Venkovní terasa

*včera večer oslavovala s komornými své narozeniny dlouho do noci. Proto je trochu nevyspalá. I přes to se jde projít. Schválně zvolí míst na které se jde dlouho a kde údajně nikdo nebývá. Má to být terasa s výhledem do zahrady. Cestou si všimne že začalo pršet ale nijak jí to nevadí. Dojde na terasu a posadí se na kamenné zábradlí. To je ještě pod střechou ale i tak k ní vítr zanese několik kapek. Zrovna se jí začaly zavírat oči místo aby sledovala zahrady a déšť, když v tom se za ní ozve hlas. Prudce otevře oči a otočí se. Přičemž si dává pozor aby nespadla. * Ahoj* odpoví princezně Camille. Snaží si nevšímat jejího mazlíčka. Trochu jí znervózňuje. * Jak se dneska máš?* Zeptá se a opatrně seskočí ze zábradlí. *

*Vydá se ven, což jí ale překazí déšť. Pro to zavede Lokiho aspoň na terasu, kde bude taky na čerstvém vzduchu a aspoň trochu se proběhne. Je ztracená ve svých myšlenkách. Přemýšlí hlavně o Chrisovi, o kterého si dělá starosti a taky o své rodině, se kterou se nebaví. A upřímně? Jí to vyhovuje. Ctí se tak dobře. Nehrozí, že by jí někdo ublížil. Po Selekci odtud odjede, jak doufá se svým snoubencem, v té době ideálně manželem. Takže nehrozí, že by se složila z jejich rozloučení, když se už teď nebaví. Kvůli těmto myšlenkám si prvně nevšimne další osobu co je zde. Pak ale postřehne dívku, se kterou se setkala už párkrát a o které ví, že je účastnice Selekce. Pozdraví ji a sjede ji pohledem. Pak se podívá směrem k Lokimu. Vidí, na Adeline, že je nervózní.*Kvůli mě a ani kvůli Lokimu být nervózní nemusíš.*Řekne jí a přejde k jedné židli, na kterou se posadí.*Docela dobře.*Pokrčí rameny. Adeline nezná a mluvila s ní jen párkrát, rozhodně se jí tu nebude s ničím moc svěřovat.*Co ty?*Zeptá se jí na oplátku. Pak si vzpomene na to, že včera na Illeagramu zmiňovala, že má narozeniny.*Mimochodem, všechno nejlepší. Opožděně.

*když se vzbudila rozhodla se že se půjde projít. I přes to že začalo pršet se vydala na venkovní terasu, kde si sedla na zábradlí. Neví přesně jak dlouho tam seděla, ale když se za ní ozval hlas princezny Camille docela se lekla a uvědomila si že přestala vnímat. Otočí se ke Camille a taky jí pozdraví. Všimne si jejího mazlíčka, což jí trochu znervózní. *Dobře pokusím se* usměje se a sleze že zábradlí. Pak se Camille zeptá jak se má aby řeč nestála.* To je dobře. Většině lidí zkazí náladu když prší. Já mám ale ráda když prší*usměje se na ni. *Ooo děkuju*moc jí potěší že jí popřála. Opře se zády o zábradlí.*jsi jedna z mála kdo mi popřál*

*Rozhodla se trochu se provětrat. Celý den tráví na ošetřovně a Loki je taky uvnitř. Už jí z ošetřovny hrabe, ale chce být u Chrise. Doufá, že se Wells brzy probudí a bude v pořádku. Na terase narazí na jednu z účastnic, kterou zn moc dobře. Pozdraví ji a pak ji ujistí, že ani ona a ani Loki jí nic neudělají. Loki rozhodně. To je zlatíčko. Pokud ale Adeline řekne něco hrozného o Schreave rodině, Camille příjemná rozhodně nebude. Posadí se do židle a spojí ruce. Přitom pozoruje Lokiho a odpoví Adeline na otázku, jak se má. Blízkému člověku by se o tom rozpovídala, ale tuhle dívku nezná a nemá k ní moc blízko, takže odpoví, že docela dobře.*Chtěla jsme s Lokim se projít. Déšť mi to trochu zkazil. Ale jinak ho mám taky ráda. Zvuk dopadajících kapek na zem je uklidňující.*Nejraději má, když je ve své komnatě, zachumlaná v dece, ona si maluje a prší. Vzpomene si na příspěvek Adeline, co sdílela na Illeagramu včera a popřeje jí k jejím narozeninám. *Nemáš zač. Kolik ti bylo?*Zeptá se. Protože si nepamatuje, že by to u toho příspěvku i psala.*

