Skrytý vodopád

*Potřese nad ní hlavou, když nezodpoví jeho otázky, které ho zajímají, ale nechá to být. Není ten typ člověka, co z ní bude všechno dolovat. Když mu to nechce říct, ať mu to neříká. On sám má plno tajemství a před ostatními je dosti uzavřený, takže takový přístup u druhých oceňuje. A jak se říká: Chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.* Došlo mi to. *Pokýve hlavou s menším pobaveným úsměvem a pak se jí zeptá, jestli se nějak kvůli citům spálila. Vlastně ho překvapí, když mu na to opravdu odpoví, protože čekal další mlčení a uhýbání pohledem.* A byla to opravdu láska, když tak bolela? *Podívá se na ní zkoumavým pohledem, když se na to zeptá. Sám věří, že skutečná láska člověka nijak nebolí. A pokud způsobuje bolest, za lásku se to nedá pokládat. Když pak Octavia skočí do vody jen ve spodním prádle, vrátí se zpátky ke čtení knížky a poté jí řekne, že nemá problém se ovládnout. Navíc si moc dobře uvědomuje, že tahle holka ho bere jednoduše jenom jako někoho, koho si z povinnosti vezme a tím to pro ní končí. Ve skutečnosti je ale úplně stejný, jako všichni ostatní chlapi, takže si moc dobře všiml, jak vypadá jen v prádle a knížku má schválně v klíně položenou tak, aby zamaskovala, jak jsou mu těsnější kalhoty. Nepatří ale mezi děvkaře a navíc, jak mu potvrdila, už jí někdo dost ošklivě ublížil a ona si zaslouží něco mnohem víc, než je nezávazný sex.* /Ale sexy je, to se musí nechat./ *Uzná v duchu.* Měj se. *Rozloučí se s ní a pak jí sleduje, jak odchází. Sám si přečte ještě jednu kapitolu a pak se i on vydá zpátky do paláce.*

* po té co před dvěma dny dorazila se zavřela v komnatě a zvažovala své možnosti a současnou situaci. Za prvé je v Illei v zemi se kterou ta její válčí. Za druhé je zasnoubená s chlapem kterého nezná, a se kterým se tu má seznámit. A se kterým má odletět do jeho země. A za třetí se nutně potřebuje uvolnit. Zeptá se komorných na nějaká soukromější místa v zahradách. Nechce aby ji někdo rušil. Jak se ukáže mají tu něco čemu říkají skrytý vodopád, to zní dobře. Proto se dle instrukcí vydá hledat. Když ho najde nejdřív se rozhlédne. Je tu vodopád, pod kterým se tvoří jezírko a vypadá velmi lákavě. Své žluté šaty má ke kolenům a tak je ani nemusí přidržovat aby se nenamočily. Sundá si lodičky a opatrně sestoupí do jezírka. Má v plánu se jen projít po mělkém okraji ale po jednom z kamenů jí uklouzne noha a ona se s výkřikem zřítí do jezírka.*

*Včera si po delší době znovu zahrál s někým na hudební nástroj a dneska se rozhodl, že se půjde podívat a projít ven. Oblékl si znovu bílou jednoduchou košili a černé kalhoty. Nějak moc to neřešil. Hned se vydá směrem k zahradám a potom se tam jen tak toulá. Občas někoho potká, a tak je s úsměvem na tváři pozdraví. Časem najde nějakou menší uličku mezi stromy a ta ho zaujme. Tak se vydá směrem k ní. Po chvilce zahlédne nádherný vodopád, který stéká dolů ze skály. Pohledem sjede až k jezírku a kamenům. Všimne si dívky v žlutých šatech, která se prochází v jezírku. Rozejde se k ní, ale když ona najednou spadne a vykřikne, rozběhne se. Bojí se, že by se jí mohlo něco stát. Vběhne do vody i s botami, a tak mu do nich nateče voda. Ale to teď neřeší. Přiběhne až k ní a s úsměvem na tváři ji podá ruku.* Ahoj, jsi v pohodě? *Podívá se na ni a pomůže ji se zvednout.*

