Zahrady paláce

*sedí v zahradách protože nechce potkat žádnou z vyřazených. Když uvidí prince v takovém rozpoložení musí si rýpnout. Když se posadí a zírá před sebe nijak jí to nepřekvapí* vypadáš že si do něčeho potřebuješ praštit. *Konstatuje* děláš nějaký bojový sport? Doufám že ne v tomhle stavu bys někoho nenechal odejít po první ráně.*odmlčí se* vidím že o tom nechceš mluvit *řekne mírně* tak budu mluvit já..... Za nedlouho se vrátím do Francie lhala jsem o tom proč a s kým tu jsem a má minulost mě dohnala. Takže si užij pár posledních momentů s tou nejokouzlivější osobou kterou jsi kdy poznal* usměje se* a kterou jsi si zamiloval hnetd jak si ji spatřil v séru kina* schválně egoisticky přehání jí to vždycky zlepší náladu. U vyprávění se usmívá a zmínku o kině vypustila nevědomky.*

*Ušklíbne se.*Ani nevíš, jak moc velkou máš pravdu.*Řekne hlasem, který je zcela bez emocí. Pořád se dívá před sebe. Nemá vůbec tušení, jak to teď všechno napraví.*/Jde to vůbec?/*Zeptá se sám sebe v duchu.*Občas boxuju.*Řekne jí.*To asi nenechal. Popravdě jsem uvažoval, že bych zašel do posilovny to ze sebe trochu vybít.. Kdybych šel do města a někoho tam zmlátil, ani by se to moc nehodilo, co?*Zeptá se jí, i když odpověď zná, nehodilo.*Cože? Jaká minulost?*Zeptá se jí nechápavě.*/Co se dozvím teď?/*Dneska už vážně neví, co čekat a co ne. Asi by jej nepřekvapilo už vůbec nic.*/Ubližování dívkám máme v rodině.. Já, Jasper.. Táta taky nebyl svatoušek./*Uchechtne se.*Jo, jasně./Zamiloval, no to určitě./*Ví, že se ho snaží rozveselit, ale nepomáhá to. Náladu mu nezlepší snad nic. Kdyby někdo před něj postavil jednorožce, který by mu přivezl jeho oblíbené pralinky, nedokázal by se usmát. Zmůže se vždycky jen na slabé, tiché uchechtnutí.*

*To, co se stalo na oslavě narozenin nejmladší princezny ho přesvědčilo, aby Jasperovi začal důvěřovat. Nebyl tam, ale slyšel o tom, jak jeho sestru dostal i přes rebely na ošetřovnu včas, aby nepotratila a poté skočil před svojí mámu, na kterou velitelka rebelů vystřelila. Je mu líto, že teď leží na ošetřovně potom, kolik hrdinských skutků v jeden den vykonal. Vlastně se trochu za své předešlé chování vůči němu trochu stydí. S Charity nějakou dobu teď nemluvil. Chtěl se za ní stavit na ošetřovně, ale než to stihnul, už jí odtamtud pustili. Plánuje si s ní někdy promluvit. Už mu docela chybí strávený čas s jeho sestrou. A o stráveném čase se starším bratrem radši nijak nepřemýšlí, protože opravdu nechápe, jak mohl Tobias jen tak zmizet a nikomu nic neříct. Neví, kde by mohl být a ani neví, kde by ho měl hledat. Ztracený v podobných myšlenkách se jen tak loudá zahradami s rukama v kapsách a ani pořádně nevnímá kudy a kam jde.*

*Po tom co se dozvěděla, že tu znovu byli rebelové a ještě na oslavně princezničky. Nechtěla vycházet ze svého pokoje už jen z důvodu bezpečí a taky potřebovala dost přemýšlet. Tobias zmizel bůhví kam, A Jonase díky tomu viděla ještě méně, protože musel po bratrovi přebrat veškeré jeho povinnosti. Ona ho tak skoro nevidí a nemluví s ním, takže jejich situace je pro  ni v tomhle ohledu a jakémkoliv budoucím nejasná. Rozhodla se, že si něco namaluje, teda nebylo to tak úplně její rozhodnutí, protože to stejně neumí, ale musí cvičit. Dobré místo k tomu  byla zahrada a proto se rozhodla do ní vydat. Oblékla si jednoduché bílé šaty s květy a zavazovací sandálky. V rukou měla štos papíru , barvičky, štětce a hlavně nádobu na vodu, uzavírací. S tím, dorazí až do zahrad, kde najde své nejmilejší místo, plné květin a usadí se do trávy. Věci začne rozkládat před sebe.*

*Teď má docela dost práce díky bratrovi, který si zmizel neznámo kam, aniž by o tom dal komukoliv vědět, takže nemá na Vic tolik času, kolik by chtěl. A to ho doopravdy mrzí, protože kdyby to bylo jen na něm, trávil by s ní každou minutu. Momentálně se prochází zahradami naprosto ztracený v myšlenkách, které se týkají opravdu hodně věcí. Práce, Tobiase, Charity, Jaspera, jejich dětí, útoku rebelů, toho, jak se stydí za své chování k Jasperovi, Vic a mnoho dalšího. Málo toho v hlavě opravdu nemá a poslední dobou ho z toho všeho bolí často hlava. Ze zamyšlení ho teď ale vytrhne objekt, který barvou nesplývá se zelení zahrady. Nakonec se ukáže, že to není nějaký objekt, ale osoba a dokonce samotná Vic. Pousměje se, když jí vidí a sleduje, jak si kolem sebe rozkládá věci na malování. Dojde k ní zezadu a pak si sedne za ní a letmo jí políbí na tvář. Chce jí překvapit.* Ahoj. *Pozdraví jí, když se od ní odtáhne.* Copak máš v plánu malovat? *Zeptá se jí s úsměvem.*

