Komnata Krále a Královny

*Bodne ho v hrudi, když Jace na jeho omluvu prakticky nijak nezareaguje a pak si od něj vezme sklenici. Odpoví mu na otázky, které ale byly myšleny pro Eady, což nepochopil, takže prostě jen pokrčí rameny a dál sleduje hladinu vody ve sklenici. Ani nezaznamená, že se k němu někdo přiblížil a najednou ho Eady objímá. Jenom jí okolo ramen přehodí ruku, aby se neřeklo, že jí objetí neoplatí a pak potřese hlavou. Ne ale nijak moc znatelně, protože nepotřebuje, aby se mu hlava motala ještě víc.* Ne, nebude. *Odpoví jí potichu a pak když přijde Pol, prostě jenom kouká do země a snaží se pro dobro věci dělat, že tam vůbec neni. Když promluví poprvé na něj, vzhlédne k ní, ale jakmile domluví, zase pohled pohled sklopí.* Promiň. *Připadá si jako spráskaný pes a nebo nějaké dítě, nad kterým teď stojí rodiče a nadávají mu za to, že ve škole opisoval.* Prostě... Je toho děsně moc. Už jenom to, jak hrozně rychle děti dospěli. A vzhledem ke všemu... Připadam si, jak kdybych tu za chvíli neměl být. Jak kdyby to, že dospívaj znamenalo, že můj čas taky pomalu končí. Což taky znamená. Ale prostě potom, co jsem skončil na tom vozíku.. Mýmu tátovi se stalo prakticky to stejný. A na mojí svatbě nebyl. Nedožil se toho, aby mi mohl říct "Já ti to říkal.". Neviděl mě šťastnýho spolu s tebou a s dětma. Nikdy si ani nepochoval svoje vnouče. Co když mě čeká to stejný? *Pokusí se nějak zformulovat myšlenky, které ho provázejí poslední dobou do slov a které ho včera dohnali až k těm flaškám a u toho se mu oči zalijí slzami. Proto radši ani nezvedá hlavu, aby to nikdo z nich neviděl.*

*I když táta Jacovi na otázky odpoví, udělá to taky. Když sem přijde i mamka taky se na ni starostlivě podívá. Sice to nahlas neřekla, ale vyčítá si, že ji nechala jít pro tátu. Měla pro něj jít sama a dovést ho sem. Přece jen ona je těhotná.. Obejme tátu a zašepta, že to bude dobrý. *Ale bude, vždycky je. Odpustí ti. *Odtáhne se, aby viděla na svou tetu. *Oba dva vypadáte hrozně. *Zamumla spíše pro sebe
Kdyby se tu točil film o zombie bylo by jasné, kdo by je hrál. A ani by ne potřebovali moc makeupu. Tetě nabídne vodu, ale když ji odmítne, při kývne a zůstane sedět na zemi. Na strejdu, který přijde se trochu pousměje a kývne k místu, kde je teta. Pak se podívá na své rodiče a bratra. Taky to podle ní táta s alkoholem přehání, ale ví, že jej to pro něj těžké. */Ale takhle se to taky řešit nedá. /*Nechápu ho mluvit a pak potřeba hlavou. * Tati.. To ho se stalo tvému tátovi, dědovi.. Je mi to líto, ale ty takhle neskončíš. Pochovas si svoje vnouče, Angel se dcerka narodí brzy a dvojčata té taky nenechají čekat.. *Podívá se na Jace. Schreave jsou plodní, takže by se v klidu vsadila, že ani ne do pěti let budou mít ty dva děti. */Jace už ho mohl mít na cestě. /*Omluvně se na něj pousměje ale pak se podívá zpět na tátu. *Nic se ti nestane tati. Budeš tu ještě hodně dlouho. Budeš se svýma vnoučatama a dětma dělat blbosti. Společně se ještě několikrát pohádáme a usmíříme. *Pousměje se. * Chápu, jak se cítíš, ale věčně to alkoholem řešit nejde.. Právě když jsi na milion, nebo máš kocovinu a pak se spolu nebavíme přece přicházíme o ten společný čas, kdy jsme mohli být šťastní.. *Neví, jestli to dává smysl ale řekla to prostě tak, jak to cítí. *