*aby na ní nedoléhal tlak věcí kterým musí čelit a které ji čekají, vydá se hledat skrytý vodopád. No né úplně hledat, služebné jí prozradily cestu. Hned jak vodopád uvidí všimne si jezírka, které je pod ním a úplně volá ať se jde vykoupat. Bohužel jí nenapadlo vzít si plavky a tak si jen sundá lodičky a bosky se prochází po mělčině. Najdno jí ale uklouzne noha a ona s výkřikem spadne do vody. Když se vynoří všimne si zatím jen rozmazané postavy. Když si protře oči s zbaví je vody z jezírka znovu vzhledné. Mladík k ní natahuje ruku a ptá se jí jestli je v pořádku. Než mu odpoví natáhne k němu instinktivně ruku a s jeho pomocí se postaví na nohy.* Ammmm ahoj* řekne huhlavě a odkašle si. Potom už zřetelně pokračuje* v pořádku nic mi není, alespoň myslím že ne jen jsem uklouzla a trochu se namočila to je celé* vyklopí že sebe trochu moc rychle a snaží se to zachránit úsměvem. Až teď si prohlédne jeho obličej. Je hezký, ne to není úplně přesné, je hodně hezký. A po tom co si tohle uvědomí se začervená a pokusí se odlepit své mokré šaty od těla aby to nevypadalo nevhodně.*

*Rozhodl se, že by se mohl projít do zahrad. Povinností má momentálně až nad hlavu a občas se potřebuje prostě odreagovat. V zahradách narazí na menší uličku mezi stromy a ta ho zaujme. Většina lidí by si ji možná ani nevšimla a sám se diví, že právě on ji uviděl. Pomalu se vydá k jezírku a už z dálky uvidí dívku v žlutých šatech, jak se prochází ve vodě. /Sluší ji to./ Pomyslí si a musí se pro sebe pousmát. Když ale s křikem spadne do vody, rozběhne se k ní. Podá ji ruku a zeptá je ji, jestli je v pořádku. Pomůže ji s úsměvem na tváři vstát z vody. Trošku nadzvedne obočí, když poslouchá jak ze sebe rychle vychrlí zmatenou odpověď. Musí se zasmát, skoro to nestihl probrat, jak rychle to řekla. Potom se na ni usměje a znovu si ji prohlédne. Šaty má celé zmáčené, stejně tak i vlasy. On sám má boty plné vody a dole smáčené kalhoty. Všimne si, že zčervenala. Podá ji ruku, aby znovu nespadla.* Pojď, pomůžu ti ven z vody. *Řekne velmi milým tónem a nabídne ji pomoc.*

*Když s výkřikem spadne do vody nenapadne jí že nad hladinou na ni čeká okouzlující mladík s úsměvem na tváři a rukou nataženou k ní, aby jí pomohl vstát.
Uchopí jeho ruku a s úsměvem ho taky pozdraví. Pak ho ujistí že je v pořádku. Pokusí se odlepit své mokré šaty od těla a u toho trochu zčervená. Přijde si trapně.
* Omlouvám se. Musíš mít promáčené boty* prohodí zdvořile. Potom se znova chytne jeho ruky když jí nabídne že jí pomůže z vody* děkuju* usměje se vděčně. Když vylezou na břeh uzná že je na čase se představit* mimochodem jsem Holly* řekne a začne si ždímat vlasy. * Asi se ti nestává často že musíš zachraňovat hezké dívky v nesnázích. Nebo ano?*zeptá se aby řeč nestála*

*Pomůže ji se zvednout z vody. Prohlédne si ji. Nad její omluvou se znovu usměje.* Moje boty neřeš. Zato ty jsi celá mokrá. *Kývne nad tím rukou. Jeho boty ho absolutně netrápí, nejednou mu celé promokly. Zato z ní ta voda tekla. Nabídl ji znovu pomocnou ruku, že ji přidrží a dostanou se ven z jezírka. Pomalu, ale zato opatrně a jistě, vylezou na břeh.* Těší mě, já jsem Nathan.* Také se představí a sleduje, jak si ždímá její blonďaté vlasy.* Mimochodem, pěkné jméno. *Dodá s úsměvem na tváři a rozhlédne se kolem, jestli by si někam nemohli třeba sednout. Okolo je akorát pár větších kamenů, a tak zatím nic nenavrhl. Chybí mu tu lavička. Nad její otázkou se na chvilku zamyslí. Zauvažuje, jak by mohl odpovědět.* Pár dívek jsem už zachraňoval, ale nebyly tak hezké. *Pousměje se a podívá se na ni.*