*když jí princezna Camille pozdraví trochu se lekne. Pozdraví ji na zpět a zeptá se jak se má* Loki je moc hezké jméno* poznamená a podívá se na jeho majitele, a pak zase na Camille*přesně tak. Strašně ráda usínám za zvuku deště*usměje se. Ve Whites buď sněžilo nebo pršelo, tady prší poprvé od jejího příjezdu. Má z toho radost. Pak se od svých vzpomínek na domov vrátí zpět do reality.* Bylo mi osmnáct. Oslavila jsem to s komornými. Jsou na mě tak milé*usměje se* jen mě mrzelo že u toho nebyla Tylli. To je moje nejlepší kamarádka z mého rodného města.*vysvětlí rychle a zadívá se do zahrady *

*Pousměje se na ni lehce.*Díky. Taky se mi líbí. Táta má dost rád filmy se superhrdiny a vždycky nás na ně nutil koukat. Asi znáš Lokiho z Avengers. Taky se mi ty filmy docela líbí a můj Loki mi toho filmovýho připomínal.*Loki od Marvelu nosil černo-zeleno-zlatý oblek a měl oči, o kterých by ona řekla, že mají zelenou barvu. Její jaguár má černou srst a taky zelené oči. Baví se o dešti, který má ona sama ráda.*Jo, to já taky.*Přikývne.*To je dobře. Že jsou na tebe komorné milé.*Většina komorných tady je milých, alespoň, co viděla ona. Komorné přidělené účastnicím se vybírali obzvlášť pečlivě. Palác chtěl, aby se tu dívky cítily dobře.*Oslavíš to s ní později. Po Selekci. Buď tady v paláci, jako budoucí manželka mého bratra a nebo doma.*Řekne obě dvě varianty, protože jí nechce dělat naděje, kdyby řekla jen tu první, ale zároveň nijak urazit, kdyby řekla jen tu druhou.*

*pochválí jméno jejího mazlíčka* taky mám ráda superhrdinské filmy od Marvelu. A musím říct že od pohledu se k němu to jméno hodí* potom se rozpovídá o včerejší miny oslavě. A pak poslouchá Camille.*/to už to nebude ono ale má pravdu/*pomyslí si * pravda*usměje se*už se těším.... ať už to bude kterákoli varianta*dodá rychle. Někdy uvažuje nad tím jaké by to bylo kdyby odešla. Nejspíš by si to potom vyčítala.* No už bych měla jít jinak mě mé komorné budou hledat* usměje se na Camille* moc hezky jsem si s tebou popovídala. *Řekne než odejde*

*Vysvětlí původ jména jejího mazlíčka, o kterém ji předtím ujistila, že se ho nemusí bát. Loki je zlatíčko.*Jo, já vím. Taky mi ho to připomínalo.*Přikývne. Poblahopřeje jí opožděně k narozeninám, které měla včera, jak se dozvěděla a pak dodá, že se svou kamarádkou je bude moci oslavit po Selekci. Buď jako budoucí princezna a nebo prostě jen tak. Přikývne a pousměje se na ni. Přijde k ní Loki, který si lehne vedle židle a zavře oči. Překvapí jí, že dívka už jde, ale přikývne.*Já s tebou taky. Zase někdy.*Rozloučí se s ní. Chvilku ještě s Lokim sedí na terase a pak se vydá do své komnaty.*

Terasa, ze které se dá sejít pár schody do zahrad. Je na ní i menší posezení.

