Staré uličky

Fajn, tady končíme, jinak se budeme hádat ještě celou noc minimálně. *raději to ukončí, protože takhle se vážně nikdy nedoberou konce. Ví, že Misty rozhodně není mrcha, ale upřímně jí nevěří to, že nebude ten pohled používat. Pak se nějak dopracují i k nabídce striptýzu. Když naknec z její odpvědi vyvodí, že by ho chtěla, ale vadí jí to, že jsou na veřejném místě, zatváří se nadšeně.* Možná z toho druhý Vánoce mám. *uchechtne se a zazubí se na ni. Opravdu se tak cítí. Už jen díky tomu, že to přiznala.* No.. třeba by to znásilnění nakonec nebylo tak špatný..*pokrčí rameny jako naprostý andílek.* Všechno je jednou poprvé. *uchechtne se, ale cítí se dobře, protože je první.** Nemyslím to až tak vážně. Asi by pak ty drby fakt stály za to a nechci tě tomu vystavit. *řekne už trochu klidnějším a méně nadšeným hlasem.* Ale kdybys někdy chtěla, stačí říct a já za tebou dojdu do komnaty. *pokrčí rameny a mrkne na ní.*

Jo, to máš asi pravdu *Uchechtne se. Vzhledem k tomu, jak jsou oba dva očividně tvrdohlaví, možná by tahle hádka okolo toho trvala i déle, než jen do zítřejšího rána a přes celou dnešní noc. Tak nějak uzná, že by si ten striptýz nechala líbit, problém jsem že tady jsou na veřejném místě. Vzhledem k tomu, jak šťastně Jace vypadá připadá jí, jako by z toho měl druhé Vánoce.* Jenom kvůli tomu, že jsem přiznala, že bych tě ráda viděla polonahýho? *Ujišťuje se a uchechtne se.*Co bys dělal, kdybych ti i já nabídla, že mě tak můžeš vidět? *Zeptá se schválně trochu škádlivě, přičemž na něj zamrká jako andílek. Sama neví, kde se to v ní bere.*Myslím, že by se to ani znásilnění nazvat nedalo. *Pochybuje, že by se nějak bránil.*/To jsme si zase vybrali zajímavé téma k hovoru. Tohle kdyby někdo slyšel a začal to šířit jako drby../ *Usměje se na něj.*Dobrý vědět, když tak se ozvu. *Uchechtne se.*Ale kdyby něco.. ozvat se můžeš i ty. Kdykoliv, i kdyby tě třeba jen něco trápilo a potřeboval jsi někoho, kdo tě vyslechne. Tak klidně přijď nebo napiš.

*opět se dostanou k trochu.. soukromému tématu. Už jednou řešili znásilnění a teď mu to přijde dost podobné. Když nakonec Misty uzná, že by jí to tolik nevadilo, začne se tvářit, jakoby opravdu zažíval druhé Vánoce.* I to se počítá jako výhra. *uchechtne se a po její další otázce povytáhne.* Asi bych se tvářil, jako kdybych zažíval třetí vánoce, jen tě do toho pobídnul a sledoval to. A pak se taky snažil udržet, abych.. tentokrát neznásilňoval já. *hned se mu hlavou začnou vířit představy, kdyby to vážně udělala. Asi se těch představ jen tak nezbaví. Samozřejmě to o znásilňování nemyslí vážně. Tedy asi by to pak dopadlo tímto způsobem, ale ne, pokud by to nechtěla.* To asi ne. *uzná a uchechtne se.* Díky. A ty se taky kdykoliv ozvi a ne jen kvůli striptýzu, jo? *posměje se.*

*Nechápe, jak může být tolik nadšený z toho, že přiznala, že by jej ráda viděla bez trička, ale nechá mu tu radost. Jelikož do teď škádlil jen on ji a provokoval, čímž ji nutil ještě červenat, rozhodne se mu to trochu oplatit. Proto se zeptá, co by dělal, kdyby tak mohl vidět i on ji. Usměj se nad jeho reakcí. Taky by se tomu nedalo říkat znásilnění, protože jí by to asi ani v nejmenším nevadilo. Řekne to stejné i v jeho případě a uchechtne se, když s ní souhlasí. *Jo, díky. *Pousměje se na něj.*Kdyby nás někdo slyšel o čem se tu bavíme.. *Zasměje se a potřese nad jejich předešlou konverzací hlavou.*/Snad tu kromě nás dvou ale jsou jinak normální lidi a nikdo nás tu celou dobu nešmíruje../ Už je docela pozdě.. Asi půjdu. Jdeš taky nebo tu chceš být ještě sám? *Jelikož ho tu tak překvapila, když chtěl být asi sám, klidně ho tady nechá. Do paláce trefí, je to přece jen velká holka.*