*Hlavu plnou myšlenek a strachu, musí nějak zaměstnat něčím jiným, rozhodla se pro něco více kreativního. Sice zvolila činnost, která jí zrovna nejvíc nejde, ale tak musela své schopnosti nějak rozšiřovat a zlepšovat. Prý se jí spousta dovedností může k lepšímu životu hodit a prý nebude mít těžké někoho najít. Kdyby tak chůva z těch svých mouder naslouchala i jí samotné. V zahradě si sedne mezi místo, do trávy, tak aby kolem v každé blízkosti měla různé druhy barevných květin. Při rozkládání svých věcí má co dělat, aby se příchozího nelekla. Ohlédne se a vtiskne mu na rty něžný polibek.*Ahoj..lásko.*Skousne si ret a vrátí svých pohled k papírům a barvám.*Myslela jsem, že květiny. Ale víš, že malování mi nikdy nešlo, těžko říct co z toho výjde.*Usměje se a přisune se k němu blíž, aby se o něj zády mohla opřít.*Chyběl jsi mi, myslela jsem....že už na mně vůbec nemáš čas. Že se mnou nechceš být a ták. Nevím jak to teď bude, když jsi musel vzít všechny povinnosti svého bratra.*Odmlčí se a pokývne hlavou.*

*Při procházení zahradami je naprosto mimo díky všem těm myšlenkám a probere ho až když zaregistruje něco, nebo spíše někoho, kdo není součástí zahrady. Později zjistí, že je to jeho milovaná Vic. Už jí dlouho neviděl a mrzí ho to. Vydá se k ní a schválně našlapuje potichu, aby ho neslyšela a on jí mohl překvapit polibkem. Pousměje se, když se jejich rty setkají v něžném polibku a zahřeje ho u srdce, když ho osloví 'lásko'. Pak se jí zeptá, co má v plánu namalovat.* Znám lidi, co malují hůř jak ty. Mě se náhodou tvoje obrázky líbí. *Usměje se na ní a pak jí obejme okolo pasu, když se o něj opře zády a přitulí si jí k sobě. Po jejích slovech sklopí pohled a povzdychne si.* Omlouvám se ti. Taky jsi mi chyběla. Chtěl jsem s tebou strávit víc času, ale přes práci jsem se k tomu nedostal. Promiň. Napravím to, slibuju. *Vtiskne jí polibek do vlasů.*

*Sice slyšela něco málo, ale nedokázala by určit, že se k ní blíž člověk a ještě ten, kterého má ze všech momentálně nejradši. Proto mu také věnovala polibek a pozdravila jej, jak jen si zasloužil.*Protože ti lidi to už dávno vzdali, jelikož nemají tak náročnou chůvu.*Mrkne na něj se smíchem a zavrtí nad tím hlavou. Občas po ní ta ženská skutečně chce víc než ona samotná dokáže. Když si jí obejme, ještě víc se k němu přitulí a usměje se, takhle jí je skutečně dobře.. Jenže po jeho slovech si musí povzdechnout.*Nemusíš se pořád omlouvat, nemůžeš za to, že Tobias v nejhorším čase zmizel a vzdal to s tebou, Charity i semnou.*Zavrtí nad tím rozhodně hlavou, vezme do ruky štětec, který mu podá a sama si vezme jiný. Potom začne dávat jednotlivé barvičky do palety, než nakonec otevře vodu a dá jí tak, aby se nevylila.*Jdeme malovat!*Rozhodne nadšeně a trochu si namočí štětec do vody a následně do červené barvy. Tou pak začne tvořit na papír před sebou. *

Tak tě té chůvy nějak zbavíme. *Navrhne.* Už přece nejsi malé dítě, abys jí potřebovala. *Zazubí se na ní, přičemž na ní mrkne. Pak jí obejme okolo pasu a přitulí si jí k sobě co nejblíž. Chce cítit její teplo a vůni.* Třeba se ještě vrátí a nějak nám to vysvětlí. *Vydechne. Snaží se neztrácet naději, i když to není úplně lehké.* I tak jsem se ti měl víc věnovat. Budu se snažit to zlepšit, slibuju. *Pohladí jí jemně po ruce a pak mu v ní přistane štětec a on nadzvedne obočí.* Tak jo. *Uchechtne se po jejím zvolání a pak se na ní zamilovaně usměje a sleduje to nadšení v jejích očích. Nakloní hlavu na stranu a pozoruje jí, jak začne vytvářet své dílo na plátně. Spíše než plátno ale stejně sleduje zamilovaně její tvář, kterou tak moc miluje.*

