Venkovní jízdárna

*Malá rakouská princezna se dnešním dnem objeví nečekaně bez svého malého brášky ve venkovní jízdárně s koněm, který možná vypadá trochu menší, asi aby se na něj v pořádku dostala, a pobídnutím do slabin se s ním rozjede rychleji. Na sobě má obyčejné jezdecké oblečení a zpod jezdecké helmy jí vykukují dva copánky. Usmívá se od ouška k oušku a rozhlíží se okolo sebe, jestli neuvidí bratříčka, protože ho přeci přemlouvala, aby si s ní šel zajezdit. No, asi nakonec přeci jenom nepřijde, povzdechne si, a rozběhne se se svým koněm po obvodu, jako by ho chtěla protáhnout, než si spolu zkusí něco těžšího.*

*Od pátku, kdy zemřel jeho otec, pořádně nespal. Všechny noci strávil se svojí mámou, která je na tom psychicky dost špatně a přes den buď zařizoval pohřeb, snažil se utišit sourozence, byl na nějaké schůzce s účastnicemi nebo usnul na stole, když se snažil dodělat aspoň nějaký papíry. Moc klidný spánek to ale rozhodně nebyl. Spíše tak hodinový jako důkaz jeho vyčerpání. Kruhy pod očima doplňují napuchlé oči od pláče, protože když je někdy sám, odloží svou masku a dá všemu průchod. Přijde si jako malý kluk, který ztratil rodiče v parku z dohledu a vůbec neví, kudy se vydat, aby se dostal zpátky domů. Táta mu opravdu hodně chybí a neví, jak to bez něj zvládne. Během pár minut, co trval útok, se z ničeho nic stal králem a v jeho rukou je osud celé země. I přes to všechno ale ví, co jsou jeho povinnosti. A jednou z nich je úspěšné dokončení Selekce. Proto se teď vydal na další ze schůzek, konkrétně schůzku s Raylee, se kterou má v plánu jít do stájí. Na sobě má jezdecké oblečení místo obvyklého obleku. Jakmile dojde ke komnatě dívky, zaklepe na dveře a počká, než mu otevře.* Ahoj. *Pozdraví jí a pokusí se povytáhnout koutky rtů o něco víc v uvěřitelném úsměvu.* Můžeme? *Zeptá se jí a nabídne jí rámě.*

*Dnes ji čeká její druhá schůzka s princem. Je vážně ráda, že se zajdou podívat do stájí, protože koně má od malička ráda a chtěla by vidět stáje tady v paláci, sama se tam ještě nepodívala. Oblékla si jezdecké oblečení, které má ušité na míru a perfektně ji sedne. Chvilku ještě stála před zrcadlem a prohlížela se, protože poslední dobou musela nosit jenom šaty a i přesto, že jí to nevadilo, byla ráda, že si konečně oblékla něco jiného. Když princ zaklepal na dveře, hned k nim dojde a otevře je.* Zdravím *Pozdraví s úsměvem na tváři. Hned si všimne jeho kruhů pod očima, ale nic neříká a přijme jeho rámě.* Jasně *Přikývne.*

*Dojde ke komnatě Raylee a zaklepe na její dveře. Je rád, že jako první neslyší nějakou poznámku na svůj vzhled. Zeptá se jí, jestli můžou vyrazit a když mu přitaká a přijme jeho rámě, vydá se s ní chodbami do zahrad a přes ty do stájí.* Jak se máš? *Začne konverzaci tou snad nejjednodušší otázkou, co existuje.* Docela dlouho jsem tě neviděl. Schováváš se na akcích? *Zeptá se jí a snaží se dát do hlasu nějaké pobavení, aby bylo znát, že to myslí jenom z legrace a nic jí nevyčítá. Pak dojdou do stájí, kde je plno koní různých druhů, barev a velikostí.* Vyber si jakéhokoliv chceš. Kromě tadytěch, to jsou koně královské rodiny. *Ukáže na pár boxů po své pravé ruce a pohledem se na pár vteřin zasekne u koně jeho táty. Dojde k němu a pohladí ho.* Promiň hochu, páníček už nepřijde. *Zašeptá mu potichu a pak přejde ke svému koni ve vedlejším boxu, kterého také pohladí a vytáhne ho ven před box, aby ho mohl osedlat. Přitom se podívá na Raylee, jestli už si vybrala svého koně.*

