Letiště v Illey

Neee, toto mi nedělej. *Zrudne od hlavy až k patě, zakryje si dlaněmi obličej, ale jinak je z ní cítit pobavení. Brát to vážně, to asi ne. Navíc, takové narážky na ní měla sestra před odletem a v tomto jí slyší.* Taky se toho bojím. Nejsem průbojná, spíš se straním a prostě. Asi bych nedokázala nějakou z vás udat, že mi něco udělala. /Nikdy jsem to nedokázala. A navíc, žalovat? Ne, to to raději snesu./ To snad ne?! Vždyť je to opravdu nádherné jméno. Sice tě znám jen chvíli, ale myslím, že takové jméno by klidně mohla mít královna. *Má z ní takový dojem. Milá, usměvavá, přátelská. Copak takové nebývají královny?* A doufám, že to tak potrvá ještě dlouho. A nejen tady v letadle. *Je to tichá žádost, opravdu se s Purity cítí jako se členem své rodiny a vnitřně doufá, že to není jen nějaký fasáda, kterou má kvůli taktice. Ale proč by to dělala? Hned na začátku? Za knihu poděkuje jen pokývnutím, nemůže najít hlas a jak se zná, přeskočil by jí. Takže proto. Za knihu moc ráda není, nebo spíše za její téma. Matika jí nikdy nešla, respektivě chápala jí, ale nešla jí co se testů týče. Proto šla na historii, na data a jména má talent a tady ho šlo zúročit, i když to bylo zbožné přání její mámy, aby se alespoň jedno z dětí uchytilo v oboru.* Ta kočka je Abby, Freddy je ježek. *Prozradí ji s drobným úsměvem. Nakonec to ale vypadá, že celý let zvládli skvěle.* Vidíš to, nic hrozného to nebylo.* Usměje se na ní, pobere si věci a postaví se.* Budeš se mnou chtít jet autem? Nechci úplně jet sama. *Navrhne ještě chvíli času stráveného spolu. Moc by si to přála. Nakonec ale vystoupí z letadla, sedne si do jedné z lemuzín a v tichosti se nechá odvézt až k paláci, nad kterým jí přechází zrak. Omámená tím zjevem následuje funkcionářku až do útrob paláce, kde se poté otočí na Purity.* Nechceš si někdy vyjít? Jsem teď docela unavená, ale moc ráda bych si s tebou ještě povídala. *Poví upřímně s plnýma rukama věcí. Na knihu naštěstí nezapomněla. Jen co slyší odpověď, odebere se do svého nového domova.*

Stejně tak to mám já. *Pousměje se. Upřímně je teď dost klidnější, když ví, že tu je jedna dívka, která je stejná jako ona a nepřiaodá si v tom už tak sama.* Však neboj, bratrům to ráda oplácím. *Zasměje se.* Děkuju. *Lehce se začervená, když řekne, že by mohla mít takové jméno i královna. To by ona sama vůbec neřekla a spíše by si to myslela o Artemis. Přece jen, to jméno už má nějakou určitou sílu. Purity moc ne, to by už spíše řekla o Chastity, což je její druhé jméno.*Já taky. *Usměje se na ni. Artemis se jí zdá jako vážně milá osoba a už teď ví, že by z ní byla i skvělá královna. Princezně poděkuje za knihu a usměje se na ni. Je jí za ni vděčná a rozhodně si ji aspoň prolistuje. Být tu sama, tak ji otevře hned a přivoní si k její vůni. Vůni nových knih zbožňuje.*Krásná jména. *Uzná. Nedlouho poté, co se podívá na zvířata začne letadlo přistávat. Zase trochu znervózní, ale díkybohu přistanou bez problémů.* Pojedu s tebou ráda. *Souhlasně přikývne. Cestu limuzínou stráví v tichosti, přičemž ona se zvědavě dívá z okénka na město, kterým projíždí a když zastaví před palácem, sebere jí to dech.*Je nádherný, že? *Zeptá se tiše Artemis. Rychle následuje funkcionářku dovnitř, kde vidí několik dalších dívek - služebných.* Ráda se s tebou někdy sejdu. Klidně můžeš napsat na Illeagram, až budeš mít čas a chuť. *Přijdou k ní dívky, které se představí jako její komorné, takže je pozdraví, ale ještě se obrátí na Artemis, které zamává na rozloučenou a poté se s nimi vydá do své nové komnaty.*