Je to moje rodina, vychovala mě...nemůžeš to brát tak,  že už jsem dospělá.*Zavrtí nad tím odmítavě hlavou, skutečně to myslí jen dobře, i když si jeho slova plně uvědomuje. Otec na ní neměl čas a chůva jí jednoduše nahrazovala matku. Zvykla si, že to tak je a má být. Když se k němu přitulí, spokojeně zamručí a koukne na něj.*A třeba už ho také nikdy neuvidíme.*Zamručí nad tím vážným hlasem a povzdechne si.*Povinnosti jsou důležité...to nic, hlavně abys neměl problém u svého otce a královských, kdyby něco nebylo včas.*Zavrtí nad tím jen hlavou a zadívá se krátce na jeho ruku, do které mu dá štětec. Zazubí se, když se sama pustí do malování něčeho, co zdánlivě připomíná květiny.*Ale ty mi vůbec nepomáháš drahý Jonasi.*Pronese se smíchem, otočí se a štětec s barvou mu přistane na tváři. Pokývne nad tím hlavou, rozhodně je se svým dílem spokojená.*

Já vím, já vím. *Pokýve nad tím hlavou a pousměje se na ní. Pak si jí k sobě přitulí a řekne, že se třeba Tobias ještě vrátí. Neztrácí naději a snaží se být optimista, i když mu to Vic trochu kazí.* Třeba k tomu všemu měl důvod. Třeba se vrátí. *Namítne. Odmítá si připustit, že jeho straší bratr, kterého má tak moc rád a ke kterému vždycky vzhlížel, ho opustil jen tak. A ne jen jeho, ale i Charity a Vic.* Snažím se to nějak zvládat. Pomalu začínám chápat Tobiasovu závislost na kafi. *Uchechtne se potichu a pak mu v rukou přistane štětec, kterým nezačne kreslit na plátno, protože je okouzlený její tváři, kterou sleduje a nedokáže z ní spustit zrak. Když mu vytkne, že jí nepomáhá, už se chystá něco namítnout, ale než to stihne, barva z jejího štětce se ocitne na jeho obličeji.* To si vypiješ. *Zasměje se a rychle si natočí štětec ve vodě a pak ve světle zelené barvě, aby jí barvu mohl obtisknout na nos. Když se mu to povede, spokojeně se na ní zazubí.*

*Pravděpodobnost, že jeho bratr vrátí neviděla naděje a to ona byla většinou ta pozitivní. Mohl se přidat k rebelům a vykašlat se na ně, proto se neozývá. Nebo odjel s nějakou princeznou do tramtárie. Má ho ráda a chybí jí, to však neznamená jak moc jí to štve a trápí. Nechal je tu všechny samotné bez něj, a to se jednoduše nedělá, ať už jeho důvod byl sebelepší.*Kafe není zdravé, je spoustu jiných možností jak zůstat vzhůru nebo tak...studená sprcha člověka lehce probere.*Navrhne mu zdraví lepší variantu, nechce aby byl závislý na kofeinu, to přece není správné. Když jí nezačne pomáhat s kreslením, jasně že si musí postěžovat a udělat něco čím mu to vynahradí. Vypískne když jí samotné štetec přistane na nose.*Zelená mi nesluší.*Našpulí spodní ret a překulí se tak, aby na něm ležela a dívala se mu do očí. Než jejich rty spojí v polibku.*Stejně je pozdě, odneseš mě do postýlky prosím?*Nevinně zamrká a usměje se na něj.*

*Poznamená, že chápe Tobiasovu závislost na kafi a pak se pousměje.* Já vím, neboj, nepiju ho zas tolik. *Občas si při práci dá, když potřebuje rychlou vzpruhu a nemá po ruce nic jiného. Pak jí sleduje při kreslení a než tomu stihne jakkoli zabránit, má červenou barvu na tváři. Neplánuje zůstat pozadu a během pár vteřin má Vic na nose světle zelenou skvrnu. Zasměje se, když slyší, jak vypískla.* Ale sluší. Tobě sluší všechno. *Usměje se na ní a pak se jí dívá do očí, když na něm leží a obejme jí okolo pasu. Opětuje jí polibek, dokud se ona neodtáhne.* Samozřejmě, má lady. *Mrkne na ní a pak se i s ní posadí.* Pro ty věci pak pošleme nějakou komornou. *Kývne k plátnu a barvám a pak chytne Vic do náruče a i s ní se postaví.* Budeš chtít i pohádku? *Zeptá se jí cestou a zamilovaně se na ní podívá. Pak už jí donese do její komnaty, kde jí uloží do postele.*

*Musí si s Thylane promluvit, proto jí v katedrále nabídl rámě, aby ji rovnou mohl odvést do zahrad, kde to asi bude nejvhodnější. Tam nikdo teď nebude. Jde v tichosti a když jsou už na místě, kde nikdo není kývne směrem k lavičce a posadí se na ni a počká, než si sedne vedle něj.*Já.. Proč ses neodtáhla?*Zeptá se hned. A pak vydechne a dá si hlavu do dlaní.*Vím, že tě Rhys políbil první.. Viděl jsme video a viděl jsem, že jsi se hned neodtáhla a vypadalo to, že ani nemáš v plánu, proč? Miluješ ho? Chceš být s ním a ne se mnou?*Zeptá se a podívá se na ní. V očích má přitom bolest, která tam je kvůli představě Thylane, která by nebyla šťastná s ním ale s jeho strýcem.*Klidně mi to řekni.. Nebudu ti bránit ve štěstí, pokud se mnou nebudeš moci být šťastná. Ani tě nijak nepotrestám, i když bych tě měl nechat popravit podle pravidel Selekce. Neudělám to a a ni nic jinýho. Nedokázal bych to. Jsi moje slabina. Kvůli tobě bych se všeho vzdal, udělal všechno, abych jen na chvilku viděl ten tvůj nádherný úsměv a tvé oči, které tak září, tak moc, že se hvězdy na nebi mohou stydět.*Mluví tichým hlasem a dívá se přitom do země.*

