Ulice v LA

*Čeká na ostatní, až přijedou a mezitím postává venku. Těší se na ty děti, ale nechce jít hned napřed, pokud nesmí, není si jistá. Ale pak vidí, jak jde do domu princ Jasper s jeho manželkou a rozhodne se jít taky. Prochází okolo Polaris, u které se ještě zastaví.*Ahoj. Ráda tě zase vidím.*Ví, že spolu asi už jednou mluvili, možná dvakrát.*Jdeš taky dovnitř? *Kývne hlavou.*Už moc se na ty dětí těším.*Usměje se na ni. Otočí se a vejde do domku. Doufá, že se k ní i Polaris přidá, aby nebyla jen s dětmi sama. I když ony jí dají asi taky zabrat. Hned se okolo ní sesypou. Jedna holčička jí nadšeně řekne, že viděla její vystoupení a i s ostatními prosí, aby je něco naučila, čehož se ráda ujme. Proto odejde trochu více dozadu a společně s nimi začne tančit.*

*na sobě má obyčejnou bílou košili a černé kalhoty. Ví, že jdou s Chrysane trochu opožděně, ale dělalo mu dost problém ji pustit z postele.* Jsou roztomilé, dokud nebrečí a nedělají problémy. *Uchechtne se.* Taky se těším. Budou mít tvoje krásný oči a vlasy po nás obou. A pokud to bude holka, tak bude stejnej trpaslík jako ty, a pokud kluk, tak bude vysokej po mě. *mrkne na ní. Nenechá se vyvést z míry. Tolik potěšení ji zase neudělá.* Nemyslím si, že můžeš ovlivnit pohlaví. Teda moc se v tom sice nevyznám...*uchechtne se.* A klidně můžeme mít dvě děti. Nebo i víc, jestli chceš. *Doufá, že si tímhle Chrysane nenaplánuje rovnou mít v paláci celou školku.* A už raději nechej svých mluvících schopností. Už tak jdeme pozdě. *Řekne a poté společně dojedou do dětského domova.* Chceš přinést něco k pití? *Koukne na ní.*

*Tiše vyleze před dětským domovem z auta speciálně pro dívky ze selekce, zatímco se dívá zamyšleně okolo sebe. S dívkami se selekce se odcizila a vlastně ani neví proč. Prostě se ze dne na den stala divnou, třeba za to mohly ty noviny, co jí komorné přinesly a to, jak se o ní mluvilo. Slušně jí to zaházelo se sebevědomím, ale s vědomím, že je tohle akce o dětech, se přeci jen přemohla na tu akci jít. Vzala si žlutou, kterou na sobě měla naposledy při prvním setkáním s princem, a do vlasů si nechala od komorných zaplést květiny. Doufala, že to na děti zapůsobí a třeba u nich si zvedne oblíbenost, když je očividně jedna z těch níže postavených v poslední době. Vejde tedy do dětského domova a usměje se, jako by snad jen úsměvem, který je trochu hraný, měla na děti zapůsobit optimistickou vlnou. Žádné dítě za ní ale nejde, jako by se jí všichni báli. Tak tam jen jako vůl stojí kousek od ostatních, přemýšlejíc, jak se co nejelegantněji vypařit.*

*S úsměvem pohled upřed na Nav a sjede ji celou od hlavy až k patě, přičemž se usměje ještě víc.* Sluší ti to. *Zazubí se na ni a poté se zpetá, jestli můžou jít a po její odpovědi se s ní vydá do auta, které je odveze k dětskému domovu, přičemž si dětský domov prohédne a po jejích slovech se poškrábe na zátyku.* Dozfám, že naše dítě bude hodné. Po tatínkovi, samozřejmě. *Zazubí se na ni, i když moc nechce, aby to dítě mělo vlastnosti po něm, chce aby to byla celá Nav. Hned jak jsou vevnitř, pohled se mu zamilovaně rozzáří, když vidí, jak ty děti přiběhly k Nav.* Jsi nějaká oblíbená. *Poví obdivně a pak si trochu nervozně klekne k jedomu chlapečkovi, který mu začne nadšeně ukazovat autíčko, co drží v ruce. Když mu to autíčko strčí do ruk, pohled zvednek Nav a doufá, že jí neodradí to, jak mizerně to s dětmi umí. Pak nchápavě upře pohled na chlapečka, který zatím odběhne, takže má čas vstát a otočit se k Nav.* Myslím, že jsem ho vystrašil a radši utekl. *Zamumlá, ale potom už chlapeček přiběhne znovu s dalším autíčkem, kterým začne jezdit po zemi, takže si k němu sedne a začne si s ním hrát.* Hele, nemáš ještě nějaké autíčko? Nebo panáčka? Že by si nás hrálo víc? *Hlavou kývne k Nav, přičemž ji poté od chlapečka podá panáčka a chytne ji s nevinným úsměvem za ruku.*

