu dost co říct. *Člověk mohl poznat zemi z pohledu z fyziky z jedné strany, ale pořád jich tu existovalo spoustu dalších. Chemie, biologie, biochemika a další. Matika je všechny zaštituje a propojuje. Není to tak úplně doplněk, ale něco, bez čeho by nic nefungovalo. Nebo to tak aspoň vnímá on.* Ano. Matika, fyzika a chemie. *Upřesní ještě zbytek z věd, které ho baví.* Jo, to jo. /A několika týdenní, možná měsíční, práce někoho jiného./ *Doplní v duchu. Nechce ale, aby to vyznělo hrubě, urazilo jí to a nebo ranilo, takže to neřekne nahlas a nechá si to jenom pro sebe.* Kaktus je fajn nenáročná kytka, o kterou se zvládám starat i já. Ale jo, máte pravdu, růže je klasika. *Pokýve hlavou. Znovu ho překvapí, když mu nabídne tykání. Takhle to ještě žádná neudělala. Podle etikety sice za normálních okolností nabízela tykání žena, ale ne v situaci, kdy je muž výše postavený jak on, což v tomto případě on je.* Klidně můžeme. *Přijme nakonec, protože to je slušnost a nechce, aby zde došlo k nějakým rozbrojům.* Našla sis tu kromě skleníku nějaké oblíbené místo? *Pokusí se posunout v konverzaci dál.*

To máte pravdu, ale záleží na tom co ze světa vás zajímá. Pak už volíte mezi fyzikou, biologií, chemií nebo taky geologií. Teda geologie mě nikdy moc nezaujala. *Přizná po pravdě. Nebyla ten typ člověka, který by nadšeně běhal po horách a všude možně sbíral různé šutry.* Tak chemie mě taky zajímala, akorát já nejsem úplně talent na tu praktickou část chemie. *Pozasměje se a udělá si ze sebe srandu. To uměla a nikdy jí to nedělalo problém.* Jo kaktus zvládne většinou každý. *Zasměje se nad jeho slovy o tom e o kaktus se taky zvládne postarat.* Růže jsou hlavně v každém druhém filmu a celkově úplně všude. *Filmů sice dvakrát moc neviděla, ale v těch co viděla dával muž ženě vždycky růži. Pravidla etikety si teprve osvojovala a v tu chvíli si neuvědomila že by princi asi tykání nabízet neměla. No stalo se. Byla hold šestka a ne holka z vyšší společnosti. V tu chvíli je ráda že jí to princ přijmul.* Bazén určitě, dalo by se zvyknout na tu pohodlnou postel a velký stůl kam se dá dát všechno. Ted pak je na něm zase rychleji bordel. *Zasměje se.* V zahradách se toho dá spoustu nachodit snad do nekonečna. To se hodí si po obědě udělat procházku. *Poví mu pár míst kam ráda chodí za těch pár týdnů v paláci.* Ty tu máš nějaký oblíbený místo? A ve městě nějaký? *Zeptá se.* Nikdy jsem v Midstonu nebyla takže jenom tuším co tady je. *Zatím co pokládala otázky šrotovala v hlavě kam by se mohli posunout v konverzaci.-* V Zuni jsou hlavně casína a noční kluby. Nic moc jinýho převratnýho se tam nenajde.

Jo, geologie tam spadá taky. *Přikývne. Nezmiňuje svoje preference a to, jak jí sám vnímá, protože už řekl, že má rád fyziku, matiku a chemii a to stačí k tomu, aby jí došlo, že geologie mezi jeho koníčky nepatří. Ještě se zajímá o psychologii, ale nechce jí tu začít nudit. Navíc začíná mít pocit, že kdyby to řekl, tak by si jí šla hned nastudovat taky. A nepatří to ani mezi vědy, které teď zmiňovali, bere to jako úplné sólo zaměření, které do téhle oblasti nepatří, protože sice na jednu stranu dává smysl a řídí se jistými zákony, ale na druhou stranu každý vnímá věci jinak a občas lidé reagují až nepochopitelně nelogicky, takže je to dost komplikovaná věda.* To je pravda, je to asi nejznámější květina, která je docela okoukaná. *Zajímá se o její oblíbené místo tady, jako to dělá u všech účastnic vzhledem ke svému plánu nechat dívky, aby místo na další schůzku vybraly samy a měly to ve svých rukou. Rád se aspoň trochu dopředu připraví a i jejich oblíbené místo o nich dost prozradí.* Tady v paláci mám rád starou část paláce. Je tam většinou klid a ticho, takže si tam člověk lehce uklidní myšlenky. A ve městě mám rád pláž, ale nejvíc času trávím ve středisku pro chudé, kde pravidelně vypomáhám personálu. *Odpoví jí na otázku a pokrčí u toho rameny.* Byla jsi někdy v nějakém? *Zeptá se zvědavě s pobaveným úsměvem, když mu popíše Zuni.*

