Staré uličky

Tyto uličky patří ke staré části paláce a nedají se tak snadno najít. Pokud se jimi vydáte na procházku, doporučujeme sebou mít někoho, kdo je zná. Plno uliček je slepých a dá se zde snadno zabloudit.

*Poté, co mluvila se svým bratrem, tak dala na jeho radu a opravdu začala o něco více opouštět svou komnatu a trošku více se seznamovat s okolím, přestože už tu jsou nějakou dobu. Když se prochází, nebo když si prohlíží různá místa zde, má méně času na přemýšlení toho, co jí čeká v Austrálii a nemyslí tak moc na své postavení, které ji trápí. Ráno udělala většinu svých papírů, seděla nad tím vážně docela dlouho, proto se poté rozhodla uvolnit jízdou na motorce, po které se šla ještě projít, nakonec skončila právě tady, ve starých uličkách. Na sobě má černé kožené kalhoty a bílou košili, přičemž její dlouhé hnědé vlasy má rozpuštěné. Měla drdol, avšak vítr na motorce ji vlasy sám rozpustil. S menším úsměvem se rozhlíží po okolí, dokud se nezastaví u jednoho sloupu, na který si zlehka položí ruku a podívá se nějak do dálky, na ten hezký výhled.*

*akorát míří ze stájí, kde tráví hodně času. Přivydělává si tak peníze na místě, které miluje. Na sobě má starší pracovní černé džíny a šedé triko. Své delší vlasy měl předtím v maličkém culíčku, ale ten už si teď sundal. Džíny i triko má od práce trochu špinavé a taky jde cítit, že byl ve stájích nějakou tu dobu. Vlastně skoro do rána. Nakonec pak už zamířil do své komnaty, protože chce jít ještě do baru, ale vzal to přes starší část paláce, aby se ještě trochu prošel. Když procházel starými uličkami, všiml si nějaké dívky, která ho hned na první pohled zaujala a on není zrovna ten typ, který by někoho jen přešel pohledem, takže dojde k vedlejšímu sloupu, o který se opře.* Je tu hezký výhled, co? *zeptá se jí a kývne hlavou před sebe. Vždycky měl rád tu starší část paláce.* Ještě jsem vás tu neviděl.. patříte k zahraničním hostům?

*Je ráda, že dala na bratrovu radu a opravdu začala více chodit ven. Sice ještě pořádně nenavštívila žádnou akci, jen první ples na přivítání zahraničních hostů, ale chystá se na to. Hned poté, co zaparkuje svou motorku, se ještě rozhodně jít projít, rozhodně do starší části paláce, kde se jí to líbí nejvíce. Plánuje, že až se vrátí opravdu zpátky do paláce, půjde za svým bratrem, protože jí podle Illeagramu došlo, že se trápí a ona rozhodně musí zjistit proč, musí mu pomoci a být pro něj oporou, protože nesnáší, když se její bratr trápí. Raději by vše protrpěla ona, aby byl on v pořádku. V uličkách se chvíli prochází, avšak po chvilce se zastaví u jednoho sloupu, o který se lehce opře dlaní a zahledí se do dálky, na ten krásný výhled, dokud neuslyší něčí kroky a následně i něčí hlas, zcela jistě směřován k ní. Otočí se na neznámého muže, který jí oslovil a možná trochu překvapeně pokýve hlavou. Je překvapená, že na ni nekdo vůbec promluvil.* Nádherný.. Tady ve starší části paláce jsou obzvlášť hezké výhledy. *Pronese a pozvedne koutky, načež se muži podívá do obličeje.* Vlastně patřím, jsem z Austrálie.. *Vysvětlí, ale na své postavení nedává žádný důraz, ani ho neříká.* Vy jste zdejší zaměstnanec nejspíše, že? *Lehce se usměje a poté k muži natáhne ruku.* Jsem Nilley. *Představí se rychle, aby nebyla nějak nezdvořilá. A samozřejmě se představí svým druhým jménem, protože své první jmeno nemá vůbec ráda, až moc jí připomíná její postavení a snese ho akorát od svého bratra, který to vždy zkrátí na "Nareth". Jen od něj jí to nevadí.*

*když mu skončí práce ve stájích, chce se vrátit do své komnaty, ale rozhodne se to vzít přes starou část paláce. Rád tu tráví čas, vždycky se mu tu líbilo. Možná i proto, že jako malý se tady vždycky schovával rodičům nebo chůvám. Má tu hezké vzpomínky. Všimne si nějaké dívky, na kterou se rozhodne promluvit, protože tam nemůže nechat přece jen tak někoho takhle krásného.* Přesně tak. Celý j to tu hezký, takový magický a nostalgický. *pousměje se. Nikdy jí tu neviděl, a to tu žije od malička, takže se zeptá, jestli patří k zahraničním hostům.* Aha. To je daleko a je tam horko. *zkonstatuje, jakoby to snad nevěděla, a pobaveně mu zaškubou koutky úst.* Jo, dělám ve stájích. *zalže. I když.. není to ani lež ani pravda. Je synem rádce, takže by pracovat nemusel. Ale svého otce nenávidí a odmítá si od něj brát jakékoliv peníze, takže si nějak přivydělat musí. A kromě práce ve stájích si ještě přivydělává hraním na kytaru po barech nebo na nějakých akcích a tak dále.* Kyle. *také se jí představí a přijme její ruku. * Krásné jméno, mimochodem. *pousměje se.* Jak vám tu líbí?