*Nezlobí se na Jaspera kvůli zpoždění. Aspoň měla o trochu více času se nachystat. Pak společně přijedou k domu dětí, kde ho začne tahat dovnitř. Ani se nepozastavuje nad tím, že tu jsou první.*Jistěže. Naše děti jsou už moc velké na hraní a mazlení. A než se za sedm měsíců někde narodí tenhle prcek.*Pohladí si břicho.*Je to dlouho.*Postěžuje si.*Minule jsi nadával drahý. Al nestěžovala jsem si, že jsi se mnou jen odpočíval v posteli, po tom,co tě ty děti tak utahaly.*Zazubí se na něj. Hned jak vejdou dovnitř, odklopí je hejno dětí, se kterými si začnou povídat. Pak se podívá na Jaspera, který jí stiskne ruku a sama mu stisk oplatí. Vidí, že míří k nějáké holčičce.*Co kdybychom si šli i my poslechnout pohádku, co vy na to?*Děti zajásají a taky přiběhnou k nim a posadí se na zem.Vadí jí lodičky, takže si je prostě zuje a sedne mezi děti. Několika holčičkám se líbil její účes a tak se jim rozhodla zaplést copánky. Mezitím, co všichni poslouchají pohádku, plete copánky a občas se podívá na Jaspera, který předčítá se zamilovaným úsměvem.*/Vždycky to s dětmi uměl. Je dokonalý./

*Když na Tribunále před dvaceti lety zabili jeho otce, jeho vzali do vazby. Z té se mu ale podařilo utéct. Při útěku zvládl zfalšovat svojí smrt, takže ho nikdo nehledal. Tím pádem se mohl odklidit do zahraničí a tam přečkat celý ty dlouhý roky. Už jeho děda Jeremy začal s vytvářením ničivého viru, který měl odstranit z cesty všechny Schreave, aby byly jediní následníci trůnu oni. Bohužel jeho děda onemocněl a zemřel a jeho otec začal pracovat jako rádce krále, aniž by někdo věděl, kdo jsou jeho předci a na celý ten výzkum se zapomnělo. Objevil ho až on, když pátral po místu, kam by se mohl schovat a to ho zavedlo až do Asie na místo, kde kdysi pobýval jeho praděda Thomas. Jestli všechno vypátral správně, tady se mu povedlo vymazat paměť tehdejšímu králi Eathenovi. A bylo to skvělé místo pro dokončení výzkumu viru. Skvěle se mu hodilo, že když ho měl hotový, rebelové byli hodně agresivní a konali se hned dva útoky. Během jednoho se mu podařilo proniknout do paláce a vir tam roznést. Nikdy netušil, že by z toho mohla být celosvětová pandemie. Ale pro něj to nebylo něco, co by ho vystrašilo, ale spíše ocenění, že jeho schopnosti v laboratoři jsou skvělé. Pro sebe měl připravenou jednu dávku protilátky, kdyby to náhodou chytil také. Tu ale nakonec nevyužil, protože zjistil, že jeho sestra Charity, se nakazila. To v něm s něčím hnulo a on se znovu proplížil do paláce, aby jí mohl unést do svého zázemí v Angeles a tam vyléčil. Jenže oni jí našli, ona jim vykecala, kdo za vir může a všichni po něm teď pátrají. To ho dost štve, protože minimálně Charity by mu měla být vděčná za uzdravení a záchranu života a ne na něj poštvat všechny strážce. Takže jí to chce důrazně vysvětlit. Dozvěděl se, jaká akce se dneska koná a sám se vydal do dětského domova. S sebou má samozřejmě pojistky, aby ho hned neodstřelili přítomní strážci. Sedí v jednom z koutů, na klíně má malou holčičku a před obličejem knížku, aby ho nikdo hned nepoznal. Jakmile se v místnosti objeví jeho sestra, chvíli počká a pak vstane a dojde k ní.* Děcka běžte si na chvíli hrát někam jinam. Potřebuji si tady s princeznou něco vyřídit. *Pošle děti pryč a ty ho poslechnou a odejdou. Pak se posadí vedle ní.* Takže.... Shrneme si to. Já ti zachránil život. A ty na mě na oplátku pošleš všechny strážce? Takhle se vděčnost neukazuje, sestřičko. *Zavrtí zklamaně hlavou.* Víš... Tohle místo má určitý kouzlo. Všechny ty "zdrcený" děti, co přišli o rodiče a našli tady "štěstí." *Naznačí ve vzduchu uvozovky.* Zajímá mě... Jak je to naopak.... Když rodič přijde o dítě.. Třeba pro vás nechá někdo takovej pečovák taky vybudovat, až přijdeš o dítě. *Usměje se na ní sladce a pak se koukne ke vstupu do místnosti, kam vejdou dva chlapi. Jeden drží svázaného Wellse a druhý dva roky ztracenou, a již prohlášenou za mrtvou, Australskou princeznu. Ta se k němu dostala už v Asii díky překupování otroků. Pohledem rychle vyhledá její starší dvojče a potichu se uchechtne.* A pečovák pro zbylá dvojčata by mohl být taky zajímavý. *Vytáhne zpoza pásku pistoli a zamíří jí na Wellse.* Já přišel o svobodu, o otce, o sourozence a i o matku, která mě zavrhla. A v Austrálii vypálili všechno, co tam zbylo po mém otci, který tam nějakou dobu pobýval. Oni dva si zaslouží zemřít a vy si zasloužíte trpět. *Střelí pohledem po Charity, Jasperovi a Zaydenovi.*