*před chvílí ji konečně skončila směna. Prvně šla do své komnaty, kde se z úboru pro komorné převlékla do volných roztrhaných džín a červené mikiny. Vlasy si rozpustila z drdolu a nechala si je splývat ve vlnách na zádech. Přezula se do tenisek, protože ty jsou přeci jen o dost pohodlnější než lodičky. Na sobě má stále make-up, který si zatím neodličovala. Takhle zamířila ven a vzala s sebou vyvenčit i svého huskyho Bandita. Chvíli se procházeli v zahradách a poté zamířila na terasu. Tam se jednoduše posadila na zábradlí a nechala nohy viset volně ve vzduchu. Sedává tu často. Bandit se spokojeně uvelebil pod jejíma nohama. Pohled má sklopený k němu a tiše ho pozoruje, zatímco se myšlenky toulá všude možně.*

*Po príchode do Illey sa rozhodol, že si ju trochu obzrie. Prechádzal sa po chodbách a jeho kroky zavítali na terasu. Ako prvé mu do očí padla ženská postava. Prišiel bližšie a usmial sa.* Môžem dáme robiť spoločnosť? *Pozrel sa na ňu. Nebol si istý, či je to zahraničný hosť, účastníčka selekcie alebo nejaká zamestnankyňa no v každom prípade to bola žena a k ženám treba byť milý. Teda aspoň on sa toho držal.*

*když ji skončila směna, tak zamířila do své komnaty, kde se převlékla do něčeho pohodlnějšího. Poté šla ven vyvenčit svého huskyho. Chvíli se procházeli v zahradách a poté zamířili na terasu, kde se posadila na zábradlí. Pohledem sledovala Bandita a přitom nechala volně plynout myšlenky v její hlavě. Dělává to často a většinou je do toho tak zabraná, že ani nevímá okolí. Což se samozřejmě stane i teď. Ani by si nevšimla, že někdo přišel na terasu, ale Bandit ji v tom dopomohl, protože hned vyskočil na nohy a hodil k panu neznámému ostražitý pohled. Dělává to často. Zvedne tedy také hlavu a povytáhne jedno obočí nad slovy toho muže.* Můžete, ale dávejte si bacha na to, co říkáte a děláte, jinak na vás dáma pošle pejska a pak skočí dolů z tý terasy. *Varuje ho a pobaveně povytahne koutek úst.*

*Prišiel na terasu a zastavil sa pri osobe. Počúva jej slová a zasmeje sa.* Ó tak to sú budem dávať veľký pozor. *Prezrie si ju aj psa.* Môžem vedieť vaše meno? Budem dúfať, že to nebolo moc trufale. *Zasmeje sa a znova si prezrie psa. V hlave sa mu objaví spomienka na detstvo kedy mal aj on psa. Nosieval ho všade so sebou. No zdochol kvôli starobe. Usmial s apri tejto spomienke a znova svoju pozornosť venoval slečne pred ním. Musel uznať, že bola pekná a povahovo tiež veľmi sympatická. Bol rad, ze stretol práve ju.*

*byla se projít s Banditem a teď sedí na zábradlí na terase. Má to tu ráda. Ani by si nevšimla, že někdo vstoupil na terasu, až když to dál najevo právě Bandit. Zvedla hlavu k té osobě. Přijde ji celkem hezký a taky sympatický.* To doufá.*uchechtne se.* Hm, asi teď schytáte přímí úder do obličeje. *Řekne a úder předvede, ale zastaví se před jeho obličejem. Dělá box, takže ji to nedělá problém. Zamrká na něj jako andílek a ruku natáhne.* Jsem Cara. *Představí se mu.* Ještě jsem vás tu neviděla. Přijel jste někdy teď s ostatními zahraničními hosty?*zeptá se.*

*Dievča mu príde veľmi sympatické keď však natiahne ruku ako úder tiež natiahne ruku. Boxu sa ako malý venoval a teraz si tiež niekedy zaboxuje. Keď však dievča zastaví on tiež. Usmeje sa na ňu.* Teší ma ja som Fillip. *Usmeje sa jemne s jej rukou zatrasie.* Áno, som korunný princ z Ruska. A ty si? *Usmeje sa a pozrie na psa.* A tento fešák sa ako volá? *Spýta sa a pozrie na psa pričom si klakne a nechá ho nech si ho ovonia.*