*Lehce opřená o jednu dlaň o sloup nějakou chvilku stojí ve starších uličkách a dívá se někam před sebe, užívá si výhled, dokud na ní někdo nepromluví, což jí poněkud překvapí, není úplně zvyklá na to, že by ji někdo jen tak oslovil.* Souhlasím s tím, že to zde má své kouzlo, větší než novější časti paláce. Ty jsou sice také hezké, ale ne tak, jako tyto části. *Pronese s nenuceným úsměvem a lehce pokýve hlavou. Následně, když se jí zeptá, mu potvrdí, že je jedna ze zahraničních hostů.* Teplo tam je, ale když jsem se tam narodila, už to tak moc nevnímám. *I ji samotné zacukají koutky. V Austrálii je opravdu vedro, jen je na to už docela zvyklá, má ráda teplo. Proto například, když byli na horách, tak docela trpěla, jelikož ji byla dost velká zima a nedokázala se skoro zahřát.* Takže máte rád koně. *Zkonstatuje s úsměvem. Na těch se učila také jezdit, ale raději tráví čas na své motorce.* Těší mě, Kyle. *Lehce se zaculí a když její ruku přijme, po chvíli si ji zase pustí k tělu a opře se o sloup lehce zády.* Děkuju. Vaše je také pěkné. *Zaculí se potěšeně a následně se podívá zase na výhled před nimi.* Vlastně líbí, i když jsem to zde začala poznávat pořádně teprve teď, přesto, že už tu nějakou dobu jsem. *Přizná, načež se opět podívá na Kyla.* Vy bydlíte v paláci od narození? *Optá se opatrně, jelikož neví, zdali mu takové vyptávání nebude vadit.*

*shodnou se na tom, že ta stará část paláce je rozhodně hezčí, než ta novější. Má tady hodně vzpomínek, hlavně z dětství a z doby, kdy ještě žila jeho matka.* Přesně tak. *kývne hlavou. Pak zjistí, že je tedy z Austrálie a patří mezi zahraniční hosty. Ohledně jejího postavení nic nevyzvídá. To pro něj není tak důležité. Princezna nebo ne.. nevidí v tom rozdíl. Teda pokud to není ta nafoukaná princeznička, ale tak mu nepřipadá.* To je asi logické. *uchechtne se. Pak jí troch zalže ohledně toho, že je zaměstnanec paláce. Teoreticky oficiálně není, ale přivydělat si musí.* Mám. Už od malička jsem se tam motal, takže jsem tam nakonec dostal i práci. *uchechtne se.* Co máte ráda vy, krásko? *zajímá se a nakloní hlavu mírně na bok.* Také mě těší, Nilley. *zazubí se na ní a pak stáhne ruku zase k tělu.* Taky díky,. *uchechtne se. Používá jen zkráceninu svého jména. Sice zkrácenina o jedno písmenko, ale co už.* Jakto že až teprve teď? Už tu nějakou dobu jste, ne? *zamračí se trochu zmateně. Selekce začala před dvěma měsíci, ne-li více. A zahraniční hosté také přijeli v tuto dobu.* Moji rodiče tu mají práci, takže ano. *odpoví bezvýrazně a snaží se při tom slovu "rodiče" znít úplně normálně a zakrýt veškerou bolest a nenávist. Za ty léta se to naučil už dobře. Tuhle lež používá běžně. Nechce, aby někdo věděl, jaký byl zbabělec, že nezabránil smrti své matky.* Nechcete si tykat? *zeptá se. Asi to bude pro oba příjemnější. Nebo teda aspoň určitě pro něj. Neví jak pro ni.*

*Podle ní byla vždycky starší architektura krásnější, než ta novější, protože jí přijde, že nic nového nedokáže nahradit přesně ty staré stavby, které mají své osobité kouzlo, za čímž si stojí a vypadá to tak, že tohle mají společné, za což je ráda. Následně mu potvrdí, že je ze zahraničí a také mu řekne, že je z Austrálie.* Koně jsou krásná stvoření. *Uzná s úsměvem, načež lehce vykulí oči, pootevře ústa a zase rty semkne, když ji osloví "krásko". Podívá se zase někam do dáli a upraví si vlasy tak, aby ji spadaly do tváře, protože cítila, jak se jí do tváři nahrnuje horko.* Ehm.. Mám ráda motorky, jednu i vlastním, mám ráda ten adrenalin, co mi jízda na ní může dopřát. Ale pak mám také ráda knihy, spíše starší literaturu, jako je Jane Austen, nebo třeba Shakespear. A také mám ráda hudbu, umím plynule na piáno. *Pousměje se a Pozvedne obočí.* Máte rád ještě něco jiného, než koně? *Optá se a pokýve hlavou, když řekne, že jej také těší.* Není za co. *Zavrtí hlavou, když ji poděkuje za pochvalu jména a poté si zastrčí pramen vlasů za ucho, když uslyší jeho další otázku a stáhne si rukávy bílé košile ještě o něco níže, až ji skoro nejdou vidět dlaně.* Jsem, jen jsem poněkud samotářská a zvykám si déle na nové prostředí, na nové lidi. V první půlce pobytu tady jsem se až moc věnovala práci, ale bratr mě upozornil na to, že bych se měla více socializovat, tak to teď napravuji. *Vysvětlí a nakloní lehce hlavu do strany.* Vy máte nějaké sourozence? *Zeptá se, načež jí trochu překvapí změna jeho tónu v hlase, při jeho odpovědi o rodině, ale nic na to neřekne a jen se chápavě pousměje.* Můžeme, bude to tak lepší.. Pardon, že jsem vám.. Teda ti to nenavrhla dříve. *Napadlo ji to, jen nevěděla, zdali bude Kyle souhlasit.*