*Včera měla na starost ty holky jeho kolegyně a dneska na řadě on. Chlap ve středních letech postává před letadlem a prochází si ještě pár papírů, které má ve složce. Složky později zavře a podívá se nedočkavě na hodinky. První dívky by měly právě přijíždět a on se jen modlí, aby neměli zpoždění, stejně jako včera. Má snad ještě větší smysl pro pořádek a přesnost, než jeho kolegyně a milý je stejně tak. Na sobě má tmavě modrý oblek, stříbrnou kravatu a na zápěstí již výše zmíněné hodinky. Je zvědavý v čem přijede dnešní sebranka holek. Prý to včera byla úplná katastrofa, ale počítá s tím, že jim poté dají zabrat módní kritici v Illea news.*

NONRPG: Vaše účastnice se před pár dny setkaly s jiným funkcionářem, který Vám dal potřebné papíry, pravidla Selekce, vitamíny apod. Několik papírů a prohlášení vám dal k vyplnění a ty máte vyplněné odevzdat funkcionáře, která vás až poté pustí do letadla. Doma Vaši účastnici vyzvedla luxusně vypadající limuzína potom, co jste se rozloučili s vašimi příznivci z provincie a spolu s vašimi věcmi Vás veze na letiště.

*Pořád je docela v šoku z toho, že opravdu byla nakonec vybrána do selekce, když odevzdávala svou přihlášku, říkala si, že nemá šanci, přitom teď stojí před svým domem, s kufrem po boku a zrovna objímá svého brášku, který je již od narození bohužel na vozíčku, jelikož je ochrnutý od půli hrudníčku dolů. Svému bráškovi dá ještě pusu na tvář a začne se loučit se svou mamkou, které i slíbí, že ji bude pravidelně posílat zprávy o tom, jak se má. Když už je však čas jít, popadne kufr s batůžkem a zkontroluje si ještě, že má vskutku ve přední kapse batohu inhalátor, který je pro ni dost důležitý, kvůli jejímu poměrně dost silnému astmatu. Když se ujistí o tom, že je inhalátor tam, kde má být, s kufrem se již odebere do auta, které pro ni přijelo a mělo ji odvést na letiště. Z okénka ještě zamává své rodině, než se začne prohlížet, zdali se takhle může před ostatními ukázat. Oblečená je v černých úzkých džínách s vysokým pasem, bílém topu díky kterému ji jde vidět trochu břicho a přes sebe má i přehozenou rozeplou černou mikinu, která je jí o pár čísel větší, za což však je ráda, jelikož miluje volnější oblečení. Své dlouhé hnědé vlnité vlasy má volně rozpuštěné a co se týče jejího líčení, není téměř žádné, má pouze řasy zvýrazněné řasenkou a rty průhledným leskem. Řekne si, že je tedy vše v pořádku, rukávy si shrne přes dlaně, které si vloží do klína a podívá se z okénka. Když ji řidič limuzíny upozorní na to, že již brzy budou na místě, vytáhne si z batohu různé vyplněné formuláře, které zřejmě před vstupem do letadla bude muset odevzdat. Jakmile je na místě, poděkuje řidiči za svezení, vyndá si svůj kufr a na záda si hodí batoh, načež se rozejde na letiště, s pohledem upřeným před sebe, hledajíc funkcionáře. Jakmile zahlédne muže ve středním věku, lehce se usměje a přejde k němu.* Dobrý den, jsem Feyre Dix Hamilton. Tady by měly být veškeré vyplněné formuláře. *Vydechne a natáhne k muži ruku se vším, co má mít.*

*Loučení doma bylo pro ní náročná. Zvlášť když věděla že tu nechává svojí nemocnou matku a jejího nejlepšího kamaráda a kam jede? Do paláce. Do světa, který byl pro ni jakou šestou jiná dimenze. Ona, která v životě nebyla mimo svojí provincii jela do paláce. Bylo to pro ní něco velkého. I kdyby odletěla domů hned první den bude si na to pamatovat celý život. Po rozloučení se s provincií už limuzína jela na letiště.* /Vážně poletím letadlem a jsem teď třetí./ *V hlavě měla tolik věcí a byla zvědavá. Přesto se snažila chovat jako dáma, ačkoliv jí to nikdo neučil. Nechtěla mezi ostatními dívkami vypadat jako vidlačka. Sice druhým a třetím nesahá ani po kotníky ale mohla se aspoň dobře chovat. S výběrem oblečení jí ráno pomáhal Michael. Ona se v tom moc nevyznala, ale on ano.* /Snad mi v paláci někdo pomůže./ *Došla k funkcionáři a předala mu papíry.* Dobrý den. Jsem Jackie Morton. *Pousmála se.*

