Komnata Krále a Královny

*S praci skoncil drive a sel se podivat za Jaspereom, ale taky se zastavil za Rhysem, ktereho dnes  prevazli do jednoho ze sidel, ktere vlastni kralovska rodina po celem Angeles a ne jen po Angeles. Maji i nekolik sidel v nekolika provinciich. Jeho bratr se ozhodl pro sidlo v provincii Hansport. Ptal se jej, proc vlastne chce odejit z palace a pobyvat tam, ale nedostal z nej nic. Branit mu v tomhle nemuze a tak zaridil, aby dnes pro nej bylo pripraveno vse potrebne a aby s nim jelo i nekolik lekaru, kvuli jeho zraneni a davali mu vedet, jak na tom jeho mladsi bratr je. Tesne pred odletem jej vsak bratr zadal o odejmuti titulu a to se mu ubec nelibilo a neprijal to. Rekl mu, aby si to nechal vse rolezet v hlave a pokud na tom bude nadle trvat, pak  jej titulu clena kralovske rodiny zbavi, ale pevne veri, ze si to jeho bratr rozmysli a zustane i nadale clenem jejich rodiny. Nyni se vraci do komnaty Krale a Kralovny a vejde. Doufa, ze Brikssi odpociva, protozejestli ji bude muset nekde nahanet, asi to dnes uz neda.*

*Hned jakmile se probrala po poslední akci a lékaři jí udělali pár testů a vyšetření ohledně srdce, si tvrdohlavě prosadila přesun do komnaty, protože na ošetřovně nechtěla zůstat a mohla takhle aspoň něco dělat a nejen ležet. V komnatě naštěstí není někdo, kdo by nad ní měl 24 hodin denně dozor. A toho často využívá. Konkrétně nejčastěji na návštěvy Jaspera, který se konečně před pár dny probral. Ví, že je naživu jenom díky němu a že byl opravdu hodně blízko smrti. Sama teď připomíná opět chodící mrtvolu. Nemůže pořádně spát ani jíst, protože má pořád před očima, jak Arowen zastřelila jejího bratra a jeho rodinu pár vteřin potom, co zjistila, že není mrtvý a jak poté namířila na ní a objevil se tam Jasper. Její zdravotní stav se opět zhoršil a ona je bledá jako stěna a často se sotva drží na nohou. Často se teď zašívá u starého jezírka, většinou v době, kdy ví, že má Keenan nějakou práci. Ví, že by měl za chvíli s prací skončit, takže se vydá zpátky do komnaty. Netušila ale, že její manžel přijde dřív, a proto tam dorazí, když už je Keenan uvnitř.* Ahoj, lásko. *Povytáhne koutky rtů nahoru aspoň na pár vteřin a pak si sedne do křesla, jelikož má pocit, že by jí nohy už neunesly, a přitáhne si kolena k bradě.*

