Malý salónek

*Stojí sama a upřímně nečeká, že se k ní někdo přidá později. Možná někdo ze zahraničních hostů, kteří neví to, že je němá, ale jak poté, co to zjistí, během pár minut se omluví a rychle zmizí. Tak to u ní chodí vždycky a je na to zvyklá. Proto se dívá do zahrad a ani se nepokouší najít někoho s kým by mohla vést rozhovor. Nemělo by to smysl. Ale později se k ní přece někdo při hovoří. Vykouzlí jí to úsměv na tváři a podívá se na Caleba. Je ráda, že pro jednou přišel on k ní, protože do teď to bylo nějak naopak I když v salonku se objevil vlastně on.. ona ho zase otravovala minule v lese. *"Jo vyzkoušela. Zrovna dneska."*To, co mu řekla minule, že vyzkouší jeho způsob spaní, myslela vážně a dneska to skutečně zkusila, i když na ni komorné taky koukali jako na blázna.*"A nebylo to nejhorší, vlastně o skutečně docela ušlo."*To musí uznat. Čekala, že jí budou bolet záda, ale ani ne, to ji ráno fakt překvapilo.*"Mimochodem, dneska ti to moc sluší.."*Zazub se na něj a sjede ho pohledem.*"Co lodičky? Většina chlapů si tu na ně potichu stěžuje, co jsem slyšela."

*Byl trochu mrzutý z toho, jak špatně se mu chodilo. Vážně nechápal, jak na tom někdo může normálně fungovat. Nejenže se v tom nedalo chodit, jelikož na tom ztrácel rovnováhu, ono z toho příšerného vynálezu bolely i nohy. Proto se také rychle rozešel k bílému gauči, který v salónku byl. Plánoval se na něj normálně posadit, ovšem místo toho před gaučem zakopl a na gauč tak vlastně spadl.* /Spropadený podpatky. Nevím, proč jsem sem vlastně chodil, měl jsem zmizet z paláce někam do města, abych se akci vyhl. Vlastně bych mohl zmizet i teď./ *Už se chystal zvednout, kdežto před sebou uslyšel smích.* /Tak kdopak se mi dnes vysměje?/ *Zvedne pohled a jakmile uvidí Brikssi, vlastně mu ten smích najednou připadá příjemný.* /Jakto, že vypadá ve všem tak dobře, sakra?/ *Pomyslí si, načež se na ni usměje.* Víš, že mi i ten tvůj smích lichotí? Ještě jsem tě neslyšel, se tolik smát. *Poví, přičemž si ji prohlédne.* /Ale teď má zase o důvod více myslet si, že jsem jako ženská. Alespoň jsem si nevybral nějakou růžovou./ *To už by se nejspíše smíchy lámala na zemi.* Jo, nějak jsem to dal. Jsem přeci jen jak ženská, ne? *Pobaveně na ní mrkne.* Ale ne, upřímně to také nechápu. Je to hrozný, jak v tom můžeš tak normálně chodit? *Nechápavě se na ni podívá.*

*Před akcí byl v baru, kde se sešel se svojí partou. Samozřejmě pili a dali si i lajnu, takže teď je v příjemné náladě a jde se mu daleko lépe na akci, i když vypadá jako debil, jelikož na sobě má černé nadýchané šaty a lodičky. Na rameni mu sedí jeho opička Earry, kterou s sebou bere prakticky všude a která akorát žužlá nějaký kus ovoce, který si ukradla někde cestou. Své delší vlnité vlasy si nechal rozpuštěné, protože je tak nosí nejraději. Nechápe, jak můžou holky chodit na podpatcích a už vůbec nechápe ty chlapy, co na nich tančí, jak viděl párkrát na videích. Nepobírá, jak se někdo může takhle dobrovolně mučit. Soustředí se na každý krok, aby nespadl a nenamlel si jak on, tak Earry. Úspěšně dojde bez pádu až do salonku, kde hned zapluje k jednomu ze stolů a vyčerpaně klesne na jednu z židlí. Jenom doufá, že ho tu neuvidí jeho starší sestra, protože to by se asi propadl do země i přes drogové opojení.*

