Zahrady paláce

*Řekne jí, že jí doopravdy nemusí být líto toho, co si doma prožila. Ona je na to zvyklá a už jí to ani nepřekvapuje. Pro ní je spíše nezvyk vídat šťastné rodiny plné lásky. Když pak Shaye řekne, že u nich je vždycky vítána, překvapeně se na ní podívá a pak poslouchá její slova a nemůže tomu uvěřit.* Shaye ... já ... děkuju. Ani nevíš, jak jsem ti za takovou nabídku vděčná, ale ... nechci nijak otravovat. *Snaží se ovládnout slzy vděčnosti, které by se nejraději dostaly do jejích očí. Není zvyklá, že by se k ní někdo choval takhle mile, natož, aby jí někdo nabídl, že pokud bude chtít nebo potřebovat, může k němu přijet.* /A navíc si o tátu dělam už tak dost starostí.. Snad zaplatil všechno z peněz za Selekci a už nám nehrozí exekuce./ *Má o svého tátu doopravdy strach, i přesto, co všechno jí udělal.*

*Pousměje se na něj a když to udělá i Jasper, její úsměv se ještě rozšíří. Řekne, že mu dá ještě jednu šanci. Ale vážně poslední, ještě jednou udělá blbost a pozná, že se mu prostě nedá věřit. Chytne jej za ruku a jemně mu ji stiskne. Řekne, že ho miluje a po jeho slovech je skutečně šťastná.*/Snad to už tentokrát vydrží../*Zadoufá. Nechá ho, aby ji vzal okolo pasu a posadil si ji na klín. Když si do jejích vlasů zaboří obličej, dá mu ruce za krk, aby si ho přitáhla ještě blíže k sobě.*Bude to v pořádku, neboj.*Pohladí ho po vlasech. Přikývne.*Jo, to bych ti radila.*Řekne trochu pobaveným tónem. Když vidí, jak se od ní trochu odtáhl a nervózně sklopil pohled nadzvedne obočí. Jednu ruku mu položí na tvář a donutí ho, aby se na ni podíval.*Když nejsem s tebou a neusínám v tvém náručí, nemůžu pořádně spát.*Přizná.*A chybíš mi, strašně moc. Chci být s tebou, co nejvíc to jde, takže se ráda vrátím.*Ujistí jej a skloní se, aby ho mohla políbit na rty.*

*rekne ji, že je jí líto to, co jí dělal její otec. Pak ji napadne, že by klidně mohla bydlet u nich. Ví, že by to nikomu nevadilo a taky ví, že to co říká je celkem blbost, ale je jí to jedno. Po jejích slovech se jen pousměje* Nikoho bys neotravovala. Babička by byla ráda, tátovi s dědou by to taky nevadilo. A já bych byla taky moc ráda, ale je to tvoje rozhodnutí. Jenom chci, abys věděla že by to nikomu nevadilo a všichni by byli jenom rádi.*řekne s úsměvem a když vidí, že se jí oči zaplnili slzami, váhavě ji jemně obejme. Ví, že Khione není na tohle zvyklá, tak se hned zase odtáhne. Nechce aby se cítila nepříjemně.*

*Opře si hlavu o jedno jeho rameno a usměje se, když si ji za pas přitáhne blíže k sobě a drží si ji tak u sebe. Tohle se jí líbí a klidně by takhle zůstala už navždycky. Když se jí zeptá, jak se měla, řekne, že jí chyběl. Je to pravda. Sice se neviděli jen pár dní, ale jí to přijde jako snad celá věčnost. Zeptá se, jak se měl on a po jeho slovech se na něj zamilovaně usměje. Sama se k němu více natáhne, aby mu oplatila polibek. Zeptá se, jestli by po dnešku nechtěl jít zase k ní do komnaty a nebo klidně k němu. Jí je to jedno, hlavně když bude u něj, v jeho náručí usínat. Po jeho slovech je celkem překvapená, ale tahle myšlenka ji nadchne.*Já.. bych moc ráda, kdyby některá z těch komnat byla naše.*Chci být s tebou co nejvíce a takhle to bude úžasný. Jestli ti to teda nevadí. Ale jinak by jsi to asi nenavrhoval..*Uchechtne se.*A jaká to bude? Protože mě je to upřímně úplně jedno.*Nezáleží jí, kde budou, hlavně že budou spolu.*

