Letiště v Illey

V tom případě si zkuste zkontrolovat, jestli ty holky opravdu poslouchali. *Doporučí mu s pokrčením rameny.* Nabídka není daný skutek, princi. Nikdo tady pravidla neporušil, i když jsem jednu nabídku dostal já sám. A ano, rád bych si klidně promluvil i s králem. Mám pár doporučení ohledně výchovy dětí. Konkrétně ovládání emocí a vzteku. Neměl by tohle budoucí panovník umět? Ale třeba vás nějaká z nich zkrotí v posteli. *Uchechtne se. Nestihne říct nic dalšího, protože se u nich objeví další účastnice. Otočí se na ní se svým úsměvem, ale když vidí jak se rozpřahuje, uhne před její ranou a tu schytá sám princ. On sám schytá pak jen tu facku, která ani moc nebolela.* Takže mam rovnou chystat letadlo zpátky tady pro lady, nebo si na to najdete někoho jinýho? *Zeptá se se smíchem, nad danou situací a do toho dostane od pilota pokyn, že budou přistávat. Letadlo plynule dosedne na letiště.* Jak jsem řekl. Nastupte si do limuzín. V paláci si vás rozeberou komorné a ukážou vám komnaty. Cesta bude trvat jen chvilku. Tady se pro dnešek rozloučíme. *Kývne hlavou dívkám na rozloučení a sám se vydá ven, kde nasedne do vlastního auta a vydá se pryč.*

Nabídka stačí. Neměl byste jim to vůbec nabízet to jsou pravidla! *Už se neudrží a vykřikne.* Dobře, zítra se my tři potkáme v pracovně krále, kde svou výpověď už rovnou dostanete písemně. Mám právo vás vyhodit sám. *Když řekne to o posteli, už mu chce jednu vrazit, ale místo toho se tu objeví jedna z těch holek a on schytá ránu. Trochu se zapotácí, podívá se na tu dívku a nakonec se otočí na funkcionáře a sám mu jednu vrazí.* S lady si to vyřeším sám. Vaše práce tohle už není. Jak jsem řekl, jste vyhozen. *Zavrčí na něj. Sedne si do nejbližšího sedadla.*/Ta měla ránu../* Ví, že se mu po tomhle udělá i monokl a pro sebe zanadává. Letuškám řekne, aby dívkám rozdaly ty květiny, mezitím, co budou vystupovat a sám moc nečeká. Vyjde z letadla a rovnou jde k limuzíně, která ho odveze do paláce.*

*Na tváři nasazený typický vážný a kritický pohled, kterým plánuje přivítat dívky, které dneska odletí do paláce. Je zvědavá na to, které exempláře se do Selekce dostaly. Doufá, že se aspoň slušně obléknou jako potencionální budoucí panovnice. Na sobě má slušný černý kostýmek se sukní, který má sotva viditelné bílé proužky, bílou košili a černé lodičky na menším podpatku. U sebe má tašku se vším potřebným a v ruce desky na papíry, které jí mají dívky odevzdat. Stojí v letištní hale před uličkou vedoucí do letadla a čeká na dívky.* /Snad všechny přijedou včas../ *Jestli něco nesnáší, tak nedochvilnost.*

NONRPG: Vaše účastnice se před pár dny setkaly s jiným funkcionářem, který Vám dal potřebné papíry, pravidla Selekce, vitamíny apod. Několik papírů a prohlášení vám dal k vyplnění a ty máte vyplněné odevzdat funkcionáře, která vás až poté pustí do letadla. Doma Vaši účastnici vyzvedla luxusně vypadající limuzína potom, co jste se rozloučili s vašimi příznivci z provincie a spolu s vašimi věcmi Vás veze na letiště.

*Dneska odjíždí do paláce a míchá se v nich hned několik emocí. Strach z té cesty a z toho jak to tam bude probíhat, protože neví jaké budou ostatní dívky a nemusí být příjemnější, když jde o prince, na palác útočí rebelové a ani nikdy neletěla letadlem.. Ale dost se taky těší, poprvé odjede někam takhle daleko a je zvědavá jaký bude palác, samozřejmě i princ. Podle toho, co se o něm píše vypadá jako milý člověk a těší se, až se s ním seznámí. Míchá se v ní i smutek, to je z toho, že musí opustit svou rodinu. Před nastoupením do černé limuzíny, která jí veze na letiště se s nimi loučila. Jelikož její rodiče jsou mrtví, musela se rozloučit akorát se svým starším bratrem, mladším bratrem a dvojčaty, holčičkami, o které se stará tak moc jako kdyby byla jejich máma.* Hlavně se opatrujte a nezbořte to tu. *Usmála se na ně. Sice dveří, že to zvládnou, ale musí je tak trochu popichovat. Teď se už blíží na letiště, kde se má setkat s funkcionářem, předat mu některé papíry a taky se setkat s několika dívkami. Možná by si mohla k některé v letadle přisednout, aby se seznámila? Když limuzína zastaví, prvně zkontroluje svoje oblečení, zda je vše v pořádku. Má na sobě modré džíny s pár třpytkami, poté si vzala bílý top a bílé tenisky, aby to ladilo. Oční stíny jsou stříbrné a nehty na střídavě modro-stříbrné. Náušnice má jen menší. Pořídil jí je brácha, když se dozvěděl, že se dostala do Selekce. Chtěl aby udělala první dojem. Oba dva ví, že čím déle v paláci bude, tím lépe pro jejich rodinu. Je hnusné toho využívat, toho si je vědoma, ale jsou sedmí a potřebují peníze. Potřese hlavou, aby podobné myšlenky dostala z hlavy, poděkuje řidiči za svezení a vystoupí z auta. Má s sebou menší bílý baťůžek, který si dá na záda. Má v něm knihu na cestu, mobil, taky sluchátka, kdyby chtěla poslouchat hudbu, to je u ní taky novinka. Před tím, než se dostala do Selekce, měla starší mobil, který moc nefungoval a blbnul, tenhle je nový i sluchátka. Nelíbilo se jí tak hned utrácet peníze, ale potřebuje udržet kontakt s rodinou, aspoň jim může zavolat a oni jí taky, kdyby se cokoliv dělo. Zkontroluje papíry, které drží v ruce a pak se vydá k funkcionářce, s úsměvem na rtech. * Dobrý den, jsem Purity Chastity Chase, mám vám předat tyto papíry. *Podá jí je, lehce nervózní nad tím jak se ta dáma tváří. Vypadá dost přísně, snad ještě více než ten další funkcionář, který se stavil u nich doma.*

