Malý salónek

Já vím ale děkovat je zdvořilost* konstatuje. A pak mu odpoví na jeho otázku ohledně toho co by změnila ve svém životě kdyby mohla. A když jí začne vyčítat že chce příliš a měla by si vážit toho co má, má chuť ho praštit.* A já myslela že chcete vědět co bych změnila abych byla spokojená. Ale vy mě místo toho chcete poučovat? * Zeptá se naoko vyrovnaným hlasem* to mi nepřijde fér. A navíc to budete své vyvolené také vyčítat že ji nestačil její život a musela se přihlásit do selekce protože chtěla od života víc?*  Nelíbí se jí jak s ní mluví, a zcela upřímně jí je jedno ze ze to princ.* Za jakým účelem jsem se přihlásila? Když odpovím že se vás chci vzít taky mi to vyčtete?* Zeptá se s náznakem pobavení.* To co bych jako královna změnila je dobrá otázka ale zatím vám nemohu odpovědět*sdělí mu odpověď na poslední otázku*

*přijde mu od ní dost sobecké to, že by chtěla stále o kastu výš, i když vlastně už výše nemůže. V První kastě je královská rodina a příbuzní.* Nepoučuji vás. Jen říkám, že druhá kasta je to nejlepší, co můžete jako občan mít. Většina lidí nemá takové štěstí. Největší počty občanů jsou v Páté, Šesté, Sedmé a Osmé kastě. Vy jste ve Druhé, což znamená že netrpíte hladem nebo zimou, či nedostatkem peněz. Nic vám nevytýkám, jen říkám svůj názor, protože upřímně mi to přijde trochu sobecké.*řekne a tváří se nezaujatě, jakoby ho to vůbec nevyvedlo z míry. I když ho t dost vytočilo.* Nevyčtu. Nevyčítám vám nic, jak jsem řekl. *pokrčí rameny a vstane.* Dobrá, pokud tedy nemáte žádnou odpověď, tak náš čas již vypršel. Mějte příjemný zbytek dne, lady Jessico. *Sladce se na ni usměje a pohledem ji vyprovodí z místnosti.*

*dnes má už druhou účastnici před sebou, jednu za sebou a ještě ho další čekají, takže si na to musel vzít posilnění v podobě sklinky whiksey. Tu teď do sebe rychle vyklopí a prázdnou položí na stů před sebe. Když vejde další dívka dovnitř, vstane a usměje se na ni.* dobrý den, Lady. Jak se máte? *Usměje se na ni a rukou pokyne k pohovce před jeho křeslem.* Posaďte se prisím. *Když se i on posadí, rukou mávne ke stolu s občerstvením.* Nabídněte si, otrávné to není. *Uchechtne se a do křesla se více opře.* Tak, Verity. Co mi o sobě řeknete? /Jmenuje se tak ne? Nebo to byla jiná?/ *stáhne obočí a doufá, že se trefil se jménem.*

*Dneska má schůzku s princem. Není nervózní je jí to upřímně jedno. Je tu kvůli tomu, že má úkol, jinak by tu nestrašila a nehrála si společně s dvaceti sedmi dalšími nánama na princezničky. Ale teď musí hrát chvilku podle pravidel, aby se k princi dostala blíže. No.. podle pravidel.. Nejspíše by tak měla dodržovat co nejvíce etiketu a chovat se slušně a to v plánu rozhodně nemá. Etiketu třeba dodržovat bude, ale nebude si hrát na to, že má nějaké extra vychování. Někde v hloubi duše je hodná, ale teď to nemá v plánu projevovat.*/Zvládnu to, určitě.. snad../*Na sobě má červené šaty, k tomu i červené lodičky a červeně nalakované nehty. Oční stíny jsou jen světlé a jako šperky zvolila jen náušnice a docela obyčejné. Když vejde do místnost, kde se má setkat s princem, udělá pukrle, i když ne moc ladné.*Dobrý den Výsosti.*Odpoví a na tváři má neutrální výraz. Sedne si na pohovku a pak si ho přeměří pohledem, ale nic neříká. Sjede pohledem k občerstvení.*Nechci, ale díky za nabídku.*Odmítne jeho nabídku občerstvení a dá si jednu nohu přes druhou.*/Měla bych se vzpomínat a nepropalovat ho tak pohledem./*Ale nedokáže to, když ví, že tihle ti zapříčinili smrt její mámy.*A co byste chtěl slyšet? *Oplatí mu otázku otázkou.*Vyjmenovávat svoje koníčky vám asi nemusím, není to zbytečné? Když byste to chtěl vědět, tak si to přečtete v přihlášce.*Pokrčí rameny.*Stejně jako mnoho dalších informací o mě. Spíše já nevím nic o vás. Takže co mi o sobě řeknete vy?