*To že je u něj v objetí jí uklidňuje, jak jen to v ten moment je možné. Přesně tohle po tom týdnu plném strachu a nevědomosti, z toho jestli se skutečně probudí, potřebuje. Vědět, že je v pořádku a nic co by se nedalo časem vyřešit mu není.  Takhle blízko, slyší tlukot jeho srdce, cítí jeho vůni, až teď si uvědomí jak moc jí vlastně chyběl. Krátce zamrká když se mu podívá do očí a lehce se zachvěje při jeho pohlazení, které jí vykouzlí na tváři úsměv.*Nedokážu spát, ve své komnatě se sama bojím.*Přizná nakonec s nejistým hlasem a povzdychnutím, nemá smysl to tajit. Stejně by asi sám přišel na to, že skoro vůbec nesmí, že to nedokáže. Potom se podívá stejným směrem než nakloní hlavu na stranu.*A vybereš mi něco?*Nevinně zamrká a uculí se nad tím s tím, že přikývne. Jídlo nezní nikdy jako špatný nápad.*

*Obejme Charity okolo pasu, aby si jí mohl posadit na klín a zabořit obličej do jejích vlasů. I přes její ujištění moc dobře ví, že mezi ním a jeho tátou už to nikdy v pořádku nebude. Pak jí slíbí, že omezí své chování jako blbec a pak se pousměje. Odtáhne se od jejích vlasů a nervózně sklopí pohled. Pak se jí zeptá, jestli se nechce vrátit k němu do komnaty, ale hned dodá, že pochopí, když nebude chtít. Nakonec je její rukou donucen se na ní podívat a nervózně se jí dívá do očí. Po její odpovědi se šťastně usměje a oddychne si. Opětuje jí polibek, do kterého dá všechny své city, které k ní chová a to, jak mu chyběla a je naprosto ohromený chutí jejích rtů. Nechápe, jak to, že se bez ní za těch pár dnů přežil.* Taky bez tebe nemůžu spát. A ani žít. *Podívá se jí do očí, když se odtáhne. Pak jí položí ruku na břicho a pousměje se.* Bez vás. *Opraví se.*

*Obejme ji a usmívá se u toho. Nasaje vůni jejích vlasů.Pak se od ní o trochu odtáhne a pohladí jí lehce po tváři. Přitom mu na tváři hraje úsměv. Nadzvedne obočí po zmínce o komnatě.*Určitě se to zlepší, neboj, můžu ti tam nechat přinést velkého medvěda, aby tě chránil místo mě.*Řekne.*Aby jsi spala u mě v komnatě by asi nebylo příliš vhodné, i když mě by to teda nevadilo.*Zamžiká obočím a neodpustí si šibalský úsměv. Pak s její zeptá, jestli si nechce náhodou dát něco z občerstvení a podívá se tím směrem, kde jsou plné stoly.*Jestli chceš, něco ti doporučím.*Zazubí se na ni. Pak se natáhne po berlích.*Musím chodit o nich.*Vysvětlí jí. Moc rád by ji vzal za ruku, ale to teď nemůže. Sejde díky berlím schody a spolu s ní se dostane ke stolům s občerstvením.*Vidíš ty jahodové koláčky? Ty jsou výborné, ale jen málokdy jsou na akcích dostupné.. Většinou je všechny stihne zlikvidovat Edelynne, než sek nim dostanu, natáhne se po jedno a podá ho Thylane, sám si poté vezme a hnedka si ukousne.*