*když jí pomůže vstát chvíli se cítí trapně a omluví se mu.*dobře, ale pokud se ti poničili dej mi vědět zařídím aby ti poslali naprosto stejné.* Nepřijde jí fér že kvůli ní by přišel o boty, a navíc kdyby mu je nakonec donesla sama mohla by ho znovu vidět. Potom se mu představí. Jen jako Holly. Jeho jméno je jí povědomé ale nemůže ho zařadit. Než aby se nad tím hlouběji zamyslela, začne si ždímat mokré vlasy. Když jí pochválí jméno usměje se*díky to tvoje je taky hezké* a pak se ho jen tak zeptá jestli má se zachraňováním hezkých dívek zkušenosti. Jeho odpověď jí zalichotí a potěšeně se zasměje* to budu brát jako kompliment* usměje se. * Nechceš se posadit támhle na trávník?* Zeptá se a ukáže na sluncem zalitý trávník.* Mě tam uschnou šaty a tobě boty* konstatuje*

*Pomůže ji ven z jezírka a nad její omluvou kývne rukou. Jeho boty ho absolutně netrápí. Nad její další poznámkou se v duchu zasměje. Přijde mu to hloupé, vždyť to jsou jenom boty. Nedělalo by mu sebemenší problém, sehnat si je. A není to jeho jediný pár bot. Když se mu Holly představí, udělá to samé. Po chvilce, mezitím co si ona ždímá její mokré vlasy, ji i pochválí jméno. Na to, jestli má se zachraňováním dívek nějaké zkušenosti, se jí snaží odpovědět komplimentem. Chce vypadat jako milý a sympatický následník trůnu. I když to následník trůnu by radši úplně vynechal a přenechal by tu čest někomu jinému. Vůbec by mu to nevadilo. Podívá se na místo, kam ukázala. Svítí tam sluníčko, takže by tam vážně mohla uschnout.* Jasně. *Přikývne s úsměvem na tváři a společně s ní přejde k trávníku kde se i potom posadí.* Jaké máš koníčky? *Zeptá se jednoduše s neutrálním tónem, aby o ní něco zjistil.*

* když se navzájem představí, uvědomí si že je jí jeho jméno povědomé. I jeho tvář. Jen neví kam ho zařadit.  Je od něj hezké že na ní nezírá, to oceňuje. Když uzná že z vlasů už víc vody nevyždímá uvědomí si že potřebuje usušit i šaty. Samozřejmě že by se mohla vrátit do komnaty a převléct se, ale Nathan je sympatický a zajímá jí odkud ho zná. Je ráda že souhlasí s tím že se posadí na sluníčko. Když se posadí zeptá se jí na její koníčky. Usměje se* no ....* Zváží svou odpověď* ráda střílím z luku...a hraju na .... nesměj se...na harfu* sama se zasměje. * A jaké jsou tvoje zájmy?* Zeptá se a svalý se do trávy. V leže ho sleduje, přičemž si zacloní oči rukou aby ji do nich nesvítilo sluníčko*

*Představí se ji a pochválí ji jméno. Po tom, co si vyždímá vlasy, souhlasí že by si mohli jít sednout na sluníčko. Aspoň tam trochu oschne a nebude tak mokrá. Sedne si vedle ní na trávu a zamyslí se. Zeptá se ji na její koníčky, protože by ji chtěl trochu víc poznat. Střelba z luku mu přijde vážně jako zajímavý koníček. On sám to párkrát zkoušel, ale nějak se tomu nevěnuje.* Proč bych se měl smát? Harfa je krásný nástroj. To je skvělé! *Nesouhlasí s tím, že by se jí smál. Právě naopak, přijde mu to vážně zajímavé.* Já se věnuju hře na různé hudební nástroje, hlavně na kytaru. Na harfu teda hrát neumím. *Zasměje se a představí si sám sebe, jak hraje na harfu. Nikdy ho harfa moc nelákala.* A také mám rád psy. Jsou to skvělá zvířata. *Usměje se a podívá se na ni, jak leží na trávě a sleduje ho.*