*Uchechtne se.*I když brečí jsou roztomilé. Mně je jich pak vždycky líto. *Pak mu řekne, že se těší, až budou mít vlastní děti. A praští ho lehce do ramene*Já nejsem trpaslík. *Ví, že jí tak bude říkat i nadále, ale co.*Nemůžeme. Ale budu doufat, že to nějak vyjde.*Pokrčí rameny.*Samozřejmě, kdybychom měli dva syna a nebo dvě dcery, nebudu se z toho hroutit.*Uchechtne se.*Budu je milovat.*Zazubí se na něj.*Dvě, nebo tři. Tobě se to lehko řekne. Ty je rodit nebudeš.*Uchechtne se. Pak protočí očima, když jí řekne, že by měla nechat toho mluvení a vystoupí. Do domku skoro vběhne a začne se hned věnovat dětem. Ale hned, co si začnou hrát, jsou zase přerušení. Vzhlédne pohledem k němu a zmateně se zamračí. Když slyší o Australské princezna, podívá se na dívku a překvapeně zamrká. Stoupne si k Zaydenovi.*Hlavně klid.. Nějak ji z toho dostaneme.. *Nechce, aby udělal ještě něco nečekaného.*

*Na tváři měla stále úsměv, protože se opravdu nemohla dočkat, až zase uvidí úsměvy prcků. Dětské úsměvy pro ni bylo něco vskutku nádherného, tudíž věděla, že toto bude opravdu skvělý den. Vešla dovnitř a rozhlédla se po dětech, následně si klekla ke stolu, kde si někteří děti kreslily a vesele si s nimi povídala. Avšak jak rychle začala zábava, tak i rychle skončila. Vůbec nevěděla, jak má na vetřelce reagovat, proto, když všechny děti odběhly pryč, sama se pomalu postavila a očima těkala po místnosti, aby vůbec zaregistrovala, co se děje. Následně se zaposlouchala do proslovu toho muže a na sucho polkla. V očích se jí zaleskl strach, když si všimla, že mají i rukojmí, avšak neudělala ani krok, jen stála na místě. Chtěla se pokusit muže nějak uklidnit, ale nic o něm nevěděla, nevěděla do jaké míry je schopen zajít, proto držela jazyk za zuby, aby nic svou výřečností a touhou to nějak spravit, nepokazila.*

Tobě taky. *Usměje se na něj a pak už s úsměvem sleduje blížící se dětský domov.* Taky doufám. Neboj, spolu to zvládneme. *Pousměje se na něj povzbudivě, protože ví, jak je z toho nervózní. Ona sama se mateřství taky hodně bojí, ale snaží se uklidňovat tím, že to nějak zvládnou a že jak její, tak Claviova rodina by jim mohli pomoci. Pak už jsou uvnitř mezi dětmi, které k nim přiběhnou a nejdříve se začnou vyptávat na její kytaru, kterou si s sebou nepřinesla.* Chodila jsem sem často potom, co jsem sem přijela. Bylo to fajn pro...odreagování. *Sklopí rychle pohled k dětem, když zmíní dobu, kdy měla zlomený srdce kvůli tomu, jak ho viděla s tou holkou, ale rychle se zase usměje, protože dětská radost je nakažlivá. Pak se zasměje, když vidí Claviovu reakci na chlapečka s autíčkem.* Za chvíli se vrátí, neboj. Nejsi děsivej. Jsi vlastně hrozně roztomilej. *Zazubí se na něj a po chvilce si od něj vezme panáčka, posadí se na zem a začne si s nimi hrát. Rozhodně je při komunikaci s dětmi jistější, jak její snoubenec. Pak ale uslyší lapání po dechu ostatních okolo a zvedne pohled. Jakmile to udělá, všimne si, co se odehrává kousek od nich. Že nějaký chlap míří na místního prince a pro ní neznámou dívku. Hned se jí rozklepou ruce, protože si akorát vzpomene na to, jak sama několik životů ukončila.*