*když se ho zeptá, co by dělal, kdyby mu ona nabídla striptýz, i hned to v něm vyvolá dost divoké představy. Poté jí poděkuje a řekne jí vesměs to samé. Je tady pro ní a může se mu s čímkoliv svěřit.* Je dobře, že to nikdo neslyší. *Uchechtne se. Dokáže si představit, kolik povyku by s tím udělaly jen jeho sestry. Asi už by se jich v životě nezbavil a pořád by slýchal nějaké poznámky.* Půjdu taky. *Zvedne se a pak k ní natáhne ruku, aby ji pomohl se zvednout. Koukne přitom na Chilli, která je stále pozoruje s dost velkým zaujetím.*, Je to fakt divný zvíře. *Potřese nad ní nechápavě hlavou. Poté ji chytne za ruku a doprovodí ji až k její komnatě chilli jde celou dobu poslušně s nimi.* Rád jsem tě viděl, Misty. Dobrou noc. *Řekne a následně se k ní skloní, aby ji mohl políbit. Po chvilce se s úsměvem odtáhne a počká, než zajde do své komnaty a následně zamíří k sobě do komnaty, přičemž se stále proti jeho vůli usmívá.*

*Uchechtne se. *Jo, to je. Tohle nebyla zrovna nejnormálnější konverzace.*K normální konverzaci to mělo tak daleko, jak jen to jde. Jelikož je už skutečně pozdě a ona začíná pociťovat únavu, rozhodne se vrátit se do své komnaty a zeptá se, jestli chce jít taky a nebo tu chce ještě sám zůstat, jak předtím. Potěší ji ale, když se rozhodne jít s ní a ona tak bude moci být v jeho společnosti o něco déle. Chytne se jeho ruky a podívá na Chilli.*Upřímně.. sem nějak vypustila její přítomnost tady. *Uchechtne se. Chilli o sobě totiž vůbec nedávala vědět a jen na ně zírala, což je skutečně docela zvláštní.* Já tebe taky. *Usměje se a oplatí mu polibek.* Dobrou noc. *Popřeje mu s úsměvem na rtech a poté zajde do své komnaty. Její komorné tu nejsou, což je jedině dobře, protože neví, jak by jim vysvětlila, že se tlemí jak měsíček na hnoji a slýchávala od nich už pořád poznámky.*

*Už dlouho nikde nebyla se svými mazlíčky. Posledních pár týdnů strávila v bezvědomí a poté ještě na ošetřovně a předtím na tom byla fyzicky tak hrozně, že sotva vstala z postele. Na ošetřovně ale dostala spoustu kapaček s umělou výživou, takže má daleko více energie, zdravější barvu a nemá propadlé tváře a obrovské kruhy pod očima, jako tomu bylo předtím. Teď už ale prochází starými uličkami paláce, kam se vydala, protože nijak nemá chuť na společnost a tam je to většinou opuštěné. Po jejím boku jde Nota s Čokoládou a okolo krku má zavěšeného Xboxa, jako tomu je vždycky, když někam jde se svými mazlíčky. Jakmile dojde na své oblíbené místo, kde je výklenek ve zdi, nechá Notu navolno běhat, Čokoládu hrát si s trsem trávy a sama se do výklenku posadí s Xboxem na klíně, kterého drbe na zádech v srsti. Ani nemá chuť na cigaretu nebo alkohol. Jenom sedí a sleduje hvězdy na obloze a v hlavě má jak svého bratra, kterého bude muset za chvíli opustit, tak i Doriana, do kterého se nečekaně zamilovala a začíná se skutečně těšit, až s ním bude v jeho rodné zemi.*

*Poslední dobou nějak neví, co dělat se životem. I když dělá pořád to stejné, nějak mu to přijde jako nic a že má ve svých dnech strašně volného času, takže si ten čas většinou kráti flaškou nebo lehčíma drogama, protože od těch horších se odtrhl a ujistil sá sebe, že mu občas bude stači tráva. Také ma pořád v hlavě tu hádku v chatu, kde si samozřejmě nemohl odpustit nějakou poznánku. Nedal najevo, že by ho něco z toho vzalo, ale spíš začal o sobě přemýšlet vážně jako o nepovedeném experimentu, který se zvrhl a ubližuje své sestře. Sixe i tak uvažoval už dřív, ale teď mu tyhle myšlenky přijdou až nesnesitelný. Teď jde z paláce, v ruce drží flašku whiskey a pořádně ani neví kam jde. Nakonec se rozhodne zabočit do uliček, kde bývá většinou klid, takže si tma v pohodě může vypít flašku. Když ale prochází kolem a všimne si, že někdo sedí ve výklenku, přihmouří oči, načež přijde blíž a v osobě pozná Brikssi.* Sisi. *Vydechne a hned k ní přijde a obejme ji. Dlouho ji neviděl a děsí ho to, že tady v paláci zůstane sám až odjede do Dánska. Hned lituje, že si flašku někam neschoval, takže si ji jen strčí pod mikinu a doufá, že to nebude řešit.*