*box dělá už pár let, takže mu názorně předvede, že by mu opravdu byla schopná vrazit. Ruku, ale zastaví těsně před jeho obličejem a potřese mu rukou, přičemž se představí.* Také mě těší. *řekne s úsměvem.* Sakra.. promiňte..*zamumlá a rychle seskočí ze zábradlí a udělá purkle.* Jsem zdejší komorná. Vždy k vašim službám, princi. *ani si neuvědomí, že už má dneska po službě a automaticky přepne na svou druhou stránku osobnosti - komornou. Nechce o svou práci přijít.* Jmenuje se Bandit. Jako pravej bandita. *uchechtne se a skoní se k huskymu a podrbe ho za ušima.* Jako malá jsem chtěla být zvěrolékařkou, ale to nepřicházelo v úvahu, tak jsem si to vynahradila takhle. *řekne s menším úsměvem.* Máte nějaké zvíře?

*Usmeje sa na dievča.* Neospravedlňuj sa a tykaj mi, prosím. *Povie s úsmevom.* Tiež ma teší. *Zohne sa ku psovy a pohladí ho.* No ahoj fešák. *Zasmeje sa a znova sa postaví ku dievčine.* Momentálne nie ale keď som bol malý mal som psa. Volal sa Frank. *Povie s úsmevom a pozrie sa do diaľky. V hlave sa mu objaví živý obraz jeho psa. Hnedo biely Jack russel teriér,ktory bol preňho najlepším priateľom.. * Ako dlho pracuješ v Illey? *Spýta sa aby reč nestala a prehrabne si vlasy.*

*prince nepoznala, takže jakmile se dozví, kdo to tedy je, tak udělá purkle a najede na svou druhou osobnost komorné. Sice svou práci příliš nemiluje, ale nechce o ni přijít.* Dobře. *přikývne. Tykání má raději i když není zvyklá tykat si s výše postavenými osobami.* Aha.. použil jsi minulý čas, proč? *zeptá se zvědavě.* V paláci žiju od malička. Máma je komorná a vždycky jsem jí měla být taky, takže jsem se začala učit a pomáhat asi v 10 letech. Později mě plně zaměstnali. *odpoví mu.* Jak se ti tu zatím líbí? Není to na tvé poměry z Ruska příliš..obyčejné? *zeptá se ho s povytaženým obočím a pousměje se. Už zase pomalu začíná zapomínat na etiketu a opět se v ní probouzí ta nespoutaná holka, která je pro každou blbost.*

*Rozprávať sa s touto osobou bolo preňho milou zmenou. * Zomrel. *Povedal jednoducho. Nechcel to viac rozoberať lebo bolo možné, že sa každú chvíľu rozplače.* Aha. A baví ta ta práca? *Spýta sa a prezrie si ju. Musí uznať, že jej je ako komornej škoda.* Som tu veľmi krátko no páči sa mi tu. Je to tu také útulné. Ú nás je všetko až moc. *Pokrci ramenami a usmeje sa.*

*zeptá se ho na jeho psa a po jeho odpovědi ji zmizí úsměv z tváře, což se stává málokdy.* Aha, to je mi líto. *Řekne upřímně. Nedokáže si představit, co by dělala, kdyby přišla o Bandita. Je to její nejlepší přítel. Trochu se rozpovídá o své práci. Mluvit ji problém nedělá.* Celkem jo. Tedy kdybych si mohla vybrat, tak si vyberu něco jinýho a lepšího, ale mohlo by to být zase u horší. Stejně jsem k tomu byla vedena od malička, takže jsem s tím smířená. Navíc v paláci mi nic nechybí, mám tu mámu a Bandita a nic víc nepotřebuju.*opět se trochu rozpovídá, což je u ní normální. Ani si to neuvědomí.* Jsem ráda, že se to tu líbí. *Zazubí se na něj.*

