Soukromé lázně

Tobě. Co kdybych taky začal dělat takový obličeje? *Zamrká na ni, přičemž ohrne spodní ret a pokusí se taky o nějaké ty psí oči.* Není, je to nádherný jméno. *Pokrčí rameny a potom se zasměje a přikývne.* Dobře, takže až na chodbách uvidím plakáty, že se pohřešují deky a v komnatě jich budeme mít plno, vím kde je chyba. *Uchechtne se a pokrčí rameny.* Tohle bych si nikdy nedovolil oddalovat. *Zamumlá do polibku a pak se už soustředí na její plavky, aby byly co nejrychleji dole. Když i jeho plavky jsou pryč, usměje se a vypadá, jako by chtěl říct nějakou poznámku, ale místo toho jen spokojeně vydechne. Rukama ji přejde přes stehna, přičemž ji stáhne o druhý díl plavek a rty vyhledá ty její. Potom na nic prostě nečeká a jejich těla spojí.*

*Jakmile vidí jeho psí oči, zakryje si rukou oči a obličej zaboří do jeho hrudi.* To je nefér. Ty to nesmíš používat. *Zamumlá pobaveně a potřese hlavou.* Je obyčejný. *Opáčí a po jeho dalších slovech se zasměje.* Zas tolik jich ukrást neplánuju. *Ujistí ho a pak přikývne.* To máš štěstí. *Zazubí se na něj a pak už ho začne vášnivě líbat a sundá mu plavky. Trošku otráveně se na něj podívá, když se nadechuje, jako kdyby chtěl něco říct a když jen vydechne, potřese nad ním pobaveně hlavou a pokračuje v líbání. Do polibku potichu zamručí, když cítí jeho ruce na svých stehnech a jakmile spojí jejich těla, zavzdychá jeho jméno a občas pohne svými boky proti těm jeho.*

*Zkusí to stejně, co zkoušela na něj udělat také a zazubí se, když si zakryje oči a hlavu mu zaboří do hrudi.* Žádny takový, když můžeš ty, můžu i já. Jinak by to nebylo fér.* To teda rozhodne není, nedohaduj se se mnou. *Uchechtne se a jemně nakloní hlavu na stranu.* Fakt ne jo? Máš nějaký počet jasný kolik jich plánuješ ukrást? Abych té pak mohl kdyžtak zastavit na určitým počtu. *Zasměje se, ale pak už jí oplácí vášnivé polibky. Na chvíli má chuť něco říct, ale pak jen spokojeně vydechne a nevinně pokrčí rameny. Potom ale už na nic nečeká, stáhne ji spodní díl plavek a jejich těla spojí. Začne se hned pohybovat a sem tam ji věnuje vášnivý polibek. Ruce ji přesune na boky a nepřestává ji vášnivě líbat. Když ji ucítí, že se blíží k vrcholu, do polibku nahlas vydechne a pousměje se.*

Notaaak. *Zakňučí, protože proti jeho štěněcímu pohledu je naprosto bezbranná.* Budu se dohadovat. Tohle jméno má plno lidí. Zvlášť ve Španělsku. *Ona na něm jednoduše nevidí nic zvláštního a ani nijak extra pěkného.* Myslím, že za hranicí normálnosti bude deset. *Zasměje se, když se baví o množství ukradených dek a pak už na veškeré deky zapomene a soustředí se pouze na jeho polibky a na jeho tělo. Jakmile jejich těla spojí, zavzdychá jeho jméno a když začne do jejího těla přirážet, začne vzdychat víc nahlas. Cítí jak se blíží její vyvrcholení a když přijde, skousne Claviovi spodní ret, za který ho lehce zatahá a nahlas zasténá. Pak si opře hlavu o jeho rameno a snaží se zklidnit zrychlený dech.* Miluju tě. *Vydechne a na rameno ho jemně políbí.*

*Ve psích očích pokračuje dál a pak se na ni zazubí.* Vidíš? Takhle se cítím já. *Uchechtne se a poté se neubrání protočeni očí.* Jsi jediná kterou s tímhle jménem znám.*Pokrčí rameny a zasměje se.* Dobře, tak já tě potom zastavím, aby sis z toho neudělala zábavu. *Zazubí se na ni, ale potom se už věnuje jejím rtům a jejímu tělu. Spokojeně zavrčí když mu zatahá za ret a sám zavzdychá. Poté už pomalu klidní svůj dech i přirazy až na konec jejich těla zaae rozpojí. Ruce ji položí na záda a usměje se.* Ja tebe taky, Nav. *Zamumlá potichu a přitiskne se k ní víc, aby jí nebylo i přes tu teplou vodu zima.*

