Ulice v LA

*Väčšinou sa k ľuďom, ktorých stretne prvý raz, správa slušne, ale pokiaľ mu niekto zničí auto, obviní ho, že nevyužíva svoj mozog, ale namiesto toho svoj penis a má potrebu sa s ním ešte hádať o vine tejto nehody, tak prechádza do módu 2, aktivujúc sarkastické poznámky, istú odťažitosť a mrzutosť. Vlastne vtedy pripomína repelent - svojou nepríjemnosťou sa pokúša zbaviť otravného hmyzu. V tomto prípade je hmyzom Kam. Až na to, že jej sa nebude môcť zbaviť, kým nepríde odťahovka. Možno mal radšej ostať v hotelovej izbe a zrovnať dokonalé kôpky papierov ešte raz. Aspoň by sa vyhol tomuto stretnutiu. Nad tým, čím sa mu vyhráža, sa musí uchechtnúť.* /Ak by tá situácia nastala, tak by jej niečo aspoň konečne zatvorilo ústa./ Myslíš? Vieš o tom, že aj chlapi niekedy predstierajú preto, aby sa žena necítila blbo? *Spýta sa, ako by pochyboval o tom, že by toho „otrava“ bola schopná. I keď v prípade jeho pohlavia sa to nestáva tak často, pretože uspokojiť mužské potreby nie je jadrová fyzika. Tá hra „kto z koho“ sa pomaličky blíži ku koncu, pretože mu pripadá lepšie jej darovať posledné slovo, aby zas náhodou nevytiahla tak intelektuálnu tému, ako je blowjob počas šoférovania. Vlastne je rád, že ich nikto nemohol počuť a tieto hlboké témy zostali len medzi nimi. Keď sa dostanú k želiezkam a k tomu či sníva o tom, aby ju niekto pripútal k posteli, zmocniac sa jej tela, zaletí k nej pohľadom a skúma jej výraz. A v duchu sa musí smiať, lebo na nej vidí, že ju to vyviedlo z miery.* /Aha, takže niekto tu nie je svätý obrázok, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať./ A kam sa zrazu podela tá tvoja otvorenosť? Zobrala si dovolenku a odcestovala na Hawai? *Neodpustí si možnosť do nej rypnúť, pri čom ju „nenápadne“ prebehne pohľadom. Klamal by, ak by tvrdil, že by sa mu nepáčil scenár, pri ktorom by on bol vlastníkom tých pút a mohol by venovať jej telu spôsobmi, aké by sám uznal za vhodné. Len je tu jeden háčik. Aby sa mali dostať k takému scenáru, asi by mu musel prestať fungovať mozog, pretože síce je ničiteľka aút krásna, sexy a možno aj plná divokosti, vášne, ALE je priamo úmerne aj otravná a skoro každé jej slovo mu zdvíha krvný tlak. Nič z toho jej však nemieni prezradiť. Musí sa pousmiať aj nad tým, keď mu popíše, čo všetko by bolo potrebné si naštudovať k tomu, aby človek vedel, ako sa k nej správať. Ale tak už to bývalo - ženy pochádzali z Venuše, muži z Marsu. Boli zložité, komplikované a pre chlapov záhada.* Pošleš mi to poštou, prosím? Hlavne tú časť manuálu, kde sa píše o tom, ako ťa uviesť do stavu spánku alebo vypnúť. *Zaujíma sa bez toho, aby sa v jeho tóne objavila irónia. Naozaj by si to naštudoval. A poctivo. Keď počuje, ako sladko mu oznámi, že sa ho nesnaží potešiť, uškrnie sa.* Aká škoda. Už som naozaj dúfal, že ma naozaj zatiahneš za ten roh ulice, ale boli to teda len plané slová. Nedá sa ti vôbec veriť. *Je možné, že dneska sa mu tá irónia trošičku vymkla spod kontroly, ale je to asi jediný spôsob, akým dokáže reagovať na poznámky drahej Kam.* Tak ťa čaká pár dní v taxíkoch. *Chápe to, že nedokáže nahradiť svoje auto nejakým z autopožičovne. On tiež nič také neplánuje. No v jeho prípade mu ďalšie príde loďou už o pár dní. Jeho pozornosť bolo vždy zložité udržať a platilo to aj pri autách - preto ich mal niekoľko. Vlastne pre neho boli ako pre ženské kabelky - zbieral ich, či už kvôli farbe, veľkosti a tomu akú rýchlosť dokázali vytiahnuť. No ku každému z nich mal špeciálny vzťah, takže keď dnes Kam nabúrala jeho Masseratti, niečo v jeho vnútri umrelo. A zbytok pomaličky umiera s každým klenotom, ktorý Kam vyletel z jej úst.

