Palácový skleník

*Keďže do seba vylial silnú whisky, tak to z neho vyženie všetky zábrany a rovnako aj zdravý rozum. Presne z toho dôvodu si pomýli králika s ľudským dieťaťom. Je pravdou, že jeho triezve ja by mu za takýto počiť asi jednu vrazilo a možno aj dvojnásobne za tú vetu, ktorá hneď nasledovala. Nad jej otázkou dlho nepremýšľa. Teda, skôr vôbec. Hneď odpovie.* Vlastne jedno. To druhé môže byť moje a nemusí. Je to ako v lotérii. 50/50. *Toto prirovnanie použil už vo svojej mysli a teraz ho použil aj nahlas, keďže mu pripadá dokonale trefné. Keď sa mu začne ospravedlňovať, tak najskôr nechápe prečo, takže nechá jej slová visieť vo vzduchu a ani sa k nim nevyjadruje. A potom sa na ňu usmeje a no a podľa jej slov to urobil prvýkrát.* A kedy som sa na teba mal usmievať? Keď na teba zaútočil netopier alebo keď si plánovala našu spoločnú budúcnosť, ktorá ma desí? *K tomu, že mu zmizli zábrany, tak zmizla aj tá jeho maska, ktorá ho núti určitú časť svojich myšlienok skrývať a nenechať ich výjsť na povrch. Potom jej ponúkne fľašu a keď odmietne, tak len pokrčí ramenami a zas sa napije.* Aspoň zostane viac pre mňa. *Odvetí, pripravený dnes tú fľašku dokončiť.* Ja tu plánujem prespať. *Oznámi jej nadšeným hlasom a otočí hlavu, tak aby videl, čo je za lavičkou.* Presne tu v tých sedmokráskach. *Poznamená a nazve tie biele kvety, ktoré majú asi nejaký zložitý názov, obyčajným kvetom.*

*Jeho slova jí překvapí, takže se na to rovnou zeptá, protože nečekala, že by měl někde děti. Hned jí ale dojde, že by ho ta otázka mohla vytočit a že ona sama si už kdysi dávno slíbila, že dopředu soudit lidi nebude, takže se mu rovnou za svůj dotaz omluví. Po jeho slovech pak pokýve hlavou.* To je ten důvod, proč tolik piješ? *Zeptá se potom opatrně a pohledem skenuje radši zem, než jeho obličej. Není si úplně jistá, jak bude reagovat, ať už řekne cokoliv.* Jestli... jestli o tom chceš třeba mluvit, tak umim dost dobře poslouchat. *Nabídne mu potom s milým úsměvem, i když tak nějak dopředu tuší, že odmítne a radši bude dál pít.* No... Když na mě útočil netopýr, nijak jsi nic nenamítal. *Uchechtne se.* Nechtěla jsem tě nijak vyděsit tím, že jsem mluvila o budoucnosti, promiň. Jenom jsem se snažila přijít s nějakým řešením, které by bylo dobré pro nás oba. Ráda si plánuju aspoň trochu to, co přijde, abych na to byla líp připravená. Taková prostě jsem. *Vysvětlí mu upřímně a pokrčí nad tím letmo rameny. Moc se nerozpakuje mluvit před ním upřímně, protože si to stejně nebude pamatovat. Pak odmítne jeho nabídku alkoholu a lehce potřese hlavou, když zjistí, že chce očividně v nejbližší době celý obsah flašky dopít. Místo toho, aby se soustředila na to, jak se její snoubenec vedle ní ničí se radši zaměří na drbání králíka, protože neví, jak Coreymu pomoct. Pochybuje, že by si pomoci nechal.* Tady? To snad nemyslíš vážně, že ne? *Zamračí se trochu a sjede pohledem květiny za nimi, které ani náhodou sedmikrásky nebudou, ale ani ona sama neví, jak se správně jmenují, protože se o to nijak moc nezajímala a pak přesměruje pohled zpátky na něj. Krátce ho přeměří pohledem a pak usoudí, že sama ho do paláce do jeho postele nejspíš nedotáhne, takže absolutně neví, co s ním bude dělat. Nechce ho tu nechat jen tak napospas jeho opilému stavu.*