*Když dívka do salonku přijde, podívá se na ni a sjede ji pohledem od hlavy k hlavě. Přijde mu zajímavá, ale nedává to na sobě nějak znát. Když odmítne občesrtvení, jen pokrčí rameny a toužebně se koukne na prázdnou sklenici od whiskey Když po na otázku odpoví, vyletí mu obočí vzhůru* To máte pravdu, ale přihlášky jsem si nečetl. Přišlo mi to zybtečné. *Puví ji upřímně, protože jak odhauje, s touhle dívkou to bude jen upřímný rozhovor.* Totéž ale můžu říct i já. Určitě toho o mně najdete na internetu spousty. Jako to, že mám zálibu v pěstování čili papriček. *Pokrčí rameny. přijde mu, že jí nemá o sobě nic víc říct* Kdybste si mohla vybrat, chtěla byste jinou kastu? a jiné povolání? -Zeptá se ji na otázku stejnou jako u všech dívek. odmíttá vymýšlet něco pro každou zvlášť.*

*Přijde do salónku, kde má mít setkání s princem. Chová se odměřeně a více méně chladně, jako vždycky. Mlčky ho pozoruje a je zvědavá, co z toho chytráka vypadne. Odmítne občerstvení a dá si nohu přes nohu, aby se jí sedělo pohodlněji. Když se zeptá, co mu o sobě řekne, odpoví mu na to otázkou, co by chtěl slyšet. Navíc podle ní si mohl přihlášky přečíst už předtím, když by chtěl.*Zbytečné? Nebyla to jedna z vašich povinností? Tak je berete všechny?*Nadzvedne obočí. Možná by to vyznělo od někoho jiného škádlivě, ale ona se ho ptá vážně.*Na internetu se většinou píší blbosti. Média a tak všechno zveličují, lžou.*Pokrčí rameny.*/A taky mi to nepřišlo důležité pročítat./*Nemá o něj zájem a když už by měla čas pro sebe, rozhodně by si o něm něco nehledala. *A pravdou je, že hledat se mi o vás něco taky nechtělo. Nejsem jako těch dalších dvacet sedm holek, které vás má za boha a slintá nad každou vaší fotkou. Nedej bože, když přidáte něco více odhalujícího na Illeagram.*Pokrčí rameny.*/Přitom se dají najít chlapy i s lepšíma svalama./Jsem spokojená, tak jak jsem. Lidé jsou na tom hůř. Někdo ani nemá střechu nad hlavou, nemá co jíst. Já jsem čtvrtá, to mi stačí, víc nepotřebuju. Vy byste na svém životě něco změnil?/Chtěl by ještě více majetku? Moci?/

*dívka mu řpijde zvláštní a jak o chvilku později zjistí, tak i je upřímná a rozhodně se nebude držet v tom co říká.* /Že já si té whisky nedal víc/ *postěžuje si v duchu a dvku si projede opět pohledem.* Jo, protože se můžu zeptat přímo tady. Proto i to přijde zbytčené. Četl jsem si jich je pár. A ne, tohle jak svou povinost neberu. *Poví ji kldně a položí ji další otázku.* Ne každá je taková. Polovina holek chce jen moc, slávu, peníze. Kvůli mě bych řekl tady není žádná. *Ušklíbne se a po její otázce má zase chuť protočit očima.* Chtěl bych být v nižší kastě, mít jiné přijmení a nemít nakrku titul korunního prince. *Objasní ji s pokrčením ramen.* Za jakým účelem jste se do Selekce přihlásila a kdybyste byla královnou, co byste změnila? *Zeptá se ji na další otázku.*