No táto tragédia - s haváriou a s trávením času v jej spoločnosti - sa posunie o kúsok bližšie ku koncu, pretože sa presunú k stánku, na ktorú ju pozve len kvôli tomu, aby ju mohol umlčať.* Žiadneho. Na mňa je fyzicky nemožné sa naštvať. To asi len ty nedokážeš plne oceniť moje kvality. *Prehlási ako najskromnejšia osoba pod slnkom, ktorou určite je. Aspoň on si to myslí a čo si on myslí, tak to je vždy pravda. Venuje pozornosť svojej káve, pretože z tej sladkej katastrofy, čo si vybrala ona, sa mu prevracia žalúdok. Po jej popise jeho aura sa jej usmeje do tváre. Drzo. Milý úsmev jej ešte asi nevenoval a asi to ani nikdy nespraví.* to znie úžasne. Ako by som pochádzal z Transylvánie, spal v rakvi a živil sa zabodávaním tesákov do belostných hrdiel mladých panien. *Rozvinie jej scenár a urobí zo seba knieža Draculu. Rukou kývne k jej sladkej bombe, ktorá by možno dokázala spôsobiť cukrovku len kvôli tomu, že sa na to niekto dlhšie zadíva. * A tá tvoja? Tak sladká, že človeku nakoniec spôsobí zúženie ciev a predčasný infarkt. Možno by si mala začať uvažovať nad tým, čo spravíš s tými dňami, čo ti na tomto svete ešte zostávajú. *Aj on skritizuje jej voľbu kávy a tvári sa ako najväčší odborník na zdravú výživu. Preto po nociach nespí a vypije tak veľa kávy, že mu asi prúdi v žilách namiesto krvi. Energia mu nechýbala, ale občas mal pocit, ako by sa poriadne ani nezobudil. Ako by zostal zaseknutý uprostred sna. Ale teraz to ten prípad nebol. Ten, infarkt a predčasný odchod zo svet, sa dnes asi naozaj stane. Nakoniec ale jeho spôsob odchodu z tohto sveta bude spôsobený tým, že sa udusí. A zas to bude jej vina. Jej hrdinský pokus o jeho záchranu odignoruje, ale namiesto toho ukáže to, že v skutočnosti v poriadku poriadnou dávkou sarkazmu, čo opustí jeho ústa, hneď ako sa prestane dusiť.* Treba totižto používať mozog. Neplánujem stráviť zbytok života za mrežami. Tak veľkú radosť ti nespravím. *Asi by reálne zavrieť nemali. Ešte nepočul o žiadnom členovi kráľovskej rodiny, ktorý by svoj život trávil v chládku za mrežami a nechce sa stať historickou raritou.* A čo je na mne skutočné? Všetko? Vidíš ma v mojej plnej kráse a moja duša je pred tebou nahá. Nič neskrýva. *Pokračuje podobným tónom. Nemôže predsa povedať niečo, čo by nebolo naplnené iróniou. Pokazilo by mu to imidž.* V tomto o tebe nepochybujem, drahá Kam. *Oplatí jej pri tom široký úsmev, ktorý ale v jeho prípade je čisto ojedinelá záležitosť, keďže väčšinou ostatných obdarúva len úškrnmi a poloúsmevmi. Pokračuje však ďalej vo vysvetľovaní, prečo je rod Schreave zatratený a čaká ho koniec.* V priebehu pár sekúnd si ma skoro pripravila o život a spôsobila si doživotné postihnutie môjmu autu. 5 dní v paláci...* zamyslí sa, čo by sa jej mohlo za ten čas podariť a prstami sa chytí za bradu, tváriac sa ako filozof pred tým, ako vypustil z úst, prečo je Zem guľatá.* ... masová vražda, požiar, explózia? Možno potopa? Invázia paranormálnej energie, ktorú omylom vypustíš z nejakej krabičky? *Uvažuje nahlas, čo by mohla spôsobiť, čím si pripomína, ako múdre bude sa od nej držať čo najďalej. Naozaj je rád nažive a ešte by rád strávil pár rokov na tomto svete.* Zistím, neboj. *Sľúbi jej, že venuje svoj drahocenný čas na objasnenie jej totožnosti. Možno by aj pokračoval vo vypočúvaní, ale to už, slečna Génius, objaví koho dnes skoro zavraždila a zničila mu auto. V celku ho prekvapí, ako ľahko si spojila dve a dve do kopy. Popiera to jeho teóriu, že sa v jej hlave skrýva mozog slepačích rozmerov. Zároveň ho štve, že on jej postavenie stále uhádnuť nedokáže.* /Možno by som si to meno mal teraz zmeniť. Alebo rovno aj identitu? Stať sa korunným princom z nejakého neobjaveného ostrova?/ *Po tom, ako zopakuje jeho meno, tak vykúzli dramatickú poklonu. Predkloní sa, natiahne ruku pred pred seba a zakrúti ňou. Tak to to robí princ, keď sa v Disney rozprávke ukláňa princeznej.* K Vaším službám, lady. *Prednesie ironicky a opäť sa narovná do plnej výšky, pri čom sa zas jeho oči skrútia v dolkoch.* Pokojne skús navrhnúť, aby to tam pridali. Moja rodina ti za to bude skutočne vďačná. *Podporí ju v tomto nápade a pridá ešte presvedčivé kývnutie hlavou.* Ale veľmi mi lichotí, že veľkosť môjho prirodzenia sa ti tak vryla do pamäti, že máš potrebu o ňom hovoriť každých 5 minút. Mala by si si dávať pozor, Kam, lebo za chvíľu budeš vyzerať, ako šialený stalker, ktorý mal v pláne do môjho auta nabúrať, aby sa so mnou mohol zoznámiť a potom nejakým spôsobom zo mňa stiahnuť nohavice. *Vypadne z neho za uši pritiahnutá teória o tom, že v skutočnosti mala diabolský plán a náhoda to rozhodne nebola.