*Společně s princem zamíří ke stájím přes celý palác i zahradu.* Mám se celkem dobře *Jednoduše odpoví, ale jeho se na stejnou otázku ani nezeptá, jak se asi může přece cítit?* Poslední dobou jsem se na akcích moc neobjevila a když, tak někde v davu, kde by si mě vážně asi někdo nevšiml. *Jemně pokrčí rameny a odpoví. Poslední dobou myslí ještě častěji na svoji rodinu a tráví čas v komnatě nebo se prochází po paláci. Když dojdou do stájí, rozhlédne se kolem. Jsou vážně velké a je tu snad každý druh koně, který zná.* Tady to je vážně velké. *Řekne udiveně. Podívá se ke koním královské rodiny a přikývne. Vydá se na druhou stranu stájí. Pohled ji padne na čistě bílého koně a přejde k němu.* Ahoj *Usměje se a pohladí ho. Připadá ji krásný. Vyvede ho ven z boxu zpět ke vchodu.

Tak to je fajn. Kdybys cokoliv potřebovala, neboj se mi říct, nebo napsat. Dá se zařídit prakticky všechno. *Ujistí jí s menším úsměvem a pak se jí zeptá, jestli se schovává, že jí na akci už dlouho neviděl.* Aha. *Zareaguje jen na její slova, protože moc neví, co na to říct. Pak už jsou ve stájích, kde jí ukáže koně královské rodiny, které v nabídce pro ní nejsou a sám se vydá ke koni svého táty. Je to zvláštní. Pohladí ho po nozdrách a řekne mu, že jeho páníček už se nevrátí. Má v plánu se o koně postarat. Jako kdyby to byla část táty, která mu tady zbyla, i když on je pryč. Nakonec ale přeci jen vyvede z boxu svého koně a podívá se na Raylee, jestli si už ona vybrala.* Halsen. Dobrá volba. Je klidný. *Řekne jí jméno a jednu menší poznámku o koni, kterého si vybrala a vydá se pro sedlo na svého koně.* Chceš pomoct ho osedlat? *Zeptá se jí s povytaženým obočím.*

Nemyslím si, že by mi tady v paláci něco chybělo. *Usměje se. Přijdou do stájí, které jsou vážně velké a je tak snad každé plemeno koně, která sama zná. Vydá se dozadu a zaujme ji jeden bělouš, který stojí naprosto klidně v boxu. Rozhlédne se kolem, jestli si nevybere jiného. Nakonec ho pohladí a vyvede ho z boxu zpět ke vchodu do stáje. Když uslyší, že je klidný, tak se usměje.* To je dobře, už jsem s několika neklidnými koni jezdila, no a nebylo to nejlepší. *Vydá se za ním pro sedlo a zavrtí hlavou.* To zvládnu sama. *Vezme si jedno ze sedel a přejde zpátky ke hřebci. Přehodí přes něj sedlo a dřepne si, aby mu ho mohla upnout.*

Dobře, ale kdyby náhodou, stačí říct. *Ujistí jí s úsměvem. Nejradši by byl, kdyby tohle řekl někdo jemu, on mohl odpovědět, že mu tady chybí táta a někdo zařídil, aby se opravdu vrátil a byl tu s ním. Jenže si moc dobře uvědomuje, že tohle přání je nesplnitelné. Když ve stájích narazí na tátova koně, zarazí se a musí ovládnout slzy, protože se rozhodně nechce rozbrečet na schůzce s jednou z účastnic. Místo toho se radši zaměří na koně, kterého si vybrala Raylee.* To máš pravdu. Taky jsem měl možnost vyzkoušet si neklidné koně. Zlomil jsem si ruku. *Uchechtne se a zeptá se jí, jestli chce pomoct koně osedlat. Po její odpovědi to tedy skutečně nechá na ní a zatím osedlá svého koně. Když je hotový, zkontroluje, jak je na tom ona a pousměje se na ní.* Můžeš si vybrat. Vnitřní jízdárna, venkovní jízdárna, nebo louka. *Dá jí na výběr, kam pojedou.*

*Vybere si bílého koně, který se jmenuje Halsen. Zmíní, že už měla tu čest, jezdit na neklidných koní a že to nebylo nic dobrého.* To já jsem si naštěstí nic nezlomila, i když jsem několikrát skončila na zemi a kůň utekl. *Pousměje se a vybaví si sama sebe před pár lety, když se s tím koněm snažila spolupracovat. Řekne mu, že koně osedlat zvládne sama, a tak si vezme sedlo. Když ho osedlá, znovu si stoupne.* Nejraději bych jela asi na louku. *Odpoví, ale je jí to celkem jedno, klidně by jela i na jízdárnu. Znovu pohladí koně po krku a chytne do ruky uzdečku.*