*Loučení s rodinou je to nejsložitější, co kdy musí udělat. Byla zvyklá jezdit na tábory, ale vždy se jí tam stýskalo. Jak pak bude vypadat, až bude v paláci? Podívá se na rodiče, které pevně obejme a to samé udělá i se sestrou a bratrem.* Buďte na sebe opatrní, a kdyby něco, pište, volejte, posílejte zprávy, cokoliv. A hlavně se postarejte o zvířata. Ať se jim nic nestane. *Má co dělat, aby zahnala slzy. Co když to nedokáže? Co když nedokáže, že si umí udělat kamarády? Že je vlastně silná? Co si pak o ní budou ostatní myslet? Ještě jednou všechny obejme a i s přepravkami a dokumenty se vydá do limuzíny. Jelikož je z Ottara, musí vyrážet o mnohem dřív, než většina účastnic. Je hodně nervózní a neví, co bude dělat, až se na letišti se všemi potká. Na sobě má blůzku bez rukávů, delší černou sukni a nízké střevíce na podpatku. Ctí tradice, přesto si nedokázala odpustit sukni místo kalhot. Je to pro ni pohodlnější a necítí se tak obepnutá. I když džíny taky nosí ráda. Vlasy má sepnuté do nízkého culíku s copánky podél hlavy, líčení lehké a lak nakonec nezvolila žádný. Má raději přírodní vzhled. Po cestě autem se prospí, cesta je přeci jen dlouhá a nechce vypadat jako panda, až na místo dorazí. Letět letadlem bylo něco úplně nového, alespoň ale bude mít praxi, jak to v něm probíhá. Naštěstí s ní letí někdo, kdo se jí stará o zavazadla, protože k přepravkám tahat dva kufry a z toho jeden s krmením, by asi nedala. Let netrvá tak dlouho, jak si myslí a když doletí, zhluboka se nadechne. V letištní hale už jsou dvě ženy, přičemž jedna z nich je o něco mladší.* /Asi další účastnice, vypadá krásně./ *Pronesa v duchu a nejistě se se dvěma přepravkami rozejde ke starší z nich.* Dobrý den, Artemis Tyche Silenthare. Těší mě. *Položí přepravky a i když by asi normálně podala ruku, z taštičky vyndá potřebné papíry. Až si je žena přebere, vezme přepravky a přesune se kousek dál, aby nikomu nepřekážela.*

*Hned sjede kritickým pohledem outfit první dívky, která k ní přistoupí a ušklíbne se nelibě nad jejími džíny.* /Jedeš do paláce, ne na koncert... Nechápu dnešní mládež./ *Vrásky na jejím obličeji svědčí o tom, že se mezi ní sama nepočítá, i když jí není víc jak padesát. Všechny šediny má samozřejmě skvěle zamaskované hnědou barvou na vlasy.* Dobrý den, ano to máte. Taky jste se ale měla obléknout reprezentativně. Jestli budete vše plnit jen na půl, moc daleko to nedotáhnete. *Mlaskne nelibě, protože si to prostě nemohla odpustit a prohlédne si papíry.* Papíry jsou ale v pořádku, tak si nastupte. *Vyzve jí kývnutím hlavy a listy strčí mezi desky. To k ní už míří druhá dívka. U té se už málem pousměje nad jejím outfitem, dokud si nevšimne těch bot.* Zlatíčko a vy jdete zase do tanečních? Nebo proč zrovna tyhle boty? *Převrátí nad ní očima i přes tázavý tón vlastně žádnou odpověď slyšet nechce.* Papíry jsou v pořádku, nastupte si. *Vyzve i jí po zkontrolování papírů, které zastrčí opět do složky k těm předchozím.*

*Vybrali ju! Stále tomu nemôže uveriť, že sa to deje a dnes je ten deň kedy má odletieť do paláca.  Nemala z toho strach ani z dievčat ani z ničoho čo, sa bude diať. Zažila si toho priveľa aby, sa zľakla princa a dievčat a všetkého čo, sa v paláci bude odohrávať. Na všetko sa prichystala a nič ju prekvapí a ak, by ju aj niečo prekvapilo ustojí to. Odhodlanie jej nikdy nechýbalo a nebojácnosť tiež nie. Odhodlanie nepoľavovalo ani keď uvidela čiernu limuzínu aby, ju odviezla na letisko. Zopakuje si poslednú slová svojej matky.* / Niamh s korunou na hlave alebo bez nej pamätaj, ty už kráľovnou si./* Hlave si opakuje maminé slová. Nemôže povedať že, ju nepotešili ba naopak. Tešila sa z nich až príliš a nakoplo ju to, aby tak minimálne vyzerala. Je predsa len dvojka, krasokorčuliarka, niekto kto svoju krajinu reprezentuje už dlho a rozhodne má právo byť na seba hrdá. A aj  naozaj je nie len na to kým je ale, čo všetko spoločne s mamou zvládli. Týmito myšlienkami opretá o okno pomaly zaspávala a zobudila sa až keď ju kto si oslovil jednoduchým „lady“. Ani chvíľu nezaváha postaví sa z mäkkých kožených sedačiek a zoberie si svoju kabelku, zo sedadla vedľa seba. Potom nahodí svoju sebavedomú masku a dokonalým držaním tela sa nesie klopkaním za funkcionárkou. / Je to tu/* Povie si a neutrálnym výrazom sa jej predstaví.* Dobrý deň som Niamh Reyna Fitzgerald nech sa páči tu sú papiere, ktoré bolo treba odvzdať.* Povie jej a z kabelky vytiahne červený fascikel odkiaľ vytiahne aj papiere. Očkom ju pozoruje na tvrdé výrazy je zvyknutá možno práve preto, na ňu nemrhala úsmevom len čakala kedy ju pustí do lietadla.*