Ale to už prichádza odťahovka, takže pokec pri káve sa skončí.* A to nám majú pomôcť oni? *Pýta sa trochu povýšenecky, ale aj neisto. Rovnako ako ona, aj on ide pomôcť s tým, aby aj jeho auto bolo naložené. Veľmi tým ľuďom nedôveruje. Nepotrebuje, aby urobili ešte väčšie škody. Ďalší škrabenec, preliačina a iné desivé veci. Radšej dáva pozor. Najradšej by ten nákladiak šoféroval sám. Preto je odtieň jeho tváre o niekoľko odtieňov svetlejší, keď je jeho auto tlačené na rampu. Ako by malo spadnúť na zem. To by bol posledný kopanec, ktorý by zavŕšil jeho pobyt tu, na zemi. Rovno by mu mohol vystrojiť pohreb, kde by sa s ním navždy rozlúčil. Nakoniec však svoj nápad o šoférovaní nákladiaku zavrhne, šoférovi povie, do ktorého hotela chce zaviesť, ale tiež dodá, kde najskôr vyhodiť Kam. Z nejakého dôvodu ju nechce nechať v blízkosti slizkého chlapa v strednom veku. Tí sú väčšinou zodpovední za hrozné veci, čo sa stávajú ženám. Až potom vlezie do auta. Cíti sa ako Super Mario, keď preskakuje všetky veci poukladané na zemi auta. Tvár sa mu skriví znechutením a na moment uvažuje nad tým, či je bezpečné sa vôbec oprieť o operadlo a čo všetko možné sa na týchto sedadlách muselo diať. Či si to tu ten podsadlitý šofér s niekým rozdával alebo koľko ľudí sa tu muselo potiť, aby tie sedačky získali takýto osobito nechutný puch. Je na ňom vidieť, že je trochu v kŕči a uvažuje nad tým, že vystúpi. A naozaj tak mal spraviť. Pretože v priebehu pár sekúnd sa udeje zaujímavá vec. V jeden okamih pozoruje fľaky na sedačke pred ním, uvažujúc nad tým, aký čistiaci prostriedok by mohol použiť na ich odstránenie, ak by sa niekedy ocitli v jeho aute, a v ďalšej sa už hlava Kam nachádza v jeho rozkroku. Prekvapením zaklipká očami a bolestne vydýchne, pretože Kam predsa len nie je pierko a mužské partie sú citlivé, ale potom nenasleduje naštvatá reakcia. Namiesto toho sa mu roztrasú kútiky úst a nakoniec nedokáže zabrániť smiechu, čo sa mu vyderie z hrdla. * Páni, ja som netušil, že si až tak zúfalá, že sa na mňa hodíš pri prvej príležitosti. *Prehlási, sledujúc ako sa pokúša dostať z jeho blízkosti a nenamáha sa jej v jej úsilí nejako pomôcť. Možno sa v jej trápení dokonca vyžíva, snažiť sa zabrániť tomu, aby sa jej opäť začal škodoradostne smiať. Pomôže mu v tom aj to, že mu opäť nakopne jeho citlivé miesto. Tento raz však nie svojou tvárou, ale nohou. Zahryzne si do jazyka, aby potlačil vzlyk a zmrazí ju pohľadom, pri čom ju rukami začne od seba odtláčať.* Ježiši, už chápem prečo máš nulový sexuálny život. Ty totižto každého chlapa zabiješ, skôr ako si stihne stiahnuť nohavice. *Vypadne z neho, čo pocit toho, ako sa ona trápne cíti, sa musí určite len znížiť.* Ale ak si chcela byť v mojej blízkosti, stačilo len povedať, Kam. Nemusíš na mňa padať? Niečo také robíte v Afrike? Je to váš zvyk? *Pokračuje vo svojich poznámkach a možno preto zasiahne karma. Pri tom, ako sa túto pohromu snaží dostať zo svojej blízkosti, omylom jeho ruka zablúdi k jej prsiam, za ktoré ju začne tlačiť preč. Nevie však, že sa dotýka práve tej časti tela, lebo nič reálne nevidí, keďže ju má pred očami. Vlastne je to ako by sa pred ním práve zotmelo. Až po pár sekundách si uvedomí, na čom mu spočíva ruka, tak ju alebo skôr „to“ pustí a odsotí ju preč, ako by sa popálil.* Bože! *To je jeho reakcia. Až po tom, mu napadne, či to odsotenie náhodou nebolo príliš silné a či Kam nevypadne z nákladiaku. Nie že by mu to vadilo. Len za to nechce byť zodpovedný on.* Prepáč. *Oplatí jej ospravedlnenie podobným tónom, pri čomu ruka zablúdi do jeho vlasov a zmätene si ich prehrabne. Pokúša sa v hlave si usporiadať jednotlivé udalosti, aby zistil, čo sa práve udialo a či si to len nevymyslel, pretože mu to pripomína nejaký trápny romantický film. Po pár sekundách k nej stočí pohľad, zadívajúc sa jej do očí a pobavene sa usmeje.*Až keď sa na ňu zadíva, tak si všimne tú zaujímavú kreáciu alias účes, ktorý jej na hlave vytvoril ten pád. V modrých očiach sa mu zjavia pobavené iskričky.* Ale rozhodne vyzeráš, ako niekto, kto práve opustil moju posteľ. *Natiahne k nej ruku a pár pramienok neposlušných vlasov jej stiahne na správne miesto. Po tom mu zas ruka spadne späť na sedadlo, i keď je priestor tak stiesnený, že sa jeho r ameno dotýka to jej. Možno aj preto má potrebu tento raz rozprávať on. Aby prestal myslieť na to, že pred pár sekundami cítil jej krivky na svojom tele a jej vôňu v jej nose. Zrazu je oveľa viac zhovorčivý.* Takže toto sa muselo stať, aby si konečne zmĺkla? *Pýta sa jej štýlom, že mal nejako inak ovplyvniť to, aby na neho spadla už o niečo skôr a prestala vypúšťať slová z úst.* A ja som si myslel, že jediný spôsob, akým to docieliť, je tvoje ústa nejako zamestnať. Ale som rád, že si mi takýmto spôsob ušetrila námahu. *Prehlási s náznakom irónie.*

