Ulice v LA

*Zabalený v teplém kabátě a v těžkých botách bloudil ulicemi LA. Chtěl vytáhnout Wyatta někam ven. Od začátku té hloupé Selekce ho pomalu ani nevídal a ani nevěděl proč. Dřív se přeci jen potkávali častěji a Korjovi to dost chybělo. Poslal Wyattovi rychlou zprávu, že by se rád sešel a že na něj počká na jedné konkrétní křižovatce. Doufal, že tu teď nebude moc lidí, když stejně všechny ty holky odjely někam pryč. To by tu pak nemuselo být ani tolik novinářů, kteří se dychtivě snaží ulovit nějakou žhavou novinku s paláce.* /Jenom dobře, že se ty holky jely bavit někam jinam,/ *pomyslí si. Ruce zastrčí hlouběji do kapes kabátu. Neměl sice při svém studiu a práci v lékárně nějak moc času, ale když už se mu nějaký uvolnil, chtěl ho prožít se svými nejbližšími přáteli. A ať ho tak Waytt bral či nikoliv, pro Korju to velmi blízký přítel byl. Právě z důvodu svého dost mizerného časového rozvrhu ho ani neozval na něco ostřejšího. Akorát by se sám opil do němoty a v pondělí by byl naprosto nepoužitelný. Zvlášť pak, když se zítra plánuje skoro celý den učit.*

*Dlouho Korku neviděl, hlavně protože měl pletky s Jižany. Hlavně s Austinem, synem Daleyzy Terrence. Byl to jeho kamarád už odmalička a doufal, že by mu stihl i přijít na narozeniny, kde hodlal Korjovi, jeho přítelíčkovi, povědět, co k němu skutečně cítí. Avšak s tím, že jej chtěl již zmíněný chlapec vidět dnes...no nebyl si jistý, jestli to neproflákne ještě dnes. Šel tedy s kytarou na místo,kde se měli sejít. Když tam dorazil zaklepal vyššímu na rameno. *Ahoj*pozdravil jej.*

*Zaklepání na rameno ho vůbec nevylekalo. Byl rád, že toho kluka zase po dlouhé době vidí. Na tváři se mu rozlil veselý úsměv a v očích mu pohrávaly veselé plamínky. Přátelsky ho vezme okolo ramen.* „Ahoj, kdybych věděl, že mi budeš hrát, vymyslel bych teda lepší místo,“ *pozdraví ho s úsměvem od ucha k uchu. Svá slova myslel vážně. Korja sám sice zpíval i hrál mizerně, ale hudbu ostatních poslouchal moc rád. Nestávalo se často, že byste ho mohli potkat bez nějakého přehrávače a sluchátek, které mu vykukují z kapsy. Ostatně ani dnes tomu také nebylo jinak.* „Jsem mizerný v plánování, máš nějaké místo, kam bys chtěl zajít?“ *zeptá se. Ano, plánovat cokoliv, pro něj byl skoro nadlidský úkol. Už jen najít si ve svém časovém plánu místo na něco jiného než školu a práci bylo náročné.* „A co jinak dělá můj nejoblíbenější hudebník?“ *zazubí se na Waytta. Docela mu chyběly chvíle s ním a rád by věděl, kde se jeho kamarádíček celé dny toulá.*

*Jakmile narazil na Korju zaklepal mu na rameno, avšak měl původně v plánu ho obejmout. Dlouhou dobu jej neviděl a když už se mu pohled na něj naskytl chtěl dát svoji radost najevo. *Ne, klidně ti zahraji tady, mám takový pocit, že toto místo není špatné.*zavrtěl hlavou, kterou pak mihl k páru krabic. *Navíc to tu potřebuje nějak oživit zlatíčko*poslední slovo zašeptal s pohledem zabodnutým do země. Na jeho další otázku se bál odpovědět. Nechtěl mu moc říkat co se mu vlastně stalo, nutilo by jej to brečet, což nechtěl. Hlavně né před ním. *No... ono...*sedl si na jednu z krabic, přičemž si nervózně pohladil krk a pak si prohrábl frustrovaně vlasy.*je toho plno co se stalo*nervózně si začal hrát s prsty.*a taky je to na dlouho*dodal.*

*Culil se jako měsíček na hnoji.* „To zní jako plán,“ *prohlásí s úsměvem od ucha k uchu. Jeho přítomnost ho vyloženě bavila. Když Waytt promluvil znovu a oslovil ho zlatíčko. Překvapeně zamrkal, ale to si do země hledící mladík asi stejně nevšiml. Korja si teď trochu nebyl jistý, jestli mu vůbec správně rozumněl. Nakonec došel k závěru, že už slyší i to co není, že je to jeho blbost.* „Víš, že na tebe mám vždycky času dost, tak si sedneme támhle na lavičku a můžeš mi buď něco zahrát nebo odvyprávět svoje zážitky,“*navrhne nakonec. Stále s rukou kolem jeho ramen ho dovede k lavičce, na kterou se společně posadí.*

*Usmál se. Hned byl šťastnější, když jej znovu viděl. *To je plán a ne, nepřeslechl ses*zavrtěl hlavou. Viděl jak důmá nad tím jestli jej zlatíčkem opravdu nazval, nebo jestli si to jen jeho mozek nevymyslel. * Ale to není něco, co bychom měli řešit, ne? *Uchechtl se. Doopravdy v tom neviděl pointu. *Dobře, dobře...*kývl se značnou změnou v hlase. Dělalo jej to nervóznějším víc než předtím. Blbě se mu o tom mluvilo.* Jeden Seveřan...sledoval mě nějakou dobu a pak jak jsem šel domů ze školy... zatáhl mě do uličky, kde se mě snažil svléct. Byl jsem v šoku a do školy se zbraně brát nesmí, proto jsem se musel ubránit jen pomocí šutru. Pak, o dva dny později jsem ten pocit cítil znovu, proto jsem odešel za svým kamarádem, u nějž se nakonec ukázalo, že je člen královské rodiny... prostě se toho stalo moc.*vyvalil vše na něj.*

„Jestli se tím zabývat nechceš, tak nemusíš,“ *v jeho očích se rozehrají veselé plamínky.* /Proč se mi tohle sakra líbí?! Vždyť je to přeci Waytt,/ *nejradši by si vrazil facku, aby se z toho sám trochu vzpamatoval. Možná jen sám sobě nechtěl přiznat, že když ho takhle oslovil jeho nejlepší kamarád, že to není jen sen nebo noční můra. Ani tím si pořádně nebyl jistý. Dál bez řečí poslouchá jeho slova. V jeho očích se střídá smutek se strachem a vztekem. Je čitelný jako otevřená kniha. Tušil, že teď slova nebudou zřejmě to pravé ořechové. Nahnul se k Wayttovi a lehce ho obejmul. Dával dobrý pozor, aby při tom nepoškodil jeho kytaru, to by opravdu nechtěl.* „Měl si náročné období,“*řekne jen. Na víc se a si ani nezmůže.*

*Zavrtěl hlavou. Když už se jej na to ptal hodlal mu to říct. Avšak nervozita uvnitř něj už pomalu přetékala. Byl tedy rád, když si mohl v klidu sednout a povyprávět mu vše důležité. Sám se přitom klepal jak kdyby po něm šel wendigo. Nechtěl na to pak víc vzpomínat. Prostě mu to jen vše vylíčil. Jakmile jej pak Korja objal mírně se začervenal a na jeho slova kývnul. Uklidňovalo jej to. Proto ho i objal nazpět.*J-jo...*zašeptal, načež jej objal mnohem pevněji jak předtím. *Jak ses měl ty?*stočil řeč k jeho společnosti. Nechtěl, aby to byl jen on, kdo tu mluvil.*

*Jen se na něj povzbudivě usmíval a pohledem se mu snažil dodat vlnu pozitivní energie.* „Vždyť víš, že jsem tu pro tebe,“ *usměje se. Rád by věděl víc, ale nemůže přeci Waytta do něčeho takového nutit.* „Já, nic moc, pořád to samé. Práce, škola, učení a pořád dokola. Už bych potřeboval změnu, někam vypadnout, jinak mi z toho začne hrabat,“ *přizná popravdě. Byla to sice rutina, ale i tahle neustálá rutina ho pořád dokola nebavila a v poslední době unavovala. Připadal si z toho neuvěřitelně vyčerpaný.* „Občas si říkám, že se sbalím a někam vypadnu, ale pak vidím tu hromadu věcí, a ten sen, že ze mě opravdu bude lékař. Prostě to nemůžu jen tak zahodit. Ale jednou bych to asi chtěl uskutečnit. Ne úplně zmizet, spíš si jet někam na chvíli odpočinout,“ *rozpovídá se nakonec víc než by měl. Oproti Wayttovým problémům to byla blbost, ale asi to prostě chtěl a musel říct.*

*Pokýval hlavou, načež se stále snažil tak nějak uklidnit a zapomenout na vše zlé, špatné. Byl rád, že tu pro něj Korja byl.*To vím*Přikývl.*/A jsem za to rád/*pomyslil si, načež kývl a zaposlouchal se do Korjova hlasu. Chápal jej. Škola byla skutečně obtížná a to platilo i u něj. Hudba byla rovněž náročná záležitost. Avšak je to lepší jak medicína. *Stejně jako Austin máš i ty u mě dveře otevřené. *Usmál se, načež kytaru sundal že svých zad a opřel ji o lavičku. Následně se otočil ke Korjovi a zadíval se mu do očí. Usmíval se, po dlouhé době upřímně. Vzal jej za ruku a propletl si s ním prsty. *Chyběl jsi mi. *Zašeptal a druhou rukou si prohrábl vlasy. *Za pár dnů mám narozeniny... přijdeš?*podíval se mu do očí.*

*I on byl vděčný za to, že je pro něj Waytt stálou psychologickou podporou. A tak tomu bylo i když zrovna nebyl v jeho blízkosti. Takoví lidé, jako pro něj byl Waytt, můžou být pryč třeba i několik let a pak, když se vrátí, je pro ně připravené naprosto stejné místo, jako které opustili.* /Austin? Austin? Toho bych asi měl znát,/ *no, zatím to nechal být. Očima zabloudil ke kytaře a pak zase k Wayttovi. Jeho ruce nevěnoval pozornost. On sakra neměl nejmenší tušení, co s tím dělal. Trochu se v něm přálo to, že je to přece jeho nejlepší kamarád a zároveň to, že se mu to vlastně líbí a klidně by bral i trochu víc.* „Ty mě taky, Waytte. A přijdu moc rád,“ *povzbudivě se usměje na svého společníka.* „Mužů ti nějak pomoc s přípravou? Něco sehnat nebo udělat?“*navrhne. Rád by mu s něčím pomohl, když to teď tak dlouho nedělal. Jejich ruce stále nechává propojené a příjemně se na svého nejlepšího kamaráda usmívá. Tak nějak byl v tento okamžik šťastný. Ani zima na něj nemohla.*

*Ten fakt, že se znají dlouho se nedá přehlédnout a proto si ho Wyatt i hodně váží. Stejně jako Austinovi i jemu byl ochotný otevřít náruč a uvítat jej u sebe doma. Vlastně ho i k sobě v budoucnu plánoval vzít. Proč by taky nemohl? Vždyť to byl jeho byt. *Nene, narozeniny s rodinou oslavím dřív a tebe pak pozvu do bytu. *Řekl a jeho ruku pustil, aby si pak začal hrát s jeho prsty.*Asi bych mohl něco zahrát, když už tu mám tu kytaru, že?*usmál se, načež vzal do rukou pouzdro, z nějž kytaru vytáhl. *Zahraju ti něco svého. *Řekl, když už ladil kytaru, na níž hned na to začal hrát. *I said, "Oh, don't tell me that"*podíval se na Korju s úsměvem*How you telling me you love me then you take it back. What's love? Can you tell me that? If I gave you the world would you give it back?*svůj pohled nadále přesunul na kytaru.*

