Zahrady paláce

*Prišiel do záhrad a nachystal pre ňu piknik. Po chvíli ju uvidel prichádzať. Usmial sa a postavil sa pričom jej pobozkal ruku. Baví ho hrať sa na gentlemana no nikdy ním nebol..* Áno, chcel som vidieť tvoj úsmev tak som sa musel po snažiť. *Pokúsi sa o kompliment a zmurkne. *Dúfam, že si niečo dáš. * Ukáže na piknikovy košík a začne z neho vyberať dobroty.*

* byla upřímně zvědavá jestli se Liang pokusí o nějaké překvapení, třeba piknik. To by bylo skvělé má docela hlad. Prd jejich schůzkou totiž cvičila na harfu. Když ho najde i s pilníkem potěší jí to.* To je hezké * zacukruje  když zmíní že chtěl vidět její úsměv.* Ovšem že si něco dám* ujistí ho s úsměvem. Sleduje jak vyndavá jídlo z košíku a následně si vezme jeden z muffinků a následně i jahodu v čokoládě* za ty jahody v čokoládě máš další plusové body

*Ú úsmevom sledoval ako si pochutnava na jedne, keď však zmieni plusové body neodpustí si poznámku.* A čo dostanem za dosiahnutie plného počtu bodikov? *šibalsky sa usmeje, motiváciu treba. Pozrie sa naňu a tiež si vezme muffin.*

* za piknik mu přidá plusové body* no když už se najde někdo kdo dosáhne plného počtu bodů, většinou odcházím z jeho komnaty ve stejných šatech, ve kterých jsem tam večer předtím skončila* usměje se a sní další jahodu* ale někteří lidé si zaslouží výjimku* zmíní ledabyle. A zadívá se na něj.*

*Čakal túto odpoveď no nie, v takomto povedani.* A našiel sa už niekto kto dosiahol plný počet zlatko? *Usmeje sa a prehrabne si vlasy samozrejme, že sa na ňu pozerá.* Som rád, že ti chutia. *Povie napokon a doje svoju muffinu. Modrý košíček zloží niekoľko krát napol a položí do košíku.*

* mezi pojídáním jahod v čokoládě mu vysvětlí jak funguje bodový systém, v kostce. Jeho následující dotaz jí přišel trochu nemístný, ale stejně to nejspíš ani jeden s tím druhým nemyslí vážně takže proč mu to neříct?* No když už se ptáš pár jich bylo. Jeden pro nás zařídil let do Francie. To byl můj oblíbenec. A jeden mě vzal na jahodové pole nedaleko jeho vily. * Říká to jako by mluvila o počasí nebo knize která ji moc nezaujala*

*Počúva ju a snaží sa vyzerať co najviac zaujato. Bolo jej jasne, ze ani jeden to nemyslí vážne a tak si to užíval.* Oh, neviem či bude ideálne vziať ta k nám do Ázie.. Možno ťa niekam zoberiem nech si vyslúžim titul obľúbenca. No a možno výnikám v iných veciach. *Zasmeje sa a zmurkne na ňu.*

* je zřejmé že se oba jen baví a tak mu popíše svůj bodový systém a řekne mu o těch kdo dostali plný počet. * Hmmm budu se těšit* zasměje se. Začíná se trochu nudit a tak si vezme jednu jedno jahodu v čokoládě. Napůl si jí vloží do pusy a posune se k němu blíž. Doufá že mu dojde že má jahodu v polibku sníst. *

*Sedí a pozerá sa na ňu.* To by si sa mala. *Zasmeje sa. Keď si však všimne čo robí uchchtne sa a nakloní sa k nej pričom zje polku jahody. Usmeje sa a následne sa odtiahne.* No čo zlatko, dáš si ešte jahodu. *Zasmeje sa a podá k nej tanier s jahodami v čokoláde.*

* jeden druhého si prohlíží a ona mu nabídne jahodu. Svým způsobem. Když se však převzetí jahody neprodlouží do polibku a on jí jen podá talíř s dalšími místo aby ji napodobil. * Ale noták nebudu se namáhat pořád jen já.* Podívá se na něj trucovitě. A sní další jahodu jen tak*