*řekne, že pracuje ve stájích, což je tak nějak pravda. Nerad ale někomu doopravdy říká, jak to je, takže má prostě vymyšlenou lež, kde je všechno tak nějak v pořádku. Kdde každý den necítí vinu za to, že nezabránil své matce se předávkovat a kde není žádná bolest. Je to skvělý oddych od reality. Pobaveně se usměje nad její reakcí, když jí řekne "krásko". Vždyť hezká je, tak proč by jí tak nemohl říct? Ale očividně bude i dost stydlivá. Překvapeně povytáhne obočí, když zmíní motorky. Ty knížky tak nějak čekal, to se k ní hodí, ale motorky? To by do ní opravdu nečetl.* Takže jako jedeš na motorce a přitom si čteš Pýchu a předsudek? To je hodně zvláštní kombinace. *popíchne jí pobaveně.* Motorky bych do tebe neřekl. *uzná nakonec, protože ho to vážně překvapilo.* Hraju taky na kytaru. Většinou v baru, přivydělám si tak. A navíc mi pak dají zadarmo ten levnější alkohol. *to bere jako obrovskou výhodu. Sice to nejsou žádné speciální kousky, ale alkohol jak alkohol. Útěk od reality.* Jo a taky mam kotě. Takovou malou potvoru. *dodá a zakoulí očima. Nikdy by neřekl, že vážně jednou bude někomu vykládat že má kotě. On, zrovna ten typ člověka, který když není ve stájích, je v baru nejlépe opilý na mol, má kotě. Někomu to může přijít jako trochu zvláštní kombinace. Ale tu malou potvůrku si zamiloval.* Tak to musíte mít skvělého bratra. Byla by škoda, kdybyste celý pobyt proseděla v komnatě. Přišla byste o krásný zážitky, kterých si tu určitě užijete plno. *mrkne na ní.* Ne, jsem jedináček.*odpoví jednoduše. Sice má o své rodině vymyšlené lži, takže to může vypadat jako nic, ale každá zmínka bolí. Kdo ví, třeba by jedináček být nemusel. Zeptá se jí, jestli si nechce tykat. Tykání je mu vždycky příjemnější a doufá, že to tak má i ona.* Za co se omlouváš? Nemáš se za co omlouvat. *potřese nad ní hlavou a pobaveně mu zaškubou koutky. Má pocit, že to bude ten typ člověka, co se bude omlouvat za všechno.* Nechceš se projít? Takhle tu zachvíli vystojíme důlek.

*Má chuť říci, že není žádná kráska, jelikož si to i sobě skutečně nemyslí, ale místo toho zareaguje stydlivě a krapet plaše. Stydlivá je rozhodně po mamce.* Přesně tak, buď Pýchu a předsudek, nebo Romea a Julii. *Doplní ho s pobaveným úsměvem. Všimla si, že jej nejspíše překvapilo, že má ráda motorky. Nemýlila se.* To většina lidí ne. Lásku k motorkám jsem odkoukala už jako maličká, stále jsem si na ně chtěla sedat a byla jsem nadšená, když jsem se mohla poprvé sama volně projet. *Přizná, tu lásku odkoukala samozřejmě od svého taťky. Optá se, zdali má rád i ještě něco jiného, než koně a poté se zvědavě zaposlouchá.* Určitě hraješ skvěle. Na kytaru jsem se vždy chtěla naučit. *Podotkne, ani neví, proč se vlastně na ní učit nezačala. Nejspíše se chtěla naplno věnovat piánu.* Kotě? *Optá se s lehce překvapeným úsměvem, je pravda, že by na první pohled na jeho osobu neřekla, že by měl kotě, ale mile ji to překvapilo. Kočky ji přijdou roztomilé, zvlášť koťata.* To mám, je to vlastně mé dvojče, takže o to více k němu mám blíže. Ale třeba si zde ještě něco stihnu užít. *Lehce se zaculí, její bratr je snad ta nejdůležitější osoba v jejím životě. Přijde ji, že ji ve všem chápe, co i třeba rodiče občas nechápou a vždycky tu je pro ni, čehož si strašně moc váží. Proto je také rozhodnutá, že hned až se vrátí do paláce, tak ho vyhledá, aby tak i ona mohla být pro něj. Chápavě přikývne, když řekne, že nemá sourozence. Poté s úsměvem přijme jeho nabídku o tykání a rovnou se i omluví, že to sama nenabídla dříve.* Dobře. *Pronese, když ji přesvědčí, že se mu nemá za co omlouvat. Všimne si i jeho pobaveného výrazu, který se mu objeví na tváři, když se mu omluví. * Jasně, můžeme. To je dobrý nápad. *Přikývne, odlepí se od sloupu a složí si ruce na hrudi, mezitímco se pomalu rozejde.* Nezdržuji tě nějak, nebo tak?

