Zahrady paláce

*Už se vidí s duhovými vlasy a s korunou na hlavě, jako čerstvý král Illey, který navštěvuje cizí zemi a získá díky jeho novému stylu určitě mnoho dalších spojenců. Zachechtá se. *To určitě někdy zkusím.*Přikývne s hraně vážnou tváří, jako by to snad vážně někdy plánoval, což určitě ne. Ani na Halloween nebo Apríl, ho k tomu nikdo nedonutí. Pak když Darya prohraje jejich sázku, kdo se blíže trefí do středu terče, řekne, že svůj trest pozná až v komnatě, kam jí přijde balíček. Protože chce mít ještě hlavu na místě a neprobodnuté nožem žádnou část těla, neřekne jí nic o tom, co ji tam čeká. Bude to pro ni překvapení. Ale i celkem lituje, že neuvidí její tvář, až to uvidí.*/Ale riskovat to a být u to, až to otevře.. to raději ne./Neboj, nic tam na tebe nevyskočí.*Ujistí ji s úsměvem.*/Bude to pro tebe možná něco dost horšího./*Kr by taky chtěl strávit party na pláži v plavkách Hellou Kitty? Pak se napije vody a podívá se následně na koláče, které jako malý milovla a miluje je i teď. Zvlášť ta šlehačka je prostě dokonalá.*Já si dám určitě.*Řekne a přejde ke stolu, na kterém koláč leží. Ukrojí kousek jak Daryi tak i sobě. Usměje se. Je rád, že jí chutná. Ukousne si kousek.*Jako vždycky. /Kdyby některá z účastnic uměla tak dobře péct, hned by bylo jasné, koho si vyberu./*Pomyslí si.*/Nějáká pekařka z paláce se do Selekce náhodou nedostala, že?/*Zavzpomíná na všechny účastnice a jejich povolání.*

Prečo ti neverím? *Je to skôr rečnícka otázka, na ktorú od neho nepotrebuje odpoveď, pretože je si istá, že princ nie je taký blázon, aby to spravil.* /Iba ak by sa zamiloval. Veď podľa jeho teórie sa vtedy ľudia dramaticky začnú meniť./ *Pomyslí si, pretože ona na to priveľmi neverí. Myslí si, že láska môže spôsobiť maximálne to, že sa človek k milovanej osobe začne správať len o niečo milšie a viac sa zaujímať. Ale od základov sa zmeniť? To jej pripadá nemožné. Potom prebehne tá ich stávka, pri ktorej vyhrá jeho Výsosť a ona sa podľa jeho slov môže tešiť na balíček, ktorý ju veľmi, ale veľmi, poteší. Nad jeho slovami pochybovačne nadvihne obočie.* Takže nemám čakať, že mi do tváre vybuchne nejaká bomba s farbou a ja potom prídem na ďalšiu akciu modrá ako Šmolko? *Spýta sa ho, čím mu prezradí, nad čím uvažovala a prečo chcela radšej ten balíček poslať komornej. Sleduje jeho tvár a aj najmenší náznak, ktorý by jej prezradil, čo pre ňu asi chystá. Potom sa už dostanú k tomu občestveniu, čomu sa ona nebráni. Nie je ten typ, čo si musí strážiť, čo všetko zje, pretože jej príroda nadelila darček v podobe rýchleho metabolizmu, takže môže jesť koľko chce a nepriberie. Začne pomarančovým džúsom, potom hroznom a nakoniec si všimne koláč so šľahačkou. A v tom momente jej napadne plán, ktorým by sa možno trošku mohla pomstiť princovi za to, čo ju čaká v tom balíčku. Len ho najprv musí presvedčiť, aby si ten koláč vôbec dal. Vezme si od princa odkrojený kúsok a čaká, dokým ho sám celý zle. Ona si medzitým z toho svojho nenápadne zotrie šľahačku a zbytok zje. Keď Sawyer celý zje, tak sa pozrie na jeho tvár a pousmje sa.* Trochu ti tam tej šľahačky zostalo. Počkaj... *Poznamená, pristúpi k nemu a tvári sa ako veľmi nápomocný človek, ktorý nechce, aby princ chodil so šľahačkou na tvári celý deň. Natiahne k nemu ruku - tú bez šľahačky- aby zaujala jeho pozornosť a medzitým mu tou druhou šľahačku rozmaže po líci.* Teraz ti to pristane oveľa viac. Taký mladý Santa Claus. *Odskočí od neho do bezpečnej vzdialesnosti a v očiach jej hrajú diabolské iskričky, ktoré nazančujú, že presne toto mala v pláne. *