*Keď sa konečne dostala z domu do limuzíny bola šťastná.* /Nejaká zmena v mojom živote je dobrá, no nie?/ *Pýta sa sama seba, keď sa prederie cez všetkých tých fanúšikov, ktorých i napriek tomu, že už aktívne nestála na móle alebo nepredvádzala nejaké nové kúsky mala dostatok.* /Bude to aj v tom paláci rovnaké? Budú ma stále bombardovať novinári a zisťovať, prečo som vlastne skončila?/ *Pýtala sa sama seba, keď si sadla do limuzíny. Našťastie veľa ľudí nevedelo ten pravý dôvod prečo skončila s dráhou pomerne známej fotomodelky, za čo bola nesmierne rada. Keď dorazila na letisko pomaly vystúpila z vozu.* /To bude asi ten funkcionár, ktorému máme dať papiere./ *Pomyslí si, keď jej kroky smerujú k staršiemu pánovi.* Želám Vám krásny deň Pane. *Pozdraví ho, pričom mu podá papiere do ruky.* Som Kailani Isabell Fieder-Summers, účastníčka z Bankstonu. *Povie príjemným hlasom mužovi pred sebou, dúfajúc, že bude všetko v poriadku a bude môcť nastúpiť do lietadla.*

*Čeká, než přijede první účastnice a přitom se nervózně dívá na hodinky. Naštěstí uvidí už první limuzínu, z níž vystoupí jedna z dívek, kterou hned sjede kritickým pohledem.*/To to dneska začínáme../ Dobrý den lady, doufám, že víte, jedete do paláce a ne do baru.*Zhodnotí její top, který odhaluje břicho.*/Princ si to začne s nimi rozdávat a tahle bude první těhotná./ *Vezme si od ní papíry, které přelétne pohledem a přikývne.* Můžete si nastoupit. *Kývne směrem k letadlu a obrátí se na další z těch holek.* Dobrý den, lady. Na ples si taky vezmete tenisky? *Pozvedne obočí. Vezme si od ní papíry a přikývne.* Vše v pořádku, můžete jít. *Řekne a založí si její papíry do desky. Další dívka ho už dost potěší.* Dobrý den, lady Kailani. /Konečně některá, která bere Selekci vážně a nesedne si na trůn v džínách../ Děkuji, vše je v pořádku. Můžete si nastoupit do letadla. *Řekne, když zkontroluje její papíry a dokonce se na ni pousměje. Tahle lady ho skutečně potěšila. Další dívka zatím nepřišla, takže teď jen v tichosti čeká a pomalu ztrácí trpělivost. *

*Dnes měla odletět do paláce a vzledem k tmou, že s rodinou nežije, loučení měla jednoduché. Jen ji přišlo popřát štěstí pár sousedů. Není tak neznámá, vzledem k tomu, že ji lidé znají po druhým jménem v její práci, ale na žádný přání ať vyhraje není zvědavá. Nejede tam aby vyhrála, ale aby se pobavila. Aby objevila něco nového, zapomněla na minulost. Moc ji ale nepomáhá to, že se má dnes potkat se svou sestrou, kterou neviděla od dětství. Nebýt Illeagramu, asi by ji ani nepoznala a to je to její dvojče. V přepravce nese kočku, kterou pojmenovala po své sestře, což ji teď přijde blbý, ale přejmenovávat ji nehodlá. Na sobě má krajkové tričko, které spíš připomíná spodní prádlo, modré džíny a černou koženou bundu, také černé boty na podpatku. Tmavé krátké vlasy má jen lehce spletené na boku. Jinak má na sobě ješě řetízek a naunice s motýlama. Když dojede autem na letiště, vezme si sebou papíry a přepravku s kočkou. Rozhlídne se jen očkem jestli neuvidí svou sestr, ale zatím ji tu nevidí. Dojde k funkcionáři, kterému hned šoupne papíry.* Brej dden, jsem Lyonesse Gatley-Kiers. Snad je všechno v pohodě. *Podívá se na něj zneúčastněným pohledem.*