*na tátovu omluvu pořádně nezareaguje a jen neurčitě zamručí. Je na něj naštvaný a ještě nějakou chvíli i bude. Pak mu oba dva odpoví na otázky, které byly pro Eady a on odolá touze protočit nad tátou očima. Když pak přijde máma, starostlivě se jí zeptá, jestli spala aspoň trochu. Její odpověď ho ani nepřekvapí.* Dělam si starosti.. pokud nechceš být tady, tak klidně můžeš ke mě. *pokrčí rameny. Pak přijde i zbytek osazenstva, což je skoro polovina jejich rodiny. Nad stavem tety jen potřese hlavou, ale nijak to nekomentuje, Spíše se začne zajímat o to, co říká táta. Během toho se ho zmocní výčitky svědomí a i když je na něj naštvaný, sedne si vedle něj a položí mu jednu ruku na rameno.* Přesně tak.. leda se tak upiješ k smrti, pokud budeš takto pokračovat. *zamumlá a když uvidí omluvný úsměv Eady, jen se také pousměje. Tyhle omluvné pohledy a úsměvy ho začínají štvát, protože mu to akorát stále připomíná to, na co se snaží nemyslet.* V tom má Eady pravdu.. akorát tak přicházíme o čas, kdy můžeme být šťastní a spolu. Sice.. já mám asi taky co o pití říct.. *protočí očima.* Mam návrh. Co kdybysme se začali oba dva trochu krotit? A Justice do toho zatáhneme taky, klidně i nedobrovolně, protože je to prostě moje dvojče, což je dostatečný faktor k tomu, aby v tom byl s náma. *navrhne a bodne ho na hrudi, když uvidí, jak se mu zalili oči slzami, i když se to snaží skrývat.*

*Na Jace se pousměje a zavrtí hlavou.* To je dobrý, zůstanu tady. U sebe máš stejně Misty. *Zavrtí hlavou a poté sleduje Aless a hned potom i Edwarda. Poznámku Aless jen přejede varovný pohledem a na Edwarda se otočí napřed také s varovným pohledem, ale potom pokrčí rameny.* Mně neprudíte. *Povzdechne si a potom když slyší "promiň" od Wyatta, bolestně ji píchne v hrudi a to nepřestává hlavně když se rozpovídá. To začne pociťovat i vinu z toho, že je vůbec naštvaná, že si to napřed nenechala vysvětlit než se naštvala. Taky ji během jeho proslovu do oči vběhnou slzy, takž se je pokusí rozmrkat. Stále ale ze sebe nic nedokáže dostat. Žádná slova, takže jen poslouchá své děti, což ji samozřejmě dojme, takže se ji po tváři začnou kutálet slzy. Pak se s menší námahou kvůli břichu posadí vedle svého manžela a upřímně ho obejme.* Já na tebe nechci být naštvaná. Vždyť to ani nejde. A děti mají pravdu. Vždyť tebe nic takového nečeká, pochováš si vnouče, stejně jako si pochováš dvojčata. A každý jednou budeme mít náš poslední den, tak to prostě je. Ale do té doby máme spoustu času, který nemusíme takhle promrhávat. *Zamumlá a natáhne se po jeho ruce, kterou vezme do svých rukou.* Slib mi, že se tohle už nebude opakovat, prosím. Že se mi radši s pocitama svěříš, než abys je zapil. *Prosebně se na ně koukne a poté se ještě koukne na Aless a Edwarda pohledem, který značí, že si to maj taky vyříkat, když už si to tady vyříkavají všci.*

*posadí se na zem a pak odmítne vodu, kterou jí nabídne Eady. Není si jistá, jka dlouho by jí v sobě udržela po té cestě z její komnaty. Když pak přijde její manžel, nejraději by se před nim někde schovala a jít sem už považuje za špatný nápad.* Promiň. *hlesne potichu a na chvilku na něj omluvně koukne, než zase sklopí pohled.* Promiň, Pol. *koukne i na Polaris. Když pak Wyatt začne mluvit o jejich tátovi, okamžitě se jí také nahrnou slzy do očí a pár jich steče i po její tváři. Táta jí stále neuvěřitelně chybí a vždycky bude.* Wyatte... nečeká tě to samý. Je to jak říká Pol.. stárneme a ten poslední den přijde, ale za dlouho. *pokrčí rameny.* Táta by na tebe byl neuvěřitelně pyšnej. *řekne až téměř šeptem, ale s jistotou v hlase.*