*Byl rad, ze Jasper se probudil a veri, ze brzy bude jeho syn zase v poradku a sejne tak bude vse v poaku i s Charity a oni budou spolu.* /Zustali spolu i pres muj nesouhlas, zvladnou vsechno./ *Byl se rozloucit s batre, ktry se rozhodl, ze chce byt v sidle v hansportu, ale duvod mu nerekl a on to nej nehodlal tagat nasilim a veri, ze jednou mu to rekne a ohledne odebani titulu mu dal cas, na promyslenou. Veri, ze si to nakonec jeho nejmladsi sourozenec rozmysli. Nyni se vsak vraci do jeho a Brikssiiny spolecne komnaty a veri, ze najde svou zenu v posteli a hezky odpocivat, ale jakmile vejde do prazdne mistnosti, jen vydechne.* /Jasne. jeJen bud naivni dal Keenane v tomhle ohledu, ze Brikssi bude klidne lezet a setrit se./ *Prijde k jejjich velke posteli na kterou se rozplacne oblicejem do perin a vydechne.* Postel.... krunu za postel.. *Zamumla a potom jen slsi ortevirani dveri a zvedne oblicej a ohledne se ke dverim, kde spatri svou zenu. Bledou a zeslablou. Tenhle pohled mu drasa srdce ze vseho nejive.* /Zatracene.../ Vstane a sleduje, jak si sedla na kreslo.* Kde jsi byla milacku? Jsi tak zeslabla, ze nedoedes dojit sama ani par kroku k posteli. *Vydechne a vstane a jde k ni a klekne si na kolena pred ni a sleduje jeji obloej. Ty oci.. ty uz tolik nesiti stestim a radosti, jako preld lety. Vi, ze za to muze tohle vse, co se za posledni dny stalo a take na tom ma podil ta ztaracena nemoc. Je ohledne vseho soufaly a strasne unaveny.*Taky se podledni yden citim, jako bych snad zestarnul o deset let. *Lehce se pousmeje, ale ne na dlouho a pohlasi Brikssi po tvari.* Ja vim, ze se bojis o Jaspera lasko, ale verim, ze je silny a bude bojovat hlvne kvuli sve nastavajici a jeho vlastni rodine, kterou spolu cekaji. *Pokusi se svou zeu ovzbudit.* Ja vim, e te nemuzu drzet v tehle mistnosti nasilim a taky vim, ze te nedonutim spat. Jedla jsi dnes neco? *Pta se ji starostlive.* /Odpoved znam. Ne../ *Palcem hlasi jeji var na ktere citi jeji vysouple licni kosti a jeho zoufalost se tak zvetsi.* Proc je zivot tak nespravedlivy a evidentne se mi te chysta vaytrhnot z naruci, lakso moje? *Rekne potchu a skousne si spodni ret a rychle zamrka. Pripisuje si nejake zasluhy na tom, jak na tom Brikssi je protoze od doby, co byli korunovani kralem a kralovnou na sebe mivaji minimum casu.* To ja jsem tim, kdo thle zpusobil a nikd jsi to neoodpustim. *citi, jak mu vlhnou oci. neche brecet, ale nema silu na to, aby to zastavoval.* Milacku ja nelitui toho, ze si me srdce vybralo to tve, ale ... posledni dobou ... si myslim, ze jsem to ja, kdo muze za tohle vsechn. Za to, ze se trapis, za to, ze jsi den ode dnne slabsi...* Citi, jak mu tecou slzy.* Ze ja jsem tou chybou ve tvem zivote, protoze nedokazu udelat vic proto, aby te te choroby, co te nici zbavili. *Zakrouti hlavou a polozi si celo do jejiho klina.* Selhal jsem.... Jako manzel, protoze na tebe nemam tolik casu kolik bych chtel, protoze mi jej bere hlavne prace a povinnosti spojeny s korunou. *Mumla a potom zvedne pohled zase k obliceji sve zeny a je mu jedno, ze je od slz. Polkne.* Nici mne stejne jako tebe, kyz vidim, jak moc jsi zeslabla... Zaiji me to a nemuzu s tim k sakru nic delat. *Zakrouti hlavou.* Kdybych ti mohl dat zdravy sedce, pak bych ti dal to moje.. *Vydechne.* Ja,,, nejsem pripraveny Briksssi... nejsem pripraveny na zivot bez tebe... Tak proc se tohle musi dot nam? Tobe?,,, Jsem z toho unaveny a zniceny. Bojim se... strasne se bojim. *Zasepta a hlavu zase skloni.* /Uz nevim, co mam delat, aby si ti lekari pohnuli, aby mi ji zachranili.... Bohuzel i oni uz ztraceji nadeji... krucinal.../

*Dojde do komnaty, kde uvidí i Keenana a krátce povytáhne koutky rtů nahoru. Potom si sedne do křesla a přitáhne si kolena k bradě. Stejně jako předešlé dny, hodiny a minuty, má pořád před očima události z poslední akce a jen tak tak zadržuje slzy.* U jezírka. *Řekne popravdě Keenanovi, kde byla a pak ho sleduje, jak si před ní klekne a dívá se mu do očí. Poslouchá jeho slova a slzy jí naplní oči.* Já vím, ale... když mi řekli, že ho museli oživovat a málem ho ztratili... a to všechno jenom kvůli tomu, že skočil přede mě... *Potřese hlavou a nohy spustí zase dolů na zem. Utře si pár slz, které jí stečou po tvářích.* A můj bratr.... *Víc k tomu říct jednoduše nedokáže, nejde to, i když se snaží. Doteď má před očima, jak ho objala a vteřinu poté začali těla padat k zemi hned po zaznění několika výstřelů. Když se jí Keenan zeptá, jestli dneska něco jedla, podívá se mu do očí a už se nadechuje k tomu, aby mu zalhala, ale nakonec si uvědomí, že to stejně neumí a že je to zbytečné, a tak nakonec jen zavrtí hlavou.* Nemůžu. *Nedokáže do sebe vpravit ani sousto. Po jeho otázce ohledně nespravedlivého života se jí po tvářích začnou koulet další slzy.* Tohle neříkej. Nikam nejdu, neboj se. *Snaží se ho uklidnit a letmo ho pohladí po tváři. Jeho dalším slovům nedokáže uvěřit. Poslední, kdo na jejím stavu má nějaký podíl je právě on. On je ten, kdo jí nejvíc pomáhá a kdo je její největší oporou. Není důvod, proč má takovéhle problémy.* Keenane, tohle si nemysli... Takhle to doopravdy není. Ty jsi ten důvod, který mě drží při životě. Bez tebe bych byla ztracená. Asi už dávno mrtvá. To ty jsi to nejlepší na mém životě. Nejsi důvod mých problémů. Nic si nevyčítej, prosím. *Setře si další nával slz na tvářích a pak ho pohladí po vlasech, když si položí hlavu do jejího klína.* Neselhal. Ani zdaleka. Jsi ten nejlepší manžel, jakého jsem si mohla přát. *Hladí ho ve vlasech a snaží se ho utěšit a přesvědčit.* /Kdyby si tehdy vybral nějakou jinou... někoho, kdo by nebyl nemocný a nepřidělával mu tolik starostí.. někoho, kdo by ho mohl líp podpořit v práci... je to moje chyba.. to kvůli mě je na tom takhle../ *Honí se jí hlavou a pak se opět jejich oči střetnou a ona ho pohladí po tváři.* Já vím, lásko, já vím. Ale to stejně nemůžeš.. *Vydechne a setře si další slzy, i když to nejspíš nemá žádný smysl, protože jejich místo hned zaujímají nové. Po jeho dalších slovech má pocit, že z jejích očí jsou vodopády. Klekne si na zem před něj a chytne mu obličej do rukou.* Já se taky bojím, lásko. Ale jestli vím jednu věc jistě tak to je ta, že já se nikam nechystám. Neopustím tě. Ty se na život beze mě nemusíš připravovat. Jsem dost tvrdohlavá na to, abych si vybojovala to, že nikam nepůjdu a zůstanu u tebe. *Řekne mu potichu.* Miluju tě, Keenane, a nikdy nepřestanu. *Vydechne a pak si položí čelo na jeho rameno a nijak ani neřeší, že tam bude mít díky ní mokrou košili. Prostě ho potřebuje cítit co nejblíže u sebe.*