*Skousne si spodní ret, než tedy přikývne.*Veliký medvěd zní...fajn na nějaký čas.*Souhlasí s ním s úsměvem než, uslyší jeho další slova, překvapeně vykulí oči. Těžko říct nad jakou částí z jeho věty.*Chtěl bys...abych?*Překvapeně zamrká než jen zaraženě zavrtí hlavou.*Možná....později, jako za hodně moc času, později.*Vydá ze sebe pochybnou větu s tím jak je zaskočená, sice ta věta smysl asi nedává, ale ze slov v ní se toho bude dát něco vymyslet.*Ráda si nechám doporučit něco dobrého.*Poví s dalším úsměvem než se zadívá na jeho berle a přikývne.*Můžu ti pak někdy pomoct cvičit s nohama.*Navrhne mu s milým úsměvem, ráda mu pomůže, a navíc to znamená další společní strávený čas. A za ten je vždy ráda. Dostane se tedy společní s ním až ke stolům s občerstvením tady.*Jahodové?*Zopakuje s nadšením a zadívá se na stůl, než jí vlastně koláček sám Sawyer podá. Usměje se na něj, než si zněj sama ukousne, v tom momentu se rozzáří snad ještě víc.*Páni.*Jediné slovo, která ze sebe vydá snad mluví za vše.*

*Je opravdu hodně překvapená, když jí Shaye nabídne, že by mohla bydlet u ní doma. Je to nejspíš ta nejhezčí věc, kterou pro ní někdo udělal.* Dobře, já ... popřemýšlím o tom. *Slíbí jí a pak se snaží rozmrkat slzy vděčnosti a ocitne se v objetí, které Shaye oplatí.* Děkuju moc, Shaye. Za všechno. *Řekne jí potichu a pak se od ní odtáhne a pousměje se.* Promiň, já ... nikdy jsem neměla žádnou kamarádku a ... je to vážně moc krásný. A nikdo mi nikdy ani nenabídl něco tak pěkného. *Vysvětlí slzy ve svých očích.*

*Když ji obejme okolo pasu a posadí na klín, šťastně se usměje a sama se k němu ještě více přitiskne. Strašně jí chyběl a chce mu být co nejblíže. Když jí slíbí, že omezí své chování blbce a ona na to poznamená, že by mu to radila. Zvědavě čeká, co z něj vypadne. A když zmíní stěhování zpět do jeho komnaty, pousměje se. Nemůže bez něj spát, což mu taky řekne. Proto se k němu vrátí více než ráda. Má pocit, že by už to snad další den neměla vydržet. Nadzvedne jeho obličej, aby se na ni podíval a tohle mu řekne. Vidí, jak se mu ulevilo a více se nahne k němu, aby ho mohla políbit na rty, které jí tak neskutečně během těch několika dnů chyběly.*Neboj, už nebudeš muset.*Řekne poté.*/Pokud teda neuděláš další blbost../*Dodá v duchu. Když jí položí ruka na břicho, dá tam i tu svojí a lehce ho po ní pohladí.*Už je mu nebo jí šest týdnů.*Řekne.*Od teďka má už mozek a i srdíčko. A měří dva až čtyři milimetry.*Řekne zpaměti to, co vyčetla z knih.*A jak jsem předtím neměla ráda sladký a čokoládu, teď ji zbožňuju.*Poinformuje ho.*

*Obejme jí okolo pasu a přitáhne si jí k sobě blíže. Nejradši by jí měl takhle blízko pořád. Když si poslechne, jak se měla, odpoví jí na stejnou otázku a pak jí něžně políbí. Pak přemýšlí, kterou komnatu by si mohli vybrat dneska a dojde mu, že tentokrát je jim blíž ta jeho, takže navrhne tu. Pak to ale doplní o další návrh a navrhne, že by mohli mít jednu společnou komnatu. Zároveň ale pochopí, když se jí to bude zdát moc brzo. Sleduje její výraz a pak se šťastně usměje.* Rozhodně mi to nevadí. *Uchechtne se a pak pokrčí rameny.* No.. z praktickýho hlediska... já mám daleko míň, takže mi stěhování nezabere tolik. *Možná je hodně velký romantik, knihomol a umělec, což se u chlapů moc nevidí, ale jinak je chlap jako každý jiný a rozhodně nepotřebuje tolik věcí jako ženská, když cestuje.*