*Vzpomene si na to, jak jel na dost neklidném koni, spadl a zlomil si ruku. Naštěstí to nebyla zas tak vážná zlomenina a aspoň si na pár týdnů odpočinul od psaní, protože to byla pravačka.* Aspoň, že se ti nic nestalo. *Pousměje se a pak osedlá svého koně a jakmile jsou oba dva hotoví, zeptá se jí, kam chce jet.* Dobře. Bude se ti tam líbit. *Očekával, že si vybere louku.* Tak nasedáme. *Zazubí se na ní a vyhoupne se na koně. Pak spolu s ní vyjede ze stájí a nasměruje koně k louce, která se rozprostírá za stájemi a v dálce končí lesem, který také patří k palácovým pozemkům.*

*Zmíní, jak kdysi jezdila na neklidném koni. Naštěstí se ji nic nestalo, a když to samé řekne i on, jenom přikývne a usměje se. Následně osedlá koně, kterého si vybrala a pohladí ho. Když se ji zeptá, kam by chtěla jet, vybere si louku, i když je ji to celkem jedno. Vyhoupne se na koně a vyjede se za ním, směrem k louce. Jízda na koni ji poslední dobou strašně chyběla. Doma na to neměla čas a v paláci se do stájí ještě nikdy nepodívala. Při jízdě na koni se vždy dokáže uklidnit a pořádně si protřídit myšlenky.*

*Vyhoupne se na koně a vyjede na louku. Sám má louku nejradši, takže mu volba Raylee vůbec nevadí. Pamatuje si na to, jak tady jezdil na koni s tátou, Camille a Stefanem a dávali si závody. Samozřejmě, že vždycky spolu nejvíc soupeřil on se Stefanem, protože Camille byla holka a táta je nechal vždycky vyhrát, takže byl lehká kořist. On ale bratrovi nedal žádné vítězství zadarmo a to bylo vzájemné. Pohled přesměruje na strom, který jim vždy sloužil jako cílová páska a jednou k němu závodil i s Novou a pak koukne s menším úsměvem na Raylee.* Co takhle závod? Jestli si troufneš. *Zamžiká obočím.* Támhle k tomu stromu. Kdo vyhraje, má u toho druhého přání. *Navrhne a zároveň ukáže na zmiňovaný strom.* Nebo máš jiný nápad?

*Vyhoupne se do sedla a zamíří k louce. Konečně zase sedí na koňském hřbetu a je ráda. Rozhlíží se kolem a pomalu jdou. Když princ navrhne závod, podívá se na něj a potom na strom, na který ukázal. Chtěla by vyhrát, ani ne tolik kvůli tomu, že by si potom mohla cokoli přát, ale jen tak. Ráda soutěžila a nikdy nepožadovala nějak velkou výhru. Znovu se na něj podívala.* Tak jo, i když nevím, co bych si mohla přát. *Přikývne a na tváři ji vyleze úsměv. Netuší, jestli vyhraje, ale věří si.* Závod je skvělý nápad. *Řekne, zastaví koně vedle něj, aby mohli vystartovat najednou. Koně pohladí po krku.* Vyhrajeme, jasný? *Zasměje se a řekne směrem ke koni.*

*Navrhne závod na koních k jednomu z mála stromů, jaký na louce je a když přijme, tak se usměje. Rovnou dá i návrh, o co budou závodit.* Cokoliv. *Pokrčí rameny, protože o tom to také je. Pak už se postaví vedle ní a poplácá svého koně na krku.* Tak jo. Tři.....dva......jedna......teď. *Odstartuje jejich závod a vyrazí. Nejdřív je ve vedení a snaží se hnát koně co nejrychlejší rychlostí, protože je dost soutěživý. Připomíná mu to, jak soutěžili se sourozenci nebo s tátou. Jenže vzpomínka na tátu ho momentálně dostane tak, že povolí postoj a ztratí rovnováhu. Udrží to a nespadne, ale ztratí rychlost, takže do cíle doběhne nakonec jako druhý. Zastaví koně a podívá se na ní. Prohra ho štve, ale umí jí přiznat.* Jsem zvědavý, co tě napadne jako přání. *Mrkne na ní.* Už je docela pozdě. Musím se ještě stavit za mámou, nenese to dobře. Nevadí, když se vrátíme? *Kývne hlavou zpátky ke stájím.*