Faajn. Tak já to omezím jen na nevyhnutelné situace. *Ustoupí nakonec a pak opatrně vzhlédne, jestli už s tím přestal.* Protože neznáš až tolik lidí. *Ušklíbne se pobaveně a vyplázne na něj jazyk.* Dobře. *Zazubí se na něj a pak už se soustředí jen na jeho tělo přirážejícího do jejího, dokud nedosáhne vrcholu. Pak už si položí čelo na jeho rameno a snaží se zklidnit svůj dech. Přitulí se k němu, protože se do ní začne zase dávat zima a musí nad tím už protočit očima, protože jí to začíná lézt trochu na nervy. Ne, že by jí vadilo se ke Claviovi tulit, ale to zvládne i bez pocitu zimy. Zůstává u něj přitulená a snaží se nějak ovládat menší únavu, která se o ní díky příjemné vodě a Claviově náruči, pokouší.*

Fajn, ale doufám, že těch nevyhnutelných situací bude málo. *Uchechtne a s tím pohledem přestane, ale když k němu zase vzhledne, zase štěněcí pohled nasadí.* Hej, tohle není fér. Ale jo, moc lidí neznám. *Poškrábe se na zátylku a nevinně pokrčí rameny. Když dosahne vrcholu a jejich těla rozpojí, přitulí si ji k sobě více a obličej zaboří do jejích vlasů.* Možná bychom měli jít. Aby stihli vyčistit vodu, než se sem několik rozhodne přijít.*Zasměje se a trošku se poodtáhne aby mohl pohled upřít na ni.* A cestou rovnou můžeme sebrat ty deky, jestli ti je zima. *Jsme se na ní více a věnuje ji polibek na čelo.* Ale jestli chceš, můžeme ještě zůstat. *Poté ji chytne jednou rukou pod nohama a druhou pod zády, aby si ji mohl vzít do náruče.*

To uvidíme časem. *Pokrčí rameny a obličej mu zase zaboří do hrudi, když vidí, že se štěněcím pohledem pokračuje.* Až s tím přestaneš, dej mi vědět. *Oznámí mu, protože do té doby plánuje zůstat takhle, aby na něj neviděla.* Tak vidíš. *Zazubí se na něj a pak už se soustředí jenom na jeho tělo a na slova naprosto zapomene, dokud nedosáhne vrcholu.* Tak to tu kdyžtak na chvíli zavřou. *Zasměje se potichu do jeho ramene a pak k němu vzhlédne modrý jiskřící pohled a pousměje se na něj.* To nezní úplně špatně. *Uzná a zamilovaně se usměje, když jí políbí na čelo. Potichu vyjekne, když jí vezme do náruče, protože to nečekala a ruce mu omotá okolo krku.* To mě plánuješ vážně nést? Vždyť si ublížíš. *Koukne na něj starostlivým pohledem, protože nechce, aby měl kvůli ní ještě kýlu.*

Ale mě to bavíí. *Pokrčí pobaveně rameny, ale nakonec s tím přestane, přece nechce, aby se na něj ani jednou nekoukla.* Už můžeš, už se tvářím normálně. *Uchechtne se a poté protočí očima.* To není fér. Ale stejně si myslím, že máš hezký jméno a má ho málo lidí. *Pokrčí rameny, ale pak se už soustředí na její tělo. Poté se usměje a zasměje se.* Budou muset. *Poté na ni mrkne a zase se zasměje.* Fajn, jdeme pro deky. *Uchechtne se a pak si ji chytne tak, aby si ji mohl vzít do náruče.* Až se oblečeš. *Zazubí se, jelikož nechve aby ji tahle lidi viděli, protože tenhle pohled je přece jen a jen jeho. Pak ji vynese ven z vody a zas ji nechá se postavit. Následně se natáhne pro ručník, utře se a pak se obleče a čeká než se obleče i ona.*

Ale mě ne. *Zamručí do jeho hrudi.* A já jsem pro tebe přece důležitá, ne? *Zkusí vyjednávací metodu a pak opatrně zvedne pohled, aby se ujistila, že už štěněčí pohled nedělá.* Fajn, paličáku. Ale tím pádem máš hezký jméno i ty. *Odmítne se už dál dohadovat, protože v paličatosti jí Clavio rozhodně převyšuje.* Zbytek paláce to nějak přežije. *Uchechtne se a pak uzná, že krádež dek nezní vůbec špatně. Rozhodně ale nesouhlasí s tím, aby jí celou cestu nesl. Nechce, aby si ublížil a ona není nejlehčí.* Ještě abych šla takhle. *Zasměje se a pak se utře do ručníku a obleče. Jakmile je oblečená, ručník si přehodí přes předloktí a koukne se na něj.* Žádný nošení. Nechci, aby sis ublížil. *Řekne mu s tónem a pohledem, který nepřipouští námitky a pak se na něj usměje a spolu s ním opustí lázně a vydá se do komnaty, kde se okamžitě převleče do pyžama, zabalí do několika dek a přitulí se k němu.*