*Když slyší, jak se potichu omluvila, jeho naštvání hned opadne a on svěsí ramena. Nad celou tou situací si tiše povzdychne a když pak slyší Wyatta, jak mluví o svém otci a vidí, jak Aless začala brečet, vydá se k ní, sedne si vedle ní na zem a zabalí jí do svého objetí.* Na tebe by byl pyšný úplně stejně, lásko. *Ujistí jí potichu a u toho jí prstem kreslí kroužky po zádech, aby jí uklidnil a utěšil.* Dává na vás na všechny pozor a chce, abyste ze života měli radost. Tak si ho přestaňte ničit a vytěžte z něj co můžete. *Promluví i na druhou část rodiny a pak se podívá zase na svou ženu.* Ty se taky můžeš připojit do abstinenčního klubu. A já sám se budu taky alkoholu vyhýbat, co ty na to? *Sice nepije nijak moc a ani se neopíjí, ale kvůli své ženě se alkoholu klidně zřekne úplně, stejně jako před dvaceti lety drog a kouření.*

Každej máme někde svojí hranici, beruško. A já nejspíš právě překročil tu mámy. *Odpoví jí tiše klasicky pesimisticky a když pak slyší od Jace nabídku pro Pol, že může jít s němu, hrudí se mu rozlije obrovská bolest. Vlastně by se tomu ani nedivil, ale stejně ho bolí jenom ta představa, že by od něj Pol takhle odešla. Když pak slyší slova Pol, začne mluvit o tom, proč vlastně takhle dopadl. I když je za Jace rád a hrozně mu přeje to, že je šťastný, jeho svatba ho vzala nejspíš daleko více než měla. Ale asi se není čemu divit vzhledem k tomu, že on na té své neměl rodiče ani jednoho. Táta mu zemřel před očima a máma se uzavřela a odstěhovala z paláce pryč a pak odmítla s celou rodinou komunikovat. Všechny tyhle vzpomínky a myšlenky, které zvládal dost dlouho potlačovat vyplavaly napovrch díky těhotenství Angel, které mu tak připomíná Camille a poté i svatby Jace, který mu tolik připomíná jeho samého. Nakonec skončí v objetí Pol, díky kterému se mu hrudí rozproudí teplo a pak slz mu steče i na tváře. Připadá si jako naprostá troska, která rodině akorát přidělává starosti místo toho, aby tu pro ně byl a pomáhal jim s těmi jejich.* Dobře, slibuju. *Odpoví nakonec Polaris.* Promiňte mi to. *Přejede pohledem všechny v místnosti, hlavně svou ženu a děti a po návrhu Jace přikývne.* Dobře. *Souhlasí nakonec nakonec s jeho návrhem a radši sklopí zase pohled ke sklenici z vodou, protože se nevydrží dlouho dívat do jejich obličejů.*

*Potřese hlavou. Její táta to vždycky vidí až zbytečně černě.* Tati.. mezi váma se toho stalo tolik.. tohle není konečná. *Řekne potichu. Její rodiče to neměli jednoduché, ví co se stalo jen během Selekce jejího táty přece. , všechny války, které musela Illea vést, problémy s nimi.. Klidně by se vsadila, že máma tátovi brzy odpustí, protože ho přece miluje. Trochu ji i naštve, když Jace nabídne mámě, aby šla k němu. Oni potřebují hlavně být přece spolu. Nesouhlasně se nad tou představou zamračí, ale mlčí. Mamka to stejně odmítne, což je jedině dobře. Tol, že je tu i její teta a strýc moc nevnímá, když jim táta řekne, proč vlastně poslední dobou tolik kamarádičkuje s alkoholem. Věděla, že to nese trochu těžce, ale že až takhle? Hned ho začne uklidňovat, protože ji bolí ho takhle vidět. Nechá i Jace s mámou, aby si s ním promluvili a je ráda, že potom je to už mezi nima lepší. Nakonec tátu ještě obejme.* Mám tě ráda, my všichni. *Vtáhne do objetí i mámu a Jace a zazubí se na ně.*