*Postaví se venku a čeká až tam někdo vejde první, protože tam první jít nechce. Když ji pozdravví Destiny, překvapeně se na ni podívá a následně se na ni pousměje.* Ahoj, já tebe taky. *Co si tak vzpomíná, destiny je jediná účastnice se kterou se kdy bavila, ostatní jen viděla nebo poslouchala třeba na akcích, jako bylo setkání s princeznami. Potom přikývne a pohled obrátí k domovu.* Jo, na ty děti se těším, takže jdu. *Pokrčí rameny a pak jde dovnitř hned za Dstiny, na kterou se překvapeně pdoívá, když se okolo ní hned sesypou děti. Chvíli ji sleduje, jak děti učí tancovat a potom se rouzhlédne kolem sebe, přičemž si všimne  holčičky, která sama sedí u stolku, takže k ní přijde a co nejvíc mile se na ní usměje.* Nechceš se k nim přidat? *Kývne hlavou k Destiny a trpělivě holčičku sleduje. Když přikývne, chytne ji za ruku a dojde s ní až k Destiny.* Máš tady ještě jednu žákyni. *Usměje s na copatou holčičku, která se k nim pomalu přidá. Poté pohledem přelétne místnost, jestli třeba neuvidí Wyatta, ale místo toho uvidí nějakého cápka, co ma v ruce pistoli. Na sucho polkne a opatrně se otočí k Destiny.* Neměli bychom ty děti někam odvést? *Kývne hlavou k hočičkám a potom se zas nechápavě otočí pohled na toho cápka, přičemž ji splašeně začne tlouct srdíčko, z toho jak se bojí, aby se nikomu nic nestalo.*

*Kdyby se tahle akce netykala opustenych deti, nejpis by ji na ni nikdo nevtahl, ale chce udelat tem detem radost a videt jejich stastne tvaricky. Proto se rozgodla pojmout tuhle akci po svem a bude se snazit, aby deti na tuhle akci nezapomnely dlouho. Sedi v limuine, ktera na ni a jeji komorne, ktere s ni jedou, protoze sama by tri pytle plne plysaku asi nedostala dovnitr a jemne se usmiva a sleduje mesto za oknem.* /Klidne bych ted mohla utect domu a obejmout nat a Ziggyho.../ *Problesken ji hlavou a nasledne se koukne dolu na sve saty a uz ted vi, eby ji nespis zavreli do blazince, kdyby ji videli bezet takhle nastrojenou mestem. Jamile jsou na miste mile se usmeje na sve komorne a kdyz ji pomuze ridic ven auta usmeje se na nej a podekuje mu. Rukou v bile rukavici si uhladi saty a spolu s komornyma vejde do domova. Jak jiz byloo zmineno chtela, aby deti na tuhle navstevu jen tak nezapomnely a tak se rozhodla navlect se do plesovych satu, ktere na sobe ma Popelka v pohadce. Ma dlouhe honosnejsi modre saty, bile rukavice, ktere jsou nad lokty a sve dlouhe bond vlasy ma sepnuty do drdolu a na hlave ma i plastovou korunu. Makeup ma jemny a na rtech ma matnou ruzovou rtenku. V jedne ruce nese jeen pytel, ktery je plny plysaku a za ni jdou jeji komorne. Jakmile vejde a spatri ostatni cleny kralovske rodiny , zagranicni hosty a ucastnice. cit, jak rudne.* Dobry vecer vsem. * Pipne a jakmile se k ni nahrne par deti, siroce se usmeje a privita se s nimi. Je rada, ze jeji kosty par detem roazril ocka a to, ze jim da kazdemu plyovou hracku a jejich naslednou radost ji neskutecne zahreje u srdce. Potom se vsak neco zacne dit a ona jen pohledem skace po par lidech, ale snazi se zachovat klidnou hlavu a proto se spis venuje detem opodal.*

*Na akci míří jako host, ale i tak jede se svými příteli, kteří mají službu. Přijedou o něco později, takže kdy nakouknou dovnitř, už vidí Tobiase a dva svázané lidi. Prvně jí nedojde o koho se jedná. *Já budu méně nápadná.. Když na sobě mám šaty jako normální host.. Zkusím se dostat nějak blíže..*Zašeptá a vezme si od jednoho kolegy nabitou pistoli, kterou rovnou odjistí. Vejde nepozorovaně dovnitř a jak čekala, nikdo si jí nevšímá. Kdyby sem místo ní vtrhnul někdo v uniformě, asi by to způsobilo rozruch, ale takhle je prostě jen dalším hostem, který se lapil do pasti. Vidí tu jen dva lidi od Tobiase.*/To by šlo.. to půjde. /*Naznačí to i svým kolegům a až pak se vlastně zaměří na toho, kdo jsou zajatci. Kdy uvidí Wellse má pocit, jako by jí srdce vynechalo několik úderů.*/Ne.. to ne../*Když na něj ještě Tobias zamíří ví, že nemůže čekat. Měla v plánu ho prostě zastřelit z boku a pak ty dva.. Ale nechce, aby stihl ještě dříve předtím vystřelit a zranit Wellse. Proto se vrhne naproti němu a stoupne si před Wellse, takže teď Tobias míří přímo na ni. *Jemu neublížíš..*Hned na to vystřelí, nečeká ani vteřinu. Její kolegové zároveň se zvukem střelby vtrhnou dovnitř a už se postarají o zbylé dva chlapy.*