*Poraženecky si povzdechne a pak ten psí pohled nakonec přestane dělat.* Tohle je vydíraní. *Poví pobaveně a poté nezapomene protočit pobaveně očima.* Nejsem paličák. A fajn. *Pokrčí rameny a taky se uchechtne.* Bude muset, co jim jinýho zbyde dělat? *Následně si ji vezme do náruče a nejradši by ji nesl i cestou do komnaty, ale spokojí se i s tímhle vynešením z vody.* Takhle bych tě ani nenechal jít. *Zazubí se na ní a potom se usměje.* Dobře, kdo se má s tebou dohadovat? *Uchechtne se a zavrtí pobaveně hlavou, načež s ní vyjde z lázní a dojde až do komnaty, kde se taky převleče a s úsměvem rogo nejšťastnějšího člověka na planetě si ji k sobě přitáhne co nejvíc to jde.*

Tyto malé, soukromé lázně se nachází v podzemí paláce. Přístup mají pouze členové královské rodiny a na požádání i zahraniční hosté. V nabídce je vířivka, sauna, ruce šikovných masérů a osvěžující voda.

*Když už ji musel požádat o ruku před tolika lidmi a předtím musela odsoudit rebela ke dvaceti letům vězení, rozhodnul se pro Christophine zařídit ještě jedno překvapení. Kormě normálních lázní má královská rodina ještě jedny a ty využívají jen o ni. Jsou o dost menší, aby taky ne, když jsou jen pro pár lidí. Nehrozí ale, že sem někdo přijde, o což mu přesně jde. Chce pro ně trochu soukromí. Rodiče mu pohlídají Maxwella jak slíbili.* Zavři oči. *Zašeptá jí do ucha. Následně otevře dveře a navede ji pomalu dovnitř. V lázních jsou svíčky a několik okvětních lístků. Samozřejmě nechybí ani menší občerstvení, včetně vína a taky jen obyčejné ochucené vody, kdyby se Christophine nechtěla opíjet, což by byla škoda, protože se minule dost bavil.* A už je můžeš otevřít. *Řekne s úsměvem.* Máš tu plavky, kdybys nechtěla do vody v normálním spodním prádle.. nebo nahá.

*Nechce to dát najevo, ale cítí se vnitřně trochu unavená. Byl to náročný den, všechno to stresování s tribunálem a následně dostala na starost dost přísný rozsudek. A nakonec žádost o ruku. Ta ji zanechala maximálně šťastnou, ale stále musela myslet na všechny ty lidi. Jednoduše toužila jen po jeho společnosti, možná Maxe a troše času jen pro ně. Čekala, že půjdou do komnaty, ale místo toho ji vede jinam. Nakonec jí řekne, aby dokonce zavřela oči.* Dobře, dobře, mám je zavřené. *Ujistí ho pobaveně, když onen příkaz vykoná. Nechá ho dovést ji těch pár zbylých kroků. Jen doufá, že je opatrný a ona si tak nenarazí nos o stěnu. Zhluboka se nadechne hutného vzduchu. Je tu taky tepleji. Ale myslela, že ji vedl směrem dolů, čekala by tu spíše chlad. Otevře oči, jakmile ji vyzve a zvědavě se rozhlédne.* Ah... *Vydechne překvapeně a potěšeně se pousměje. Xavier to očividně vzal s tím rozmazlováním doopravdy vážně. V hrdle se jí utvoří knedlík, jak ji znovu zasáhne dojetí, ale nehodlá teď brečet jako citlivka.* Perfektní... *Vydechne a otočí se zpět k němu, načež ho krátce vděčně políbí. Na začátku by se při jeho slovech možná červenala, ale teď si jen pobaveně odfrkne a otočí se k němu zády.* Zip prosím. *Zabrouká pobaveně. Ráda se těch šatů zbaví. Preferovala nějaké více prosté než byly tyhle objemné róby. Následně je nechá spadnout k zemi a vystoupí z nich. Sama si pak vytáhne z vlasů ozdobné pinetky, aby jí vlasy mohly volně spadnout na záda. V klidu a možná schválně trochu pomalu si sundá podprsenku bez ramínek a následně kalhotky, načež zamíří do vody. Hladinu má teprve u kolenou, když se na něj ještě otočí s rozverným úsměvem, aby měl dobrý výhled.* Bude ti to trvat dlouho? *Zeptá se ho nevinně, když za ní zaostává, načež sejde poslední dva schůdky a ponoří se do příjemně teplé vody. Fajn, možná si trochu víc troufá, jelikož je jí absolutně jasné, že sem nikdo nepřijde, když to tu Xavier nechal takhle nachystat, ale i tak si to užívá.* I když bys možná mohl vzít to víno... *Uzná nahlas a líně přejíždí jeho tělo pohledem. Vážně nebylo fér, že byl takhle atraktivní. Patřil mezi vysoké muže, ostře řezaná tvář by mohla vévodit módním časopisům, díky všemu tomu cvičení byl navíc i dobře osvalený, hlavně ono ikonické V svažující se podél pánevní kosti na konvi vypracovaného břicha až k podbřišku ji vždy svádělo k tomu koukat se někam, kam to nebylo úplně vhodné. Ale teď už byl oficiálně její SNOUBENEC, kdo jiný by měl právo ho takhle očumovat?* /Snad jen jeho manželka./ *Pomyslí si pobaveně.*