*Když dojede na letiště, vydá se k funkcionářce, kterou slušně pozdraví a drží si na tváři úsměv i po jejích slovech. Sjede pohledem svůj outfit a možná se lehce začervená. Chtěla na sobě mít něco, co je pro ni příjemné a to jsou spíše džíny, než nějaké sukně nebo šaty. A dresscode byl dobrovolný, pokud se nehodí džíny, měli dodat, že mají mít minimálně sukně, nemá podle ní právo jí takhle hnedka kritizovat, ale nebude se s ní dohadovat.* Máte pravdu, v paláci se samozřejmě budu oblékat reprezentativněji. Děkuji za radu. *Usměje se na ni. Je milá ke všem lidem, i k těm, kteří se nechovají mile k ní. Když jí pokyne směrem k letadlu, přikývne.* Děkuji. *Poděkuje znovu a nervózně nastoupí do letadla, aby nepřekážela další dívce, která přijde hned po ní. Sedne si trochu dozadu, nemusí být ve středu toho všeho a zabere si místo u okýnka, jelikož je dost zvědavá na ten výhled.*

*Třetí dívka, která se dostaví, jí je vcelku sympatická. Umí se zdvořile představit, chodit, mluvit, i se obléknout.. Jo, tuhle by do Selekce zatím jako jedinou pustila, kdyby to bylo čistě na ní.* Dobrý den, děkuji za papíry. *Převezme si je od ní. I to, že je neměla je tak pohozené v kabelce, ale uložené v deskách na ní zapůsobí. Rychle je překontroluje a pokýve hlavou, než si je sama založí.* Můžete si nastoupit do letadla a připojit se k ostatním dívkám. *Kývne hlavou k letadlu, čímž jí vpustí dovnitř a nervózně a nevrle zkontroluje čas na hodinkách a čeká na zbylé lady, které začínají mít zpoždění.* /Amatérky! Pitomý amatérky tohleto. To nám má vládnout? Stěhuju se. Dám výpověď a pojedu na nějakej ostrov.../ *Začne si plánovat v duchu.*

*Když uslyší tu narážku, sklopí oči a zadívá se dolů směrem k botám.* /To jsou tak hrozné? A to jsem myslela, že to bude mnohem lepší, než baleríny./ *Povzdychne si a poodejde, aby si uspořádala věci, než se vrhne do letadla. Jde pomalu a rozvážně, přeci jen nechce, aby se jejím zlatíčkám uvnitř beden něco stalo. Na cestu jsou zvyklí, naštěstí, takže žádné blbosti by dělat neměli a navíc by neměli zařídit nečekaná překvapení. Zajde do letadla a porozhlédne se kolem, než se nadechne a vydá se co nejdál od středu, když v tom zahlédne tu hezkou zrzku.* /Notak Temi, ukaž své sestře, že máš na to si udělat kamarády./ Ahoj, ehm, máš tu místo? Nebo na někoho čekáš? *Zeptá se tak, aby jí dívka slyšela, ale neslyšel jí nikdo okolo. Přeci jen, je na to ještě docela háklivá.*

*Plná sebevědomí, ale i nervozity seděla v limuzíně a pořád do kola si četla pravidla. Doufala, že se jí nějaké nepodaří porušit. Přeci jen, když už se bude muset vrátit domů za rodinou, chce se vrátit živá a zdravá.* Snad se mi bude aspoň trochu dařit. *Hlesne při pohledu z okna. Zdálo se jí, jako by to bylo teprve včera, kdy oznámila to, že podala přihlášku do Selekce. Rodina jí štěstí sice přeje, ale neví, co si mezitím bez ní počnou. Matka smutná, bratr půl na půl a otec vlastně ani neřekl svůj názor. Už teď se jí stýskalo po jejím drahém mazlíčkovi. * No jo, brzo se znovu setkáme. *Usmála se. Všechny papíry srovnala, přitáhla k sobě. Nesměla ani jedny ztratit.*Tak, už jsme tady. *Zhluboka se nadechla, upravila vlasy a rudou košili. Hned na to vylezla ven z černé limuzíny. Pohled na velké letiště ji vůbec nepřekvapil.*/V Německu vypadají letiště podobně./*Pomyslila si. Pak šla rovnou na funkcionářkou. Vypadala vskutku krásně, málem by si jí spletla s další účastnicí.* Dobrý den přeji, jsem Idrissa Cabin. Mám vám předat tyto papíry. *Usmála se, oné dámě pak papíry předala. Pohled upoutalo každou sekundu něco jiného. Většinou tedy další účastnice.* Tolik půvabné...nepatřím mezi ně. *Zamumlala si pod nosem.*/Ne Risso, žádné shazování. Jsi stejně krásná jako ostatní./*Kývla sebevědomě. Mlčky pak stála na místě, vedle ostatních.*