S alkoholom je život krajší. *Odvetí jej namiesto toho, aby sa zamotal do zložitého vysvetľovania jeho zvláštnej situácie, ktorej ani sám vďaka alkoholovej intoxikácii celkom nerozumie. Nad jej slovami len pokrčí ramenami.* Nie je čo vysvetľovať. Všetko je na hovno. *Zhodnotí to krásne pomocou jednej vety a na jej konci sa pousmeje, čo rozhodne nesúhlasí s jej negatívnym významom. Len jemu asi nezostáva nič iné ako sa na tom všetkom iba smiať. Nejako sa dostanú až k netopierovi, ktorý sa s nimi zoznámil skôr, ako sami vedeli, čo sú vôbec zač.* Dúfal som, že na teba zaútočí. *Prizná a pohľadom zaletí smerom k nej, aj napriek tomu, že sa mu všetko okolo točí.* Ale teraz by som to už nechcel, pretože nie si zas tak hrozná, aby na teba útočili netopiere. *Za túto zmenu jeho názor môže asi hlavne to, že Angel nepredstavuje všetko zlé, čo si myslel o rode Schreave. Zdá sa mu, že je skôr akousi čiernou ovcou. Pokračuje potom ďalej priznaním toho, že ho vystrašilo, že im plánuje spoločnú budúcnosť a ako mu bude vo všetkom pomáhať. Jednoducho to vtedy na tom moste bolo na neho prirýchlo a preto sa cítil, ako by ho začínala škrtiť nejaká neviditeľná ruka, ktorá by mu bránila pri nádychu. Snaží sa nejako zachytiť význam jej slov, ale ten jeho monológ je pre jeho spomalenú hlavu priveľa.* Keď tak miluješ budúcnosť, nechcela by si byť vešticou? *Navrhne jej namiesto toho, aby chápal, že sa mu opäť ospravedlnila. Ak by bol triezvy, asi by ho to opäť vyviedlo z miery a z tej lavičky by spadol. Teda... nie že by mu v tejto chvíli nehrozil pád do bielych kvetov, čo sú za nimi. Možno je to len otázkou času. Aj tak v nich plánuje prespať a je mu ukradnuté, že tie kvety asi úplne zničí. Na jej slová niekoľkokrát pokýve hlavou a rukou jej chce ukázať, kde presne, takže sa mierne zakloní a nebezepečne sa vykloní dozadu. Skoro tam spadne.* Presne tu. Bude tam mäkko a pohodlne. *Vysvetlí jej a oboznámi ju s vlastnosťami jej lôžka.* Nechceš tu zostať tiež? Môžme sa tu spolu vyspať? *Význam týchto slov mu nedochádza a ani to ako to asi znie.*

Život může být krásný i bez omamných látek. Záleží na tom, jak se na něj díváš. *Poznamená s pokrčením rameny, ale dává si pozor na to, aby její hlas zněl mírně a nijak ho nenaštvala. Moc dobře už ví, že je to vcelku jednoduché a nepotřebuje se s jeho vztekem setkat znovu.* Aha. *Přikývne nakonec, když odmítne její nabídku se vypovídat a shrne to tím, že je všechno na hovno. Pokusí se mu co nejuvěřitelněji oplatit úsměv a pak odtuší, že by mu tehdy vůbec nevadilo, kdyby jí ten netopýr sejmul hlavu.* Myslela jsem si to. *Přikývne s pobaveným úsměvem, ale ten jí na rtech zamrzne, když slyší jeho další slova.* Jsem ráda, že jsi změnil názor. Ani ty nejsi tak hrozný, jak jsem si zprvu myslela. *Oplatí mu, dalo by se říct, kompliment. Pak se mu omluví za to, jak ho posledně rozhodila svými slovy o jejich budoucnosti. Ale jedině se nedokáže zbavit pocitu zodpovědnosti, že musí vymyslet nějakou možnost, která by byla pro ně oba přijatelná.* Ne, to zase nechci. *Uchechtne se a potřese hlavou.* Jenom se snažím nějak vymyslet co nejlepší způsob, jak zařídit, aby byla budoucnost co nejlepší. *Pokrčí lehce rameny a když pak slyší, že tady plánuje přespat, nakrčí starostlivě obočí a začne přemýšlet o tom, jestli by se jí podařilo ho odtáhnout do komnaty.* Pozor, hlavně nespadni. *Vyhrne, když vidí, jak se nakloní docela dost dozadu, že mu hrozí pád a dá mu jednu ruku na záda, aby mu pomohla získat opět ztracenou rovnováhu.* A nebylo by pohodlněji v tvý posteli? *Navrhuje mu nadějně. Když slyší jeho další otázku, ruku rychle z jeho zad stáhne.* Nejsem holka, co spí s někým na potkání. Obzvlášť, když si to ten druhej nebude zítra pamatovat. *Odpoví mu.*