*Potřese hlavou a tohle téma už dále nekomentuje. Podle něj to není potřeba. Pak Darya prohraje sázku a on jí až se dostane k sobě od komnaty zařídí její trest, který pak bude poslán k ní do komnaty. Nic na ni z toho balíčku nevyskočí to ne. Jen až ji otevře v ní uvidí krásné Hellou Kitty plavky, které prostě chce každá dívka a které se do paláce skvěle hodí.. Chvilku přemýšlí nad pravými konci pohádek, které nebývají vůbec šťastné. Doufá, že ale podobně jako v té pohádce o Locice neskončí i on a jeho milá. Potřese hlavou.*Neboj, toho se bát nemusíš. Tohle v plánu nemám, ale jinak dobrý nápad.*Zamyslí se. Ví, že to někdy musí vyzkoušet a ví už i na kom.*/Chudák.. ten mě zabije./*Když se pak dostanou k občerstvení, vezme si kousek koláče, stejně jako ona a celý ho spokojeně sní. Vždycky mu chutnaly, už od dětství.*Kde?*Zeptá se, kde má šlehačku. Nemá ani tušení, co dívka ve skutečnosti plánuje, dokud mu po tváři nerozmázne šlehačku z toho vynikajícího koláče. Zaskučí.*No taak.. Ta šlehačka si to nezasloužila, jak jsi jí to mohla udělat?*Zeptá se a potřese hlavou, díky čemuž se trocha šlehačky sveze dolů po jeho tváři a spadne na trávu a taky trochu i na jeho tričko. Podívá se na šlehačku na zemi.*Chudák. Vystrojím jí státní pohřeb.*Řekne naoko vážně. Pak se zasměje.*Vážně se nezdáš.*Podívá se na ni.*Myslel jsme si, že bych ti tu krabici mohl dát sám a počkat, až ji otevřeš přede mnou, protože chci vidět tvůj výraz, ale po tomhle to raději neudělám.*Uchechtne se. Pak si všimne, že se už začalo stmívat. Pomocí ubrousku si otře zbývající šlehačku z tváře.*Měli bychom jít.*Zase jí nabídne rámě a jde s ní k její komnatě. Zastaví se až před jejími dveřmi.*Moc jsem si dnešek s tebou užil, až teda na tu část, kdy mi skončila šlehačka na tváři. I když tebe asi nejvíce pobavilo právě to, co?*Zeptá se a zase se pousměje.*Doufám, že se brzy uvidíme, Daryo.*Vezme její ruku, na jejíž hřbet ji políbí a pak se otočí a vydá k sobě do komnaty. Musí přece zařídit ten trest.*

*Musí potlačiť chuť sa začať smiať, keď sa k nemu blíži a on nemá ani tušenia, čo chystá. Ale nakoniec ju čaká víťazstvo, pretože mu rozmaže po tvári a konečne sa môže začať smiať, pretože ten pohľad naňho je úžasný. V očiach jej tancujú iskričky, pretože sa jej to podarilo. Hneď po jeho slovách sa nevinne usmeje. Už len svätožiara a stál by pred princom hotový anjelik.* Ale zdalo sa, že by si chcel trošku viac, tak som iba vyhovela tvojmu želaniu. *Venuje mu ďalší sladký úsmev a keď si je istá, tak si prestane držať dostatočný odstup. Oči jej padnú na šľahačku, ktorá spadla na zem.* Ale to už moja chyba nie je. Bude mi naozaj chýbať. *Položí si ruku na srdce, aby ukázala, že stratu šľahačky naozaj ľutuje a nemá s tým nič spoločné. Po jeho slovách sa naňho pozrie s nadvihnutým obočím. V jej tvári vidieť. že zaryto premýšľa nad tým, čo ju asi čaká.* Bojíš sa, že by som ti zas urobila fúzy ako Santa Clausovi? Neviem, kde si na niečo také prišiel. *Prehlási sťa neviniatko. Na jeho slová kývne a nechá sa odviesť až pred svoju komnatu.* Ale no tak. Jedno malé víťazstvo si mi jednoducho dopriať musel. *Poznamená s úsmevom a nechá ho nech jej pobozká ruku.* Tak nabudúce, Výsosť. *Povie s úsmevom a keď princ odchádza, ona zmizne za dverami svojej komnaty, čakajúc na krabičku, na ktorú sa teší a bojí sa jej zároveň.*

