Malý salónek

*když si všimne jeho sestry, začne plánovat útěk, ale na ten už je pozdě, protože se mu začne smát, Trpělivě čeká, až přejde její výbuch smíchu a poté ji popíchne.* Ne, já ho mám rozdělený na dvě poloviny. Proto to občas vypadá tak, jak říkáš. Vždycky používám tu, která se více hodí. *zazubí se na ni.* Přestaň, Angel. Myslíš, že se mi líbí, že tě chtějí rodiče poslat pryč? Nelíbí, ale moje slovo nemá takovou váhu, jak to asi vypadá. *Řekne vážně.* A tím jako na něco narážíš? *zeptá se jí s povytaženým obočím.*

Ta se mi líbí, s tou se musim seznámit. *Uchechtne se, když slyší o jeho komorný.* /I když.. radši ne. Kdo ví, jestli s ní něco neměl Keenan a ona mi nezačala brečet na rameni, že se s ní vyspal a nechal jí... Kde vůbec sakra je?/ *Rozhlédne se po salonku, jestli neuvidí své dvojče, ale když ho neuvidí, nechá to plavat s tím, že mu později napíše a zjistí, jestli šel bez ní do baru, našel si zábavu s nějakou komornou, nebo se na to jednoduše vykašlal. Když pak Dorian zmíní to, co se odehrálo u toho bazénu, podívá se zase na něj a propálí ho nasupeným pohledem. Její dobrá nálada pramenící z alkoholu je pryč.* Nic podobnýho se už nebude opakovat, jasný? Nic se nestalo a nic to neznamenalo. Prostě na to zapomeň. *Zavrčí naštvaně.* Nemluvila jsem o ženských, mluvila jsem o sobě. *Pokrčí rameny. Plno ženských se na podpatcích musí dlouho učit a jsou i takové, které na nich chodí podobným stylem, jako chlapy na dnešní akci. Jí to ale nikdy nedělalo problém.* Klidně, ale bacha, pálí to v krku, aby to nepřekvapilo tebe a nerozkašlal ses mi tady. Zachraňovat tě nebudu. *Řekne mu rovnou a pak kývnutím hlavy poděkuje služebné za panáka, kterého jí přinese a rovnou ho do sebe hodí.* Víte co? Hoďte sem rovnou celou flašku. *Koukne na ní, aby se během akce k tomu baru neuchodila.*

*Pokrčí rameny.*"Říkala jsem ti, že to udělám. To co nemyslím vážně, nikdy neříkám" *To, že ji komorné považovali trochu za blázna, když jim sdělila svůj záměr, spát ve skříni, jí nevadí. Tak je za magora, no a? Nic s tím nenadělá.*"Ne, nevadí. Hele, tady se všichni o všech ostatních budou bavit tak jako tak. Buď něco uděláš sám, nějak to zapříčiníš a nebo v tom horším případě, si něco vymyslí oni o tobě. Jako minule, jsem ti ukázala komnatu a oni si myslí, že jsme se spolu hned vyspali a jen čekám, když začnou drby o tom, že jsem těhotná nebo tak. Tomu jsem teď dost možná zabránila tím, že jsem spala ve skříni, tak se budou bavit o tom. Lidi si prostě kdykoliv najdou důvod, proč rýpat. Když to fakt chtějí."*Vysvětlí mu jak to vidí ona.*"Ale nesmíš si z toho nic moc dělat. Každý má svoje chyby. Chápu, že na tebe se jako na blázna asi dívají často.. Když tak včera viděly komorné mě a je mi to líto. Ale co zase oni? Navíc, pro mě jsi milejší a normálnější, jak většina ostatních princů. Velká část z nich si ráda hraje s holkama, jsou to děvkaři a podobné tipy. Sama to taky vidím, většinou když jsem do teď byla na akcích, někdo sem přišel, se samolibým úsměvem a začal dělat různé návrhy, když zjistil, že jsem němá, ztratil zájem."*Tak jak ji našel dneska trávila prakticky všechny akce. Neměla s kým se ani bavit, rodiče sem už moc nechodí, přátele prakticky nemá a už se s ní nebaví ani sestra. Je dost osamělá. *"Není to nejhorší. "*Pousměje se ještě nad tím, jak vypadá. Taky mu nabídne, že si mohou jít sednout a po jeho otázce se zamyslí a přikývne.*"Tak si skočíme prvně pro něco k pití? A možná bych si dala i něco z občerstvení. Máme tu skvělé jahodové koláčky, ty musíš ochutnat!"*Své nadšení sice nemůže vložit do svého hlasu, ale i tak je na ní poznat. Chytne ho za ruku, aniž by si to uvědomila a dojde s ním rychle k občerstvení. vezme koláček a jeden mu podá.*"Ochutnej."*Pobídne ho. Sama si vezme další a zakousne se do něj.*

Jasně. *Uchechtne se.* Jenže normální lidi jsou schopní používat obě poloviny naráz, víš? *Rýpne si do něj zase a pak mu opět připomene záležitost, kvůli které je na něj pořád neuvěřitelně naštvaná, a to její zasnoubení. Když jí řekne celým jménem, zaskřípe zuby a propálí ho pohledem.* Neříkej mi tak. *Zamračí se na něj.* Jenže ty ses prý ani nepokusil, aby nějakou váhu mělo a prostě jim to odkýval. Jinak by to s tebou asi neprobírali, kdybys na to nemohl mít svůj názor, ne? *Rozhodí rukama.* To si z toho přeber ty. *Pokrčí rameny.* Nemusim na narážet na nic, nebo můžu taky narážet na tebe.