*když se oba posadí do trávy a on se jí zeptá na její záliby na chvíli se zamyslí. Pak mu poví o lukostřelbě, kterou má opravdu ráda. Pak chvíli zaváhá s druhou zálibou, kterou je hra na harfu. Požádá ho aby se nesmál* já nevím většinou si lidé myslí že hra na harfu je mrtvá jako latina. No obojí umím takže úplně mrtvé asi nejsou.*usměje se a zeptá se ho na jeho zájmy. Přičemž si lehne do trávy. Neví proč ale cítí se s ním uvolněně. * Kytara je zajímavou volbou, většina lidí se jí vyhýbá kvůli tomu že na jejich rukou zanechá stopy. Což harfa taky, co si budem* zasměje se* hmmm zatím jsem nepotkala nikoho dalšího hdo by na ni hrál.*přizná a poslouchá ho dál.* O tom mi povídej jsou to miláčci.*usměje se * doma mám křížence labradora a retrívra. Jmenuje se Pepper. Ten Pepper* upřesní* z toho jak o nich mluvíš předpokládám že máš taky nějakého.* Zadívá se mu do očí. *

*Zeptá se ji na její záliby. Zajímá ho to a chce ji trošku více poznat. Lukostřelba mu přijde jako vážně zajímavý koníček. Ale hra na harfu je mnohem zajímavější. A hlavně nejspíš nikdy nepotkal někoho, kdo by na harfu uměl hrát, nebo teda se hře na harfu nějak pravidelněji věnoval. Rozhodně ho to překvapilo.* Jo, moc lidí kteří hrají na harfu neznám. *Zasměje se a souhlasí s ní. Potom ji prozradí své koníčky. Jako první zmíní hru na kytaru. Je to pro něj vždy dobré odreagování. *Jo, to jo. Ale člověk si časem zvykne. Mně to nikdy nedělalo nějaký problém. *Pokrčí rameny a odpoví ji na to, že kytara zanechává stopy na rukou. Jeho osobně z hraní na kytaru nikdy moc ruce ani prsty nebolely. Potom zmíní, že má rád psy.* Já mám doma pár chrtů. *Zasměje se.* Buddy, Bonnie, Jessie, Sam a Oskar. *Vyjmenuje jména svých psů od nejstaršího po nejmladšího a usměje se. Někomu příjde, že mít pět psů je hodně, ale jemu to absolutně nevadí.*

*  je ráda že to že hraje na harfu mu přijde zajímavé. Když i on zmíní že nezná nikoho kdo se věnuje hraní na harfu usměje se* jsem mezi posledními svého druhu* zažertuje. Když jí poví o tom že hraje na kytaru odívá se na něj že že ho místa v trávě a poznamená že si ji lidé nevybírají kvůli mozolům na prstech. * No a hlavně jsi kluk u těch nevadí že mají hrubé ruce.* Poznamená. Když zmíní že má rád psy rozhodně se s definitivní platností že ho má ráda a než se rozloučí zeptá se jestli, a jak ho může případně kontaktovat. Svěří se mu s tím že sama má psa. A pak poslouchá jak vyjmenovává ty své. * Páni kde žiješ že ti dovolí mít tolik psů?* Zeptá se ho trochudtrochu ohromeně. Jí dovolili jen jednoho a už to bylo moc. Velcí psy prý do komnaty nepatří.*

*Řekne ji, že nezná nikoho, kdo by hrál na harfu. Její poznámce se upřímně zasměje.Dál přejde řeč k němu a ke hře na kytaru. Zmíní, že on nikdy s mozoly ani s ničím podobným neměl moc problém.* Jo, to taky. *Přikývne a souhlasí s ní. U dívek by byly mozoly na prstech mnohem zvláštnější. Potom zjistí, že i Holly vlastní svého psa. Nathan naprosto souhlasí s tím, že pes je nejlepší přítel člověka. Dokážou vždy zvednout náladu a nikdy nezklamou. Psi mají ve svého páníčka neuvěřitelnou důvěru a to mu přijde skvělé. Potom vyjmenuje všech svých pět psů. Přesněji má tři psy a dvě fenky.* Oni nejsou pořád u mě v komnatě, takže možná mi to prochází i kvůli tomu. *Zasměje se a potom ji odpoví na otázku.* Každopádně jsem z Belgie, ty? *Zeptá se se zájmem v hlase.*