*Keď mu oznámi, že ani on neprekonal jej predstavy o tom, aký hrozný človek bude, tak sa mu na tvári zjaví pobavený úškrn.* No výborne. Takže si zistila, že nie som žiadny sadistický vlkolak, ktorý pri splne Mesiaca vysáva krv z nevinných duší. Zapíšem si to do-do denníčka. *Naznačí rukou vo vzduchu to, že si to zapisuje.* Milý denníček, Illejčanka práve o mne prehlásila, že nie som tak hrozný. Môj život má zrazu zmysel. *Poznamená so silnou iróniou, ktorá ho nedokáže opustiť, ani keď mu v krvi prúdi viac alkoholu, ako by bolo vhodné. Nejakým zázrakom sa pred ňou prekecne, že ho naposledy tým jej premýšľaním o budúcnosti vydesila.* Ja-ja ani neviem, čo bude zajtra, chápeš? Mal som slobodu. Mohol som si robiť, čo chcem a teraz všetko vyzerá... inak. *Hovorí pomalšie a sám netuší, či jeho slová dávajú zmysel.* Myslel- myslel som si, že ak tu zostaneš, tak budeš šťastnejšia. *Prizná nakoniec a pozrie sa na ňu, čo robí celkom často, pretože predsa len sa mu ten výhľad páči. To poprieť nedokázal ešte aj v momente, čo ju stretol a vtedy ju ešte aj neznášal. Potom sa však ale rozhodne, že prespí v náručí bielych kvetov. Skoro stratí rovnováhu a podarí sa mu zhodiť fľašu na zem. Tá sa nerozbije, len sa prázdna odkotúľa preč.* /Je jej škoda./ *Poznamená, ale nestavia sa, aby po ňu mohol ísť a zodvihnúť ju. Namiesto toho Angel navrhne, že by tu mohla prespať s ním. Tento raz to však nie dvojzmysel. Takžeš, keď sa na neho obočí, zadíva sa na ňu trochu zmätene, ale po dlhých sekundách mu dôjde, čo vlastne povedal. Pobavene sa pousmeje.* Máš čiernejšiu myseľ ako ja anjelik. *Prebehne pohľadom každý kúsok jej tela, ktorý môže vidieť.* Ja som ti žiadny sex teda neponúkal. /To by totižto vyzeralo inak./ Nemusíš mi vravieť, aká si svätá. /Pokojne by si si mohla zavesiť svätožiaru nad hlavu./

*Sleduje ho s pobaveným úsměvem, protože ač si o něj dělá starost a možná by jí mělo od něj odrazovat, jak je opilý, jeho slova jí jednoduše pobaví.* Zas tak hroznou představu jsem o tobě neměla. *Pokrčí jedním ramenem a potřese nad ním hlavou.* Mám jméno. *Ušklíbne se pobaveně, když jí nazve Illejčankou. Sice své celé jméno nesnáší, ale například zkrácenina Ang, jí nevadí. Jeho ironii se jí daří naštěstí celkem úspěšně ignorovat. Když pak slyší, že ho vystrašila svým mluvením o budoucnosti, cítí se docela provinile, že se do něj více nevcítila a vůbec o tom předtím mluvila.* To chápu. Promiň, že jsem o tom předtím mluvila. Měla jsem brzdit. Nikdo pořádně nevíme, co bude zítra, ale já ráda vím aspoň trochu, co můžu čekat. Měla jsem si uvědomit, že to takhle nevidí každý. Nechci tě obrat o tvojí svobodu. Žádný řetězy připravený nemam, neboj. *Ujistí ho s pobaveným úsměvem, protože se snaží trošku odlehčit atmosféru. Pak sklopí pohled a lehce pokrčí očima.* Vždycky jsem věřila na takový to "žili šťastně až do smrti" a tak. A tomu vždycky předcházela svatba v pohádkách. Kdybych byla vdaná za tebe, zůstala tady a někoho si našla...nepřipadalo by mi to správný. Takže jsem tak nějak začala doufat, že ... když odjedu s tebou ... třeba spolu nakonec budeme šťastní a dopadne to dobře. *Přizná potichu, protože se bojí, že ho tím akorát znovu vyděsí. Trochu se jí uleví, když se láhev odkutálí pryč, protože to znamená, že on nebude pít dál, i když teď už by to asi nic moc nezměnilo. Po jeho otázce hned odpoví, že s ním nehodlá spát, protože ta otázka vyzněla, jako kdyby nešlo jen o prostý spánek. Pak ale zjistí, že se zmýlila a její tváře zčervenají studem.* Aha. Promiň. *Zamumlá a stydlivě sklopí pohled.* Každopádně... Nemyslíš si, že by bylo lepší, kdyby ses šel vyspat do svojí postele? *Nadzvedne mírně obočí a zopakuje svou předešlou otázku, na kterou předtím nedostala odpověď.*