*pobaveně se usměje, když jí zčervenají tváře a odvrátí pohled. Bylo mu jasné, že bude stydlivá, ale stejně ho její reakce pobavila. Pak ale pobavení jeho očích vystřídá překvapení. Neřekl by do ní, že bude jezdit na motorce, když je takto stydlivá a ještě k tomu očividně knihomol.* To zní dost nebezpečně. *uchechtne se.* V kolika jsi jela poprvý sama? *zajímá se dál. Dost ho tím zaujala.* Díky. Tak se na ní nauč, je to jednoduchý. *pokrčí rameny. Hra na kytaru nepatří k těm nejtěžším. Pak ještě přizná, že má kotě, což je trochu zvláštní k jeho povaze. Ale přirostlo mu k srdci.* Jop. Vzbudil jsem se s kocovinou a ono na mě koukalo z druhý strany mý postele a nemohl jsem se ho jen tak zbavit. Jmenuje se Hangover. *tematicky. Moc netuší, jak k němu vlastně přišel, byl dost mimo.* Určitě ano. *pousměje se. Dvojčata jsou docela častá, hlavně tady v paláci, takže ho to ani moc nepřekvapí. Už z toho, jak o něm mluví je dost jasné, že spolu mají hezký vztah. On ale nikdy sourozence neměl a je jedináček. Na jednu stranu ho to mrzí, ale na druhou stranu si zvládne vystačit sám. Už si na to tak nějak zvykl. Řekne, že se nemá za co omlouvat. Omlouvat se za to, že mu nenabídla tykání mu moc nedává smysl. Ale pochopí z toho, že to bude ten typ člověka, co se budou omlouvat za každou prkotinu. Pak navrhne, jestli se nechce projít, protože takhle tady zachvíli vystojí důlek.* Super.*přikývne a rozejde se vedle ní.* Vůbec ne. Stejně jsem byl na cestě do komnaty a nic jiného v plánu nemam. *pokrčí rameny. Měl tedy v plánu jít do baru, ale to zas tolik nespěchá. Zajít tam může kdykoliv.* Neruším já tebe? Od nějakých povinností nebo tak. *koukne na ní, ale musí se kouknout dolů, protože je o dobrých 20 centimetrů nižší než on.*

A také to je nebezpečný. *Pronese hraně vážným tónem, ale poté ji stejně zacukají koutky, tudíž jí to nevyjde tak, jak to chtěla.* Myslím, že v šestnácti, nebo v patnácti. Ale neměla jsem to dovolené. *Pronese pobaveně a zlehka pokrčí rameny. Rodiče by ji nejspíše v tolika nedovolili vyjet si na motorce jen tak, i když to chápe. Ale tehdy si to musela zkusit.* Ještě to zkusit můžu. *Pousměje se a pokýve hlavou. Mohla by začít právě i tady v paláci, jelikož zde mají nádherný hudební salónek, ve kterém už byla a hrála tam na piáno několik hodin.* Je hezké, že sis ho nechal. *Usměje se, hodně lidí by udělalo, že by to zvířátko někam vyšouplo, když by k němu přišli vlastně v opilosti. Každopádně na ní Kyle zatím působí jako milý člověk, bude jen ráda, pokud si zde v paláci bude s někým rozumět.* Hangover je zajímavé jméno. *Pronese ještě s pousmáním, načež mu potvrdí, že její bratr je opravdu skvělý. Má toho nejlepšího bratra, kterého jen může mít. Je za jejich vztah opravdu vděčná, nedokáže si představit, že by s Nickem neměla vycházet, jak se to u pár sourozenců děje. Následně se omluví, ale téměř hned to "vezme zpátky", když ji Kyle řekne, že se nijak omlouvat nemusí. Poté i s ním souhlasí, že by se mohli projít, protože je to lepší, než tu jen tak stát. Ale pro jistotu se ho zeptá, zdali ho nezdržuje, což by opravdu nerada.* Tak to jsem ráda. *Upřímně se usměje a lehce si oddychne, načež na něj koukne. I když není tak maličká, oproti Kylovi je i tak drobná, tudíž musí lehce zaklonit hlavu, aby na něj viděla pořádně.* Vůbec nerušíš, všechnu práci jsem stihla udělat už ráno, takže dnes už mám úplně volno. *Zazubí se a podívá se před sebe. Většinou, když se pustí do práce, dělá ji do té doby, dokud ji nemá všechnu hotovou. Často nad tím stráví opravdu hodně času.* Doufám, že se tady tedy vyznáš. Párkrát někam zabočím a už jsem nejspíše ztracená. *Pronese pobaveně, když to tady v uličkách nezná, má takové tušení, že by se zde mohla lehce ztratit.*