*Uvědomí si, že si jen hrají. Většinou jí to nevadilo, slovní války a hádky, často v nich vyhrávala, jelikož dokázala vrátit jakoukoliv ironickou či sarkastickou poznámku a často i najít logické argumenty. S Marcusem ji to však kupodivu bavit přestává. Byl tak hrozně nepříjemný a předpojatý! Fajn, nezachovala se zrovna dobře, ale pokusila se k němu následně zachovat trochu přátelsky, aby zjistila, zda pod tou mrzutou maskou neleží například zajímavý a milý člověk. Podle ní si každý zasloužil šanci. Ale ono nic. Její snahu absolutně ignoruje a pokračuje ve svém přezíravém chování. Ale i ona má svou hrdost, a tak na jeho poznámky jednoduše přestává reagovat, i když její ironický úšklebek mluví jasně za to, že si z jeho slov nic nedělá a považuje je za zbytečná. Alespoň tak Marcus dostane ochutnat vlastní medicíny. Zvlášť když zjistí, že je to korunní princ Irska. To ten nos nahoru trochu vysvětluje. Lehce se pousměje, zvlášť protože on stále nemá ponětí, kdo je ona. A nepotřebuje mu to usnadňovat. Navíc si pořád připomíná, že ji nezná ani jako osobu, jeho hnusné poznámky ji tak nemusí zajímat. Byla věčně zakomplexovaná a věděla to o sobě. Navzdory tomu, že pořád mluvila a smála se, věci se jí upřímně dost dotýkaly, ale pokud nebyla zrovna rozhozená, většinou si uvědomovala, že soudit ji nemůže nikdo. A kdyby už, tak alespoň lidi, co o ní něco ví. Naštěstí je tu odtahovka a ona vyhodí dopité “kafe”. Pro jednou v duchu s Marcusem tak trochu souhlasí, zvlášť když vidí onoho muže, který odtahovku řídí. Místo přitakání si však už lehce unaveně povzdechne.* Slyšel jsi už někdy o “darovanému koni na zuby nehleď”? Buď vděčný za pomoc, když ji potřebuješ. Jinak se jí nedočkáš, až to bude jednou doopravdy potřeba. *Poví mu, i když neví, proč se vlastně namáhá. Mohlo by jí být jedno, co se mu kdy stane. Trochu ji pobaví, jak zbledne, když se s jeho autem manipuluje a ani neskrývá pobavený úšklebek. Sama se tolik nebojí. Chudák její auto stejně bude potřebovat přelakovat, nějaký ten škrábanec už by asi sneslo, ale hlavně, přestože onen odtahovák nevypadá zrovna k světu, očividně se ve své práci vyzná. Anebo měla jednoduše až moc velkou tendenci lidem věřit. Uvazování aut a vše kolem mu jde od ruky a za chvíli jsou připraveni vyrazit. Nechá Marcuse, ať nastoupí první, zvlášť protože se nemůže rozhodnout, co je menší zlo. Zda sedět vedle řidiče, co po ní lascivně pokukuje, anebo si sednout vedle Marcuse, který jí otevřeně opovrhuje.* /Volba dne tohle./ *Potřese hlavou a zvolí si Marcuse. Překvapí ji, když slyší, že mají nejdříve vyhodit ji. Palác je oklikou, navíc ona sama počítala s tím, že klidně ve městě vystoupí s ním a zavolá si na zbytek cesty taxi. Zdálo se to téměř jako milé gesto. Což na tom bylo právě nejzvláštnější. Možná právě kvůli překvapení nedává tak pozor a zamotá se jí noha do jednoho z lan na zemi. Následuje svéna jako vystřižená z nějaké komedie.* /Nazdárek, malý Marcusi./ *Pomyslí si ironicky, když se trefí do jeho rozkroku a velice rychle se odtahuje, přestože se díky tomu jen více zamotává. Panika a rozpaky však jednají za ni. Jeho smích ji na jednu stranu podráždí, taky by se mohl pokusit jí pomoc! Na druhou stranu je jím fascinovaná. Jedná se o tak přirozený, radostný zvuk, že skoro nevěří, že vychází z něj. Hluboký a hrdelní, hodí se k němu, a kdyby právě neumírala zahanbením, asi by jí samotné škubaly koutky čistě z instinktu a chuti se k tomu líbeznému zvuku připojit vlastním smíchem.* Haha... *Dostane ze sebe pouze. Pro jednou jí očividně došla slova. Možná kdyby projevil snahu jí pomoc, vyvaroval by se toho kopance, takhle mu to alespoň patřilo. Část jí doufala, že bude mít na tom stehně modřinu.