V celku rozdiel od prirovnaniu k Satanovi. *On si totižtu už od ich prvého stretnutia veľmi dobre pamätá, že ho prirovnala k tejto neveľmi pozitívnej bytosti a tá poznámka sa mu asi zaryla do pamäti naozaj dobre, keď si ju dokáže vybaviť v takomto stave. Keď počuje, že má meno, tak sa krivo pousmeje. Presne tak, ako to má vo zvyku.* Samozrejme, Angelica. *Od tej prezývky už asi neupustí. Hlavne nie v situácii, keď mu mozog funguje napol. Dá sa povedať, že v tejto chvíli nemá žiadny filter, takže sa mu z úst sype irónia, ktorá nemusí byť práve najpríjemnejšia. Pravdou je, že príjemný nie je ani za triezva. Teda... vlastne... skoro nikdy. Nad jej poslednou poznámkou mierne nadvihne obočie a pozrie sa na ňu.* Takže ma nemáš v pláne spútať a pripútať na vodítko? To som ti vďačný. *Odvetí, pretože teraz sa na nejaké hlboké zamyslenie nezmôže, ale aspoň dokáže počúvať. I keď sa mu začína zdať, ako by ich delila nejaká sklenná bariéra a jej slová idú z veľkej ďialky.* Ja žiadny rozprávkový princ nie som. *Poznamená trochu zcestne a hlavne krátko, keďže jeho vety sú stále jednoduchšie a kratšie. Dokonca mu aj fľaška vypadne z ruky a tak ju stratí. Je mu to už aj tak viac-menej jedno. Udržať pozornosť sa mu zdá čoraz náročnejšie. Preto k nej otočí hlavu a sústredí sa na ňu, ako by bola nejaká ťažká úloha z matiky. Jej otázku a slová nejako ignoruje. Vlastne sa jeho schopnosť vnímať obmedzí iba na jej tvár. Zatiaľ si nevšimol farbu jej očí.* Máš modré oči. Ako rybník. *Oznámi jej štýlom, ako by si uvedomil, že zem je guľatá alebo keby si to sama neuvedomovala. Potom však cíti, že únava začína silnieť a síce sa mu na jej tvár dívalo dobre, tak sa mu začínajú zatvárať oči. Na jej otázku o prespávaní už len niečo zamrmle a potom mu hlava klesne na bok. Alebo skôr padne.* Na jej rameno.*Brú noc. *Zamrmle jej do ramena. Ešte počuje nejaké zvuky, ale aj tie sa vytrácajú a on zaspí úplne. Preklopí sa dozadu z lavičky, rovno do bielych kvetov ako nejaká Šipková Ruženka v opitom prevedení a ani ten pád ho nepreberie.*

To jsem trochu přehnala, uznávám. Promiň. Byla jsem vytočená. A vim, že to mě neomlouvá. *Poškrábe se nervózně na zátylku a pak začne drbat Theona, který už se dožaduje nějaké pozornosti. Teď se cítí docela provinile, že o Coreym řekla něco takového a ještě k tomu, když ho vůbec neznala a rovnou do očí. Neměla to dělat, ale bohužel, minulost se změnit nedá. Může jenom doufat, že na to někdy zapomenou oba dva.* Lepší, jak Illejčanka. *Ušklíbne se trochu a když se pak začnou bavit o tom, jak ho vyděsila tím, jak mluvila o budoucnosti, je docela překvapená, z téhle "upřímné chvilky". O to víc, když si uvědomí, že je Corey vlastně dost opilý a nejspíš ani sám neví, co říká.* Ne, to rozhodně nemám. *Zavrtí s pobaveným úsměvem hlavou.* Já to moc dobře vím. A pohádkového prince jsem nikdy nechtěla. Jsou až moc dokonalý. A viděl jsi někdy, jak se usmívají? Ani jeden z těch pohádkových princů se nedokáže normálně nekřečovitě usmát. *Zasměje se, protože ona nikdy neměla pohádkové prince v lásce. Milovala ty příběhy a hlavně ty šťastné konce. Trochu si oddychne, když se ta flaška odkutálí pryč a on tím pádem skončí své pití. Ještě se ho snaží přesvědčit, že lepší bude se vyspat v komnatě, ale on jí i napodruhé ignoruje a místo toho se zaměří na její oči. Lehce se pousměje a tváře jí zrůžoví.* Jo, to mám. *Potvrdí a pak už jí jeho hlava spadne na rameno. Mírně nadzvedne obočí a podívá se na něj.* /Do háje.. Co teď?/ *Než stihne něco vymyslet, on spadne do záhonu. Chvíli na něj překvapeně kouká a čeká, jestli se třeba nezačne dusit nebo tak. Ale vidí, že se mu normálně zvedá hruď a nejspíš bude v pořádku. Nakonec vezme Theona a vydá se ze skleníku pryč, přičemž cestou narazí na strážce, kterého poprosí, aby se o Coreyho postaral a dostal ho do postele. Moc dobře ví, že sama by to nezvládla, takže to nechá na strážcích, kteří jsou dost namakaní na to, aby s dospělým chlapem pohnuli. Pak se vydá do své vlastní komnaty.*

Za zahradami se nachází i královský skleník, kde se můžete zrelaxovat pohledem na krásné exempláře květin. Je zde docela horko.