Rozumím, jen jsi měla reakci stejnou jako před rokem jedna dívka ve škole. I když ta se za výbuch smíchu neomluvila. *poslední větu zamumlá. Když mu Leah pochválí outfit kývne na náznak vděku*Děkuji*koukne na ni*Ty taky vypadáš dobře*usměje se *Každopádně se mi v těch podpatcích chodí celkem dobře, jen se bojím, že brzo spadnu *zasměje se*

*U baru si vezme whisky a pak se opře o jeden sloup. Brzy se začne bavit a trochu flirtovat s nějakým chlápkem. Docela se jí tu zatím líbí a uznává, že tohle není nejhorší akce, které se účastnila. Poté do ní ale někdo vrazí. Otočí se na toho dotyčného s trochu zamračeným pohledem. e jen štěstí, že už svou whisky dopila protože jinak by na sebe, díky svému štěstí, obsah skleničky vylila. Když zjistí, že se jedná o jejího snoubence, kdo do ní vrazil, znovu nasadí svou masku.*To je v pohodě, stane se. *Podívá se na jeho lodičky a uchechtne se. Tohle v sobě neudrží.*Budoucí král a nezvládne jeden večer v lodičkách. Jde vidět, že ženský jsou silnější pohlaví, který toho zvládne více.*Myslí to i trochu jako vtip, ale ten za ní si odfrkne a rychle se omluví a odejde. Jen se na něj podívá a pokrčí rameny.*Jako by to nebyla pravda, mužský skolí i rýmička.*Zamumlá si pro sebe a podívá se zase na Sebastiena, který klopítá pryč.*Mimochodem, fakt ti to sluší.*Zavolá za ním ještě. V jejím hlase je patrná známka pobavení. Pak si povzdechne.*/Bezva teď zase sama../*Všichni, které vidí okolo sebe se již s někým baví a ona zase není úplná vtěrka, takže nejspíše tráví zbytek akce sama, někde v rohu. Vydá se teda k baru, kde si objedná další whisky a sedne si na jednu ze stoliček.*

*Na akci začala pomalu, ale jistě litovat, že vůbec přišla. Přeci jen, nečekala, že se tu s někým dá do řeči, tudíž její přítomnost byla vážně zbytečná. Přesně nad tímto přemýšlela, kdy si ani nevšímala toho, kam vůbec jde a to se jí vymstilo, jelikož do někoho narazila - a to přesněji do Kadena. Nejspíše mohla být ráda, že to zrovna bylo do něj, protože posledně byl na ní dost milý a proto doufala, že na ni teď třeba nezačne křičet. A vážně nezačal, naopak ji chytl za zápěstí, aby nespadla. Všimla si i toho, že ji začalo zvláštně, ale asi příjemně brnět na tom místě, kde se jí dotkl. Jemně zaklonila hlavu, aby na něj viděla a hned se začala omlouvat.* Já jsem v pořádku, a ty? Nedávala jsem pozor na cestu, trochu jsem se zamyslela.. Vážně se omlouvám. *Omluví se ještě jednou, načež si i prohrábne vlasy.* To já také ne, nejspíš bych se na tom přizabila, kdybych to měla na nohou ještě o chvilku déle. *Pousměje se.* Děkuji. *Zazubí se.* Ale tobě taky, i když je tvé oblečení dnes výjimečně jiné. *Neplánovala se mu za to smát, protože zde bylo několik můžu v šatech a byl to dresscode.* Dneska nebudu, naštěstí. Dali mi na večer volno, abych prý také vypadla na nějakou tu akci. *Podívá se na něj s úsměvem.* Navštívil jsi už náš bar? *Zeptá se jej a s úsměvem nadzvedne jedno obočí.*