*Vyzve ji, aby zavřela oči a když to udělá, dovede ji dovnitř lázní, kde je několik svíček a květin. Chtěl pro ni něco romantického a našel i na internetu, že chlapi obyčejně takhle připravují společnou koupel, například. A on se to rozhodnul povýšit na vyšší level. Potěšeně se usměje, když řekne, že je to perfektní a oplatí jí polibek.* Pro mou snoubenku jen to nejlepší./A za týden už manželku./ *Čeká, že se bude chtít jít převléknout, ale překvapí ho, když po něm chce, aby jí rozepnul šatu. No, ale nestěžuje si. Kdyby ano, pravděpodobně by to nebyl on, ale jen mimozemšťan s jeho tváří, či by prodělal nějaký silný, al velice silný otřes mozku. Rozepne ji zip a přitom í pohladí po odhalené kůži. Sleduje ji, jak vyleze z těch šatů a sundává si ze sebe šperky a několik dalších věcí. Nemůže z ní spustit zrak a proto tak nějak pozapomene na to, že by se měl taky svléknout. Až když na něj promluví, vzpamatuje s a pobaveně se usměje.* Hned budu u tebe. Sundá ze sebe to sako, kravatu a rychle rozepne knoflíčky od košile. Kalhoty ze sebe shodí taky rychle a stejně tak v boxerky. Mrkne na ni a vezme víno, i společně se dvěma skleničkami. Za chvilku se už k ní připojí do vody a nalije víno do obou skleniček.* Tak na nás? *Navrhne přípitek s úsměvem na tváři. Přiťukne si s ní a trochu se napije. Nelíbí se mu jak je od něj daleko.. Jen sedí vedle, ale tak to je jedno. Dokud nesedí na jeho klíně, kam si ji přitáhne, tak je to špatně. Políbí jí na rty, polibky se přemístí přes čelist, až na její krk a pak jí políbí odhalené rameno.* Konečně moje snoubenka. *Vydechne spokojeně.* Ode dneška žádné odcházení z mojí, komnaty. Teď už to bude vlastně naše komnata. I když po svatbě se přemístíme do větší, abychom měli větší místo na všechny naše věci, dělá se to tak vždycky.

*Xavier se kvůli ní rozhodně překonává. Nehodlala si ale ani v nejmenším stěžovat. Ačkoliv se tvářila pragmaticky a byla skromná, dřímala v ní romantická duše a tohle pro ni bylo jako balzám.* Snoubenka. To zní skvěle. *Zajiskří jí v očích. Ten titul si bude moct užívat ale jen týden. Nechá ho rozepnout jí šaty a spokojeně vydechne, když ji pohladí podél páteře. Svléká se však dále, přeci jen už ji nahou viděl a tady jsou sami, neměla důvod mu upírat pohled, který měl tak rád.* To si myslím, neměl bys svou snoubenku nechávat čekat. *Zabrouká pobaveně a ponoří se do vody, načež se usadí u kraje a sleduje pro změnu na oplátku jeho.* Na nás. *Přikývne a přiťukne si s ním, načež si odpije. Víno je sladké, jak má ráda, a tak spokojeně přimhouří oči. Málem však víno rozlije, když ji vezme v pase a přitáhne si ji na klín. Rozesměje ji tím, ale smích zanikne v jeho polibku, který mu brzy oplatí, přestože se stále trochu usmívá. Dech se jí mírně zrychlí, když ji líbá dále podél čelisti, na krk kde díky horku a vodě už makeup ani zdaleka nezakrývá všechny značky, které jí od minula zanechat až na rameno.* Žádné odcházení. *Zazubí se. Znělo to úžasně. Každou noc usínat v jeho náruči. Narovná se a pobaveně na něj pohlédne, načež si znovu odpije ze sklenice. Snaží se ignorovat fakt, že jsou oba nazí, a jak moc příjemné je cítit jeho tělo oproti tomu svému.* Větší komnatu rozhodně budeme potřebovat. I kvůli Maxovi. A kdo ví později, až přijdou další děti. *Zhodnotí to zamyšleně.* Za pět let. *Dodá urychleně, když si všimne jeho pohledu a schválně si protektivně položí ruku na břicho, vzhledem k všem těm vtípkům, že s jejich aktivitou budou mít dědice brzy. Potřese hlavou a obejme ho kolem krku, načež se skloní a znovu ho láskyplně políbí.* Miluju tě tak moc, až mám občas pocit, že necítím nic jinýho. To nemůže být zdravý. *Povzdechne si, zatímco mu rty přejede po tváři až k uchu.* A nemůžu se dočkat, až si tě vezmu. Měli bychom utéct už dnes v noci a vzít se tajně. *Navrhne mu šibalsky šeptem do ucha. Nemyslí to samozřejmě vážně, ale představa je to vtipná a hezká zároveň.*