*Slovy funkcionářky se nenechá nijak rozhodit. Sice si pomyslí své, ale přijme a poděkuje za její "radu". Nastoupí si do letadla, kde se posadí na jedno ze sedadel a opře se do něj.*/Teď ještě přežít tohle to../*Je z letu dost nervózní, navíc včera jejího mladšího bratra nenapadlo nic jiného, než jí na internetu ukazovat fotky zřícených letadel a vyjmenovávat všechny nebezpečí.*/Jestli to přežiju, uškrtím ho./ *Sama je dost stydlivá a i když se chce dneska s někým seznámit doufá, že přijde spíše některá z dívek za ní. Trochu o tom pochybuje, přece jen mají být "soupeřky" třebaže je ona tak nebere, některá to tak vidět mohou. Jsou v soutěži o prince a o korunu, která je pro zlatokopky všechno. Mile ji překvapí, když se u ní objeví dívka, která se dostavila na letiště hned jako druhá. Uslyšela i poznámku funkcionářky k ní a přišla jí teda zbytečná. Podle ní je jej outfit úžasný.* Ahoj, ne na nikoho nečekám, takže se klidně posaď, pokud chceš, já budu za společnost jen ráda. *Ujistí ji a jakmile se dívka usadí, rozhodně se představit.* Já jsem Purity, ráda tě poznávám. Mimochodem. slyšela jsem komentář funkcionářky, ne že bych chtěla nějak poslouchat to ne, ale no byla jsem kousek od vás a.. *Teď si připadá trochu zvláštně jako nějaký stalker.* No prostě sem ti chtěla říct, že vypadáš skvěle, nenech se jí rozhodit. Mně taky zkritizovala. *Pokrčí rameny.* Řekla jsem si, že dresscode byl přece dobrovolný a když se jim nelíbí, co jsme si na sebe vzaly, měli to upřesnit. *Vysype ze sebe prakticky na jeden nádech.* A teď asi působím jako nějaký nadopovaný čipmank.. *Usměje se pobaveně.* Promiň, jen jsem doist nervózní z toho letu a tak.. No a když jsem nervózní tak docela dost mluvím a plácám pátý přes devátý. *A nebo je zakřiknutá, to jsou dvě možnosti. Zakřiknutá je teda spíše ve větší společnosti a nebo když mluví s někým výše postaveným.*

*Jedna z opozdilců se konečně ukáže, ale i tak jí probodne pohledem, protože už měli být deset minut ve vzduchu a je jí jedno, že to může být zapříčeněné dopravní zácpou nebo tak. Člověk musí počítat se vším a být nejlépe všude dříve.* /Ještě nejste královny, abyste mohli chodit pozdě a všichni na vás čekali!/ *Rozčiluje se v duchu.* Pozdě a ještě k tomu jak kdybyste jela někam na školní výlet.. Na vás jsme vážně čekali.. *Ucedí otráveně a ani jí nepopřeje dobrý den.* Papíry jsou v pořádku, nasedněte si. *Kývne hlavou a papíry zastrčí do desek. Už má čekání dost, takže sama nastoupí do letadla. Pokud to někdo nestihl, klidně ať si tu přespí a odletí zítra, nebo si udělá túru, jí je to jedno.* Takže dámy, let nám zabere přibližně hodinu a půl. Během letu jsou vám k dispozici letušky. Pokud by šlo o něco neodkladného, můžete tedy přijít i za mnou. Pokud se vám ale dělá špatně, to není můj problém. Teď se připoutejte. V Midstonu na vás budou čekat limuzíny, do kterých si nastoupíte a ony vás odvezou do paláce. Můžete jet samy nebo po skupinkách, to je mi jedno. *S tímto dá pokyn pilotovi, že mohou vzlétat a sama se posadí a připoutá. Aniž by se dál zajímala o bandu holek za sebou, začne procházet papíry a dělat si svou práci.*

*Věděla moc dobře, jak se Aaronovi na odlet nechce. Vždyť by musel vynechat cennou práci, kterou ještě může stihnout, než ty holky dojedou. Nehledě na to, že šlo o “tajnou” tradici. Sama nechápala, jak se to mohlo udržet jako tajemství, když to dělá každý, ale budiž. Přece jen byla Selekce jednou za víc jak dvacet let. Podle ní to ale byla zastaralá tradice, a tak se rozhodla, že ona sama a Aarona tak ušetří a alespoň si bude moct omrknout první várku účastnic. Na sobě měla jednoduchou černou sukni a vínovou s odhalenými rameny, na které spadaly rozpuštěné vlasy. Nalíčila se celkem decentně, přestože neodolala rtěnce, která jí bude s halenkou ladit. Na nohou však měla svoje oblíbené martensky. Sedí si v kokpitu a čeká, než se dívky došourají a oni vzlétnou. Měla létání ráda, vzhledem k tomu, že též ráda cestovala, ačkoliv tenhle krátký let tam a zpět, to si člověk ani pořádně neužije. Když však vystoupají, odepne se už už by vylezla, když si vzpomene, že stále žvýká žvýkačku, kterou si při vzletu dala preventivně, aby jí nezalehly uši. Nenápadně ji vytáhne a jako největší barbar nalepí pod sedadlo, než se vypaří. Vezme s sebou plátěnou tašku, v které má uvítací dárečky.* /Hlavu vzhůru a hlavně sebou neseknout./ *Měla v sobě dva kinedryly, vzhledem k tomu, jak jí poslední dobou bývalo zle. Do prostoru letadla vstoupí s úsměvem a ruce si položí v bok. Mrkne na funkcionářku, která se mračí na její výzor, ale ona nikdy nemůže pochopit moderní pojetí módy a stylu, tudíž si z toho nic nedělá.* Nazdárek! *Zahlaholí.* Takže dle tradice do letadla často přichází princ překvapit účastnice ještě před příletem, ale jak brzy poznáte, můj brácha je velice zaneprázděný muž. *Přelétne je pohledem.* /Juj, ty dvě vedle sebe, zrzka a blond, rozkošné a sexy zároveň./ Takže tu máte mě! Všechny vás vítám, doufám, že se vám u nás bude líbit a tak dále, zapomněla jsem si to sepsat, takže lepší to nebude. *Pokrčí lhostejně rameny.* /Máte štěstí, že vás přišel přivítat nejvíc cool člen rodiny./ *Možná jen Max by byl lepší, ale ten by na ně možná tak leda bručel a občas vrhl nějaký zlý pohled. To si ona nechá až na čajový dýchánek, kde budou všechny.* Na uvítání bych vám mohla dát kytky, ale bylo mi jich fakt líto, takže se na ně můžete zajít podívat do zahrad či do skleníku, až přiletíte, je to fakt lepší než je nechat zvadnout ve váze. Ale jako pozornost... Tohle se vám bude hodit mnohem víc. Věřte mi, že brzy pochopíte proč. *Obejde dívky a rozdá jim malé příruční knihy s názvem “matematika pro pokročilé”. Na každé je nalepený její ručně psaný vzkaz: „Zlom vaz! - Jen metaforicky, samozřejmě...”.* Příjemný let! Pokud někdo letí prvně a má strach, nezapomeňte, že se letadla vždycky vrátí na zem! *Usměje se rozverně a podívá se, kam si může sednout. Vedle paní funkcionářky aká chladného čumáku se jí moc nechce.*