*S nadšením přikývne. Hudbu měl rád a takhle naživo to bylo vážně super. A Wayttova hudba byla snad ze všech ta úplně nejlepší. Zavřel oči a na chvíli se jen zaposlouchal do melodie. Opravdu docela dlouhou chvíli mu trvalo, než začal vůbec vnímat slova. Překvapivě zamrkal, jeho mysl šrotovala jako blázen. Nevěděl, jestli je vůbec možné, aby tuhle písničku vybral Waytt schválně. Zase zavřel oči a snažil se tyhle myšlenky vyhnat z hlavy. Byla to hloupost.* /Korjo, jen písnička, jen písnička, náhodný výběr, sakra,/ *stále se zavřenýma očima vyhnal tyhle pomatené myšlenky z hlavy a raději se dál věnoval melodii. Slova se snažil vytěsnit, ale právě tím je začal vnímat ještě třikrát víc. Jeho dech byl klidný, úplně vyklidněný. Teprve poté, co se jeho myšlenky ustálily, konečně oči otevřel. Na tváři mu hrál nanejvýš spokojený úsměv a jeho pohled byl víc než příjemný. Pohledem přeskočil z šikovných prstů, které tvořily akordy, na Wayttovi oči. Spíš podvědomě v nich pátral po vysvětlení, které kdo ví proč, možná ani nechtěl.*

*Dlouho přemýšlel nad tím, kterou písničku má vybrat. Nakonec se však rozhodl pro jednu z kratších a s velmi pěknou tématikou, láskou. Podle něj to byla nejlepší píseň nejen pro tuhle chvíli plné radosti, ale dokonce i jeho nejhezčí, co kdy složil. Vytáhl tedy kytaru z pouzdra a rychle si ji doladil. Nechtěl aby zněla falešně. Dál už se však soustředil jen na hudbu, jež kytara začala vydávat hned jak začal na ni hrát. Následně i rozezněl svůj hlas. Hodně to prožíval. Sem, tam se i podíval na jeho společníka.*Like oh-oh...Can you tell me where the love go? Is my heart on my sleeve or in your coat? I just wanna know baby where the love go.*Celou dobu se usmíval. Navíc se víc začal dívat na Korju, aby z jeho tváře zjistil jak moc se mu jeho zpěv líbí. Poté, co písničku dohrál kytaru schoval zpět do pouzdra.*Už půjdu, musím ještě dát psovi*hlesl, přičemž se na chvíli zadíval do mladíkových očí. Těžko pak odtrhl od něj zrak. Avšak mu chtěl lásku projevit až na narozeninách, takže sebou cukl a zvedl se*Dám ti pak vědět*přehodil si pouzdro přes záda*Ahoj*zamával mu a pak už zmizel z jeho dohledu zpět domů.*

*Zavřel oči a nechal se unášet Wayttovým hlasem. Byla to po něj opravdu nádherná chvilka, škoda, že musela brzo skončit. I po zaznění posledního akordů zůstával na Korjově tváři nad míru spokojený úsměv. Pomalu otevřel oči, aby svým pohledem vyhledal ty Wayttovi. Byl moc rád, že se zase mohli po dlouhé době vidět a domů se mu teď zrovna dvakrát nechtělo. Ještě chvíli mu trvalo, než zaznamenal všechna jeho slova.* "Ano, určitě, dej mi vědět, měj se," *vesele za ním zamával. Ještě chvíli zůstával sedět na lavičce, jakoby mohl znovu zachytit atmosféru svého soukromého koncertu, který již ovšem dávno nenávratně skončil. Zabalil se víc do svého kabátu a vyrazil na nedlouhou cestu do lékárny, kde na něj ještě čekala práce.*

*Zdejší podnebí jí přišlo domácky povědomé. Stejně suchý vzduch, který při dýchání občas řezal v hrdle a horko, jež si vždy vlezle našlo cestu, nehledě na to, kolik jste na sobě měli či neměli oblečení. V Africe to bylo podobné, přestože zdejší město páchlo též více smogem, než byla zvyklá, a tak si spolehlivě nemohla namlouvat, že je stále doma. Bylo to však podivně osvěžující. Už tomu bylo snad dva roky, co naposledy mohla vycestovat. S Darenem přiletěli sotva před pár hodinami. Už se stihla ubytovat a vyzvednout si svého miláčka. Aston Martin DB11 v metalově modré barvě. Dostala ho k loňským narozeninám a nedala na něj dopustit nejen pro ten přitažlivý vzhled, ale hlavně pro typické tiché předení motoru, vůni kůže v interiéru, hladkost chodu a rychlost, kterou z auta dokázala vyždímat. Putoval sem lodí a naštěstí brzy zjistila, že nemá ani škrábnutí, a tak ho může vzít na projížďku, aby mohla trochu prozkoumat zdejší město a okolní krajinu. Na sobě má plátěné kalhoty béžové barvy, které končí nad kotníky a k tomu jednoduchou bavlněnou bílou halenku. Na nohou světlé tenisky, v kterých se jí bude dobře řídit. Vlasy si nechala rozpuštěné, přestože jí kolem obličeje tvořily nezkrotnou hřívu, místo aby v něžných vlnách splývaly na ramena. Ještě sluneční brýle a je vybavená. Přestože by ji klimatizace zchladila účinněji, raději trochu otevře okýnko, aby si mohla užívat vítr. Z rádia se linou staré oldies songy. Cítí se konečně zase trochu šťastná, poslední dobou měla pocit, že se trochu dusí. Rozhodně potřebovala vypadnout. Po procházce v centru stočí svou cestu za město. Jede po hlavní ulici směrem na východ. Domů zde ubývá a jde trochu vidět, že se jedná o více chudinskou čtvrť. Pokud by měla být upřímná, nedávala dostatečný pozor. Před křižovatkou sice zpomalila, vzhledem k tomu, že zde nebyl semafor, ale jelikož jela po hlavní, nelámala si tolik hlavu s tím, aby se rozhlédla. Když si tudíž periferním viděním všimla blížícího se auta a dupla na brzdu, bylo už příliš pozdě. Trhlo to s ní, pás se jí téměř bolestivě zakousl do ramenou a hrudi, ale náraz zněl a vypadal hůře, než jaký doopravdy byl. Skřípění kovu ustalo, airbag se nespustil. Těžce vydechla a uklidnila třesoucí se ruce. Rychle se odpoutala a vystoupila z auta. S těžkým srdcem obhlédla škody.* /Ah ne.../ *Položila ruku na rozpálenou kapotu. Na pravé straně byla dost promáčklá, světlo rozbité a mohla jen doufat, že se nestalo nic zlého motoru uvnitř.* /Který kretén?/ *Nakvašeně zatnula čelist.* Sakra práce! Víte vy, co znamená hlavní ulice? Že mám přednost! Jako že hlavně nech to auto projet a nenabourej ho jako naprostej idiot! *Dostane ze sebe zvýšeným hlasem a poprvé odvrátí pohled od bolestného výhledu na její raněné poničené auto, aby zjistila, komu to vlastně nadává.*

*Lietadlo v slnečnom Angeles pristálo ešte včera. Keďže ale dorazil uprostred noci, zatiaľ z nového kráľovstva pozná len letisko, vnútro čierneho džípu, čo ho viezol do hotela a potom štyri steny svojej hotelovej izby. Z nej odvčera nevystrčil nos. Mal totižto veľmi dôležitú úlohu - presunúť obrovskú kopu papierov z jednej strany stola na druhú. To sa mu úspešne podarilo. Namiesto naľavo sa kôpka, ako Šikmá veža v Pize, týčila na opačnej strane. Povinnosti princa ho neupustili ani v Illey. Neprišiel si sem predsa váľať šunky a chytať bronz. No ale po niekoľkých hodinách, čo sedenia za stolom, sa minie aj jeho práca a on zrazu zostáva bez zamestnania. A to si nesmie dovoliť. Nečinnosť znamená premýšľanie a to nikdy nevedie k ničomu dobrému. Preto, bez priveľkých úvah, si prehodí na svetlé tričko koženú bundu. Nie je to outfit, ktorý by sa hodil na prezentovanie svojej krajiny, ale veď teraz nemá v pláne zvítať sa s celým klanom Schreave, vrátane ich babičky z druhého kolena. S kľúčikmi od svojho Maseratti vypadne von. Dve gorily so vzrastom King Konga zotrasie ešte v hoteli. Chce byť sám, i napriek tomu, že absolútne netuší, kam pôjde. Je si istý, že jeho brat, Hurley, už vymetá nejaký bar a hrá sa na prieskumníka nohavíc inej osoby. On dnes na podobné aktivity nemá chuť. A popravde? Ani na svojho brata. Preto nasadne do svojho auta, otočiac kľúčiky v zapaľovaní a po chvíľke sa už auto kĺže po uliciach Angeles. Auto si sem nechal poslať ešte pred pár dňami. Rád všetko plánoval a vo veciach si držal systém. Zdá sa mu trošku mätúce, že šoféruje auto na ľavej strane cesty, ale nie je žiadny amatér, takže nepredpokladá, že by dnes skončil v stĺpe a jeho drahé auto na šrot. No asi by sa mal už konečne naučiť, že predpokladať by nikdy nemal. Osud sa s jeho očakávaním vždy rád pohrá. Oči má zapichnuté pred sebou, ale na moment skontroluje aj spätné zrkadielko a odraz v ňom. Preto si nevšimne debila, čo sa mu vrúti do cesty. Stane sa to v priebehu niekoľkých sekúnd. Ako v spomalenom filme. Ak by sa k nemu teda pridali nadávky a zúfalé točenie volantom. Vlastne jeho snaha neskončiť v neďalekej lampe, sa môže zdať celkom úsmevná. Hlavne keď sa pri tom tvári ako závodník Rally Dakar. No je neskoro. Narazí a prudký tlak ho hodí do jeho sedadla. Pripomína žuvačku, ktorá sa natiahne tam a zas naspäť. Všetok ten kolotoč však nakoniec skončí. Pár sekúnd mu trvá, kým sa spamätá, ale popri tom, ako sa vracia do reality, priamo úmerne stúpa aj jeho hnev. Jeho duševnému pokoju nepomôže ani airbag, ktorý mu vypáli z ničoho nič do tváre.* Kurva! *Vykĺzne mu z úst a potom ešte niekoľko lichotivých slovíčok, ktoré boli našťastie utlemené sklom. Nejako sa z auta vyhrabe, hoci airbag tlačiaci do jeho hrude mu s tým nepomáha. Prvý pohľad venuje kapote, ktorá je totálne na šrot. Chce sa mu plakať. Pripadá si ako rodič, ktorý pozoruje svoje polámané dieťa ležať niekde na zemi. Podíde k nemu a skoro s láskou prejde po zvlnenom plechu jeho „miláčika“. Absolútne si neuvedomuje existenciu tej hroznej osoby, čo to spôsobila. Potrebuje pár sekúnd na to, aby to spracoval. Keď keď počuje ženský hlas kúsok od seba, stočí k nej pohľad modrých očí, z ktorých mu lietajú blesky.* Hm? *To je prvý zvuk, čo jej venuje. Založí si ruky na hrudi a zbehne ju pohŕdavým pohľadom, ako by ju chcel zatlačiť do tej asfaltu a vytvoriť z nej placku, ktorá by nemala šancu ohrozovať na vozovke ďalších nevinných ľudí. Díval by sa na ňu samozrejme inak, ak by sa stretli za iných okolností. Potom by skôr pozornosť venoval pekným krivkám jej postavy.* Čože? *Opýta sa jej ešte raz, či správne vypotila zo svojich úst a skrúti kútiky úst v malom úsmeve, pretože uvažuje nad tým, ako niekto môže byť tak nevšímavý a možno až hlúpy.* Takže ja som ti mal dávať prednosť, hej? *Pýta sa jej posmešne a potom hlavou kývne k stopke, čo je ani pár metrov od nich.* Moja drahá, ak si si nevšimla tú veľkú červenú tabuľu, na ktorej si mala zastaviť, mala by si vrátiť papiere alebo ísť k očnému, pretože si asi slepá. *Vmetie jej do tváre a potom na ňu namieri prst.* Bola to tvoja chyba, takže mi každý centimeter toho auta preplatíš. /Hoci sa asi sa do konca života zadlží, ale mne je to ukradnuté./ *Pootočí hlavu k jej zničenému autu.* Ak je pre teba ťažké položiť nohu na brzdu, mala by si šoférovať niečo bezpečnejšie. Taký minivan. Aby si ťa všetky autá stihli dopredu všimnúť pred tým, ako tvoja kapota skončí na tých jej. *Vysmeje sa jej znova.*