*Placnul s sebou na postel oblivejem do porein a vydechne, kdyz se po chvilce otevrou dvere komnaty a on uvdi zaplavu rudych vlasu a bledy obliej sve zeny, ktery navic vypada tak annavene a jako by z nej vyprchala veskaera radost a energie a vlastn se ji ani nedivi, za ty osledni dny, co se stalo je toho na ne vsedhny dost.* /Hlavne potom, co se stalo ejimu bratroci a jeho rodine... Je to moje chyba, ze jsem tu Rebelku nejak nezstavil. Mohl jsem susit nejak vic vyjednavat...Neslo to. Nemohljsem jim nejak pomoct./ *Prijde ke sve ene a zepra se ji, kde byla a nasledne si klekne pred ni na zem a kouka se ji do unaveneho obliceje.* Nemela by jsi se po palaci potulovat sama, milacku. Nelibi se mi to, protoze se ti muze kdykoliv pritizit a ty bys tam byla sama. *Uslibne se nespokojene a potom vydechne.* Priste tam budu s tebou. Na nasem miste, kde jsem ti plne propadl. Slibuji. *Rekne ji a jemne pohladi jeji tvar.* /Nenanvidim se zs to, ze ohledne toho s tou jeji nemoci srdce jsem bezradny a musim se spolehat jen a jen na vyskum, ktery vypada, ze je stejne sakra k nicemu. Zadne dobre zpray jsem neysel mesic.. Davam do toho hodne financi a neprestan, dokud mi nesvitne aspon kousek nadeje./ *Uz ri nezladne a proste ji rekne, jak se citi ohledne toho, ze ji takhle vidi se trapit a e jej nici, jak se mu straci den ode dne pred ocima a hlavne jiprizna, ze se nejvice boji dne, kdy by mu lekari rekli, ze se s ni bude muset louit.* /To se nesmi stat...Ne ted! Tohle nastane az budeme iba sedivi a vrasciti... ne ted./ *Kouka se s eslzami v ocich , jak si pred nej kleka a posloucha jeji slova. Je mu jedno, ze mu slzy tecou po tvarich, protoze ona je jedina, kdo tyhle slzy muze videt a je jedina, ktera jej muze videt tahle zranitelneho. Neprerusuje ji dokud jej ona nepolibi a on polibekopetuje.* Ale taky jsem duvodem too, ze diky me jsi neustale v nebezpeci a s tebou i nase rodina. Sawyer, Jasper, Lia a hlavne Edelynne, ktera ma ted porad strach. *Vydechne s rukavem saka si setre slzy z tvari.* Vy jse pro mne to nejcennejsi, co mam a pokud ztratim nekdoho z vas, nezbude ze me nic. *Zasepta a citi dalsi naval slz a potom chytne jemne tvare sve zeny a palci hladi jeji vlhke tvare od slz.* Miluji teBrikssi a neprestanu bojovat, dokud mu nereknou, ze vi, jak te vylecit. *Septa a potom je lehce zakrouti hlavou.* Ja uz nechci promrhat ani den tim, ze bych pracoval a s tebou se vidal az vecer. Chci se stebou probouzet, Nasnidat se v nasi posteli a cely den byt jen ve tve pritomnosti a neresit jen to, co se musi podepsat, kolik vyhlasek mam podepsat, nebo se venovat schuzim a pdoobne. *Rekne a koukne se ji do jejich modrxch oci.* Nastal cas, abych byl tim manzelem, ktery zde bude opravdu jen a jen pro tebe a nasi rodinu. Ne, ze by mi nezalezelo na lidi a chodu Illei, zalezi, ale stale je pro mne prioritou ma rodina a o musi vsichni chapat. *Chvili mlci a nakonec se skloni a polibi svou nadhernou zenu do rudych vlasu anasledne si ji k sobe jemne privine do objeti.* V den Sawyerovy svatby prestanu byt kralem Illei a korunuji tak naseho nejstarsiho syna novym kralem. *Rekne tise.* Ja... Potrebuji byt s tebou a vim, ze Sawyr to zvladne se svou zenou. Verim mu. *Rekne zcela uprimne a zse libne Brikssi do vlasu.* Nenencham te uz dale samotnou. Uz nikdy. *Zasepta.*