* Nemám nulový sexuální život! *Ohradí se, což musí uznat i ona, vcelku pitomě. Štve ji ale, jak ji opakovaně připomíná to, že není zrovna žádoucí kandidátka na divokou noc. Baví ho ženám srážet sebevědomí?* /Neřeš to, je to idiot, hlavně se od něj dostaň pryč./ Jo, vážně mě láká se pokoušet svádět muže, který si o mě myslí, jak jsem pitomá a zoufalá. A on by se určitě nechal jen protože bych zamrkala řasami a řekla, ať si mě prosím přitáhne na klín a dobře mi to udělá, že? To jsi tak lehce k mání, že by ses snížil k tomu ochotně mě pustit do tvé blízkosti? Jinak si totiž zatraceně odporuješ potom, cos mě urážel všemožnými způsoby! *Dostává ze sebe rozčileně, ale za vztek pouze skrývá ponížení. Všechno to ze sebe vysype, zatímco vymotává svůj kotník ze zajetí provazu. Musí se tak k němu bohužel více přitisknout a chytnout se ho za ramena, ale nakonec vítězně nohu osvobodí. Zastane však ve své snaze se odtáhnout, když v ní naopak on pokračuje a jeho ruka se ocitne na místě, kde nemá, co dělat. Věnuje mu maximálně rozezlený pohled, ačkoliv ho on nejspíše nemůže vidět. Místo toho do ní strčí a ona tak tak zvládne zbrzdit pád na sedadlo vedle. Hlavou se celkem tvrdě praští do dveří, až má pocit, že na vteřinu doopravdy před očima vidí ty příslovečné hvězdičky.* Aaa... *Tiše vydechne a odtáhne se od něj, co nejvíc to jde.* Ty mi něco povídej o osahávání. A z tvý reakce by jeden soudil, žes na ženský prso sahal prvně, tak kdo má pak nulový sexuální život. *Rozmrká slzy. Díky bolesti ani nejsou její slova tak jedovatá jako jindy. Opatrně si sáhne dozadu na hlavu. Očividně z toho bude pořádná boule.* /Fakt skvělý./ Odpuštěno. *Poví nakonec na jeho promiň a shrne si vlasy do tváře, aby neviděl, jak moc ji tohle vzalo. Většinou nebyla tak nešikovná. A za tohle tentokrát mohla jen a jen ona. O to víc trapně jí bylo. Nejraději by se vsákla do té potřísněné páchnoucí sedačky a zmizela. Už teď ví, že se z ní stane hloupá historka, kterou se on bude ohánět, když bude vyprávět o tom, co vtipného se mu v Illei stalo. Až po chvíli se na něj dokáže aspoň úkosem podívat. Kdyby aspoň nebyl tak atraktivní. Ten lehce křivý pobavený úsměv v ní chtě nechtě vyvolal příjemné chvění a svírání, které ji donutilo pevněji sevřít stehna a přitisknout se ještě blíže ke dveřím, aby mezi ně dostala aspoň pár centimetrů prostoru. Nemůže však uniknout jeho vůni. Nečekala, že by kdy mohla litovat toho, že raději necítí vyčpělé pivo a motorový olej. Ostražitě ho pozoruje, když k ní natáhne ruku.* Štěstí, že ji nikdy opouštět doopravdy nebudu, takže své tvrzení na mě nebudeš moci spolehlivě porovnat. *Poví mu, doufá, klidným tónem.* /Kolik ti je, Kam? Patnáct?/ *Proč ho nechává, aby jí zastrčil vlasy za ucho v gestu, které se zdá příliš intimní a něžné na někoho, kdo před chvílí sahal na její ňadro a málem ji vyhodil z jedoucího náklaďáku. Rozpačitě si se zamumlaným díky sama pokusí zbytek vlasů nějak srovnat. Kdy tu tak zhoustla atmosféra? Potřebovala se od Marcuse vážně dostat dál. Nejspíš se praštila víc, než čekala, jinak by ji nenapadaly myšlenky jako ty, kdy si představovala, že jí místo srovnávání pramínků do vlasů vjede prsty a zakloní jí hlavu, aby ji políbil. A co teprve ta, kde si je obmotá kolem zápěstí, aby se prohnula v zádech a on do ní zezadu pronikl hlouběji?* /To bude těžký otřes mozku. Sakra./ *Tak se zamyslí, že sebou trhne, když promluví.* Kdybys to věděl dřív, saháš mi hruď dřív? *Odfrkne si pobaveně a potřese hlavou.* Zaměstnat? *Skousne si ret, než jí dojde, že nejspíš myslel to kafe, na které ji pozval.* Oh, hmm, no při pití můžeš pořád dost mluvit. Příště by tě mělo napadnout něco lepšího. *Podotkne a zahledí se z okna, tudíž si v odrazu všimne, jak se jí samotné rozšířili zorničky poznáním a hrůzou nad tím, co řekla.* Ne, že by mělo být nějaké příště! Žádné příště samozřejmě nebude. Já už nikdy nepotřebuju vidět tebe a ty určitě nepotřebuješ vidět mě. *Semkne rozhodně rty poté, co ho chvatně ujistí, že šlo jen o bezmyšlenkovitý přeřek. Naštěstí už se blíží k paláci.