Misty by to pochopila, ale jak chceš. *Pokrčí rameny. Poté táta začne mluvit o dědovi a nehledně na to, že je na něj naštvaný,tak mu ho začne být vážně líto a položí mu ruku na rameno. Vždycky přemýšlel o tom, jaký asi děda byl a rád by ho poznal. Neřekl by, co všechno v sobě táta celé ty roky drží. Obdivuje ho, jak to všechno zvládl. Navrhne mu, že se oba dva začnou krotit v alkoholu a přiberou k tomu i Justice. Je rád když s tím souhlasí, a tak se na něj aspoň pousměje. Když jich pak Eady obejme, musí protočit očima a trochu se pousměje.* taky vás mám rad. Ale to neznamená, že už na tebe nejsem naštvanej. Ještě chvíli chci být naštvanej a budu. *Oznámí tátovi, i když už sám pořádně naštvanost nevnímá.* to je hrozný, mám den po svatbě a většina lidí tady brečí v koupelně.. *postěžuje si naoko uraženě, ale na tváři se mu objeví úsměv.*

Vážně, to je dobrý. Chci být tady. *Řekne upřímně a rozhodně k Jacovi, jelikož i když může být naštvaná jakkoliv, chce tady se svým manželem být, i kdyby s ním nemluvila kdo ví jak dlouho.V pohodě. *Povzdechne si a poté poslouchá Wyatta i své děti. Nakonec ho obejme a když ji Eady vtáhne do společného objetí, usměje se. Pak se zase odtáhne a ppodívá se na svého manžela a u toho mu rukou prohrábne vlasy.* Na tebe by člověk nemohl být dlouho naštvaný i kdyby si zabil štěňátko. *Zamumlá první přirovnání co ji napadne, načež se k němu natáhne a lehce ho políbí.* Už ses v tom trápil dost, takže sice jsem ještě trošku naštvaná, ale už ne tak moc. *Pak se koukne na lidi v koupelně a nad tím pohledem se musí uchechtnout.* A taky až ti bude líp, půjdem na ultrazvuk, přece chceš vědět, co za uličníky budeš mít, ne? *Povytáhne obočí a koukne se na své bříško a pak zase na Wyatta.* A co vy dva, už jste v pohodě? *Koukne se tázavě na Aless a Edwarda.*

*omluví se Edwardovi, protože si uvědomí, že teď není v pozici, kdy by mu mohla ještě něco vyčítat. Když pak Wyatt začne mluvit o jejich tátovi, do očí se jí nahrnou slzy a pár jich steče po tváři. Uvítá Edwardovo objetí a nachvilku zavře oči. Na jeho slova, že by na ní byl táta taky pyšný, nic neřekne, protože si stejně myslí svoje a nechce se teď hádat.* Dobře. *souhlasí s tím, že se vzdá alkoholu. Bude to dobře, i když jí to připomíná dobu, kdy se s Wyattem dostávala s drog.* Vážně mě to mrzí.. nechtěla jsem se tak opít. Nějak to na mě všechno padlo. *Omluví se svému manželovi a podívá se na něj. Když uslyší otázku Polaris, mlčí, protože odpověď je teď hlvaně na Edwardovi*

Komnata krále a královny, jedna z nejmodernějších. Přístup sem mají jen členové královské rodiny.

*Chtěla trochu pomoct Xavierovi s papíry, takže se na chvilku vydala do pracovny, ale teď se už vrací do její a Jacovi komnaty a ví, že ji tam její manžel bude čekat, nemůže jít pryč, sama mu hrozila, že když se jen pohne z postele, tak ho tam klidně přiváže. Na chvilku se ale vydala i do kuchyně, chtěla Jacovi udělat něco i k jídlu. Rozhodla se pro normální palačinky. Naštěstí na sobě neměla nic nóbl, jen modré džíny a bílou mikinu, takže by nevadilo, kdyby se náhodou umazala. Neměla žádné schůzky, takže nemusela mít žádné šaty ani nic podobného. Občas se jí vážně zasteskne po normálním oblečení, které mohla nosit, když ještě nebyla v paláci. Dojde do komnaty s talířem plným palačinek s nutelou, ale i marmeládou.* Nesu ti takový úplatek, aby ses nezlobil, že tě nutím jen ležet. *Zazubí se na Jace a dá palačinky vedle něj, aby si je mohl vzít.* Jak ti je? *Zeptá se starostlivě a posadí se na postel vedle něj.*