*Na dnešní akci se docela těšila. Její společenská část, která byla poslední dobou dost utlačována by nejradši do salonku sprintovala. Na sebe si vzala světle růžový oblek, u kterého má rozpelé sako, aby bylo vidět to, co má pod ním. Vlastně to vypadá trochu jako prádélko, co si pořídí nějaká ženská, když chce potěšit svého chlapa. Ona si ho vzala, aby aspoň trochu provokovala a hlavně dala své rodině najevo, že i když jí normálně nedělá problém ustoupit a nedohadovat se, v přístupu k zasnoubení rozhodně ustoupit neplánuje a nebude za hodnou princezničku, co přichystá svému snoubenci uvítací výbor, pověsí se mu hned na krk a poté se šťastným a zamilovaným úsměvem odjede do Polska. Na akci dojde s menším zpožděním, protože čekala, než jí zaschne lak na nehtech. Když tam ale dojde, zjistí, že většina chlapů se sem teprve teď doploužila se svojí neschopností chodit na podpatcích. Automaticky zapluje k baru, kde doufá, že narazí na nějakou společnost a objedná si ledový čaj. Nechce se opít úplně hned a nikdy neměla extra výdrž co se alkoholu týče. Rozhlédne se okolo sebe, aby zjistila, na koho promluvit a pak si všimne, že vedle ní sedí její starší bratr. I když na něj chtěla být naštvaná, vyprskne smíchy, když vidí jeho růžové šaty. Smích se jí asi dvě minuty vůbec nedaří zastavit a povede se jí to, až když si opře čelo o bar, aby na něj chvíli neviděla.* Zapomněl jsi ještě mašli do vlasů. *Popíchne ho potom, když už je schopná normálně mluvit.*

*doufám že tu někde narazí na Sama, protože se mu přeci musí jako správná starší ségra pořádně vysmát. Když dojde do salonku, tak ho nikde, nevidí, a tak zamíří na parket. Normálně už by tancovala s nějakým týpkem a poté si s ním užila, ale o prince s šatičkách nemá zájem a počká si až na mužské osazenstvo Luxury baru, kde má namířeno po téhle akci. Po chvíli si všimne svého bratra, který se vpotácel do salonku se svou pelichající opicí. Hned na něm pozná, že už si něco dal a rozhodně není střízlivý. Zamíří s pobaveným úsměvem na rtech za ním a posadí se na židli proti něj.* Teda bráško.. dneska ses fakt vymódil. *řekne a už to nevydrží a rozesměje se.* Nemůžeš tak chodit častěji, princezničko? Chci se takhle smát aspoň jednou denně. *řekne pobaveně.* Měl si obléct nějak i tu svou opici. Aspoň byste ladily. I když to bys ji prvně musel opít a zdrogovat. *popíchne ho s úšklebkem na rtech.*

*Když se mu omluví a zpětně mu vysvětlí, proč se mu smála, tak jeho lova pozorně poslouchá. Potom přikývne a poslední slova skoro slyší, protože okolo je vcelku kluk, když si všichni ostatní povídají.* No jo, každý člověk je jiný. *Pokrčí rameny a rozhlédne se kolem po šechn těch lidech. Je jich tady celkem dost, i když věří, žee spouta mužů nepřišlo kvůli šatům. Potom mu pochválí vyrané oblečení, protože ji docela překvapil. Kolem sebe viděla už spoustu otřesných outfitů a tenhle patří mezi ty povedenější. Podívá se na něj a zeptá se ho, jak se mu chodí v těch podpatcích. Konec konců je má nejspíš poprvé obuté, a tak to nemůže být zrovna pohodlné. Nad jeho odpovědí se usměje.* To jo, každopádně v sedě se spadnout nedá. *Zasměje se a ukáže na menší pohovku, na které momentálně sedí. Dopije víno ze sklenice a prázdnou ji dá číšníkvi, který znova šel okolo. Poděkuje mu.* No jo, je tady i čínský princ? Ty s ním nejsi? *Zeptá se s úsměvem na tváři, aby řeč jen tak nestála, protože ticho zrovna moc nemusí.*

*Dojde, nebo spíše doklopýtá na akci, kde se rozhlédne po přítomných lidech a poté zamíří za svou snoubenkou. Má co dělat, aby nespadl, ale nakonec dojde až k ní a opře se ramenem o sloup, aby si zajistil aspoň trochu stability. Poté se jí zeptá, jestli zkusila jeho způsob spaní. To jí překvapilo asi nejvíce, když se byla podívat u něj v komnatě, takže opravdu nečekal, že by to fakt zkoušela.* Vážně jsi to zkoušela? *Zeptá se pro ujištění, že správně slyšel, nebo spíše viděl.* Člověk si na to zvykne rychle. Ale jestli nechceš být za magora, vrať se k posteli. *Poradí jí.* Jo, díky. *Protočí mírně očima.* Tobě taky. *To myslí upřímně.* Je to mučící nástroj. *Koukne na své lodičky a pak je jednoduše skopne z nohou a postaví se na nahá chodidla.* Ale necítim se trapně, to je výhoda. /Necítim se nijak.../