*Jakmile předá funkcionáři papíry, lehce nervózně vyčkává, zdali je vše v pořádku, když však zaslechne jeho poznámku, zmateně zamrká. Sice ji jde vidět trochu břicho, ale není to nic tak hrozného, kůži ma více zahalenou, jak vystavenou, jde jen o pouhý top.* Děkuji. *Pronese ještě trochu zmateně, když ji řekne, že může nastoupit. Zavrtí nad tím hlavou a raději se už rozejde k letadlu, aby si snad nenašel funkcionář i nějakou další kousavou poznámku. Chvíli si vybírá místo, než nakonec usedne do nějakého sedadla uprostřed letadla, k okénku. Batoh si položí do klína a hlavu si opře o okénko. Má z létání lehký strach, proto aniž by si to uvědomila, začne si prsty klepat o koleno.*

*Když pro ni to osudové ráno přijede limuzína, nemůže tomu uvěřit. Vždyť to je něco šílenýho, že opravdu jede do zámku, aby se ucházela o ruku prince. Jak moc je tohle sakra nereálné. Několikrát musela svou mladší sestru přemlouvat, aby ji štípla, že se jí to vážně nezdá. A když si s sebou zabalí všechny věci, co potřebuje, kterých upřímně není mnoho, a následně několikrát obejme svou rodinu, což se neobejde bez slz, nasedne do limuzíny a nechá se odvést na letiště. Tam vystoupí s deskami v ruce, které musela vyplnit, a když uvidí funkcionáře, pomalu k němu přijde a vtiskne mu to do ruky.* Dobrý den, Monday Bailey McGae. *Představí se mu sebevědomě a narovná se, když už tam několik dívek uvidí postávat. Přece na sobě nedá znát, že je nějaká zranitelná kravka, no ne. Dneska taky strávila u zrcadla docela dlouho, aby vypadala aspoň něajk reprezentativně. Vleze si tedy do letadla a jakmile uvidí volné sedadlo vedle Feyre, bez zeptání si kecne vedle ní. Ani se neobtěžuje pozdravit, protože odmítá začít jako první konverzaci. Pár účastnic viděla, když je vybírali v televizi, a někoho si i zapamatovala, ale všechny jí přišly jako tupé kravky.*

*Keď ju aj funkcionár pozdraví, urobí pred ním jemné pukerlé, aj keď tuší, že pred ním ho robiť nemusí, príde jej to však slušné.* Ďakujem. *Odpovie mu, keď ju pustí do lietadla. Pomalým krokom sa teda vydá priamo tam.* /Och, prečo som si zobrala len lodičky, tam budú určite úzke uličky. Ale vlastne .... viem ja chodiť v niečom inom?/ *Pýta sa sama seba, keď vojde dovnútra i so svojou batožinou. Lietadlo je našťastie ešte dosť prázdne, a tak si nájde jedno miesto pri okienku. Batožinu si pritiahne k sebe, aby sa o ňu žiadne dievča nepotklo.* Baby, k nohe, no tak, nebuď zvedavá! *Pritiahne si fenku Samoyeda , ktorej rukou naznačí nech si ľahne.* /Prosím vydrž celú cestu v pohode, prosím neurob mi žiadne problémy./ *Prosí v duchu, vie, že jej fenka je veľmi priateľská a hneď by sa s každým chcela ísť zoznamovať, čo jej však teraz nemohla dovoliť. Nevedela ešte aké dievčatá sa do Selekcie prihlásili, no dúfala, že budú aspoň trochu priateľky, i keď dobre vedela, že je to hlavne súťaž, kde musí zaujať princa.* /Tak ideme, nová príležitosť v našom živote je pred nami. Teraz už nemôžem cúvnuť./ *Povie si sama pre seba, keď pohladí svoju fenku po hlave.*

*Z batohu si vytáhne pytlík jejích nejoblíbenějších gumových medvídků, které má vždy hodně výjimečně, jenže když je dnes ten speciální den, tak jí je mamka koupila. Nemá možnost jíst sladké tak často. Dva bonbóny si vloží do úst, mezitímco se dál dívá z okna a přemýšlí nad vším. Hlavně nad tím, jak to bude celé probíhat a také nad tím, jak dlouho v paláci vydrží. Pokud budou všichni příjemní jako ten nevrlý funkcionář, moc dlouho tomu nedává. Jakmile zaslechne vedle sebe nějaký pohyb a následně si všimne něčí přítomnosti, ohlédne se na dívku, jež si k ní přisedla.* Mm, ahoj. *Pozdraví ji trochu nejistě, avšak stejně se lehce usměje.* Dáš si? *Natáhne k ní pytlík s bonbóny, kdyby náhodou opravdu chtěla.*