*Nikomu nijak neoznamoval, že se s Charity vrátili. Co ví, tak Charity včera narazila na své bratry. On sám doufá, že na svou rodinu nějakou dobu nenarazí, protože absolutně neví, jak se jim bude moct podívat do očí. Na sobě má tričko s dlouhým rukávem, které zakrývá jeho nové rány, které si způsobil v ghettu a následně i po návratu do paláce. Nesnáší se. Ano, Charity mu odpustila. Ale to je anděl, který se nějakou náhodou ocitl na zemi. Pochybuje, že zbytek rodiny mu bude schopný někdy odpustit. Třeba takový otec, ten ho musel zavrhnout úplně. Stejně tak i Lia. A pak je tu Sawyer, který je v kómatu. Byl se za ním podívat, když se ujistil, že tam nikdo jiný z jeho rodiny není a vyslechl si od doktorů i tu hroznou zprávu, že se Sawyer už možná nikdy nepostaví na nohy. Viní se z toho. Z úplně všeho, co se v jeho rodině od začátku Selekce odehrálo.* /Možná kdybych prostě zmizel...?/ *S touhle myšlenkou si pohrává od doby, co prošel branou paláce. Jediné, co ho tady drží je Charity, kterou nechce odtrhnout od rodiny. Pokud by teda šla s ním. A kdyby nešla, nechce jí tu nechat s dítětem samotnou.* /Dítě... Já budu mít dítě../ *Nedokáže si sám sebe představit být tátou. Totálně ztracený v podobných myšlenkách, které se točí pořád dokola ohledně toho, jak sám sebe nenávidí, že chce zmizet a že si nedovede představit sebe jako tátu, se prochází po zahradě. Před chvilkou se vrátil z města, kde byl pořídit dárek pro Charity, který má teď zabalený v ruce. Plánuje za ní za chvíli jít a dárek jí předat, ale ještě předtím se chce nadýchat čerstvého vzduchu.*

*její otec se konečně ujmul královských povinností takže teď tráví většinu času s Edelynne. Pořád je zmatená po tom, co se stalo na závodech a ona se snaží jí pomoct. Taky tráví dost času na ošetřovně a snaží se probrat ti skutečnost, že Sawyer už se možná nikdy nevrátí zpět na nohy. Snažila se zjistit i něco o Jasperovi a Charity. Pátrání po těch dvou bylo neúspěšné, ale teď už by měli být v paláci. Zaslechla to, ale nic si nezjišťovala. Má na něj šílený vztek. Nedokáže pochopit jak mohl zajít tak daleko. Nedokáže pochopit jak někdo tak nevinný jako Charity, může mít něco společného s ním. Po obědě se rozhodla pročistit si hlavu a jít ven. Zamířila rovnou do zahrad a ztracená ve svých myšlenkách, s pohledem upřeným do země, se procházela. Po chvíli nevnímání reality do něčeho, nebo spíše někoho vrazí. Trhne sebou a udělá krok zpátky. Zjistí, že ten, do koho vrazila, je Jasper. Ten k ní stojí zády, takže ji ještě neviděl. Než se stihne otočit on, otočí se na patě a vydá se svižným krokem zpět k paláci a lituje, že ten nemá v ruce třeba kudlu nebo tak něco*

*Ztracený v myšlenkách se prochází pomalu po zahradách a v ruce má dárek pro Charity. Když do něj něco zezadu narazí, docela ho to vyleká. Jako by se zase ocitl na cestě do ghetta, kde mířili Charity pistolí na spánek. Rychle se ale probere a uvědomí si, že už jsou zpátky v paláci a jediné nebezpečí, které mu hrozí je setkání s vlastní rodinou. Otočí se, aby zjistil, kdo do něj narazil a jakmile uvidí osobu, která jde rychle od něj, dojde mu, že je to jeho mladší sestra.* Lio, počkej! *Zavolá za ní a rychle jí doběhne. Postaví se jí do cesty a podívá se jí do obličeje. Najednou neví, co by měl říct.* Já... Já vím, že omluva to nejspíš nespraví, ale ... omlouvám se. *Dostane ze sebe nakonec.* Prosím, klidně na mě řvi nebo cokoliv, hlavně nemlč. *Řekne potichu a předem se připravuje na to, jak bolestivá a hnusná slova si teď nejspíš vyslechne. Ví ale, že si to zaslouží.*

*šla si pročistit hlavu do zahrad a trochu se uvolnit. Už dlouho se pořádně nevyspala. Její myšlenky nekontroluje a nechává jich volně plout. Nevnímá realitu a do někoho narazí. Když si uvědomí kdo to je, rychle se otočí na patě a vydá se co nejrychleji dokáže zpět do paláce. Ignoruje to, že na jí Jasper volá. Zajímá se jen o to, aby se dostala zpět do paláce. Nedokáže se na něj ani podívat. On ji ale zastaví a vstoupí ji do cesty. Nemá šanci se dostat do paláce protože ví, že jí nechá odejít. Podívá se mu do očí ale hned zase pohledem uhne. Po jeho slovech mlčí. Má pravdu. Nějakou omluvou už to nezpraví. Minule mu to odpustila. Chápala, jak je to těžké a naivně si myslela, že když to nechá plavat, začnou se k sobě zase chovat jako bratr a sestra. Když řekne že na něj má klidně řvát, očima se vrátí k těm jeho a lituje že nemá v ruce kudlu.* Jak si to mohl udělat?*řekne potichu a ublíženě* Jak si to mohl udělat ji?*má na mysli Charity a její hlas nabírá na síle* Jak si to mohl udělat nám? Tvoji rodině!*řekne a při posledních slovech už řve* Věděl si to, že jo? Samozřejmě že věděl! Celou tu dobu si věděl co je zač a nechal si ho, aby mi zlomil srdce! Měl si mě jako muj bratr chránit! To přece sourozenci dělají! V každé normální rodine to tak dělají! Jenže problém je v tom že naše rodina nikdy nebyla a nebude normální!*rozhazuje kolem sebe při tom rukama a je jí jedno, že jí může kdokoliv slyšet. Třeba někdo ze Selekce a Sawyer na ní zase bude naštvaný že vyhání ty holky pryč*