*Dojde do malého salonku a pobaveně se rozhlédne po mužském osazenstvu. Všimne si i Doriana a při pohledu na něj se rozesměje. Jakmile ale slyší jeho slova o svém smíchu, přinutí se ztichnout a nasadit svůj typický obličej, i když je díky alkoholu více uvolněná, takže její maska není stoprocentní.* Teď už nejsi jenom jak ženská. Zapomněl jsi jenom mašli do vlasů a pak na ten detail, že když si sedneš s krátkou sukní a nezkřížíš nohy, jde toho dost vidět. *Ušklíbne se.* Pohodička. Talent od přírody. *Pokrčí rameny s pohledem na své zlaté lodičky a pak do sebe hodí panáka, kterého má v ruce a prázdnou skleničku položí na tácek procházející služebné, které řekne o ještě jednoho.* Princeznička si dá džusík. *Kývne hlavou k Dorianovi ještě a poté se posadí na sedačku vedle něj, ale nechává mezi nimi trochu volného prostoru.*

*Je ráda, že k ní přišel Caleb. Už minule mu řekla, že je v jeho společnosti ráda a teď je asi jediný s kým se taky může bavit a kdo od ní hned neodejde.*"Jo, zkusila. Komorné se upřímně dost divily, ale já to chtěla prostě vyzkoušet, neboj, nakonec to ani neřešily. Ale fakt to bylo docela pohodlný, upřímně mě to překvapilo."*Skutečně to zkoušela. Kdyby to neudělala, řekla by u to a ani by neříkala, že to někdy zkusí.*"Být za magora mi ani moc nevadí."*Pokrčí rameny.*"V paláci všichni všechny pomlouvají, tak aspoň teď bude o čem mluvit a nebudou si vymýšlet pitomosti."/Jako minule, když jsem ho doprovodila do komnaty a oni si už mysleli, že jsme si to spolu rozdali. Čekám, kdy se z drbů dozvím, že jsem těhotná../*Přitom fakt nic nebylo. Řekne mu, že dneska mu to skutečně sluší a po jeho komplimentu se usměje.*"Děkuju. Je ale upřímně zvláštní tu být takhle."*Ke na akcích zvyklá na šaty. Podívá se na jeho lodičky a a upřímně se diví, že na nich ještě stojí.*"Upřímně mě zaráží, že se na nich ještě držíš a ne jen ty, ale i ostatní."*Podívá se do sálu, kde všichni muži mají lodičky a zatím si asi ani nikdo nenatloukl.*"Nechceš si jít třeba sednout?"*Kývne na stůl kousek od nich, taky trochu dále od všech ostatních a více ve stínu. Takže na něj není tolik vidět. Je to více soukromé místo.*

*Dovpotácí se do salonku a upřeně sleduje své nohy, aby se ujistil, že se nekácí k zemi a že mu z kotníku nečouhá někde kost. Nechápe, jak ženský vydrží mít nohy v tomhle úhlu klidně celej den. Podaří se mu do někoho vrazit a rychle se dotyčnému omluví. Jak zjistí, když vzhlédne, tak dotyčné a konkrétně své snoubence.* Myslíš, že bys zvládla bojovat ve válkách jako chlapy, nebo jenom uzvednout meč a zvládnout šerm? *Nadzvedne obočí.* Každý pohlaví má pro a proti. *Namítne, protože se podle něj nedá říct, kdo je silnější pohlaví. Každé má něco.* Mimochodem, vim, že lžeš. *Ušklíbne se a přitom se na ní otočí, což neměl dělat, protože ztratí rovnováhu a jeho kotníky jsou najednou jako želatina, takže málem spadne, ale udrží to. Trochu vypadá jako člověk, co se poprvé postavil na brusle a na ledu se mu rozjedou nohy. Pak uvidí bar a dojde k němu, protože je to vidina sednutí si. Klesne na stoličku a objedná si ledový čaj. Neholduje moc alkoholu. Pak až si všimne, že opět narazil na svou snoubenku, ale radši jí neoslovuje. Oba dva si prostě chtějí žít nejspíš po svém, jako kdyby jejich zasnoubení neexistovalo.*