*jakmile spatří svého bratra, zamíří za ním a začne se mu smát. Ignoruje jeho pohled a směje se dál. Protočí očima a dál se s ním nedohaduje.* Však neboj, já si počkám, až budeš někdy pořádně mimo a do něčeho takovýho tě navlíknu.*zaculí se na něj jako andílek.* Jasněě, fajn, když říkáš. Ale musíš uznat, že smrdí. Je to cítit až sem. *ohrne nad tím nos.* Tak fajn, aspoň jsem ušetřena. *uzná pobaveně.* Co já vim, šaty nenosim a když už, tak si beru kabelku. Tu sis měl vzít! Vypadal bys stokrát lépe! *uvědomí si, že přesně to mu chybí.*

*Zeptá se ho na čínského prince, aby řeč jen tak nestála.To, co řekl potom, ji vážně rozesmálo.* No jo, smysl pro humor mu chybět asi nebude. *Přestane se smát. To, že se nebude ptát na Lea, dává smysl. Nejspíš mu je jasné, že někde sedí a je sám. Nedokáže si představit, že by Leo někam šel v šatech. To by dopadlo strašně. Podívá se na něj přesně v ten okamžik, když ho začne bolet hlava. A tak na to, že už půjde, jenom přikývne.* Jasně, ahoj. *Pozdraví ho s úsměvem a sleduje ho, jak odchází. Když zmizí ve dveřích, tak se Leah rozhlédne kolem. Všichni se někde s někým baví. Nedělalo by ji problém se k někomu vplést do rozhovoru, ale zůstane jen tak sedět a pozorovat okolí.*

*Přikývne.*Jo, to mi zní lépe.*Uzná spokojeně a s dokonce menším úsměvem. Předtím se na něj snad ani neusmívala. Neví to jistě.*/Spíše ne, hned u vodopádů jsem nasadila svou masku../*Měla by to asi udělat i teď.Pak potřese hlavou.*Bezva, aniž už nemohu říct nic jen tak ze srandy. Ta první poznámka byla myšlena jako vtip mimochodem.*Narazí na to, co prvně řekla o pohlavích.*Rovnocennost pohlaví uznávám. /A ne jen tu, jako mnoho dalších ze sebe ani nedělám nic víc, mezi ostatními lidmi. Lidmi bez titulu. Ale očividně jsem prostě zase ta nejhorší, jak jinak./*To, že vypadá dobře ale myslí upřímně. Jsou to na něm hezký šaty a to, že ji tak odsekne ji i trochu zklame. Proto se vydá k baru pro další whisky a sedne si na stoličku. Drží sklenku s tekutinou před sebou a dívá se na ni, mezitím co s ní krouží uvnitř sklenice. Když se zase vedle ní objeví Sebastien, chce trochu zažertovat znovu, pak se na něj i pousměje, ale ten úsměv zvadne po jeho slovech.*Jo a takhle to je vždycky. Víš, možná to nejde tak znát, ale teď jsem se fakt snažila. To, že jsou ženský silnější pohlaví byl pokus o menší vtip i to s rýmičkou, na to se často naráží, to musíš uznat sám. A dokonce se jsem se i snažila se trochu usmívat, což pro mě snadný není a ty jsi mě hned prakticky odbyl. Pak i stejně to s šatama a i když jsem ti řekla, že to bylo upřímný. Protože v tom fakt nevypadáš nejhůře, oproti ostatním rozhodně ne. A stejně tak i teď s tím Jamesem Bondem a pronásledováním. Po tom, co jsme se potkali u vodopádů jsem přemýšlela a myslela jsi, že jsi jinej, jak ostatní, o něco lepší. Neměla jsem se ani snažit. Takhle to dopadne vždycky, když se snažím. Vždycky jsem ta nejhorší. Vím, že jsem se nejlíp nechovala u vodopádů, ale viděla sem tě poprvý v životě a sorry, ale takhle se chovám k všem. Než jsem milejší, potřebuju získat k té osobě větší důvěru, a to nejde jen tak, už jsem se spálila a to jsem ti dokonce minule řekla, jinýmu bych asi neřekla vůbec nic. *Od tý doby, co se spálila poprvý, je odtažitější. Potřebuje lidem zase začít věřit. Vlastně kromě svému bratrovi a trochu rodičům zatím nevěří nikomu, niko to s ní nevydržel.*Proč já se fakt ještě vůbec divím. Všichni ti vzdají hned po první nebo druhém setkání.*Zamumlá spíše pro sebe. Její hlas je docela zklamaný, vlastně i během toho jejího monologu odhodila kamennou masku, aniž by si to uvědomila. Ale teď ji zase rychle nasadí. Dopije whisky. Další si už raději nedá a bez dalšího slova nebo pohledu věnovanému Sebastienovi se rychle dere mezi lidmi pryč.*