*Ví, že Lia bude nejspíš jeho volání ignorovat, takže na nic nečeká a rovnou se za ní vydá. Zastoupí jí cestu a najednou ani neví, co má říct. Moc dobře ví, že omluva tohle nezpraví. Do jejích očí se dokáže koukat jen krátce a pak hned uhne pohledem někam pryč. Kdyby na něj řvala, je to příjemnější, než když bude mlčet a jen se na něj dívat. Po její otázce sklopí pohled k zemi.* Já sám nevím. *Odpoví potichu a když se zeptá na Charity, pomalu vzhlédne. Jejím očím se ale nadále vyhýbá.* Jakmile jsem si uvědomil, že jí miluju, přestal jsem s ní. Chtěl jsem se kvůli ní změnit. Uvědomil jsem si, že.... Že..... Že takhle se k sobě rodina prostě nechová. *Dokončí nakonec tu větu a při zmínce o rodině si zoufale prohrábne vlasy.* Já vím. Já vím! Jsem hajzl a nezasloužim si nic jinýho, než abyste mě všichni nenáviděli. Ale věř mi, že nikdo mě nedokáže nenávidět tolik, jako se nenávidím já sám. *Zmínka o Cassiusovi mu ale vyrazí dech. Zavrtí hlavou.* Tak to nebylo, Lio. Chránil jsem tě celou tu dobu, jenom jsem prostě ... až pozdě zjistil, co všechno se mezi váma odehrálo. *Řekne potichu.* Věděl jsem, že je v paláci nějaký rebel, který se má dostat blíž ke královský rodině. Jenže jsem nevěděl kdo to je a jak to má udělat. Až když jsem se dozvěděl, že ses zamilovala do nějakého strážného, tak mi po nějaké době došlo, že by to mohl být on. Ale nemohl jsem nic dělat. Ani nevíš, kolikrát jsem řval na Arowen, ať ho stáhne. Ať ti neubližuje. Kdybych udělal něco sám, zabila by tě. To, že jsi s ním otěhotněla jsem v tu dobu nevěděl. A i kdybych to věděl... co jsem měl dělat? Odstranit Cassiuse sám a sledovat, jak tě pak zabíjí? *Začne sám rozhazovat rukama a zatne pěsti, když si na tu dobu vzpomene.* Nikdy jsem tě nepřestal chránit.

*jeho slova ignoruje a nezastaví se dokud ji nazastoupi cestu. Na malou chvilku se na něj podívá ale pak zase uhne pohledem. Mlčí. Snaží se ovládnout. Minule to nechala plavat, protože už jí unvauje se hádat. Teď je ale situace jiná a doufá, že Jasper vi, že tohle už jen nějakou omluvou nezpraví. Pak, když ji vyzve aby na něj klidně křičela, jen ji to ještě víc naštve a vrátí se pohledem k němu. Vyjede na něj stylem, jak to mohl udělat. Nechápe že ten člověk před ni, je její bratr.* Dal si nám řádný důvod nenávidět tě!*rozhodí rukama a pak spustí po Cassiusovi. Poslouchá jeho slova a zuří* Mohl jsi mi aspoň něco naznačit! Stačilo by mi kdybys mi tel že to víš a já bych přestala! Protože vim, ze by rodiče nikdy nějakého strážce neschválili!*prohrabne si vlasy. Celkem se diví, že jí ještě rodiče s někým nezasnoubili* Možná kdyby me zbavila bylo by to lepší. Měli by jste klid.*řekne potichu a uhne pohledem*

Já vím! A vím, že jsem vám nedal jenom jeden, ale dal jsem vám jich daleko víc. Ale nedokážete mě nenávidět víc, jak já sám sebe. *Zajede si rukama do vlasů a pak se jí snaží vysvětlit, jak to vlastně bylo s Cassiusem.* A ty bys mi snad věřila? *Zeptá se jí.* Oba dva víme, že pro lásku člověk udělá všechno. A oba dva víme, že naše máma na tituly nekouká. Kdyby to všechno bylo jinak, a vy jste se doopravdy milovali, máma by nakonec tátu přesvědčila, abyste spolu mohli být. A možná by to ani nebylo potřebné. Táta má taky srdce. /Občas./ *Její poslední slova mu vyrazí dech a je to jako kdyby mu vrazila pěstí.* To neříkej. Tohle si ani náhodou nemysli. Nebylo by to lepší. Lio, všichni tě máme rádi. Jenom to v naší rodině neumíme dávat najevo. Ale všichni tě milujeme. Neměli bysme klid, protože by tu prostě někdo chyběl. /Což se nedá říct o tom, kdybych zmizel já nebo by mě zabili./