*Dojde po hrozně dlouhé době do starých uliček, které hrozně miluje a nechá svá zvířata, aby si užila po dlouhé době volnosti s její přítomností. Sleduje hvězdy a u toho vzpomíná na to, jak se přímo tady poprvé setkala s Dorianem. Zároveň přemýšlí o tom, co všechno se od té doby změnilo hlavně v jejím přístupu k němu. Od naprosté nenávisti se dostala až k tomu, že ho miluje jako ještě nikoho, pokud nepočítáme Keenana, ke kterému cítí sourozeneckou lásku, a neumí si svůj život představit bez něj. Když uslyší zkráceninu svého jména, hned jí dojde, kdo se tu objevil. Tohle oslovení používá jedině její dvojče. Podívá se na něj a rty se jí hned roztáhnou do úsměvu. Sama se zvedne, aby k němu byla blíž a pevně ho obejme. Přijde jí, že ho neviděla celou věčnost a to to bylo jenom několik dnů. Až odsud odjede, bude to daleko líp, co budou bez sebe.* Hrozně ráda tě vidim, Kee. *Vydechne do jeho objetí a pak ho chytne za ruku a donutí ho posadit se vedle ní do výklenku. Zároveň si u toho všimne té flašky a hned svraští obočí.* Tak spusť. Co se děje? A neříkej, že nic, nejsem blbá. *Ujistí ho rovnou, že žádné vymlouvání mu nepomůže a pak se na něj podívá a čeká, až se dozví, co jejího bratříčka trápí a jak mu může pomoct.*

*Chce jen někde v klidu zalést, vypít cekpu flašku a vylézt až se dostane z kocoviny. Tohle jsou jeho plány pro dnešní večer, i když vzbect netuší, kam jde. Už si i několikrát loknul z whiskey, ale je docela odolný, takže pár loků mu nic neudělá. Nakonec dojde do uliček, ale z jeho plánů ho vyruší osoba, kterou spozná když přijde blíž a překvapeně ji osloví. Neviděl ji strašně dlouho a neuvěřitelně chyběla. Pevně ji v objetí sevře, ale zároveň tak, aby ji neublížil, jelikož si není jistý, jestli je úplně zdravá a nechce jí ublížit.* Strašně si ni chyběla. *Zamumlá a ještě se nadechme její vůně. Když ho donutí si sednou vedle ní, nic nenamítá. Ale na její slova už protočí očima.* Sisi... No ták. Jsem v pohodě. Teď když tě konečně vidím, jsem šťastnej. *Pokrčí rameny, ale ví, že je to předem prohraná bitva, takže svěsí ramena a rty stáhne do úzké linky.* Nic novýho. jen jsem se chtěl opít a na nic nemyslet. Když jsem s tebou nemohl mluvit, přišlo mi jako bych zase všechno posral. Jalo bych zase měl někam odjet a vyhýbat se ti, protože ti ubližuju a nedokážu tě ochránit. Mam vztek sám na sebe, že jsem hroznej člověk, ale zároveň nechci být lepším, protože lepší být neumím. *Ušklíbne se a zase vytáhne flašku, ze které si lokne.*

*Pevně obejme Keenana, když ho uvidí a musí se usmát, protože ho má zase u sebe a hrozně jí chyběl. Neumí si představit, jak bez něj zvládne pobyt v Dánsku. Pak ho donutí se posadit vedle ní a když si všimne té flašky, rovnou ho vyzve, aby jí řekl, co ho trápí a co se děje. Pozná na něm, když ho něco užírá a tahle její schopnost během posledních týdnů nijak nevymizela. Po jeho námitce se na něj důrazně podívá a nadzvedne obočí. Naštěstí není potřeba žádná přednáška k tomu, aby spustil, takže jen v tichosti poslouchá jeho slova a u toho se starostlivě zamračí a vezme ho za ruku.* Kee.. no tak. *Šeptne konejšivě a obejme ho.* Umíš být lepším. Jsi skvělej, bráško. Nikomu neubližuješ, maximálně tak sobě, když se takhle zbytečně trápíš. Nikam neodjížděj, prosím. Nechci bez tebe být dýl, než bude nutný. Ublížil bys mi leda tak tím. Chráníš mě naprosto skvěle, vždyť díky tobě tady ještě pořád jsem. Jinak bych se z toho bojovýho klubu nedostala, to víme oba. *Řekne mu starostlivě, ale je v tom znát rozhodnost, protože to myslí naprosto vážně.* Pití to nevyřeší. *Poznamená potom a vypáčí mu flašku z rukou. Pohledem se ho snaží upozornit na to, aby se s ní nedohadoval.* Ještě něco dalšího tě trápí? *Zeptá se potom, protože má pocit, že se potřebuje vypovídat daleko víc.*

*Je neuvěřitelně rád, že ji vidí živou a zdravou a že s ní může zase mluvit. Teď se zase cítí v rámci možností celý, jelikož když nebyl v blízkosti své sestry takhle dlouho, měl pocit, že půlka jeho já mu chyběla. Když si sedne vedle ní, štve ho, že na něm pozná úplně vše a že je tady zbytečný lhát. Povzdechne si a nakonec to ze sebe vyklopí a zase ji objetí oplatí.* Nikam neodjedu, neboj. *Přikývne a když zmíní ten bojový klub, má na chvíli výčitky, že za tu dobu co byla na ošetřovně tam párkrát zašel vymlátit svůj vztek.* Ale nezapomínej, žesi tam šla taky kvůli mě. Kdybych tam nechodil, pochybuju, že bys tam šla. *Namítne a jakmile mu ukradne flašku, nespokojeně zamručí a založí si ruce na ramena.* Řekl bych asi, že ne. Sám nevím, mám bordel v hlavě. *Uchechtne se s úšklebkem na tváři a pohled zabodne zase do flašky.* Ale trápí mě ale to, žes mi vzala flašku. *Zamumlá a jediná utěcha pro něj je, že už alkohol začak trochu působit, ale chce ještě víc.* Co ty a Dorian vlastně? *Zeptá se ji a snaží se nedáte kvůli ní najevo, že by z Doriana vymlátil duši jen proto, aby ho varoval, že když na ni nebude davat pozor, odvleče ho někam pryč a klidně ho začne mučit těma nejmožnějšíma způsobama.* /Ten býk tak ještě je./ *Zašklebí se nad tím a znovu hodí pohled na flašku.*