*Když ji navrhne závod, hned ho přijme. Kdyby vyhrála, mohla by si cokoli přát. Zastaví se vedle něj a když závod odstartuje, kůň se rozběhne. Nadzvedne se v sedle a předkloní se ke krku koně. Nejdřív princ vede a ona se ho snaží dohnat. Všimne si, že princ ztratil rovnováhu a hned ho předběhne. Otočí se zpátky, jestli je všechno v pořádku a mírně zpomalí. Když vidí, že se mu nic nestalo, znovu zrychlí a díky tomu dojede ke stromu jako první. Zastaví koně a usměje se.* Stalo se něco? *Hned se ho zeptá, když k ní dojede. Netuší, proč mohl ztratit rovnováhu. Jinak by i vyhrál.* Nic si přát nebudu, mohl jsi vyhrát. *Usměje se na něj. Ani nemá tušení, co by si mohla přát a momentálně ji nic nenapadá.* Jasně, v pohodě. *Přikývne. Nejradši by něco řekla, ale neví co, a tak mlčí.*

*Vzpomínka na tátu ho dost zasáhne v tuhle chvíli, takže ztratí rovnováhu a zpomalí. I tak se ale nevzdává a do cíle doběhne.* Jenom ztráta rovnováhy. Blbě jsem zpevnil nohy. Pitomá začátečnická chyba. *Zalže, aby nemusel přiznávat nějakou slabost, i když by to asi ona pochopila. Jenže pravidla, která sám sobě nastavil jsou jasná a on je dodržuje. Proto své emoce a bolest schovává za maskou a tu nesundavá. Lhář je dobrý, takže si s tím starosti nedělá.* Ale nevyhrál. Vyhrála jsi ty. Teď si nic přát nemusíš. To přání ti zůstává do budoucna. *Mrkne na ní a pak se jí zeptá, jestli jí nebude vadit, když se už vrátí. Po jejích slovech se na ní pousměje a pobídne koně do klusu, aby se vrátili do stájí, kde koně odstrojí a odvede zpátky do boxu.* Zase za tebou přijdu, neboj. *Ujistí ho a ještě mu dá jablko.* Můžeme? *Nabídne zase Raylee rámě a odvede jí přes zahrady zpátky k její komnatě.* Děkuju moc za menší rozptýlení a závod. Dobrou noc. *Rozloučí se s ní a poté se vydá zpátky k sobě do komnaty.*

*Povede se jí vyhrát závod a ke stromu doběhne jako první. Zeptá se ho, co se stalo, protože ztratil rovnováhu.* Dobře *Řekne a podívá se na něj. Nemyslí si, že by udělal tak začátečnickou chybu, jak sám řekl. * Tak uvidím, snad něco vymyslím *Zasměje se a její přání si odloží na jindy, protože teď ji nic nenapadá. Přikývne, že se můžou vrátit a klusem se za ním rozjede. Když se vrátí do stájí, sesedne z koně a odstrojí ho. Uklidí sedlo a koně odvede zpátky do boxu.* Šikula *Usměje se a pohladí ho. Přejde k východu a znovu přijme princovo rámě. Dojdou až k její komnatě, kde se rozloučí.* Já děkuju, dobrou noc *Usměje se a odejde do své komnaty.*

*Včera už toho na něj bylo tolik, že se uchýlil k whiskey, takže dneska má menší kocovinu. Jeho máma od pátku nepromluvila, děda prakticky vzdal život, z něho samotného je ze dne na den král a kromě toho má čtyři sourozence, o které se musí postarat. Každý z nich nese smrt jejich táty těžce. Včera zajišťoval pohřeb a vyjel u toho i na jednu vlezlou reportérku, takže očekává, že příští Illea News budou jeden velký hate na jeho osobu. V provinciích se objevily i skupiny lidí protestující proti jeho korunovaci, kterou zařizují na neděli účastnice Selekce. Právě teď míří do komnaty jedné z nich, konkrétně Daviny, se kterou má na dnes domluvenou schůzku. Na sobě má jezdecké oblečení místo klasického obleku, protože mají v plánu jít do stájí. Na míru ušité jezdecké oblečení nechal poslat předem také Davině. Jakmile dojde k její komnatě, zaklepe na dveře a když uvidí její obličej, pokusí se co nejuvěřitelněji pousmát, i když ví, že má nateklé oči od pláče a kruhy pod očima. Když je sám, jednoduše svou masku odloží a nechá téct slzy. Připadá si jako malý kluk, který se ztratil někde v nákupáku z dohledu svých rodičů a je úplně ztracený.* Můžeme? *Nabídne Davině rámě, aby se mohli vydat do stájí.*