*Zasmeje sa keď si uvedomí po čom Olivia túži. Nakloní sa k nej pomerne blízko.* Vieš ono to nie je len tak. To si musíš zaslúžiť. *Povie a pomaly sa odtiahne keď si aj on vezme jahodu a dá si ju do úst. Táto maškrta bola asi jediná správna voľba.*

* nebaví jí neustále začínat, a tak si postěžuje. Když jí poví že si to musí zasloužit má chuť se prostě zvednout a odejít. Ona není ta co se má snažit. Když však zopakuje její šarádu s jahodou, nakloní se k němu a jemně jahodu skousne. Když oddělí svou půlku od jeho nedotáhne se. Naopak mu jemně položí ruku na tvář a nakloní mu ji tak aby se jí lépe líbal. A pak ho jemně líbá. Nic víc. To si musí zasloužit. Při polibku se usmívá a spolkne jahodu*

*Toto dievča by najradšej keby všetko spravil on. A ona sa len viezla a tak si sa do úst jahodu a čaká na jej reakciu. Keď vidí, že sa k nemu nakloní a vezme si svoju časť jahodu usmeje sa. Následne sa ona naňho nalepí chytí ju za boky a položí na deku. *

* nechce být ta co odvede veškerou práci. A navíc tak lacino. Jen za piknik ani náhodou. Proto ji potěší když přistoupí na její hru s jahodami. Při převzetí své části jahody s úsměvem prohloubí jejich polibek. Když jí chytí za boky a povalí na deku, zasměje se. A pak ho znovu políbí a stáhne ho k sobě. Není si jistá co přesně chce ale ví že tady je může každý vidět a tak by se měli krotit*

*Položí ju na deku a stále ju bozkáva. Po chvíli sa odtiahne.* Mám pocit, že dáme nestačí len piknik. Mohol by som ťa pozvať na lepšie miesto. Čo tak moja komnata dnes večer? *Zmurkne na ňu a postaví sa.* Tie veci si upracem sám princezná. *Zmurkne a odíde do svojej komnaty. Bude pripravený keby náhodou prišla. Ak však nepríde pôjde hľadať novú obeť. Toto rozhodnutie spravil hlavne kvôli tomu, že v záhrade by ich mohol ktokoľvek vidieť a naozaj sa nechce dostať na titulnú stránku novín.*

*Položí ju na deku a stále ju bozkáva. Po chvíli sa odtiahne.* Mám pocit, že dáme nestačí len piknik. Mohol by som ťa pozvať na lepšie miesto. Čo tak moja komnata dnes večer? *Zmurkne na ňu a postaví sa.* Tie veci si upracem sám princezná. *Zmurkne a odíde do svojej komnaty. Bude pripravený keby náhodou prišla. Ak však nepríde pôjde hľadať novú obeť. Toto rozhodnutie spravil hlavne kvôli tomu, že v záhrade by ich mohol ktokoľvek vidieť a naozaj sa nechce dostať na titulnú stránku novín.*

*i přes jahodové polibky a lezení na řece si uvědomuje že jsou v zahradách. Všem na očích. A vypadá to že si to uvědomuje i on. * No nevím zda mám dnes večer čas. Ale tvé pozvání zvážím.* Nedá mu jednoznačnou odpověď. Je lepší nechávat muže na pochybách. Když ji nechá o samotě trochu se upraví a z košíku vytáhne ještě několik muffinků. A vydala se do paláce. Po cestě potkala jednu z komorných a pro jistotu že by on zapomněl jí poslala uklidit piknik. A uvažujíc jeho nabídku se vydala na procházku po paláci*