*zasměje se po jejích slovech.* Ty se fakt nezdáš. Co dalšího děláš? Plaveš v moři se žralokama a přitom si taky čteš? *popíchne jí.* Rebelko. *uchechtne se. Ze začátku mu přišla jako takový andílek, ale teď už si tím není tak jistý.* Kdybys chtěla učitele, tak jsem vždycky k dispozici. *zazubí se na ní. Ne, že by to někdy dělal. Ale proč ne.* Občas toho lituju.. nedávno mi rozdrápal oblíbený tričko. *taky je to dost divoká kočka a to ho celkem dost naštvalo.* Pf, je to to nejlepší jméno. *uchechtne se. Lepší jméno ti ta potvůrka nezasloužila. Trochu jí závidí to, že má bratra, protože on je jedináček. Sice si na to za tu dobu zvykl, ale to zase neznamená, že by sourozence nechtěl. Jenže na to je už pozdě. Nakonec se tedy shodnou na tom, že se projdou. Už ho tu nebavilo jen tak stát. Ujistí ji, že ho nezdržuje. Do baru může jít i později.* Jsi workoholik? *zeptá se pobaveně. Ani by ho nepřekvapilo, kdyby jím opravdu byla.* Vyznám, strávil jsem tu plno času v dětství. Vždycky jsem se schovával chůvám nebo rodičům a trávil tu klidně celej den. Akorát jsem vždycky skončil plnej modřin nebo odřenin, protože jsem lezl všude a taky všude padal. *uchechtne se. Vzpomínek na tuhle starou část paláce má opravdu hodně a jsou to hezké vzpomínky.*

*S úsměvem se na něj podívá, když se jejím slovům zasměje. Má ráda, když se lidi v její blízkosti smějí.* S krokodýly. *S pobaveným úsměvem ho opraví, načež se nad oslovením, kterým ji osloví, lehce zazubí.* /Rebelka./ *Pomyslí si, načež se na něj trošku tázavě podívá.* Jo? Takže bys.. By ses někdy se mnou mohl sejít v hudebním salónku? *Zeptá se poněkud opatrně, i když ji to nabídl, tak si není jistá, zdali se s ní chce vidět podruhé. V bavení se s lidmi je pořád tady trochu nejistá, protože přeci jen je dost samotářská. Ale Kyle jí sedl, přišel ji fajn a ráda by se s ním viděla i podruhé.* Hravé kotě.. Ty si dokážou hrát snad se vším. *Pronese pobaveně, když ji řekne, že mu rozdrápal jeho nejoblíbenější tričko.* Neříkám, že není nejlepší. *Zasměje se a pokrčí nevinně rameny, načež mu něco málo řekne o svém bratrovi, který tu je s ní a za kterým až se vrátí do paláce, musí zajít. Doufá, že bude u sebe v komnatě a že ho nebude muset v tom obrovském paláci hledat.* Ano, jsem. Možná, že až moc velký. Je to takový můj zlozvyk. *Často, i když má hodně práce, ji udělá všechnu najednou, i když se z toho dost často hroutí, zejména nad tím počtem práce.* To ses tu vůbec nikdy neztrácel, jako maličký? *Zeptá se, ale s úsměvem, když si jej představí jako prcka, jak tady lítá. Poté se krátce zatočí, aby se ohlédla do stran a i za sebe. Když se rozhlédne po okolí, uvědomí si, že už ani teď by možná netrefila zpátky.*

Ještě lepší. *uchechtne se. Prvně mu přišla jako andílek, teď spíše jako rebelka. Nabídne jí, že jí klidně na tu kytaru naučí, i když to není úplně něco, co by dělal denně.* Jansně, pokud bys chtěla. *pokrčí rameny a pousměje se.* Jo, to dokážou. Ale občas mi leze na nervy. Až mě bude štvát, šoupnu ho k tobě.*nevinně se na ní zazubí.* To je dobře, protože nejlepší je. A nejlepší je, protože jsem ho vybral já. *pyšně se na ní zazubí a naoko namyšleně pohodí vlasy. Zrovna sebevědomí mu moc nechybí.* Jak tě to může bavit? Vždyť to je jen papírování, ne? To musí být hrozná nuda. Já být tebou se na to vybodnu a užiju si života. *pokrčí rameny. Moc zodpovědný taky zrovna není. Vydělá si co potřebuje a pak na to kašle.* Ale jo, ztrácel, jen jako malej. Pak už jsem začal ztrácet schválně, protože to tu znám dobře. *pokrčí nevinně rameny. Ono už se pak moc nejde ztratit na místě, které dobře znáte.* Ty jsi jako malá snad neutíkala rodičům nebo tak, trpaslíčku? *zeptá se a narazí přitom na její výšku. Sice to není taková ta úplně drobná dívka, ale od něj je stále o dost menší*

Já vím. *Přikývne spokojeně, načež se ho opatrně zeptá, zdali by se mohl příště tedy sejít v hudebním salónku, aby ji naučil na kytaru. Ráda se na ní začne učit už tady, díky němu má teď k tomu motivaci.* Chtěla, ráda. Děkuju. *Vděčně se pousměje a krátce se na něj podívá.* Nebudu se bránit, dokud jsem tady. *Zasměje se. Klidně by mu to jeho kotě někdy hlídala, dokud je tedy a ne v Austrálii.* No samozřejmě. O tom vůbec nepochybuji. *Pozvedne pobaveně koutky, když se začne chválit s tím, jak vymyslel pro své kotě to nejlepší jméno a že je to to nejlepší jméno hlavně díky tomu, jak ho vybral on.* Nebaví mě to, jen to vždy chci mít co nejdříve z krku. Ráda bych se na to vybodla, kdybych nebyla budoucí královna. *Zamumlá tiše a z nervozity si opět stáhne rukávy své košile. Byla by se svého postavení snad i vzdala, kdyby poté postavení "korunní" nespadlo na jejího bratra. Nechce mu přidat tolik starostí.* Na jednu stranu tu chápu. Také bych se ještě teď nejraději někde ztratila. *Přizná, než se na něj nevěřícně podívá kvůli jeho oslovení.* Že jsi mi právě neřekl trpaslíčku? Že ne? *Ukáže na něj prstem. V očích ji pobaveně jiskří, ale tvář nechává vážnou, i když se snaží, aby ji necukaly koutky.*