*Přála si jen krátkou projížďku, nic víc, přičemž si s sebou odmítla brát ochranku. Nesnášela, když je vždy spatřila ve zpětném zrcátku. Vzhledem k tomu, že je ale uměla zatraceně dobře setřást, už ji v autě nedoprovázeli, pokud slíbila, že zůstane v autě. Nedodržela to, samozřejmě. Ale nebyla korunní princeznou, na její bezpečí se možná dbalo, ale rozhodně ne takovým způsobem, jakým si toho musel užívat Daren. V tomhle ohledu mu neměla, co závidět. Vždycky byla pozorný řidič, ale nechala se ukolébat prázdnou cestou, už deset minut nikoho nepotkala, a to je u tahle velkého města, co říct, a to přestože z něj směřovala ven. Náraz na křižovatce je pro ni tudíž šokem. Pás se jí bolestivě zaryje do hrudi, ale naštěstí schytala menší sílu nárazu a ani nezaktivovala airbag. Ještě napůl omámená vyleze z auta, aby zhodnotila škody na svém milovaném autě.* /Přežilo cestu přes oceán, aby ho tady zničil nějaký idiot?/ *Chtělo se jí z toho plakat i řvát. Své auto milovala a většinu údržby se naučila zvládat sama. Po tomhle ho ale bude muset dát do servisu, což pro ni byla nepřijatelná porážka. Nějací cizí automechanici, kteří se hrabou v jejím autě. A čí je to vina?! Její teda ne! Zaslechne tlumené klení a již s naštvanými slovy linoucími se z jejích úst se k danému člověku otočí. Zarazí ji, že je atraktivní. Typické ostré linie tváře a pod tou koženou bundou se napínala široká ramena. Vsadila by se, že bude vypracovaný. Typický sexy chlap, co neumí uvažovat hlavou. Znala tyhle typy moc dobře. Nejspíše měl na sociálních spoustu selfie bez trika s pokřiveným úsměvem a lascivníma poznámkama. A možná mu taky křivdila. Jenže byla rozzlobená.* /Hm?!/ *To je namíchne ještě více.* Nabouráš mě a zmůžeš se jen na hmm? Copak sis překousl jazyk? *Odsekne mu. Doufala že jo. Škoda, že mu airbag nerozbil nos. Možná by tuhle chybu mohla dodatečně napravit sama. Když ze sebe dostane zmatené cože, lehounce se pousměje.* Vážně by měli dávat mužům řidičák až potom, co na nich vykonají psychotesty, aby za volat nesedali muži jako ty, co přemýšlí jen tím, co mají mezi nohama. *Přešlápne si netrpělivě. Má s ním snad mluvit jako s malomocným, anebo ze sebe dostane více souvislých vět? Zaraženě se zadívá na stopku, která sotva stojí. Zdá se, že to do ní nějaký opilec nedávno napálil, je napůl natočená špatným směrem a na silnici nejsou žádné bílé čary a upozornění na stop. Na druhou stranu...* Ano, té sis všiml, když stojíš tady, ale z auta jsi na ni nemohl vidět. Zatímco tady též stojí značka označující hlavní ulici. A kdybys nebyl idiot, tak bys taky zpomalil a uvědomil si, že jsem zatraceně měla i přednost zprava, což ti mohlo cvaknout jako první, kdybys byl zodpovědný řidič, který tohle pravidlo nepustí z hlavy! *Ohradí se rozezleně, jelikož se stopkou měl pravdu, ale ona si jí doopravdy v tomhle pochroumaném stavu nevšimla. Není její problém, že tu není řádné a správné značení! Ale právě proto by měl člověk myslet i sám za sebe a nespoléhat jen na značení, což tady pánovi asi nedocházelo. Přistoupí k němu podmračeně blíže.* Nezaplatím ti ani korunu. *Zavrtí tvrdohlavě hlavou a až teď si konečně dokáže zařadit ten evropský přízvuk. Na chvíli zastane a pobaveně jí zasvítí v očích.* Ah, Angcie? Nebo Irsko? To by vysvětlovalo, že nevíš, na kterou stranu koukat, když jedeš. *Oplatí mu posměšně.* Co takhle kdybys ty jezdil na kole, abys svým nedostatkem inteligence ohrožoval jen sám sebe? *Vrátí mu to. Zadívá se na jeho auto. Je nádherné, to ona umí ocenit, takže vlastně chápe, proč reaguje tak nasupeně. Ale taky pozná, že je drahé.* Navíc máš určitě dost peněz na to si ho nechat spravit. *Očividně je nejen dobře vypadající, arogantní a zpomalený ohledně chápaní, taky to dost možná bude rozmazlený fracek, což by alespoň částečně vysvětlovalo jeho chování. Její rozčilení vyprchává, vždycky byla náladová a sakra, nenechá přece jednoho tupce, aby jí zkazil den, ne? I když ji srdce za jejím Aston Martinem pořád bolelo.* Hele, očividně je to špatně značená křižovatka, co třeba to dát na pojišťovnu a dopravní úřad a přestat s tou uraženou pýchou, hm? *Založí si ruce na hrudi. Neměla náladu se tady s ním dohadovat, když to šlo vyřešit tak snadno.*

*Tých aút mu malo prísť do Illey hneď niekoľko. Postupne. Svojich "miláčikov" predsa nemohol nechať ležať v Dubline pochovaných v hlbinách temnej podzemnej garáže. Zdalo sa mu to príliš kruté. No svoje rozhodnutie asi veľmi rýchlo prehodnotí. Hlavne, ak bude Midston naplnený ľudmi z doby kamennej, ktorí ešte donedávna jazdili na mamutoch a ich obľúbenou voľnočasovou bude ničiť milované kúsky jeho zbierky. Príklad dokonalej obyvateľky z jaskyne, čo má potrebu si svoju frustáciu vybíjať útočením na obyčajných členov cestnej premávky, stretne počas prvej jazdy. Nie je možné si ju nevšimnúť. Jeho auto sa po náraze zatočí, ako by predvádzalo scénu z Labutieho jazera, ale potom sa zastaví. Nič sa mu nestane. Ak teda nepočíta, že dostal ranu do nosa od airbagu, ktorý mu v tomto prípade nezachránil život, ale spôsobil skôr to, že mu do žíl unikla ešte vyššia dávka hnevu. Odvtedy, čo sa mu stalo pred pár rokmi pri Oslavách slnovratu, pri každej nečakanej udalosti nezapadujúcej do predpokladaného chodu, ich znáša o čosi horšie a viac na hrane. Potrebuje pár sekúnd na to, aby sa vydýchal a až potom so salvou nadávok vylezie von zo svojho auta, hneď hľadajúc škody. Jeho auto naozaj vyzerá ako by sa práve vrátilo so súboja s mamutom, keďže kapota je preliačená a skrivená tak, ako by na ňu chlpatý tvor do nej opakovane kopal. Nič také sa však nestalo. Namiesto toho mu osud do cesty poslal nejakú bláznicú ženskú. Tú vníma až keď na neho začne kričať. Najskôr ju len prebehne pohľadom, pri čom mu obočie vyletí do vzduchu, keď mu venuje všetky tie ľubozvučné slová na jeho adresu. Ignoruje fakt, ako žena vyzerá. Jej zvyselné tvary, husté vlasy a iskru v očiach, ktorá naznačuje vášeň. Možno aj v iných oblastiach. To ho momentálne nezaujíma, pretože mu začína piť krv. A to ju pozná len pár sekúnd. Vlastne sa už úspešne stihla zaradiť medzi jeho najneobľúbejších obyvateľov tejto krajiny. Nemala síce s kým súperiť, ale keďže mu zničila auto, pokojne by jej mohol odovzdať korunu za výhru v tejto kategórii. Čakal by od nej ospravedlnenie. Nie že naňho bude pokrikovať nejaké žvásty ako nejaká fúria.* Nie, len čakám, kedy ťa prestane baviť zo seba robiť blázna. Každý, čo trochu pozná cestnú premávku vie, že to bola tvoja chyba. Čo keby si si ten tvoj temperament šla vybiť k tvojmu priateľovi do postele? Myslím, že tu je to úplne zbytočné. *Navrhne jej spôsob, akým by mohla využiť svoje hlasivky a ústa na činnosť, ktorú by asi aj ju bavila o niečo viac. Možno je to hnusná poznámka, ale on si odmieta dávať servítku pred ústa. Zničila jeho auto. A potom okato prevráti očami nad tým prehlásením, že premýšľa svojím penisom a z hrdla mu unikne smiech.* Samozrejme, čo iné. Je ľahšie to zhodiť na chlapa, však? Skôr pri ženách by sa mala robiť väčšia previerka. Stačí vám ukázať výstrih a papiere máte vo vrecku. *Mávne rukou k jej hrudníku, ak by náhodou zabudla, že ho má. Keďže ale práve narazil na ženu, čo má potrebu sa hádať a mať pravdu, veľmi rád jej dokáže, ako veľmi sa mýli. Koho chyba zrážka dvoch aút bola, jasne ukazuje značka stop. Ignonoruje, v akom stave značka je. Pokojne by mohla ležať na zemi prekrytá nejakým igelitom, stále by sa na ňu odvolával. Zas sa uchechtne, ako by to, čo vychádzalo z jej úst bolo absorudné a nedávalo to žiadny zmysel.* A čo takto si v zrkladle nekontrolovať, či je tvoj make-up bezchybný? V tom prípade by si videla, že z vedľajšej ulice prichádza auto. Neboj sa, si dostatočne príťažlivá. Nemusíš ohrozovať životy ostatných pri snahe sa dosiahnuť niečo viac. *Oznámi jej. Naozaj ju začína považovať za vygumovanú blondýku, čo si nanášala rúž a omylom pri tom jej autíčko od jej nevlastného ocinka ťuklo do niekoho iného. Jediné, čo s tým popisom nesedí, je farba jej vlasov. Ale inak je jeho odhad bezchybný. Chce to však rýchlo ukončiť. Preto jej povie, že mu dlží za opravu jeho auta. On jej totižto ani cent nezaplatí. Skloní k nej pohľad a po jej ostrom odvrktutí stiahne obočie v tenkej linke.* Vážne? Si až tak tvrdohlavá, aby si si nedokázala priznať vlastnú chybu? *Položí jej rečnícku otázku, potom k nej natiahne ruku a natočí ju smerom k tej stopke.* Tá značka je stále dobre viditeľná. Ak by tu boli policajti, chyba bude na tvojej chybe, tak použi hlavu a ušetri si problémy, zlato. *Povie jej ako neposlušnému škôlkárovi, ktorého pani učiteľka musí vyhrešiť. Hneď na to ju pustí a zas sa venuje príjemnej činnosti - vzájomnému prepaľovaniu sa pohľadmi. Prvá vec, čo ho však na nej prekvapí, je jej presný odhad toho, odkiaľ pochádza. Na niekoho s IQ húpacieho konníka to bolo celkom presné. Jeho prízvuk je typický írsky - drsnejší, s výrazným R a prehltaním viacerých slabík.* Páni, takže niekto tu na základnej mal hodiny geografie. Chceš za to dostať včeličku za odmenu? *Zatiahne ironickým tónom, pri čom ju akože chváli a pokračuje ďalej.* Je jedno odkiaľ som a na ktorej strane sa u ná hýbu, stále viem šoférovať. Pokojne by tu na tej ceste dokázal vystáť jamu a ďalej sa s ňou doťahovať, pretože, bohužiaľ, potrebuje mať posledné slovo. Lenže obaja upchávajú premávku a nakoniec to nebudú len oni dvaja, čo tu po sebe budú štekať ako dve podráždené čivavy. Preto si zahryzne do jazyka a jej ďalšiu poznámku prejde bez komentára. Je to malý zázrak.  Odtrhne od nej pohľad, rukou si zahrabne do vlasov, premýšľajúc, ako z tejto situácie vykorčuľovať von. A ona s tou odpoveďou z ničoho nič príde. Zas ho prekvapí. Možno nakoniec úplne vygumovaná nebude.* Takže tým chceš zakryť to, že to v skutočnosti bola tvoja chyba? *Nedokáže odolať tejto poznámke, ktorú zas prednesie arogatne a možno trochu drzo. Prečo by mu inak mávala bielou vlajkou pred ksichtom?* Ale som za. /Takto apsoň jej tatinko nebude musieť svojmu zlatíčku platiť za to, že ju nenaučil šoférovať./ *Rozhodne sa spolupracovať a nerobiť z toho ešte väčšiu tragédiu.* Musíme zavolať políciu a odťahovku. *Oznámi jej, ak by o tom náhodou nevedela. Stále netuší, čo od nej očakávať. Vytiahne z vrecka mobil, s tým, že im ide zavolať. Už-už si zdvíha mobil k uchu, ale zarazí sa pri tom. Zaletí k nej pohľadom a pochybovačne si ju premeria.* Nezdrhneš odtiaľto, kým budem volať, však?  *Uisťuje sa a až po jej reakcii začne volať na potrebné čísla. Trvá mu to niekoľko minút, pri čom sa prechádza zo strany na stranu a gestikuluje voľnou. Následne sa zas vráti k nej.* Budú tu do pol hodiny. Riešia nejakú väčšiu haváriu uprostred mesta. /Možno za volantom sedel jej rodinný príslušník./ *Oznámi, čo znamená, že v jej spoločnosti musí vydržať minimálne ešte polhodinu, kým sa tu zjaví polícia. Naozaj sa veľmi teší.  Možno bude lepšie mlčať. Už zistil, čo je to za príjemného človeka. Nepotrebuje sa hádať ďalej. Oprie sa chrbtom o auto a preloží si ruky na hrudi, pozorujúc nejaký fľak na zemi, ako by to bola tá najzaujímavejšia vec na svete.*