* Můžete zastavit, já to dojdu. *Poví nahlas řidiči. Nedivila by se, kdyby je předtím poslouchal nebo po očku sledoval ve zpětném zrcátku. Museli být lepší než nejnovější španělská telenovela. Když náklaďák zastaví, na vteřinu zaváhá. Mísí se v ní vážně dost emocí, rozpaky, uražení, vztek a pobavení. Dlouho toho necítila tolik naráz, ačkoliv si nebyla jistá, zda je to dobře. Obrátí se na Marcuse přelétne jeho tvář zamyšleným pohledem. Na vteřinu se zdá, že má v plánu něco říct, pak jí ale pohled klesne až k jeho rtům a sama se zarazí. Nechá si vteřinu. Mohla by udělat nějakou poslední pitomost. Anebo mu říct, že je jeden z nejhorších lidí, které poznala. Místo toho se odvrátí a otevře dveře.* Sbohem. *Řekne pouze a opatrně seskočí na vozovku. Tentokrát se jí alespoň nic nestane. Schválně se neohlíží ani nepodívá na náklaďák, který kolem ní projede. Jen vytáhne mobil a zadívá se do displeje, aby napsala kratší zprávu o tom, co se stalo své ochrance, které čekala, že dojede autem, zatímco ona ten kousek do paláce dojde pešky. Ani se nediví, že ji stráže takhle rozcuchanou na vteřinu ani nepoznají. Momentálně si připadá, že potřebuje hodně dlouhou sprchu, aby ze sebe dostala puch odtahového vozu, a hlavně smyla veškeré vzpomínky na tenhle příšerný den. Kéž by to tak fungovalo a mohla Marcuse spláchnout s vodou do odtokového kanálku. Tak nějak ale tuší, že ji bude hlodat vzadu v mysli ještě nějakou chvíli.*

*Necítil potrebu sa jej zapáčiť, zanechať dobrý dojem alebo odhaliť kúsok z toho, čo sa skrýva pod jeho „mrzutou maskou“. Prečo by mal? Pre neho bola len otravným stvorením so schopnosťou vypustiť z úst absolútne nezmysly a naštvať ho, i v prípade, keď ho hnev opúšťal. Možno mal sklon ľudí zaškatuľkovať príliš rýchlo. Priradiť im nálepku - „stojíš mi za moju pozornosť“ alebo „si len bezvýznamný zhluk atómov a rob si čo chceš“. Jej, nanešťastie, prischla tá druhá. Jasné, klamal by, ak by tvrdil, že sa mu istým spôsobom nezdala príťažlivá. Ak by ju stretol za iných okolností, je možné, že by striehol, koľko sarkazmu si dovolí prepustiť na povrch a nedovolil by sa ju uraziť. Lenže, nabúrala mu auto a to ju jasne zaradilo na odvrátenú stranu zoznamu. To zahnalo aj sympatie, ktoré mohla získať vďaka jej čokoládovým očiam a plným perám, ktoré len volali, aby ich niekto ochutnal. A síce by jej to v tejto chvíli nepriznal - všimol si, že predsa len IQ húpacieho koníka s ňou spájať nemôže. To, ako jednoducho odhadla jeho pôvod, vyznala sa v autách a s ľahkosťou dokázala jeho sarkastickú poznámku pochovať pod čiernu zem - to všetko to vyvracalo. No všetky tieto plusové body sa stali bezvýznamnými, ak si spomenul na jej zaťatosť, ktorá konkurovala až tej jeho a všetkým tým skvostom, čo jej vychádzali z úst. A netreba zabudnúť na to auto. A to, čo sa udeje vo vnútri nákladiaku, mu len potvrdí, že ju zaradil do správnej skupiny. Komu sa len podarí niekomu spadnúť tvárou do súkromných partií, keď ešte pred chvíľkou tvrdil, že sa k ničomu takému nikdy neuchýli? Zjavne jej. A to ho prinúti, aby jeho hrádzu kúsok povolil a z hrdla mu unikne nefalšovaný, pobavený smiech. Na moment uvažuje, či je skutočná a či sa mu len nesníva. Neponúka jej pomoc, ale namiesto toho sa zachová škodoradostne a nechá ju, aby sa z jeho blízkosti vyklieštila sama. Asi si ten kopanec, či dva, ktoré dostane zaslúži. Všetko pobavenie a dobrá nálada, čo sa v ňom na moment prebudila, je odviata preč, keď naňho začne kričať a robiť z neho hulváta bez štipky slušného chovania. Bohužiaľ, má pravdu. To však nie je ochotný priznať. Len zatne sánku a v mozgu mu šrotujú kolieska, aby vymyslel sarkastický smeč, ktorý by jej pravdivé slová poprel. Zamračil by sa na ňu, ale to sa nedá, keďže má pred sebou ešte stále rôzne časti jej tela, keďže sa pokúša dostať preč z jeho blízkosti.