*Jakmile dojde do komnaty, posadí se do křesla a po Keenanových slovech letmo přikývne. Nemá náladu a energii tady s ním jakkoli argumentovat.* To nemusíš. *Namítne poté tiše, když jí řekne, že příště tam půjde s ní. Chápe, že má plno práce a nemůže s ní být pořád. Chápe to celou dobu, co jsou spolu. Lehce se opře do jeho ruky, když jí pohladí po tváři a pak si poslechne, jak se ohledně toho všeho cítí a nakonec si klekne před něj na zem a řekne mu, že rozhodně nikam nejde a neopustí ho. Políbí ho a pak si opře obličej o jeho rameno.* Edelynne to zvládne. Takhle podobně se báli i Jasper, Sawyer a Lia, když byli malí. Všichni jsou silní. A zvládneme to společně, Keenane. *Řekne mu a zvedne během toho hlavu, aby mu mohla koukat do očí.* Neztratíš. Neboj se, lásko. Nikoho neztratíš. Slibuju. *Vydechne, i když moc dobře ví, že zrovna tohle se nedá nikdy najisto slíbit. Dívá se mu do očí, když jí chytí tvář.* Já vím. A já to nikdy nevzdám. Dobrovolně tě nikdy neopustím. Nikdy. *Dá své dlaně na ty jeho a jemně ho palci pohladí. Poslouchá jeho další slova a u toho se mírně nechápavě zamračí. Nechá ho, aby si jí k sobě přivinul a sama se k němu co nejvíce přitulí, protože jeho blízkost je to, co jí momentálně nejvíce pomáhá, a zvědavě poslouchá, kam svými předešlými slovy mířil. Když si to celé poslechne překvapeně se na něj podívá. Když se nad tím zamyslí jen ze svého pohledu je doopravdy šťastná, jenže pak se na to podívá i z pohledu Thylane a Sawyera.* Keenane.. Budou novomanželé, kteří určitě co nejdříve založí rodinu. Bude toho pro ně tolik nového. Vážně jim k tomu chceš přidat ještě korunu? *Zeptá se ho.* Ano, tvůj otec to zvládl a ten jeho taky, ale... *Neví moc co říct. Chce, aby její děti proplouvali životem co nejšťastnější a bez problémů a bojí se, aby toho na Sawyera nebylo moc.*

*Seděla na své posteli jako každý den, teda vypadala víc jako člověk. I když byla oblečená v černé a dlouhou dobu to ještě bude jediné barva, kterou si na sebe oblékne. Mazlila se se svým štěnětem a přemýšlela nad tím co jí Rhys napsal, měl pravdu... měla by se svými dětmi mluvit. Proto se také rozhodne jednomu z nich napsat. A tím byl zrovna její nejstarší syn, ke kterému měla vždy blízko, snad možná i nejblíž, když s nimi ještě zvládla komunikovat. Bylo toho na něj moc a musela..mu ukázat, že je tu pro něj a ostatní. I když nad svými slovy přemýšlela co mu řekne, pořád se jí v očích odrážely slzy a obavy z toho, že její syn...ta slova nepochopí.*

*Seděl v pracovně a dodělával horu papírů, která za posledních pár dnů narostla do takových rozměrů, že už jenom čeká, kdy se všechno zřítí na podlahu a pomíchá. Ještě rychle zařídil posledních pár maličkostí týkajících se jeho zítřejší korunovace a doufá, že se účastnice Selekce zhostily naplánování následné oslavy dobře a nebude z toho nějaký trapas. Říkal jim, že když budou potřebovat pomoci, je jim k dispozici, ale nikdo se neozval a on se jim nechtěl vnucovat. Navíc se snažil být i se svými sourozenci. Teď už ale práce nechá, protože kromě toho, že ho šíleně pálí oči a má pocit, že za chvíli bude potřebovat brýle, jako jeho táta a strejda, tak mu napsala i jeho máma. Poslední týden koukala jen tupě do stěny, takže pokud v tom proběhla nějaká změna, chce jí vidět na vlastní oči. Rychle si přes ruku přehodí sako, papíry nechá papíry a vydá se za ní. Potichu zaklepe na dveře její komnaty a nakoukne dovnitř.* Mami? Je všechno v pohodě? *Zajímá se hned.*

*Byla ráda, že si Wyatt její zprávy všiml, bylo to o dost jednodušší, než kdyby musela vstát a hledat syna po paláci. Sice jí bylo jasný na jakých místech může být, ale nechtěla lítat takhle po paláci,. Sneslo by se ní spousta lidí, kteří by jen mluvili a mluvili. A ona by tím nejspíš zase upadla do stavu bez moci a zmatku. Zvedne oči ke dveřím když uslyší klepání a spatří svého syna.. Pokývne mu hlavou na znamení, že klidně může jít k ní. Přece by ho neukousla.*Je..v rámci možností. Však víš..že v pohodě to úplně nebude...dlouho.*Mluví tiše, celkově je její hlas křehký a slabý. Ani ona samotná jej snad popravdě nepoznává. Hrozně dlouho nemluvila a na jejím hlase to jednoduše jde hrozně moc poznat. Vyčká, než se k ní přiblíží a potom jej jednoduše a pevně obejme..Potřebovala svého syna mít u sebe, zítra z něj bude král...její chlapeček vyrostl tak rychle..*