*Ve svém pokoji se cítila jako ve vězení. Asi s tím měla počítat, že se nebude moct procházet venku a dělat hlouposti jako doma ve Whites. Jedinou její zábavou se nyní stalo prozkoumávání paláce. Pevně věřila, že když se půjde jen projít, nemusela by tím porušit nějaká pravidla, kterých bylo na její hlavu opravdu velmi mnoho. Sama by si nyní nejraději vlezla do pohodlných tepláků a šla by okukovat, jak se daří v kuchyni. To ale odložila, úplně vhodné by to asi nebylo. Na sobě měla tmavě modré šaty barvy noční oblohy s dlouhými rukávy, dlouhé po kolena. Vlasy si nechala volně spadat po zádech. Procházela lehkým krokem skrz chodby paláce. Jeho výzdoba byla sice velkolepá, ale Ninu mnohem více přitahovala velká okna a pohled z nich. Sem tam se zastavila, aby objevila další kousek palácových zahrad, na které byl právě ten úžasný výhled. Její pozornost upoutal velký skleník. Bez meškání se k němu s úsměvem na tváři vydala. Procházela úzkými uličkami. Nevěnovala velkou pozornost růžím ani pivoňkám. Její pohled byl upoután hlavně exotickými keříky s ovocem, které nikdy neviděla. Vyfotila si ho na mobil s úmyslem, že se později pokusí zjistit, co je zač a jestli by ho mohla u ní doma také pěstovat. Její oči svítily radostí, když objevila odlehlý koutek s voňavými bylinkami. Promnula mezi prsty lístek meduňky, jejíž vůni naprosto zbožňovala. Opravdu byla nadšená. Toto místo se jí v paláci zamlouvalo zatím nejvíce. Navíc tu nebyl nikdo, před kým by se musela přetvařovat a předstírat předstírat, že do paláce přijela, protože se do prince zamilovala, již když ho poprvé spatřila. Nina nebyla špatná lhářka, ale lež ji rychle vyčerpávala. Minula malý stromek s růžovými květy a posadila se na dřevěnou lavičku. Už našla místo, kam se bude chodit zašívat, až bude mít shonu v paláci plné zuby. Doma ji od vzteku a depresí táhla práce, ale tady to nepůjde. Bylo jí z toho smutno.*

*Obrátí svou pozornost k Ellerie a vřele se na ní usměje.* "Nebylo to tak zlé, ale stejně jsem ráda, že stojím nohama zase na zemi," *což byla naprostá pravda. Z letu jí nakonec nějak špatně nebylo, ale cítit pod nohama pevnou zem je prostě jednodušší.* "Co ty tady? Taky utíkáš od nudy v pokojích? *zeptá se spíše aby řeč nestála. Sice ona sama tady hledala chvilku klidu, kdy by kolem ní neskákaly samé služebné nebo nedejbože novináři. Přítomnost Ellerie ale nakonec nebyla nejhorší. Vzpomněla si na ten její včerejší krátký rozhovor s princem. Zdála se jí jako dívka, který ví, co chce a umí si o tto říct. Čistě vzato by z ní asi nebyla špatná královna. Nina ani sama pořád ještě nevěděla, jestli by o to stála. Princ se jí zatím zdál umělý jako plastová vidlička. Dokud nepozná toho pravého prince, nemá smysl se pořádně snažit. Zajímalo by jí, jestli je na tom nějaká z účastnic podobně. Vyhnala tyhle myšlenky raději honem z hlavy, přeci jen slíbila Jackiemu, že se pokusí dostat co nejdál to půjde.*

"Svým způsobem vlastně celý den lítám po kuchyni a snažím se, aby všechno bylo dokonalé," *přátelsky se usměje. Opravdu není nějakou velkou konkurencí, ale sama si s tím těžkou hlavu nedělá. Nezáleží na tom, hlavně když tuhle selekci přežije ve zdraví. Celé jí to občas připadalo více jako boj než jako svobodný výběr následníka trůnu. Nina měla občas dost kontroverzní názory, to je pravda, ale měla svou zemi ráda. Raději bude mlčet, než aby zažila svět ve válce.* "Co tě zajímá?" *vybídne jí k mluvě. Pro ni byly celé dny na nohou rutina a nedokázala si představit, že to teď bude jinak.* /Kam jsi to zase lezla, holka jedna bláznivá?!/ *opravdu se zlobila na sebe I na svého bratrance. Už by neměla pít. Ale zrovna to byla oslava velmi pozitivní kritiky. To byli opilý snad naprosto všichni, dokonce i Kim, který zvládl přijmout nezvykle velké množství alkoholu. Jakmile jí odpoví na její zvídavé otázky, bude se chtít zeptat i na něco, co se týče jejího života. Jistě vyrůstala a i žila úplně jinak než Nina. Mohlo by to být zajímavé vyprávění.*

To zní zajímavě. Pousměje se. V tu chvíli jí zapípá mobil a když vidí číslo z jejího rodného domu, vyskočí. Máma. Nadšeně se usměje. Promiň tohle musím vzít. Uvidíme se později. A odchází ze skleníku s mobilem u ucha.

"Zatím," *věnuje jí krátký úsměv. Sama zkontroluje čas na mobilu, už by měla jít. Ještě chtěla vidět pár věcí, než se bude muset naplno věnovat povinnostem dívky ze selekce. Navíc se chtěla naučit ještě pár jmen, aby nepůsobila jako úplný hlupák. Ladným krokem zamířila zpátky do svého pokoje.*