*Nemá moc dobrou náladu, od včerejška. Sovu práci dodělala teprve před chvilkou a tak se dostala poprvé dneska ven, až teď. Už je tma, takže zahrady jsou jen mírně osvíceny lampami. Ale jsou zde i místa, kde je úplně tma. Tam přesně se uvelebí. Doufá, že tady ji nikdo nenajde. Na sobě má černé džíny a k tomu černé tričko. Tohle nosí často. Své černé vlasy si nechala jen tak rozpuštěné. Jen tam sedí v trávě a dívá se před sebe, než váhavě vytáhne něco ze své kapsy. Je to fotka z ultrazvuk, jejího dítěte.*/Už je to rok../*Rok ode dne když ji její přítel podvedl. Přítel, kterého milovala celým srdcem. A pod tím srdcem, které bilo prakticky jen pro něho tehdy už pět týdnů nosila dítě. To ale zemřelo ve stejný den, ve kterém zjistila, že ji její přítel podvádí a nebral to vážně, že si s ní jen hrál. Pohladí palce tu fotku. Cítí, že se jí po tváři kutálejí slzy, ale ignoruje je. Potichu začne zpívat písničku, ukolébavku, kterou jí zpívala máma, když byla malá. Jmenuje se "Lavender´s blue Dilly Dilly".*

*Vzhledem k tomu, jak vážně bere své povinnosti udělal všechnu práci i s třídenním předstihem, protože co kdyby to nestihlo dorazit do Francie včas? Ano, i tak paranoidní uměl být, pokud šlo o jeho povinnosti. Jeho povinnost je i vzít si Octavii, se kterou je zasnoubený a na kterou včera nebyl dvakrát milý a zpětně ho to mrzí. Uvažoval nad tím, že by jí napsal, ale nechtěl to řešit přes chat, takže se rozhodl, že se jí omluví, až jí někdy příště uvidí. Teď se ale rozhodl po celodenním papírování jít na vzduch. Vzal si svůj mobil, kde má několik audioknih a jednu z nich si pustil do sluchátek. Rád čte, ale když chce číst a zároveň se u toho procházet, když je už tma, je tohle to nejideálnější řešení. Jen se tak prochází po zahradách s rukama v kapsách a schválně zamíří do neosvětlené části zahrad, aby na něj nebylo vidět. Nevšimne si, že někdo sedí na zemi, takže prostě najednou zakopne o něčí nohu a sám dopadne na zem, ale stihne se zbrzdit rukama. Rychle se oklepe a sundá si sluchátka přičemž zaostří na osobu před sebou.* Promiň, vůbec jsem tě neviděl. *Omluví se hned a pak se trochu zamračí, když si všimne, kdo to je a v jakém je rozpoložení.* Jsi v pohodě? *Zeptá se jí starostlivě.* Já.. Promiň, za ten včerejšek. Neměl jsem být hnusnej.

*Po včerejšku nemá zrovna nejlepší náladu a asi se ani není čemu divit. Zpětně lituje toho, že se se Sebastienem snažila bavit normálně. Už to zkoušet nemá v plánu. Dneska je její nálada, ale asi ještě horší. Je to přesně rok, co ztratila kluka, kterýho milovala, ten si s ní ale jen hrál. Ale co je horší, ztratila i své dítě, co s ním čekala, protože z toho šoku, potratila. Sedne si k jednomu stromu a zády se opře o jeho kmen. Vytáhne fotku a dívá se na ni. Je to fotka z jejího ultrazvuku. Prvního a zároveň posledního. */Byl by to holka nebo kluk? Po km z nás dvou by byl více? Měl by moje černé vlasy a jeho zelené oči, které byly jako smaragdy? /*Začne svému dítěti zpívat, ukolébavku, co zpívala její máma zase jí. Přitom se jí po tvářích kutálí slzy, ale ani si je neotře. Jen se dívá na tu fotku, kterou hladí palcem a zpívá. Ani si nevšimne, že se k ní někdo blíží. Proto, když o ni ten dotyčný zakopne, lekne se stejně jako on.Rychle nohy stáhne k sobě a podívá se na toho, kdo o ni zakopl. Už tam by to pro ni byl docela trapas, když by ji někdo viděl tady v tomhle stavu a to zjištění, že je to Sebastien je pro ni ještě horší.*V pohodě taky sorry. *Snaží se, aby její hlas zněl pevně a zároveň se snaží nenápadně utřít své slzy, aby je neviděl.*/Je tma, to jak má opuchlé a červené tváře snad nevidí a snad hned odejde../To je jedno, nech to být.*Nechce mu to říkat. Fotku kvapně schová do kapsy, aby na ni nemohl a nasadí sovu masku.*V pohodě, za to můžu já./Jako vždycky./*Pohled stočí z něj k paláci beze slova se dívá někam tam.*