*Naštěstí nemusí čekat dlouho, než přijde další lady, ale co je toto zase za případ? Už jen to jak ho pozdraví ho donutí nadzvednout obočí.* Čus bus autobus, tak pozdravíte krále? Dobrý den, lady. *Kriticky se zamračí. Její průsvitný top raději nekomentuje. Vezme si od ní papíry, které jen tak přelétne očima a kývne k letadlu.* Můžete si nastoupit. *Řekne a zase se obrátí na další holku, která přijela v závěsu.* Dobrý den, lady Monday. Děkuji. *Vezme si do ní papír, které znovu zkontroluje a znovu přikývne. *Můžete si nastoupit do letadla. */Kde jsou ty poslední? Za chvilku bychom měli vzlétat../* Proběhne mu nervózně hlavou. Člověk, který si tak dbá na přesnosti při téhle práci trpí.*/ Moje nervy.. Dám výpověď a raději půjdu kopat kanály, než znovu toto../

*Kritika funkcionáře jí trochu zamrzela, ale přeci jenom nemohla být smutná z jednoho slova. Vydala se tedy do letadla a koukala kam by si mohla sednout. Zahlédla jednu dívku, která ještě neměla nikoho na vedlejší sedačce. Došla k ní a rozhlížela se po letadlu.* /Vážně poletím letadlem?/ *Byla z toho pořád trochu unešená.* Ahoj. Můžu si sednout? *Zeptala se dívky. Počkala na její odpověď a sedla si k ní. Podíval se na na její oblečení.* /Asi bude z nějaké vyšší kasty.* Jsem Jackie. *Pousmála se na ní a podívala se na její fenku.* Jak se jmenuje tahle krasavice. *Jackie i pře svojí výšku 181 cm a pevnou postavou působila žensky a svými pihami akorát upoutávala pozornost. Nebyla ten typ dívky co se pral s klukama. Byla spíš taková hodná a chytrá. Sice byla šestá, ale ráda by někde studovala a vlastně teď mohla. Ted byla třetí*

*Když se vzbudila do nového dne, posledního ve své provincii, vůbec nechápe, že to je opravdu realita. Oblékne se do něčeho, v čem by mohla vypadat normálně, a co jí snad i nějak sluší, a na rameno si posadí svého papouška.* A opovaž se ceknout. *Řekne mu, když společně vyjdou do limuzíny. S rodiči se samosebou taky loučila a na zádech má velký batoh, možná větší než zbytek účastnic. Má prostě hodně věcí, bez kterých by se nehnula. A když dorazí na letiště, vyjde a podívá se na funkcionáře, kterému má předat papíry.* Zdravím, jsem Kit Messer, z Hansportu, ještě že jste na mě čekali a já nemusela stopovat letadlo. Omlouvám se za zpoždění. *Uchechtne se a než se rozejde, papoušek stihne zavolat na funkcionáře.* Kurva! *Dívka ho samo sebou hned okřikne a vrhne po něm omluvný pohled.* Omlouvám se, učí se z televize. *Řekne v rychlosti a vleze do letadla, než se usadí na volné místo před dvě dívky, které si letmo pamatuje z vybírání.* Ahoj, jsem Kit. A tohle je fešák! *Řekne, když se na dívky za sebou otočí, a pohladí pejska na hlavě.* Promiň. *Zasměje se na majitelku psa, když ruku stáhne.* Ve volném čase je cvičím, tak to je trochu síla zvyku. *A papoušek mezitím nadává dál:* Debil. Kretén. Kurva. To je kombinace... *Lamentuje.*