*Oplatí jí polibek, do kterého dá všechny své city a pak jí řekne, že bez ní nemůže spát ani žít a pak položí ruku na její bříško a opraví se, že nemůže žít bez nich. Své dítě miluje nade vše už teď, stejně jako Charity. Poslechne si všechny ty informace od Charity a pobaveně se zasměje.* Kolik příruček o mateřství jsi už stihla přelouskat? *Zeptá se jí pobaveně a pak se skloní k jejímu bříšku.* Takže ty už máš mozek, jo? Řekl bych, že jsi na tom líp jak já. *Políbí jí na břicho a pak se zase narovná a usměje se.* Takže si mám připravit zásobu sladkýho a čokolády? *Ujistí se s pobaveným úsměvem.* Co ještě se změnilo s těhotenstvím? *Zeptá se ze zájmu a přitom jí začne hladit po bříšku.* Chceš si nechat prozradit, jestli to bude kluk nebo holka, nebo se chceš nechat překvapit až do porodu? *Položí jí další otázku, která ho docela zajímá.*

*nabídne Khione, že by klidně mohla bydlet u ní doma, kdyby chtěla. Ví, že by to nikomu nevadilo a ona by byla jen ráda.* Dobře.*je ráda, že to vezme dívka na vědomí. Rozhodnutí nechává plně na ni a samozřejmě ji nechce do ničeho nutit. Pak ji jemně obejme ale za chvilku se odtáhne, protože si pamatuje, jak na tohle reagovala posledně a nechce, aby se cítila nepříjemně.* Nemáš se za co omlouvat.*řekne a na tváři vykouzlí úsměv* To je pocta.*řekne a zasměje se. Khione je jí že všech dívek ze Selekce nejbližší a udělala by všechno proto, aby ji nějak pomohla*

*Řekne, že jí zatím může nechat dát do komnaty velkého medvěda. Po jejím souhlasu se usměje.*A má mít i nějakou speciální barvu, Hvězdičko? Bílej? Tmavě hnědej? Světle?*Zeptá se jí. Chce, aby se tu cítila nejlépe a nemá problém jí zařídit aspoň tohle. Musí to stačit, protože teď by asi nebylo vhodné, aby spala u něj, nebo on u ní. Musí ji poškádlit.*A ty ne? Třeba jednou..*Zeptá se jí. Není si jistý, jak to cítí ona, ale on ji má více, než rád.*Neboj, nebudu tě do ničeho nutit.*Ujistí jí hnedka. Když souhlasí s občerstvením řekne jí, že jí taky klidně něco doporučí.*Dobře, tak jdeme.*Řekne a vezme berle, se kterými dokáže prozatím chodit.*Díky, teďka chodím na pravidelné rehabilitace na Ošetřovnu. Ale příští týden to už bude asi stejně na mě. Budu to muset rozcvičovat pomalu, občasným chozením bez nich.*Pokrčí rameny.*Ale můžeme si někdy zajít na procházku, to by mi určitě pomohlo.*Mrkne na ni. Pak jí podá jeden jahodový koláček, který má rád, ale vždycky je dříve zlikviduje Edelynne, než se k nim dostane. Přikývne.*Ano, jahodový.*Přitaká a podá jí ho a sám si jeden vezme a hnedka se do něj zakousne.*Skvělý, že?*Zeptá se, i když zbytečně, protože na ní jde vidět, jak je z téhle pochoutky nadšená.*Má nejmladší sestra je z nich vždycky nadšená a přejí se.. Pak je jí špatně a chce spát buď u mě nebo některého z mých sourozenců nebo nejlépe u rodičů.

*Je ráda za tu nabídku a vžene jí to do očí slzy vděčnosti, protože pro ní nikdo nic tak hezkého neudělal. Oplatí Shaye objetí a pak se jí omluví za své slzy, které hned vysvětlí a zdůvodní. Sice jí slíbila, že o tom popřemýšlí, ale i tak má pocit, že by u ní doma byla akorát tak navíc a nechce být na obtíž. Navíc je jediná, kdo se může a chce postarat o svého otce, který nemá díky svému chování už žádné přátele a žádného jiného příbuzného také nemají.*