*posloucha, jak se jí snaží vysvětlit to s Cassem a pak mu na to řekne své* Nevěřila, ale donutilo by mě to zastavit to dokud to ještě šlo!*odpoví mu na otázku* A ty tomu jako věříš, jo? Tak se podívej jak to dopadlo s Charity! Ona je alespoň dcera rádce! On nebyl předtím nikdo! Byl jenom kluk, kterého otec bil a on utekl z domu! A pak ho našla Arowen.. nebo jak se jmenuje. Její otec má nějaké postavení, žije v paláci. Ale jeho otec je jenom debilni ochlasta! *ví, že to, co on říká, by se nikdy nestalo* Jasně, mama by to možná potom pochopila, ale táta? Ten by to nepochopil. On věděl od mala že si najde manželku tady. *řekne a nakonec to zakončí tím, že by bylo lepší, kdyby tenkrát něco Jasper udělal a Arowen ji zabila* Stejně nejsem nijak podstatná! Na trůn jde Sawyer a kdyby se něco stalo, jsi tady ještě ty.*stojí si za svým a trochu zklidní svůj hlas*

*Snaží se jí vysvětlit, jak to bylo tehdy s Cassiusem a pak sklopí pohled.* Lio zamysli se nad tím. Někoho miluješ a tvůj bratr za tebou přijde s tím, že to rodiče neschválí? Opravdu to vezmeš v potaz a opustíš někoho koho miluješ? Nebo s ním budeš a budeš doufat, že to nějak půjde? Když tě nezastavilo to, žes věděla, jak by nejspíš reagovali naši, co by změnilo to, že bych ti to řekl i já? *Zeptá se jí mírným hlasem a pak se jí podívá do očí a v těch jeho je všechna ta vina a lítost nad tím, jak všechno pokazil.* Máma by to pochopila a dokázala by promluvit s tátou. Poslouchá jí a nechal by se od ní přesvědčit. Nezáleží na tom, kdo jsou tvoji rodiče. /Já sám mám za rodiče krále a královnu a rozhodně to neznamená, že se chovám jako jejich syn princ. Plno lidí, kteří mají rodiče ochlasty by zvládlo mojí úlohu daleko líp, jak já./ *Proběhne mu hlavou a pak má pocit, že mu Lia vrazila, když od ní slyší, že jí Arowen měla zabít.* Tady nejde o trůn přece! Jde o rodinu! Jde o to, že kdyby tě Arowen zabila, já, Sawyer a Edelynne ztratíme sestru a rodiče ztratí dceru. O to tady jde. Ne o to, co by bylo s trůnem. To je jako by Edelynne řekla, že může klidně umřít. Jak se ti ta představa líbí? *Zeptá se jí a snaží se nepozastavovat nad tím, jaká je ironie, že zrovna on říká, jak nejde o trůn ale o rodinu, když se během svého života podle těch slov hodněkrát neřídil.* Lio. Všichni tě máme rádi. Rodiče, Sawyer, Edelynne, Charity.. i já. A já vím, že to tak nevypadá, ale mám vás rád všechny. Jste moje rodina. A stejně tak, jak miluju Charity a naše dítě, miluju i vás. Jenom mi trvalo dlouho si to uvědomit. *Řekne jí a pak ztuhne, protože mu dojde, že se jaksi prořekl ohledně dítěte a doufá, že to Lia přeslechla.*

*po jeho slovech ohledně Cassiuse uhne pohledem. Z části má pravdu ale ona to nechce uznat* Já nevím, dobře? Nevím.*řekne zoufale a založí ruce na hrudi.* Záleží. Rodiče by měli být tvým příkladem.*namítne a odfrkne si. Pak řekne, že by bylo lepší kdyby jí Arowen zabila, protože pro nikoho uz nemá žádnou roli.* NE!*řekne důrazně. Kdyby se Edelynne chtěla zabít, nikdy by si to neodpustila. Edy chrání a věnuje se jí, jak nejvíce to jde. Pak chce něco namítnout ale zarazí se, a přehraje si to, co Jasper rekl. Vsimne si, že i on se zarazil a tím jí potvrdí, že se nepreslechla.* Cože? Vaše.. vaše dítě?*ruce ji spadnou podél těla a chvíli mlčí. Neví co říct. Neví co si o tom myslet.* Ví to...rodiče a Sawyer?*zeptá se potichu* Jak dlouho to víte? Charity..jak..jak to vzala?*bombarduje ho otázkáma a při tom se mračí..*/Musím si s ní promluvit/*nedokáže to pochopit. Nedávno, když se rodiče probrali, se bavili přeci o tom, jak si dávají pozor a tak.*