*je rád, že už nemusí trčet na ošetřovně, protože v komnatě je to rozhodně příjemnější. Ještě by teda ocenil, kdyby mohl dělat nějakou tu práci, ale nějak ostatní přemluví. Ta noha ho stále dost bolí a asi ještě pár dní bude. Taky že ho postřelil a pak v ghettu mu na to přiložili rozžhavené železo.... je to logické. Moc se mu nelíbí, když jde Misty pomoct Xavierovi s prací a nejraději by jim pomohl taky, protože jim tímhle ležením v posteli nijak nepomáhá a akorát přidělává starosti a práci. Většinu té doby co byla Misty pryč jen tupě zíral do stropu nebo do mobilu.* Voní to skvěle. *pousměje se na svou manželku, když se vrátí.* Fajn, furt stejně.*pokrčí rameny a vezme si jednu palačinku a namaže si ji nutelou.* Úplatky ti jdou skvěle. Je to výborné. *zazubí se na ni.* Jak je tobě? *zeptá se starostlivě, protože přeci jen nedávno zjistili pravdu o tom, že před dvaceti lety nepotratila, takže má taky starosti o to, jak to zvládá.*

*Ví, že se Jacovi nelíbí, když ho takhle nutí odpočívat a ani práci mu žádnou nedovolí dělat. Ale vážně chce, aby si aspoň pár dní dal volno a jen odpočíval, nechce aby mu bylo špatně. Aby ho trochu obměkčila, udělala mu palačinky, protože ani neví, jestli něco teď jedl. Usměje se na něj.* Doufám, že ti to bude i chutnat. *Posadí se vedle něj na postel a zeptá se, jak se má. Na jeho odpověď jen přikývne. Ví, že ho to musí bolet, i když to takhle nahlas odmítá přiznat.* Za ty roky s tebou jsem se v nich o dost zlepšila. *Pobaveně se na něj zazubí.* Já jsem v pořádku.. Hlavně jsem ráda, že ty jsi tady, živý a za chvilku ti snad už bude i lépe. *Pohladí ho po ruce.* A co se týče dvojčat.. *Pokrčí rameny.* Ještě jsem s nimi moc nemluvila. Chci jim taky trochu dát prostor, aby si to oba dva utřídili v hlavě. Byl to šok jak pro nás, tak i pro ně. *Na chvilku seodmlčí.* Mluvil nebo spíše psal sis někým z nich ty? *Ví, že včera v rodinném chatu sliboval, že i promluví s Austinem.*

*když ucítí vůni palačinek, pousměje se, protože mu to přijde jkoa poměrné ucházející úplatek. Tady se aspoň nemusí bát, že budou otrávené, jako třeba u Simone nebo některého jiného člena rodiny.* Určitě mi budou chutnat. *řekne s jistotou, protože by mu chutnalo asi všechno. Už nějakou tu dobu nejedl. Řekne jí, že je mu furt stejně a i když se to od té doby, co se dostali zpět do paláce zlepšilo, asi ho to ještě nějakou dobu bolet bude. Pak si dá palačinku, kterou namaže nutelou a musí uznat, že se Misty vážně povedly.* Rozhodně vaříš líp než kdokoliv jinej. *uchechtne se. Pak se jí zeptá, jak jí je a pousměje se, když ho pohladí po ruce.* Taky jsem rád, že jsem tady. * S oběma jsem si psal. Dneska s Austinem a myslím včera s Nyveve. Austin má přítelkyni, mimochodem a ptal se, jestli s ní může ven. Což bylo dost divný, to vypadalo jako taková ta scéna z filmu, kdy má první přítelkyni a ptá se, jestli s ní může trávit čas. *uchechtne se.* A Nyvene se ptala jak dlouho musí zůstat. *řekne už trochu vážněji.* Měli bysme si promluvit i s ní... v té hale a na ošetřovně přeci jen nebyla.