*Sama zde měla jen svého Astina. Nikdy v životě nebourala a nečekala, že by se to mohlo stát hned první den, kdy přijede do Illey. Zdá se to jako nějaká příšerná životní karma, a kdyby nebyla od přírody optimista, nejspíš by jí z toho bylo dost do pláče. Nesnášela, když musela dávat auto opravit. Sama strávila dlouhé roky v garážích, rozebírala motory aut i motorek, aby sama z první ruky zjistila, jak vše funguje a uměla poté drobné závady sama spravit. Člověk o ní mohl tvrdit ledacos, ale určitě se nezalekla tvrdé práce, když bylo potřeba, její ruce byly možná drobné, ale taky plné mozolů právě od nářadí nebo od lození po skalách. Jen na vteřinu se bojí, že se řidiči druhého auta něco stalo, protože na rozdíl od ní nevylezl z auta notnou chvíli. Ale brzy to s nadávkami napraví a díky tomu si na něm alespoň může vylít hněv, aniž by se starala o to, zda je spravedlivý. Vzhledem k tomu, že se ten muž ale chová jako idiot, tak v ní její vlastní unáhlené jednání vinu nevyvolá.* Nebyla to moje chyba! *Zamračí se.* /Typický chlap./ *Pozvedne obočí nad tím, když zmíní, aby si šla svou náladu vybít přítelovi do postele.* Ne, díky, sex z naštvání je sranda je v tu chvíli, když ho praktikuješ s tím, na koho jsi naštvaný, ale jelikož se zdá, že bys mohl vyhrát první cenu v kategorii o kokota roku, ne, díky, postarám se o sebe sama. Ne, že by ti něco bylo do mého milostného života. Proč do všeho muži hned tahají sex? Přijde vám to normální? Víte, že se třeba ústa dají využít i na jiné věci než na rychlý blowjob v autě, že? *Nakoukne mu přes rameno.* Jen kontroluju, zda tam náhodou nemáš ty naopak svou přítelkyni a nevyboural jsi právě kvůli tomu, že ti zrovna krev odtekla do jiných míst. *Ušklíbne se. Vysvětlovalo by to i proč mu trvalo vystoupit. Projevu se u ní její typická ukecanost, zvlášť nyní, když jí cloumá hněv. Nikdy nebyl dobrý nápad pouštět se s ní do křížku. Je náladová a nezvladatelná, což ale tady pán asi dost rychle zjistí. Stejně jako to, že pro ni žádné téma není tabu. Nejspíš jí před narozením zkratovala ta pověstná pojistka, filtr mezi mozkem a ústy. Žila si s tímhle handikapem ale poměrně dobře.* Ženy aspoň zvládají dělat víc věcí naráz a to je u řízení důležité! *Zamračí se.* A jediný důvod, proč nezvládají parkování, je, že jim muži, jako jsi ty, namlouvají, že tohle... *Ukáže mezi prsty drobnou vzdálenost.* … je dvacet centimetrů. *Vzhledem k tomu, že ji naštve, když jí zírá na hrudník, vrhne při těch slovech dost jasný a výsměšný pohled k jeho rozkroku. Nikdy nezůstávala nic dlužná.* /Kdy se tohle zvrhlo na souboj pohlaví, zatraceně?/ Tak to je typické! *Rozhodí rukama.* Vždyť ani nejsem namalovaná! *Zamračí se. Když nešlo o oficiální události, tak se nemalovala. A i tehdy většinou využila jen linky a rtěnku, občas řasenku, aby ještě více zvýraznila velké tmavé oči. Měla bezchybnou pleť, něco, na co byla hrdá, tudíž by se jí nikdy nemohlo stát, že by si v autě kontrolovala makeup.* Přestože kompliment to byl moc hezký, body k dobru ti za něj nepřičtu. *Dodá. Nejspíše se z toho snaží jen vykecat.* Ale hádám, že ti prostě jen dochází argumenty. *Ušklíbne se pohrdlivě. Když vytahuje své domněnky místo faktů, přijde jí, že vaří z vody. Už už by mu odpověděla, ale co ji překvapí je, když ji vezme za rameno a otočí ji. Bez přemýšlení sklopí pohled k zemi a rázně a tvrdě mu dupne na nohu.* Nesahej na mě. *Ne, že by to bylo až tak nepříjemné. Na to, že byl podrážděný, byl jeho dotek v zásadě něžný, avšak důrazný. Reagovala však bezděčně.* /Doufám, že to bolelo./ Ta značka není správně upevněná, město je povinnováno značku v takovém stavu zlikvidovat a vyměnit a do té doby zde umístit semafor, aby nedošlo k nehodě. *Odpoví mu a na rtech jí při tom vytane roztomilý bezstarostný úsměv.* I kdybych ti to zaplatila, dostanu při stížnosti ty peníze od pojišťovny zpět. Proto kdybys nebyl idiot a nehodil si jen vlastní ego tím, že chceš tuhle konverzaci za každou cenu vyhrát, obrátil by ses na správu silnic. *Poučí ho klidně podobným tónem, jako to provedl on jí. Jako by byl jen malé dítě, kterému někdo poničil hračku a ona ho chtěla uklidnit, než začne třískat talíři. Konečně si zvládne zařadit jeho přízvuk. Učila se několika jazykům, její máma na vzdělání dost dbala, proto si ho zařadí jako část Angcii, kde kdysi bývalo Irsko a Skotsko, anebo přímo Irsko samotné. Sama věděla, že přízvuk má, ale mluvila tak moc a tak rychle, že díky tomu šel jen stěží identifikovat.* Ne, stačí mi, že jsem se trefila. *Založí si ruce na hrudi, její vztek pomalu pomíjí. Vždyť on nemůže za to, že je tak pitomý. Zlobit se na něj je jako zlobit se na mraky za déšť.* Jo, víš, proto máš auto na šrot... *Zhodnotí to. Chybu udělali tak trochu oba. Ona jistě měla zastavit, ale on měl jet opatrněji, když věděl, že jede z vedlejší komunikace. Na vině ale podle ní byla hlavně chaotická křižovatka. Podle toho, jak vypadala značka a podle vyježděných pruhů trávy na krajnici, by odhadla, že nejsou ani zdaleka jediní, kdo se tady vymleli. Svůdně se na něj pousměje při té drzé poznámce a namotá si na prst pramen vlasů.* Vždycky z tebe mluví spíš ego než mozkové buňky? *Odpoví mu hravě. Jako by s ním snad flirtovala, přestože ho uráží.* Nabízím řešení. Logické řešení. A taky rychlé, protože nebudou žádné tahanice, každý by tuhle křižovatku odsoudil jako nedostatečně vyřešenou, pojišťovna škody zaplatí nám oběma. *Protočí očima. Vážně si to neumí spočítat sám a ona mu to musí vysvětlovat?* Skvěle. *Uleví se jí. Nechtěla si kazit dovolenou tady v Illei tím, že se hned několik dní bude věnovat právním tahanicím s tímhle otřesným Irem. Smutně pohladila po kapotě svoje auto.* Jeho první nehoda. Chudák. *Povzdechne si.  Střelí po něm podrážděným pohledem.* Znáš moji spz. *Pokývne k značce na jejím autě.* /Teda, pokud sis ji zapamatoval tak jako já tvou./ *Nebyla přeci úplně hloupá. Proč by utíkala, když by ji mohli dle značky dohledat? Naopak si dokázala v krizových situacích dobře poradit, jakmile ji přešly zbytečné emoce. Sama si stejně musí zavolat na pojišťovnu, hádá, že odtahovku ale zařizuje on.* Fajn. *Nemůžou auta odtlačit ani s nimi odjet, aby mohli místo nehody posoudit jiní lidé. A tak se opře o kapotu a stejně jako on zírá na zem a kusy skla z jejích světel. Nikdy ale neuměla být dlouho ticho.* Když už jsme si začali tak automaticky tykat... *Nadhodí a vzhlédne k němu.* Jsem Kam. *Možná je to tak trochu olivová ratolest. A možná prostě chce vědět, s kým má tu čest. Vždycky byla až příliš zvědavá.*