*Nějak se dostaví do malého salonku, kde se posadí na jednu židli ke stolu. Sám nechápe, jak se sem dostal bez pádu. Když se proti němu objeví jeho starší sestra potlačí zaúpění.* Polib mi, Steph. *Usměje se na ní falešně sladce a pak protočí očima.* Jdi do prdele, jasně že nechci. *Uchechtne se a rovnou se i rozesměje, protože mu přijde hrozně vtipné, že je on v šatech na oficiální akci paláce a ještě ke všemu je to podle dresscodu.* Jmenuje se Earry a nech ho být. *Pohladí opičku po hlavě a ona seskočí z jeho ramene na stůl, stále zaujatá kusem ovoce.* Závidíš co? *Zazubí se na ní, když slyší zmínku o alkoholu a drogách.*

*když se ho zeptá na čínského prince, tudíž na jeho nadřízeného jen se zasměje *Ne, zůstal ve své komnatě. Prý nechtěl ranit mé city tím, že by se mi smál. *přizná. Neví co je na tom pravdy. *Na vašeho bratra se ani ptát nebudu *podívá se na ni a potom do stropu. Upraví si šaty a vlasy, které mu padaly do očí. Najednou ho však začne bolet hlava a tak se za ni chytí. *A-au*zamumlá a krátce zavře oči. Podívá se pak na Leah*Promiň, ale bolí mě hlava, raději už půjdu*opatrně se zvedne a zapře se o stůl*uhh-*stále si drží hlavu. *Ahoj*kývne na ni a opatrně začne odcházet pryč *

*jakmile dorazil do salonku, i hned zamířil k baru, kde si objednal Whiskey. Doufal, že se tu neobjeví žádná z jeho sester. Přeci jen nechce slyšet to, jak se mu smějí. Tohle přání se mu ale bohužel nenaplnilo, protože se zde objevila Angel. Když si jí všimne, začne plánovat útěk, ale nestihne ho provést, protože se Angel začne smát. Trpělivě čeká, až se smát přestane a propaluje ji pohledem. Když se tak stane, ukáže na ní prostředníček a usměje se jako andílek.* Zapomněla jsi rozum. *opáčí a sjede ji pohledem.* A taky se převlíknout očividně z pyžama nebo co to je. Dávej si pozor na to, s kým odejdeš, ať pak nelituješ. *varuje ji. Přeci jen je to její starší bratr a musí ji nějak chránit i když s tou skutečností, jaký je Angel ďábel je to dost náročné.*

*Dojde k Despoině a překvapí ho, když mu potvrdí, že opravdu zkoušela jeho způsob spaní.* Mně překvapilo, že jsi to opravdu vyzkoušela. /A že jsi z mojí komnaty s křikem neutekla./ *Doplní v duchu.* Nevadí? *Zeptá se jí překvapeně. On nemá city a stejně vnímá, že je za magora všude a u všech prakticky a tak trochu, jak to dokáže, ho to štve a nesnáší se za to. Proto ho překvapuje, že někdo normální jako ona přizná, že jí to nevadí.* Pořád máš ale ženský verze obleků. Chlapský verze šatů neexistují. Takže zatímco ty vypadáš dobře, tak my všichni vypadáme jako idioti. *Poznamená tak pobaveně, jak to dokáže a pak si lodičky vyzuje, protože už to opravdu nedává.* To by bylo fajn. Nechceš něco k pití? *Zeptá se jí ve snaze být aspoň trochu normální a gentleman. Samotného by ho to nenapadlo, ale všiml si, jak nějaký týpek kousek od nich donesl holce pití, tak mu došlo, že je to nespíš normální.*