*Když navrhne, aby měli společnou komnatu, je z toho nadšená, protože tak budou moci být více spolu. Zeptá se jej, jestli mu to skutečně nevadí, i když asi ne, když to sám navrhl. Ale chce na něm nechat na výběr, kterou z těch komnat budou mít.*Pomůžu ti s tím a pomůžou nám určitě u komorné a tak.*Usměje se na něj.*Moje komnata je i více blíže k vchodu do zahrad. A ty rád a často chodíš ven, ne? Koneckonců to i já./Takže je to asi více praktičtější./*Souhlasí s ním v duchu./Nějak tam musím trochu uklidit a budeme mít hnedka více místa. *Chce, aby tam měl všechny svoje věci. Ona toho zas tak moc nemá. Kytara je položená v rohu místnosi a líčení taky moc místa nezabere a to má ve skříňce v koupelně.*Dneska bychom to asi nestihli.. Tak můžeme zítra.*Navrhne.*

*Po jeho slovech a nabídce barev se jen s pobavením uculí.*Věřím, že vybereš jak nejlíp dokážeš.*Mrkne na něj a pokývne hlavou, toho medvěda bude mít ráda ať bude jakýkoliv, když bude od něj a to je na tom to nejdůležitější. Jenže potom následují jeho slova, která jí okamžitě vyvedou z míry. Do tváří se jí nahrne červená, proto jen přikývne. Jasně, že by ráda, tak moc, že to skoro nedokáže vyslovit, takové věci říkat nahlas asi nedokáže. Proto se dotkne svých červených tváří a zadívá se mu do očí. Po jeho boku se vydá k občerstvení, které zde je pro všechny nachystané. Vyslechne si i jeho odpověď na její návrh než se pousměje nad procházkou, kterou jí navrhl.*Půjdu s tebou kamkoliv budeš chtít.*Skousne si spodní ret a zarazí se v okamžiku kdy svá slova vlastně řekne. Proto se také začne věnovat tomu košíčku, aby snad přesunula pozornost, jednoduše jinam. Nadšeně několik přikývne, když s ní koláček a už se začne ohlížet po dalším, který taky na stole najde bez odtíží. Po jeho slovech však nakloní hlavu.*Takžeeee....pokud se taky přejím koláčků, budu moct spát ve tvé posteli?*Zvědavě zamrká a zadívá se mu do modrých očí.*

*Je rád, že Lucyu tak jeho návrh společné komnaty nadchl. Přece jen jejich svatba není vzdálená zas tolik a po ní budou stejně spát v jedné komnatě v Řecku.* /Pokud by si to teda nepřála jinak./ *Je připravený zařídit v Řecku všechno tak, aby se to Lucye co nejvíce líbilo a byla schopná to nazvat domovem. Klidně jí tam zařídí sníh. Nějak by to zvládl. Pak už přemýšlí o tom, kterou komnatu využijí pro sestěhování a navrhne tu její, protože má přeci jen méně věcí.* Jo, to chodím. *Přikývne s úsměvem a pak jí políbí krátce do vlasů.* Jo, hned zítra ráno budu stát před tvojí komnatou jako na trní. *Slíbí jí pobaveně.* Ale s balením počkám, až se probudíš, princezno.

*Když položí ruku na její břicho, položí svou ruku na to jeho a lehce ho po ní pohladí. Hnedka se rozpovídá o tom, co se všechno děje v šestém týdnu těhotenství, ve kterém akorát je. Hodně toho o těhotenství už stihla přečíst. Usměje se po jeho zasmání.*No už tři a teď jsem uprostřed čtvrté, ale ta se teda spíše zaměřuje na to, co dělat až se miminko narodí a tak.*Vysvětlí. Když se skloní k jejímu bříšku, dívá se na něj zamilovaně a pak se hnedka pobaveně zasměje.*No, to miminko ještě nestihlo udělal žádnou blbost, takže zatím ano.*Řekne pobaveně.*Ale nejlépe jsem na tom já, protože já teď mám v sobě dva mozky.*Uchechtne se. Když jí ještě bříško políbí, má pocit, že štěstím roztaje.*/Je tak roztomilý./*Pak mu ještě řekne, že od teď má ráda sladký a pak přikývne.*To bys asi měl. Kdykoliv na mě půjdou ty těhotenské nálady, hodíš mi čokoládu a já se snad zklidním. Ale vážně nic nezaručuju.*Celkem se bojí toho, jak u ní bude těhotenství probíhat, ale zároveň se na to i těší.*Nic jiného jsem ještě nestihla zpozorovat. /Unavenější nejsem, zvracení zatím nic./Mě je to upřímně jedno. Můžeme si to nechat říct a nebo počkat do porodu. Tohle nechám na tobě.*Na něco si vzpomene.*A taky bych v šestým týdnu měla zajít za doktorem. Spíše jako na poradu, co se všechno změnilo a tak. A taky mi může udělat už první ultrazvuk.*Tohle taky všechno vyčetla z knihy.*/Za chvilku budu úplnej odborník na těhotenství../