*Stihla ještě po obřadu pogratulovat novomanželům. Jenže když si všimla, kdo k ní jde. Zarazila se, sklonila svůj pohled do země a kývla mu tak na pozdrav. Přitom se ho nejistě chytí a nechá se odvést do zahrad. Podívá se na lavičku, ke které tedy přejde a posadí se na ní. Zarazí se při jeho slovech. Přesně tuhle otázku čekala, ale jakoby jí teď někdo bodl do srdce. Tohle skutečně bolelo, ještě když jí to řekl on. Muž, kterému její srdce patří. Vyslechla si jeho slova, než se rozhodla promluvit.*Řekla jsem ti, že mi na něm záleží...povídal hodně věcí. Nejdřív to, že mě nenechá odejít pokud nesním aspoň trochu té polévky a potom říkal další věci, kterými vlastně naznačoval, že by radši byl kdyby ho navštívila jeho rodina než já. Proto jsem skutečně chtěla odejít, neměla jsem k tomu daleko, když mě zastavil a udělal to. Byla jsem v ten moment tak v šoku..že to jednoduše nešlo, nedokázala jsem to.*Odmlčí se a povzdechne si, přitom od něj skloní své lesknoucí se oči, přitom si hraje s vlastníma rukama a proplétá je mezi sebou.*Nic se nezměnilo, pořád jsi ten kterého miluju a s kým chci trávit zbytek života. Můj král, díky kterému jsem nejšťastnější na světě*Zašeptá klidně, v jejich slovech je čistá upřímnost, myslí to vážně.*Jenže....není správné, abys ho trestal za to, že se do mě zamiloval. Víš, že si člověk nevybere ke komu projeví své city. Pokud to ale vážně uděláš...měl bys potrestat i mě.*V ten moment jí začly s očí téct slzy, skutečnost že to řekla jí trápí. Nechce jednoduše, aby mu kvůli ní něco Sawyer udělal, to není jednoduše správné. I přes jeho slova, že jí potrestat nemůže, ví proč...jenže tohle moc  bolí. Nechce, aby kvůli ní někdo trpěl. Při jeho slovech jí její tváře zčervenají, jakoby by to bylo zase poprvé když tohle řekl. Chytí se jednou rukou za svojí hoříčí tvář a druhou, natáhne k němu a zvedne mu hlavu. Aby se na něj mohla uslzenýma očima podívat.*

*Odvede Thylane do zahrad, kde si s ní chce promluvit. Musí to mezi sebou nějak vyřešit. Už tak se dost trápí kvůli rodině a nechce se trápit ještě kvůli tomu, co se stalo mezi ní a Rhysem a nějak to urovnat. Zeptá se jí na to, proč se neodtáhla a řekne, že jestli miluje Rhyse, nechá ji jít. Sice ho představa toho, že by ji měl ztratit bolí, ale nechce, aby byla nešťastná. Poslouchá ji a po chvilce se na ni i podívá. Do teď se totiž díval do země, alě chce jí vidět do obličeje, když mluví. Pak vydechne, když řekne, že se prostě odtáhnout nedokázala, kvůli tomu, že ji tím překvapil a ona byla v šoku. Na ni se ani nezlobí, ale jen na Rhye. Pousměje se na ni a chytne ji za ruku.*A ty jsi ta, kterou miluju zase já, celým svým srdcem.*Řekne jí. Když zmíní trest potřese hlavou.*Jsem rád, že jsem z toho vykecal tebe. Je to porušení pravidel a i když ty za to nemůžeš, měl bych tě potrestat, ale neudělám to./Nedokážu jí ublížit./Rhyse ale potrestat musím.. Jenom ho vykážu z Angeles, možná jen z paláce.*Ví, že se jíí ani to asi nebude líbit, ale má svázané ruce.*A neplakej Hv+zdičko.*Setře jí slzy.*Bude to .. dobrý.*Skloní se, aby ji mohl krátce políbit.*Mám pro tebe překvapení, pojď.*Vyzve ji, stoupne si a proplete si s ní prsty, protože s ní chce jít za ruku. Vede ji jen chvilku dáel do zahrad k míst, kde je něco jako menší stan, jak by to nazval. Osvětlený světýlky a pod ním deka a polštáře. Je tu i něco málo z občerstvení. *Líbí se ti to?*Chtěl ji nějak potěšit, protože mu bylo jasné, že bude smutná a jeho bolí vidět ji tak. Chce, aby na tváři měla jen úsměv.*