*i když to nerada přiznává, je docela nervózní. Ale kdo by nebyl, ne? Vlastně jí ani nejde tolik o nějakou Selekci, ta jí až tolik nezajímá. Když nebudeme brát v potaz tu výzvu se sestrou, kterou hodlá vyhrát. A právě její sestra je to, co jí znervózňuje asi nejvíce. Přeci jen se naposledy viděly v dětství a teď spolu mají žít v jenom baráku. Ani si to nedokáže představit. Nemá žádnou rodinu, se kterou by se měla loučit, jako asi většina účastnic a s pár kamarády se rozloučila včera na jednom večírku, který možná trochu přehnala, takže má do teď menší kocovinu. Na sobě má krátký černý top a černé džíny s vysokým pasem. I boty zvolila v černé, což svědčí o tom, že prakticky pořád chodí v černé. Doplňky má jen menší - náušnice a náramek, který připomíná spíše řetěz. Vlasy si nechala rozpuštěné, jen z předních dvou pramínku udělala dva malé copánky na vrcholu hlavy. Líčení moc neřešila a udělala si jen černé linky. Ale aby zakryla to, jak vypadá po včerejším večírku, vzala si černé sluneční brýle. Když přijede na letiště, trochu opožděně, vytáhne z batohu pomuchlané papíry a zamíří za funkcionářem. Při tom se rozhlédne, ale Lyonesse nezahlédne.* Dobrej, jsem Chalsianna Leira Gatley-Kiers. *řekne trochu nezúčastněným hlasem a po instrukcích funkcionáře zamíří do letadla, kde už tentokrát Lyu zahlédne, takže rovnou zamíří k ní, i když má žaludek jako na vodě.* Nazdar chudáčku, tebe tahaj i do letadla? Vždyť doma by ti bylo lépe, ne? *zažvatlá prvně na tu kočku, načež se konečně tedy otočí i na Lyonesse.* Nebude vadit, když si přisednu? *přijde si dost zvláštně a pořádně neví co říct. Sice si v posledních dnech psali.. ale furt je to zvláštní setkání. Nebo alespoň jí to přijde.*

*Hľadela von oknom, keď ju na prichádzajúce dievča upozornil štekot Winnie.* Dosť! *Povie trochu prísnejšie, no potom sa pozrie na dievča.* Snáď ťa nevystrašila. *Zasmeje sa, no potom jej z tváre úsmev zmizne.* Prepáč, ešte nevieš moje meno. Som Kailani a toto je Winnie. *Ukáže na fenku, ktorá sa postaví, aby podišla k dievčaťu a oňuchala ju. Len čo však Kai uvidí, že jej fenka začne vrtieť chvostom, usmeje sa na dievča.* Páčiš sa jej, čo je dobre znamenie. *Zachichoce sa.* Nechceš si vlastne prisadnúť? *Ukáže rukou na voľné miesto, pričom pritiahne k sebe Winnie, aby dievčaťu nezavadzala. Tá si na potiahnutie vôdzky automaticky sadne ako správne vychovaná psia dáma.* Z ktorej provincie pochádzaš? *Opýta sa dievčaťa, celkom ju to zaujíma.* /Nebuď ale priveľmi priateľská Kailani, je to predsa tvoja rivalka./ *Pripomenie si. Keď si pred ňu sadne nejaké dievča s papagájom, mierne nadvihne obočie.* /Mohla ho vychovať aj lepšie./ *Zhodnotí, no keď pozdraví jej Winnie, pozrie na fenku dúfajúc, že dievča neuhryzne.* Je to ona. Fenka. *Zachichoce sa, ale nejako viac to už nerieši, i keď nemá rada, keď jej krásku niekto nazve psom.* Takže trénuješ psy? Možno mi v tom prípade niekedy pomôžeš s Winnie, ako sa táto kráska volá? Ide do nového prostredia, tak neviem, ako sa bude správať. *Povzdychne si, dosť sa bojí, že jej Winnie začne vyvádzať.* /Vždy poslúchala, tak dúfam, že aj teraz bude poslušná./ *Prehovorí v duchu.*

/Kdybych to bylo na mě, nečekal bych.. Ani na tu první./ *Proběhne mu hlavou.* To je samozřejmost, lady. Děkuji. *Prohlédne si její papíry.* Můžete si nastoupit. Oceňuje to, že se aspoň omluvila. Lekne se nad oslovením, kterého se jí dostane a vykulí oči.* Doporučoval bych vám si ho pořádně hlídat. Aby neurazil někoho dalšího a kuchař z něj pak neudělal nešťastnou náhodou vývar. *Sjede toho ptáka ledovým pohledem. Ke zlepšení nálady mu nepřidá ani další účastnice.* Čauky mňauky.. Zdvořilá jste asi jako vaše sestra lady. Říká se dobrý den. *Vezme si od ní papíry a přikývne.* Můžete si nastoupit. /By bylo lepší, kdyby si princ zašel do domu pro postižené a vybral si nevěstu tam.. Vyšlo by to s touhle sebrankou na stejno./*Naštěstí by to měly být všechny dívky, takže nastoupí do letadla a přijde k těm dívkám.* Jelikož jste zde konečně všechny, budeme vzlétat. Během letu, který potrvá něco málo přes hodinu jsou vám k dispozici letušky pokud byste chtěly něco k pití nebo menší občerstvení. /Hlavně ať mě slyší ta Kit nebo jak se jmenuje neb sežere ještě mě./ Kdyby se dělo něco důležitého, můžete přijít za mnou, budu vepředu letadla. Teď vám ale přeji příjemný let. *Sedne si na místo, připoutá se a začne se věnovat své práci.*