*oblečená v jemných šatech a velmi nervózní si sedne do limuzíny. Nechá se odvést na místo. Když konečně vystoupí nejde dovnitř. Chvíli se na dětský dům kouká ale působí na ni depresivně a tak raději odvrátí zrak. Rozhlédne se po parkovišti a všimne si že kousek od ní sedí v autě Wyatt. Pomalu k autu dojde a zaklepe na okénko načež zamává. Jen lehce.*

Co když probrečí celou noc a ty se pak vůbec nevyspíš? To ti taky přijde roztomilý? *Když ho praští lehce do ramene, uchechtne se.* Jsi trpaslík a taky Brepta. *Popíchne ji. Pak řekne, že pohlaví jejich dětí stejně nemůže ovlivnit.* Tím jsem si jistý. Taky je budu milovat... stejně jako tebe. *Usměje se.* Budeš úžasná matka. *Řekne a v jeho hlasu jde slyšet obdiv. Je si tím víc než jen jistý.* Říkám, jak chceš. Tohle je jen a jen na tobě. *Pak řekne, aby už nachvilku nechala mluvení a zamíří společně dovnitř. Zeptá se jí, jestli nechce něco k pití, a když vidí, jak jeho otázku ignoruje a hned se začne věnovat dětem, pobaveně potřese hlavou. Postává pořád vedle ní a pozoruje jí. Chce se k ní přidat, ale vyruší je nějaký pro něj neznámý chlap. Jakmile uvidí svou sestru, několikrát zamrká. Myslel si, že je mrtvá. Nevěří tomu, že opravdu stojí před ním. A už vůbec nevěří tomu, že ji drží svázanou. Má pocit, že je v nějakém transu a prostě tomu pořád nevěří. Probere ho až hlas Chrys.* Musíš do bezpečí. Hned.*Otočí se na ní. Všimne si Clavia, který stojí s Navyou kousek od ní. Ví, že nemá Clavia ráda, ale teď mu jde hlavně o její bezpečí. * Musíš se odsud dostat, ano? Támhle je Clavio. Běž za nim.*spoléhá na něj. Pak se rychlými kroky vydá k Tobiasovi. Všimne si i nějaké dívky, která stoji před princem Wellsem a udělá to samé a postaví se před svou sestru.* Nic ji neuděláš. Ani jemu. Ničím se neprovinili. Svoji zlost si nemusíš vybíjet na nevinných lidech. *Sice neví, jaké jsou vztahy mezi princem a jim, ale nedopustila, aby se něco stalo Cheynne.*

*Když dojede limuzínou k domu dětí, pozdraví se s Polaris, kterou rád vidí. Dlouho si s ní nepovídala. Ale prvně se jí zdála jako milá dívka a proto doufá, že s ní dneska bude chtít i trávit čas, aby na děti nebyla sama. Usměje se na ni.*Jo, já děti naprosto zbožňuju. Ráda si s nimi hraji, převážně tedy se svou neteří. Jestli budou ty děti aspoň z poloviny aktivní, jak ona, bude to pěkně vyčerpávající večer.*Její neteř jí už docela chybí. Děti se u nich objeví okamžitě. Souhlasí s tím, že malé holčičky naučí tancovat a něco jim ukáže. Když jí Polaris přivede ještě jednu holčičku, rozhodne se tančit s ní. Vidí, že je nesmělá. Po chvilce je ale dost udýchaná, takže si stoupne k Polaris a jen děti sleduje, jak zpívají a tančí samotné.*Měla bych více trénovat, vycházím z kondice. Za to mohou ty jahodové koláčky, co máme k snídani vždycky.*/Pošeptá k ní pobaveně. Rozhlédne se po místnosti a zaregistruje někoho s pistolí v ruce. Na chvilku ztuhne na místě a probere se, až na ni promluví Polaris.*Ale kam?*Rozhlédne se po místnosti. U nich blízko nikde dveře nejsou. Otočí se na děti.*Běžte co nejvíce do rohu, dobře? A zkuste se tam nějak zmáčknout..*Poprosí je a stoupne si před ně, aby je aspoň z části chránila. Než se naděje, ozve se výstřel a spolu s tím i několik výkřiků, včetně toho jejího. Vidí krev, takže se otočí směrem k dětem.*Děti.. nedívejte se tam, ano? Všechno je dobré, budete v pořádku. Dívejte se jen a mě a na Polaris, ano?*Nechce, aby viděli tu krev a mrtvé tělo.*