*Usměje se na něj. Doufá, že mu budou chutnat. Nikdy nebyla nějak extra dobrá kuchařka, ale myslí si, že se ale za ty roky dost zlepšila, když tak uplácí Jace.* Pokud tento moc bolí, měl bys to říct doktorovi, ať ti dá ještě nějaké prášky na bolest. *Nechce ho vidět, jak se trápí. * Jsem ráda, že tu ti chutná, jen jez. Ale není nutné zase přehánět, tak dobrá zase nejsem. *Potrese hlavou. Pohladí ho po ruce a řekne, že je celkem v pohodě. Ji samotné se nic moc nestalo, jen se bála o něj a teď se pořád snaží sžít s tou myšlenkou, že více než těch dvacet let byly její děti o které si myslela, že přišla živé a ani ne extra daleko od ní. Uchechtne se. * Aby nám za chvilku neoznámil, že je to vlastně snoubenka a už čeká dítě a my budeme prarodiči. /No jak funguje ochrana mu ta velitelka snad řekla../ Jo to bychom měli.. Oba dva jsou naše děti. Nikdy jsme ani nedoufali, že bychom se s nimi mohli seznámit a mít dobře vztahy. Nemůžeme si nechat tuhle příležitost jen tak utéct.

Ne, jsem v pohodě, nic proti bolesti nechci. *po svým tátovi zdědil averzi k práškům, i když na tom není tak jako on. A navíc to zvládne.* Ale jsi. Lepší než kuchaři. *trvá si na svém, protože jídlo od své manželky zbožňuje. Pak se jí zeptá, jak na tom je, protože to byl pro všechny šok a taky má starost, jak to zvládá. On sám pořádně stále neví, co si o tom myslet. Nyveve nedává najevo, že by s nimi chtěla mít něco společnýho a Austin.. chce mu dát šanci už jen kvůli Misty, ale nevěří mu a má problém ho viděl jinak než jak rebela.* Co když už prarodiči jsme? * Jo, jsou to naše děti... ale já nevím, prostě tam pořád vidim nějaký "ale" a "druhou stranu". Hlavne tedy u Austina. S Nyveve jsem tolik v kontaktu nebyl. Ale je ti děsivě podobná. *uchechtne se,a pak mu zapípá mobil* My o vlku.. *zamumlá, když uvidí zprávu od Austina.* Austin si chce přivést přítelkyni, protože i po ní rebelové jdou a nemá kam jít. *povzdychne si a jde poznat, jak se ten napáad vůbec nelíbí.*Zachvíli to tady bude jak ubytovna pro rebely. *zabručí spíše pro sebe a začne odepisovat Austinovi.*

Tu tvoje averze, kvůli lékům je hrozná. *Povzdechne si.* Je to jen jedna malá pilulka a ulevilo by se ti. Nebo mám snad sehnat nějaký sladký sirup jako pro děti? *Kdyby jí to odsouhlasil, klidně by to nějak sehnala, jen aby se mu ulevilo. Bolí ji představa, že jeho něco bolí, obzvlášť, když by nemuselo, stačilo by nebýt tak tvrdohlavý a dát siprášek.* Až korunu převezme Xavier a jeho manželka, asi se dám na kariéru kuchařku. A ty budeš můj ochutnavač. *Usměje se na něj.* No, tak od Aideen a Nyneve asi ne. Co u Austina nevím a s tím, jak žije Xavier.. Řekněme, že bych se nedivila. Ale myslím, že kdyby to věděl i on, tak by nám o tom řekl. Musel by vědět, že se na to stejně nejspíše přijde a nějak by se to vyřešilo. Osobně bych taky byla méně naštvaná, kdyby to řekl rovnou a třeba mi pět let vnouče netajil.. *Sice by tím ať už Austin či Xavier způsobili povyk, hlavu by jim neutrhla.* Chápu tě. Taky Austinovi úplně nevěřím.. ale asi více jak ty. Už jen z toho jak e chová mi nepřijde, že by něco plánoval a na lidi mám čich, to víš. Prostě.. když se s ním třeba budeš bavit, zkus zapomenout na tu minulost, mysli na to, že není rebel, je to tvůj syn, náš syn. Kdyby vyrůstal tady, mohl jsi s ním mít vztah takový jaký máš s Xavierem. Tohle je druhá šance, další třeba už nedostaneme, zkus mu projevit trochu více důvěry. Víš, že tady v paláci se taky nic neutají. Všichni o všech všechno ví a kdyby něco plánoval, za chvilku by to vědělo více lidí, nemluvě o tom, že je stále pod dohledem stráží. *Pokrčí rameny.* Nebude.. Chápu, že o té dívce jdou rebelové. Když to tak je, už to o něčem značí, ne? A to, že si mezi Austinem a rebely vybrala Austina a raději bude s ním, i když je Schreave. Je to jedna dívka.. Zkusme ji sem přijmout. Může být pod dohledem jako Austin. *To podle ní není až tak špatný nápad.* Navíc.. Xavier tu má třicet-pět holek. Ausitn by tu měl jen jednu a sice to byla rebelka.. Kdo ví, co jsou y dívky ze Selekce zač. Víš, co jsi ty a Justice měl ve své Selekci. *Ví, že i mezi účastnicemi byla rebelka.* Tam taky dost riskujeme a to nejsou ty dívky ani pod dohledem strážných, jak by byla ona.