*Podívá se na ni, když na ni promluví, a teprve v tu chvíli ji přejede očima. V duchu si ji už měří, jaká bude, jak se bude chovat, protože nedává nějak velkou šanci tomu, že by tady natrefila na normální dívky. Musí si furt pamatovat, že všechny tady můžou být vypočítavý svině a ona nemůže nikomu sednout na špek.* Ahoj. *Pozdraví ji tak nějak neutrálně a pak se podívá na bonbony, které jí dívka nabízí. Sama sladké moc nejí, protože není proč a kdy, tak si s mírným úsměvem jeden vezme. Doufá, že to dívka udělala jako projev nějakého pozitivního vztahu.* Díky. *Souhlasí a vezme si jeden, než si z něj pomalu ukousne a dá si ho do pusy. Fakt to dlouho neměla.* Jsem Monday.

*Na funkcionáře se podívá skoro vraždícím pohledem a nejradši by si ještě na něm tzatrénovala a jebla s ním o zem, ale to by asi mohla letět rovnou domů.* Jasný, když budu muset tak klidně. Nemáme se náhodou v paláci cítit dobře? Pozdravím ho třeba i klidně NAzdar králíčku, když se mi bude chtít. *Ušklíbne se na funkcionáře a radši se otočí na podpatku a odejde do letadla, kde se posadí a dá si do uší sluchátka. Jakmile ale uvidí svou sestru, okamžitě si sluchátka vezme, ale už si tak sebeědomě nepříjde, protože neví, jak se má chovat.* Doma by byla sama, takže jsem ji vzala s sebou. *Odpoví a to že se ta kočka jmenuje právě po ní raději vynechá. Raději bude své kočce říkat "hej, kočko"* Jasný, ani se neptej a sedej. *Pokýve hlavou a pak kriticky zkonstantuje její vzhled. Vzledem k tomu, že na párty chodívá často, neunide jí vzhled její sestry.* Tady to někdo přehnal s alkoholem. Mělas rovnou rozlučku se svobodou? *Uchechtne se a doufá, že nezní nervozně, Když zas mluv funkcionář, protočí očima.* /Ty už mlč, prosím. Buď té lásky./

*Všímá si toho, jak se dívka, která si vedle ní sedla, docela dlouho rozmýšlí nad tím, zdali si vezme od ní bonbón.* Není to otrávené. *Poznamená, lehce pobaveně a když si dívka vezme bonbón a poděkuje, krátce pokýve hlavou.* Není za co. *Zavrtí hlavou a pousměje se, když se jí dívka sama představí. Nezdála se jí totiž nijak moc výřečná.* Tonje zajímavé jméno, ale hezké. Já jsem Feyre. *Představí se dívce na oplátku a vytáhne si z pytlíku další bonbón. Vážně nemívá sladké často, ale někdy si tu radost udělá, nebo jí ji udělá mamka.* Z jaké jsi kasty, Mon? *Snaží se s dívkou navázat nějaký rozhovor, aby zde nebyly po zbytek letu úplně potichu.*

*Protočí očima nad funkcionářem a následně do něj zabodne pohled. V tomhle jsou si očividně s Lyou podobné.* Než začnete opravovat ostatní, prvně se naučte zdravit vy. Taky vám to moc nejde. Čauky mňauky. *sladce se na něj usměje, zamává mu a zamíří do letadla. Tam už uvidí Lyonesse a hned jde za ní. Jelikož ale pořádně neví, jak se chovat, prvně se rozhodne promluvit na její kočku.* A škrabadlo jí pak udělej z prince. Jak se jmenuje? *zeptá se zvědavě a následně si tedy sedne vedle ní.* Teoreticky by se to tak dalo brát, vzhledem k tomu, že budeme jak myši zavřený v kleci plný koček. Ale aspoň mám originální vzhled. *uchechtne se a sundá si brýle, i když vypadá hrozně.* Co tvůj odjezd? 6ádná rozlučka se svobodou? *když promluví opět ten funkcionář, hodí po něm otráveným pohledem.* Je nechutný a chová se jak kdyby mu to letadlo patřilo. A ještě si stěžoval na pozdrav, taky jsem ho nemusela zdravit vůbec, idiota. *jenom doufá, že se v paláci najde aspoň jeden člověk, který nebude jako ten funkcionář. Jinak asi zešílí.* Jak se máš?