Brzy manželka a svoje příjmení Meawos vyměníš za Schreave. Christophine Charlotte Schreave, princezna Illey a moje manželka. *Zazubí se na ni Podle něj je to naprosto dokonalé. Rozepne jí šaty a podél páteře jí jemně hřbetem ruky pohladí. Využívá vždycky každou možnost, kdy se jí může dotknout.* Ta krás mé snoubenky mě natolik ohromila, že jsem z ní nemohl spustit oči. Pokud nechce takhle čekat, měla by na sobě nosit pytel od brambor.. A stejně by mi tak připadala absolutně nádherná.* Řekne jí s úsměvem, ale už nemešká a rychle se svlékne, popadne víno a skleničky a už je u ní ve vodě, kde jim víno do sklenic nalije a navrhne přípitek. Napije se trochu a hned sklenici položí vedle vířivky. Chce mít u sebe Christophine tak blízko jak je jen možné, takže si ji posadí na klín. Taky jí políbí a prolíbá si cestičku až k jejímu rameno, o které se čele opře. Nadzvedne bočí, když tak rychle zmíní další děti.* Už jsem si říkal, jestli mi nechceš tímhle něco naznačit. *Děti budou muset mít, on sám je s ní mít chce, ale jak řekla ona, pár let na to klidně počká.* Ale máš pravdu, více místa bude potřeba.. Taky jsem řekl, že v naší komnatě nebude moct chybět kávovar. *Ten tam zařídil jen kvůli ní.* Taky tě miluju, strašně moc. Nedovedu si bez tebe představit svůj život.. Proto mě ten tvůj vtípek hodně vyděsil. Málem jsi mě musela oživovat s infarktem. *Uchechtne se. Teď už mu do smíchu z toho je, ale v tu chvíli by se v něm krve nedořezal.* Pokud chceš, klidě můžeme, ale obávám se, že obřadu pro veřejnost se nevyhneme.. *Sám by nebyl proti, aby u toho bylo méně lidí, jen rodina a přátelé, ale to hot patří ke královskému životu. Mají jen málo soukromí, všichni o nich vědí prakticky všechno.*

Aaah, to je příšerně dlouhý. *Pokroutí rádoby nespokojeně hlavou, ale škubou jí u toho koutky.* /Zní to vlastně ale celkem hezky./ *Pomalu si na to zvyká. Trochu provokuje tím, že se svlékne, ale je to lepší, než se převlékat do plavek, které by z ní stejně pravděpodobně později sundával.* To bych svému snoubenci, skoro manželovi, přeci nemohla udělat. Vím, jak moc rád mě vídá nahou. *Uculí se. Připije si s ním a málem víno rozlije, když si ji k sobě přitáhne. Je těžké se soustředit na jeho slova, když ji takhle líbá, ale alespoň se o to pokouší.* Ani náhodou. *Zavrtí rázně hlavou.* /Max nám zatím bohatě stačí./ *Ne, že by nechtěla vlastní, ale vždycky s tím počítala několik let počkat. Překvapeně zamrká a zatváří se opravdu dojatě.* Kávovar, sakra, já tě tak miluju. /A ten kávovar už teď taky. Usnadní to tolik věcí./ *Znovu se rozesměje, když zmíní, jak ho “odmítla”.* Promiň, nešlo tomu odolat, ty mě taky věčně škádlíš. *Lehounce ho kousne do lalůčku.* A měl jsi vědět, že bych tě neodmítla. Jsi láska mého života, víš? *Vydechne. Zní to jako klišé, ale ona si tím je dost jistá. Neví, zda věří na pravou lásku, ale minimálně na tu osudovou ano a tahle je její.* Hmm, dnes už se mi nikam nechce, raději bych se muchlovala se svým snoubencem v lázních, to mi zní jako skvělý plán. *Navrhne a dopije sklenku, kterou následně opatrně odloží.* Asi si vyberu Gretch jako družičku. A Kace by mohl být druhá. *Zasměje se.* Aspoň jednomu z vás bych tak mohla dát růžovou mašličku. *Nevinně zamrká.*