To je pěkný. A v dnešní době ne moc běžný. *Nadzvedne mírně jeden koutek rtů.* Jo, to máš pravdu. Ale drby, který si o někom vymyslely závistivý pitomci jsou trochu něco jiného, než když jsi za idiota celý život. Tobě nechtějí navrtávat hlavu, aby zjistili, co všechno v ní máš vlastně špatně. *Je mu z velké části jedno, protože prostě nedokáže nic moc cítit, ale s tou trochou emocí, které má, si uvědomuje, že mu to vážně příjemné není.* Jo, takový nejsem. Ale to neznamená, že jsem normální. *Pokrčí jedním ramenem.* Navíc oni nemají šanci zjistit, jak skvělá jsi, protože tě nechápou. Neříkám, že já tě chápu dokonale, ale no... vždyť víš.. *Také trávil většinu akcí doma sám. Byl prostě ten divný kluk, co si nikdy neumí užívat života a nedovede se na druhé ani usmát. Když pak uvidí, jak nějaký týpek donesl holce pití, zeptá se jí, jestli taky nechce něco donést a pak si jenom lodičky vezme do ruky a přikývne na její návrh.* Tak jo. *Souhlasí s ochutnávkou a vydá se s ní ke stolu s občerstvením, přičemž ho dost překvapí, když ho chytne za ruku. Pak si od ní vezme koláček a ochutná ho.* Je to dobrý. *Normální člověk by možná vykulil oči a udiveně se usmál, ale on má při těch slovech svůj klasický neutrální obličej.*

Tak mimo nebudu nikdy. *Potřese hlavou.* Bacha ale, aby ses ty nestřískala tak, že budeš na stole předvádět striptýz. *Připomene jí jednu jejich trochu dávnější výpravu do baru.* Nesmrdí. Jsi jenom zaujatá. Smrdíš sama. Z podpaží ti vždycky táhne, jak kdyby ti tam něco chcíplo. *Popíchne jí s úšklebkem.* Na kabelku ti seru. Jestli něco chceš, nos si to sama a nebo mi řekni dopředu, ať vezmu zásoby i pro tebe. *Usadí jí a zároveň naznačí, že sám pro sebe tu něco má. Je zvědavý, co všechno mu nabídne a jestli bude nějak vyjednávat.*

To se ti řekne, když máš poruchu osobnosti, sestřičko.. *uchechtne se a protočí očima. Poté se začne bránit ohledně jeho zasnoubení a ani si neuvědomí, že jí řekne celým jménem.* Sorry. *zamumlá a protočí očima.* Taky musíš věřit každýmu drbu? Zkoušel jsem to, ale pochopil jsem, že to nemá smysl. *řekne už trochu naštvaně* Fajn, když se do sebe nezamilujete do konce tý pitomý Selekce, tak s tím zkusím něco udělat. Ale znáš tátu. Nic ti neslibuju, ale pokusím se. *povzdychne si.* Tady má zase někdo skvělou náladu..*zamumlá a obrátí oči v sloup* Zkus tomu dát aspoň šanci. Neodsuzuj to hned.

Fajn, rambo. *Pokrčí rameny. Aspoň pro ní má nějakou přezdívku.* Lidi se většinou nějak pořádně usmějou, když říkají vtip, jinak to není moc poznat. *Pokrčí rameny.* Aspoň něco. *Přikývne a pak se od ní vydá pryč. Nikdy se nedokázal pořádně seznamovat a vycházet s lidmi. Je dost uzavřený a odtažitý a jednoduše to s lidmi nikdy neuměl, takže proto se občas chová jinak, než lidé očekávají. A naprosto nesnáší, když mu to někdo vyčítá, protože on prostě takový je. Vydá se k baru, kde je ale i jeho snoubenka, která jednoduše byla rychlejší, než on na podpatcích. Když pak začne svou přednášku, s nadzvednutým obočím se na ní dívá.* Jak jsem měl vědět, že se snažíš a že to myslíš vážně, když jsi mi posledně řekla, že o žádný seznamování nestojíš a i Anglii bys zvládla vládnout beze mě? Neřekl jsem, že jsi ta nejhorší. To bych neřekl nikdy nikomu. Tak sis to přeložila ty sama. To, že ses spálila jsem si odvodil z tvých slov sám, takže to jsi moc sdílná ani nebyla a já se teď opravdu necítím výjimečně. A jestli si teď chceš hrát na ublíženou... Napadlo tě třeba, že jsme si dost podobný a pro mě může být taky problém komunikovat s ostatníma normálně? Ne, ty se radši hned urazíš a začneš se nafukovat. Nejsem ten typ, co za tebou bude dolejzat. Nabídl jsem ti aspoň přátelství a ty ses mi za to prakticky vysmála. Jak jsem měl tušit, že za dva dny změníš názor? *Rozhodně k tomu má taky co říct, protože se nenechá jen tak obviňovat.* A ty to snad teď po druhém nevzdáváš? *Zeptá se jí, protože její tiché mumlání slyšel moc dobře. Když pak odejde, protočí nad ní očima, dopije pití, sundá si ty debilní boty a sám se vydá pryč, protože má tak akorát chuť někomu vrazit.*