*Přikývne. Podle ní to je jeho povinnost.*Mně Selekce přijde jako jedna z vašich povinností. Musíte si tu najít manželku, hezkou tvářičku, co bude držet pusu a krok, nejlépe vás poslouchat i v posteli a rodit následníky. Ne? *Přijde jí, že zrovna tohle on hledá. Tak na ni totiž působí. Vzhledem k tomu, jaké titulky občas zahlédne v časopisech a jaké fotky. Každou noc má snad jinou holku a pochybuje, že by chtěl vážný vztah.*/Tohle je princátko, které si ani nedokáže vážit toho, co má. Má střechu nad hlavou, denně teplé jídlo, celou rodinu a může mít prakticky cokoliv, ale stejně se chová jako naprostej děvkař a idiot, což nejspíše i je./*Přikývne.*Selekce je hloupost. Jak to někdy mohlo někomu vyjít je pro mě záhadou, kterou nikdy nepochopím. Navíc je to i docela nebezpečné, nikdy nevíte, koho si pustíte pod svou střechu../Klid../*po jeho dalších slovech má chuť se ušklíbnout, ale zanechá si kamennou tvář.*/Jak jsem čekala, ničeho si neváží./Nepořtebuju bohatství, to co mám mi stačí, takže kvůli tomu ne. Nejsem do vás ani poblázněná, jak můžete vidět. Slavná být taky nepotřebuju. Jen jsme chtěla poznat člověka, který je z rodiny, co mi zničila život.*Ví, že by se měla krotit, ale nedokáže to.*Snažila bych se zařídit větší bezpečí všech v paláci.*Zdůrazní slovo všech. Nejvíce se hledí na královskou rodinu a služebnictvo během útoků rebelů moc v bezpečí není. Ba naopak, jsou první na ráně.. Podívá se na hodiny.*Náš čas je už skoro u konce, nejspíše bych měl jít. *Řekne a vstane. Udělá pukrle.*Nashledanou, Výsosti.*Řekne a rychle vypadne ze salónku. Už tak se moc neudržela, nedokázala to. Učila se celý život všechny z královské rodiny nenávidět a když poprvé viděla někoho z nich sedět před sebou.. bylo to těžké. Tihle prakticky nechali zabít její matku, kvůli nim ji vychoval jen otec, díky kterému má záda plná jizev, prakticky nikdy nepoznala lásku, když o matku přišla v jednom roku. Nikdy neměla přátele. Neměla s kým si kdy povídat a svěřit se mu. */Příště si to nesmím tak brát../*Je ráda, že ji dneska neviděl otec, protože kdyby ano, teď už by nejspíše šla do jeho pracovny, kde by on čekal na ni i s bičem.*

To je to. Já si tady manželku najít nechci. Myslíte si, že z dvaceti osmi dívek, kde jsou všichni jen kvůli koruně a podobně, najdu manželku,, která by mě nevytáčela do běla? *Zeptá se jí a snaží se být v klidu, ale moc mu to nejde.* Nechci žádnou manželku. Nikoho si nehledám a omdítám s někoho tady hledat. *Zavrčí a prtočí u toho očima. ted už se vážně s tím neudrží* rodiny, která vám zničila život? Amůžu vědět čím, prosím? *Zeptá se jí nechápavě, vůbec netuší o čem to dívka mluví.* Bezpečí všech v paláci tady máme na prvním místě. Nejsme nějaví lidi, co by nechali všechny po umírat. *Poví se stáhnutým obočím. Pak se na ni podívá ještě víc naštvaně.* Skončení naší schůzky ukončuji já. Ale fajn, máte pravdu. stejně je už konec. *Přikývne a vyprovodí ji pohledem.* Nashledanou. *Zamumlá a když odejde, vytáhne si rovnou z baru celou flašku whiskey a napije se. Pak ji rychle schová zpátky a pohled přesune na další příchozí dívku. Vsaten a pokusí se na ni usmát.* DObrý den, lady. Jak se máte? *S touhle dívkou se již zná, proto doufá, že to bude v pohodě setkání.* Posadte se. *Rukou ji pokyne k pohovce a sám si sedne.* Nabídněte si. *Nabídne ji z očerstvení na stole a pohodlně se opře do křesla.* Tak, co mi o sobě povíte? *Zeptá se ji a pokuí se mile, i když ještě rozdýchává minulou schůzku.*