*Palác je obrovský, což býval vždy, ale když je člověk uvnitř, je to mnohem více hmatatelné. A v případě Artemis to není jinak. Už je v něm pár dní a ani tak nedokázala prozkoumat většinu místností nebo prostor. Proto je neskonale vděčná, že se ozvala Purity a půjdou spolu do palácového skleníku. Moc ráda by viděla, co tu mají za květiny. K této příležitosti si vezme lososové šaty s ramínky na pažích, komorné ji udělají rozcuchanější drdol, za který velmi mile a zdvořile poděkuje a místo nějakých vyšších bot si obuje balerínky. Nerada chodí v podpatcích, pokud nemusí. Venku je navíc horko, takže šaty a drdol přijdou vhod.* /Škoda, že jsme se nedohodli na čase, ale snad na ni nebudu muset dlouho čekat. A i kdyby, tak co./ *Usměje se pro sebe a vydá se ke skleníku přes palác a kus zahrady. Minula ho při včerejší prohlídce zahrad a lesa. Moc se těší, až ji uvidí, přijde jí to jako věčnost, co ji viděla naposledy. Ke skleníku přichází jako první, ale dovnitř nejde. Čeká u vchodu v příjemném stínu.*

*Na schůzku s Artemis se už dost těší. Dívka jí připadala dost milá a ráda by tu aspoň po tu dobu co v paláci bude měla kamarádku. Poslední dyny hlavně trávila prozkoumáváním jak své komnaty, tak i paláce. Chodila na procházky se svými komornými. Těm sice nepřipadalo vhodné, aby se s ní jen tak procházely, když ona je lady, ale hned jejich námitky utnula. Nepřipadá si jako něco více, před Selekcí byla naopak ještě o kastu níže, než ony a taky jí dost pomáhají, starají se o ni a ona je jim za to moc vděčná. Bez nich by byla ztracená. A ty krásné šaty, které jí šijí! Dneska má na sobě jedny tmavě zelené šaty na ramínkách, které jsou vepředu kratší, než vzadu ale nejsou zase moc krátké, jen ke kolenům. Na nohou má béžové baleríny, které ladí s jejími očními stíny a nehty, které si nalakovala kvůli komorným, přály si to a tahle neutrální barva jí nevadí. V uších má jen malinké zlaté náušnice. Vlasy má v drdolu, protože je teplo, nechce je mít jen tak volně, aby jí bylo horko. S nadšením dojde ke skleníku, protože už z dálky vidí, že na ni druhá dívka čeká.* Ahoj! Doufám, že jsi nečekala moc dlouho. Chtěla jsem vyjít dříve, ale komorné potřebovaly, abych si vyzkoušela ještě šaty, které budu mít na schůzku s princem, aby ej mohly doopravit, kdyby mi někde nesedly. *Usměje se na ni omluvně.* Máš krásné šaty.

*V takovém horku se nechtěla líčit, protože moc dobře ví, že by si to rozetřela po celém obličeji, až by se to rozteklo. Navíc, líčení moc neholduje, je pro přirozený vzhled, ale nechá svou komornou, aby ji na rty nanesla alespoň lesk. Ten ona může. Už těď je má ráda, ale nejvíce má ráda tu hlavní, která je přísnější a tolik se nedá. Vnímá ji jako starší sestru a doufá, že ona to bude cítit stejně. Nechtěla ale moc dlouho otálet a proto z pokoje skoro vylítne, aby tam Purity popřípadě nečekala moc dlouho, ale nakonec přichází sama první. Vůbec jí to nevadí. Čekání má něco do sebe a radost z toho vidět druhého člověka je snad ještě větší, než k němu přijít.* /Páni, kolik tu je? Vždyť nebýt v šatech, tak se upeču a i tak toho mám na sobě hodně. No jo, jiné podnebí, jiné teploty, musím si zvykat, že tu není tak chladno jako u nás./ *Usměje se pro sebe a když spatří i Purity, usměje se doopravdy.* Ahoj, ne, nic se neděje. Ani jsme se nedomlouvali na čase. *Usměje se na ní plaše jako vždy. Kdyby se domluvili přesněji, bylo by to něco jiného, ale jen si řekli, že tu někdy budou.* Jaké budeš mít šaty? *Zvědavě se zeptá a konečně si svou kamarádku pořádně prohlédne od hlavy až k patě.* Ty jsi krásná celá. Ale ty šaty. Opravdu ti sluší zelená. *Uzná popravdě a podívá se na dveře skleníku, které i otevře.* Prosím. *Podrží je, aby mohla dívka projít a co tak učiní, vydá se nesměle za ní.*