*Dojde ke komnatě své matky a před dveřmi si musí povzdychnout. Ještě před pár dny to byla komnata jeho mámy i táty, ale teď... teď už táta odpočívá s ostatními předky v jejich rodinné hrobce. Zaklepe na dveře a nejdřív jen nakoukne dovnitř. Když vidí, jak pokývala hlavou, dojde dovnitř a posadí se na postel vedle ní.* Jo, já vím. *Přizná a sklopí pohled. I jemu táta hrozně chybí, ale zatlačuje to co nejvíc do pozadí mysli, aby to na sobě nenechal tolik znát a před ostatními vystupoval jako vyrovnaný člověk schopný ujmout se vlády. Překvapí ho to náhlé objetí, ale nic nenamítá a obejme jí nazpátek.* Nechtěl by, abysme se tak trápili. I když je to těžký. Zvládneme to, mami. My všichni. *Pohladí jí povzbudivě po zádech.*

*Když si k ní Wyatt přisedne, odloží spící štěně na druhou stranu vedle sebe, aby se tomu malému nic náhodou nestalo. Pokývne hlavou na to, že to ví...Jistě pro něj to bylo v těchto dnech nejnáročnější a bude to ještě horší.*Já nikdy nechtěla být královnou, dokonce jsem omdlela, když jsem se to na jednom z plesů v Selekci dozvěděla.*Přizná mu tiše a povzdychne si nad tím, říkat tohle svému dítěti je podivné.*Ani..za tolik let jsem se s tím nikdy úplně nesmířila a váš otec byl ten kdo ve mě držel to něco málo, tu část toho vidět na tom to lepší...*Mluví pořád tiše, jelikož se bojí svůj hlas zvýšit.*A teď můj malý chlapeček vyrostl a převezme korunu.*Pousměje se nad touhle představou, přičemž mu jednou rukou prohrábne vlasy.* Jsi svému otci podobný víc, než si myslíš Wyatte a vím, že budeš dobrý král.. Stejně jako on a tvůj dědeček.*Pokývne hlavou.*Mám vás ráda, všechny...ale k tobě jsem vždy měla jistým způsobem nejblíž. I když se dělo, to všechno špatné. Pamatuješ, jak jsem ti ošetřovala odřená kolena, když jsi byl malý?*Nad tím se znovu musí pousmát. Chybí jí čas, když její děti byli dětmi.*Chtěla bych, aby jste mi nevyčítali...že chci na pár dní odjet do sídla. Být sama, všechno mi ho tu připomíná a často ho vidím, i když není. Nechci se úplně zbláznit a není to tak, že bych vás odstrkovala, ale...potřebuju to. Abych byla v pořádku, v rámci možností.*Dokončí svá slova a zadívá se kamsi dolů.*

*Poslouchá její slova a mírně nadzvedne koutky, když slyší, že omdlela.* Zítra k tomu asi taky nebudu mít daleko. *Poznamená, protože má z korunovace dost stažený žaludek a bojí se toho.* Mami, jsi skvělá královna. A to nejen díky tátovi, ale taky proto, že to v sobě jednoduše máš. Záleží ti na lidech a snažila ses to dělat co nejlépe jsi dovedla. *Snaží se jí trochu povzbudit a pak se na ní usměje, když slyší její další poznámku o malém chlapečku a pro tentokrát potlačí chuť nad tím protočit očima.* Vždycky budu tvůj syn. Na tom můj věk ani koruna nic nemění. To snad víš, ne? *Nadzvedne mírně obočí.* Díky, mami. *Chce se přiblížit aspoň trochu svému tátovi v tom, jak skvělý král byl on.* Jasně, že si to pamatuju. Nejvíc to, jak to štípalo a chtěl jsem utéct a schovat se někde v zahradách, abys mě s tou šílenou lahvičkou nenašla. *Zasměje se, ale potom jeho úsměv zase povadne a on přikývne.* Chápu to. Můžu to zařídit a můžeš odjet klidně zítra po mé korunovaci, jestli chceš. Ale vezmeš si s sebou strážce. Nechci, aby se ti něco stalo. *Při posledních slovech se v jeho pohledu objeví typická neústupnost a tvrdohlavost, protože jí odmítá pustit samotnou. Už jenom souhlasit s tímhle jejím výletem se mu moc nelíbí, protože by jí měl co nejblíž u sebe, aby na ní mohl dohlížet a ujišťovat se, že jí nikdo neublíží.* A taky se mi budeš denně ozývat, abych věděl, že žiješ a jsi v pohodě. *Dodá.*