Však jen počkej, až ti budu říkat Její Veličenstvo, Christophine Chartlotte Schreave, královna Illey. To je teprve dlouhé. *Uchechtne se. Když někam přijedou na návštěvu do zahraničí, většinou se takhle představují a je to vždycky strašně zdlouhavé.* Co je pravda. Dost pravděpodobně by ten pytel stejně brzy skončil na zemi, abych tě viděl v celé tvé kráse a mohl obdivovat každou tvoji křivku. *A že jich má dostatek. Když ji už má u sebe na klíně, spokojeně se usmívá. Trochu ho tedy zarazí, jak zmíní děti a přestože rychle dodá, že až tak za pět let by mohli mít svoje, poškádlit jí trochu musí.* Dobře, dobře.. Nicméně, kdyby se to stalo někdy náhodně, neplánovaně, Schreave jsou v tomhle docela výkonní.. Tak mi to hlavně řekni šetrně a ne někdy uprostřed akce, abych se udávil vínem při přípitku nebo tak. Na mě musíš klidně. A taky je lepší to říct zřetelně, protože náznaky hrozí, že nepochopím. *Pokud by mu dala malé ponožky nebo bodyčko pro miminko, asi by to komentoval se slovy "Nevím jak do toho Maxwella narveme ale je to hezký". * Slíbil jsem ti přece, že tě budu rozmazlovat a podobnými věcmi co nejčastěji těšit. *Svůj slib hodlá dodržet.* Ale tohle bylo docela hnusný. *Uchechtne se.* I tak mě to docela vyděsilo. *Pokrčí rameny.* Jsem pro. Muchlovat se v lázních a pak se nějak dopotácet do naší komnaty. I když nevím jak, protože se mi tě pouštět nechce. *Aby svá slova podpořil, přitáhne si ji ještě blíže k sobě, pokud je to tedy možné a pohladí jí po tváři.* Jsem rád, že jste s Gretchen kamarádky. Bylo by docela blbý, kdybyste s nerozuměly, když tu zůstane i teď. *Možná se trochu bál, že by mohla Christophine žárlit? Ale s Gretchen je skutečně jen kamarád. Má ji rád, ale jen jako kamarádku a nic více.* Já s růžovou mašlí nebo Kace? Hmm.. raději obětuju jeho.. Pak si ho udobřím nějakým pamlskem.

*Nad tím se doopravdy ušklíbne.* Pane jo, ale pro tebe budu láska ve všední dny, miláček o víkendu, zlato když flirtuješ a má drahá při zvláštních příležitostech, abys všechny ty formality vyvážil. *Rozhodne za něj.* Právě. A navíc obdivuješ moje křivky dost často. A detailně, očima, rukama i dalšíma moc užitečnými částmi tvého těla. *Poškádlí ho. Lehounce se zamračí.* Žádný náhodně ani neplánovaně nebude. *Sešpulí uraženě rty.* /Max jako překvápko stačil./ Ale neboj, moje případné těhotenství ti v daleké budoucnosti oznámím přímo. Nejlíp ještě doložím těhotenský test, lékařskou zprávu a pro jistotu ultrazvuk, abys to měl všechno jasně pohromadě. *Vymyslí to a vesele se na něj usměje.* /Díky bohu, že to ale nemusíme řešit teď./ Já vím, já vím. *Opře si čelo o to jeho.* Ale i tak je to moc hezký. Když jsem tě potkala, nemyslela jsem si, že mě budeš dělat tak hrozně moc šťastnou. Říkala jsem si, že vypadáš jako jedna velká sexy kupa problémů, do kterých se rozhodně nechci namočit. *Přizná se s úsměvem a natiskne se k němu.* No a teď v tom plavu. *Doslova vzhledem k tomu, že jsou ve vodě, ale kupodivu jen náhodná shoda slov. Ramena se jí znovu otřesou potlačovaným smíchem.* Promiiiň, tohle mi taky budeš předhazovat, co? *Dloubne ho hravě do žeber, aby přestal být uražený, přestože si je jistá, že to jen hraje, jinak by se tomu nesmál.* Dopotácet? *Zeptá se zvědavě.* Proč dopotácet? Protože budeme opilí, anebo k tomu muchlování hodláš přidat i náročnější činnosti, po kterých sotva půjdu po svých? *Zkusí si to tipnout. Trošku už ho zná. Ještě by možná čekala důvod, protože odsud možná odejdou v klidu, ale o to nedočkavější budou a začnou se líbat ještě na chodbě, tudíž do komnaty vpadnou v zásadě poslepu. Nechá se přitáhnout ještě blíže, nyní mezi nimi moc volného prostoru nezbývá, ale jí to vážně nevadí. Šťastně vydechne, když ji pohladí po tváři.* Pokud po ní nebudeš pokukovat a už ji nikdy nepolíbíš, budu v pohodě. *Ujistí ho a podezřívavě přimhouří oči. Ví, že to Gretch dostala úkolem, ale i tak rozhodně nechce, aby se podobná věc znovu stala. S nikým, nejen s Gretchen samozřejmě.* Pokud ji chceš taky, nějakou ti seženu. *Poškádlí ho.* Vůbec nechápu, co máš proti růžové... *Políbí ho pod ucho.* Mohla bych si pod šaty vzít nějaký moc hezký růžový komplet, krajky a podvazky k tomu, hmm, to by se ti taky nelíbilo? *Utahuje si z něj.*

