Palácový skleník

*Přikývne.*Jo.. už je to něco přes týden. Začnete se postupně všichni cítit lépe a lépe. Je mi to skutečně líto.*Pak si na něco vzpomene.*Mimochodem.. Tvůj táta si skutečně pořídil prase? Nebo to byl jen nějáký vtip?*Zeptá se ho a nadzvednutým obočím. Stejně si to, co se stalo na maškarním vyčítá a i vyčítat bude. Má pocit, že mohla udělat něco více. Že by tomu dokázala zabránit.*/Třeba nemusel zemřít../*A nevyčítá si to jen ona, ale i ostatní.*Jo, to chápu, ale i tak..*Povzdechne si.*To je jedno.*Nakonec nad tím raději mávne rukou,a by se o tom přestali raději bavit, to bude nejlepší. Řekne, že ona je v pohodě a jen spadla. Už to není pravda a po jeho další otázce v duchu zakleje.*/Neměla jsme se mu o tom vůbec zmiňovat../Jo, jsem. Jen jsem se trochu odřela, ale už je to v pohodě, ani to není vidět. *Ukáže na místo, které měla předtím trochu odřené, ale nic není vidět. Kdyby se na to místo moc soustředil, možná by si všiml modřiny, ta ale dost vybledla, takže by to teoreticky poznat nemohl. Trochu více se k němu přitulí a obejme ho taky. Tohle jí skutečně chybí.*Ne, není tu nic. Ty jsi mě taky chránil.. *Připomene mu.*Není tu nic, co by jsi měl udělat.*Pak řekne, že je v pořádku a jak on i ona se trochu odtáhne a podívá se mu do očí. Chvilku mlčí a pak vydechne.*Jsem na to trénovaná, takže to asi nevnímám jako ty.. Během.. normálního útoku to tak nevnímáš, chápeš? Prostě střílíš, ve většině případů ani nevíš, kam jsi ho trefil a jestli zemřel nebo ne, rebel. Ale Tobiasovi jsem se dívala přímo do očí a to mě trochu dostalo. Ale už se cítím líp. Navíc jak jsem říkala, kdyby bylo potřeba udělám to kdykoliv znovu.*Pokrčí rameny. Zase je chvilku ticho a jen se mu dívá do očí. Už předtím to bez něj zvládala špatně. Chybělo jí to, jak se mu mohla se vším svěřit a on zase jí. A teď si uvědomila, že takhle to nejde.*Omlouvám se.*Řekne najednou.*Za to.. že jsem ti tak ublížila. Už to.. prostě bez tebe nedávám. Předtím jsem si myslela, že to s námi za chvilku skončí, po tom všem. Proto jsme se chovala takhle.. A raději se ti stranila. Ale už to tak dál nechci. Miluju tě a chci být s tebou. Chyb mi to. *Sklopila pohled, když začala mluvit, ale teď ho k němu zase zvedne. Pochopila by, kdyby se na ni po tom všem vykašlal. Byl dost trpělivý a má plné právo ji poslat do háje. A bojí se, že se to skutečně stane. Nervózně polkne a čeká, co jí na to Wells řekne.*

Časem si člověk na tu bolest zvykne. A nebo se naučí žít s ní. *Pokrčí rameny a po její další otázce se rozesměje.* Není to vtip. Jmenuje se Play Station. Už jsem ho jednou hlídal a je docela kouzelnej. Někdy ti ho klidně ukážu. *Nabídne jí se smíchem v hlase. Pak už se nijak nevyjadřuje k tomu, že si všichni strážci si vyčítají smrt jeho strejdy, protože na ní vidí, že to řešit nechce. I tak si ale dál stojí za svým a klidně o tom s ní bude argumentovat příště. Pak se podívá na její ruku a je rád, když vidí, že tam už nic není vidět a že je skutečně v pořádku. Pozná na ní ale, že moc v pořádku není po psychické stránce, takže jí obejme a pak poslouchá, co mu říká. Je to jako kdyby se vrátili v čase do doby, kdy to mezi nimi bylo v pořádku a oni tu byli jeden pro druhého.* To, že bys to udělala znovu neznamená, že jsi v pořádku. Nijak to nezastiňuje ten fakt, že tě to dostalo. *Pokrčí ramenem a lehce jí pohladí po tváři. Když slyší její omluvu, zmateně nakrčí obočí a než se stihne zeptat, za co se omlouvá, ona mu to sama řekne.* Takže ti konečně došlo, že pro mě jsi jediná a já tě neopustím? *Pousměje se a pak jí položí ruku na tvář a přitáhne si k sobě její obličej, aby jí mohl políbit.* Miluju tě a nikdy nepřestanu. Chci být jenom s tebou. *Řekne jí upřímně, když se po chvilce odtáhne.*