*Rozhodla se, že se nakonec těmi boty nebude zabývat. Jsou to jen boty a slyšela mnohem horší narážky, takže je to vlastně nic. Co jí ale trochu dělalo problém, jsou přepravky se zvířaty, kvůli kterým se mezi sedačkami skoro nehne. Pak ale spatří dívku, kterou tak obdivovvala v hale a nemůže odolat.* Moc děkuju. *Prohodí šeptem a tu větší z beden položí vedle sebe a tu menší dá na sebe. Trochu sebou trhne, jakmile k ní dívka natáhne ruku.* Já jsem Artemis, taky mě těší. *Pozdraví ji trochu plachým úsměvem a poslouchá, co dívka říká. Díky jejím slovům se začervená a sklopí pohled.* Děkuju. Nevím, co říkala tobě, to jsem ještě neslyšela, ale moc ti to sluší… Hlavně ty vlasy a stíny. *Odvrátí pohled a spíše to zamumlá, než aby to řekla pořádně. Na tomhle bude muset hodně zapracovat. Ale to se možná během letu změní, alespoň v případě Purity. Vypadá jako velmi sympatická holka.* To je fakt. Já se snažila dodržet tradici, ale… Neodolala jsem sukni. *Poví skoro provinile, ale i tak se znovu plaše usměje.* /Plachá jsem dost, ale usmívat bych se tak nemusela. Alespoň trochu sebevědomí Temi.* Můj první let proběhl cestou sem, ale narozdíl ode mě, máš štěstí že si máš s kým povídat. *Ona to štěstí neměla, nebo spíše, nikdo si nechtěl povídat s ní. Hned na to začne zběsile vrtět hlavou.* Nic se neděje, mám raději ukecané lidi. Nemusím pak tolik mluvit já. *Sice je to rivalka, ale proč nebýt upřímná? Nedělají se kamarádi právě díky upřímnosti a milosti? Překvapeně trhne hlavou, když uslyší jiný hlas než hlas funkcionářky.* /Není to princezna Beatrice?/ *Skoro vytřeští oči, ale ani nemukne. Nepatří mezi hlasité fanoušky a jen si od ní přebere s kývnutím hlavu.* Nechci nic říkat, ale nepřijela jsem sem abych ze školy utekla do školy. *Špitne tiše k Purity.*

Nemáš zač. *Usměje se na dívku, která se rozhodla přisednout k ní. Pokud by někdo měl děkovat, tak spíše ona, protože nebude muset svůj první let v životě překonat sama. Protože je to slušnost, hned se jí představí.* Bohyně lovu? Krásné jméno. *Sice je ze sedmé kasty a té se zpravidla nedostává takového vzdělání, jejich rodiče na to lpěli a ona sama ráda čte a studuje, takže má dost rozšířené obzory.*Nemáš zač, podle mě to zase moc sluší tobě a ta sukně obzvlášť. Hádám, že na mě se jí zase nelíbily džíny, takže to si nevybereš.. *Jak řekla, pokud chtěli aby přijeli v něčem lepším, měli jim to ujasnit.* A za to jsem ti vděčná. Sama jsem dost plachá a asi bych e k žádné z vás nevydala, takž jsem nadšená z toho, že sis ke mě přisedla ty. *Má ji za milou dívku a prakticky hned začne tedy doufat, že by se z nich mohly stát dobré přítelkyně. Jak poznala, dívka je stejně plachá jako ona a vrána k vráně sedá, ne?* Dobře, ale kdybych mluvila až moc, klidně mě zastav. *Pousměje se na ni. Občas to neumí korigovat. Letadlo začne vzlétat a ona nervózně zatne ruce do sedačky. Až když se srovnají a jak se zdá, pořád se nezřítili, oddechne si.* Raději dobrovolně ochutnám něco, co uvařil můj starší bratr, než znovu tohle. *Šeptne tak, aby to slyšela jen Artemis. Pozvedne obočí, když uslyší povědomí hlas a zvedne hlavu. Zjistí, že se k nim přidala i samotná princezna Beatrice, od které si vezme knihu.* Děkuju vám. *Usměje se na ni. Sice ji překvapuje, že dostala takový dáreček, ale potěší jí tedy více než ty květiny. Miluje květiny, chodila často pomáhat do květinářství, aby si přivydělala a mrzelo by ji sledovat jak ve váze pomalu hynou.* Uznávám, že tenhle dárek je poněkud zvláštní. *Souhlasí šeptem s Artemis a v jejím hlavu je znát pobavení. *Mimochodem, co máš v těch bednách? Pokud it tedy nevadí mi to říct.. *Nechce znít nějak moc vlezle a šťouravě.*

*Keď jej funkcionárka pokyne nech ide do lietadla. Všimla si že, si ju premeriava pohľadom a ona sa snažila urobiť správny dojem. Reprezentuje predsa len najmä seba a vždy jej záležalo na tom aby, vyzerala upravene. Čierny komplet saténovej látky za ňou vlaje. Nastúpi do lietadla kde hľadá voľné miesto . Pomaly sa dostane voľnému miestu. Poobzerá sa okolo seba a na niektoré z dievčat sa jemne usmeje. Nepotrebuje sa hrať na dokonalosť samú aj keď možno tá chôdza, pyšní pohľad hovorí, že vyzerá ako snobka. Zdanie však môže klamať a čaká že, si ku nej niekto sadne ale, zjavne všetci si už niekoho možno našli. Nevadí jej to kľudne ostane sedieť sama to už sa ozve prekvapenie. Princeznú Beatrice poznala teda všetkých kráľovských členov ale, to bol len hlúpy zvyk ľudí z druhej kasty. Predsa len musia vedieť komu sa pchajú do riti no nie? Keď ich privitá a rozdá im učebnice matematiky pobavene zdvihne obočie.*  Začínam byť tak trochu rada, že matematike celkom rozumiem.* Povie nahlas a venuje túto poznámku princeznej a zapätí dodá.* Ale ďakujem za tú učebnicu aspoň nezvädnú ako kvety.* Pousmeje sa na princeznú a ponúkne jej sedalo.* Nechte si sadnúť Vaša Výsosť? Ak teda nemáte v pláne si sadnúť k pani fukcionárke.* Spýta sa jej a pokyne miesto oproti sebe.*