Ale já je vážně nepotřebuju. *namítne.* Nechci ani žándej sirup, nejsem dítě. A ani tu pilulku nepotřebuju. Stejně by to pořádně nepomohlo. *stále si stojí za svým. Nechce nic od bolesti. Stejně by to nepomohlo a když jo, tak jen na chvíli..* To je skvělá představa stáří.. *uchechtne se, ale asi by mu to ani vážně moc nevadilo.* Doporučoval bych mu, aby si na nechtěný těhotenství dával pozor. Ještě to bude tajit a pak se z toho vyvine nějaký drama o korunu, to už tady taky párkrát bylo. Ale já a Justice jsme byli stejní a byli jsme dva, takže si snad ještě pamatuje aspoň základ ochrany. *uchechtne se. * Já vim, snažím se a to zapomínat. V těchhle ohledech bych chtěl být občas stejně klidnej jako jako ty. *uzná a povzdychne si, protože nechápe, jak může být Misty tak klidná a vidět v tom jen ty hezký a realistický stránky. Pak už mu napíše Austin s tím, jestli by mohla v paláci bydlet i jeho přítelkyně, což se mu zrovna dvakrát nelíbí.* Bude pod stejným dohledem. Jen doufam, že Austina obešly geny každodenního hlasitýho sexu, protože už teď je palác věčně plnej zvuků. *zakoulí očima.* Ale dobrý je, že děti nemá, ex manželky a přítelkyně taky ne a Daleyzu sem taky stěhovat nebude. * Božee, tu mi nepřipomínej, to byl blázen. Vždyť mluvila o tom, jak nás zabije během toho, co jsem řídil a pak se tomu smála. *potřese hlavou, prootže na tuhle situaci moc rád nevzpomíná.* Aspoň, že to byla jediná rebelka. Teda.. lterá o sobě dala vědět, i když prostřednictvím jinýho rebela který byl na mol. Sice cětšina těch ostatních byly taky magoři, ale aspoň nepatřily k rebelům.

Pomohlo by ti to. Ale asi se s tebou o tom nemá smysl dohadovat. Stejně si nic nedáš. *Povzdechne si. To, že je tak tvrdohlavá, že si ani nedá nic proti bolesti ji štve. Ví, že trpí a nelíbí se jí to. Navíc je to úplně zbytečně.* Viď, že jo? Akorát se za nějakých pár let budeš muset dělit i s našimi vnoučaty. Ty tam budou s námi, na hlavičkách malé šéfkuchařské čepice. *Usměje se. Na vnoučata si ještě počkají, ale tahle představa se jí dost líbí.* Doufám, že ano. I když mít tu malé vnoučátko by se mi docela líbilo. Zatím se ale spokojím s občasným kradením Rafeho. *Uchechtne se. Kdykoliv ho Simone pohlídá. Ví jaké je to těžké a chce jí pomoct.* Prostě se na tom snažím vidět jen to dobrý a na to ostatní zapomenout.. Není to taky nejlepší řešení. *Doufá, že se vztahy mezi nimi nějak vyřeší a přece jen spolu budu vycházet. Ani nedoufala, že by svoje děti mohla poznat, myslela si, že potratila a většinu života si to vyčítala. Musí se pobaveně usmát.* No.. pokud je po nás tak bych na to moc nevsázela.. *Schválně se skloní a Jace políbí Odtáhne se až po chvilce s pobaveným úsměvem na távři.* Špunty do uší to jistí. *Těch mají pro jistotu velkou zásobu.* Ex manželky? Jako fakt? Doufám, že tohle jsi mu nenapsal. Pokud s ním chceš mít dobrý vztah, takhle by ses s ním fakt bavit neměl. *Potřese nad ním hlavou.* Vidíš.. Kdo ví, co tam má Xavier. Musím uspořádat co nejdříve nějaké to posezení s nimi, abych si je proklepla pořádně. *Počítá v tom i s Aideen a možná by se přidala i Nyneve?*