To je v poriadku. *Povie jednoducho a tak ukončí tému o psoch. Pozorne ju počúva. Je rád, že o sebe toľko rozpráva aspoň sa o nej veľa dozvie a nemusí si namáhať ústa aby niečo povedal on o sebe. * Je fajn, že to berieš takto. Viem ze veľa ludi by na tvojom mieste preklinali všetkých, len za to, že nie sú slavne modelky alebo speváčky. *Spomenul si na veľa dievčat, ktoré spoznal.* Máš aj nejaké hobby? Niečo čo rada robíš po práci alebo keď máš čas? *Zaujímal sa Fillip s úsmevom. *

*je jí líto, že jeho pes zemřel. Nedokáže si představit, že by se něco mělo stát Banditovi. Trochu se rozpovídá o práci, životě a tak různě o všem. Mluvit ji problém opravdu nedělá a občas se musíte hlásit a zastavovat ji, abyste se dostali ke slovu.* Jo, to je pravda. Ale stejně si nemyslím, že být ve vyšší kastě je nějakej extra úspěch. Jo, máš větší šanci na to získat dobře placenou práci, ale vyšší kasta nebo postavení ti nezařídí štěstí, pokud je tvoje rodina rozbitá nebo nemáš nikoho, na koho se obrátit. Pro někoho je možná úspěch být žít vysoko, ale to ne vždy znamená, že se bude cítit navždy vysoko. *neví, jestli jí Fillip pochopí, ale je jí to celkem jedno. Možná se do toho i trochu zamotala.* Ráda sportuju nebo dělám cokoliv adrenalinového. Něco, na co jen tak nezapomeneš. A taky miluj box, takže moje vyhrožování, že ti jednu ubalím, neber na lehkou váhu.*uchechtne se.* Mluvíme jen o mě. Co ty? Máš nějaké koníčky nebo záliby?

Kastu si nevyberies. *Povie jednoducho. Prišlo mu to trochu nepekne urážať kasty. On si nikdy nevybral, že bude princ nie to ešte, že korunný.* Neberiem neboj, tiez sa venujem boxu. *Zmurkne na nu a venuje jej úsmev.* Mne to nevadí. Rád ťa počúvam. *Usmeje sa.* Okrem boxu sa venujem aj baletu. U nás je balet dosť rozvynuty preto sa tomu venujem aj ja. *Povie a dúfa, že ho nezačne odcuzovat.*

To ne, ale jsou tací, kteří celý život jen dřou, aby si mohli zaplatit postup do vyšší kasty a stejně nikdy nejsou šťastní. *je tvrdohlavá. Neví po kom. Asi po svém otci, o kterém nic neví.* Tak to si někdy musíme porovnat síly v tělocvičně. *zazubí se na něj.* Vždycky slýchávám, že až moc mluvím a nepouštím nikoho ke slovu. Jenže pochop, po celým dni, kdy poslouchám jen příkazy a jediný co říkám, je "Ano, pane" nebo "Ano, paní", člověk potřebuje trochu upustit páru. A navíc mi nepřijde, že nemluvím až tolik. Jen trochu. A všichni přehání. I když vzhledem k tomu, že už tady básním kdo ví jak dlouho, tak možná přeci jen mluvím hodně. Mluvím hodně? *vychrlí ze sebe a koukne na něj, když se ho zeptá, jestli opravdu mluví hodně. Trochu šokovaně vykulí oči, když uslyší o baletu a hned pochopí, že víc rozdílní už být nemůžou. Balet nikdy neměla ráda. Přišel jí moc uhlazený a nediví tam žádný adrenalin.* Aha, to je hezký. A dost rozdílný oproti boxu.

*Len prikyvne nemá zmysel sa s ňou hádať.* To áno. *Zasmeje sa.* Neviem, či to vyhrám ja. Ale každopádne to bude zábava. *Usmeje sa a prejde si ju pohľadom. Postavou mu nepríde ako nejaká fanúšika boxu. No vzhľad často klame a v tomto prípade tiež. Keď sa znova rozrozpravala o tom ako často rozpráva, a ze nerozpráva moc musel sa zasmiať.* No, povedzme, ze taky priemer. To co nerozprávas celý deň potrebuješ nejak vykompenzovat. *Pokrci ramenami akoby to bola nejaká samozrejmosť.* Práve preto sa tomu venujem. Mam rad adrenalín ale niekdy ho je až moc. Balet je pre mňa odreagovanim a zábavou.