*Skoro až viditelně si oddechne, je hrozně ráda, že jí dívka nepošle pryč. Asi by jí to mrzelo. Rozhodně by jí to mrzelo, protože se snaží pomalu měnit svůj zažitý život. A kdy jindy to měla udělat, než teď, kdy začne žít i nový život, i když ne o tolik.* Dávám přednost tomu, že je to bohyně měsíce. Ještě by si člověk myslel, že tu jsem vážně kvůli lovu. *Pokusí se o chabý vtip. Není si jistá, jak moc může experimentovat a jak moc kdo zvládne její specifický humor.* Navíc si myslím, že Purity je mnohem působivější a líbeznější jméno. *Zkusí ji nenásilně zalichotit. Vždy si potrpěla na jednoduchá a sladká jména.* Je to možné, ale tak, džíny zase nejsou tak hrozné. Taky si je mnohdy nedokážu odpustit. *Trochu se uculí a zase sklopí pohled. Je jí s Purity příjemně a přestože tomu nechce dávat moc velkou naději, věří, že by se mohli stát kamarádkami. Sice ne hned, ale brzy určitě ano.* Vážně? A já se bála, že ti to bude vadit. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se tak.. No, stydí. *Nebyla na to moc pyšná, přišlo jí to vždy ulítlé, že jako jediná z rodiny se bála společnosti jako čert kříže. Asi proto jí sestra mermomocí nutila do Selekce. Ale o výhru jí nejde, takže nebude moc zklamaná, když to nevyjde. Víc ji bude bolet opustit kamarády.* Nezastavím. *Poví ji s určitou vážností, ale upřímně. Nechce, aby přestala mluvit, z nějakého důvodu má moc milý a sladký hlas. Nedokázala by ho jen tak zastavit.* Neboj se, není to tak hrozné. Koukni, i já to přežila. *Pousměje se a poukáže na sebe, že stále žije. Když si vezme od princezny knihu, hned ji otevře a nervózně nahlas polkne.* /Zlomte vaz? To nebude dobré./ V těhle? Momentík. *Odloží knihu na větší přepravku a tu menší otevře.* Opatrně nakoukni, ať nevyběhne ven, je to rošťák. *Usměje se na ní a poté co si Purity prohlédne ježka, klícku zavře a přesune se k té větší.* Tady je o něco větší a starší bobek, nemohla jsem jí doma nechat, když vím, že ji moc času nezbývá. *Omluví se a otevře větší přepravku, kde je velká chlupatá koule s čumáčkem kočky.*

*Byla tu spíše jako tichý pozorovatel, což bylo nejspíše poprvé a naposledy. Jinak toho umí namluvit celkem dost. Z jejich rodiny byla většinou ta nejvíc energetická a rázná. Snaží se nenápadně studovat výrazy dívek. První je u roztomilé blondýnky. U té si dokonce pamatuje jméno, Artemis, vzhledem k tomu, že je to jedna z jejích oblíbených řeckých bohyň. No, dojem na ni ale zrovna moc neudělá, nepoděkuje a na knihu kouká s nadšením jako by držela leklou rybu. Jasně, asi to není zrovna nejlepší dárek, ale ačkoliv to bylo zvláštní, vážně myslela při výběru na Aarona. Ji matika nebavila, ale chtěla dívkám naznačit, že jeho ano, proto se jim ta kniha bude hodit. Když si ji prolistují, třeba je něco zaujme a Aaron jim to určitě rád vysvětlí. Za ni nic moc romantika, ale tohle byla bráchova jediná šance na štěstí, chtělo to prostě pobídnout tyhle holky a jeho správným směrem... a to k sobě. Zrzka naproti tomu poděkuje a tváří se více vstřícněji, tu si automaticky na žebříčku oblíbenosti posune z –100, kde všechny startují tak na –80. Přeci jen, pro Aarona nejspíše ani jedna z nich není dost dobrá, a pokud jo, ještě to nemůže objektivně posoudit, chce to delší pozorování* Není zač. *Mrkne na ni vesele. Kdyby náhodou ale vypadla, snad by měla čas ji utěšit, než odejde z paláce. Následuje nepříliš výrazná blondýnka, ale zblízka má celkem zajímavé oči. Na její jméno si ale nevzpomene. Svou cestu zakončí u další zrzky. Byla spíš na blondýnky, popravdě, ale musela uznat, že ohnivé vlasy byly v těsném závěsu. Tahle ji ale ke všemu zvládne i trochu pobavit. A vzhledem k tomu, že má odvahu se s ní bavit a ještě jí i nabídnout sedadlo, pokrčí rameny a usedne naproti ní. Přelétne ji zamyšleným pohledem.* /Fajn, to by šlo./ Není to tak, že bych do vás matematiku chtěla cpát já. Ale můj bratr o ní mluví celkem často. Myslím, že by tudíž bylo fajn, kdyby dívky, které můžou být jeho potencionální manželkou, věděly aspoň trochu, o čem to půlku času mluví. *Nadhodí s drobným úsměvem.* Kytky jsou sice fajn, ale klišé, navíc když vám je dám já v zastoupení jeho, je to divný. Nehledě na to, že kytky o něm nebudou nic vypovídat. Tohle jo. *Složí si ruce na hrudi a pohodlně se zapře do opěradla.* Omlouvám se, ale nepamatuju si jméno? *Pozvedne obočí.* Moje nejspíš znáte, tak jsem v nevýhodě. *Zatím jí nehodlá nabídnout tykání. To si holky budou muset vysloužit. Ohlédne se na funkcionářku.* No jo. Dneska je navíc nějaká namíchnutá. Ale není třeba mít strach, všichni v paláci nejsou takoví. Naopak asi brzo zjistíte, že se na etiketu u nás zase tolik nedbá. Prezentujeme se tak veřejně, jelikož je to potřeba, ale v paláci jsme doma. Bylo by unavující, kdyby i tam pořád člověk jednal, jako kdyby spolkl pravítko. *Smete si ze sukně neexistující smítko, jde jen o hru světla přicházející skrz okénko.*