*Nedávno přiletěla do paláce a dnes ji už čeká první schůzka s princem. I když se s ním už potkala v letadle a popovídali si. Nepůsobil na ni nějak špatně, ale stále si na něj názor udělat nechce. Ví toho o něm málo. Na schůzku si oblékla červené šaty, jak ji poradily její komorné. Sladila si k tomu i lodičky, nehty si nalakovala stejnou barvou. Vlasy má upravené úplně stejně jako v letadle. S krátkými vlasy toho nejde udělat tolik a nějaké příčesky si vážně dávat nechce. Od komorných si nechala popsat cestu do malého salonku. Tam se jí podaří trefit bez problémů, a tak hned vejde dovnitř.* Zdravím, Vaše Výsosti. *Pozdraví ho s úsměvem na tváři a ze slušnosti přidá i oslovení. Vydá se k pohovce, na kterou si sedne. Prohlédne si různé občerstvení, které je na stole. Něco by si rozhodně dala, a tak si zatím vezme jednu malou jednohubku.* Z přihlášek něco málo víte. *Pokrčí rameny a sní jednohubku.* Ráda běhám a zajímají mě auta i motorky. Často pomáhám v otcově autodílně, možná to je i kvůli tomu. Sama mám svoji motorku. *Shrne své koníčky do pár vět a stále se usmívá.* Co baví Vás? *Zeptá se ho na to stejné, aby o něm něco věděla.*

*Když přijde další dívka, je rád, že ji už zná, jelikož s ní mluvil v letadle a zdála se mu docela sympatická. Musí s epousmát, když si vezme jednohubku, protože moc dívek si zatím jídlo nebere.* /takže kdybych to otravil, bylo by to k nčemu. otrávil bych jen polovinu./ Jo, něco málo vím, ale chtěl bych to slyšet přímo od vás. *Zazubí se na ni a poslouchá ji.* /ne že bych typřihlášky četl./ Motorky? Párkrát jsem jel na mtorce, ale ne moc dobře. *Řekne jen tak a na další její slova pokýve hlavou. a její otázku pokrčí rameny.* Mám rád čili papričky, dá se říct, že je pěstuji. Poté se starám o své lišky, hraji na kytaru a boxuji, šermuji. *Řekne něco málo ze svých koníčku apak zase položí stejnou otázku jako každé dívce.* Kdybyste si mohla svobodně vybrat, chtěla byste jiný život? jinou kastu, povolání a tak dále? *zeptá se s měnším úsměvem*

*Přijde do malého salonku, kde se posadí na nabídnuté místo na pohovce. Vezme si jednohubku, kterou později i sní. Potom mu v pár větách řekne pár svých koníčků. Na jeho poznámku o motorkách nic neříká a zeptá se ho na to samé.* Čili papričky? *Podiví se nahlas. Ještě nepoznala nikoho, kdo by je pěstoval. Nebo to o tom dotyčném neví. Lišky ji taky vážně zaujmou, ale na to nic neříká a jenom se celkem překvapeně zatváří. Nad jeho další otázkou se musí ale na chvilku zamyslet. Nikdy nad tím nepřemýšlela, teda možná když byla mladší. Nadzvedne obočí a stále neví jak odpovědět. A tak jenom zavrtí hlavou. Dokázala by o tomhle tématu diskutovat klidně hodiny.* To je strašně těžký. Chtěla bych žít bezstarostný život, ale ten nemá snad nikdo. Možná bych chtěla být ve vyšší kastě, ale co bych potom dělala, to nevím. *Nějak zkráceně mu na to odpoví a zasměje se. Dokázala by na tohle téma napsat klidně i úvahu.*