*Přijde k Artemis rychleji, už tak na ni teď čeká.*/Příště si musíme říct přesný čas./ To je pravda. *Uchechtne se..*Ale tak příště se buď domluvíme, nebo požádám komorné, jestli by mi nepřinesly spacák a přespím na smluveném místě, abys na mě nemusela zase čekat. *Řekne z legrace.* Vlastně jsem si zkoušela dvoje.. Jedny růžové a druhé byly červené. Nemohla jsem se rozhodnout, ale když vidím jaké je tu vedro.. Asi si vezmu ty růžové. Přišly mi tam nějak lehčí, že bych se v nich tolik nepekla. V horní části jsou trochu zdobené a sukně je bez ozdob. To se mi dost líbí, jen takové miniaturní zdobení a nic přeplácaného. *Jde to vidět i podle toho jaký dneska zvolila jednoduchý outfit.* Ty už máš vybrané šaty? *Zeptá se ze zvědavosti.* Děkuju, ale tobě to sluší více. Vypadala by jsi dobře snad i v pytli od brambor. *Lehce se začervená. Není zvyklá, že by jí někdo skládal komplimenty. To, že jí sluší zelená jí přitom říkalo více lidí. Přece jen, jde j k očí. I červená na ní vypadá dobře, ta zase ladí k ohnivě červeným vlasům.* Děkuju. *Rychle vklouzne dovnitř.*Páni.. je tu nádherně. *Usměje se nadšeně.* Miluju květiny, vlastně před Selekcí jsem měla z částí práci v květinářství. *Pohladí po listech jednu z palem, jak odhaduje bude to dracéna voňavá, ta má pruhované listy se dvěma tmavě zelenými proužky a mezi nimi je jeden světlejší.* Co ty jsi dělal před Selekcí? *Ráda by Artemis nějak více poznala a v letadle se ani o svých životech před soutěží nebavily nebo třeba o rodině.*

No tak to ne. To bych se pak přidala, abys na mě nemusela čekat vůbec. *Poví to zhrozeně, ale má co dělat, aby se nesmála. Je tak osvobozující se mít s kým bavit, naprosto nenuceně, i když je to vlastně váš soupeř. Ale v čem vlastně? Ona po výhře nebo princovi netouží, chce jen kamarády a kdyby věděla, jak snadno si je jde udělat, měla by jich možná mnoho. Ale je ráda, že vlastně Purity může být jednou z prvních.* Oh, to bude vypadat krásně. Já se rozhodla pro světle modré s ramínky jako u těchto a nahoře mají drobné květinové zdobení. Ráda bych si vzala nějaké letnější, ale bojím se, aby to nebylo další faux pas. Takže jediná letní věc na nich bude tylová sukně. *Usměje se. Má z toho docela strach, ale bojí se to přiznat. Co když neudělá dobrý dojem? Co když se ztrapní, udělá něco špatně. Kdo všechno tam bude s ní?* To není pravda. V pytli od krmení jsem dobře nevypadala. *Zamumlá, ale tak jasně a zřetelně, že jen očekává, kdy se Purity zasměje. Její sourozenci ji cpali opravdu do všeho, co jim přišlo pod ruku, aby dokázali, že z nich není nejroztomilejší. Vyšlo z toho, že je. Ale zároveň je i nejtišší a dalo by se říct, že docela nevýrazná, což ji ubírá body k dobru.* A náhodou, v pytli od branbor bys vypadala skvěle, narozdíl ode mě. Celkově jseš hrozně krásná. *Přizná to ráda. na ní jsou krásné možná vlasy a oči, ale zbytek je takový průměr. Purity zato má vlasy, které nikdo jiný nemá. Alespoň ne ten, koho potkala. Opatrně za nimi zavře a zadívá se dovnitř. Přechází ji z toho zrak.* Vážně? Se máš. Jak dlouho si tam pracovala? *Co by dala za to, pracovat na tak klidném místě.* Studovala jsem. Historie a mytologie. A ve volném čase pomáhala taťkovi se stanicí. *Diví se, že si jejích jizev na rukou a nohou nikdo nevšiml. Jsou docela velké, ale asi jak se na ně člověk nesoustředí, nevšimne si jich. A ona se je nějak odnaučila skrývat, když ji lidé začali ignorovat.*

*Pobaveně se usměje. Je ráda, že Artemis vtipkuje s ní.* Myslím si, že bude lepší, když se domluvíme i na tom konkrétním čase, aby si o nás nemysleli, že jsme se zbláznily. *Palác je jedna velká drbárna, je tu pár dní a už teď si je jistá, že nikde se neroznesou drby tak rychle jako tady. Některé jí komorné řekly, například to, že by princ Aaron měl mít rád objímání záclon.. * Budeš v nich vypadat krásné. A na prince určitě taky zapůsobíš. *Nepřijde jí ale, že by o to Artemis vyloženě nějak stála. Sice je v Selekci, ale že by se hnala za výhrou - princem a korunou jí nepřijde a je za to ráda. Neví jaké jsou ostatní dívky, ale je fajn tu být s tou které nejde jen o výhru.* Nevypadala? Ty jsi si ho někdy zkoušela? *Pozvedne obočí. Se sourozenci se dost provokují, ale dát za úkol některému, aby si vlezl do pytle od brambor ji ještě nenapadlo.* Děkuju, ale to zase ne. Tak krásná nejsem. *Odmítá tomu uvěřit. Jistě, nevypadá nejhůře, zase nebude sama sobě lhát, ale že y byla třeba krásnější než Artemis? To ani náhodou. Když vejdou do skleníku je to pro ni jako by se ocitla v ráji.* Střídavě tam pracuji pořád, když mám čas a nestarám se o své sestry, ale třeba má bratr více volna ve své práci a tak kolem nich lítá on.. *Jejich rodiče zemřeli při požáru, přežila jen ona a její sourozenci. Nejstarší bratr, mladší bratr a dvě holčičky, které jsou v podstatě batolata, někdo s nimi vždycky musí být doma.* Tak to máš docela trefné jméno. *Usměje se na ni.*