"Mně je blbý říkat to, co nemyslím vážně a dávat plané sliby."*Pousměje se. Ví, že hodně lidí něco řekne a pak to neudělá, taková ale ona není.*"Je mi líto, jak tě vidí, fakt. Musíš to mít těžký."/Díky bohu za němotu../*Kdyby měla na výběr, být němá nebo bez emocí, volí to první.*"Každej máme vlastní metr,podle kterého usuzujeme, co je jaké. Každej ho máme nastavený jinak. Pro mě jsi normální, v rámci možností ale lepší taky jako ostatní kluci a i ti, kteří mají stejné postavení.*Tohle taky myslí zcela upřímně.*"Jo a ani se mě pochopit nesnaží. Protože jim to za to nestojí. Ty by jsi se se mnou taky nemusel prakticky bavit V hudbením salonku jsi mohl odejít i v lese jsi mě mohl poslat pryč a dneska jsi si mě taky nemusel všímat. Ale jsi tu."*Je ráda, že není jako většina dalších princů.*"Já vím.. Ale chápeš mě více, než kdokoliv jiný z nich. Jsme si fakt dost podobní."*Pousměje se. Proto si i myslí, že když by se vzali, nebylo by to tak hrozné, naopak, by podle ní mohli mít fajn manželství. Jasně, nebudou se milovat, ale ani nenávidět, jak dopadá většina dalších domluvených sňatků. Prostě by mohli být přátelé. Souhlasí s nabídkou pití a ještě navrhne i menší ochutnávku z dalšího občerstvení. Chytne ho za ruku a dojde s ním ke stolu plného koláčků a podá mu jeden jahodový.*"Škoda, že tu dneska nejsou ještě mé oblíbené čokoládové.. Snad příště, ty taky někdy musíš ochutnat."*Usměje se. Otočí se k pití.*"Alkohol moc nepij, takže si asi vezmu jen vodu."*Sáhne po vodě a čeká, co si vezme on. Poté se vrátí ke stolu, který je více skrytý, vlastně na něj ani není moc vidět.*"Dokonalý místo. Nejde sem prakticky vidět a jsme schovaní před všema ostatníma. "*Zkonstatuje a napije se své vody.*"Minule jsem tu navrhla místa, co můžeš prozkoumat. Byl jsi někde?"

To neznamená, že ti nefunguje mozek. Je to omezení, ne vyřazení z provozu, bráško. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou. Už si zvykla, že když neví, na co se vymluvit, použije jako výmluvu právě svou poruchu osobnosti.* Hmm. *Pokrčí nakonec rameny s pohledem upřeným do svojí skleničky. Nedělá jí problém ustoupit a nemá ráda dohadování. Proto uvnitř uzná, že možná nemusela věřit těm drbům, když tam u toho sama nebyla a dál už to nerozpitvává. Naštvaná je kvůli tomu pořád, ale hlavně na rodiče.* Dík. *Sice není úplně spokojená s tím, že to s ním bude muset přežít do konce Selekce, ale lepší jak nic.* Nápodobně, princezno. *Sjede pobaveným pohledem zase jeho šaty.* Asi tak jako ty jsi neodsuzoval Selekci? Zníš, jak táta. *Protočí nad svým bratrem očima.*

Tobě se líbí všichni, kteří mi nějakým způsobem nedělají dobře, co? *Pobaveně se na ni podívá.* /Asi se jí vážně líbí, jak trpím./ *Poté si všimne toho, jak se začne rozhlížet po místnosti, jako kdyby někoho hledala. A také určitě hledá, své dvojče.* Kde je vlastně tvůj bratr? *Optá se, pro jistotu. Na jeho příští ránu by se chtěl docela připravit, aby nebyl tak překvapený, jako minule v uličkách.* Ty jsi mě políbila, jak bych na to mohl zapomenout? *Zvedne obočí, tohle mu z hlavy přeci nemohlo jen tak zmizet. A ani to nechtěl.* Nebo tak, i když více ženských na těch podpatcích asi chodit umí, než neumí. Stejně je to strašný, mohli by to používat jako mučící techniku pro chlapy. *Uchechtne se a sehne se, aby si ty příšery sundal.* To ani nečekám. Podělíš se se mnou o to pití, nebo ho budeš pít sama? *Nakloní hlavu do strany.*

*Protočí nad ní oči, protože ho nebaví se o tomhle dohadovat, jelikož ví, že už to má stejně prohrané. Poté se začne bránit ohledně jejího zasnoubení, protože na tom nenese až takovou vinu. Odolá vítěznému zazubení, když už se s ním dále nedohaduje.* Není za co.*řekne. Neví, jestli s tím dokáže něco udělat, protože v jejím případě to přeci jen není tak jednoduché.* Přestaň s tou princeznou, Angel. *probodne ji pohledem a schválně použije její celé jméno.* Nezním jak táta. Já jsem chytřejší. A mladší a hezčí. Takže nezním jako táta. *začne se bránit.* A Selekce a tvý zasnoubení je úplně něco jinýho. Já si musím vybrat z 28 holek a bude mě přitom sledovat celá země. Ty máš snoubence jen jednoho.