Dneska je sobota.. takže jak si přeješ, miláčku. *Uchechtne se.*/Zasnoubení jsme jen chvilku a už mi říká, co mám říkat.. ta se nezdá./*Proběhne mu pobaveně hlavou.* Je to jedna z mých nejoblíbenějších činností, možná ta úplně nejoblíbenější. *Nemůže se mu divit. Je nádherná. Sám si stojí za tím, že nikdy neviděl krásnější ženu, než je ona.*Jo, to by bylo nejlepší. A ještě si přede mnou můžeš chroupat okurky, který budeš namáčet do čokolády, to by mi taky mohlo dopomoct k tomu, abych pochopil, o co tady jde. *Je ale dobře, že je realistka a raději mu dá takhle všechno dohromady. Náznaky mu nepomůžou.* Jedna velká sexy kupa problémů? Díky, to mi lichotí. *Pobaveně se na ni zazubí.*Jistěže budu. Znáš mě přece už docela dlouho, aby ti tohle bylo naprosto jasný. *A kromě toho, že jí to bude dlouho předhazovat, tak jí to hodlá i oplatit.*Tak trochu od každého? *Aby podpořil svá slova, vezme si sklenku vína a dopije ji, načež se nakloní k jejímu rameni, odkud jí odhrne vlasy a políbí jí tam. Prolíbá si cestičku až k jejímu krku, kde ji lehce skousne. Vážně ho těší, že si Christophine a Gretchen rozumí. Má ji rád, ale pouze jako kamarádku, které chce tím, že bude bydlet tady v paláci pomoct. Na jejich polibek upřímně úplně zapomněl a jen se nad tím uchechtne.* Neboj, už nikdy jindy nepolíbím nikoho jiného, než tebe. Teda nepočítaje dávání pus na dobrou noc Maxwellovi a našim dalším budoucím dětem a případně polibky na tvář při přání k narozeninám v rodině. ¨*To ej normální a i ona mu to snad odpustí, ne?* Ne, já se bez ní obejdu. *Řekne kvapně, jelikož po tom, mít růžovou mašličku ve vlasech doopravdy netouží.* To by se mi líbilo! Nemám nic proti růžové.. když ji na sobě nemám já. Ty bys podle mě v růžovém kompletu s podvazkama a krajkama vypadala dokonale a klidně můžeme společně nějaký zítra sehnat.

*Ještě chtěla dodat, že protesty nepřichází v úvahu, ale on se s ní ani nehádá. Nějak nevěří, že mu to vydrží po celou dobu manželství, nejspíše se budou dohadovat často, tak alespoň tohle dostala zdarma.* Všimla jsem si. *Poví mu s náznakem škádlení v hlase a rozhodne se mu trochu zavrtět v klíně.* Občas je vážně těžké si nevšimnout, jak moc máš tuhle činnost rád. *Zamrká nevinně. Ona ho zase ráda provokovala. A dost možná by to taky zařadila mezi prvních pět nejoblíbenějších činností.* Ble, ani nápad. Doufám, že těmhle chutím se vyhnu. *Otřese se nad tou představou. Pořád nedokáže pochopit, jak tohle může vážně někdo jíst. Za tu narcistickou poznámku si vyslouží drobnou ránu do ramene a rádoby uražený pohled.* /Arogantní jsem zapomněla dodat./ Bohužel, ale pořád lepší než má opilost. *Zhodnotí to.* Opravdu? Máš to až takhle promyšlené, já věděla, že ta romantika nebude jen tak. *Usměje se vítězně, ale vzápětí slastně mhouří oči, když ji líbá na rameno a krk. Trhaně vydechne, když citlivou kůži stiskne zuby a dá jí velkou práci, aby tomu svádění okamžitě nepodlehla a nepostarala se o to, že odsud budou odcházet příjemně vyčerpaní díky všem těm nemravným věcem, které ji při jeho provokování napadaly.* To nepočítám. Ale jinak si tyhle rty zabírám pro sebe. *Přejede mu přes ně ukazováčkem. Sama doufala, že mu dokáže být tím, co potřebuje, aby nemusel nikdy pokukovat po jiných.* No, kdybys změnil názor... *Posmívá se mu. Jeho vehementní následné obraně se však musí zasmát.* Ani nápad. Leda nějaký objednat. Jít ty se mnou nakupovat spodní prádlo, skončím s doživotní zásobou a ještě si to se mnou rozdáš v kabince. *Zavrtí lehce hlavou.* /Stačí že terorizujeme palác, nemusíme ještě i město./ Ale neboj... *Sladce ho políbí a drobně potáhne za spodní ret.* Vyberu si nějaké moc hezké prádlo, budu se přeci muset začít starat o to, aby můj manžel byl spokojený...