*Když slyší všechny ty podrobnosti o tom, jak právě vypadá jejich dítě, zeptá se jí, kolik knih o mateřství už přečetla a pak se zasměje.* Vystrčíš ale někdy v příštích devíti měsících ten svůj nosík i z knih, že jo? *Zeptá se jí pro jistotu pobaveně a pak se skloní k jejímu bříšku, na které začne mluvit a když ho Charity doplní, zasměje se.* Vzhledem k tomu, že má i tvoje geny a je mu teprve šest týdnů, tak neměl moc šancí. Jen počkej. *Slíbí jí pobaveně a pak její bříško políbí a nadzvedne obočí, když slyší, že má v sobě Charity dva mozky.* Ale ten druhej je nějak to ... zakuklenej, ne? Prostě to dítě je v nějakym ... tom ... *Hledá ten správnej výraz a dopomůže si k tomu rukama, kterýma ve vzduchu naznačí trochu šišatej kruh.* obalu? *Zvedne to nakonec do otázky, protože on v tomhle opravdu moc sečtilý není a pak už si plánuje, jak nechá jednu skříň v komnatě volnou jenom pro čokolády a sladký.* Takže hodně velkou zásobu čokolády... Chápu. *Přikývne a pak se jí zeptá, co dalšího se u ní změnilo a na to, jestli si chce nechat pohlaví miminka prozradit, nebo se nechají překvapit. Našpulí pusu a podívá se zase na její bříško, kde jí pořád hladí rukou.* Nemůže nám to nějak říct sám? Třeba jako ... kopni jednou pokud jsi holka, dvakrát pokud jsi kluk? Teda.. Až bude mít nohy samozřejmě. S mozkem a srdcem by moc kopat asi neměl. *Uzná a pak se na ní podívá.* Můžu jít s tebou? Jestli chceš.. *Zeptá se jí, když mu řekne, že by měla jít za doktorem.*

*Zeptá se, jestli chce i nějakou specifickou barvu toho medvídka, kterého pro ni zařídí ještě dneska a snad jí i dneska přijde od komnaty. Přikývne.*Budu se co nejvíce snažit, abych tě nezklamal.*Řekne jako rytíř, který přijímá nějáký těžký úkol. Zmíní i spaní společně a zeptá se, jestli by měla zájem. Po jejím téměř neznatelném přikývnutí se usměje. Pak řekne, že s doktory bude rehabilitovat jen do konce tohoto týdne a pak to bud více méně na něm. Musí chodit, tak je to nejlepší na procvičování a proto jí i navrhne nějakou společnou procházku. Usměje se.*To jsem rád. Vyberu nějáké hezké místo, kde se ti bud líbit. Teda snad.*Spolu s ní přijde k občerstvení, kde jí podá jahodový koláček, který miluje jak on tak i jeho sestra jak se zdá bude i oblíbený Thylane, za což je rád.*/A ještě zítra jí nechám poslat tyhle a možná ještě více do její komnaty, jako další překvapení./*Pak řekne, jak to většinou bývá s koláčky a s jeho sestrou, to že vždycky chce spát v posteli buď u rodičů nebo u sourozenců. Po její otázce se na ni zase podívá.*Jestli budeš chtít Hvězdičko. Můžeš i bez toho, aniž by ses přejedla, občas. *Usměje se na ni. Sám je překvapená, že se na něco takového zeptala.*