*Po hádce, která proběhla v jejich rodinném chatu má pocit, jako by v roli mámy selhala a jakoby její děti neměli stejně lásky a tak někomu z nich vždy nějak ukřivdila. Tyhle rodinné hádky ji strašně mrzí, ale ví, že v žádné rodině se to bez hádek neobejde, i když má pocit, že v jejich rodině je to až enormní počet hádek. Rozhodla se dát teplou sprchu, aby se aspoň trochu uvolnila a poté na sebe hodila jedno z triček jejího manžela, jelikož má takový zvyk si jeho věci brát hlavně, když jí je nějak úzko nebo a smutno. Takže má na sobě jen jeho tričko, které je jí větší, takže to má jako noční košili nebo šaty. Oranžové vlasy má mokré a hozené na zádech. Nakonec přejde do postele, kde se natáhne pro knížku a rozhodne si číst, i když je myšlenkami stále jinde a text té knížky nevnímá.*

*Byl ještě v pracovně a dodělával papíry počas celé té hádky a zbývajícího odpoledne. Tuší, že se Jace vrátí z baru s pořádnou kocovinou a vzhledem k tomu, že bude mít nejspíš nějakou schůzku s účastnicí ze Selekce, i tak to pro něj bude dost, takže dodělal rovnou i jeho práci určenou na zítřek. Nesnáší ty dny, kdy se jako rodina pohádají. Vždycky pak nemůže spát a moc dobře ví, jak to trápí Polaris. Měl docela radost, že vydrželi jako rodina dlouho v klidu, ale to dneska vzalo za své. Neví, co má dělat a už vůbec neví, kde co udělal špatně.* /Vždycky jsem se je snažil dávat na první místo. Tak, jak jsi mi radil, tati. Ale já prostě nikdy nebudu lepší, jak ty./ *Proběhne mu hlavou, když dodělá papíry a na pár minut si opře hlavu o ruce. Doteď si pamatuje to, co mu jeho táta řekl, než umřel. Má pocit, že ho tak akorát zklamal, protože nedokáže být ani dobrým králem, ani dobrým otcem. Nikdy se mu ani nepřiblížil, natož aby se mu rovnal, nebo ho dokonce překonal, jak mnozí dříve tvrdili. Rychle rozmrká slzy, které se mu tlačí do očí při vzpomínce na to, jak ztratil tátu a vydá se do komnaty, protože ví, že je tam Polaris sama a určitě se trápí. Svůj zármutek si může řešit potom, ale teď tu musí být pro svou ženu. Jakmile vejde do komnaty, odhodí sako a kravatu na nejbližší křeslo a se starostlivým pohledem se podívá na Pol v posteli. Beze slova k ní dojde, vleze si do postele vedle ní a přitulí si jí k sobě.* Je mi to líto. *Zamumlá nakonec a políbí jí na spánek.* Kdybych tu pro ně třeba víc byl, kdybych byl lepší .. nemuselo se to stát. *Bere klasicky všechnu vinu jenom na sebe.*

*Vždy ji každá hádka zasáhne, jelikož ji poté přijde, že je úplně nemožná matka, která nedokáže zabránit hádce a často se bojí, že se stane matkou, kterou měla ona, což rozhodně nechce. Chtěla by svým dětem dát větší volnost, ale zároveň ví, že to nejde a také ví, že se stejně každý rozletí pryč. Jace si najde nějakou lásku v selekci a ten bude aspoň tady, ale obě dvě její dcery odjedou do cizích zemí a tak od nich bude daleko a nebude na ně moct dávat pozor. Vleze si do postele v tričku svého manžela a zavrtá se jak do trička tak i do deky a pokusí se číst, ale moc nevnímá text, jelikož vnímá víc své myšlenky, které na ní pořád dorážejí. Když uslyší dveře, koukne se tím směrem a uleví se jí, když tam vidí Wyatta. Hned odloží knížku na noční stolek a jakmile je její manžel vedle ní, hned ho obejme a zaboří mu obličej do ramena. Po jeho slovech stáhne obočí.* Není to tvoje vina. Jen... Už mají prostě svůj rozum a myslí si, že už jsou na všechno dost dospělí. *Povzdechne si a trošku se odtáhne, aby se mohla na svou lásku kouknout. rukou mu prohrábne vlasy a pak se starostlivě zamračí.* Moc pracuješ, s takovou se mi utaháš. Víš, že ti klidně se vším pomůžu. *poví upřímně a zase o něj hlavou opře.* Chtěla bych, abychom si mohli společně všichni v jedné místnosti prohlížet fotky a aby to nebylo jen přes chat. Přijde mi pak, jako bychom byli všichni strašně od sebe vzdálení a při tom jsme všichni na stejném místě. Ale hádám, že by se to neobešlo bez hádek. *Uchechtne se a poté si tiše povzdechne.*