Hmm.. Ale vážně trochu lituju ostatní lidi, kteří žijí v paláci. Ode dneška jsi oficiálně moje snoubenka, vítězka Selekce a já hodlám pěkně využít toho, že se už vůbec nemusíme krotit.. *Zablýskne se mu v očích a rty se mu roztáhnou do úsměvu. Pravděpodobně ji několik následujících dní sotva pustí z komnaty a vydechnout si bude moct jen když bude mít třeba porady a nebo muset vyplnit pár papírů. Ale to se asi zase zaměstná díky Maxwellovi.* Uvidíme.. Ale neboj, až ten čas nastane, já u tebe budu, abych ti klidně ve tři ráno skočil do kuchyně pro rybu s čokoládou a zmrzlinu. *Slíbí jí s úsměvem. Těší se na jejich společný budoucí život. Neřekl by, že někdy bude tak nadšený z představy svatby, ale na tu s Christophine se nemůže dočkat. Pobaveně se zasměje, načež si prolíbá cestičku až k jejímu krku, kde jí zuby lehce skousne tenkou kůži. * Miluju to jak trhaně vzdycháš a sténáš. Jsou to ty nejkrásnější zvuky, jaké jsem kdy slyšel. *Zamumlá jí do krku.* Neboj, už jsou jen tvoje. *Schválně vezme její ruku, políbí jí na ukazováček, hřbet ruky a pak i zápěstí.* Přece jen mě už dost dobře znáš.. Ale tak co? Aspoň bych se nemusel krotit a vždycky všechno opatrně z tebe svlékat, ale rovnou roztrhnout a zahodit.. *Pokrčí rameny a samozřejmě zamrká jako naprosté neviňátko.* Tvůj manžel je pro to, abys v soukromí neměla žádné spodní prádlo.. nejlépe žádné oblečení. Podle mě si ani na naše líbánky nemusíme brát plavky. Vystačíš si s jedněmi šatami na odlety a s druhými na přílet zpět..

Znamená to, že dnes budeme pořádně hlasití? *Pozvedne obočí, protože ví přesně, na co naráží. Ona se nejvíc těší na to, že už nebude muset odcházet z jeho komnaty, doteď tak jednala, aby se neroznesly řeči, ale teď už to mohlo být všem jedno.* Nevím, zda být víc dojatá nebo znechucená. *Pokroutí nevěřícně hlavou.* /Ryba s čokoládou? Brr./ *Vážně bude muset těhotenství co nejdéle odkládat, už jen pro dobro svého trávícího traktu. A zatím jí to nevadilo. Měla Xaviera a Maxe k tomu. Chtěla si všechno vychutnat. Těšila se na všechno, co jim život nachystal, i když to nebude vždy jen něco hezkého. Oni dva si poradí, tvrdohlaví na to byli dost. Následně se ale musí dost snažit, aby udržela pozornost.* To... mnoho vysvětluje.. *Hlavně to, proč je z ní mámí tak často. Fascinovaně ho sleduje, když ji políbí na ukazováček a ruku, skončí na zápěstí, kde může postřehnout její zrychlený tep. Nebyla si jistá, zda ho chce spíše pevně obejmout a šťastně zulíbat, anebo si zrealizovat mnohem necudnější představy, které v ní vyvolává.* Nebudeš trhat moje pěkné značkové prádlo, na to ani nemysli... *Zaškubou jí opětovně koutky.* To už spíš zařídím to druhé. Měla bych na tebe každý večer, až skončíš s prací, čekat nahá v posteli, hm? *Poškádlí ho.* Ještě bych se ti okoukala, člověk tě musí trochu napínat. Svlékáš mě přeci taky rád... alespoň se u toho vždycky tváříš jako dítě, co si rozbaluje vánoční dárek. *Zhodnotí to a krátce ho políbí. Ne, že by nechtěla polibek prodloužit, ale vždycky, když tohle jeden z nich udělá, věci vyeskalují hrozně rychle. Zajímalo by ji, zda to mají všechny páry podobně, anebo jsou jen oni jako ty příslovečné magnety.*