*Pohledem mu dá najevo, že nemá smysl odporovat a pak už jenom pozorně poslouchá, co ho trápí. Když to slyší, v duchu si povzdychne nad tím, jak jsou oba dva už nejspíš navždy zničení tím, kdo je jejich otec a konejšivě Keenana obejme.* Dobře. *Špitne, když slyší, že nikam neodjede, protože bez něj by byla opravdu ztracená.* To asi ne, protože jsem netušila, že něco takovýho existuje. Ale na tom nezáleží. Tak bych se šla vymlátit do tělocvičny a byla tam dokud bych neodpadla, jako se mi to předtím párkrát povedlo. A tam bys třeba ty nebyl, abys mi pomohl. *Pokrčí lehce rameny. S doktory už několikrát mluvila o tom, jak byla prakticky posedlá cvičením a nejedením a ti jí doporučili psychiatra. K tomu ale zatím nešla, protože má pocit, že kdyby tam šla, už by byla oficiální magor. Takhle je to pořád aspoň trochu s otazníkem. Každopádně se cvičením nemá v plánu přestávat. Teď má díky těm kapačkám, co do ní narvali, daleko více síly a energie, takže v hlavě už plánuje jak oproti tréninkům před tím útokem přidá na zátěži, délkách běhu a celkovému času tréninku. A žaludek má pořád dost stažený, takže s jídlem to rozhodně přehánět taky nehodlá.* /Je přece normální, že dbám o svoje tělo, nepřejídám se a pořádně cvičim, ne? Zdravej životní styl.. To neni nic, s čim bych musela k psychiatrovi udělat ze sebe kompletního magora./ Tak zkus ten bordel říct nahlas. Mě to nemusí dávat smysl, ale tobě to pomůže se v tom třeba zorientovat, když to uslyšíš a nebudeš to mít jenom v hlavě. *Navrhne mu a podívá se na něj pohledem, kterým mu říká, že je připravená poslouchat.* Zrovna tohle ti k bordelu v hlavě akorát dopomůže, Kee. A už jsi měl pro dnešek dost. *Odmítne mu vrátit flašku a když se zeptá na Doriana, lehce pokrčí rameny.* Při tom útoku upadl taky do komatu. Probudili jsme se ve stejný den a chvíli tam spolu mluvili. Ale pak jsem byla já vzhůru a on spal nebo naopak, takže jsem s ním už přes týden nemluvila. Ale měl by být v pořádku. A jestli jsi myslel nás dva jako pár.... Mám ho hrozně moc ráda. Je to zvláštní, když jsem ho tady poznala, tak jsem ho fakt nenáviděla a teď ho miluju. Docela se těšim na společnej život, ale byla bych daleko radši, kdybych v Dánsku měla i tebe. *Přizná opatrně. Ví, že se tam Keenanovi moc nechtělo, takže ho k ničemu nepřemlouvá a jenom to konstatuje.* Každopádně Dori si hrozně vyčítá, že mě při útoku nedokázal zachránit a přitom ani nemohl. Bylo to hrozně rychlý. *Potřese nad tím hlavou.*

Ale v tělocvičně by ses nezabila. Ne úplně. Zničila by ses, ale do toho klubu si šla prostě kvůli mě. A tě zmlátil ten chlap a ještě několikrát by zasadil ránu a každou chvíli by ta rána mohla být smrtelná. Sisi, vím jak to chodí. Když tam někdo umře, kašlpu na to, protože to bylo jeho svobodný rozhodnutí. Ale kdybych nebyl takovej kretén, nešla bys tam. *Stojí si stále za svým, protože si tohle nikdy neodpustí. Poté ji pozorně sleduje s mírně pozvednutým jedním obočím, ale nic neříká. Pak zoufale rozhodí rukama.* Jenž já nevím, co ten bordel v hlavě znamená. Přijde mi, že tím jak se chovám... Že je to správně. A pak si to následně vyčítám. Ale měnit se nijak nechci. Protože bych to nebyl já. A to je to, nerozumím sám sobě. Nevím co chci. *Opět rozhodí rukama a upře na ni zoufalý pohled.* Spřízněný duše. *Zamumlá si pro sebe kousavě, když uslyší, že se probudili ve stejný den. Je rád, že je s ním šťastná, ale stále mu nevěří, protože se neznají kdo ví jak dlouho a ta jeho andílkovská tvářička a chování naprosostého neviňátka mu leze na nervy.* Mohl bych tam za tebou jezdit. Třeba na několik týdnů. A jestli se mi tam bude líbit, zůstanu tam. A jestli nebudu lézt Dorianovi na nervy a nebudu mu kazit zemi. *Zašklebí se na ni a pak se zase zamračí.* To si vyčítám i já. *Povzdechne si, zatímco si o ní opře hlavu.* Máme vůbec něco, co bysme řešili a bylo by to pozitivní? *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.*