*Řekne mu,že přečetla už tři knihy a čte i čtvrtou a po jeho otázce se uchechtne.*Teď nečtu. Co bys ještě chtěl?*Nakloní pobaveně hlavu na stranu. Když se pak k jejímu břichu skloní a začne na něj mluvit a zmíní mozek, ona poznamená, že je na tom lépe, protože nestihl udělat ještě žádnou blbost.*Já doufám, že ani nic neudělá. I když vzhledem k tomu, že má tvoje geny a bude Schreave.. Tak to asi moc pravděpodobné není, co?*Položí mu asi zbytečnou otázku, protože dítě, které je byť jen z poloviny Schreave nemůže být úplné zlatíčko. Pak ale namítne, že ona je na tom nejlépe, protože má přece dva mozky. Nadzvedne obočí, když začne Jasper mluvit a snaží se pomocí jeho gestikulace pochopit, co myslí.*No miminko je v děloze..*Řekne.*Nebo myslíš placentu?*Zeptá se jej. Pak se zasměje.*Jo, budeme tomu říkat obal třeba.*Souhlasí a dále to raději neřeší. Přikývne.*Ano, díky tomu snad to těhotenství přežiješ ve zdraví./Budu se snažit, nebýt moc náladová, jako bych to teda mohla ovlivnit. Odpoví, že nic více se u ní nezměnilo a když se zeptá na pohlaví miminka odpoví, že jí je to jedno a nechá to na něm. Po jeho návrhu, že by jim to mohl říct sám se zase usměje.*No, na to si ještě teda počkáš, ale můžeme se zkusit zeptat.*Souhlasí s pobaveným úsměvem na tváři.*Jsme zvědavá, co nám řekne.*Zmíní se i o vyšetření, kde jí taky udělají první ultrazvuk.*Klidně můžeš, budu ráda, když tam nebudu sama.*Stiskne mu ruku. Skutečně bude ráda za podporu.*Budeš skvělý táta, tím jsem si jistá.

*Když navrhne její komnatu,kam by se mohl nastěhovat, aby byli spolu, zamyslí se. Je dost velká a ona to tam ještě nějak uspořádá, aby měl dost místa Joseph na své věci. Nebude ho přece nějak utlačovat. Navíc je to blíže do zahrad, celkově vlastně ven, kam oba dva často chodí. Usměje se, když ji políbí do vlasů.*Dobře. Já si nařídím budíka, abych se vzbudila co nejdříve. Ještě tě překvapím a připravím ti kafe na to balení. A nebo snad čaj? Nebo něco jiného, co bys chtěl? Řekni si cokoliv a já ti to udělám. Cokoliv pro toho, koho miluji.*Usměje se a pak se zarazí.*Teda. no já..*Začne se červenat a nervózně sklopí pohled. Tohle ještě nikdy nikomu neřekla.*N-na tohle asi nebyla vhodná chvíle a a-asi bylo brzo..*Zakoktá se nervózně.*Promiň, jestli ti nějak vadilo, že jsem to řekla, prostě to ze mě vypadlo, víš..*Snaží se to nějak ukecat. To, co řekla je pravda, miluje ho, ale nechce, aby se ctil nějak nepříjemně, jak tomu teď možná mohlo být.*