Dobře. *Nechá to nakonec být a pak přikývne.* Ano, měli. Ale ne vždy to tak je. *Namítne a pak se jí zeptá, jak by to vzala, kdyby stejnou kravinu o smrti vypustila z pusy Edelynne. Její důrazná odpověď mu naprosto stačí, i když se skládá pouze ze dvou písmen.* Tak vidíš. Edelynne se na devadesát devět procent na trůn nikdy nedostane, ale to neznamená, že je v naší rodině zbytečná. A stejně tak je to s tebou. *Vysvětlí jí a pak začne mluvit o tom, že miluje všechny členy jeho rodiny stejně, jako Charity a jejich dítě a následně ztuhne, protože si uvědomí, že se prořekl a doufá, že to Lia přeslechla. Samozřejmě, že doufá zbytečně.* Jo. Naše dítě. *Přikývne nakonec a pak se zoufale uchechtne.* Ne. Já to zjistil v ghettu. Takže zatim nebyla příležitost to někomu říct. Jsi první. *Odpoví a pak si povzdychne.* Bylo to ... hodně zajímavý... To, co se odehrálo v ghetu... *Vydechne.Ani neví, jak to popsat.* To dítě si necháme. *Řekne nakonec.* Takže budu táta. A ty teta. *Pousměje se při těch slovech a pak potřese hlavou.* Absolutně netuším, jak to zvládnu. Neumím si sám sebe představit jako tátu. /Akorát přibude člověk, kterýho nejspíš zklamu a totálně celou výchovu poseru./ *Proběhne mu hlavou.* Nikomu dalšímu to prosím neříkej. *Poprosí jí.*

*když to nechá být je ráda, protože musí uznat že má pravdu. Stejně by asi nepřestala. I když kdo ví. Co se stalo, stalo se a nic už to nezmění. Pak řekne že kdyby už tu nebyla, bylo by to jednodušší jenže Jasper namítne něco o smrtí Edy a ona mi dá jasně najevo svoji odpověď* Ale Edelynne vám nedělá takové problémy.*ukončí to nakonec a myslí to smrtelně vážně, stejně tak jako vše, co řekla před tím. Pak Jasper spustí o tom, jak je všechny miluje a očividně nechtěně zmíní i nějaké dítě. Když ji pak řekne, že je první, kdo to ví, obočí ji vystřelí nahoru. Nedokáže si představit, co se muselo odehrát v ghettu. Když pak ale řekne že si to dítě nechají nemůže si pomoct a pousměje se. Představa malého stvoření, pobíhající po paláci s očima po Charity a Jasperovýma vlasama se jí líbí. Nad oslovením teta se zarazí. Připadá si tak starší.* Páni, to je divný.*vydechne a ani si neuvědomí že už chvíli zadržovala dech. Popravdě, ani ona si ho nedokáže představit tátou.* Jo, jasně a... blahopřeju.*řekne nakonec a furt je trochu mimo. Pak se ale sebere a uvědomí si, že je vlastně na Jaspera naštvaná a její výraz se změní* To ale nemění nic na tom, cos udělal a že mám na tebe vztek.*řekne důrazně aby pochopil, že jí jen tak neobměkčí.

*Nadzvedne obočí a založí si ruce na hrudi. Trochu má chuť se začít smát, když slyší, jak Edelynne nedělá žádné problémy.* A jaký problémy děláš prosimtě ty? Teda kromě toho, že jsi momentálně příšerně tvrdohlavá, ale to máme v genech.. *Poznamená a pak se prořekne ohledně dítěte. Vidí, jak se pousmála a jeho koutky se taky nadzvednou. Ale i tak je jeho úsměv trochu nervózní. Nedokáže si sám sebe jako tátu představit a popravdě z toho má hrozný strach.* Jo, to je. Ještě minulej týden jsem se se Sawyerem dohadoval, že si dávám pozor a žádný dítě nebude a teď... *Nechá větu nedokončenou a pak se potichu uchechtne.* Dík. *Vidí, jak se její výraz změní a pak si povzdychne.* Tebe by neobměkčily ani paterčata, co by se narodili na jednorožcích. *Zamumlá si sám pro sebe.* Já vím, že to na tom nic nemění. Ale když jsem se to dozvěděl, dalo mi to důvod k životu. V ghettu nám rebelové sice nic neudělali, ale my dva jsme si s Charity stačili sami. Oba připravení si vzít život. Ale ona mi pak odpustila. A já tu chci zůstat, abych se jak o ní, tak o to dítě postaral. A už nikdy neudělám žádnou kravinu podobnou těm, který jsem dřív dělal. *Pak se na ní podívá a chvíli zvažuje, jestli se jí zeptat na to, na co se jí zeptat chce.* Charity mi dokázala odpustit.. Dokážeš to i ty? Pochopím, když ne hned, ale ... někdy? *Zeptá se jí nakonec opatrně.*