*Sama moc dobře ví, že to co Kee říká není úplně pravda. Doktoři jí několikrát zdůrazňovali, že stačilo pár dnů a její tělo by to jednoduše vzdalo na vyčerpání. Ale zrovna v tomhle nemá potřebu ho opravovat, protože by ho akorát víc vyděsila a ještě více v něm probudila ochranářské city.* Kdybych nebyla blbá, našla bych jinej způsob, jak ti zabránit, abys tam chodil. Navíc... teď jsem v pořádku a už je to za náma. Už se tam nevracíme, takže si to nemusíš vyčítat. *Věří tomu, že tam Keenan přestal chodit a že našel jiný a míň ničící způsob, jak ze sebe dostat vztek a frustraci.* Vážně to nevíš? Když se tě teď zeptám s tím, že mi musíš odpovědět okamžitě, co dokončim větu a nemůžeš nad tím nijak přemýšlet.... Co doopravdy chceš? *Vypálí otázku a čeká, co z něj vypadne.* Jestli tobě připadá, že se chováš správně a nechceš se měnit, tak je to v naprostém pořádku, Kee. Jsi úžasnej. Jenom se musíš naučit žít sám se sebou. Přijmi se takovej, jakej jsi a přestaň si všechno tolik vyčítat. Prostě musíš akceptovat sám sebe. Jsi lidská bytost, na který záleží, která je tady potřeba a která má cenu. Tak o sobě začni takhle přemýšlet, bráško. *Pousměje se na něj povzbudivě a pak se trochu rozpovídá o sobě a Dorianovi.* No tak. *Uchechtne se a z legrace ho šťouchne loktem do žeber, aby toho nechal.* Pochybuju, že jemu něco na nervy leze. Ten je má dokonalý. *Poznamená pobaveně, protože kdyby to tak nebylo, asi by tu už dávno nebyl potom, jak se k němu zezačátku chovala.* Tak si to nevyčítej. V tý chvíli se nedalo nic dělat. Bylo to hrozně rychlý všechno. Nikdo nemohl vědět, že se ten sloup tak rychle zboří. *Potřese nad tím hlavou a po jeho další otázce se potichu uchechtne a tváří se opře o jeho hlavu.* Dneska jsou nádherně vidět hvězdy. *Poznamená s pohledem upřeným na nebe.*

*Nechce slyšet o tom, že by stačilo chvilku a on by byl bez svého dvojčete, to už si zažil hodněkrát. Když pro ni šel do ghetta nebo právě v bojovém klubu.* Budu si to vyčítat pořád. V tom mi nezabráníš. *Pokrčí rameny a řekne to vážným a pevným hlasem, aby ji o tom ujistil.* Nad jejími dalšími slovy zmučeně protočí očima a povzdechne si.* Fajn. *Zamumlá a pak čeká.* Vědět co chci. *Dostane ze sebe jednoduše a nevinně se na ni usměje.* Ale je takhle těžký přemýšlet. Celej život jsme žili ve lži, Sisi. O tom kdo jsme, o tom kdo je náš otec. Ale ja pořád nevím, čím jsem se stal a jak chci pokračovat dál. *Povzdechne se a radši téma odvede jinam.* Jenom nervy? Nebo snad i tělo.... Genitálie? *Zašklebí se na ni. Je rád, že se s ni může takhle bavit, protože s nikým jiným se takhle nebaví, jen s ní a on se u toho dokáže uvolnit.* Ale já tan nebyl. A měl jsem tam pro tebe být. *Poví tvrdohlavě a po jejich slovech o hvězdách se kratce zasměje.* Víš, že i tohle dokážu změnit? Že už to nebude pozitivní téma? Třeba... Ty hvězdy stejně jednou zhasnou. A svítit nebudou. Nebo vzplanou tak, že spadnou a zničí sami sebe. *Pokrčí rameny a sam pohled stočí k nebi.*