To je pravda. *Opravdu neví, co by dělal, kdyby místo té jeho veřejné promluvy seděla v komnatě a četla si nějakou knížku o těhotenství.* /Byl bych dost slušně v háji./ Bude Schreave, takže bude abnormálně tvrdohlavej. To je něco jako zákon vesmíru. *Zasměje se.* Ale má geny i po tobě a to znamená, že to bude strašně hodnej člověk s obrovským srdcem, který bude umět odpouštět a bude připomínat spíš anděla. A jsem hrdý, že tak vyjímečné dítě bude moje. *Usměje se na ní a pak se snaží pomocí rukou znázornit, že druhej mozek uvnitř ní je nějak oddělenej. Když zmíní dělohu, ještě se tak nějak orientuje, ale jakmile se zeptá jestli nemyslí placentu, nadzvedne obočí.* Co je placenta? *Zeptá se a dojde mu, že v tomhle ohledu toho ví opravdu hodně málo. Ale koho by napadlo, že bude v osmnácti tátou, že? On sám si sebe jako tátu pořád nedovede představit.* Zní to mimozemsky. *Poznamená a pak si poslechne klíč ke svému přežití. Pořád se to nemusí nijak míchat, připravovat nebo tak. Takže to přežiju. Prostě ti to hodim a ty si s obalem nějak poradíš. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem a pak se jí zeptá, jestli si chce nechat prozradit pohlaví a navrhne nechat dítě kopat, ať jim to prozradí ono.* Tak to necháme na prckovi. *Rozhodne a u toho se na ní zazubí.* Buď bude dělat mrtvou rybu nebo bude kopat jak zběsilej. *Potřese pobaveně hlavou.* Protože teď uvnitř tebe nějak .. plave, že jo? *Zeptá se zase zmateně.* Asi tak jako doplaval ode mě k tobě. *Zazubí se na ní a pak se jí zeptá, jestli může jít s ní na kontrolu. Opětuje jí stisk ruky a pak se na ní usměje.* Pořád si to nedovedu pořádně představit. *Vydechne.* Budeš výborná máma. *Tím si je jistý zase on.*

*Pousměje se na něj a přikývne.*Jo, díky tatínkovi zdědí určitě abnormální tvrdohlavost.*Souhlasí s ním. Poslouchá jeho slova k tomu, že bude mít její geny a přitom se na něj zamilovaně dívá.*I po tobě bude mít velké srdce, lásko.*Políbí ho na rty.*A taky po tobě bude hodně starostlivý./Už předtím byl starostlivý, co během těhotenství? Dovolí mi vyjít z komnaty jinak že zabalená v bublinkový fólii?/*Zeptá se v duchu. Ví, že to myslí dobře, ale taky ví, že má Jasper občas tendenci věci přehánět, takže by se ani nedivila, kdyby tohle udělal. Sleduje jej s nadzvednutým obočím, jak se snaží vysvětlit, že ten druhý mozek je v ní nějak "zabalený". Není si jistá, co myslí a tak zmíní dělohu a pak ještě placentu. Vlastně se ani nediví, že Jasper neví, co to je.*Placenta je dočasný orgán, který se vytvoří, taky z části jako by chrání miminko, ale jde o hlavní spojení mezi dítětem a matkou.*Vysvětlí mu, co to je nejjednodušeji, jak ji napadne. Zasměje se.*Možná trochu ano.*Uzná, když řekne, že to zní mimozemsky.*Jo, nějak si s tím poradím.*Souhlasí pořád s pobaveným úsměvem.*/Říkat tomu obal.. Už ho vidím, jak jdeme na vyšetření a on se doktorovi takhle pokusí něco vysvětlit./*Ale na druhou stranu se na to těší, protože to určitě bude velice zajímavá podívaná. Je jí jedno, jestli si pohladí nechají říct, nebo počkají až k porodu. Pro ni je hlavní, aby bylo děťátko zdravé. Ale ten pokus s kopáním, který on navrhne se jí vážně líbí a přijde jí to roztomilé.*/Kdyby to vážně vyšlo.. Bylo by to úžasné./*Pomyslí si, ale stejně tomu nedává moc velké naděje.*Myslím, že v našem případě bude spíše kopat jak zběsilý.*Řekne s úsměvem.*/To bude zvláštní.. cítit, jak mě někdo zevnitř kope./Jo, dá se tomu tak říkat.*Přikývne, když se zeptá, jestli v ní nějak plave. Po jeho dalších slovech celá zčervená a zaboří svou hlavu do jeho ramene při představě, jak k ní doplaval a raději to nekomentuje. Je ráda, že s ní chce jít na kontrolu, protože tak ona sama bude klidnější.*Vsadím se, že jakmile bude miminko růst a začne kopat, bude ti to připadat více a více reálný. Sama tomu taky moc nemůžu uvěřit.*Vždyť když to zjistila udělala si skoro deset testů, aby si byla jistá.*S tebou zvládnu všechno. Když budeme držet při sobě, z obou nás budou výborní rodiče.