Za co děkuješ? Nemáš za co děkovat. *Pousměje se. Sice netuší jak někoho na kytaru naučit, ale co už.* Ne, víš co? Já si počkám až budeš v Austrálii. A pošlu ti ho v balíčku poštou. Aspoň pozná svět. *uchechtne se, i když by to neudělal. Sice ho Hangover někdy štve, ale taky ho má rád a neudělal by mu to. Vždyť je to jeho nejlepší kamarád, i když to nerad přiznává nahlas.* To je moc dobře. *potěšeně se na ní zazubí a v očích se mu mihne pobavení. Sebevědomí je něco, co mu nechybí. Jednoduše se tak skrývá bolest. Hrát sebevědomého vyrovnaného člověka je ta nejlepší zástěrka.* Takže jsi korunní? To je celkem nářez. Ale ty to zvládneš, budeš skvělá. *To jí opravdu nezávidí. Kdyby byl on na jejím místě, dávno by se na to vybodl. Je rád, že není ani trochu příbuzný s nikým královským.* Do toho. Tak se ztratíme. Já nikam nespěchám, ty taky ne. *Pokrčí rameny, jakoby právě nenavrhoval dívce, se kterou se zná možná hodinu, že se spolu ztratí. Ale dobře se mu s ní povídá, takže by to možná nebylo tak hrozné, i když sám sebe nepoznává.* Já? Jasně, že jsem ti tak řekl, trpaslíčku. *pečlivě vysloví každé písmeno té přezdívky.* Vždyť jsi takovej trpaslíček. Maličkej trpaslíček. *uchechtne se a zatváří se jako neviňátko, protože to taky je.*

Za to, že se mě to přeci pokusíš naučit. Věnuješ mi svůj volný čas. Je za co děkovat. *Pousměje se prostě a pokrčí rameny.* Dobře, to zní fajn. Mám ti ho poté poslat zpátky? *Optá se s pobaveným tónem v hlase a koukne se na něj, zvědavá, jak odpoví. Následně se vážně tiše zasměje, hned pozná, že má celkem vysoké sebevědomí, ale nevadí ji to. Když je to zdravé sebevědomí, je to v pořádku, egoismus už je mnohem horší a tak na ni naštěstí Kyle nepůsobí. Následně mu řekne o svém postavení, přestože se k tomu dostávala nerada.* Jo, korunní. Bohužel. *Vydechne a poté se na něj podívá.* Děkuju, ale nemyslím si to. Například mým rodičům nebudu sahat ani po kotníky. *Zavrtí jemně hlavou, bojí se toho. Nedokáže si představit, že by měla být alespoň trošku tak dobrá, jako její rodiče, kteřím jde vládnutí perfektně. Mluvení o tomhle ji opravdu nedělá dobře, proto se jí začnou trošku třást dlaně, ale to skryje tím, že si založí ruce na hrudi.* Nebráním se. *Upřímně se na něj usměje a nad tou představou ji zajiskří oči, avšak poté nemůže uvěřit přezdívce, kterou jí osloví.* Žádný trpaslíček. Jsem normálně vysoká, ty jsi moc vysoký, proto možná vedle tebe působím drobněji. Ale ne, rozhodně trpaslíček nejsem, neříkej mi tak. *Zasměje se a prohrábne si vlasy.*

Za to děkovat nemusíš. *protočí očima. Nedělá mu to problém.* Asi jo. Přece nemůže přijít o toho nejlepšího páníčka. *zasměje se. Ale to by Hangoverovi neudělal. Přeci jen je to pořád jeho kotě, nejlepší kamarád. Pak zjistí, že je korunní, což jí vážně nezávidí. Ví, že to znamená hodně starostí a asi to není nic jednoduchýho ani procházka růžovým sadem.* Ale prosím tě, trochu si věř. Pokud si budeš myslet, že to nezvládneš, tak se to opravdu takhle stane. Ale pokud si začneš jen trochu věřit a řekneš si, že to zvládneš, tak to zvládneš. Všechna záruka úspěchu je to jen v tvý hlavě. Postav se tomu a ukaž všem, co v tobě je. A vím, že pokud si budeš věřit, budeš mnohem lepší než kdokoliv jinej. * povzbudivě se pousměje.* Výborně, rebelko. *zazubí se na ní.* Přesně tak. Působíš drobněji, takže jsi trpaslíček. *nevinně na ní zamrká, načež se k ní nakloní a dá jí pramínek vlasů za ucho.* A já se neřídím tím, co řeknou ostatní. Ale tím, co chci já, trpaslíčku. *řekne tiše těsně vedle jejího ucha, načež se odtáhne a rozejde se dál.* Ztratíme se? *otočí se na ní po chvilce s povytaženým obočím.*

