Malý salónek

Časem to bude jednodušší. Už tak máte každá něco na vzhledu, co vás odlišuje od jiných. A když se k tomu pak přidá to, co o vás zjistím, bude to snazší. *Nedělá si iluze o tom, že bude nějak složité si je všechny zapamatovat. A postupem času i sníží počty a bude to ještě jednodušší.* Záchranné stanici? Pro zvířata? Máte k nim blízko? Jaké je vaše nejoblíbenější? *Položí několik otázek za sebou, ale doufá, že to dívce nějak moc nevadí.* Že nemáte vůbec důvod být ze mě nervózní, třeba...? *Navrhne jednu věc, kterou by jí o sobě mohl prozradit a u toho se na ní mile usměje. Na jednu stranu jí chápal, ale byl by rád, kdyby se uvolnila a brala ho prostě jenom jako člověka.* A dál.. Miluju cestování, procestoval jsem skoro celý svět, i když většinou jen díky politickým jednáním. Taky mám rád jazyky, jsem nerad, když musí druhá strana kvůli mě mluvit anglicky, radši to udělám pohodlnější pro ně. Jsem vcelku workoholik, co chová křečka, protože na nic jiného nemá čas a občas si zajezdí na koni. Když se najde víc volného času, chodím vypomáhat do střediska pro chudé ve městě a nebo třeba do posilovny, u toho si vyčistím docela dost hlavu. A pak, docela důležitá věc... jsem závislák na kofeinu. *Shrne s pobaveným úsměvem nejdůležitější fakta o sobě.*

To je pravda. Ale co vím, blondýn tu je hodně, takže si více zapamatujete například zrzky. *Nadhodí. Letěla se dvěma zrzkama, ale víc jich neviděla. S tmavovlasými jsou na tom tak podobně, co se poměru týče. Takže ty si bude zapamatovávat o mnoho složitěji.* Ano, pro zvířata. Můj táta je veterinář a já chtěla být taky, ale mamka byla dominantnější. Navíc, historie je taky fajn. *Pokusí se to říct nějak srozumitelně a podívá se na spojené ruce na klíně.* Nemám oblíbené, ale mám tu sebou kočku a ježka. A nemám ráda brouky. Jinak snesu vše. *Prozradí mu na zbytek otázek. Na tu další ještě víc zčervená a podívá se na něj skrz řasy.* Nejsem si úplně jistá, že je to reálné. Jste první muž se kterým od příletu mluvím. Jinak jste asi šestý, co se týče lidí tady v paláci. *Je těžké to přiznávat, ale upřímnosti se nevyhne. A asi ani nechce.* Kde se vám líbilo nejvíce? A kolika jazyky mluvíte? Musí to být složité se dorozumět s každým… Neplete se to? *Tentokrát má možnost mu tu hromadu otázek oplatit. Ale nedělá to schválně, spíše se jí naskytla příležitost o něm něco zjistit a jelikož má raději, když mluví ostatní, bude se cítit o něco konfortněji. To je také vidět na jejím postoji, kdy se trochu předkloní ona k němu a dalo by se říct, že si vyměnili role.* Čaj nebo káva? *Přeji jen, i v zeleném nebo černém čaji je také dost kofeinu a ne každý má rád hořkost kávy.*

To ano, ale všechny něco odlišuje. Délka vlasů, rysy v obličeji, barva a posazení očí, vykrojení rtů. Lidské rysy jsou velmi zajímavé. *Barva vlasů pro něj není to jediné, čeho si na dívkách všímá, je toho daleko víc. I jejich obličeje patří mezi věci, které pořádně analyzoval jako všechno ostatní.* Historie je určitě zajímavá a důležitá, ale.. nebylo by lepší dělat to, co baví vás? A zvládla byste se obou těchhle oborů vzdát, kdybyste se měla stát královnou? *Zeptá se jí. Tohle je vcelku důležitá otázka, aspoň pro něj. Nehledá tu jen manželku, ale hlavně budoucí královnu.* Nebojte, zvyknete si. A vážně není potřeba být nervózní. *Ujistí jí ještě jednou.* Nejvíce asi v Africe. Jazyků umím šest, teď ještě zlepšuji portugalštinu. Občas se něco málo splete, ale není to tak hrozné. *Odpoví jí upřímně.* Rozhodně káva. Co preferujete vy? *Zajímá se, jestli mají lásku ke kofeinovému nápoji stejnou. Pak se koukne na hodinky a zjistí, že jejich čas vypršel.* Je mi líto, ale už budu muset jít na další schůzku. Moc rád jsem vás ale poznal. *Vstane na nohy a políbí jí lehce na hřbet ruky.* Kdybyste cokoliv potřebovala, obraťte se na své komorné, nebo přímo na mě. Krásný zbytek dne. *Rozloučí se s ní a pak se vydá ze salonu pryč do dalšího, kde ho dnes čeká další schůzka.*

To je pravda. Na vás jsou dost výrazné rty a oči. A výška… *Dodá poté, co si ho prohlédne. Je o dost vyšší než ona, což si všimla, že i většina účastnic je vyšší. Pro ni to je ale jedině dobře, alespoň se ztratí v davu.* Není to tak, že by mě historie nebavila, jen… Je to spíše koníček. Ale, proč bych se vzdávala něčeho, co by mi mohlo naopak pomoct? Přeci jen, z historie se lze poučit a je dobré ji znát. /Po válce je totiž každý generál./ A co se týká všeho ostatního, popravdě nevím. *Nikdy se ničeho kromě osobního prostoru nevzdala a ani nepřemýšlela nad tím, že by se toho vzdát musela. Ale vždy se dá udělat kompromis, takže se toho člověk přímo vzdávat nemusí.* S lady Purity mě to přešlo po druhém setkání… S Vámi, bych tomu dala ještě chviličku čas. Ale kdybyste se stal mým kamarádem, asi by se doma zkrátila. *Podívá se mu do očí, ale na jejích tvářích je vidět, že se dost stydí za to, co řekla. Přesto, i u Purity se dokázala uvolnit až poté, co ji trochu blíže poznala a zjistila, že se jí nemusí bát.* Páni, to je úžasné. A v Africe musí být krásně. *Když si představí ty savany, ta zvířata a teplo, objeví se ji na rtech drobný zasněný úsměv. Nikdy necestovala dál, než do školy nebo k příbuzným. Je to tudíž nový svět.* Já raději čaj, kávu jen ve výjimečné situaci, kdy to nutně potřebuji. *Ale nezavrhuje jí. A navíc, taková káva se šlehačkou nebo s příchutí, tomu neodolá nikdo.* Hodně štěstí a užijte si to. Také jsem vás ráda poznala. *Přizná a když ji políbí na hřbet ruky, lehce s sebou cukne a zrudne jako rajče.* /Klid klid klid. Temi, klid. Je to jen pusa. První pusa, sice na ruku, ale počítá se to? Co mám dělat? Na toto mě nikdo nepřipravil./ *Sleduje ho, jak odchází, chvíli počká a s hlubokým nádechem místnost opouští i ona.*