*Když se jí rozhodl odvést od všech až do zahrad. Bylo jí jasné už od začátku kam jejich rozhovor bude směřovat. Nejprve si vyslechne jeho slova, než mu začne vyprávět jak to všechno  bylo doopravdy. A né jen podle videa o rebelů, které mohli jakkoliv upravit a sestříhat tak, aby to vypadalo co nejšpatněji. Nechápala jak ho už podruhé mohlo napadnout, že miluje Rhyse...Měla ho ráda, ale maximálně jako dobrého kamaráda. Podívá se na jejich spojené ruce a pak zase zpátky na něj.* Já přece vím.* Zašeptá rozhodně a povzdechne si nad jeho slovy. Fajn, nedokáže jí potrestat, protože je jeho vším. Jenže Rhyse potrestat musí. Přikývne nad tím.*Neublížíš mu, že ne?*Zeptá se pro jistotu, jestli ho skutečně jenom vykáže, jelikož...prostě tohle je nespravedlivé vůči ní. Zakňučí, když jí řekne, aby neplakala, ono se to lehce říká, těžké je to pak udělat.*Bude?*Zopakuje nejistě, ale polibek mu o něco klidněji oplatí.*Další překvapení?*Zamrká a společně s ním vstane z lavičky, s tím že pevně stiskne jeho ruku za kterou jí drží. Rozejde se s ním na to místo, které neví kde je. Když se oba zastaví a jí padne pohled na stan a světýlka. Překvapeně zamrká, otočí se k Sawyerovi a pevně ho obejme.*Ani nevíš jak moc.*Šeptne a zadívá se mu do očí, když se odtáhne, tak s ním zamíří k tomu místu, aby se oba mohli posadit.*Vypadá to tu kouzelně, jen netuším kde na tohle bereš čas. Myslela jsem, že jako král máš ještě víc povinností.*Zamrká a zkoumavě si prohlíží celej ten prostor, kterej pro ně připravil. Jejich dokonalé místečko.*

*Poslouchá Thylane, když mu vysvětluje, jak ot bylo s Rhysem a proč se nedotáhla. Věří jí a skutečně doufá, že nebude litovat. Ale miluje ji a má na očích růžové brýle, takže to klidně riskne. Řeken, že ji miluje a chytne ji za ruku. Pak řekne, že ji nepotrestám nedokáže to a je rád, že ji z toho dostal, díky tomu videu. Ale Rhyse potrestá.*Neublížím.. Sice mě tímhle naštval, ale jak říkáš, nevybereme si, do koho se zamilujeme a navíc je to pořád můj strýc.*Vydechne. Řekne, že ho jen vykáže, asi jen z paláce, ani ne z Angeles. I když pořád by ho i rád vykázal z Angeles, aby se k Thylane zase jen tak nedostal. Ale ještě uvidí. Bolí ho vidět, jak má slzy v očích a nechce, aby plakala. Setře jí je z tváře.*Bude princezno. Nebo spíše královno.*Mrkne na ni a pak ji políbí, protože chuť jejích rtů mu neskutečně chyběla. Řekne, že má pro ni překvapení. Zařídil to, aby jí trochu potěšil.*Ano. Vím, že musíš být smutná a nerad tě ta vidím. A chci tě rozveselit, vždycky budu. *Usměje se na ni zamilovaně.Oplatí stisk ruky, ale jen jemně, aby jí neublížil a rozejde se spolu s ní k místu, které nechal pro ně připravit. Doufá, že se jí to líbí. Obejme ji stejně pevně a nasaje vůni jejích vlasů, na které se snad stává závislý. Dojde s ní ke stanu a pomůže jí sednout, pak se posadí vedle ní.*To mám, ale na to, abych tě potěšil si najdu čas vždycky. A tohle jsem plánoval už delší dobu.*Přizná.*Mám ještě něco.*Řekne pak a vytáhne z kapsy krabičku. Otevře ji a odhalí tak řetízek na krk s příveškem ve tvaru dopisu. Vytáhne to a dá jí to.*Otevři to.*Vybídne ji a čeká, až to udělá.*

*Doufá, že její vysvětlovací schopností nějakým záhadným způsobem pochopí, jelikož tohle jí jednoduše nešlo. Vysvětlovat složitější věci, ale je ráda..když jí Sawyer pochopí, ten by od ní pochopil nejspíš cokoliv, co by řekla. Na jednu stranu je to hrozně hezký a na druhou zajímavý.. Nerozumí tomu, jak jí mohl vymluvit z trestu, ale nepřipadá jí to skutečně správné. Přikývne nad jeho slovy, věděla že je Sawyer dobrý a pokud mu vše vysvětlí, nemusí to dopadnout tak špatně jak si Rhys myslel. Je pravda, že jsou ti dva rodina a tak to být mělo.. Naplakala se toho skutečně hodně, za ten čas co se mu otevřela i za samotný čas co je v paláci. Zamručí a rozhodně zavrtí hlavou.*Ještě mě tím nestraš prosím.* Zakňučí vážně a nechá se od něj políbit, jelikož to je to nejlepší, když cítí jeho rty na svých. Tohle jí dokáže uklidnit snad v jakékoliv situaci. Jenže když zmíní překvapení, už se jí na tom něco nepozdává. *To, že jsem smutná neznamená, že musíš dělat nějaká překvapení, abych nebyla.*Namítne na jeho slova a nechá se vést až na to místo. Které se jí zdá naprosto dokonalé, proto jej pevně obejme a přitulí se k němu. Líbilo se jí to, tak moc, že to slovy nedokáže vyjádřit. S jeho pomocí se také posadí na jeden z polštářů vedle něj.*Delší dobu? Sawyere co jsi..*Vyděšeně vykulí oči, nad jeho slovy a zarazí se, když zmíní ještě něco. Překvapeně zamrká při pohledu na řetízek, kterej opatrně vezme do ruku. Podívá se na něj a pak dolů, pomalu a opatrně jej otevře. Její oči se rozzáří, než jí z nich následně začnou téct další slzy.*Myslíš...to vážně?*šeptně roztřeseně a kouká střídavě na něj a na to co tam napsané.*