*V istých situáciách by vedel zachovať pokoj. Teda, vo väčšine. Po tom ako do jeho auta narazí nejaká pipka s pilinami namiesto mozgovovej hmoty, tak je celkom logické, že tie nervy stratí. Nepremení sa však na zeleného Hulka a nemá potrebu nakopnúť najbližší odpadkový kôš, len aby si si našiel prostriedok, ako si kúsok vyvevtilovať nervy. Namiesto toho, hneď po obhliadke škôd, zamieri za ňou a pustí sa s ňou do diskusie. Trochu ohnivejšej, pri ktorej mu niekoľkokrát napadne, že by bolo fajn, ak by si ponorila hlavu pod vodu a namiesto slov by jej z úst vychádzali bublinky. Jeho nálada by sa určite pohybovala v pozitívneších polohách. Netuší, aký má zmysel sa tu preťahovať, koho vina to bola, keď je jasné, že jeho nie. Prepaľuje ju pohľadom a potláča chuť jej opätovne priblížiť fakty. Položí si ruku na srdce.* Tak to ma neskutočne mrzí, že si s tebou neužijem sex z hnevu neužijem a že mi túto možnosť odopieraš. Myslím, že bez tejto skúsenosti už so sebou ani nedokážem žiť. *Jeho slová sú presýtené iróniou. Áno, jasné, dokázal by si predstaviť, že by ju oprel o kapotu ich zničených aút, ale je si istý, že jej podrezaný jazyk by chutil rovnako trpko ako jej slová, takže nič také nemá v pláne. Hovorí sa, že ženy sa viac držia svojich emócií ako logických súvislostí. Ona by mohla byť prototyp - temperamentný, vzťahovačný a tvrdohlavý.* A nejaký chlap to aj s tebou vydržíš alebo sa k vlastným službám uchyľuješ tak často, že znenávidela celé mužské pokolenie a teraz si svoju zatrpknutosť vybíjaš na každom chlapovi, ktorého stretneš? *Odvetí na jej otázku otázkou, pri čom mierne nakloní hlavu do boku. Štýl, akým sa na ňu díva, by sa dal nazvať skoro ľútostivým. Neľutuje však ju a absenciu jej sexuálneho života, ale skôr toho chlapa, čo s ňou raz skončí. Podľa jeho názoru dotyčný bude musieť chodiť so štupľami v učiach, mať božskú trpezlivosť a byť zvyknutý žiť pod papučou. Naozaj dotyčného hlboko ľutuje. Ale to už mu ona hľadá jeho priateľku, ktorá ho mala údajne rozptyľovať popri šoférovaní blowjobom. Aj on sa ohliadne, ale popravde netuší na čo to vôbec robí, keď vie, že v tom aute aj tak nikto nesedí. Stočí tvár zas k nej a bez okolkov jej scenár potvrdí kývnutím hlavy* Samozrejme. Tvoje auto bolo zničené, pretože svoju chvíľku v nebi a moja priateľka mala ústa na mojom penise. *Prehlási sarkasticky.* Prerušila si nám číslo. Dlžíš mi ospravedlnenie.*Dodá nakoniec, čím len ďalej rozvíja jej scenár.* Nechceš sa pridať k vyšetrovateľom? Tvoje dedukčné schopnosti a intelekt sú na tak vysokej úrovni, že ich moja myseľ ani nedokáže plne obsiahnuť. *Drzo jej navrhne, hoci si je istý, že by nevedela nájsť ani svoju hlavu, hoci ju dennodenne nosí na svojom krku. Toľko k sympatiám, čo si voči nej stihol za posledných pár minút vypestovať. Naozaj netuší, čo strašné musel v minulom živote komu spraviť, keď sa voľný večer premenil na hádku s najnepríjemnejšou ženskou, aká sa nachádza v celkom Midstone. Možno niekoho zavraždil. Alebo bol sériový vrah. Nad poznámkou o veľkosti jeho penisu a súvisom s parkovaním sa zarazí. Nedokáže v ňom totižto nájsť žiadnu racionálnu súvislosť. Neurobí jej, ale tú radosť, aby sklonil pohľad a na svoj rozkrok sa zadíval.* Ty musíš mať naozaj smutný život, čo majú potrebu si merať penis na centimetre, len aby ťa presvedčili, že sú dostatočne dobrí na to, aby sa mohli v tebe na pár minút utopiť. *Odsekne ľútostivo, ale ešte neskončí a ani pri tejto, veľmi obrodnej a hlbokej téme, sa nedokáže vyhnúť tomu, aby k nej nepridal svoj názor. Pripadá mu totižto, že stretol podobne zaťatého človeka, ako je on sám. Dnešný deň bude naozaj veľmi dlhý.* A nie je to skôr preto, že žiadna žena si nenechá ujsť príležitosť nabúrať auto svojho priateľa len kvôli tomu, že sa na moment pozrel na inú alebo aj kvôli tomu, že vo svojich fantázii dúfate, že po tom, ako nabúrate, tak vás príde zachrániť nabuchaný policajt a vy sa budete môcť hrať na dievčatká v núdzi? NIe je to teda tak, že to všetko len predstierate? *Už ho to ale začína unavovať. Na všetko, čo vypustí z úst, ona má pripravených mininálne štyri ďalšie poznámky, ktorými zarazí jeho ego pod zem.* Pekná hlavička ešte neznamená, že sa v nej skrýva mozog. *Uškrnie sa pri tom, keď mu nechce započítať body za jeho údajný kompliment. Stále však neprestal so svojou snahou ju presvedčiť, že je len slepá a mala by asi začať nosiť okuliare, keďže prehliadla tak očividnú značku. To, že aj on ju zbadal až keď vyliezol z auta, je úplne nepodstatné. Preto ju skúša skrútiť smerom k tej značke, aby sama konečne uvidela, že po celý ten čas argumetuje úplne zbytočne. No nemal to robiť, lebo skôr ako jej víťazoslávne dokáže svoju pravdu, v chodidle ucíti tupú bolesť. Hneď ju pustí a odstúpi od nej ako by sa popálil.* Sakra! Ženská trafená! *Trošku pokrivkáva, pretože mu v nohe vystupuje nepríjemná bolesť. Zatne sánku a tento raz z jeho očí šľahajú modré plamene.* Naozaj si myslíš, že som ťa šiel zneužiť alebo ti nejako ublížiť? *Pýta sa zarazene, mračí sa na ňu a v jeho tóne počuť zranené ego. Až v tomto momente sa jej to skutočne podarilo.* Ani jeden sme na to toho druhého neurobili, ale ver mi aspoň jednu vec, so ženou sa vyspím, len keď to sama chce a určite nie som nejaké prasa, čo by sa o to pokúšalo počas slnečného dňa na chodníku. /Nie že by som to robil hocikde inde./ *Podráždene nad tým pokrúti hlavou a radšej sa na ňu už ani nedíva, aby zas nestratil kontrolu. Naozaj sa mu to nestáva často, ale ako tu s ňou postáva, hrá sa na mačku a myš, tak nervy stráca častejšie, ako by chcel. Po tom, ako začne citovať učebnicu z autoškoly, sa ju prinúti počúvať.* Tak si šťastn tým pádom, nie? Nie je za to zodpovední ani jeden z nás, takže podpíšeme papiere, autá nám odtiahnu a zbohom. *Naozaj sa mu deň o niekoľko stupňov zlepší, keď mu jej ústa zmiznú z dosluchu a on si bude môcť užívať ticho. Vlastne tichu nikdy neprikladal veľkú váhu, ale po stretnúti s ňou na to zmení názor. Na ďalšiu poznámku už nereaguje. Nie že by sa mu minuli slová. To vôbec. Len sa rozhodol zmeniť stratégiu. Bude ju ignorovať a tým pádom si tak zachová aspoň útržky pokoja, kým sa tu nezjaví správa ciest a odťahovka. Svoj prízvuk sa nikdy nepokúšal utajiť alebo sa ho zbaviť. Veď angličtina je jeho rodným jazykom, len je v jeho prízvuku lepšie počuť, odkiaľ skutočne pochádza.* Tak gratulujem. *Kývne hlavou, aby ocenil, že naozaj odhadla správne geografické súradnice jeho rodného bydliska. Stále pozoruje ruch ulice za ňou a vyhýba sa jej maličkosti. Je to tak jednoduchšie, pretože sa potom v ňom nezobúdzajú náhodné vlny podráždenia.* A je sladké, že ťa na toľko zaujímam, že si sa potrebovala uistiť, že si trafila správne. *Vyletí mu z úst po pár sekundách, ale to už sa presúvajú ďalej. Tá konverzácia ešte bohužial nedospela ku koncu. Keď sa začne hrať na femme fatale a natáčať si vlasy na prst, tak k nej stočí modrý pohľad. Tvári sa skoro až nezaujato a znudene.* Keď si tak veľký znalec na mužov, nemala by si vedieť, že mužšké ego je tá najkrehkejšia vec na svete? *Pýta sa jej, čím nahrá jej argumetom k ich súboju pohlaví, ktorý preberali pred pár minútami. Netušil však, že bude nútený jej dávať argumenty pre jej vlastnú stranu. A následne sa jej podarí dosiahnuť nový level otravnosti a toho, akým spôsobom mu liezť na nervy - začne mu ako dementovi vysvetľovať presný postup toho, čo sa ide stať.* Ja som to pochopil. *Povie až príliš rýchlo, čo jasne naznačí, že ho irituje aj jej obyčajná prítomnosť. Potom sa rozhodne, že ide zavolať odťahovku a rovnako aj správu ciest, ale neunikne jeho pozornosti, ako sa rozpráva so svojím autom. Kútiky úst sa mu pobavene zvlnia v úsmeve a je to jediná pozitívna emócia, aká sa jej podarila uňho vyvolať.* Dajú ti ho do kopy. NIe je to nič, čo by sa nedalo opraviť. *Súčiastky stoja majland, ale človek už pred tým musí patriť k zazobanej časti popolácie, aby vôbec takéto auto vlastnil. Ten telefonát je príliš krátky a predstava tu s ňou tráviť niekoľko desiatok minút desivá. Preto sa len opiera zadok auta, čumí do zeme a ignoruje ju. Nemá dôvod s ňou viesť rozhovor. Len pretrpí ten čas, čo sú spolu nútení stráviť a potom zbohom. Šťastné zbohom. Ale ani to krásne ticho, ktoré túto tragickú situáciu mohlo vylepšiť mu nie je dopriate. Z hrdla mu unikne povzdych. Ona mu totižto prezradí svoju meno, čím znova začne rozhovor. Lenivo nadvihne hlavu, pozrúc sa jej smerom.* My sme zdvorilostnú fázu preskočili, keď tvoje auto skončilo v mojom karburátore. *Prehodí a aj on sa jej predstaví.* Marcus. A na čo ti to vôbec je? *Vyzvedá.* Chceš si vyrobiť vodoo bábiku s mojím výzorom a potom do nej pichať špendlíky? *Pýta sa jej a mimovoľne očami zaletí k hodinkám, čo má na ľavej ruke. Prešla minúta. Až jedna minúta. Potlačí ďalšie povzdychnutie. Skúša nemyslieť na to, ako bude vysvetľovať ochranke tento incident. Potom si len tak ľahko už na prevezenia sa autom nedostane. Pohľadom skenuje okonie a všimne si malý stánok, v ktorom sa predáva káva. A jeho závislosť na kofeíne mu nedovolí inak, ako sa rozhodnúť si ju ísť kúpiť.* Predpokladám, že nemáš plány, ako tú polhodinu zabiť. Tam je stánok s kávou. *Kývne hlavou smerom k stánku a zároveň odlepí svoje telo od auta.* Pozývam. *Kútiky úst sa mu skrivia v úškrne.* Ak ti teda tvoje ženské ego dovolí, prijať pozvanie od muža.