*v davu ho zaujala jedna dívka, takže začal věnovat pozornost jí a nevšiml si Noory, která se k němu blížila. Její přítomnost začal brát na vědomí až když do něj narazila. Chytil ji za zápěstí, aby neupadla a starostlivě si jí nevědomky prohlédl.* Jsem v pohodě a už se přestaň omlouvat. *ujistí a uvědomí si, že ji stále drží za zápěstí, a tak pustí její ruku.* Ty je očividně ani nepotřebuješ k tomu, aby ses přizabila, Snílku. *popíchne ji pobaveně. Protočí očima, když okomentuje jeho šaty.* Můj nápad to nebyl.*brání se.* To je dobře, třeba se konečně opiješ. *usměje se jako andílek.* Myslíš v paláci nebo ve městě? S Luxury čekám na tebe, přeci nebudu pít sám. *pobaveně na ni mrkne.*

*Když do ní někdo vrazí se lehce zamračeným obličejem se na něj podívá. Pak ale nasadí hned kamennou masku, když pozná, o koho jde.*Říkal jsem ti, že nejsem- jako další princezny. Mamka umí kickbox, ten mě učila a protože jsem deset let byla jediný vnouče, s dědou jsem šermovala, takže jo. Navíc sportu se aktivně věnuju.*Pokrčí rameny.*Navíc, proč by to holky nedokázaly?/Za chvilku si tu bude vynucovat gender roles../*Ještě mu řekne, že mu to moc sluší.*Tohle byla asi první a poslední upřímná věc, kterou jsi ode mě kdy měl slyšet. Protože ty šaty jsou fakt hezký. *Pokrčí nad tím rameny. Sleduje ho, jak pomalu ztratil rovnováhu a když odejde pryč, zase zůstane samotná. Její společnost odešla, stejně tak její snoubenec.*/Jako vždycky.. vždycky skončím sama./*Už by si na to měla zvykat. Odebere se znovu k baru, kde si objedná druhou whisky a po chvilce si všimne, jak si někdo sedl na vedlejší stoličku. K jejímu překvapení je to zase Sebastien.*Pronásleduješ mě?*Nadzvedne obočí. Předtím do ní vrazil a teď si sedne zrovna na židli vedle ní.*Raději bys měl zůstat u toho korunního prince. James Bond, taný agent 007 z tebe s touhle "nenápadností" nikdy nebude.

*Dojde do salonku a zamíří hned k baru, kde si objedná ledový čaj a poté si všimne svého bratra a vybuchne smíchy na několik minut, protože jí nejde přestat se smát, když ho vidí v růžových šatech, jak tu sedí a nejspíš plánuje nějakou vraždu.* Aspoň ho někde mam, tobě chybí od narození. *Vrátí mu poznámku s uchechtnutím.* Jasně.. Ale kdyby to byl můj snoubenec, nic bys nenamítal, jako když jste to s tátou láskyplně rozhodovali, co? *Ušklíbne se a potřese nad ním hlavou. Pak upije ze své skleničky.* A navíc já se tu neožeru a nelezu do postele každýmu jak děvka. *Ohradí se potom.*

*Poslouchá její slova a nadzvedne u toho obočí.* Fajn, tak jsi kříženec normální holky ramba no.. Spokojená? *Zvedne ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává a ušklíbne se.* Co takhle rovnocennost, ta tě nenapadla? Jakmile někdo urazí ženský pohlaví, nejradši bys ho probodla, ale ty se můžeš do mužských navážet? *Nadzvedne obočí a je zvědavý, co mu k tomu řekne a jestli na to vůbec nějakou odpověď mít bude. Pak se odebere pryč, přičemž ztratí rovnováhu.* Tak pardon, že to není nejlepší věc, co se mi za život stala. Moje snoubenka mi řekla něco upřímnýho.... wau. *Protočí očima a snaží se najít nějaké místo na sezení. Pak ho objeví u baru, kde je ale opět jeho snoubenka.* Napadlo tě třeba, že ne všechno se točí okolo tebe a že tu nejsem kvůli tobě, ale kvůli tomu, že si tu můžu sednout a napít se? *Zeptá se jí s povytaženým obočím a uchechtne se. Jednoduše nad ní potřese hlavou a napije se ze své sklenice.* Ty zase nikdy asi nebudeš milá. Každej máme něco, co nedokážeme. *Pokrčí rameny.*