**Konverzace tak nějak plyne dál a od přírodních věd až po cokoliv jiného. Svoje oblíbené místo mu řekla. Nejvíce volného času v paláci trávila ve skleníku nebo v bazénu. Měla ráda plávání i když třeba nebylo úplné vedro ona si šla zaplavat vždycky,. Poslechne si jeho oblíbené místo.* Tu jsem ani neprošla. *Popravdě palác neměla ani trochu celý zmapovaný,* Ticha a klidu si asi korunní princ moc neužije? *Nevěděla přesně co je náplní práce korunního prince, ale odhadovala že chození na plesy už je jenom třešnička na dortu. Centra pro chudé znala ale sama měla vždycky dost hrdosti než aby tam šla. Ovšem občas by se jí to hodilo.* Je hezké že si umíš najít čas i na dobré skutky. Ne každý to umí. *Ona sama nikdy v žádném centru nepomáhala. Vždycky měla až moc práce.* Asi dvakrát ale jenom jako obsluha. Nikdy jsem si nezahrála. *Řekne pobaveně.* Ale umět hrát poker, ruletu nebo jakoukoliv hazardní hru je většinou základní dovednost obyvatele Zuni. *Řekne pobaveně.* Umím tyhle hry hrát akorát jsem se většinou neměla o co vsadit. *Pokrčí rameny. O co by se taky vsázela šestá.* Ty jsi někdy byl v nějakém? *Zeptá se ho.* Ikdyž já bych asi taky neměla vykládat jaký hazardní hry umím hrát

Není to zas tak rozsáhlá část paláce. Většinu se podařilo zrenovovat a původní sídlo, ze kterého byl palác postavený, nebylo zas tak velké. *Kdysi byl palác v Angeles, kde stál několik desetiletí, možná staletí, ale při jednom útoku se rebelům povedlo celý zničit, a tak se královská rodina přestěhovala do Midstonu, kde zdejší sídlo přestavěla na nový palác. Je to vcelku známý fakt, ale stejně jsou pořád lidi, kterým to uniká. Ne, že by měl ten příběh rád, ale rád uvažuje nad tím, jak nějaká věc může posloužit úplně skvěle i k vyššímu účelu, když se nachází ve staré části. Nikdo netušil, že se z toho stane palác, když se to sídlo stavělo.* Ne, to moc ne. Jenom trochu a jenom v případě, že ví kdy a kde to hledat. *Odpoví jí s menším úsměvem na rtech.* Pomáhat druhým je tak nějak smysl mojí práce. I když většina jde přes spoustu papírování a tak. *Uzná sám. Výpomoc ve středisku nespadala doslova do jeho povinností, ale šlo o pomoc lidu a to je cílem toho, proč je vždycky nějaký vůdce a proč se na roli krále připravoval celý svůj život.* Ne, já byl jenom párkrát v baru, ale není to nic pro mě. *Pokrčí rameny. On byl spokojený, když měl v pátek večer volno a místo toho, aby se mačkal někde v baru, si mohl zalézt někam s knihou nebo tak.* Proč by ne? Vždyť to není nic proti ničemu, ne? *Nechápe, kam teď míří. Mají se tu poznat a i tohle do toho tak nějak spadá, takže nevidí důvod, proč by o tom neměla mluvit.*

Příběh o tom jak palác zničili rebelové a královská rodina se musela po staletích přemístit do Midstonu slyšela už několikrát.* Já si ai neumím ani představit jak by to tu vypadalo kdyby tu nebyl palác, ale jiné sídlo. *Nějaký pátek už to bylo co se sídlem královské rodiny stal palác v Midstonu. Papírování nerozuměla, ale byla si jistá že to zřejmě nebude nic jednoduchého.* Jo papírování. To je přesně to čemu nerozumím. *Pousměje se. Nikdy za svůj život to nepotřebovala. Jí k práci stačili ruce a hlavně mlčet. Jako většině šestým.* Není to špatný když se chce člověk odreagovat, přestat myslet na všechny starosti a tak. *Pokrčí rameny.* Na druhou stranu sedět vedle někoho kdo už má víc než pár skleniček v sobě není nic moc. *Opilci měli trochu menší zábrany.* Tím že umíte hrát hazardní hry se většinou nechlubíte. *Pokrčí ranmeny.*