*Jak se jen mohla nevinná vyjížďka takhle pokazit? A proč zrovna ze všech lidí musela natrefit zrovna na někoho tak pitomého a zapšklého? Mohl to být nějaký zadumaný doktor, anebo hysterická herečka, všechno by snesla. Ale místo toho má zatraceně atraktivního chlapa, který však splňuje ono heslo “hora svalů a piliny v hlavě”.* Byl bys překvapený, o cos přišel. *Uzná v zásadě zamyšleně. Vlastně ještě nikdy neměla sex po čas hádky. Ale vášeň a hněv jsou si dost podobné, no ne? Líbá člověk toho druhého tak, jako by mu chtěl ublížit? Bere si jen to, co sám chce a nehledí na to, zda je na tom druhá strana stejně? Ah, a měla by z toho pevného zlostného sevření modřiny? Její nálady byly doopravdy jako počasí, musí se z vlastních myšlenek vytrhnout, aby se znovu mohla soustředit na jejich slovní přestřelku.* Má zatrpklost plyne jen z toho zničeného auta a vybíjím si ji pouze na tobě, protože se chováš jako hulvát. *Zamračí se. Odmítá s ním dále rozebírat svůj sexuální život. Má přeci navíc. Kdyby se navíc proti něčemu takovému ohradila, jen by mu tak dávala další náboje, aby mohl vymyslet jinou ošklivou poznámku. Jistě, její milostný život stál za starou belu. Nikoliv protože by byla zahořklá a nenáviděla mužské pokolení, ale protože v ní každý viděl jen kamarádku. Někoho, s kým se zabaví, zasměje, někoho, kdo ho vyslechne, ale na něco víc nebyla jednoduše dostatečně atraktivní. A když už se jí poštěstilo najít muže, který by měl zájem, jednalo se o někoho milého, hodného. Jenže takový muž ji sotva mohl zvládnout nebo uspokojit. Měla v žilách dobrodružství, byla člověk, který tlačil na pilu, i když věděl, že si tím může ublížit. Holka, co lezla po neznámých skalách bez jištění pro ten úžasný pocit toho, že smrt je jen jedno hloupé přehmátnutí daleko. Neodolá však tomu, aby si sama nerýpla nazpátek a skoro se rozesměje, když se sám zmateně ohlédne, jako by tam snad doopravdy měl přítelkyni a úplně na ni zapomněl. Pokud by na ni však zapomněl, tak ten blowjob musel být fakt mizernej. Třeba to do ní s tím autem napálil schválně, aby ta holka přestala?* Proč tolik ironie? Orální sex není tvoje záležitost? A já měla za to, že ho miluje snad každý chlap. Ale přijde mi fakt pitomé, že skoro každý muž ti řekne, jak je rád, když mu ho holka vykouří, ale sami se k tomu nemají. Že to udělají pro partnerku, když ona teda chce, ale cool už jim to tak nepřijde. Nebo řeknou, že je to hnusný. No pardon, když se holce uděláte do pusy, taky to není žádná hitparáda, ale polkneme to, taky byste nemuseli být takový slečinky. Kdybys chtěl slyšet můj názor. Což asi nechceš, ale to už je fuk. *Občas doopravdy moc mluví a hlavně dřív, než začne přemýšlet, a pak z ní vypadávají podobné věci a teorie. Vztek z ní však pomalu vyprchává a zdá se, že s ním spíše konverzuje, zatímco on vypadá vteřinu od vteřiny podrážděnější.* /Možná by vykouřit potřeboval. Na nervy./ A jak by sis tu omluvu jako představoval? *Odfrkne si pobaveně se stejnou dávkou sarkasmu jako on. Nevinně se pousměje.* Nedivím se, tvoje hlava asi nedokáže obsáhnout větší množství absurdně jednoduchých informací. /A přesně proto bys neměl sedat za volat./ Oh, někdo je háklivý, že bych trefila citlivou notu? *Pozvedne posměšně obočí, když tak brání porovnávání délky přirození s mezerou při parkování.* Muži mají taky smysl pro ohavnou pomstu. A ten policajt vlastně nezní tak špatně... *Představí si tu situaci.* Hlavně taková želízka. *Kousne se do jazyka. Řekla to nahlas?* /Ach jo./ To jsi zjistil sám na sobě? *Zeptá se soucitně, když zmíní, že hezká hlavička nemusí skrývat i potencionálně výkonný mozek. Když se jí dotkne, zareaguje instinktivně a urychleně od něj odstoupí.* /Dobře ti tak./ *Škoda, že neměla podpatky. Je ráda, že její tmavá pleť neprozradí horko v jejích tvářích, přesto si rozpačitě přešlápne, ponížení jasně vepsané v rysech tváře. Nikdy neuměla dobře skrývat své emoce.* Tak jsem to nemyslela. *Ohradí se.* Vypadáš jako sexy motorkář, ne děsivý úchylák. *Ujistí ho a je to v zásadě kompliment.* Jen prostě nemám ráda, když se mě někdo jen tak dotýká, jasný? Zvlášť když jsem naštvaná. Vůbec tě neznám. Takže prostě tak... stejně i kdybys cokoliv chtěl udělat, šel bys na to dost blbě, během pěti vteřin jsi mě pustil a pištěl jako holka. *Dodá ještě. Raději mu vysvětlí, jak to s jejich situací vidí ona.* Jo, sbohem a šáteček. *Přisvědčí spokojeně. Už ho nikdy nebude muset vidět. Správně si určí jeho přízvuk, protože ji jednoduše jen zajímá, s kým mluví. Vždycky se snažila lidi vnímat komplexně, pochopit, co se skrývá za jejich jednáním. U něj tomu nebylo jinak.* Jen si nefandi. *Odbude ho stroze. Nezajímal ji tímhle způsobem. Jasně. Měl něco do sebe. Ta hranatá čelist, pronikavý pohled a postava též nebyla k zahození. Ale kdyby se s ním chtěla vyspat, je jí ukradené, zda bude její jméno sténat s irským nebo německým přízvukem. Zjišťuje, že přestože v ní zůstalo zrníčko podráždění, už se na něj nezlobí, místo toho ho provokuje.* Však říkám, vy chlapi jste slečinky. Pokud čekáš, že ti to ego raději pohladím, máš smůlu. *Pokrčí rameny. Navíc jí nepřijde jako muž, který by trpěl nedostatkem sebevědomí. Z jeho tónu, postoje i stylu řeči vyjadřovala určitá tichá pýcha. Vsadila by se, že je to někdo, kdo si rychle dělá předsudky. Vždyť jak rychle si zařadil ji? Nejspíše má svůj pečlivě poskládaný svět hodnot, a ten, kdo z nich vybočí, je v jeho očích zatracen v moři nedoceněných duší.* Já jenom aby. *Bezelstně se usměje.* /Protože už bys teda mohl zvednout telefon a volat./ *Sama zavolá jen pojišťovně, aby nahlásila, co se stalo, a pak smutně kouká na svoje auto. Měla ho necelý rok. Tohle si její miláček rozhodně nezasloužil. Na chvíli dokonce zapomene na tvrdohlavé, zaryté nepřátelství mezi nimi, když ji muž znovu osloví.* Já vím, ale neudělám to já. *Postěžuje si.* Kdyby to byla píchlá pneumatika, nebo rozbitá převodovka, ostřikování, něco s motorem, dám to do kupy sama a nebudu ho muset nechávat v rukou nějakých cizích lidí. Ale tohle sama sotva opravím. *Bude třeba spravit velkou část kapoty, znovu nalakovat a dát nové světlo. A znamená to taky, že bude chvíli bez auta. Možná byla trochu moc teatrální, ale nesnášela, když jí na věci sahal někdo cizí, asi jako jí vadilo, když na ni bez upozornění sáhl on. Věci, které měla ráda, chránila, a to se vztahovalo i na ni samotnou. Následně už jen čekají, až dojede odtahovka. To ticho se jí ale zdá podivně nepříjemné. Zkouší v duchu počítat střípky rozbitého skla, ale rychle ji to přestane bavit.* No, však jo. O to spíš bude fajn se představit. *Poví mu rozpustile. Zdálo se, že když hněv polevil, zůstala je tahle nádoba plná optimismu a veselí a jakési těkavé neposedné energie, kterou jednoduše potřebovala někam směřovat. A když se nemohla hýbat, holt musela mlít pantem.* Marcus, hmm. *Pousměje se. Vlastně to není zas tak ošklivé jméno.* Jen tak. Ráda bych věděla jméno, které budu do konce života proklínat. *Vysvětlí mu škádlivě. Voodoo panenka jí přišla jako klišé. Najde jiný způsob, jak se mu pomstít. Překvapí ji, když řekne Marcus něco sám od sebe. Zatím jí z nich dvou přišel rozhodně jako ten více mlčenlivý typ. Na druhou stranu, oproti ní byl každý tichý. Zahledí se na stánek s kávou.* Jo, je tam. Pozoruhodné pozorovací schopnosti, vážně. /O to divnější, že sis nevšiml značky hlavní komunikace./ *Pomyslí si sarkasticky, ale netouží teď rozdmýchávat tenhle spor znovu, když konečně nastolili velice křehké příměří. Nedůvěřivě si ho prohlédne. Nemá v úmyslu jí do té kávy nasypat jed? Protočí očima nad jeho poznámkou.* Aby bylo jasno, vyberu si to nejdražší, co na menu mají. *Podotkne a zvedne se, načež zamíří ke stánku. On má přeci jen delší nohy něž ona, tak ji určitě dožene. Mile pozdraví prodavače, který si je zvědavě měří. Asi se mu postarali s onou bouračkou o nějaké denní vzrůšo. Následně věnuje pohled nabídce, kde najde jakési frappé s tunou šlehačky a čokoládovou posypkou, což si poručí.* Miluju kávu. Ale u nás ji pije jen máma. Táta a brácha přestali, když jsem jim vysvětlila výsledky průzkumu konzumace kávy u mužů. Věděl si, že u mužů závislých na kofeinu a tudíž konzumaci kávy, se až v 80% procentech případů vyskytují častější problémy s erekcí? V pozdějším věku způsobuje až u 30% kompletní erektilní dysfunkci a potíže s prostatou. Nehledě na to, že takoví muži mají taky míň pohyblivé spermie, takže se často při problémech s oplodněním setkáš u doktora s názorem, že bys měl pít míň kávy, když se s partnerkou zrovna snažíš o miminko. Ale má to i své pozitiva, lidé, co pijí kávu, jsou prý často méně náchylní k senilnění, a to se počítá. Nechceš být totiž neschopný v posteli a senilní zároveň, no ne? *Vysvětlí mu a odpije své příšerně sladké kávy. Z množství ledu jí až trnou zuby, ale v zásadě to není tak špatné.* Uh, promiň, občas moc mluvím. *Vysvětlí mu s úšklebkem.* Každopádně doufám, že jsi odtahovce nahlásil i počet lidí, aby nás zrovna hodili domů. *Zeptá se. Některé odtahovky nebraly pasažéry, ale jí se nechtělo do paláce pěšky, anebo co hůř, volat bráchovi nebo ochrance, prostě někomu, aby ji vyzvedl.* Ale mohla bych když tak zavolat taxi. *Navrhne. Stejně by to bylo pohodlnější než se vést někde v stísněné kabině odtahového vozu. A taxikář je jednoduše rozhodí tam, kam potřebují.* Pokud samozřejmě nechceš jet sám, abych nevěděla, kde bydlíš nebo tak. *Protočí očima.* Vzhledem k tomu, jaké o mně máš mínění, by sis asi myslel, že tě v noci přijdu vykrást nebo tak. I když to nemám zapotřebí. Jsem tu navíc jen na návštěvě, zůstávám v paláci. *Asi by se neměla tolik svěřovat cizinci, jenže ona už byla taková. Bezprostřední a důvěřivá.*