*Funkcionářka se na první pohled zdála velmi milá, zdání však klame. Byla však příjemná asi jako kočka, jíž musíš nafotit. Rissa však má trpělivost a i pochopení. Nikdo neměl rád nedochvilnost, ale občas tomu holt nezabráníme. Nemáme stroje času, ani vraceč minut. Prostě nic. Vyjadřovat se k oné poznámce se ani nehodlala. Né tedy nahlas . Raději něco utrusila pod nosem potichu a když nadešel čas, vlezla do letadla. Byla ráda, že sedí sama. Tedy zatím. Neví se, jestli si někdo nepřisedne. Hned na to věnovala veškerou svoji pozornost velmi půvabné dámě, princezně Beatrice.*/Páni, ta je nádherná./ *Hlesla překvapeně a usmála se.* Jo, těch kytek by byla škoda. *Souhlasila s AAronovou sestrou Rissa. Vždyť´ by chudinky zvadly. Ani by nestihla najít skvělou pozici na fotku. Nadále slušně poděkovala.* Matematika? Jdeme se vrátit na střední.*Uchechtne se tiše. Očividně nebude nic fotit, ale učit se.*/Proč taky ne./ *Pomyslila si, pohledem přelétla obsah.* No paráda.*Špitla a už svým klasickým rychlým tempem četla první řádky, týkající se pokročilé matematiky.*

*Pobaveně se zasměje.* Už si tě úplně představuju s lukem a šípy v ruce jak pronásleduješ prince v zahradách.. *Trochu ji popíchne, jen z legrace a doufá, že si to nějak špatně nevezme a nedotkne se jí to.* Ale většina lidí si asi myslí, že to tak nějak bude probíhat, že? Já vás ostatní teda nemám v plánu nějak trápit, to se neboj, ale obávám se, aby se některé dívky nechovaly až moc soutěživě. *Svěří se jí se svými obavami.* Děkuju, ráda to slyším. Ale hodně lidí se mi díky tomu posmívá a utahuje. Moji mě obzvlášť rádi škádlí a říkají mi "dezinfekce". *Pobaveně se usměje. * Stejně ráda jsem já, to mi věř. Můžeme aspoň nepříjemné situace přetrpět spolu. *Navrhne jí. Bylo by fajn vědět, že si může třeba na nějaké akci jít s ní popovídat. Navrhne jí, ať ji zastaví, pokud bude mluvit moc, protože někdy vážně jede a jede a neuvědomuje si to.*/To se uvidí./*Odpoví jí v duchu. Nevěřila by tomu jejímu tvrzení, že ji nezastaví, tak moc.*Snad to nějak zvládnu. *A skutečně zvládne. Teda aspoň vzlet. Poděkuje princezna za knihu, i když se jí to zdá jako zvláštní dárek, přijme ho. Ráda čte a dozvídá se nové věci a pokud má být upřímná, v matice vždycky pokulhávala. Samozřejmě umí sčítat, odčítat, násobit, dělit a i rovnice a nebo zlomky by zvládla, ale další věci jen s obtížemi. Například grafy a lineární rovnice moc nemusí. Zvědavě se zeptá, co má Artemis v těch krabicích a na její otázku přikývne. Opatrně tam nakoukne, neubrání se menšímu strachu z toho, co by na ni mohlo vyskočit, ale když uvidí malého roztomilého ježka, rty se jí roztáhnout do úsměvu. Podívá se samozřejmě i na druhého.* Ti jsou rozkošní. Jak se jmenují? *Nikdy zvířátko neměla, třebaže by si ho dost přála.*

*Celý let se snaží potichu trpět dívčí štěbetání a u toho se soustředí na svojí práci s papíry. Je do nich vcelku dost zabraná, když dostane od pilota zprávu, že za chvíli budou přistávat. Stoupne si opět mezi sedačky, aby na ní všichni viděli a doufá, že zmlknou. Přítomnost princezny vezme v potaz až teď.* Dobrý den, výsosti. *Vystřihne mírné pukrle, jak má vypadat a pak se teprve podívá na účastnice, ze kterých schvaluje tak nějak jenom jednu.* Za chvíli budeme přistávat, takže se prosím opět připoutejte. Jak jsem řekla, čekají na nás limuzíny, do kterých si prosím nastupte. Cesta do paláce bude trvat přibližně patnáct až dvacet minut. *Sama se usadí a připoutá a přečká přistání. Sama se usadí do jedné limuzíny a jakmile se ujistí, že se všechny dívky usadili, dá pokyn řidiči, aby vyjeli. Její limuzína jede jako první a za ní se vydají ostatní. Do paláce dorazí během pár minut, tam vystoupí a doufá, že jí dívky následují dovnitř do vstupní haly, kde už čeká služebnictvo.* Vítejte v paláci. Komorné si vás rozeberou a odvedou vás do vašich komnat. Jménem paláce vás prosím o vytříbené chování, nejste na výletě. *Přejede všechny přísným pohledem.* Příjemný zbytek večera. *Popřeje jim, než se sama odporoučí.*