To si myslíš ty. *Lehce se zaculí a pokrčí rameny.* Samozřejmě. Já bych ho o něj ani nepřipravila, nemusíš se bát. *Pronese pobaveně a mávne rukou, načež se tak trochu prokecne s tím, že je korunní, což je věc, co opravdu nemá ráda. Není jako korunní princezna šťastná, ale co se dá dělat. Ví, že by si i tak měla svého postavení vážit, protože je strašně moc lidí, kteří by dali cokoliv za to, aby mohli na tom být jako ona.* Překvapuje mě, že mi tolik věříš, přestože jsme se poznali vlastně před chvilkou, ale.. Děkuju, vážím si toho. Je hezký to poslouchat od někoho, kdo nepatří do mé rodiny. Nechápej mě špatně, jsem jim vděčná za to, že mě povzbuzují, jen.. Mám někdy pocit, že to říkají třeba jen ze slušnosti, protože jsme rodina. Takže vážně děkuju. A neříkej, že není za co. *Zacukají ji koutky, ale vážně se na něj vděčně usměje. Jeho slova ji přeci jen dodaly nějakou odvahu.* No tak. Nemůžeš mi říkat třeba jen rebelko? Nebo nejlépe jen Nilley, co? *Optá se jej se zakňučením, jako kdyby ji vážně mučil. Jakmile ji zastrčí pramínek vlasů za ucho a nakloní se k ní, zatají dech a napne se, když uslyší jeho šepot těsně vedle svého ucha. Také ji naskočí husina, což však nejde naštěstí vidět, kvůli jejím dlouhým rukávům. Podívá se na něj, když se odtáhne a párkrát zamrká, aby se uklidnila. Nechápe, proč na něj tak reaguje.* Ani kdybych ti řekla, že mi to vadí? Taky by ses tím neřídil? *Zasměje se a poté pokýve souhlasně hlavou.* Ztratíme se.

Výborně, *uchechtne se a je rád, že souhlasí s tím ,že připravit to kotě o něj, by byla pohroma. Ale spíše připravit jeho o to kotě by byla pohroma. Jen to nechce až tolik přiznat. Rozhodně jí nezávidí její postavení. Ani za nic by nechtěl být na jejím místě. Je mu jasné, jaký stres se s tím asi musí pojit.* Není za co .*zazubí se na ní.* A to chápu. Ale nemyslím si, že to dělají jen ze slušnosti.. je to rodina, která tě podporuje a tím pádem určitě i miluje. Toho si važ. A není to jakože ti věřím, protože tě znám.. jen ti chci prostě říct, že si musíš věřit ty a zvládneš to. *pokrčí rameny. Co by on dal za podporu rodiny, kterou nemá. I kdyby jen ze slušnosti, nevadilo by mu to.* Rebelka by taky ušla. Co třeba trpasličí rebelka Nilley? Takovej si pak můžeš dát titul. *popíchne jí a pobaveně se přitom usmívá. Poté jí dá pramínek vlasů za ucho a těsně vedle jejího ucha řekne, že on dělá věci z vlastní vůle a ne podle toho, co řeknou ostatní.* To bych nad tím popřemýšlel.*kdyby vážně řekla, že jí to vadí, tak by s tím přestal. Nebo to omezil na minimální míru. Pak už se vydá dál a zeptá se, jestli se teda ztratí.* Tak jdeme. *zavelí a dovede jí na to nejodlehlejší místo ve starých uličkách. Je to výklenek až úplně vzadu, ale z části je zapadaný kameny, takže se tam hůře dostává.* Opatrně. *varuje jí a jde první. Do teď sem chodí často, takže ví, kudy je nejbezpečnější jít, tudíž jde jako první a poté k ní natáhne ruku, kdyby se potřebovala chytit. Ten výklenek je dost maličký, ze dvou stran je jen stará zeď, z jedné strany je z části zapadaný kameny ale z té poslední strany je krásný výhled na les a kousek zahrad. Ale i zábradlí je tam na místech poničené, takže to moc bezpečné není. Posadí se pohodlně na jeden kámen a koukne na ní.* Jak se ti líbí být ztracená? *zeptá se s zazubením*