* Nič z toho, čo sa dnes stalo, mi nedalo dôvod, aby som si myslel opak. *Vypadne z neho po chvíľke uvažovania. Sú to možno ostré slová hraničiace až s krutosťou, ale ona sa dotkla jeho ega. Až zúfalo chce mať túto jazdu za sebou, aby na nešiku Kam mohol zabudnúť. Občas totižto z úst vypustila niečo, čo bolo pravdivé a jeho ušiam nie dvakrát sympatické. Tejto situácii nepomôže ani jeho nehoda s tým na aké miesto zablúdi jeho ruka. Nič také v pláne nemal. Len ju chcel dostať preč zo svojej blízkosti a rozhodne nie sa vydať na prieskum jej tela. Nie, keď už pri tom, ako sa ešte tam na ceste dotkol jej ruky, od neho odskočila, ako by bol malomocný. Možno aj preto ju od seba odsotí prisilno a keď počuje jej bolestné povzdychnutie prebudí sa v ňom obava, či predsa len nekonal príliš surovo. Otázku, či je v poriadku, zadusí na jazyku, skôr ako odtiaľ stihne uniknúť. Odpustí si ironický komentár a namiesto toho sa ospravedlní. Dnešok je pohroma nepredstaviteľných rozmerov. V minulom živote nemohol byť sériovým vrahom - musel spôsobiť vojnu alebo genocídu, inak nechápe, za čo ho osud trestá. Ale nedokáže mlčať a namiesto toho sa z jeho úst tlačia poznámky na inú tému, pretože je to istý spôsob, akým by mohol udalosti udržať vo vlastných rukách, nemyslieť na to, že pred pár sekundami bola v jeho blízkosti a že ich od seba delí pár centimetrov. Niečo, čo ho ale dokonale schladí, je to, keď si pripomenie, čo všetko dnes pred ním vypustila z úst. Ako napríklad to o erektilnej dysfukcii. Po tom sa občasný dotyk ramien alebo končatín v trasúcom sa aute zdá skoro až bezvýznamný.* Myslím, že si tým traumu ušetríme obaja. Bojím sa totižto, že by som ten stret s tebou neprežil alebo by som skončil na pohotovosti. *Popíše jej scenár, ako by sa podľa neho uberala noc, ak by v posteli skončili oni dvaja. Ale potom sa zahrá na jej osobného kaderníka, upraviac jej prameňov vlasov, aby jej nestáli na stranu. Je to možno malý pokus o ospravedlnenie za to, že ju pred pár minútami tresol o dvere auta. Ale zároveň ho prekvapí, aké sú hebké na dotyk. Skoro ako hodváb. A asi aké by do tých hustých kučier bolo, ponoriť svoje prsty, potom si ju k sebe pritiahnuť a konečne ju umlčať spôsobom, ktorý by jej zabránil jeho smerom hádzať ďalšie uštipačné poznámky. A potom tými rukami skĺznuť nižšie, skúmajúc ženské krivky jej tela... A presne pri tejto myšlienke od jej stočí pohľad a preberie sa z tranzu. Zas sa zamračí a nadáva si do bláznov, nechápajúc vlastným úvahám. Možno je tá jej šialenosť prenosná a ona ho nakazila.* Nie, doviedol by som ťa k nejakej trápnej situácie a tá by ti ukradla slová sama od seba. *Vysvetlí jej sucho, ako to myslel a zaryto sa vyhýba pohľadu na jej tvár, až do chvíle, keď použije to slovo - nabudúce. Prudko k nej stočí hlavu s nadvihnutým obočím.* Takže nabudúce? Takže ma naozaj sleduješ. *Kútik úst mu pobavene vystrelí dohora.* Ale nemusíš sa báť. Ja mám v pláne tento pobyt prežiť. To, že ťa už neuvidím, moje šance minimálne trojnásobne zvýši. *Odsekne a vysvetlí jej, aká veľká je chuť ju opätovne stretnúť. Asi by sa radšej hodil pod vlak alebo vyskočil z lietadla bez padáku, ako zas rozoberať ženské práva a to, že jeho mozog neobývajú mozgové bunky. Našťastie, utrpenie ich oboch sa blíži ku koncu - stoja pred palácom. Pozrie sa ešte na ňu, pretože sa mu zdá, že mu chce niečo povedať. Asi niečo pritiahnuté za vlasy, uštipačné a čím mu pripomenie jeho hrozné chovanie. Čo však absolútne nechápe, je to ako sa jej oči zastavia na jeho perách. V očiach sa mu zjaví zmätenie.* Zbohom. *Opätuje jej pozdrav. Ona sa možno už neobzrie, ale on od nej neodtrhne pohľad, až do chvíle, čo nákladiak neopustí priestory pred palácom a ona sa nestratí z dohľadu. Sťažka si povzdychne a klesne do sedadla, i keď sa pred tým obával, čo všetko sa na ňom muselo stať. Stretnutie s ňou ho vyčerpalo, zbavilo dobrej nálady a dokonale vyviedlo z miery. Hlavne to, ako dokázala byť tak otravná a príťažlivá zároveň. A ako sa jej podarilo ho uraziť a skopnúť jeho ego z nebeských výšin i s minimálnou snahou. Naozaj dúfa, že to zbohom bolo doslovné a že jej hnedovlasá šiška padla do jeho cesty prvý raz a tiež posledný.*

*Když mu dopoledne Hurley napsal celkem se zděsil, že něco posral. No nakonec se ukázalo, že to bylo kvůli té peněžence, co mu Nicolas plánoval dát v baru, až by ho tam potkal. Nyní se však už převlékal a i s brašnou pak vyrazil ven do ulic. Přesněji tam, kde momentálně teď Hurley žral pizzu. Pravděpodobně sýrovou, ale kdo ví. Jeden se mohl občas mýlit. Z dálky mu zamával, když ho už měl na očích.* Áhoj. *Usmál se a hodil mu peněženku.* Příště ti tolik chlastu nenaleju.*Řekl rozhodnutě.* Brzy bys tam zapomněl i sám sebe.