*Řekne, že ji z trestu vymluvil. Hodně se dohadoval s rádci a říkal, že to Rhys políbil ji. Ukázal jim i to video a schválně to stopnul, aby to nemohli vidět celé, takže neví, že se Thylane hněd neodtáhla. A arhumentoval hodně tím, že je král a vezme si koho chce. Docela mu předhazovali, ať si vybere někoho jiného, ale to nechce. Chce jen Thylane. A kdyby mu nedovolili si i vzít, klidně se vzdá koruny. Ale vidina toho, že by králem byl Jasper se většně rádcům protivila více, než tohle. Takže vyhrál docela snadno a je rád, že se tak stalo. Nazve ji královnou a pousměje se.*To zvládneš lásko. Jsi chytrá, milá, spravedlivá.. Budeš úžasná královna, kterou bude lid milovat, skoro stejně jako tě miluju já.*Pohladí ji lehce po tváři. Jako by se bála, že se snad rozpadne, zmizí před jeho očima. Políbí ji a užívá si chuť jejích rtů. Zmíní překvapení, které pro ni přichystal, i když taky ne zcela jen proto, aby ji jen rozveselil, ale kvůli něčemu jinému. To jí ale samozřejmě neřekne, chce, aby ji překvapil ještě více.*Ale já chtěl A uvidíš.. Co všechno tam bude.*Řekne trochu tajemně. Pka jí to místo konečně ukáže a oplatí jí objetí. Přičemž vdechne vůni jejích vlasů. Následně se s ní posadí na deku a polštáře a svěří se, že tohle plánoval delší dobu. Neodpovídá na její otázky a rovnou pokračuje Pak vytáhne krabičku, kde je schovaný řetízek. Doufá, že je nepopletl, protože ještě v druhé kapsy má rovnou prstýnek. Řetízek jí podá a řekne, ať jej otevře. Přitom se usmívá a ještě se jeho úsměv rozšíří, když se jí rozzáří oči. Jakmile se ho zeptá, jestli to myslí vážně, vytáhne z kapsy druhou krabičku a klekne si před ní na jedno koleno.*Thylane.. Už od našeho prvního setkání jsi mě zaujala. Bylo a stále je na tobě něco, čím se lišíš od ostatních dívkách, vyčníváš nad nimi. Jsi ta nejúžasnější holak, kterou jsem kdy potkal a rád bych tě nazval svojí. Miluju tě, potřebuju tě. Bez tebe to nejsem já. Chci jen tebe. Chci tě nazvat svou manželkou, královnou, později i matkou našich dětí. *Potřese s úsměvem hlavou.* Vyjmenoval bych ti několik dalších věcí, proč jsi podle mě ta nejúžasnější osoba na světě, anděl, co sem spadl z nebe, ale prvně potřebuju odpověď na jednu otázku. Vezmeš si mě?*Zeptá se a otevře krabičku, ve které na ní čeká prsten. Doufá, že řekne ano. A je doclea nervózní.*

*Nedokáže si představit jeho  rozhovor s rádci o ní, skutečně neví co jim musel říct, aby byla bez trestu. Pochybuje dost jistě o tom, že to bylo jednoduché a, že by mu to jen tak dovolili.*Nikdo mě nemůže milovat víc než ty lásko.*Přisvědčí k jeho slovům a přikývne nad tím. Na jednu stranu na tom něco je a na druhou zase říká jak je...úžasná. A to slovo jí ve spojitosti s ní samotnou nijak nesedí. Rozhodne se to nekomentovat a jen pozoruje ruku, kterou jí pohladil. Polibek, který si užívá hned poté, celou atmosféru jen vylepší. Netuší přesný důvod toho, proč by jí chtěl rozveselit, když to mohl udělat i bez překvapení, jelikož se jí to nezná. Tuší, že za tím nejspíš bude něco víc, ale nechá ho přitom.*Tvá slova, mě začínají děsit Sawyere.*Zamručí pochybovačně a našpulí spodní ret. Místo na které jí zavedl se jí neskutečně moc líbí, proto jej také pevně obejme, než se oba jdou posadit. Už když jí neodpovídá, tak se jí to zdá ještě divnější. Jenže od ní podá ten řetízek, který se jí zdá skutečně roztomilý a sladký. Po jeho slovech jej taky otevře a zůstává jen v šoku koukat na to co je před ní. Oči se jí rozšíří, když si všimne Sawyera, který si kleká. Ví co tohle gesto znamená. Jenže jí bylo předkládáno, že k tomuhle je nějaký officiální den, proto něco takového nemohla v žádném případě tušit, že  chystá.*Myslíš to officiální nebo to kde jsem tě skoro srazila k zemi v Labyrintu?*Nakloní zvědavě hlavu na stranu, jelikož tuhle poznámku si nemůže odpustit. Potom, už jen poslouchá co má její milovaný na srdci. Jenže v ten moment se její oči ještě víc zalijí slzami štěstí. Není schopná cokoliv říct, vážně není protože tím maximálně dojatá. Překvapená se zadívá na prsten, potom na Sawyerův obličej....než...pomalu přikývne.*Ano vezmu si tě.*Zašeptá tiše, než se k němu přisune a spojí jejich rty v jedny.*