* po pár poznámkách o kraji na harfu a kytaru, při kterých se jí ho podařilo rozesmát, se dostanou k tomu že ona má jednoho psa a on pět. Přijde jí to šokující. Jí by jich pět nikdo nedovolil. A jeden z mála důvodů proč je ráda že se bude stěhovat se svým snoubencem jinam, je ten že si jich pořídí víc. V údivu se ho zeptá odkud je že jich může mít tolik. V zápětí si v duchu nafackuje za to jak neomaleně to zní. * Aha to já můžu mít Peppera jen ve svých komnatách a venku, protože můj bratr je na psy alergický.* Když pokračuje tím že žije v Belgii dílky do sebe zapadnou. Tak odtud ho zná, vždyť je to příslušník Belgické královské rodiny. */ Mělo mi to dojít jsem tak hloupá/* nadává si pro sebe v duchu.*aha* to je jediné co z ní vypadlo v průběhu toho že si uvědomovala s kým má tu čest* teď chci říct že Belgie je vskutku zajímavá..... já jsem z Holandska* v průběhu toho co mluví se posadí a dívá se mu do očí. Do moc hezkých očí někoho kdo povede zemi jež málem zničila tu její.*

*Párkrát se zasmál mezitím co se bavili o hře na různé hudební nástroje jako je harfa ale i kytara. Potom přejde řeč na psy a on zjistí, že Holly má doma jednoho psa. Po chvilce jí vyjmenuje všechny svoje. Odpoví ji na otázku, proč jich vlastně může mít tolik.* Aha. To je celkem škoda. *Zareaguje na to, že její bratr má alergii na psy. Potom je jasné, že může mít jenom jednoho. Potom ji ale už odpoví na její otázku odkud vlastně je. Podívá se na ni, když si sedá a usměje se. Když zjistí, že ona je z Holandska, také si uvědomí odkud ji zná. Párkrát ji už viděl, ale nějak se nebavili. Každopádně teď mu přijde velmi milá a sympatická. Znovu si ji prohlédne a nakloní hlavu na stranu. Belgie a Holandsko měli v historii společně spory, válčili spolu. Nathan si ale na historii nikdy nějak moc nezakládal. Sice ano, je důležitá, ale nemělo by se na ni pořád ohlížet.*

* povídá si s ním o hudbě a psech a než se naděje vypustí z úst otázku na níž je neslušné se ptát takhle přímo. Když jí poví že je z Belgie dojde jí že má tu čest s korunním princem Belgie. Posadí se a zadívá se na něj. Pak mu poví že ona je z Holandska a sleduje tři v jeho očích probleskne poznání. Očividně mu nijak nevadí že historicky jsou v podstatě nepřátel či rivalové nebo jak jinak to říct. Dál se na ní s úsměvem dívá a ona se neubrání tomu aby mu úsměv oplatila. * No ehm asi bych už měla jít * řekne a pokusí se rychle a elegantně vstát, což je nemožná kombinace. A tak si prostě jen uhladí sukni a ve stoje si nemotorně nazuje lodičky.* Ráda jsem tě poznala Nathane a doufám že se znovu setkáme. * Řekne a rychlimy kroky se vydá pryč přičemž jí trochu čvachtají lodičky.*

*Baví se o jejích koníčkách, hře na harfu a psech. Povídá se mu s ní vážně dobře, nenuceně. Později taky zjistí, že Holly pochází z Holandska. Nějak mu to nevadí. Historie je historie. Usměje se na ni.* Jasně. *Přikývne na to, že už Holly půjde a taky vstane. Podívá se jí do očí. S úsměvem sleduje, jak si nazuje ve stoje lodičky. Její šaty mu už přijdou suché, zato on má v botech ještě plno vody.* Taky jsem tě rád poznal. *Souhlasí s ní a přikývne.* Určitě se někdy uvidíme. *Věnuje ji úsměv. Sleduje ji, jak rychle odchází. Když odejde, posadí se znovu na trávník a chvilku přemýšlí. Potom se vydá také pryč a zamíří rovnou k sobě do komnaty přes zahrady.*