*Na její otázkuohledně zájmů nesmí zapomenout na čili papričky a po její další otázce se pobaveně usměje.* Jo, josu neuvěřitelně dobrý, zbožňuju pálivé věci. *Zazubí se na ni, načež se jí potom zeptá na otázku ohledně toho, jestli by chtěla mít jinou kastu nebo ne, či jiné povolání. na jjí odpověď se pousměje a přikývne.* Bezstarostný žvot nemá vážně nikdo a kdo říká, že jo, tak lže nebo pravý starosti ještě nezažil. *Uchechtne a položí ji zase další otázku.* Za jkým účelem jste se do selekce přihlásila a co byste změnila jako královna? *Zeptá se ji n apolsední otázku, kterou měl připravenou.*

*Řekne mu něco o svých koníčcích a potom se zeptá na to stejné. Nad čili papričkami se pozastaví. Přijde ji to zajímavé, stejně tak i lišky. Potom už jenom přikývne. Jeho další otázka ji vážně překvapí. Je pro ní těžké nějak krátce odpovědět. Kdyby doopravdy měla tu možnost, změnit nějak svůj život, přemýšlela by nad tím extrémně dlouho. A možná by se ani nerozhodla.* Naprosto souhlasím. *Znovu přikývne. Podle ni nemůže existovat někdo, kdo nemá žádné starosti. Jeho další otázka ji ale nedělá žádný problém.* Doufám, že tady poznám nějaké nové lidi, se kterými si budu rozumět. *Upřímně se usměje. Nechce mu lhát o tom, že se přihlásila kvůli němu.* Nevěřím, že by se mezi vybranými dívkami povedlo najít zrovna jednu tu pravou. A už vůbec nevěřím, že bych to byla já. Nepřemýšlela jsem nad tím, co bych změnila. *Pokrčí rameny a zasměje se. Potom se na chvilku zamyslí a zeptá se ho.* A co Vy? Rozumíte si už s nějakou dívkou? *Nakloní mírně hlavu na stranu ze zvědavosti.*

*Stává se mu často, že se lidi podíví nad tím, co vlastně má za záliby ale nevadí mu to. Rád lidi něčím překvapuje. Na dívku se pousměje a přikývne. přijde ji zatím sand nejnormálnější, ale možná to bude tím, že se s ní už bail v letadle, to neví.* Určitě najdete, palác je plný lidí, takže tady určitě někoho najdete. *Usměje se na ni a následně si povzdechne.* Upřímně? Ain já si to nemyslím. Podle mě je slekece strašná kravina a hlavně kdy už už tak pro občany a ne pro mě. Já si mám vybrat nějakou holku, kterou tady potkám poprvé a navíc každá chce buď peníze nebo korunu. ale kdo ví, třeba tady na mě zbyde někdo jako vy, někdo normální *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.* Jak se to vezme. Ale přijde mi, že si rozumím s vámi. *Zazubí se a pohled mu padne na hodiny a pousměje se.* Je mi to líto, ale náš čas je u konce. Rád jsem vás zase viděl a těším se na další setkání. *Usměje se na ni a pohledem ji vyprovodí z místnosti.*