*Vydá se do zahrad, kde se prochází po tmě a u toho poslouchá nemluvenou knihu. Je to tak pro něj při procházkách po tmě výhodný. U toho si ale nevšimne, že před ním někdo sedí, protože ten dotyčný nebyl opravdu vidět a on navíc ani nepočítal s tím, že by tu někdo mohl být. Pak ale zakopne a spadne na zem, kde se rychle oklepe a posadí se normálně jako člověk. Když zjistí, kdo před ním je a v jakém je stavu, trochu se zamračí.* Co je to za fotku? *Zeptá se ale pak pokrčí rameny.* Nebudu to z tebe tahat, v pohodě. *I on sám má věci, se kterými se ostatním nesvěřuje. Vlastně je jich spousta.* Nemůžeš. Opravdu ses snažila a já to celý zazdil, což jsem neměl dělat. Omlouvám se. *Sleduje její pohled k paláci.* Byl jsem naštvanej kvůli těm šatům. Připadal jsem si jako idiot. *Pronese trochu pobaveným tónem, aby aspoň trochu zlepšil atmosféru. Ale vycítí z ní, že není v pohodě a očividně se s ním nechce bavit. Nikdy nebyl utěšovací a dolejzací typ, takže si jenom potichu povzdychne.* Kdyby ti pomohlo se vypovídat, klidně můžeš. Ale nenutím tě do toho. Klidně půjdu, pokud chceš být sama. *Pokrčí rameny a prakticky počítá s tím, že ho pošle pryč.*

*Když o ni někdo zakopne, lekne se pravděpodobně stejně, jako ten, který spadl na zem. Vůbec nevnímala své okolí, takž si nevšimla, že se někdo blíží. Neslyšela kroky a ani ho koutkem oka nezahlédla.*/Měla jsem dávat větší pozor, kdybych ho viděla včas a včas bych stihla uhnout nohama, nemusel spadnout a jen by prošel, ani by si mě nevšiml. Rychle si otře obličej a nasadí masku. Není ale tolik věrohodná, jako normálně bývá. I jej hlas je slabší. Rychle schová i svou fotku a když se na ni zeptá, v duchu zanadává. Dneska nebude schopná se s ním tolik dohadovat, ani na to nemá moc náladu. Takže, když ji i ujistí, že to z ní nebude tahat, uleví se jí.*Čas vrátit nejde, takže na tom, co je na tý fotce nezáleží.*Odpoví spíše tichým hlasem.*/Kdybych ho ten večer před rokem neviděla.. Teď už by tu se mnou byla moje dcera nebo syn, nebyla bych ani zasnoubená se Sebastienem.. /*Teda nejspíše. Ale nemyslí si, že by jejich rodiče teda domluvili jejich sňatek. Když by už ona měla dítě s jiným. I když ten by ji asi opustil, když teď ví, že to s ní ani nebral vážně.*Ale jo, můžu, jako vždycky. Já to u tebe zase zazdila napoprvé, no./Jenže taková prostě jsem../*Napoprvé není milá k nikomu.*Nechme to prostě být, je to jedno.*Řekne více méně lhostejným hlasem.*Jako idioti jste vypadali trochu všichni, ale zároveň to bylo vtipný. Občas by si ze sebe měl umět udělat srandu každej. *Pokrčí rameny.*Dělej si co chceš. Klidně běž.*Jí by to ani nevadilo. Ani popravě neví, o čem by se s ním bavila, když by tu zůstal. Možná by ji přivedl na jiné myšlenky a odvedl od toho, na co myslela předtím a na co myslí teď.*/Naštvat mě dokáže dobře, to by mohl zkusit i dneska../