*vidí ho, jak si jejich po slovech po Edy založil ruce na hrudi a obrátí oči v sloup* Ty máš o tvrdohlavosti co mluvit.*usklibne se i když to, že to mají v genech je pravda. Pak se Jasper prořekne o dítěti a ona popravdě neví, co si o tom myslet.* No..ne vždy všechno vyjde podle plánu.*uchechtne se a poblahopreje mu. Pak ale ještě dodá, že to nic na jejím postoji momentálně nemění. Po jeho slovech nakloní hlavu na stranu a povytáhne obočí* Já tě slyšela, Jaspere.*pak poslouchá jeho slova a povzdychne si* Eh...to o ty kravině ti zrovna moc nevěřím ale to co bylo v Ghettu, to je mi líto. *Po jeho dalších slovech uhne pohledem, protože ani ona sama si není jistá. Nekdy asi ano. Ale kdy? To je ve hvězdách. Pohledem se vrátí k němu a zkousne si ret* Já nevím, Jaspere.*přizná a chvíli mlčí* Někdy... někdy asi ano. Ale.. nedokážu ti říct kdy.*pokrčí rameny a doufá že jí pochopí a nebude moc naštvaný.*

Já tady momentálně nemelu kraviny. *Pokrčí rameny s úšklebkem podobným tomu jejímu a pak se prořekne o dítěti a na její slova přikývne.* Jo, to je pravda. /Můj život nejde podle plánu snad nikdy./ *Když od ní slyší, jak jí to neobměkčí, potichu zamumlá, že jí by neobměkčily ani paterčata narozená na jednorožcích a pousměje se, když mu řekne, že ho slyšela.* Neudělám už žádnou kravinu podobnou těm, co jsem udělal v posledním roce. *Řekne přesvědčivým hlasem a pak se jí zeptá, jestli bude schopná mu někdy odpustit. Když vidí, jak si skousla ret, už ví, jakou odpověď očekávat. Sklopí pohled k zemi a poslouchá její odpověď.* Jo, jasně Chápu. *Čím dál tím víc má chuť odsud z paláce zmizet a už se nikdy nevrátit.* /Ostatním by bylo očividně daleko líp, kdybych zmizel a oni mě neměli na očích. Stejně se za mě musí tak akorát stydět. A ani bych se nedivil, kdyby mě táta před celou zemí zavrhl./ *Honí se mu hlavou a spolu s těmito myšlenkami se začnou připomínat i čerstvé rány na jeho rukou, které jako by na něj volali, že to může vyřešit i jinak, než útěkem. Bolestí.*

A kdo o tom mlel před pár týdny na střeše, hm?*znova se usklibne a pak řekne že život nejde vždy podle plánu. Pak mu řekne, že jeho slova slyšela a na chvíli si dovolí přemýšlet, jestli je to pravda nebo ne. Ale spíše přiklání k odpovědi ne. Říkat mu to ale raději nebude. Pak zmíní, že mu nevěří že už neudělá žádnou kravinu a po jeho dalších slovech jen pokrčí rameny s výrazem, který říká, že mu stále nevěří.* Jenom z toho příště vyraď Charity. Ta už se s tebou natrapila dost.*řekne a v jejím hlase je troška pobavení i když to myslí smrtelně vážně. Pak uhne pohledem a pokusí se mu říct, jestli mu dokáže odpustit. Vi, že někdy mu dokáže odpustit ale kdy, to neví. Povzdychne si, prohrabne si vlasy a podívá se směrem k paláci* Já.. už půjdu. Měj se a pozdravuj Charity.*bez jediného dalšího slova ho obejde a vydá se k paláci.*

Jenže já o tom mlel, protože jsem měl důvod. A protože vám všem ubližuju a stejně jsem vás už nejspíš všechny ztratil. Tys nikomu nikdy neublížila. *Namítne a pak řekne přesvědčivým hlasem, že už neudělá žádnou kravinu podobnou těm, které udělal v poslední době. Její výraz ho ale ujišťuje o tom, že mu pořád nevěří. Ani se tomu nediví. On sám by sobě nejspíš taky nevěřil. Důvěra je založená na důkazech a on akorát tak dokazuje, proč by mu nikdo věřit neměl.* Já vím. *V jeho hlase i očích je vidět všechna ta vina a bolest, kterou cítí a to menší pobavení v Liině hlase s tím nic neudělá. Zeptá se jí, jestli mu dokáže někdy odpustit a hned podle toho, jak si skousne ret pozná, co mu odpoví. Sklopí pohled k zemi a čeká až to řekne i nahlas. Po tomhle má ještě větší chuť zmizet z paláce. Nejradši by jí řekl, že kdyby se už nikdy neviděli, aby nezapomněla, že jí má rád, ale než se stihne nadechnout, Lia už je na odchodu. Dívá se na ní, jak odchází a hlavou se mu honí, jak bravurně to všechno pokazil. Ještě nějakou dobu stojí v zahradách, naprosto ztracený v myšlenkách, ve kterých sám sebe viní naprosto ze všeho a teprve když si uvědomí, jak dlouho je už venku, vydá se zpátky dovnitř.* /Ubližuju všem... Svojí rodině, Charity... I tomu prckovi... A to mu je kolik? Pár týdnů../

