Palácový skleník

Bylo by to tu menší, víc honosnější a nejspíš byste asi ani nevěděla, že to tu stojí. O sídlech se moc nemluví. *Zkonstatuje pobaveně. Takhle to prostě bylo, není na tom nic složitého. Málokdo by určil přesnou polohu sídel ve všech provinciích. Všeobecně se ví, že v každé má královská rodina nějaké, ale lidi obvykle tuší, kde se nachází to v jejich provincii, kolikrát ani to ne, protože jim to jednoduše k ničemu není a zas tak suprová informace to není. Nic jim to vědomí nepřinese. Maximálně občas správnou odpověď ve vědomostní soutěži.* A je to taky přesně to, co dělám většinu dní. *Zasměje se. Chápe, že tomu nerozumí, to skoro nikdo, kdo se v těchto kruzích nepohybuje. A něco víc o jeho práci a o práci královny zjistí až dívky v Elitě, pokud do ní postoupí.* Jo, to je asi pravda. *Uzná. Není to ale rozptýlení, které by on vyhledával a užíval si ho. Má jiné způsoby, jak se odreagovat a hlavně je takový workoholik, že odpočívá u práce.* Je to součástí poznávání se. Člověk občas musí říct věci, které normálně neříká, aby ho ten druhý poznal. *Zhodnotí s pokrčením rameny.* Každopádně.. já se moc omlouvám, ale budu muset jít. Ještě máme jednu poradu s rádci, na které musím být.. *Omluví se při pohledu na hodinky.* Ale moc rád jsem vás viděl. *Ujistí jí s omluvným úsměvem, když se rozloučí a pak se vydá ze skleníku rychle zpátky do paláce, aby nepřišel pozdě.*