*Povzdechne si.*Jenže já taková prostě jsem. Už u vodopádů jsem nasadila masku. A tady jsem se aspoň snažila. /Vždyť jsem se pak i pousmála../*Sedne si k baru a když u sebe uvidí zase Sebastiena, pokusí se od další vtip a to se taky nesetká moc s úspěchem. Trochu se rozpovídá, vlastně docela dost a poté čeká, co jí na to řekne on.*Jo, to zvládla, jako ty bys zvládl vládnout i ve Francii. Podle mě prostě za každou cenu nepotřebuje manžela, manželku, abys byl dobrým králem či královnou. Zvládla bych to a ty zase ve Francii taky. A podle mě bychom ani nemuseli být zasnoubení a vzít se, stačilo by jen mít nějakou dobrou smlouvu. Ani jedna z našich zemí na tom není dobře, když se vezmeme, budeme spolupracovat, ale to jde i bez toho.*Pokrčí rameny.*Jo, to jsem řekla a minule jsem se ani nechovala nějak dobře, to uznávám, ale taky jsem řekla, že nejsi jako ostatní, proto jsem ti tu šanci chtěla dát. Dneska jsem se zase snažila já a ty nic, v tomhle jsme si kvit. Jasně, že jsem moc sdílná nebyla, protože mám dost problém v tom, věřit lidem. Po tom, co nás zasnoubili plně ani nevěřím svým rodičům a moc jim toho neříkám. Jak bych se mohla hned vypovídat chlapovi, kterýho vidím poprvé v životě? I když je to můj snoubenec.*Potřese hlavou.*Ne to že máš problém s ostatníma komunikovat ty mě fakt nenapadlo, protože u vodopádu to tak nevypadalo. Naopak, prakticky celou naši konverzaci jsi vedl ty. *Připomene mu. Ona by asi jinak byla ticho, nebýt něj.*Ne tak úplně. V týhle situaci nejsem poprvý. Byla jsem v ní několikrát, upřímně ani nevím kolikrát. Jenže víš co? Vždycky to nakonec dopadlo stejně. A to jsem většinou klidně dávala druhé šance, bez problémů. Jenže věřit v to, že by to mohlo být třeba fakt dobrý mě už postě nebaví. Proto to teď urychluju.*Pokrčí rameny. Pak se raději otočí a vydá od něj pryč, nechce déle zůstávat.*/Dobře, vracíme se hned na začátek. Prostě se budeme ignorovat. Já se zkusím nějak z toho zasnoubení dostat.. Co kdybych se nechala někým zbouchnout? Pka by to mohla Francie zrušit, když by to nebylo jeho a aspoň bych pak měla následníka../

Další věc, kterou se lišíš od ostatních. *Zkonstatuje a pak potřese hlavou.* Nemusí tě to mrzet. Mě je to vlastně tak nějak hlavně jedno. *Pokrčí rameny.* A pro ostatní jsem magor. Máš pravdu, že každý máme hranici normálnosti jinde. *Uzná, protože tohle ho nikdy nenapadlo. On na lidi koukal svojí logikou a svým metrem, ale nikdy ho nenapadlo, že oni ho mají jiný.* V hudebním salonu jsem ani nevěděl kdo jsi. Hrála jsi nádherně. A pak jsi skvěle odehrávala v ping-pongu. *Připomene, k čemu přirovnal konverzaci a jak jí vlastně vnímá on.* Jo, jsem. Protože jsi fajn a taky jediná, kdo mě nevidí jako nenormálního. *Pokrčí rameny. Nevidí na tom nic divného, ale to on nevidí na většině věcí. Vlastně si jí docela oblíbil. Nebo si na ní spíše zvykl. On jen tak nezačne k někomu něco cítit, protože to jednoduše nejde, ale na její přítomnost si zvykl. Pak už skončí u občerstvení, kam ho dotáhne za ruku a kde ochutná jahodový koláček.* Dobře, příště mi je ukážeš. *Přikývne a sám se natáhne po sklenici s pomerančovým džusem. Spolu se sklenicí a svou snoubenkou se odebere ke stolu, který stojí stranou a poskytuje jim tak soukromí.* Jo, to je fajn. *Pak ho něco napadne vzhledem k tomu, že jejich konverzace probíhá napůl hlasitě a napůl tiše.* Nevadí ti vlastně, že mluvim? Klidně ti můžu odpovídat znakovkou, jestli chceš, problém to pro mě nebude. *Nabídne jí.* Byl jsem ve staré katedrále. Je tam hezký klid. Nechceš mi ty další místa někdy ukázat sama? *Zeptá se jí ve snaze docílit toho, aby si nepřipadala tak osamělá.*

Páni, konečně sis všiml? *Udiveně se na něj podívá.* Tak přeci jen někde nejspíš mozek schovanej mít budeš. Malej, ale stále se snaží fungovat dál. *Uchechtne se a pak se rozhlédne po místnosti a snaží se najít Keenana, který by jí mohl od Doriana zachránit. Kdyby tady ovšem je.* Myslíš, že kdybych to věděla, tak se tady rozhlížim jak idiot? *Zavrčí podrážděně a když jí připomene, že ho políbila propálí ho tím nejvíc nenávistným pohledem, jakým dokáže. Chytne ho za ty stupidní šaty a přitáhne si ho k sobě.* Je mi úplně jedno, jak to uděláš, ale jestli to ještě jednou zmíníš, tak ti fakt vrazim, rozumíme si? Zapomeň na to, že se cokoliv takovýho stalo. Nebo na to nezapomínej a klidně si nad představou pokračování vyhoň, to je mi jedno, ale já o tom už nikdy nechci slyšet. *Zavrčí mu do obličeje a pak ho pustí a sedne si ještě o kousek dál, přičemž řekne služebné, aby jí sem donesla celou flašku. Jakmile jí dostane, otevře jí a upije z ní tolik loků, co najednou dokáže, což je celkem dost vzhledem k tomu, jak často pije. Pak flašku vrazí do ruky Dorianovi.* Aspoň ti to na chvíli zavře hubu. *Poznamená a pak dostane skvělý nápad jít si zatančit. Zvedne se a vydá se na parket, kde párkrát zamrká na jednoho docela pěkného týpka a během pár vteřin už s ním tančí do rytmu hudby. Samozřejmě nezapomíná tancovat natisknutá na něm a nepřemýšlí u toho, jestli je to vhodné pro princeznu na palácové akci a před očima svého snoubence. Jednoduše ho chce vyhnat z hlavy.*