*Podiví se nad jeho zálibami. Jsou vážně neobvyklé. Odpoví mu upřímně na otázku, proč se přihlásila do Selekce.* V to doufám. *Přikývne stále s úsměvem na tváři. Potom mu řekne, že si nemyslí, že tady najde královnu. Přijde ji to vážně nemožné. A když se jí někdo ptá, má ve zvyku odpovědět na rovinu a zbytečně mu nelhat.* Jo, přijde mi to hlavně jako divadlo pro obyvatele Illey. Ale kdo ví, jak to dopadne. *Souhlasí s ním a znovu se zasměje. To, že řekne, že by na něj mohl zbýt někdo normální jako je ona, ji zaskočí.* Snad ano. *Znovu s ním souhlasí. Názor na Selekci mají rozhodně stejný. Potom se ho zeptá na otázku, jejíž odpověď by chtěla ze zvědavosti znát. Když se dozví odpověď, podívá se na něj.* Tak to je pro mě pocta. *Zasměje se. Když se princ podívá na hodiny, udělá to samé.* Já také. *Vstane a zamíří k východu ze salonku. Rovnou zamíří k sobě do komnaty, kde už na ni čekají její milé komorné.*

*Dnes má už poslední schůuzku a je rád. je unavený jak psychicky, tak fyzicky. A to má za sebou asi první týden toho, co ty dívky tady jsou. Ví, že tady není žádná normální dívka a když jo, stejně tady není kvůli němu a samy ty normální dívky něvěří, že by tu mohl někoho najít. Ted sedí v malém salonku a čeká na další dívku. Když dívka přijde, vstane a podívá se n ani.* Dobrý den, lady. *Usměje se na ni a rukou pokyne k sedačce naproti němu.* Posaďte se prosím. *sám si sedne naproti ní a pak rukou rozáchne směrem k občerstvení.* Nabíděte si, nemusite se bát. *Pak se pohodlně opře do křesla a trochu se sveze dolů.* Tak, mám na vás otázky. Co mi o sobě řeknete? *Zeptá se ji na jednu z připravených otázek.*

*Je tu. Musí tu byt. Najradšej by sedela doma ale rozkaz je rozkaz. Nie je taká ako vyzerá no kto by o nej povedal toľké veci ktoré sú pravdou.? Modré vlasy si zopne do culiku a ide na schôdzku s tým princom. Pred salonikom nahodí úsmev akoby ho trénovala dlhé hodiny pred zrkadlom a vojde dnu. * Dobrý večer veličenstvo. * Sadne si na miesto.* Ďakujem. *Poďakuje no nedá si nič.* Moje meno iste poznáte. Som Alexandra Wouroma. Rada zachytávam zaujímavé momenty môjho života. Vlastne som fotografka. *Sadne si a sleduje ho.* No a rada si z ľuďmi tykam.. *Obozrejmi ho so situáciou a dúfa, že si budú týkať. NEZNÁŠA vykanie.*

*Když dívka přijde, prohlédne si ji. Zaujmou ho její modré vlasy, které ho prostě bijí do očí. Ale líbí se mu to. Když se posadí, posadí se také a upře na ni pohled.* Fotografka? zajímavé. *Pokýve hlavou a snaží se znít zaujatě, i když má co dělat, aby to nezabalil, neustlal si a nespal. Jejídalší slova ho ale překvapí, ale snaží se znít odměřeně a klidně. Na její slova o tykání nic neříká, přišlo by mu nefer, aby si tykal s jednou dívkou a s jinými zatím ne.* Mám na vás další otázku. Kdybyste si mohla ssvobodně vybrat, byla byste v jiné kastě a měla jiné povolání a tak dále? *Zeptá se jí na další otázku a schválně zdůrazní vykání.*

*Keby ju aspoň trochu priťahoval ale ono nie! On je zrejme najskaretsi chalan s ktorým mala tu cest sedieť v jednej miestnosti. Naschvál spomenie vykanie a tykanie no keď si to nevšimne len pretoci očami.* /Fajn. Výdrž. Nádych, výdych./ *Hovorila si v hlave a spomínala na slová svojho brata.* Myslíte si, že máme čas na premýšľanie čo by sme chceli robiť?! *Pozrie naňho trochu nastvane no potom pred sebou uvidí naštvaný pohľad svojho brata a tak sa ukludni.* Ale som so svojou kastou spokojna. *Nakoniec si odtrhne jedno hrozienoko zo strapca.*