*Vrátí se z pracovny do komnaty, kde odhodí sako a kravatu na křeslo a dojde ke své ženě, kterou hned pevně obejme. Dává si to celé za vinu, jako většinu věcí.* To je pravda a já byl takový taky, jenom....třeba kdybych udělal něco jinak, bylo by to lepší a oni to brali jinak. Měl jsem se jim víc věnovat. *Zavrtí nad tím trochu zoufale hlavou a pak skloní zase zrak k jejímu obličeji a pohled mu zjihne. Pohladí jí lehce po tváři a políbí jí na čelo.* Já vím, ale sama toho děláš dost. Já to zvládnu, nic se mi nestane. Jace bude mít zítra tutovně kocovinu a bude se muset věnovat i Selekci, tak jsem dodělal i jeho papíry. *Vysvětlí, proč se tak zdržel. Objímá jí a po jejích slovech si potichu povzdychne a pohladí jí po paži.* Až se uklidní tohle, všichni se sejmedeme a prohlédneme si alba. Holky se uklidní a bude to zase dobrý. Vždycky se to po nějaký době zlepší. Zvládneme se u toho snad nepohádat. Děti se maximálně pohádají o tom, kdo je chytřejší, vyspělejší a roztomilejší. *Pokrčí pobaveně rameny.* Je hrozně těžký si zvyknout na to, že už nejsou malí a mají svůj rozum. *Poznamená se smutným úsměvem na rtech.*

*Hned jak přijde Wyatt, obejme ho a zaboří mu obličej do ramena.* Věnoval ses jím hodně, no tak.*Zamračí se, ale po polibku na čele se
na svého manžela pousměje.* Je zbytečný doufat, že by do baru nešel, co? *Uchechtne se, ale stále se na svého manžela starostlivě dívá.* Nedělám toho dost, kdykoliv ti pomůžu. *Pokrčí rameny a poví to s neústupným tónem, kterým dáva na jevo, aby se s ní nedohadoval.* Jo a my tam budeme sedět a bát se cokoliv říct, aby si neusmysleli, že máe třeba radši jedno díte než ostatní. *Zasměje se a zavrtí nad tím hlavou.* Chybí mi ty časy, kdy byli malí a my je naháněli po paláci, protože nechtěli jít spát. *Usměje se na něj a pohled stočí ke svýmu břichu.* A ještě to teď si pamatuji těch všech devět měsíců. Ale přijde mi, jako by mi táhlo tak na devadesát a játady vzpomínala nad starými časy, protože za chvíli budu vzpomínat z hrobu. *Zašklebí se nad tím a potichu se zasměje.*

Pokaždé je něco, co by se dalo udělat líp. Je to tak za každé situace. *Povzdychne si potichu a pohladí Polaris po vlasech.* Jo, to asi jo. Já být jím, tak by mě nic nezastavilo. Ale třeba mu to pomůže se uklidnit. *Snaží se na tom najít aspoň nějaké pozitivum, i když vzhledem k tomu, že on je šílený pesimista, mu to nejspíš nejde tak, jak by si přál.* Děláš toho spoustu, zlato. Navíc nechci, abys pak byla unavená víc, než už jsi. *I on tohle pronese sice něžným a láskyplným tónem, ale je v něm znát i neústupnost a tvrdohlavost.* /A my se divíme, že máme tak paličatý děti../ Jo, to nejspíš jo. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem, protože je dost možné, že to dopadne přesně tak, jak teď ona načrtla.* Mě chybí ty jejich nadšený úsměvy vždycky, když nás viděli. Kdykoliv jsem za nimi přišel do herny, nebo do komnaty, rozzářili se a běželi mě obejmout. To už se teď nestane. *Když si všimne, kam Polaris stáčí pohled, sám se podívá na její břicho a pohladí jí tam.* Teoreticky vzato... Bysme si mohli pořídit ještě jednoho malýho uzlíčka. *Navrhne opatrně a už předem tuší, že ho po tohle Polaris požene na psychiatrické vyšetření.*

Ale my s tím už nic nenaděláme a i kdybychom dělali všechno jinak, stejně by pořád i oni dělali věci jinak. *Pokrčí rameny a po jeho slovech se uchechtne.* Lasko, ty si byl jako on. Takže to je skoro to stejný. A neříkej mi, že ses taky po jakékoliv hádce neodebral do baru. *Poví pobaveně a zavrtí nad ním hlavou.* Já nejsem unavená. Nebo to bereš podle toho... Podle sebe soudím tebe? *Povytáhne obočí a pak se zasměje.* Budeš si muset počkat na vnoučata. A pak jich budeš mít plno zubů, až jich od Jace budeme mít tak... Řekla bych minimálně čtyři a od holek třeba taky budeme mít. *Pokýve hlavou a našpulí lehce rty, když počítá, kolik vnoučat by mohli mít. Následně pohled stočí ke svému břichu a když uslyší jeho začátek věty, už teď se bojí toho pokračování. Jakmile to dořekne, zůstane na něj civět jak na blázna.* Buď nejsi můj manžel nebo už si přepracovanej. *Poví zmateně a hřebetem ruky mu sáhne na čelo. Pak si povzdechne.* A pokud to vážně myslíš vážně a nejsi nemocnej... Ja nevím. Od posledního otěhotnění jsem už znovu neotěhotněla, takže se bojím, jestli to vůbec je ještě možný. Třeba jsem už na to stará. *Zamumlá a pak aby odlehčila situaci, ještě se uchechtne.* A neříkej, že je to tím, že si dáváš pozor. *Namítne pobaveně.*