*zamířila na parket, kde se sama chvíli pohybovala do rytmu hudby. Doufala,že tady narazí na svého bratra, což se jí i splní. Hned, jak ho uvidí, zamíří k němu. Prvně se snaží zadržet výbuch smíchu, ale nevydrží to dlouho.* Fuj, přestaň. *protočí očima a ukáže mu prostředníček.* Ale no taaak, kvůli mě. *hodí po něm prosebným pohledem.* Je to opice, pelichá a smrdí. *řekne s vážným výrazem a kriticky se podívá na jeho opici.*/Divim se, že ještě žije../*pomyslí si.* Ne, nezávidím. Já si nechávám to nejlepší nakonec, víš? Aspoň pak nesedim v šatičkách na nějaký pitomý akci v paláci sjetá. *sladce se na něj usměje.* Ale když už jsme u toho, nemáš něco u sebe? Nechce se mi jít pak zase do komnaty a tahle pitomost má falešný kapsy.*poukáže na sako.*

*Jediné, co ho uklidňovalo v tom, co měl na sobě byli jen ostatní muži, kteří na tom byli stejně, jak on. Určitě to nikomu nebylo ledajak příjemné, ale jelikož Dorian byl pro každou legraci, rozhodl se to přetrpět. Poté už je u něj Brikssi, která jej hned potěší svým smíchem. Nemohl si odpustit ani té myšlenky, že by se měla smát častěji.* Dnes se ale mám na co vymluvit. Kdybych sem šel bez šatů, porušil bych dresscode a vůbec se sem nedostal. A navíc, žádné podpatky jsem neměl v plánu, jelikož jsme vyšel v teniskách, ale moje komorná se po mě vrhla s tím, že si dělám legraci a donutila mě k tomu si vzít tohle. *Ukáže na své nohy, načež si dá rychle nohy k sobě.* Navíc, ženská by s tebou nedokázala provést to, co u venkovního bazénu, ne? *Zazubí se na ni, přičemž mu zajiskří oči.* No jasan, vy ženy to máte od přírody, ještě aby ne. *Podívá se na svou obuv a chvíli ji propaguje pohledem.* Princeznička si nejspíše nedá nic. A nebo bych druhou princezničky překvapil a dál si něco alkoholického, co? *Ušklíbne se pobaveně, přičemž se na ni podívá.*

*Převrátí očima, když se k němu posadí jeho sestra a propálí jí pohledem, když ho začne zasypávat svými posměvačnými poznámkami.* Ty sis začala. *Pokrčí rameny.* Hlavně kvůli tobě ne. Stačí, že se mi směješ dneska. To je poprvé a naposledy, co mam na sobě nějaký šaty, sukni a podpatky. Nebo cokoliv podobnýho. *Zamračí se nespokojeně, protože všechno to, co má na sobě, je hrozně nepohodlné.* Je to můj mazlíček. Má jméno, nepelichá a nesmrdí. *Opáčí a pak se na ní podívá a uchechtne se.* Ale zase mi je všechno jedno a nemam chuť na tebe začít řvát a nasraně odejít. *Pokrčí rameny.* Šaty snad kapsy maj? Ty jsi starší, ty se máš starat o bráchu, ne? Ty bys u sebe měla mít něco pro nás oba.. *Pokrčí rameny.*

*Občas by mohla přestat být tolik zasněná, protože právě se jí její zasnění příliš nevyplatilo, jelikož mohla ublížit tím ublížit jak sobě, ale nedej bože i Kadenovi, do kterého narazila. Všimla si jeho starostlivého pohledu a vlastně si ho tak prohlížela i ona. Nechtěla by, aby mu bylo ublíženo kvůli ní.* Dobře, to jsem ráda. *Pousměje se, když ji uklidní, že je vážně v pořádku, to potřebovala slyšet.* Ale no tak, ty jsi přeci koukal někam jinam! *Zasměje se, když ji propíchne. Ta dívka už asi zmizela.* Já vím, že nebyl. Také to chápu. *Usměje se na něj.* /Ale stejně ty šaty vypadají zajímavě.* Třeba, třeba.. Pokud mě budeš hlídat. *Podívá se na něj, jelikož neví, co by v opilosti vyváděla.* U nás. *Objasní mu, který bar myslí.* Já s tím také počítám.. I s tou jízdou na motorce, neboj. Zatím se z toho vymotávat nehodlám. *Zaculí se.*