*Rozhodně se mu nelíbí, že si takhle nadiktuje tykání a rozhodne se to ignorovat. Zeptá se jí na další otázku, kterou pokládá každé dívce, se kterou má schůzku. Když ale uslyší její odpověď, bleskově vysune obočí a založí si ruce na hrudi.* Nevím, co máte za problém, ale položil jsem vám noralní otázku, žádná z dívek zatím neměla s tím problém. *Pronese klidným hlase, i když musí klidnit třes vzteku. Po její další odpovědi přikývne a zeptá se ji na další otázku.* Za jakým účelem jste se přihlásila do selekce a co byste změnila jako královna? *Zeptá se ji a doufá, že po něm zase nevyjede, jinak by asi už ztatil nervy.*

Vidíte asi som prvá. *Povie s ironickým úsmevom a pozrie naňho. Ďalšia blbá otázka.* Myslím, že pochopíte že si to nechám ako svoje dôvody. *Určite sa jej nechcelo vysvetľovať všetko to prečo je tu a co ma za účelom. No potom jej napadlo, že to asi potrebuje vedieť k nejakému hodnoteniu ci k čomu to a tak odpovedala.* No ako kráľovná by som sa musela riadiť tou etiketu ci ako sa to vola.. No a taktiež by som vypisovala tie vaše papiere ci co to ma robiť kráľovná a tak. *Odpovie na otázku z pysnym úsmevom.. Mala sto chutí odísť. Tento rozhovor bol jednoznačne najhorší rozhovor v jej živote..*

Nejspíš. *Ušklíbne se a nezapomene nad tím protočit očima, aby dal dívce na jevo, jak ho vytáčí.* Byl bych radši, kdybyste mi to řekla, ale fajn, nechte si to. *Pokýve hlavou a nad její další odpovědí si musí povzechnout.* MYslel jsem to tak, co byste se snažila změnita ne co dělala. *Povzdechne si a následně se podívá na své hodinky, kde když uvidí čas, musí se úlevně usmát.* Bohužel, náš čas vypršel. Rád jsem vás poznal, těším se na další setkání. *Poví a z místnosti ji vyprovodí pohledem.* /bože, za co jsem si tohle vysloužil? takovýhle krávy neměl ani táta určitě/

*Nechyběla zatím na žádné akce a dneska se svou absencí na nich nehodlá začínat. Vždycky se na ně těší, protože přes týden se toho tolik neděje ani účastnice tak často nepotkává. Máma jí vyprávěla, že si tu udělala dost kamarádek, ale ona zatím nic moc. No.. pár jich je, ale kdyby si byla bližší s více z nich nevadilo by jí to. Nicméně dneska se koná pyžamová párty, jejíchž dresscode je asi jasný - pyžamo. Ona si vzala krémové, které je složeno ze šortek a tílka, na obojím je ještě krajka. ve stejném stylu má i teplé ponožky, které si vzala místo papučí. Má i malé náušnice, které se perfektně hodí ke krajce. Líčení jen světlé ve krémové barvě a stejně tak i nalakované nehty. Vlasy má v jakémsi jednodušším culíku, pokud se to tak dá nazvat. *

*Dneska na ultrazvuku poprvé viděla svého drobka a ještě pořád je z toho docela dojatá. Přijde jí to jako něco naprosto neskutečného, ale o tom, že je to reálné svědčí už i jenom její bříško, které od minulého týdne opět o něco povyrostlo a momentálně už se nedá zas tak lehce zamaskovat. Na sobě má šedé pyžamo skládající se z tílka a kraťasů a přes ramena má ještě přehozený svetr, aby jí nebyla zima. Taky ten svetr maskuje fakt, že byla líná si brát podprsenku, protože díky těhotenství jí prsa o dost povyrostly a jsou docela dost citlivá, takže takhle je to pro ní nejpohodlnější. Dorazí do malého salonku, kde se večírek koná a nejdřív si ze stolu s občerstvením ukradne sklenici džusu a pak se vydá okupovat jeden z polštářů na zemi, kde začne džus upíjet a sledovat nově příchozí na akci.*