Vždycky jsem byla paličatá. *Namítne s pokrčením rameny.* Vážně není důvod, proč by sis to měl vyčítat, Kee. Vždyť už je všechno v pořádku. *Ujistí ho konejšivě a pak se ho zeptá, co chce ze všeho nejvíc.* My jsme ale pořád stejní, bráško. Furt máš svůj křivej nos, vysoký čelo, úzký rty a špičatou bradu. *Popíchne ho s pobaveným úsměvem, protože se mu snaží zlepšit náladu.* Jo, zjistili jsme pravdu, ale ta nás nijak nezměnila. Vždyť ty geny jsme v sobě měli celý život. Teď o nich jenom víme, to je jediná změna. Jinak je všechno stejný, jako předtím. Takže ses nestal nikým jiným, než jsi byl než jsi to zjistil. Jsi pořád ten stejně skvělej brácha, kterej mě umí rozesmát, podpořit i ochránit. A takový budeš i dál. *Stiskne mu povzbudivě ruku a když pak slyší jeho otázku ohledně dokonalosti Dorianova těla, trochu nervózně se zasměje.* Fajn... Tělo má nádherný. Ale na druhou část otázky odpovídat odmítám. *Věnuje mu pobavený úsměv, který nejspíš sám o sobě dokazuje její spokojenost s Dorianovými genitáliemi. Ale nahlas se o tom bavit odmítá.* Neměl. Není tvoje povinnost být všude, kde jsem já a brát všechno na sebe. Ty si myslíš, že od toho starší bratrové jsou, ale není to tak. Tvoje povinnost je žít svůj život, Kee. Žít svůj život tak, aby sis ho užil a byl s ním spokojený. Nesmíš ho zasvětit tomu, že se budeš věčně snažit držet mě v bezpečí. Přece jen jsem dospělá, takže se o sebe většinu času postarat dovedu. *Pokrčí lehce jedním ramenem a pak se o něj opře a poznamená, že jsou dneska nádherný hvězdy. Doufá, že to pro něj bude dost jiné a pokud možno pozitivní téma.* Ale teď jsou tady. Jsou tady, svítí a jsou nádherné. Všechno jednou končí, kdybysme se soustředili jenom na ty konce, tak by život nebyl o ničem. Musíš vnímat to, co je mezi začátkem a koncem. A když to vnímáš pořádně, zjistíš, že je to něco nádhernýho. *Dál pohledem těká po obloze a když po chvilce uvidí padat hvězdu, jenom v tichosti šťouchne do Keenana, aby si toho všimnul a něco si přál. Třeba mu to pomůže.* /Hlavně, ať je v pořádku on, prosím./ *Pronese v duchu svoje přání ke hvězdě.*

Jenže já taky. *Pokrčí rameny a u toho se na ni usměje. Pak se na ni zašklebí a svůj nos si schválně promne.* To není pravda, křivej není. Mám dokonalej nos. Ani vysoký čelo. *Uchechtne se a schválně se podívá na flašku, ze které se snaží vykoukat svůj vzhled, i když docela marně. Pak ji s menším úsměvem poslouchá a zase ji letmo obejme.* Nějak dospěle mluvíš, že by se z tebe stal konečně dospělý člověk? *Také ji trochu popíchne, ale na tváři má stále menší úsměv.* nehodláš odpovídat, jo? Takže to mám brát jako kladnou odpověď? *Ušklíbne se a pak se zase lehce zamračí.* Ale od toho starší bráchové jsou. I když jen starší o pár minut. A i kdybych byl mladší než ty, vždycky budu cítit nějakou povinnost k tomu, abych tě chránil.Ty jsi moje sestra, Sisi. Jsi můj život. Takže klidně se o tebe celý život budu starat, protože můj život si ty. Ty jsi to jediný, co mě vůbec tady ještě drží. Takže je jasný, že tě budu chtít vždycky chránit. *Pokrčí rameny a koukne se na ni s vážnou tváří.* Kde ty moudra bereš? Snědla si filozofickou knížku? *Povytáhne obočí a zvědavě se na ni podívá, načež svůj pohled stočí k nebi. Když padá hvězda, musí se usmát.* /Jediným mým přáním je, aby Sisi měla ten nejlepší život, jaký může mít a aby byla šťastná./ *Pomyslí si vduchu nějakou to svou prosbu neboli přání, načež si zase musí rýpnout.* A teď ta hvezda dřív než shoří, se rozlomí na kousíčky a dopadne na nějakýho nic netušícího člověka. *Pronese pobaveně a nevinně se na ni zazub.*

*Pobaveně se zasměje, když slyší, jak se hned brání proti křivému nosu a vysokému čelu.* Ale jo, trochu křivej ho máš. *Pokýve hlavou a když jí potom popíchne, vyplázne na něj jazyk a šťouchne do něho loktem, čímž nejspíš právě potvrdila, že dospěle se na 100% chovat neumí.* Jsem dospělá už dost dlouho, jasně, že se tak chovám. My totiž pomalu ale jistě stárneme, bratře, víš? *Zazubí se na něj pobaveně. Jenom vtipkuje, protože 22 se podle ní nedá považovat za stáří ani náhodou.* Kdybych byla nespokojená, poznal bys to. *Ujistí ho, čímž mu vlastně dá odpověď na jeho otázku, aniž by musela odpovídat nějak doslovně.* Přesně tak, jsem tvoje sestra. Ale tvůj život je tvůj, tak ho sakra už žij. Staráním o mě jsi promarnil dost let. Přece jen budu mít za chvíli Doriho za manžela a on se o mě taky postará. A ty si můžeš najít něco, co tě bude dělat šťastnýho. I kdyby mělo jít o nějaký koníček, nebo třeba cestování, práci...klidně ženskou, do který se zamiluješ a budeš s ní šťastný. Ale nezakládej svůj život na mě, Kee. Přijde mi, že tě o něj pak okrádám. A čas se nedá vrátit zpátky. *Stáhne starostlivě obočí, protože jí přijde, že Keenana opravdu okrádá o čas, který mohl strávit daleko lépe a daleko šťastnější. Nebo aspoň pracováním na tom svém štěstí.* Kdo ví, co do mě všechno na tý ošetřovně napíchali. *Zasměje se a když pak uvidí padat hvězdu, šťouchne do něj a její přání se týká jeho. Toho, aby našel svoje štěstí a byl šťastný i po jejím odjezdu.* Nikam nedopadne, vždyť byla daleko. *Zakoulí očima.* Ty seš šíleně pesimistická palice to je hrozný s tebou. *Postěžuje si, ale na rtech jí u toho hraje úsměv.*