Třeba kdybys Eathenovi dovolila tu motorku, pomazlil by se s tebou. *Zasměje se, protože on by svému nejmladšímu potomku motorku dovolil, ale jeho drahá polovička v tom vidí problém. On v patnácti už malou motorku měl a pořád chodí živý po zemi a je naprosto v pořádku.* Neboj, dočkáš se. Za chvilku si budeš chovat další malou rozinku. *Usměje se na ní. Také se nemůže dočkat.* A to jsi říkala, že další dítě už nechceš. Teď se ho nemůžeš dočkat. *Zazubí se na ní.* V posteli s tebou odpočívám jak nejvíce můžu. *Líbne jí rychle do vlasů a pak se s ní vmísí mezi nadšené malé děti. Po chvilce si všimne nesmělé holčičky, za kterou se vydá, posadí si jí na klín a začne jí předčítat pohádku. Pousměje se, když si všimne, že se k nim přidala i Charity s ostatními dětmi. Úsměv mu ale z tváře zmizí, když se u nich objeví Charitin starší bratr po kterém pátrají strážci napříč celou planetou. Nahlas polkne a poslouchá jeho slova. Nechápavě nakrčí obočí, když slyší o ztrátě dítěte a pak vytřeští oči, když vidí svázaného Wellse. Holčička, co seděla na jeho klíně odběhla, takže mu nic nebrání se rychle vymrštit na nohy.* Na mojí rodinu ani nesáhneš, ty hajzle. *Zavrčí potichu, zatímco se postaví před Wellse. Potlačuje strach, aby mu nebyl vidět v očích, zatímco upřeně pozoruje Tobiase držícího zbraň a mířícího momentálně na něj. Periferně zaregistruje, že vedle něj se objeví australský princ, který si stoupne před tu dívku. Tobias ale nedostane šanci jim něco udělat, protože během příštích pár vteřin se skácí mrtvý k zemi.*

Ne tolik jako tobě, zlato. *Usměje se na ni a potom přikývne.* Určitě jo, doufám. Pořád nevím, jak to třeba zvládl můj táta. Však víš, měl problémy s drogami a tak a já mám jen strach. *Zamumlá potichu a rychle nad tím zavrtí hlaou, aby to dostal z hlavy. Potom když jsou vevnitř, s úsměvem se podívá na Nav a ty děti, co se k ní rozeběhly.* Budeš skvělá královna, víš to? *Zazubí se na ni a shcválně se snaží nemyslet na to, kvůli čemu sem taky odjela a kvůli čemu se potřebovala odreagovat. S tím mu pomůže i chlapeček, ale když odběhne, trohu se bojí, že už nepřiběhne.* Roztomilej? Víc roztomilejší než ten chlapeček? *Povytáhne obočí a zasměje se. Poté když se k nim přidá i ona, je si jistější a na tváří se mu vyloudí menší úsměv. Ten se ale ztratí, když uvidí kam se Navya dívá a potom i střelbu. Rychle vyskočí na nohy a pomůže na nohy i Nav, přičemž vezm klučinu za ruku a následně ho zvedne ze země. Přitiskne si ho k sobě a ruku mu položí na hlavičku, aby se nedíval tím směrem, kde leží mrtvej chlap. Když se tam ale koukne tím směrem on, uvidí jeho sestru,, což ho donutí se zastavit, dokud se nepřesvědčí, že vypadá v pořádku.* Jsi v pohodě? *Zeptá se jí starostlivě a hlavou kývne k ostatním dětem, které tu ještě jsou a odnese k nim i toho chlapečka. Pak se vrátí zase k Nav a přitáhne si ji k sobě blíž v objetí.* Nechápu, proč to pořád lidi mají za potřebí tohle dělat. *Zašeptá potichu a pohledem švihne ke skupince dětí a zase k Nav.*