*Poděkuje mu, když jí slíbí, že se s tím pokusí něco udělat, pokud se do svého snoubence do konce Selekce nezamiluje, což už teď ví, že se nestane a dál to už neřeší. Probodne ho pohledem, když jí opět řekne celým jménem.* Neříkej mi tak. *Zavrčí a pak se zasměje.* Mladší a o něco hezčí možná jsi. Ale chytřejší rozhodně ne. Vždyť přece používáš jenom polovinu mozku, ne? *Připomene mu jeho předešlá slova.* Takže nemám žádnou volbu. Ty jí máš. Sice omezenou, ale máš. A zatimco tebe u toho bude sledovat celá země, tak na mě zase všichni koukají s nadějí, že ukončim jednu z válek. Je to prakticky prašť jak uhoď. *Pokrčí rameny.*

A já se zase snažil tam. *Pokrčí rameny, protože mu nemá co vyčítat. Pak na sebe narazí znovu u baru a on od ní dostane ultra dlouhou přednášku, kterou si samozřejmě nenechá líbit a má k tomu také co říct.* Jenže takhle to holt nebude. Naši rodiče vymysleli tohle a je to to nejlepší. Země by se možná měli jakž takž dobře, kdyby zůstali rozdělený, ale budou se mít lépe po spojení. A to snad oba dva chceme, ne? Aby se naše země měli co nejlépe. *Nadzvedne obočí.* Já chápu, že jsi hned neběžela, neobjala mě a neřekla jsi mi všechny svý tajemství. Ale tys mě hned odpálkovala a prakticky mě poslala do háje. A jak jsem měl vědět, že tvoje konstatování, že jsem jinej, jak ostatní, bude znamenat, že mi dáš najednou šanci? Neumím ti číst v hlavě. Ani tě pořádně neznám, abych mohl očekávat, co budeš dělat.* A ani netušíš, jaký to pro mě bylo. Ale bavil jsem se s tebou, protože jsem chtěl aspoň naději na to, že zbytek života strávim s někym, s kym se bude dát mluvit. /Holt ale ne všechny naděje vyjdou../ Neříkám, že jsi měla někde vyčíst, že mi to dělá problém, ale aspoň se zamyslet nad tím, jestli náhodou taky nemám nějaký problém, trápení, nebo kdo ví co, protože každý něco má a podle toho se chová. *Pokrčí rameny. Nemluví nijak naštvaně, snaží se klidnit hlas, protože nechce vyvolávat zbytečné hádky, i když s ní to je dost těžké.* Občas člověk musí dát víc, než dvě šance, tak ukážeš, že ti na něčem skutečně záleží. Ale v pohodě, chápu, že já jsem ti úplně ukradenej. Dělej, jak myslíš, mě je to jedno. Já se na celou věc dokážu taky dívat jenom jako na povinnost. Jenom jsem chtěl dát šanci tomu, že by to pro nás oba mohlo být příjemnější. *Potřese nad ní hlavou a pak už jen dopije své pití, sundá si lodičky a bos se vydá pryč.*

*Vždycky říká jen to, co skutečně splní. Nedává plané sliby.*"No jo.. Ale i tak je mi o líto. Musí to být těžký. Taky se s tebou nejspíše niko moc nebaví, nikdo tě nechápe a ani se o to pochopit tě nesnaží. Musíš to mít ještě těžší jak já, to uznávám."*Řekne mu, že každý má svou hranici, kde mu co připadá normální a co ne. On je pro nu náhodou super. Je lepší, jak většina chlápků s titulem, které potkala.* "Ale pro některé lidi třeba nejsi. Lidi, co to chápou, jsou stejní, nebo podobní. tvoje rodina tě za magora taky určitě nepovažuje. Nesmíš se soustředit jen na ty, co tě tak vidí, ale i na ty, co ne a stojí za tebou."*Takhle se to snaží dělat ona.*"Díky. Jako malá jsem i zpívala, ještě než jsem přišla o hlas a hodně mě to bavilo."*Pousměje se, ani ne moc smutně. Snaží se na to nevzpomínat pláčem, ale úsměvem, protože to přece jen jsou krásné vzpomínky a neměla by si je ničit tímhle.*"Před mnoha lidmi ani nehraju. Do hudebního salonku chodím většinou schválně pozdě večer. Teď ani nevím, jestli jsem se tě ptala nebo ne.. Ty na něco hraješ? Nebo tak? Máš nějaké koníčky?"*Pousměje se, i když zmíní ping-pong, jak nazval jejich konverzaci.*"o a ty zas jediný, kdo je ochotný se se mnou bavit."*Proto s ním i ráda tráví čas. Nikdy ji zatím neposlal do háje. Společně dojdou k občerstvení,kde mu dá jahodový koláček a ještě se rozhlíží po čokoládovém, ale ty dneska chybí. Přikývne.*"Příště je určitě musíš ochutnat. Jsou fakt dobrý. Snad tu už příště budou. Ale mohla bych je zkusit sama podle jejich receptu.. Jak se znám, ale spíše bych podpálila kuchyň.. Ne, že by se to snad někdy stalo.."*Zamrká jako naprostý andílek. Vezme si spolu a poté se společně s ním posadí ke stolu, který je dále od ostatního dění v salonku.*"Jestli ti to nevadí, vlastně bych byla radši, kdybys mluvil. Přece jen, když budeš znakovat, budu se muset soustředit na to, co to znamená a přemýšlet nad tím a pak přemýšlet ještě nad tím co znakuju já a stejně bys to tak měli ty opačně. Takže lepší bude, pokud bys mluvil, jestli nejsi nějak zásadně proti. Navíc, mně to vážně nevadí, jsem na to zvyklá. Všichni ostatní na mě mluví. Ale díky, že jsi to navrhl, je to milý."*Skutečně ji to od něj potěšilo. Nikoho nenapadlo se na to zeptat, snad ani její rodinu.*"Jo, Stará katedrála je fakt krásná a dost klidná, jen stěží tam někdo zabloudí."*Přitaká. Pak nadšeně přikývne.*"Moc ráda. Po katedrále asi nejvíce za vidění stojí staré jezírko, nebo staré uličky.