*Mať veci pod kontrolou, môcť predvídať udalosti a mať osobu, s ktorou sa rozpráva prečítanú - to všetko mu prináša pokoj v duši, ale dnešný útek z hotela priniesol úplný opak. Búračku a neznesiteľné stvorenie, ktoré má asi známych pod zemou. A tí ju sem za ním poslali. Inak si nevie vysvetliť to, že spôsobila zničenie jeho auta. Jej posun v rebríčku nesympatickosti len pokračuje - hneď ako sa presunú k súboju poznámok, kto z koho. Väčšinou je zvyknutý viesť rozhovor na úrovni - o diplomacii, štátnom rozpočte, novej charite, ktorú začala kráľovská korunu podporovať. Ale nie - s týmto stvorením sa ich rozhovor zvrtne k blowjobu a o tom, že jej priateľ- podpapučník ju nevie normálne uspokojiť v posteli, tým pádom si jej nervy musí vyžrať on. Pomenovanie „hulvát“ mu na ceste k nirvane veru nemôže. Mračí sa na ňu.* Tomu ani sama neveríš. Prečo inak by si mala potrebu sa hrať za samozvanú advokátku ženských práv? *Odvetí jej otázkou, ale pri tom by ho vôbec nemuselo trápiť, či má v posteli vhodného partnera. Keďže to ale ovplyvňuje jeho samého, tak ho to skutočne trápi. Možno by za ňou mohol poslať svoje dvojča. Ušetril by všetkým, čo ju poznajú veľké nervy a zároveň by Hurleymu zničil deň, čo patrilo medzi jeho obľúbené aktivity. Ale to už pribudne obeť ich autonehody a rovnako aj vinník - jeho imaginárna priateľka. Povie to však tak presvedčivo, že sa sám otočí a presviedča sa, či náhodou niekoho v tom aute nenechal. Je to však len krátky skrat, potom už zas venuje pozornosť jej. Obočie mu v údive skoro vyskočí z tváre. Takto sa počas toho rozhovoru musí tváriť stále - prekvapene, zarazene a či by radšej nemal investovať do načúvacieho strojčeka, keďže veci vychádzajúce z jej úst sú veľmi... podivuhodné? Po tom sa však uchechtne a premeria sa ju pohľadom.* Tak potom si nestretla správneho chlapa, čo by bol schopný ti túto službičku oplatiť. *Pokrčí nad tým ramenami, čím jej monológ uzavrie. On sám nebol v ohľade sexu sebecký. Keď mu niečo niekto dal, vedel to vrátiť späť a zároveň patril medzi tých „osvietených“, čo poznali tajomstvo, ako žene ten pomyselný vrchol spôsobiť práve svojimi ústami. Je z tejto situácie zúfalý. Potláča chuť si stisnúť koreň nosa, pritlačiť viečka k sebe a len počítať do 10.. Možno by sa neho konečne usmiala šťastena a ona by sa dovtedy rozplynula ako oblak dymu. Namiesto toho ju spaľuje očami, premýšľajúc, nad tým, aké krásne by bolo odtiaľto odkráčať a nikdy tú jej hnedovlasú šišku nevidieť Keď sa ho pýta, akým spôsobom by sa mu mala ospravedlniť, tak k nej pootočí hlavu. Počul ten sarkazmus, ale ignoruje ho.* Ty, ako taký veľký odborník na mužské pohlavie, by si mala poznať správnu odpoveď. Veď my muži sme len kopy kostí a svalov bez mozgu a je jednoduché si nájsť naše odpustenie. Podľa tvoje teórie by teda stačilo, ak by si ma zatiahla tamto za ten roh, vzala si ma medzi ústa a potom by sme boli BFF. /Náramky priateľstva by sme si mohli navzájom upliesť./ *Rukou mávne k rohu nejakej budovy, čím jej ironicky popíše spôsob, akým by ho priviedla k tomu, aby na všetko zabudol. Celkom nerozumie, ako dokáže jeho vlastnú sarkastickú poznámku, čo ju mala uraziť, obrátiť proti nemu. Tak len nad tým okato prevráti očami. Odpor voči tomuto ľudskému nezmyslu už ani nepokúša skrývať.* Moja hlava úplne v poriadku dokáže spracovať aj zložité informácie. Len problém je v tom, že tu nie je nikto, kto by ich mohol vypustiť z úst. *Čím opäť „naznačí“, čo si myslí o rozsahu jej intelektu. Naozaj by ho zaujímalo, či sa náhodou nezúčastnila kurzu „Ako niekoho vytočiť v priebehu pár sekúnd“. Pokojne by ho mohla totižto aj vyučovať. Porovnávanie jeho penisu s parkovaním už nechá visieť vo vzduchu. Čo viac k tomu dodať? Ak by jej totižto povedal, že na dĺžku a veľkosť jeho penisu sa zatiaľ ešte žiadna nesťažovala, tak by jej len nahral do kariet. Aj ticho je niekedy odpoveďou a lepšou, ako zas hádzať do ringu novú poznámku, čo by mala konkurovať tej jej.
*Ale ďalšie slová už bez komentára neprejde. Hlavu nakloní mierne do boku a pery sa mu skrivia v drzom úsmev.* Takže to by sa ti páčilo, hej? *Pýta sa skoro až neveriacky. Pripadala mu totižto, ako niekto, kto má veci rád pod kontrolou. Ako niekto, kto by ju nebol schopný predať do rúk druhej osoby.* Kostýmy a k tomu, aby ťa niekto pripútal k posteli? Ešte ti niečím prekryť oči, aby si bola v úplnej tme a potom sa len odovzdať do rúk druhému. *Pýta sa jej, ako by s ňou viedol nejaký dotazník o spokojnosti zákazníka s produktom. Ale tie náznaky neutrálnej nálady, čo sa k nemu po škriepkoch navracajú, sú zahnané preč jej reakciou. Jej reakcia ho urazí až do špyku kostí. Nikdy totižto žiadnej žene neublížil a neurobil niečo, čo by nechcela. Dokonca ani keď bol opitý. Mal svoje zábrany a zároveň rešpekt voči opačnému pohlaviu, aby si niečo také vôbec dovolil. Keď ale vidí, že tento raz po ňom ohnivo nehádže ďalšie ironické poznámky, tak jeho podráždenosť mu z výrazu tváre vyprchá a dokonca kúsok zjemnie. Urobil chybu a nemal sa dotýkať, ale to otvorene neprizná. Jeho hrdosť mu v tom bráni. Povzdychne si. Unavene.* Mali by k tebe predávať manuál na údržbu. *Zakončí to a viac sa k záležitosti „podupaná hrdosť a skoro zlomený priehlavok v chodidle“ nekomentuje. Podobný prípad nasleduje aj jeho prízvuk a túžba ju nikdy viac nestretnúť. Nezaujíma ho na toľko, aby uňho vyvolala úvahy, z ktorého kútika sveta vyliezla. I keď by jej rád odporučil, aby sa do tej svojej jaskyne vrátila a on by pre istotu dané miesto uzavrel veľkou skalou, aby nehrozilo, že na ňu opäť niekde narazí. Doslova. Ak by mu niekto meral tep, tak by bol z posledných pár hodín znepokojený, pretože jej zavinením by v isté momenty pripomínal človeka pred srdcovou príhodou. A to má len pár rokov po 20-tke. No už si na neprechádzajúci podráždenia prestáva začína zvykať.* Určite nečakám, že by si urobila niečo, čo by ma dokázalo potešiť. Niečo také by sa mu nezjavilo ani v tých najdivokejších snoch. *Zatiahne ironickým tónom, pri čom pomaličky upadá do štádia - ignorovať a prežiť. Sebavedomie mu rozhodne nechýba. Veď vyrastal v kráľovskej rodine s kamerami za zadkom, tak sa musel naučiť vystupovať sebaisto a s hlavou vysoko zdvihnutou. A predsudky? Naozaj by ho niekto vinil za to, aký názor si na ňu vytvoril, ak by bol svedkom všetkého, čo si dnes povedali? Má plné právo si o nej myslieť, že si musela niekde ako dieťa buchnúť hlavu a utrpieť tak silný defekt prejavujúci sa až do dnešných dní. Potom sa ale už konečne dokope k tomu, aby obvolal odťahovku, správu ciest a všetky užitočné čísla, ktoré im pomôžu vykorčuľovať z tejto nepríjemnej situácie a všetko to hodiť za chrbát. Hlavne ich krátku známosť. Tú veľmi rád odhodí ako prvú. Vypočuje si jej slová o tom, akým spôsobom by vedela svojmu auto pomôcť a hoci by to nikdy nahlas nepriznal, niekde v jeho vnútri vyklíči náznak obdivu. Nestretol veľa žien, čo by sa autám rozumeli a vedeli na ňom ešte aj niečo opraviť.* Dokým ti to opravia, tak si nejaké môžeš požičať. V Midstone sú požičovne celkom slušné. A ak chceš vlastné, no, nemyslím, si že si jednou z tých, čo by si dovoliť nemohli. *Nie je to rýpavá poznámka, ale aj debilovi alebo niekomu, kto o autách vie, že len jazdia na benzín alebo naftu, by bolo jasné, že je z bohatej rodiny alebo je sama bohatá, keď šoférovala Asthon. Čakanie na odťahovku je pre nich nekonečné, takže preto mu napadne, že by sa mohli presunúť k tomu stánku s kávou, ktorý si všimol na druhej strane ulice.* Takže ma v noci príde navštíviť nejaký démon v snahe ukončiť môj život. Ďakujem za echo. Teraz aspoň zavolám svojmu osobnému exorcistovi, že má do konca života prácu a nemá svoj Krucifix vešať na klicec. *Keďže ale viesť s ňou konverzáciu je asi rovnaká zábava ako sa nechať posadnúť démonom, rozhodne sa jej zapchať ústa kávou.* /Ak bude piť, tak nemôže rozprávať? To je fyzicky nemožné./ *Pochybovačne si ju premeria, ale i tak ju na tú kávu pozve. Pomalým krokom prejde cez ulicu, k tomu chlapíkovi, čo tam predáva kávu. Nejako sa neponáhľa. Majú ešte veľa času, kým sa tu zjaví odťahovka. Až príliš veľa času. Pozdraví sa a potom nechá najskôr ju, aby si vybrala, čo si chce dať, ale pri jej voľbe, mu skoro oči vypadnú z dolkov. To podľa neho nie totižto káva, ale istatná cukrovka.* A už vieme, kde to berie toľko energie. *Zamrmle si popod nos. On si objedná klasickú čiernu bez mlieka a cukru. Nič iné by ani kávou nenazval. V tomto ohľade je tak trochu snob. Zaplatí a potom s ňou odstúpi kúsok od obchodíka s kávou. Bol to dobrý nápad, pretože úbohý predavač bol tým pádom ušetrený toho, čo prichádzalo. Ako inak z jej úst. Počúva ju len na pol ucha, dívajúc sa niekam pred seba a tváriac sa naozaj, naozaj šťastne. Keď ale počuje slová „erektylná dysfunkcia“, tak sa začne dusiť dúškom kávy, ktorú práve pil. Pripomína niekoho v 4. štádiu rakoviny, keď sa už ani nedokáže nadýchnuť bez toho, aby si vypľul pľúca. Nakoniec to však ustane a on sa na ňu zadíva ako by bola tou rybou zo Simpsonovcov, čo mala 3 oči namiesto 2. A potom mu pohľad padne na nedopitú kávu v jeho ruke. Že by ju zahodil? A čo je vôbec lepšie byť senilný a nepamätať si svoje meno alebo vylúčiť svoju zábavku zo svojich plánov. Svoje zdesenie však nakoniec ovládne a zas sa začne tváriť ako osoba, ktorú absolútne jej slová nezasiahli a nevyviedli z miery. Prinúti sa k posmešnému úsmevu.* Tak tvoj otec mal začať piť kávu v skoršom veku. Vyriešilo by to isté problémy. /Alebo aspoň 1./ *Neodpustí si rýpavú poznámku, ale nakoniec svoju kávu dopije.* Je ale naozaj sladké, že si mala potrebu zachrániť funkčnosť mojich pohlavných orgánov. Ďakujem ti. Ale zatiaľ fungujú tak ako majú a nikto sa ani nesťažoval na to, že by som seba začal oslovovať jeho Veličenstvo kráľ Julien. Takže ja na tých tvojich expertov nedám a ďalej budem na kofeíne ďalej spokojne závislý. *Dokončí nakoniec s náznakom irónie a zároveň premýšľa nad tým, kde na tieto nápady vlastne chodí. Jeho by niečo také nenapadlo, ani keby do seba naleje fľašky whisky a začal by filozofovať nad zmyslom života. Jeho stratégia zamestnať ju kávou sa nevydarila. Namiesto toho sa dostali ešte do nebezpečnejšieho terotéria. Stále však nevytvára ďalšie príležitosti na to, aby ho informovala o ďalšej zaujímavosti, čo nosí v tej svojej geniálnej bukvici. Téma ako sa dostanú domov je ale bezpečná. Aspoň v to dúfa.* Nie. Teba som zatajil. Mám v pláne sa totižto vrátiť v čiernej maske a zavraždiť ťa, takže potrebujem, aby si zostala na jednom mieste. *Informuje ju, pri čom do seba preklopí do seba zbytok kávy a papierový pohár šmarí do koša. Možno by sa mu hodil alkohol. Veľa alkoholu. Pravá írska whisky. Ale z podobných úvah ho opäť preberie jej hlas. Stále totižto naväzuje kontakt. Nebolo by krajšie si s ňou vymieňať dymové signály?* Ďakujem za upozornenie, Kam. Nechám si nainštalovať kamery, zoženiem si rotvajlerov, ak by si sa niekedy rozhodla prísť na návštevu.*Oboznámi ju s tým, ako zabráni tomu, aby sa zastavila na jeho prahu a zas s ním skúšala stráviť niekoľko minút podnetným rozhovorom. Ale niečo ho na tom všetkom zarazí. Lokácia jej pobytu. Stočí k nej pohľad, ale svoj údiv sa pokúša skryť. Asi sa mu to podarí, keďže nasledujúcu vetu prenesie s úplným pokojom.* Takže budeš bývať v paláci s rodinou Schreave. /Tí si po jej príchode zmenia meno a radšej si pôjdu veselo nažívať pod most./ *Nenamáha sa však ju informovať, že aj o pár dní vymení hotel za palác. On sa totižto práve rozhodol, že v tom hoteli zostane. Až kým nepríde čas odchodu.* /Takže je z vyššej spoločnosti?/ *Prekvapuje ho to, pretože mu nepripadá ako dokonalé dievčatko z aristokratickej rodiny s pravítkom nalepeným na chrbtici a citujúcim pravidlá etikety.* Tak to sa teším, ako sa budem dívať, ako postupne ten palác zničíš a rozložíš na kúsky. *Dáva jej tak týždeň? Možno len 5 dní? Alebo ju preceňuje.* A čo si vlastne zač? Princezná, vojvodkyňa, diplomatka? *Možno mal viac času venovať štúdiu zahraničných rodín, teraz by aspoň vedel, s kým sa rozpráva. A odkiaľ by mohla byť? Afrika? Blízky Východ? Alebo nejaké menšie kráľovstvo v Južnej Amerike? To sa jej však zatiaľ nepýta.* Ja sa ale teším, že si mi niečo také povedala dopredu. Teraz sa totižto budem môcť držať od poznámok o erektylnej dysfunkcii držať čo najďalej. Vlastne si mi urobila službu, Kam. Zas ďalšia vec, za ktorú ti môžem byť vďačný. *Možno by si mohol začať písať zoznam. Bol dlhý. Po dnešku určite.*