*Z konverzace o kotěti přejdou k jejímu postavení, tedy korunní princezny. Sice se o tom nechtěla zmiňovat, ale stejně by se to jednou Kyle dozvěděl, tedy, pokud se někdy ještě budou takhle bavit, jelikož v to dost doufá.* Vážím si jejich podpory, vím, že by mi nejspíše nelhali, protože ví moc dobře, jak se toho bojím. Jen i tak mě něco ve mně stále nutí pochybovat, víš? *Pronese spíše jen tak do vzduchu, možná by nad tím tak nepřemýšlela, kdyby si opravdu věřila. Musí nad tím ještě zapracovat.* Trpasličí rebelka Nilley.. To zní úžasně. *Zasměje se, pobaveně nad tím zakroutí hlavou a prohrábne si prsty vlasy. Následně se k ní nakloní a začne ji něco těsně vedle ní šeptat, přičemž ji překvapuje, jak na jeho blízkost reaguje. Když se znají tak hodinu, možná dvě, neměla by na něj reagovat úplně jinak? Nebo spíše nijak nereagovat?* Tak nad tím nepřemýšlej. *Usměje se a mávne nad tím rukou, ať si ji říká, jak si zamane. Avšak ona mu bude muset vymyslet také nějakou přezdívku. Poté se už jen na trochu natěšeně zaculí, když zavelí, že se ztratí. Je zvědavá, na jaké místo ji vezme. Jakmile ji u výklenku nabídne ruku, raději se jej chytí, pro jistotu, aby se před ním neztrapnila a neupadla. Když vyleze nahoru i ona, chvíli ho sleduje, jak sedí na kameni, načež si ona sedne na kámen vedle něj.* Tak, jak jsem očekávala. *Odpoví mu se zazubením a rozhlédne se.* Je tu krásně. *Přizná a posadí se do tureckého sedu.* Nedivím se, že to tu máš tak rád.

*podle něj by si podpory rodiny měla vážit. Nebo teda on by si jí určitě vážil, kdyby takovou možnost měl. Ale zároveň jí i chápe a nechtěl by být na jejím místě. Je mu jí dokonce i líto.* To je mi líto. Ale určitě to zvládneš. *navíc si nemyslí, že by na to byla úplně sama. Bude mít rodinu, jednou třeba přítele nebo manžela, pokud není už teď zasnoubená.* Že jo, taky si myslím. *Uchechtne se. Podle něj by byl takový titul úžasný. Po tom, co se k ní dost přilíží, zavelí, že se teda půjdou ztratit. Což je dost zvláštní "rozkaz". Většinou se lidi totiž neztrácí úmyslně ale omylem. I když takhle by to mohlo být zábavnější. Dovede jí až k místu, kde se on "ztrácí" nejčastěji. Je to takové jeho místečko. Ale dostat se tam není tak jednoduché, takže k ní natáhne ruku, kdyby náhodou padala nebo tak. Když se jí chytne, pousměje se a pomůže jí vylézt nahoru. Pak se posadí na jeden kámen, kde sedává snad vždycky a zeptá se jí, jak se jí tu líbí.* To jsem rád. *oplatí jí zazubení.* To je. *přikývne a zahledí se do toho výhledu před sebou.* Chodím tu skoro pořád. Je to takový moje útočiště, úkryt nebo jak to říct. Občas tu strávím i celej den. *přizná a pousměje se.* Takže až někdy budeš toužit po mý nejlepší společnosti, víš, kde mě najdeš. *zazubí se na ní.*

*Váží si veškeré podpory, co od každého dostává, jen jak řekla, často pochybuje a je taková, proto občas přemýšlí nad věcmi, nad kterými by ani možná neměla přemýšlet.* To zase nemusíš, bylo mi to dáno. *Pokrčí rameny, jakoby ji to bylo lhostejné, což ovšem není a jde ji to vyčíst z obličeje.* A děkuju. *Pousměje se, když řekne, že to zvládne. Následně, po jeho rozkazu se s ním tedy někam rozejde, konkrétně se s ním rozejde ztratit. Je ráda, že jdou někam, kde je to odlehlejší, je zvědavá, kam ji zavede. Když jsou na místě a on vyleze nahoru, přijme jeho ruku, kterou jí nabídne a vyleze s jeho pomocí za ním.* Děkuju. *Usměje se, než ho chvíli sleduje a poté se posadí vedle něj, zatímco se pořádně rozhlédne po okolí. Líbí se jí tu.. To ticho a ten výhled ji přijde vážně kouzelný.* Takhle mám útočiště v Austrálii, jeskyni za vodopádem. Téměř nikdo tam nechodí a nejsem tam vůbec vidět. *Pronese se zaculením a podívá se na něj.* Myslím, že se sem za tebou ještě někdy přijdu podívat. Alespoň párkrát, než odjedu. *Usměje se na něj, myslí to upřímně. Ráda se sem ještě někdy podívá.* Každopádně, dobře se s tebou povídá, víš to? *Zazubí se, když se podívá před sebe, někam do dálky.*

Nemusí, ale je. *pokrčí rameny. Vážně je mu jí líto, takhle pozice není zrovna příjemná a bezstarostná.* Není za co. *zazubí se na ní a odpustí si poznámku o tom, kolikrát už mu dneska poděkovala. Pak jí odvede na své asi nejoblíbenější místo v paláci a to jeden výklenek úplně vzadu. Většina lidí o něm ani neví, protože je dost dobře ukrytý. Pomůže jí vylézt nahoru a následně se posadí na jeden kámen. Je rád, že se jí tu líbí.* Tam musí být taky krásně. Jen aby ses v tý jeskyni neztratilo nebo na tebe nečekalo nějaký zvíře. *uchechtne se. Nepřijde mu to zrovna dvakrát bezpečné, ale asi tam musí být hezky.* Ale bacha, aby jsi se neztratila i tady, trpaslíčku. Asi ti vyznačim nějakou cestu, kudy zpět, nechci mít na svědomí ztracení Australský korunní princezny. *uchechtne se. Přijde mu, že by toho byla schopná.* S tebou se taky dobře povídá, víš to? *oplatí jí tu otázku a lehce do ní šťouchne loktem.*