*Na sobě má na míru ušité jezdecké oblečení, který jí poslal Wyatt, vlasy má stáhlé do culíku a líčení má vážně jen takové mírné. Když uvidí Wyatta ihned ho obejme, nedokáže si představit jak to ted musí mít těžký se vším co se ted momentálně děje, ona svého otce tedy v životě neviděla takže neví jaké je to ztratit někoho tak důležitého z rodiny, ale už ta představa že by jí zemřel otec když je ona naživu je děsivá. Po chvíli ho pustí a když se na ní pousměje jen se uculí, viděla na něm že je unavený ale radši nic neříká, když řekne jestli můžeme jen přikývne a jde s ním do stájí.*

*Když otevře dveře, pousměje se na ní a pak už skončí v jejím objetí. Překvapí ho to, ale uvítá to, takže jí objetí oplatí.* Díky. *Zamumlá potichu a pak se jí zeptá, jestli můžou vyrazit a po jejím přikývnutí se s ní vydá chodbami do zahrad.* Jak se máš? *Snaží se nějak začít konverzaci, protože to ticho ho trochu začalo ubíjet a už ho z něj začaly bolet uši. Zahradami projdou do stájí, kde je hned uvítá vůně sena a příjemný klid.* Můžeš si vybrat jakéhokoliv koně, kromě tadytěch. To jsou koně královské rodiny. *Ukáže na pár boxů po jeho pravici. I tak jí ale zbylo na výběr plno koní různých ras, barev a velikostí, takže má na výběr ze spousty možností. Sám znovu zabloudí pohledem ke koním královské rodiny a konkrétně ke koni jeho otce, kterého si po jeho smrti vzal na starost. Je to jako část táty, která mu tady zbyla.*

Mám se dobře, co ty? * Zeptá se ho, ale pak rychle zavrtí hlavou.* Promin, asi nebudeš mít nějak moc dobrou náladu.* Sklopí pohled , v tu dobu se cítila opravdu trapně. Ale tenhle den si chtěla fakt moc užít, věděla že by to nedotáhla až do Elity, ne že by se nějak podceňovala ale prostě to tak nějak tušila. Zahradami projdou do stájí, když řekne že si může vybrat jakéhokoliv koně, jen se jí rozzáří oči, ale stejně by byla radši kdyby tu mohla mít svého koně. Po chvíli se odhodlá a otočí se k Wyattovi.* Jinak si v pořádku? Klidně to můžeme zrušit. * Podívala se mu upřímně do očí.* Když uvidí takového bílého koně jen se na něj podívá a hned jí ho připomínalo jejího koně.* Jak se tenhle jmenuje?* Zeptá se na jeho jméno a pohladí si ho po obličeji.*

*Po její otázce se mírně pousměje.* Jsem v pohodě. V rámci možností. *Uzná.* Nemusíš se bát cokoliv říct. V pohodě. *Ujistí jí, protože nechce, aby na něj brala nějaké ohledy a aby se jejich schůzka nesla v duchu ticha, jenom protože se ona bude bát cokoliv říct, aby mu neublížila. Pak už dojdou do stájí, kde jí ukáže koně, z jakých vybírat nemůže a je zvědavý, který nakonec bude její volbou.* Jsem v pořádku, vážně. A rušit nic nemusíme. *Pousměje se na ní. Selekce je jedna z jeho povinností, kterou musí dotáhnout do konce a chce to udělat co nejlépe, takže nehodlá žádnou z účastnic ošidit o schůzku. Už tak ho kritizují dostatečně.* To je Reyna. *Řekne jí, jak se jmenuje kůň, na kterého ukázala.* Budeš chtít pomoct jí osedlat, nebo to zvládneš? *Zeptá se jí a mezitím vyvede svého koně z boxu.*

*Občas si ráda zajezdí. To už má od své babičky, její máma taky ráda jezdila, to byla její prababička a tak dále. Koně jsou jejich miláčci po celé generace. Na sobě má svůj svoje kratší modré jezdecké kalhoty, které sahají krátce po kolena. Jen bílou košili s krátkým rukávem Ví, že by měla, ale helmu si nebere, na to kašle. Vlasy má v drdolu, aby jí nelezly do očí Je ráda, že mají zahraniční hosté plný přístup do stájí a může si zde vybrat z mnoha koní. Nakonec i svezme černého Anglického plnokrevníka, který jak jí stájník řekne, je asi ten nejdivočejší kůň ve stájích, stájník si i snad myslel, že ji to odradí, ale naopak. Kvůli tomu se rozhodla pro něj. Oxyn, jak se ten kůň jmenuje je nádherný. Nasedne na něj a vjede na venkovní jízdárny. Jasou zde i vnitřní, ale je krásně, takže proč zůstávat uvnitř? *