Všiml, když mi to dáváš najevo. Říkám, že nejsem natvrdlý. *Pronese k ní, společně s mrknutím,které věnuje ji.* On se nesnaží, stále funguje. *Usměje se zároveň s pokrčením ramen.* Myslel jsem, že se zde rozhlížíš s tím, že tu je a chceš ho poslat na mě. *Pronese jen, protože by se tomu úplně nedivil. Vrazil mu jednou, vrazí mu podruhé. Následně si ho k sobě přitáhne a řekne mu o té záležitosti, co se stala.* Fajn, nebudu to říkat alespoň nahlas, ušetřím tě toho. /Možná./ *Poví s pousmáním, když už zase sedí pohodlně na gauči bez toho, aniž by ho tahala za šaty. Poté už jí dojde ta flaska alkoholu a jen se na ni dívá, jak to loká.* /Pije to jako vodu./ *Pomyslí si, s když mu to dá do ruky, pochybovačně si to prohlíží. Úplně se mu do toho nechce. Poté se ale začne dívat na Brikssi, která začne tancovat s nějakým chlápkem. Dívá se na ně poměrně dlouho a ani si nevšimne toho, že flašku kterou má v ruce svírá tak pevně, až mu bělají klouby. Ten chlap určitě nemá dobré úmysly. Ještě chvíli čeká, ale když se jí ten chlap začne dotýkat, napije se z láhve a vyjde kupředu. Je mu jedno, jak směšně vypadá v těch šatech. Nyní se jeho oči změnily, už to není hnědá barva mléčné čokolády, s jiskřičkami v nich. Nyní je to hořká čokoláda, která má odstín až do černa. Nechápe, co ho to propadlo, ale jednu mu vrazil. A docela pořádnou, ale ne tak pořádnou, aby mu to ten chlap nestihl vrátit peckou do nosu. Měl použít svou plnou sílu.* /Neříkal jsem to, že jsem k holkám až moc ochranářský?/ *Kupodivu ho potěší to, že ten týpek s rukou u oka odejde. No, on teď měl spíše ruku u svého krvácejícího nosu.*

To je v pohodě. Tím se netrap. Každý máme něco. *Pokrčí rameny. On si to zase až tak tolik nepřipouští. Ale i ta trocha na něj někdy hrozně dopadne a je pro něj zvláštní to cítit a daleko intenzivnější, než pro ostatní okolo něj.* Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by byl jako já. A no.. pro rodiče jsem omyl, co akorát přidělává starosti a jednoduše nemůže zmizet. *Poznamená a natočí trochu paže, takže může vidět z vnitřní strany dvě táhnoucí se jizvy, které se táhnou přesně po linii žil. Necítí se trapně ohledně toho, jí je ukázat. Necítí se nijak. A ona by asi měla vědět, jak hodně velkýho narušence si vezme.* To je mi líto. Není nějaká možnost, jak bys mohla zase zpívat? *Zeptá se jí.* Jak se ti to vlastně stalo? *Dojde mu, že to neví a podle jejích slov odvodí, že se tak nenarodila, ale něco se jí stalo.* Hraju na kytaru. A občas čtu. To je tak nějak všechno. *Nevidí v tom nic zajímavého ani obdivuhodného.* Ty umíš péct? *Zeptá se jí trochu překvapeně, protože by to do ní neřekl. Když slyší/vidí o podpálení kuchyně, o pár mililitrů nadzvedne jeden koutek rtů a radši to nijak nekomentuje, aby to nevypadalo, že jí nevěří. Když pak spolu sedí u stolu, zeptá se jí, jestli by pro ní nebylo lepší, kdyby taky znakoval.* Nejsem proti. Jen mě napadlo, jestli se tak nebudeš cítit líp. Ale dobře, budu mluvit. *Přikývne.* Tak jestli chceš, můžeme se zítra, nebo někdy sejít a můžeš mi to ukázat. *Pokrčí rameny.* Nabídl bych ti rovnou dnešek, ale docela už začínám usínat, tak asi půjdu. Chceš doprovodit? *Nabídne jí.*