* Nebála sa oslovovať ľudí. Naučila sa, že ak, chce aby, vyzerala ozajstná musí potlačiť hrdosť a skrátka sa ozvať zakaždým keď, ju niečo poteší alebo rozčúli.  Kniha od princeznej ju prekvapí ale, zároveň bola zvedavá prečo, práve knihu matematiky.* / Hádam, že ju princ vie alebo nevie./* Povie si v hlave až keď jej na to aj naozaj odpovie pozorne počúva čo, jej hovorí.* To je vskutku zaujímavý koníček takže, a zároveň by sme Vám mali byť všetky vďačné. Aspoň budeme rozumieť jazyku princa Aarona.* Pobavene povie a počúva čo princezná hovorí ďalej.* Presne kvetiny sú klišé! Učebnica je originálna.* / A tak trochu zvláštna./*  Dodá v hlave ale, nechcela princeznú okamžite napaprčiť teda ak, by chcela nebála by sa to urobiť ale, na prvé zoznámenie s tým musí počkať.* Prepáčte som Niamh Reyna Fitzgerald preferujem Reyna ale, je to čisto na Vás, ktoré meno sa vám páči viac to si zapamätajte.* Mykne kútiky úst a oprie sa o operadlo svojho kresla bolo mäkké kreslo. A uľaví sa jej keď si ku nej sadne. Cíti sa poctená že, s ňou komunikuje úplne normálne tým si ju tak získala mala rada uvoľnených ľudí.* Budem k Vám úprimná je lepšie sa pozerať na vysmiatu kráľovskú rodinu ako, na živý porcelán je to hneď ľudskejšie a príjemnejšie a predsa len aj vy ste ľudia nikto sa predsa len celé dni nemračí * / Skoro všetci./* Povie si v hlave a spomenie si na svojho drahého nevlastného otecka. Ten sa usmievať nevedel alebo aspoň nie naozaj spomienku na neho z hlavy okamžite vysunie. Nechce na neho myslieť už nikdy no, vie že, je to celkom nemožné. Potom padne reč na funkcionárku.* Vyzerá prísno to musím uznať ale, rozumiem jej má toho veľa.* Mykne plecami a ani si neuvedomila a pomaly klesajú turbulencie jej nikdy nerobili dobre. Musí zavrieť oči a zaťať sánku aby, vydržala to pristávanie.* Uf pristávanie je naozaj moja najneobľúbenejšia časť letu.* Povie jej keď konečne otvorí oči. Potom začne rozprávať funkcionárka a ona ju počúva keď ich nabáda aby, mohli vychádzať z lietadla pomaly sa stavá.* Naozaj ma tešilo, že som sa mohla s vami chvíľu porozprávať ďakujem za učebnicu. Na prvom stretnutí by bolo asi celkom zábava ohromiť princa Aarona nejakou rovnicou.* Žartovne povie a potom nasleduje funkcionárku. Nezabudne sa aj princeznej Beatrice pokloniť a potom sa poberie do palácu. Nebolo by múdre sa tam stratiť.*

Hezčí jsou rozhodně naživo. *Ujistí Idrissu.* Nu, bude se to hodit. *Dopoví jí ještě s pobaveným úsměvem a nechá ji, aby si knihu prošla. Líbí se jí, že se do ní hned pustila. Pokud je takhle zvědavá, bude se Aaronovi líbit. Následně se však usadí naproti dívce, která měla tu odvahu jí nabídnout místo.* Zda rozumět, to tedy nevím, ale možná alespoň pochytíte základní smysl. *Otevřeně o bratrovi vtipkuje. Miluje ho nade vše, ale jeho nadšení pro matematiku nikdy nechápala. Sama byla spíše umělecký typ, ačkoliv by nikdo nemohl říct, že je vyloženě hloupá.* Je to ten nejpříšernější dárek. *Zazubí se hrdě.* Ale pokud si někdo myslí, že jede do paláce na prázdniny, může rovnou vystoupit. Neumíte si představit, kolik toho do vás budou rvát ohledně etikety. A ta, která vyhraje? Královské povinnosti? Haha, Aaron to bere odjakživa dost vážně. Zasloužil by někoho, kdo se alespoň pokusí pochopit ho, i jeho divnou posedlost matematikou.* /To je teda jméno./ *Je vážně ráda, že její rodiče byli rozumní a všichni se jmenují normálně. Na tomhle by si jeden jazyk vylámal.* Reyna je fajn. *Ujistí ji nonšalantně. Zaujatě na ni hledí. Zatím neví, co si o ní myslet. Ale ráda zjistí alespoň něco málo, aby mohla poreferovat Aaronovi a nejspíš i Daphne, která bude určitě vyzvídat.* To je dobře. V očích ostatních jsme královská rodina, ale v paláci... jsme převážně prostě obyčejná rodina a chováme se k sobě tak. I ti, co tam žijí a pracují, nás tak znají, a ačkoliv mají respekt, ví lépe, že nejsme jako z fotek na obálkách časopisů. Ale to poznáte sama. Já se kvůli nikomu z vás omezovat nehodlám. Tu, kterou si Aaron vybere, přijmeme do rodiny, a tak by na nás měla být zvyklá, než aby až po svatbě zjistila, že jsme rodina cvoků. *Poví narovinu. Vždy byla otevřená, říkala i nepříjemnou pravdu a nevyhýbala se tématům.* To máme všichni. Je to o přístupu. *Nehodlá funkcionářku omlouvat. Člověk může být ve stresu a stále se nechovat jako osina v zadku. Jí samotné přistávání nevadí. Jen se připoutá a Reynu pobaveně sleduje.* Já když se nesoustředím, občas přistání ani nepostřehnu. *Přizná se a odpoutá se, až blikne znamení. Zvedne se a natáhne k Reyně ruku. Je to dost neoficiální gesto, ale asi už dala jasně najevo, že etiketa jí není zrovna blízká.* Nedělejte to. Ohromíte ho tím. Zaujmete. A po zbytek schůzky budete mlčky trpět, až vám bude všechno vysvětlovat a zadá vám další příklady. *Ušklíbne se zlehka.* Ale je to milý kluk. Zlomíte mu srdce, a já vám zlomím nos. *Podotkne jen tak mimochodem.* A to by byla škoda, na Váš obličej se zrovna hezky kouká. *Mrkne na ni ještě, v zásadě se ani nerozloučí. Odmávne poklonu funkcionářky a projde kolem ní, aby byla venku první. Na rozdíl od dívek nejede autem. Nechala si tu motorku, ještě by se ráda stavila ve městě, než bude doma čelit výslechu.*