*pro dnešek už nemá nic v plánu. Svou denní rutinu před chvílí dokončila, takže už má pro dnešek klid. A je za to ráda, protože neustále inhalování, užívání vitamínů a jiných prášků, je dost vyčerpávající. Rozhodla se tedy na večer zamířit ven. Nejraději se zdržuje venku právě večer, protože nepotká tolik lidí a je to pro ní bezpečnější. Alespoň z hlediska její nemoci. Uvědomuje si, že v noci ve tmě se můžou pohybovat po venkovních prostorech paláce například rebelové, ale ti pro ní nejsou takovým nebezpečím. Takhle to ona vnímá. Na sobě má modré džíny, tenisky a červenou mikinu, která je jí dost velká. Make-up na sobě nemá žádný. Přeci jen je tma a nepočítá s tím, že by někoho potkala. Vlasy si nechala rozpuštěné, protože to má takhle nejraději. Nebrala si s sebou nic, ani přenosnou kyslíkovou nádrž, aby se jí lépe dýchalo. Chce chvíli žít a vypadat jako normální holka. Zamíří k vodopádu, kde to má hodně ráda a když tam dojde, posadí se na jeden kámen. Sundala si kapuci, kterou si předtím nasadila na hlavu a podívala se směrem k nebi na hvězdy, které jdou jasně vidět.*

*V paláci se normálně pohybuje, i když ví, že je to nebezpečný, kdyby ho nekdo poznal z útoků nebo právě na útocích. A když by na něj někdo přišel, tak co už. Tak by už nikdy do paláce nevročil. Mimo útoky samozřejmě. Teď se rozhodl pomoct strejdovi a prozkoumat všechny možné cesty. Jak šel ale venkovními cestami, docela se zahleděl kolem sebe, protože i když by to nerad přiznal nahlas, přijde mu to tady docela hezké. I ve tmě. Na sobě má roztrhané černé džíny a šedou mikinu, na které má ještě riflovou bundu. Kudrnaté vlasy se mu nechtěli nějak složitě upravovat jako třeba žehlením, ale zase zároveň nechtěl, aby mu kudrlinky padaly do čela, takže si vlasy stáhl do malinkého drdůlku. Po chvíli chůze dojde k vodopádům, kde by si neuvědomoval, že by tady snad někdy byl. Když ale přejde blíž a zamžourá do tmy, všmne si nějaké dívky. Starostlivě skrčí obočí, protože mu nepřijde bezpečné, aby nějaká dívka chodila tady po tmě. Ne každý rebel, který si sem zajde na výlet, není tak hodný jako on. Přejde k ní a posadí se na kámen vedle ní.* Je to tady ve tmě pro dívky bezpečné? *Zeptá se jí mile a lehce se pousměje.*

*když už neměla pro dnešek nic v plánu, zamířila ven. Taky po nějaké době chtěla opustit svou komnatu, která je občas připomíná spíše nemocniční pokoj. Věděla, kam má namířeno. Chodívá k vodopádu dost často, a to hlavně v noci. Moc lidí tam nebývá a je to takové skryté místečko. Což znamená menší riziko toho, že by se mohla nakazit nějakou nemocí. I obyčejná rýma ji může prudce ohrozit život. Dneska chtěla působí jako normální holka, takže na sobě nemá ani gumové rukavice ani roušku. Nechala v komnatě i přenosný zdroj kyslíku, díky kterému se jí lépe dýchá.* /Působit sice budu tak maximálně na stromy a kytky, ale co už../*pomyslí si po cestě k vodopádu. Jakmile tam dojde, posadí se na jeden kámen a zvedne zrak k nebi. Přestane vnímat okolí kolem sebe, takže když kousek od sebe uslyší nějaký hlas, prudce stočí hlavu tím směrem. Netuší, kdo je to před ní, ale působí na ní mile. Skoro až komicky, vzhledem k tomu drdůlku světlých blond vlasů.* Asi moc ne. Ale mě to nepřipadá jako takové nebezpečí. *Pokrčí jedním ramenem.* A pro vás to není nebezpečné?*zeptá se ho na tu samou otázku.* Můžu znát vaše jméno?*koukne na něj, protože by přeci jen ráda věděla, s kým mluví.*