*Pousměje se na ni, poté co jej ujistí, že ji nikdo nebude milovat více, než on. A pak jí pohladí po tváři a políbí jí na rty. Pka řekne, že pro ni má překvapení, i když ve skutečnosti plánuje více, než jen tohle. Usměje se na ni a potřese hlavou.*Nemáš důvod se bát lásko, neboj.*Ujistí ji.*/To spíše já../*Neví, co by dělal, kdyby řekla ne na tu otázku, kterou jí dneska plánuje položit. Je rád, že se jí to místo líbí. Usmívá se, protože se teď usmívá i ona a o to mu šlo hlavně.Pak si s ní posadí a dá jí řetízek. Ten se dá otevřít a on ji okamžitě vyzve, aby to i udělala. Když se na něj tázavě podívá, klekne si na jedno koleno a začne říkat to, co měl v plánu. Připravil si toho i více, ale teď na všechno tak nějak zapomněl a dokáže se soustředit jen na tu otázku a odpověď ve kterou doufá. Po její otázce se usměje.*Už v labyrintu jsi mě naprosto okouzlila, Hvězdičko.*Vzpomíná si, jak tam na ni narazil. Pak jí konečně položí onu otázku a doufá, že se dočká pozitivní odpovědi. Potí se mu ruce a je hodně nervózní. Znervózňuje ho, jak dlouho nic neříká, ale když přikývne, rozzáří se mu oči. Chce se zeptat, jestli vážně řekla ano, protože tomu sám nedokáže moc uvěřit, jak je šťastný. Ale ona jej předběhne a potvrdí mu to. Hned se k ní nakloní, aby jí ho oplatit polibek, přičemž jí položí jednu ruku na tvář, kterou si její obličej přidržuje u svého. Po chvilce se odtáhne a s velkým úsměvem vezme její levou ruku a na prsteníček ní dá prsten.*Doufám, že se ti líbí. Pokud ne, můžu ho nechat vyměnit.*Chce, aby byla maximálně spokojená a ten prsten měla ráda.*Ještě bychom to neměli nikomu říkat. Prvně musí být Tribunál a pak oficiální zásnuby.. Většinou se žádá o ruku tam, ale já jsme si to poupravil a jenom tě tam vyhlásím jako vítězku. *Zazubí se na ni.*Takže by sis ho možná neměla brát na Tribunál, chápeš. *Prohrábne si vlasy. Možná to mohl udělat jindy, ale už nechtěl čekat.*Pořád nemůžu uvěřit, že jsi řekla ano. Budu mít tu nejlepší manželku.*Skloní se k ní a zase ji políbí.*

*Nechá se od něj  pohladit a políbit, jenže potom zpochybňuje jeho slova v tom, že pro ní má zase nějaké další překvapení. Ta neustálá překvapení jí začínala přivádět k pomyslnému šílenství. Doslova však nad tím šílí jen ve své hlavě a na venek je naprosto klidná.*I přes to, že ten důvod nemám, tak se bojím.*Poznamená vážně na to, jelikož jeho slova jí skoro vůbec v tenhle moment neuklidňovala, naopak situace jen zhoršoval, protože nešel rovnou k věci o kterou mu šlo. Bez váhání si sice od něj vezme řetízek, ale to co si přečte po tom co jej otevře. Jí znejistí, přivede do šoku a rozbrečí zároveň. Moc tomu ani nepomůže to jak si kleknul, potom totiž mohla následovat jen jedna jediná důležitá slova. Nad tím, že to bylo už v labyrintu pokývne, s tím si i vzpomene, že jí pořád dluží prohlídku. Jenže on jí svým "proslovem" dojme snad ještě víc, že není schopná slov. Takže chvilku trvá než mu na jeho otázku kladně odpoví.  Přece jen k tomu dojde a ona spojí jejich rty v polibek, který je ráda, že jí oplatí. Ucítí jeho ruku na své tváři a zadívá se mu přitom do očí, s úsměvem. Zadívá se následně na svou ruku, na které se ocitne prstýnek, skutečně vypadá nadšeně, šťastně a zamilovaně.*Je dokonalý, stejně jako muž, který mi jej dal.*Odvětí k němu tiše a pokývne hlavou, rozhodně ho nechce vyměnit, líbí se jí, hrozně moc. *Tribunál, potom zásnuby..chápu.*Přikývne a uculí se po jeho poslední části té věty. Zamračí se však v momentě jeho dalších slov.* Alee...já ho nechci sundávat lásko.*Zakňučí jako malé dítě protestantsky a smutně na něj zamrká, jestli by to nešlo udělat jinak.*A já nejlepšího manžela a zároveň, nejlepšího krále ze všech.*Pousměje se nad tím, když mu polibek oplatí. Zároveň jej také prohloubí a jen tak se už od něj neodtahuje. Místo toho se přesune na jeho klín a pokračuje v polibcích.*