To ale kvůli tomu, že jsem ho měl za svůj život tisíckrát zlomenej a tak už se prostě nenarovnal do klasické, nádherné, rovné podoby. *Zašklebí se na ni a promne si svůj nos, který měl zlomený docela nedávno z bojového klubu.* Jasný, strašně se chováš dospěle. To tak. *Zašklebí se na ni a poté protočí očima.* Neříkej, nedávno jsme měli narozeniny. To by mě fakt nenapadlo, že stárneme, sestřičko. *Zasměj se a zavrtí nad ní hlavou.* A Dorian by to určitě taky poznal. *Ušklíbne se na ni, ale zároveň to není jeho typický úšklebek který používá na ostatní, je to láskyplný úšklebek, který používá jen v přítomnosti své sestry.* Ale třeba se o tebe nepostará tak jak by měl a něco se ti stane. *Pořád se mu nelíbí, že by měl přestat dávat pozor na svou sestřičku. Obzvlášť v jiné zemi. Když zmíní ženskou, jen se nad tím zašklebí. On lásku nepotřebuje a nikdy se neplánuje zamilovat, protože nemá rád závazky a v lásku prostě nevěří.* Neokrádáš mě, Sisi. Vždyť to dělám z lásky. Ale teď stejně budeš jinde a já se o tebe nebudu moct starat, takže si třeba něco jiného, co bude mým životem najdu.* Já za to nemůžu. Já beru věci tak, jak jsou. Nebo někdo třeba tu hvězdu sledoval, šel po chodníku a pak spadl a zlomil si nohu. Nebo kvůli ní spadlo letadlo. *Dostane ze sebe věci, kterého napadnou a pak se na ni nevinně zazubí.*

Tak se tolik neper, jinak to budeš mít úplně nakřivo. *Poučí ho se zazubením se.* Nechodíš tam už, že ne? *Zeptá se opatrně, protože jí to prostě nedá a i když mu věří, chce se prostě jenom ujistit.* Někdy je potřeba se chovat jako dítě, ale jinak se chovam dospěle. *Namítne s nespokojeně našpulenými rty.* Ty šediny si pěstuješ schválně nebo se ti už natolik zhoršil zrak, že sis jich nevšiml? *Zeptá se ho naoko vážně a prohrábne mu vlasy u ucha, jako kdyby zkoumala, kolik těch šedin tam vlastně má, u toho se snaží co nejlépe skrývat cukající koutky.* Jo, to nejspíš taky. *Přikývne se smíchem.* Postará se o mě skvěle. Věřím mu a znám ho. Je šílenej paličák, kterej se klidně nechá přizabít a ještě si bude vyčítat, že jsem se trochu někde škrábla. Život mi nadělil dva naprosto skvělé ochránce. *Pousměje se. Je přesvědčená, že s Dorianem bude v bezpečí.* Doufám v to. *Opravdu se cítí provinile, že svého bratra okradla o tolik let života. Možná bude dobře, že odjede. Aspoň pro něj.* Jsem si jistá, že žádná taková katastrofa se nestala. *Zasměje se.* Zkus hledat pozitiva. *Pokrčí rameny a usměje se na Čokoládu, která se začne ze země natahovat k ní, takže si jí vezme k sobě na klín a začne jí drbat.*

Je ti jasný, že něco takovýho říct mě, je úplně zbytečný a jalo bys mluvila do zdi? *Uchechtne se a nad její další otázkou se na chvíli pozastaví a pak zavrtí hlavou. Němuže ji říct, že tam byl zatímco byla na ošetřovně, nechce ji zklamat a ani nervovat nebo vystrašit.* Nechodím. *Poví jednoduše a víc to nerozvádí.* Jasný, jasný. *Zavrtí nad ní pobaveně hlavou.* Pěstuji si je. Nedávno jsem slyšel, že šediny chlapům sluší. *Pokrčí rameny a na tváři má pobavený úsměv. Pak trochu žárlivě nakrčí obočí, jelikož ho štve, že už nebude jediným ochráncem, ale nic neříká a jen nad tím pokýve hlavou.* To vědět němůžeš. Planeta je dost velká na to, aby se přihodila nějaká katastrofa. *Pokrčí rameny a pak zase protočí očima.* Nepotřebuju hledat pozitiva. *Pronese prostě a pak se zašklebí na její zvíře, načež se starostlivě zamračí.* Neměla by si byla tak dlouho venku. Můžeš promrznout. Není to dobrý, když jsi byla tak dlouho na ošetřovně. Klidně s tebou zůstanu v komnatě. Jestli tam nnemá teda Doriana. *Uchechtne se a očkem se zastaví na té lahví, která mu stejně chybí.*