*Před dvěma roky si se jen tak šla projít do města. Vždycky měla v krvi rebelii díky které si dělala prakticky co chtěla a neposlouchala rodiče ani staršího bratra, kteří se jí kolikrát snažili zastavit od dělání kravin. Jenže tenhle výlet se jí dost vymstil. Hned kousek od paláce jí unesla skupina rebelů. V zajetí v Austrálii jí drželi přibližně rok. Krátce potom, co jí prohlásili za mrtvou a ukončili pátrání jí převezli do Asie. I kdyby si vykřičela hlasivky při volání, že je pořád naživu, nikdo by jí neslyšel. Doteď neví, kde přesně jí v Austrálii drželi. Ani pořádně neví, kde byla v Asii. Ví, že se dostala k Tobiasovi, který na ní byl nejdříve milý, ale poté pro něj byla stejný otrok, jako pro rebely v Austrálii. A to takový, že se musela postarat o úplně všechny jeho potřeby. Tohle všechno jí rebelské jiskry vymazalo z očí. Občas jí Tobias otupil nějakými drogami, protože na více jak polovinu posledního roku si nepamatuje. Teď ale plně vnímá, že se ocitla mezi plno dětmi a i přes provazy je vidět, jak se jí klepou strachem ruce. Připadá si tady jako v pasti. S moc lidmi v poslední době nekomunikovala, takže nejlepší by pro ní momentálně bylo zavřít se někde v koutě a tam se schoulit do klubíčka. Ztuhne, když pohledem najde Zaydena. Nechápe, co dělá tady v Illey. Nedokáže se pořádně ani zorientovat v čase, aby to pochopila. Nahlas zalape po dechu, když vidí, jak tělo Tobiase padá k zemi a lhala by, kdyby jedna její část v tu chvíli nezačala nadšeně oslavovat. Ale šok z té vší krve a lidí okolo tu radost potlačí. O krok couvne od ostatních a lehce potřese hlavou. Bojí se podívat na svého bratra. Bojí se toho, co by mohla vidět v jeho pohledu.*

*Nějak se nedokáže přinutit k tomu, aby šel dovnitř. Nechce tam jít v tomhle rozpoložení. Ví, že budou lidi rýpat do toho, že přijde pozdě, ale bude to asi lepší, než kdyby tam přišel takhle v depresi a naštvaný. Jen tak sedí za volantem a s pevně zatnutými zuby sleduje přes čelní sklo dětský domov před sebou. Trhne sebou, když uslyší klepání na sklo, protože to vůbec nečekal a docela ho to vyděsilo bez ohledu na to, že to bylo tiché. Stáhne okýnko a s nadzvednutým obočím se podívá na Adeline.* Potřebuješ něco? *Zeptá se jí rovnou, protože na nějakou milou konverzaci a vylévání srdíčka teď opravdu nemá nervy.* Jestli mě shání někdo vevnitř, hned tam budu.

Jou prostě roztomilý. když brečí celou noc.*Stojí si i nadále za svým. Praští ho do ramene, když ji zase nazve trpaslíkem.*A ty Zadek.*Našpulí rty, ale pak se usměje, když se shodnou na tom, že svoje děti budou milovat.*A ty budeš úžasný táta.*Skloní se k němu, aby ho políbila.*Ještě uvidíme, jo? Třeba to rozhodne za nás příroda. Budeme mít jenom dvě a najednou se tam objeví někdo další.*Podívá se na své břicho a pak zase na něj. Vejdou dovnitř ona se okamžitě věnuje dětem a ani moc nevnímá Zaydena. Ale pak se tu někdo objeví a ona ho zastaví předtím, aby udělal nějakou blbost, ale moc se jí to nepodaří, protože ji pošle za Claviem. Stojí na místě. Za bratrem nepůjde. Jen sleduje, jak jde Zayden ke své sestře. Chce se vydat k nim, ale než se tam dostane, někdo toho chlapa zastřelí. Lekne se a zastaví se na místě. Chvilku je schopná se jen dívat na tu mrtvolu toho chlapa. Pak zvedne pohled k Zaydenovi a jeho sestře. Věřila, že je živá a že se někdy objeví, ale nečekala, že se setkají takhle.*

* když se konečně odhodlá vystoupit z auta naskytne se jí pohled na dětský dům. Přijde jí to depresivní a tak odvrátí zrak. Když ho opět zvedne rozhlédne se po parkovišti. Původně hodlala zase nasednout do auta a odjet ale všimne si že není jediná kdo nešel dovnitř. Dojde k autu ve kterém sedí Wyatt a jemně zaklepe na okénko. Když ho stáhne omluví se mu* promiň nechtěla jsem tě polekat.... Ne nic nepotřebuju jen jsem se chtěla zeptat jestli se chystáš jít dovnitř nebo zase odjet. No kdy bys chtěl jet pryč přidala bych se* zasměje se* po pravdě ani jsem uvnitř nebyla takže netuším jestli tě někdo schání.