Občas se tak chováš. *Ušklíbne se, protože některé věci mu opravdu docházejí hodně pomalu, nebo vůbec.* To bych ani nemusela. Našel by mě tu sám a vrazil ti bez toho, aniž bych ti cokoliv říkala. Vnitřní senzor dvojčat. *Pokrčí nezaujatě jedním ramenem. Kdyby tady Keenan byl, byl by už dávno u ní, tím si je jistá. Když poté Dorian vytáhne ten jejich polibek, přitáhne si ho k sobě za jeho šaty a zavrčí na něj, aby na to zapomněl, jinak mu opravdu vrazí.* Ušetři toho sebe. *Opáčí a pak už má konečně v ruce flašku wihskey a vypije naráz co nejvíc dokáže, aby co nejrychleji otupila mozek a zlepšila si náladu po konverzaci s ním. Nakonec mu flašku vrazí s tím, že při pití bude aspoň mlčet a poté se vydá tančit. Samozřejmě, že nechce tančit sama, takže párkrát zamrká na jednoho týpka a pak už tancujou spolu. Nedívá se u toho na Doriana, prostě se jenom uvolní a tančí dál natisknutá na tom klukovi. Pousměje se, když se jí začne dotýkat a pohodí už poněkolikáté vlasy. Jenže to nevydrží moc dlouho, protože jí najednou pustí a zavrávorá dozadu. Podívá se na původce té rány a překvapeně sleduje Doriana, který poté také schytá ránu. Je v pokušení mu dát ještě jednu, ale on se drží za krvácející nos a nárazem do jeho ruky by ublížila nejspíš jen sobě.* Jsi normální, kurva? *Probodne ho pohledem.* Nejsem tvůj majetek. Mám právo si dělat, co chci a to zahrnuje i tanec. *Vyjede na něj.* Nejen, že mi musíš vzít svobodu. Ty se rovnou musíš postarat o to, abych si ani nic neužila, co? Fakt pan dokonalej... Doufam, že tě ten nos dost bolí. *Vyplivne a pak se jen otočí a naštvaně vypochoduje ze sálu. V komnatě se jí spustí slzy z očí. Ani neví proč. Jestli je to naštváním na sebe kvůli tomu polibku, naštváním na rodiče, že se o ní nikdy nijak moc nezajímali a ještě se jí takhle zbaví, naštvání na Doriana na to, jak je otravnej a co právě udělal, nebo bezmoc z toho, že s ním má odjet do Dánska a být s ním celý život. Nejspíš to bude částečně všechno z toho.*

*Přikývne. Už nic nenamítá, ale i tak je jí to líto a nadále i bude. Ale tuší, že kdyby něco ještě řekla, on by jí jen zopakoval, že s tím nemusí trápit. O tom by se mohli bavit donekonečna.*"Pro rodiče určitě omyl nejsi. Nebo ti to snad řekli?"*Nadzvedne obočí. Pochybuje, že mu něco takového řekli. To by snad nedokázali říct žádní rodiče svému dítěti, ať je jiné sebevíc. Podívá se na jeho paži a zamrká. Chvilku nic neříká a až pak s zase podívá Calebovi do očí a pořád nevěřícně potřese hlavou.*"Tohle už nedělej, jo? Prosím.. Neměl by sis ubližovat. "*Kvůli tomuhle o něj bude mít větší starosti, než předtím. *"Ne. V životě už nepromluvím. Tedy, mohla bych si nechat dát ven strojek, jenže.. to zní spíše jako robot, je to chraplavý, jednou jsem se schválně snažila zjistit, jak zní a není nic pěknýho. S tím by se nedalo zpívat."*Potřese hlavou.*Nenarodila jsem se s tím, někdo se tam domnívá, ale ne. Stalo se to, když mi byly asi čtyři. Na palác zaútočili rebelové. Podařilo se ji mě střelit do krku, málem jsem ani nepřežila, doktoři to považovali skoro za zázrak. Vzhledem k tomu, že to bylo fakt jen tak tak.. Je ztráta hlasu ještě dobrá. Lepší než tu vůbec nebýt."*Řekne mu to, jak ztratila hlas a zajímá se, jestli na něco hraje a jaké má vlastně koníčky.*"Byl bych ráda, pokud bys mi někdy teda zahrál. Když jsi slyšel mě."*Navíc ona před mnoha lidmi nehraje a tipuje, že ani on nebude moc vděčný za publikum.*"Snažím se. Ale nic moc těžkýho ne. Někdy ti klidně něco upeču a přinesu, pokud budeš chtít."*Nabídne mu.*/Musím do kuchyně co nejdřív./*Překvapí jí, když Caleb nabídne, že by mohl znakovat. Přijde jí to milé, ale odmítne. Bude radši, když bude mluvit.*"Jo, díky. Je fakt milý, že ses zeptal.. Přemýšlím a na tohle se mě snad ani nikdy nezeptala moje vlastní sestra nebo rodiče, jestli nemají raději znakovat.."*Potřese nad tím hlavou.*"Zítra nic nemám, vlastně prakticky nikdy.. takže klidně zítra nebo i jindy, já se přizpůsobím."*Chápavě přikývne.*"Za doprovod budu ráda."*Taky tu už déle nebude, akorát by byla sama, takže se zvedne a společně s ním se vydá ke komnatám.*