Na nic takového si nehraju. *Zaremcá a založí si ruce na hrudi. Nebo to tak snad doopravdy působila? Upřímně to ale neměla v úmyslu, jednoduše mluvila o tom, co jí zrovna přišlo na mysl tak jako vždy. Což taky vysvětluje, jak se jí podařilo dostat k tématu orálního sexu. Celkem ji překvapuje, že v autě doopravdy nemá nějakou vypatlanou bloncku, co mu za jízdy dělala dobře, a dle všeho je z toho ohromený i on.* /Idiot./ *Trochu ji namíchne jeho předpoklad, jelikož měl pravdu. Jistě, už párkrát zažila, aby jí to někdo dělal pusou, ale žádná hitparáda to nebyla. Nedokázali ji nažhavit natolik, aby přestala přemýšlet a stydět se nad tím, že má zrovna někdo hlavu mezi jejími stehny. A to pak bylo těžké se uvolnit, zvlášť když se daná osoba moc nesnažila, nedokázala najít klitoris a do toho se daný muž vzdal většinou po pár minutách, jako by si odbyl svoje a byl čas na hlavní akci.* V tom to tak úplně nebude. *Odpoví mu lehce uraženě. Proč tohle téma vůbec nakousla? S nějakým pakem, který ani neumělo řídit? Nejspíš by stejně byl v posteli podobně neschopný jako ostatní. I když by na něj byl určitě moc hezký pohled. Ohledně omluvy si neodpustí řádný sarkasmu.* Všichni muži ne, ale sám sebe jsi charakterizoval celkem slušně. *Právě díky uraženosti je na něj hnusná.* Nemám se ti za co omlouvat, takže díky bohu tahle situace nehrozí. Kdybych ti ho totiž šla vykouřit, sténal bys tak nahlas, že by tě někdo slyšel a nahlásili by nás za pohoršování veřejnosti. *Ušklíbne se a pohrdlivě pohodí vlasy.* Jistě, nikdo. Sebe jsi do toho samozřejmě taky započítal, že? *Pozvedne obočí a nevinně se pousměje, když mu vrátí smeč. Tahle slovní přetahovaná ji v zásadě téměř baví. Poslední dobou byla, alespoň na její poměry, celkem klidná. Žádné velké hádky, žádné vzrušení. Štvalo ji, že se jí o zábavu staral zrovna on, protože kdyby jen tušil, že si tuhle konverzaci vlastně užívá, nejspíš by mu ještě stouplo ego a probouralo by si tak cestu až k nebeské bráně, jak bylo vysoké. Slova o želízkách jí spíše vyklouznou. Mělo jít o soukromou úvahu, ale jak už se u ní často stávalo, poněkud selhal filtr. Jeho slova ji však překvapí. Znovu je ráda za to, že červenání na ní nemůže být vidět. Možná jednala suverénně, ale nebyla zrovna zvyklá, aby s ní někdo flirtoval, byť jen náznakem.* /Ale to on přeci nedělá. Proč se vlastně zajímá?/ *Protože z té představy se v ní všechno sevře chvějivou toužebnou zvědavostí. Z jeho úst to znělo temně, nebezpečně. Svěřit se do rukou někomu, jako byl on, nemoci ovlivnit nic z toho, co bude následovat. Líbilo se jí, jak bezmocně si v té fantazii připadala. Ten adrenalin. Ta nejistota.* To není tvoje starost. *Odpoví mu nepřesvědčivě, protože ví, že lhát a říkat, že ji nic takového neláká, by se jí sotva povedlo. Ne pod tím pronikavým pohledem a ironicky pozvednutými koutky, kterými ji častoval. Možná i proto tak vyletí, když se jí dotkne. Nejen že na to nemá právo, ale vážně netouží po tom, aby znala jeho dotek a dosazovala si ho jakékoliv nemravné představy, kterou jí načrtl. Nemyslela to však zle, i proto se v zásadě omluví... tak nějak.* To by nešlo. *Zavrtí rozpačitě hlavou.* Byl by to zatraceně tlustý manuál. Tak tisíc stran. A tři doplňkové knížečky k tomu. Kdo by to s sebou furt vláčel, no ne? *Pokrčí rameny ve stylu “co naděláš”.* Tak to je velice dobře, že se tě nesnažím nijak potěšit. *Usměje se sladce bezstarostně, ignoruje jeho očividné podráždění. Raději se zaměří na své auto, zatímco on řeší vše potřebné. Pohoršeně se na něj zahledí.* Ani náhodou. Auta mají duši. Nezradím svoje, abych si vozila zadek chvíli v nějakém jiném. Těch pár dnů to bez auta vydržím. Pak už ho budu mít zpátky. *Povzdechne si smutně a pohladí Astonka po kapotě. Tak hrozně moc mu Marcus ublížil. A ani se za to nestyděl. Jeho poznámku ohledně její finanční situace však schválně ignoruje. Tohle nebylo o penězích. Nepatřila mezi rozmazlené princezničky, co střídaly zájmy a věci jako ponožky. Pro ni měly věci význam. Například každou knihu, kterou přečetla, si musela nejdříve koupit, a pak si ji dát do knihovny a tu udržovala v dobré stavu. Měla pocit, že každý příběh, který jí byl skrz stránky převyprávěn, si zaslouží svoje místo a svůj obdiv. A aut nepotřebovala stovku. Jen jedno spolehlivé a naučila se, jak se o něj správně starat, jak zvládat klasickou údržbu a jednoduché opravy, přestože si na to mohla najmout lidi. Co jí patřilo, tomu se náležitě věnovala.
Přesune se s ním ke stánku s kávou, když ji tak velkoryse pozve. Ačkoliv nerada, zaškubou jí koutky nad jeho poznámkou.* Osobní exorcista? Kolik lidí jsi už v životě zvládl naštvat, že tvé jméno tak často proklínají, abys ho potřeboval? *Zeptá se ho pobaveně. Třeba nebyla jediná, kterou zvládl tak spolehlivě vytočit. Schválně si vybere v nabídce to nejdražší. Je to příšerně sladké, ale nic, co by nesnesla. Nejraději si asi dávala latté, ale zvládla i espresso, když nutně potřebovala dobít energii.* Já tě slyšela. *Odfrkne si. Nepotřebovala energii čerpat z kofeinu tak jako on. Kávu pila pro radost, anebo když měla doopravdy hodně práce. Jinak se řadila mezi ty věčně energetické človíčky, co na chvíli neposeděli a pořád museli něco dělat. Šlo to poznat i na způsobu, jakým občas mluvila. Rychle a obsáhle, v hlavě měla tunu informací a věcí, o které se chtěla podělit, ale den na to neměl ani náhodou dostatek hodin.* Hořké a tmavé, jako tvoje nátura. *Zhodnotí výběr jeho kávy. Doopravdy se jevil jako bručoun. Bylo v tom i cosi kouzelného, ta odtažitost a chlad. Kdyby byla na tyhle typy mužů, asi by si už svlíkala kalhotky. Jenže ona nepotřebovala nadutého a natvrdlého chlapa. Nesnášela aroganci. Podle ní nikdo nebyl lepší než kdokoliv jiný na téhle planetě, vždycky to záleželo jen na úhlu pohledu. Poodejde s ním o kousek dál a podělí se o těch pár zbytečných faktů o kávě, které zná.* Sakra, to ani neumíš normálně pít?! *Vyjekne a dvakrát ho praští do zad, aby snadněji popadl dech.* /S tebou je to hodně špatné, Marcusi./ Ah, beru to zpět, klidně se udus. *Protočí očima, když první, co řekne potom, co popadne dech, není díky, ale další sarkastická poznámka.* Jo, slovo zatím je tam důležité. *Rýpne si schválně.* A bůh ví, zda si nikdo nestěžoval jen kvůli tomu tvému “křehkému egu”. *Připomene mu, jak zmiňoval, že mužské ego je velice křehká záležitost. Ona upřímně taky nikomu z jejích milenců neřekla, že byl v lepším obstojný.* Takže bys ženě neublížil za bílého dne na veřejné ulici, ale vlastně ano, protože mě tu necháš čekat a přijdeš mě zavraždit. Tss. Tvé lži se kupí jedna za druhou, Marcusi, přiznej se, co na tobě je vlastně skutečné. *Zadívá se mu klidně do tváře, téměř zkoumavě, jako by jen nežertovala a doopravdy ji zajímalo, co se skrývá pod tou cynickou maskou. Raději odpije z té ochucené hory ledu. Alespoň jí díky tomu není vedro.* Chudák pejsci. *Zhodnotí to akorát, už si z něj nic nedělá. Došla k názoru, že je neškodný. Ale být ona pes, raději by měla za pána někoho trochu veselejšího a milejšího. I když by si dokázala představit ženy, které by Marcusovi ochotně nabídly obojek a hrály si na jeho domácího mazlíčka.* Když jsem se naposledy dívala, tak jo, v paláci žijou Schreave. *Odpoví mu ironicky.* Ty máš o mě tedy vysoké mínění! *Zeširoka se zazubí, když řekne, že palác zvládne srovnat se zemí. A u ní to vážně znamená přesně to. Byly doby, kdy svůj úsměv nenávidě a styděla se za něj. Táhle se, jak se to říkalo, od ucha k uchu, absurdně radostný a hloupý. Často si na to vyslechla jako dítě hloupé poznámky o tom, že vypadá jako klaun, později, když ji někdo chtěl dostat do postele, říkal, že má roztomilý úsměv. Jako by to měl být kompliment, být roztomilá. Zamračí se však lehce, když začne vyzvídat.* Zjisti si to. *Odbude ho. Nesnášela, když se k ní někdo začal chovat jinak kvůli jejímu postavení a žádnou odpověď mu přeci nedlužila.* Dál? Do paláce by ses stejně nedostal. /Leda by tam měl taky bydlet./ *V tu chvíli ji to trkne. Irsko. Drahé auto. Takhle poznámka. Jméno Marcus. Vykulí na něj oči.* No, doprdele. *Nebere si servítky.* Ty jsi Marcus. Jako že Marcus MacKeena. *Nechápavě pokroutí hlavou.* Tak to je něco. Korunní princ Irska a neumí pořádně řídit a je háklivý na kritizování velikosti svého přirození. To se v politologii a výuce světových rodů nedozvíš *Poví místo nějaké obdivné poznámky a dopije svoje frappé, kelímek od něj též hodí do koše. Mají celkem štěstí, odtahovka je tu o něco dřív. Alespoň se ho brzo zbaví. Později nestojí opodál, ale když je třeba auto roztlačit a navést na rampu, automaticky se do toho s řidičem náklaďáku pustí. Počká, než lanem obě dvě auta upevní. Bohužel však musí jet spolu s Marcusem v jednom autě, v němž je dost místa i pro pasažéry. Byly vážně notný kus od centra, dojít tam by trvalo hodiny a to se jí vážně nechtělo. Ale v autě to bude kolik? Další půl hodina? To snese. Nechá Marcuse nastoupit prvního na zadní sedadlo v kabině. Sama si může vybrat, zda si sedne dopředu na ten podezřelý flek a vedle řidiče, který po ní lascivně pokukoval, anebo dozadu vedle Marcuse. A ačkoliv ho neměla ráda, bylo to jasné rozhodnutí. S povzdechem se vytáhne nahoru do kabiny. Je zde pár starých plechovek od piva, na zemi nějaké nářadí a provazy.* /Měla jsem si zavolat taxík./ *Nechtěla ale působit jako vybíravá slečinka, a tak nastoupila. Nohy se jí však zapletla do lana, zakopla o okraj otevřených dveří a spadla. Na Markuse. Co hůř, hlavou rovnou do klína. Měla chuť se hystericky rozesmát. Tohle se přece nemůže dít. Od toho jsou všechny ty stupidní komedie, ne reálný život. Zapřela se rukou o sedadlo a druhou o jeho stehno, aby se urychleně zvedla. Ale v omezeném prostoru se mu tak hrudí natiskla na tu jeho a kolenem ho při zvedání nejspíš z boku nakopla do holeně či stehna a musela se ho přidržet za rameno, aby vyprostila nohu ze zajetí lana.* Promiň! *Zaúpěla a konečně se svalila vedle něj na sedadlo a zavřela za sebou. Hlavu sklopenou, vlasy nechala schválně přepadnout jako clonu, aby zakryla rozpaky. Pár vteřin dozadu by byla v dokonalém postavení na to se mu doopravdy “omluvit” způsobem, jakým po ní předtím ironicky žádal.* /Tohle je zlý sen./ *Navíc tu ani nebylo dost místa, aby se od něj odtáhla, při každém poskočení na vozovce se o něj opřela kolenem, nohou či paží. A jeho blízkost šla po tom incidentu jen těžko ignorovat. Stejně jako jeho vůně. Používal kolínskou? To by bylo snobské. Ale mohla to být voda po holenní. Příjemně narušovala pach vyčpělého piva v kabině.*