*Je rád, že se může už aspoň pohybovat s berlema. Sice jej štve, že musí mít i je, ale lepší, než být mrzák nebo tak. Doktor mu říkal, aby odpočíval, ale on jej samozřejmě nemůže poslechnout. Musí jít na akcii, aspoň na chvilku. Navíc dneska to nebude nějak extra náročné. Když přijde do zahrad, vidí stolky s občerstvením, klasicky, pak několik typických kostičkovaných dek, které se využívají k pikniku. Je zde i několik menší stolečků s židlemi, kdyby se někomu nechtělo sedět na zemi. To nejspíš ocení dneska on sám. Sice mu nevadí sedět na zemi, ale těžko by se mu zvedalo. Teď ale zamíří k provizorně vysvatěným trůnům, které jsou zde hlavně kvůli tomu, aby před nimi stál Jasper až se bude dneska veřejně omlouvat. Je zde i několik kamer. Sedne si na svůj trůn a rozhlíží se kolem.*

*I přes všechny protesty, jí všechny komorné domluvily, aby šla...prý může být zábava nebo se může stát něco důležitého. To těžko, ležení v posteli jí přišlo lepší, sic pořád nemůže spát, ale i tak po ní aspoň nikdo nic nechtěl. Nepřipadá si tak tolik k ničemu, jako když musí někde být a něco se po ní očekává. Komorné jí daly dohromady tak, že skoro vypadá k světu a jako člověk.  Ještě kdyby se tak i cítila, ale tohle prý nedokážou.. Vydá se tedy do zahrad v naději, že snad po ní nebude nikdo nic chtít. V zahrádách uvidí místo, kde se koná piknik a zamíří tam, vlastně se ani neohlíží po lidech, jen se rozejde ke stolu, sedne si na nejbližší židličku a hlavu si položí na stůl před sebou.*

*Ani neví, proč dneska míří na akci. Ale prostě si na sebe vzala modré šaty, které jsou jen krátce na kolena. Jsou velmi vzdušné. Na sebe si vzala lodičky v pleťové barvě s podpatky. Do zahrad se to možná nehodí, teda pro toho, kdo je nešikovný a neumí v lodičkách pořádně chodit, ale to není její případ. Ona na jehlách vyrostla. Má jen malé náušnice a nijak výrazné líčení. Na ni docela zvláštní, ale mění se, díky Josephovi.*/Přijde dneska? Snad ano./*Dojde do zahrad a hnedka se po něm rozhlédne. Zatím ho nikde nevidí, tak si jen vezme pomerančový džus se stolku a posadí se na jednu deku. Všimne si svého bratrance na trůnu. Ví, že se dneska bude Jasper omlouvat a proto je tu i tolik kamer. Ví, že co udělal není správné. I když ona neměla s rodiči nějak dobrý vztah a ještě ji k tomu všemu zasnoubili, narozdíl od něj, nedokázala by s rebely spolupracovat.*/Veřejná omluva je to nejmenší, co může udělat./

*Zase se nějakou dobu odhodlávala k tomu, překonat strach z lidí a s hlubokým uklidňujícím výdechem vyšla z komnaty směrem do zahrad. Zahrady se staly jejím hodně oblíbeným místem, protože jsou rozsáhlé, takže se v nich může člověk snadno ztratit a nebýt na očích. Má na sobě šaty po kolena, které mají černý vršek a růžový spodek a na nohou černé lodičky. Docela se na akci těší, ale uvědomuje si, že by asi působilo divně, kdyby seděla na nějaké dece úplně sama po celou dobu akce, i když by se tak cítila nejlépe.* /Klídek, to zvládneš. Prostě se když tak s někým novým seznámíš. Tady před tolika lidmi ti snad nikdo neublíží./ *Po dobu Selekce její modřiny už prakticky všechny zmizely. Ale jizvy na jejím těle pořád zůstávají a zůstanou nejspíš dlouho. S trochu nervózním úsměvem dojde do zahrad, po kterých se rozhlédne a pak se vydá ke stolům s občerstvením, ze kterých si vezme sklenici s vodou.*