*Přisedla si k jedné dívce, která měla u sebe i svojí fenku. Přišla jí docela sympatická. Jistěže to byla její konkurence, ale v ní nemůže žádnou vidět. Všechny ty dívky měli tak vznešená jenom jména a ona byla prostě Jackie ze Zuni. Divila se že nevylosovali někoho jiného.* Těší mě Kailani. *Pousměj se na dívku a podrbe její fenku na hlavě.* Co je to za plemeno? Jestli se můžu zeptat? *Ve psech se moc nevyznala , ale měla je ráda.* Tak to jsem ráda že si rozumíme. *Podívá se na fenku a pak už si přisedne k dívce.* Já jsem ze Zuni. Jsou tam v podstatě jenom casina. *Pokrčí rameny.* Nic zajímavého.* Odkud jsi ty? *Zeptá se Kailani. Po chvíli se k nim přiřítí holka s papouškem.* /No mohl by ten papoušek říkat něco lepšího./ Ahoj. *Pousměje se na novou dívku.* Hezký papoušek a má zajímaví slovník. /Spíš trochu nevhodný. Třeba z něj v paláci bude guláš./ Jinak jsem Jackie a těší mě Monday. *Pousměje se nad jejím jméném.* /Pitomé jméno./ Odkud jsi ty?

Promiň. *Usměje se, když ji dívka opraví ohledně pohlaví svého psa, a jen pokrčí rameny.* Jsem zvyklá psům i fenám říkat "psi" a pak je oslovovat jménem. *Přikývne a pak e podívá na papouška.* Nech toho, na čem jsme se dohodli? *Sundá si ho z ramene a posadí ho na opěrku na volné sedadlo bedle ní. čekala, že si někdo přisedne, ale asi ne, tak co se dá dělat.* No, spíš trénuju asistenční psy, jako normálního bych asi taky zvládla, ale nebude to úplně to stejný. Jako neříkám, že ti s ním nepomůžu, jen asi nebudu tolik platná. *Usměje se na dívku, která se jí teda zeptala na výcvik psa, a tak nějak doufá, že se jí dívka ještě představí, rpotože nestihla postřehnout celé její jméno. Nebo si ho ani nepamatuje, bohužel. A když se jí Jackie představí, usměje se.* Jsem z Hansportu, Docela zajímavá provincie, minimálně tam, kde bydlím já. Protože kousek od nás máme jednu z radiových stanic, kde pracuju. Takže aspoň pro tohle to je dobrý, nebo jsme jedni z mála, co jsou aspoň nějací. *Ušklíbne se a pak jen pokrčí rameny.* Omlouvám se, jestli moc kecám.

*Seddne si do letadla a vezme si sluchátka, ale jakmile uvidí svou sestru, suchátka si zase schová. Je nervoznější než z celé selekce. Ze selekce nervozní není, to má slušně někde. Ale je nervozní ze setkání se svou sestrou.* Udělám, neboj, je to v plánu. A jmenuje se... Nesměj se, chtěla jsem mít na tebe vzpomínku... Chals.. Jmenuje se Chals. *POvzdechne si a teď by se nejraději zakopala do země za to, že tu kočku tak pojmenovala.* Hodně originální, tím určiitě úrince zatáhneš do postele hned na první setkání. Nebo víš co? Rovnou jdi za ním do komnaty a tam ho přepadni. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.* Byla, ale v pátek abych se z toho dostala. *Pokrčí rameny a pak se zase uchechtne.* Taky mě sjel za pozdrav. Že prej jestli tak budu zdravit i krále. A proč ne? Máme se tam cítit dobře, ne. Tomu funkcionáři jsem akorát měla huť rozlátit ksicht o zem. Očividně ho ta ráce strašně baví. Měl by si dát radši výpověď. *Zašklebí se tím směrem, kde funkcionáč sedí.* Ehm, jo, mám se fajn. Jak se máš ty? *Zeptá se ji na to stejný. Snaží se i neyslet na to, že je dnes den matek, protože by ji akorát zas přepadly nějaký záchvaty vzteku, tomu by se u sebe nedivila.*