*Radši ani nechce vědět, co by se dělo, kdyby někdo zjistil, že po paláci svobodně chodí rebel, který se účastní útoků a spojuje ho stejná nenávist ke královským jako snad všechny rebely. Živý by z toho rozhodně nevyváznul. Ty myšlenky na to, co by se stalo, kdyby se něco pokazilo a taky to, že je zaujatý tím výhledem kolem sebe, ho dostanou až k vodopádůu, u kterého nikdy v životě nebyl, a u kterého spatří nějakou sedící dívku, ke které hned zamíří. Nakonec si i vedle ní sedne.* Ne? Asi jste odvážná *Pousměje se na ni a po její otázce pokrčí rameny.* Bránit se umím, takže kdyby něco, třeba se ubráním. *Pokrčí rameny s úsměvem na rtech.* /Představit se druhým nebo svým jmenem?/ Jsem Atticus. *Představí se jí nakonec svým prvním jménem, i když ví, že to je mnohdy riskantní, ale nerad se představuje pid jménem Devon, jelikož mu nepřijde, že by to jméno byko nějakou jeho součástí, když ho vůbec nepoužívá.* Nechcete si tykat? Vykání ni přijde pro starý. *Uchechtne a až teprve teď si dívku pozorně prohlédne, aby se ujistil, že nemluví s nikým z královské rodiny.* /Pro palác by byla rána každý unesený člověk, i když ti co nejsou Schreave asi menší. Ale i tak./

*když dojde k vodopádu, tak se posadí na jeden kámen a začne pozorovat hvězdy. Na chvíli se ztratí ve svých myšlenkách a odřízne se od okolního světa, takže si ani nevšimne, že tu není sama. Celkem se lekne a hlavou rychle cukne směrem, odkud ten hlas přichází.* Nejsem, ale jsou věci, které jsou více pravděpodobné, že se stanou, než že mě tu přepadne nějaký rebel. *Řekne a pousměje se. Opravdu ji tahle možnost přijde o dost méně pravděpodobná a nebezpečná, než ta skutečnost, že jí můžou přestat fungovat plíce jen tak, z ničeho nic.* Nemůžete se bránit ale proti všemu. Jen proti osobě nebo zvířeti. *Namítne a pokrčí rameny.*to je zajímavé jméno. Já jsem Adya. *Také se mu představí.* To bych ráda. *Přikývne s úsměvem. Tykání je jí příjemnější.* Žijete..tedy žiješ v paláci? Ještě jsem tě tu neviděla. *Zeptá se ho, protože opravdu neví, kdo to je. Trochu se začervená, když mu opět začne vykat, ale opraví se. Trochu přimhouří oči a prohlédne si ho, i když v té tmě toho tolik nevidí.*

*Jakmile u vodopádů spatří nějakou dívku,ani ne nepozastavuje nad tím, jestli je to dobrý nápad a posadí se vedle ní.* Jo, to je asi pravda. *Pokývě hlavou, i když má co dělat, aby se u toho nezasmál.* /Jo, je to strašně mala pravděpodobnost, vzhledem k tomu, že vedle tebe sedí rebel./ Jo, kvůli čemu jinému byste se chtěla ještě bránit? *Zeptá se ji s povytažený obočím.* Jo, rodiče museli na něčem jet, když mě pojmenovavali. *Uchechtne se a usměje se na ni.* Těší mě. *Přikývne s úsměvem na rtech. Pak se usměje o něco víc, ale po její otáce nepatrně nakrčí obočí, jak se snaží vymyslet dobrou lež.*Nežiju, žiju ve městě. Můj táta tady pracuje jako strážce, takže sem občas přijdu a čeká tady, dokud mu neskončí směna. Ale vážně jen málokdy. Spíše se sdržuji ve městě. Jen poslendi dobou nechce, abych se někde toulal sám, i když nedokáže pochopit, že mi není deset. *Pokrčí rameny a doufá, že ta lež není tolik prokouknutelná.*