*Poté co se probudil po noci strávené baru si při hraní se svojí dcerou uvědomil že nechal peněženkou plnou hotovosti a jeho tučně nabitou kartou v baru. No měl štěstí že barmana ten večer dělal Nicolash a ten si ho moc dobře pamatoval. Když si tedy jeho dcera dávala polední spánek vyrazil si pro svojí peněženku a nakonec cestou vzal i pizzu.* /Nějakou odměnu si zaslouží./ *Po nějaké chvíli kdy se motal uličkami uviděl Nicolashe jak na něj mává.* Nazdar. *Usměje se na něj a nese v ruce dvě krabice pizz.* Neplatí náhodou pravidlo náš zákazník náš pán. *Ušklíbne se na něj a rozhodně si nehodlal omezovat dávky alkoholu.* Ale nezapomněl. *Mávne rukou a položí pizzu na lavičku.* A nerej nebo ti nic nedám. *Ušklíbne se na něj a odklopí víko krabice.* Vypadá celkem slibně. *Vezme si kousek sýrové.*

*Hurley měl vskutku štěstí, že peněženku v baru zapomněl když měl Nicolas směnu. Kdyby jí měl někdo jiný, už by asi něco utratil. Samozřejmě, že se dali v baru najít i slušní lidé, ale to nebylo zrovna časté. No a co teprve strip club. Tam jich ubývá mnohem víc. Z dálky na staršího kamaráda zamával a pak ho i pozdravil.* Jo, ale když už měl daný zákazník dost, můžeme mu další odepřít a vyhodit ho. *Uculí se, což následuje smích. Tohle směli, ale většina lidí si to stejně hlídalo, nechtěli přeci spadnout na beton.* Zapomněl. *Ušklíbl se.* Fajn už mlčím! *Znovu se zasmál.* To vždy, navíc je ještě teplá. *Vezme si pomalu jeden kousek.*

Máte aspoň nějako měkkou matraci kam ty zákazník vyhazujete. *Poušklíbne se. Jistěže bar mohl zákazníka kdykoliv vyhodit, ale jeho většinou nevyhazoval nikdo. Byl přeci princ a navíc když zavítal do baru většinou tam nechal spoustu peněz a peníze se vždycky hodili.* A i kdybych tam zapomněl sám sebe tak se jednou najdu. *Toto byla dost smysluplná věta obzvláště z úst prince. Občas mlel kraviny.* Teplá pizza je životní láska. Ta studená nebo přihřáta už nikdy není tak dobrá jako ta co jí vytáhnou z pece. *Studenou pizzu nesnášel jako nic jiného. Vzal si další kousek.* Ty máš vlastně prázdniny že jo? *Vzpomněl si že teď skončil školní rok. Teda pro něj nikdy žádný školní rok nebyl když se vzdělával v paláci* Závidím ty prázdniny. Taky bych si nějaký dal. *Jako princ měl vždycky dost práce* Co máš v plánu přes léto?

Ne, nemáme. Dopadnou hezky na tvrdou zem. *Uculil se jako andílek. Sám už pár hostů takto vyhodil. Chtějí vydělávat, ale zase nechtějí mít v baru takové ožralé hovada, co pravděpodobně ani nezaplatí svoji útratu.* Nebo tě já vyhodím a věř, že s tím nebudu mít vůbec problém. *Ušklíbl se. Možná by to bylo těžší, ale zvládl by to. Aspoň nějak. Možná by ho kapku otlukl, ale to by vlastně ani nevadilo.* Naprosto souhlasím. *Přikývne, přičemž si už jeden kousek vzal a kousl do něj.* Jop. *Přikývl, zatímco jedl pizzu. Hned jak mu v puse zmizel zbytek onoho kousku pizzy, co si vzal, vyndal vlhčené ubrousky a utřel si ruce. Pak jen vyndal z brašny vysvědčení ve složce.* Můžeš se podívat, tohle bys dostával každý školní rok, kdybys do školy chodil.

Ani pro VIP hosty? *Ne že by se mu chtělo přistát na tvrdé zemi. To by bolelo hlavně na záda.* To chci vidět jak mě vyhodíš opilého když se nebudu chtít zvednout. *Pozasměje se. Hurley měl skoro dva metry a nějaký to kilo taky takže on se úplně nedal čapnout za triko a vyhodit. Obzvlášť když byl Nicolash tak o dvacet centimetrů menší než on. Taky si dá další kousek pizzi a pomalu ale jistě začíná mizet.* Jakou máš nejradši? Teda jestli to není Hawai? *Zeptá se s pozdviženým obočím.* Mě nejvíc jede salámová, ale tu neměli. *Zatváří se smutně.* A pizza s houbami je naopak zlo světa. *Docela dobře se bavil.* Tu bych zakázal prodávat. *Řekne sarkasticky rozhodnutě. Pak se zajímal o Nicolashovi prázdniny. Sám by je bral taky hned všema deseti. Když mu podá vysvědčení chvíli na něj kouká a prohlíží papír. Ne že by o zajímali známky.* Zajímaví. Vyplatí se to tisknou každý rok? Hele ty známky to se bere vážně nebo to je jenom tak na památku? *Známkovací systém neznal. Hold ho tohle minulo.*

*Zavrtěl hlavou. Kde by pak asi lidé procházeli? Tu matraci by museli schovávat každý den. No bylo by to k něčemu? Ne. Jen zbytečná námaha.* Já to určitě dám a jako důkaz budu mít kamerový záznam. *Zasměje se. Určitě by to nějak dal, vždyť vyhazoval už dost lidí. Tak proč by se mu nemělo podařit vyhodit i Hurleyho? Nicolas si věřil dost.* Je to Hawaii, uhodl jsi. *Spokojeně se usmál. Hawaii přímo zbožňoval.* Jo, nápodobně. Ryby ještě snesu, ale houby? Jaký blázen toto vymyslel? *Zavrtěl hlavou.* Hodně lidí to vážně bere, bez nich bys se na svoji vysněnou školu nedostal. A nejspíše ne, teď se dají známky z předmětů zjistit přeci elektronicky, bůh ví proč se to furt tiskne, ale asi to bude na tu památku. *Kývl a koukl na jeho společnost.* Máš tu sýr. *Vytáhl z brašny papírový kapesník a natáhl se k Hurleymu. Z koutku rtů mu setřel sýr, pak se na chvíli zadíval na jeho rty, než sebou trhl a raději se vrátím zpět na své místo.*