*Protočí očima.*Motorku jen tak nedostane. Je ještě mladej. Nechci, aby se přizabil.*Nelíbí se jí představa jejího nejmladšího, tedy zatím nejmladšího, potomka na motorce.*/Je mu jen patnáct.../Jo, za chvilku tu budeme mít dalšího malého andílka.*Usměje se a pohladí se po břiše.*Neplánovala jsem to. Nejsme přece jen nejmladší, za chvilku budeme mít čtyřicet.*Uchechtne se.*Ale teď jsem za to ráda.*Dodá rychle.*Já vím, ale i tak.*Pokrčí rameny. Následně se už dostanou k dětem, se kterými si chvilku povídá a až pak se vydá k Jasperovi, který předčítá jedné malé holčičce.Dalším dívenkám zaplétá copánky. Pak se tu ale objeví Tobias, který může za vir a který ji i unesl a následně ale zachránil. Naštvaně se na něj podívá.*Mám ti být ještě vděčná? To kvůli tobě jsem byla nemocná a nejen já. To ty jsi na všechny vypustil ten vir. Zabil jsi mnoho lidí, jsi stvůra. A to, že jsi zachránil mě na tom nic nezmění.*Zavrčí na něj. Poslouchá ho dále a mračí se čím dál více. Když pak zmíní, že přijde o dítě, polkne a střelí pohledem ke chodu, kde uvidí svázaného Wellse.* Ne.. to nemůžeš..*Rychle si stoupne a vydá se k Wellsovi a Jasperovi. Nenechá je tam jen tak. Než se tam ale dostane, slyší výstřel a následně vid svého mrtvého bratra, jak se kácí k zemi. Neví, jak se ohledně toho cítit. Několik let i myslela, že je mrtvý, pak vypustil na Ille vir, ji sice zachránil, ale co na tom? Zabil několik nevinných lidí.*/Už to není můj bratr.. Ten v něm zemřel už dávno./

Nepřeháněj. Už teď jsem jako hroch. *Zasměje se a protočí u toho očima.* Tvůj táta to zvládl bravurně. A stejně tak to zvládneš i ty. *Usměje se na něj povzbudivě, protože věří, že bude skvělým otcem. Pak už jsou mezi dětmi, které jsou z nich nadšení. Když slyší, že bude skvělá královna, potřese hlavou.* Nebudu. Leda bych měla vládnout těmhle dětem, co si mě oblíbili. O vladaření nevím vůbec nic. *Namítne, protože z toho má hrozný strach. Daleko větší než z mateřství. Ví, že jako žena, v sobě má nějaké mateřské pudy, na které bude spoléhat a které jí snad řeknou, jak se co nejlépe o toho špunta postarat. Ale ohledně vládnutí zemi žádné pudy, ani znalosti nemá.* Jo, roztomilejší jak on. *Zazubí se na něj a pak se k nim přidá s hraním do doby, než uslyší nějaké pozdvižení. Pomocí Clavia se postaví a pak polkne, když uvidí padat mrtvé tělo k zemi. Zůstane na něj ztuhle koukat, dokud jí Clavio neprobere tím, že jí obejme. Schoulí se k němu do objetí a obličej zaboří do jeho hrudi.* Proč před všema těma dětma? *Zavrtí nechápavě hlavou a snaží se zklidnit třesoucí se hlas. Všechno tohle v ní vyvolalo vzpomínky na to, co sama udělala.*

*Stáhne okýnko a pak pokýve hlavou.* V pohodě, neomlouvej se. *Pokrčí jedním ramenem, protože se zas tak nic nestalo.* Musím se tam ukázat, takže ještě nikam nejedu. Jenom jsem se potřeboval..trochu uklidnit. *Potřese hlavou a pak vytáhne klíčky ze zapalování a vystoupí z auta.* Proč jsi vevnitř nebyla ty? *Nadzvedne obočí.* Jestli chceš, jakákoliv z limuzín tě odveze zpátky do paláce. A nebo pojď dovnitř se mnou. *Pokrčí ramenem.*

*Na destiny se usměje a po jejích slovech přikývne.* Jo, mně chybí sourozenci. I když nemám moc šanci s nimi být třeba celá den, stčí mi i hodina abych byla vyřízená. *Uchechtne se a musí se ránit úšklebku, který se jí dere na tvář.* /Pokud tedy nejsou celý den někde v háji na nějakých soutěžích a pak jsou vyřízení tak moc, že usnou i v těch směšných oblečcích, co musí nosit./ *Už jen nad tou představou zatřepe hlavou a radši se věnuje holčičcee, kterou pak přivede k Destiny, aby si taky mohla zatancovat. Následně pobaveně povytáhne obočí a pobaveně se uchychtne.* Víc než těm koláčkům bych to dávala za vinu těm špuntům, dokážou vysát energii ze všech, i když s němi nejseš dlouho. *Zazubí se na ni a poté už nechápe co se děje, jelikož jen vidí někoho s pistolí v ruce. Když Destiny nažene děti do rohu, sama si k nim stoupne tak, aby jim zabránila ve výhledu. KDyž se ozve i výstřel, pohled přesměruje na Des a zase na děti, ke kterým si klekne a jednu holčičku si posadí naklín a snaží se co nejvíc upoutat jejich pozornost.* Ten člověk si zasloužil něco horšího než jen zastřelit. *Zašeptá potichu, ale tak, aby to slyšela Destiny.*