*Musí se usmát, kdyby se na ně rozšířili drby jako na ostatní, jak kempují někde venku a čekají jedna na druhou i když jsou spolu, smíchy by umřela.* /Druhé čekání na Godota. Ach jo, ale myslím, že bychom celému paláci zvedli náladu. Nebo alespoň těm méně nabubřelým/ Nebyl by to špatný nápad se na tom domluvit. *Přizná nakonec. Ale v tomhle počasí by nějaká příjemná přespávačka nebyla špatný nápad.* No to nevím, taková puťka… A vy chcete být princeznou? A co jim mám na to říct? Ne děkuju, mě bude stačit, když budu vaše kamarádka. *Zakroutí nad tím očima. Cítí se s ní tak dobře, že se nebojí ukázat svou vtipnou sarkastickou stránku. Odkoukala to od sourozenců a dokázala to dotáhnout k dokonalosti. Mamku tím pěkně štvala.* Něco podobného. Sourozenci mě nacpali do pytle na krmení, aby zjistili, jak v tom vypadám. Vypadala jsem sice hrozně, ale podle nich stále roztomile. *Uhne pohledem, rudá od hlavy až k patě. Přiznat něco takového, ještě když jí bylo čtrnáct a jim taky. To se prostě nikdo nesmí dozvědět. Ale když to řekne Purity, nikomu to neřekne, nebo jo?* Hádat se s tebou nebudu, ale jsi. /A tím to hasne./ *Poví si s pobavením v hlavě. Nemusí mít vždy poslední slovo, ale co se týká komplimentů, je to něco jiného.* Takže… Kdyby to nakonec nevyšlo, tak se máš kam vrátit. To je super. Takže máš i nějaké sourozence. Jací jsou? *Vyzvídá opatrně. Další společné téma, o kterém se mohou bavit. Je ráda, že má s kým probírat i domácí prostředí.* To mamka. Je profesorka historie a mytologie a na tu mytologii je ujetá. *Sama doufá, že ji to tak nepohltí, aby svému dítěti dala jméno z každé civilizace, která měla vlastní polytenní náboženství.*

*Přikývne. Příště se jí vážně zeptá i na přesný čas, aby tu jedna na druhou zbytečně nějak dlouho nečekaly. Uchechtne se a pokrčí rameny. * Podle mě by jsi byla dobrá královna. Jsi milá, chytrá a podle mě ti i dost záleží na druhých. *Na odhadování charakteru ostatních měla docela čich. Sice nezná ostatní účastnice a asi není férové je hnedka takhle soudit, ale.. Nemyslí si, že by mezi nimi byla některé, která by byla aspoň z poloviny tak skvělá jako Artemis. Zasměje se nad její historkou o tom jak se dostal do pytle.* Se sourozenci se pošťuchujeme dost podobně, teda ale nenapadlo mě dát za úkol někomu něco podobného.. Až je znovu uvidím, hned to napravím a pošlu ti i fotku, aby ses už nemusela cítit trapně, protože bys věděla, že se někomu stalo něco podobného. *Vidí jak je červená, třebaže hlavu odvrátila, rudá je stále pořád, když se k ní obrátí nazpět. * Nejsem.. Ale máš pravdu v tom, že tohle nemá smysl. Stejně si nejspíše každá budeme myslet svoje. *Jak to vypadá, obě dvě jsou tvrdohlavé.* Jsou skvělí.. Ehm.. naší rodiče zemřeli je to vlastně rok a něco, takže jsme zbyli jen já, poté můj starší bratr Benedikt, který je strašně starostlivý, více se bojí o mě, než o našeho ještě mladšího brášku, jsem jeho malá sestra. *Pousměje se.* Poté je tu náš mladší bráška, který se jmenuje Patric. To je vtipálek, rád si dělá legraci z jiných lidí, ale dovede se zasmát i sám sobě. No a pak má ještě dvě mladší sestřičky, jsou to dvojčata jednovaječná, takže k nerozeznání. Jmenují se Evelynne a Edelynne. Těm bude rok a půl, narodili se krátce předtím, než zemřeli naši rodiče, starám se o ně většinou já, Starší brácha má přece jen lepší práci, než já v tom květinářství a mladší si ještě dodělává školu. Občas mi to připadá spíše jako bych byla jejich máma než sestra, když o ně tak vlastně pečuju.* Naposledy je viděla v sobotu a už teď jí chybí. Včera si s nimi volala, zatím je to prý všechno v pořádku a zvládají to, což se jí ulevilo.* Tak to si myslím, že jsi dopadla ještě dobře.. Jsou postavy z mytologie s horšími jmény třeba taková Echidna to zní hrozně nebo Klytaimnéstra, dovedeš si tak dlouhý jméno představit psát?