Jo, asi máš pravdu. *Přikývne nakonec a po jejích dalších slovech se zasměje.* Možná proto se tolik hádáme. Protože jsou hrozně moc po nás. Jace je po mě a holky jsou po tobě. *Pokrčí rameny.* Jinak já už to s chozením do barů dávno vzdal. To je lepší mít flašky poschovávaný tady v paláci. Nemusim pak chodit nikam daleko. *Zazubí se na ní, pyšný na svůj nápad, který beztak realizovali i všichni jeho předkové. O svém tátovi moc dobře věděl, že měl minimálně v pracovně pár flašek. Taky mu je většinou během dospívání často kradl.* Ne, to ne. Já si na to už za ty roky tak nějak zvykl. Ale tobě nechci přidávat víc práce. *Vysvětlí s menším úsměvem a pohladí jí po tváři.* Vnoučat mít plný zuby rozhodně nebudu. Ty budu rozmazlovat a budu je Jacovi a ostatním vždycky co nejčastěji krást, abych s nima mohl být. Budeme je brát na procházky a do města a tak. *Usměje se spokojeně nad tou představou, i když tuší, že realita bude jiná. Pak sklopí pohled k jejímu břichu a rozhodne se, že se mu nechce čekat, až jejich syn zplodí potomka, i když tuší, že to bude brzo, ale možná by chtěl ještě jednoho svého. Moc dobře ví, že Pol ho bude mít za blázna, takže je na její pohled připravený a zareaguje nevinným pousmáním.* Jsem tvůj manžel a zas tak přepracovanej nejsem. *Uchechtne se, když ucítí její ruku na čele.* Já si ale dávám pozor. *Opáčí se smíchem.* Lásko, ty nejsi stará. Jsem si jistej, že je všechno v největším pořádku a ještě jedno dítě bysme mít mohli. Jestli bys chtěla, klidně můžeme spolu zajít k doktorům, ti nám to určitě potvrdí. Ale je to na tobě. Nechci tě do toho tlačit a chci hlavně, abys byla šťastná ty. *Pohladí jí po tváři.*

Bylo by zlý, kdyby to bylo naopak a Jace byl po mně a holky po tobě. *Zasměje se té představě, protože si nedovede představit, co by z toho vzniklo za katastrofu a palác by rozhodně nepřežil, i když těch katastrof už pár přežil. Poté ho pinkne do nosu a zasměje se.* Úžasnej nápad, vážně. Ten si nech patentovat. *Převrátí nad ním pobaveně očim. Pak si povzdechne nad jeho paličatostí.* A pak se divíme, proč mají vlastní rozum, když jsi tolik paličatej. a ne, já paličatá nejsem. *Zabodne mu ukazováček do hrudi a spraží ho pobaveným pohledem.* Tak to věříš, že ty vnoučata budou klidný. Těším se, až budeme mít vnoučata, ale když vím, jak akční byly naše děti... Z těch procházek se stane hon na vnoučata po celém Angeles. *Uchechtne se na nad tím. Následně ji překvapí jeho další slova, protože jí nepřijde, že je to její manžel nebo že je úplně při smyslu.* V tom případě si měl kolik flašek alkoholu? A nedáváš si pozor.*Namítne se smíchem a pak se svěří se svými obavami, že se bojí, že by už nemohla otěhotnět. Chvíli mlčí a koulá se na druhý konec komnaty a uvažuje nad tím, co ana to říct. Poté zase zvedne pohled ke svému manželovi a pokrčí rameny.* Můžeme se o něj pokusit. *Usměje se na něj a snaží se skrýt strach z toho, že by to vážně nevyšlo, nechce aby byl Wyatt zklamaný z toho, že by nemohl mít další dítě, proto doufá, že na to vážně není ještě stará.* Ale připrav se na to, že mi budeš nosit nejrůznější kombinace jídla. *Zazubí se na něj.*

Jo, to bylo. *Pokýve pobaveně hlavou a pak se na ní pyšně zazubí.* Nikomu neříkej, že jsem ti to prozradil, protože tohle je odvěké tajemství všech králů v týhle rodině, které si pečlivě střežíme. Kdybych si to pantetoval, tak je všechny zradil. *Řekne naoko vážně a tajemně.* Mysli si to dál, lásko. Jsi roztomilá, když tomu věříš. *Uchechtne se a líbne jí na čelo.* Tak prostě pořídíme pár obojků. *Pokrčí nad tím se smíchem rameny, jako kdyby bylo normální chodit na procházky a vnoučaty na vodítkách.* Dávám si pozor a jsem střízlivej. *Řekne jí vážně, protože je to opravdu pravda. Pak pozorně sleduje její reakci a čeká, než něco řekne.* Jsi si tím opravdu jistá? *Zeptá se jí s menším úsměvem na rtech a pak se rozesměje a políbí jí na špičku nosu.* Už jsem trénovanej, neboj. Ještě pořád si to pamatuju. *Ujistí jí s úsměvem a pak svoje rty přesune na její krk, kde jí začne líbat.* Takže to opravdu zkusíme? *Zavrní jí do ucha a rukou sjede po linii jejího boku.*