*Všimne si, jak schovala nějaký papír do kapsy a krátce se na něm zaleskne odraz světel z paláce a on pozná, že jde o nějakou fotku, i když nestihne zaregistrovat, co na té fotce bylo. Po její odpovědi nadzvedne mírně obočí.* Fotky jsou k tomu, aby nám právě slouží jako připomínka minulosti. A to že je máme na fotkách zaznamenané a nosíme je s sebou znamená, že na tom hodně záleží. *Pokrčí jedním ramenem. * Taky mám fotku, kterou s sebou nosím a záleží mi na ní hodně. Za to se nemusíš stydět, chápu tě. *Ujistí jí a doufá, že na něj nebude nijak naštvaná za tyhle slova.* Nesváděj všechno na sebe. Proč se ze všeho viníš? *Zeptá se jí nechápavě, protože pro většinu lidí je vždy jednodušší svést chybu na druhé, ale tato dívka bere zase všechno na sebe. I to, za co skutečně nemůže.* Fajn, to zní dobře. *Přikývne, když mu řekne, aby to nechali být.* V tom jsem nikdy nevynikal. *Přizná s pohledem upřeným na zem.* Pořád bych tě rád aspoň trochu poznal a zjistil, kdo opravdu jsi. Ale jestli chceš být sama, klidně půjdu. To rozhodni ty. *Nechce si vybírat on, navíc on se zeptal první, takže to rozhodnutí padá na ní.*

*Fotku rychle schová a v duchu hned poté zalituje, že nereagovala rychleji, protože on ji stihl zahlédnout. *Nestydím se za to, že nosím u sebe fotku. To dělá snad každý. Většinou fotky s rodinama, sourozencema, pak s dětma.*Pokrčí rameny.*/Když řekne, s dětma, má zase co dělat, aby zadržela nicneříkající tvář, ale víceméně se jí to povede. Pak řekne, že to, co se stalo včera byla její vina.*/Vždycky je to moje vina, za všechno vždycky můžu../*Po jeho otázce pokrčí rameny.*Už jsem zvyklá na to, že mi všichni dávají všechno za vinu, tak je s tím rovnou předbíhám. A taky je to sebeobviňování se ze všeho v mý povaze. Mamka to tak má taky./A táta možná trochu taktéž./*Řekne mu, ať to nechají být a na to že si včera připadal jako idiot odpoví, že si ze sebe všichni musí umět udělat srandu, aspoň trochu. Navíc včera vypadali jako idioti všichni. To, jestli odejde nebo zůstane je na něm.*A co o mě chceš vědět?*Zeptá se ho, ale pořád se dívá někam neurčito do zahrad, ne na něj.*/To jaká jsem by se dozvěděl i později../*Ale má tu naději, že když mu řekne, co chce vědět, třeba ji nechá být.*

*Všimne si té fotky, kterou schovala a nedá mu to, takže se na ní zeptá.* Tak proč jí tak rychle schováváš? *Nadzvedne obočí, když mu řekne, že se za to nestydí.* Vážně jsi v pořádku? Nestalo se ti něco? *Zeptá se znovu starostlivě, protože naprosto nesnáší, když se okolo něj někdo trápí a on neví proč a ani, jak mu pomoct.* Všichni ti dávají všechno za vinu? Já...promiň, že jsem včera tak vylítnul a vinil tě z toho, to jsem neměl. Nemusíš se z toho vinil. *Už jenom její slova mu dokazují, že si buď prošla něčím dost hnusným a nebo má okolo sebe dost hnusný lidi.* Co mi o sobě chceš říct? *Odpoví jí na otázku otázkou.* Co bylo na tý fotce mi asi neřekneš, co? Nebo co se ti doopravdy stalo, že se ze všeho viníš a uzavřela ses? *Nadhodí dvě otázky. Pochopil, kdyby mu to nechtěla říct.* Takže klidně můžeš začít tím, že mi řekneš, co tě baví. *Pokrčí rameny a dá jí jednodušší téma k mluvení.*