Já ale vážně nic nepotřebujuu. *řekne ještě, aby měl poslední slovo.* Nene, já se dělit nebudu. *řekne a vypadá přitom jako nějaké malé sobecké dítě, ale pobaveně se usmívá.* To jo, ale nějaký usměvavý, rozumný, klidný. A stejně jsme mladí na vnoučata. *uchechtne se, protože se necítí na to být dědečkem. Navíc teď můžou krást Rafa, to je fajn alternativa.* Rozhodně lepší než vztek. *v některých situacích by se skutečně rád uměl chovat jako Misty, která vše řeší s klidem.* Třeba mají v ghettu nějaký jiný vychování v tomhle ohledu. *uchechtne se a pak jí oplatí polibek, který trochu prohloubí.* Chybělas mi. *řekne potom, co se odtáhnou a pohladí jí po tváři.* Ještěže jich máme zásobu. *uchechtne se. Špunty do uší a ochrana jsou asi nejpotřebnější věci v paláci.* Přeci mu mam dát šanci.. k tomu ho musim poznat, ne? *řekne na svou obranu, i když to asi moc silný argument není. Je rád, že Misty nečetla jejich konverzaci během celého dne.* Hlavně je moc nevydeptej. *uchechtne se a pak se podáví na mobil, protože mu přijde další zpráva od Austina.* Austin a ta jeho přítelkyně jsou skoro tady, máme se potkat v proskleným salonku... jdeme? *koukne na ní a po chvilce se začne zvedat z postele. Natáhne se pro berle, se kterýma se mu o trochu líp chodí a poté se společně vydají do proskleného slaonu.*

*Protočí nad ním očima.*Stejně tu tvoji averzi k práškům nepochopím. *Nechápe, proč chce raději trpět, než si dát jeden prášek a mít pokoj.* Milej dědeček budeš. *Uchechtne se.* Tvůj táta ve tvém věku už dědečkem byl. Letos ti bude čtyřicet-pět lásko. *Ví jak má nerad zmínky o jeho věku a připadá jí, že je v tom ještě horší než nějaká ženská.* No to je asi pravda. *Uzná. Neřeší vše se vztekem a je dost klidná i v situacích, kde to už ostatní nedávají. Asi jen díky tomuhle to přežila tolik let v paláci a bez nějaké větší psychické újmy.* No.. Je to kluk a ty máš na starosti ty, takže ohledně kondomů a tak je ten rozhovor s ním na tobě. *Usměje se na něj a zamrká. Pak jho políbí a když ten polibek ještě prodlouží, nevadí jí to, naopak.* Ty mě taky, strašně moc. *Porto ho taky tolik hledala. Nutili ji sice odpočívat, ale ona to tu nezvládala. Nesnášela tu představu, že v téhle komnatě bude sama, bez Jace, protože ten trpí někde v ghettu.*No jo.. Ale můžeš se ho zeptat na koníčky, přítelkyni, nebo jen na to jak se má, co má rád a tak. *Pokrčí rameny.* Myslím si, že s těmito otázky by vám rozhovor šel i lépe, než když se ho budeš ptát na exmanželky, jako bys naznačoval, že je nějakej děvkař a tak. *Kdyby byla na Austinově místě, tohle by se jí moc nelíbilo.*Však mě znáš. Deptání nechám na Aideen. Naopak je budu přesvědčovat, aby se hned všechny nesbalily a daly a Xavierovi ještě šanci. *Uchechtne se. Jejich syn je zvládne vydeptat v pohodě sám.* Jdeme. *Stoupne si a pomůže na nohy i Jacovi.*Kdyby něco, řekni, podepřu tě, ano? *Jelikož má berle, teď to nejde, ale pořád jde vedle něj a dívá se cestou na něj, aby mu mohla pomoct, kdyby najednou nemohl udržet rovnováhu nebo tak.*