Bude to dobré drahá, věř mi.*Pousměje se.*Až budeš královna, všichni ti tu pomůžeme. Já u pro tebe budu, moje máma určitě taky. /I když je nemocná../*Je si jistý, je jí pomůže, kdyby potřebovala.*Stejně tak moje sestra, ke který ti asi zruším zákaz vycházení, hned po svatbě. *Uchechtne se.*A Jasperova přítelkyně. S tou by ses někdy mohla seznámit. Možná brzy budete švagrové. Ne, že nás budete někdy pomlouvat ale.*Usměje se nad tím.*A jak jsem ti říkal už před tím, tvoje rodina tu může být taky. Co vím, tvé sestře je už velice dobře, tak by tu hned taky mohla být. Hned po zásnubách by sem mohli přijet, co ty na to?*Tak nějak to naplánuje a zeptá se na konci na její názor. Pak ji dovede namísto a tím započne jeho plán. Chce ji dneska požádat o ruku, ale to jí samozřejmě hnedka nevyklopí. Dá jí řetízek, který otevře a něj vyndá lísteček s otázkou. Sám si před ní klekne a útržky ze své připravené, ale zapomenuté řeči se snaží dát dohromady. A nakonec jí položí i tu otázku, kterou si mohla přečíst na lístečku a je neskutečně rád, že její odpověď je pozitivní. Oplatí jí polibek a přitom si ji u sebe přidržuje za její obličej, protože na její tvář položil svou ruku. Navleče jí na prst prstýnek, který jí náleží.*Jsem rád, že se ti líbí. Ale já dokonalý nejsem.*Potřese nesouhlasně hlavou.*To ty jsi dokonalá.*Zazubí se na ni. Řekne, jaké akce je ještě čekají, než se budou moci konečně vzít a on ji nazve oficiálně svou. Pak se pobaveně uchechtne.*Bude to jen na chvilku lásko.*Skloní se k ní a políbí jí na krk. Do její pokožky se usměje.*Miluju tě.*Vydechne jí do pokožky a rty se přes krk vrátí až k těm jejím a políbí jí. Líbí se mu, když polibek sama prohloubí a ještě si sedne na jeho klid. Položí jí ruce na záda, kde ji jeměn hladí a zároveň si ji přitahuje blíže k sobě. Rty zase sjede na její krk, kde se jí rozhodne zanechat pár značek.*Už se tak těším, až budeš jenom moje.

Věřím ti .*Kývne nad tím hlavou, než si nad jeho dalšími slovy povzdechne.* Tvoji rodiče mají dost vlastních problémů, i bez koruny kterou ti otec předal.*Co ví, ještě nezaslechla, že by na tom jeho matka byla líp, takže je  nechce ještě víc zatěžovat svými problémy.*Vlastně, tvá sestra ten zákaz porušila. Mluvila na mě, před svatbou Kasey.*Skousne si spodní ret, jo tohle si jednoduše nemohla odpustit. Sice v normální situace není práskač, ale tohle říct jednoduše musí.* Ti také budou mít spoustu starostí, slyšela jsem, že je těhotná.*Zaculí se pokývne, jasně že my chce vyvrátit všechny jeho možnosti v tom jeho skvělém plánu. Načež se ale reálně rozesměje a začne nad tím přikyvovat. *V tom případě se připrav na dlouhý rozhovor, s mým milovaným otcem.*Uchechtne se nad tím, úplně si to umí představit, a když je chce Sawyer pozvat tak brzo...měl by se připravit na kázání o tom, jak se o ní má starat a jak být dobrý manžel. Jenže na to se stane během chvíle tolik  věcí, jako to s tím řetízkem, kterej otevřela. Na jeho otázku mu po chvilce přece jen odpoví. Dokonce pozitivně. Potom se mu jen dívá s úsměvem do očí a nechá si návlect ten nejúžasnější prstýnek, který kdy viděla.*Jsi dokonalý lásko.*Uculí se, nad tímhle by se mohla přece jen dohadovat. S ním ano, protože má jednoduše pravdu. Následuje její protestování ohledně sundávání.*Ale já nechci, to potom nebude platit když si ho sundám.*Namítne vážně a našpulí nespokojeně spodní ret, ta možnost se jí nezdá správná. Spokojeně však zamručí, když ucítí jeho rty na svém krku.*Já miluju tebe.*Šeptne k němu tiše a zachvěje se, jakoby jí projel příjemný elektrický šok. Oplácí mu každý polibek, dokud se k němu po jeho přitáhnutí...nepřitiskne.  Jen co jej znovu ucítí na svém krku, vzdychne.*Zlobíš mě.*Zakňučí vážně a zavrtí se na jeho klíně. Jistě, že schválně.*Už teď jsem jen tvoje.*Zamumlá tiše a zadívá se mu do očí.*