Naděje umírá poslední. *Pokrčí rameny se smíchem a pak se pro jistotu zeptá, jestli opravdu skončil s chozením do těch bojových klubů.* Dobře. *Trochu jí překvapila ta chvíle ticha, ale nechá to plavat, protože si s Keenanem nikdy nelhali, takže mu věří.* No tak ty do tý skupiny nepatříš. Zuby máš ještě všechny, dědečku? *Zeptá se ho pobaveně a rukou mu nadzvedne rty, aby mohla zkontrolovat, že má všechny zuby.* Zuby vypadají ještě zachovale. *Zhodnotí svým "profesionálním" zrakem a u toho jí cukají koutky rtů potlačovaným smíchem.* To jo, ale ještě jsem neslyšela, že by se nějaká katastrofa stala kvůli hvězdě. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou.* Právěže potřebuješ a nutně. Nebo skončíš jako zatrpklej starej dědek, kterej zanevře na celej svět, protože si bude myslet, že mu tak akorát všichni nějak křivdí. *Řekne mu realistický pohled na věc a u toho se o ní žádný úsměv nepokouší, protože to myslí vážně. Nechce, aby takhle její bráška dopadl. Pak už si k sobě na klín přitáhne Čokoládu a po jeho slovech trochu protočí očima.* Nejsem z cukru. *Poznamená trochu otráveně, ale zároveň se lehce otřese kvůli zimě.* Doriana v komnatě nemám, takže jsi vítaný. *Pousměje se na něj.* A nehypnotizuj tu láhev sakra. Vypadáš jak naprostej alkoholik. *Napomene ho pobaveně a láhev pak přesune za svoje záda.* Jestli chceš jít ke mě, tak ale láhev zůstává tady. *Stanoví jasnou podmínku a čeká, jak se rozhodne.*

No jo, no jo. Mysli si to. *Zasměje se a zakroutí and ní očima. Poté ho štve, když jí zalže, ale nechce aby se stresovala, ne teď když byla dlouho na ošetřovně. Pak jen ale potvrdí, že už tam nechodí a doufá, že to neprokoukne. Když mu začne kontrolovat zuby,, povzdechne si.* No tak, tohle není nutný. *Zavrčí na ni, ale v jeho hlase jde poznat i pobavený tón.* O svý zuby pečuju. *Pokrčí rameny a po jejich dalších slovech si prohrábne vlasy.* Co ty víš co se může stát. *Když si namotá pramínek vlasů na prst, zamyšleně skrčí obočí.* Přemýšlel jsem, že bych se oholil nebo si je nechal nárůst. *Poví jen tak, jelikož o tom vážně přemýšlel a přece jen dlouhé vlasy už kdysi měl.* To mi vadit nebude. Budu někde v chatičce, se psem a budu si nahřívat záda u krbu. *Pokýve hlavou nad tím, jak to skvělé vymyslel.* Fajn, půjdu teda k tobě. a fajn, flašku nechám taky. *Otráveně protočí očima a vstane a natáhne k ní ruku, příčemu se ještě skloní a pohladi jejího lenochoda po hlavě, načež čeká na Brikssi.*

To budu, neboj. *Zasměje se, protože i kdyby se jí to snažil rozmluvit, neuspěl by. Pak se ujme zkontrolování toho, jak jsou na tom jeho dědečkovské zuby a nakonec zhodnotí, že je má v dobrém stavu.* Je to nutný. Kontrolovat chrup je nutnost v dnešním světě plném kazů. *Řekne mu rádoby odborně a pak se na něj zazubí.* Potvrzuji. Na další kontrolu si tě objednávam za půl roku. *Oznámí mu jako kdyby si opravdu hrála na zubařku, jak to jako malá občas ráda dělávala.* Opovaž se. Takhle vypadáš nejlíp. Bez vlasů by ti to nejspíš vůbec neslyšelo a s dlouhýma vlasama jsi vypadal naprosto příšerně. *Ušklíbne se nad tou vzpomínkou. Doteď nechápe, proč to její bratr udělal a nosil tak dlouhé vlasy, protože podle ní to bylo fakt hrozný.* A jediný co budeš přes den dělat je nadávat na to, jak tě všechno bolí a na celej svět. A v týhle chatičce na samotě si těžko někdy vrzneš mimochodem. *Připomene mu pobaveně takový detail, bez kterého by on nejspíš nepřežil.* Dobře. *Přikývne nakonec a jeho natažené ruky využije a strčí mu do náruče Xboxe.* Ať ho nemusí furt tahat Nota. *Zazubí se na něj, sama vezme do náruče Čokoládu a přivolá k sobě Notu, která doteď běhala na volno uličkami.* Můžeme. *Zavelí, když mají kompletní celou výpravu a vydá se zpátky do paláce.*