*Přikývne. Doufá, že se z toho Schreave brzy dostanou. Poté se zeptá, jestli to s prasetem je jen vtip, nebo si ho jeho táta skutečně pořídil. Uchechtne se, když jí potvrdí, že to není vtip.*Play Station? Nádhera. Tvoje máma je skutečně trpělivá žena.*Řekne pobaveně.*No.. ráda bych ho někdy viděla.*Řekne upřímně. Jí se zdálo to prasátko z fotek skutečně roztomilé. Pak mlčí. Stejně si to s bývalým králem vyčítá, ale nechce se s ním už dohadovat, stejně si každý z nich bude stát za svým. Ujistí jej, že ta ruka už ji nebolí a je to v pořádku, ani mu neřekla pravdu, jak se jí to přesně stalo, ale nechtěla mu přidělávat ještě více starostí. Už tak toho má Wells dost. Oplatí mu objetí a řekne, co ji trápí. Líbí se jí být zase takhle u něj.*No jo.. *Povzdechne si.*Ale já se z toho dostanu. Vážně. Už teď je to lepší..*Pro něj by to stejně udělala kdykoliv znovu jak řekla. Pak se odtáhne a podívá se mu do očí, pousměje se po jeho pohlazení po tváři. Už to takhle nechce. Chce být zase s ním a doufá, že není moc pozdě. Nervózně čeká, co řekne a pak se musí uchechtnout.*No.. mám trochu delší vedení, no..*Řekne pobaveně. Sama se k němu více natáhne a oplatí mu polibek.*A já miluju tebe a vždycky budu jen tebe.*Znovu se k němu natáhne, aby ho políbila, odtáhne se až potom, co se nutně potřebuje nadechnout. Tohle jí chybělo a teď si to prostě musí vynahradit.*

*Řekne jí, že to s tím prasetem vtip není. Sám tomu nemohl uvěřit, ale na druhou stranu... jestli ví o svém tátovi něco naprosto jistě, je to to, že dokáže vždycky překvapit.* Nechápu, jak to s nim tak dlouho vydržela. *Zasměje se.* Až budu příště hlídat, napíšu ti. *Slíbí jí a pak už jí obejme a poslouchá její slova týkající se toho, jak vystřelila po Tobiasovi.* Nemusíš se z toho ale dostávat sama. Máš mě. A já s tebou klidně budu jakkoliv budeš potřebovat. Ať už abych tě vyslechl, uklidnil a nebo prostě odreagoval. *Pousměje se na ní povzbudivě a pak mu spadne kámen ze srdce, když od ní slyší, že už se nechce tak odtahovat, jako to dělala doteď.* Naštěstí jsem trpělivej po mámě. *Usměje se pobaveně a přitáhne si jí k sobě, aby jí mohl políbit.* Konečně. *Vydechne úlevně, když od ní slyší, že ho miluje a chce být jen s ním a při dalším polibku jí chytí a posadí si jí na klín, aby měl lepší přístup k jejím rtům a později krku. Má pocit, že je v sedmém nebi a motá se mu hlava blažeností z toho, že konečně cítí její nádhernou vůni.* Teď už zase nebudeš potřebovat moje košile. Budu totiž jenom s tebou. *Pousměje se na ní, ale i tak ví, že jí vždycky nějakou svojí košili nechá jenom proto, aby viděl její nadšený úsměv.*

*Pořád se jí to, že si Wellsův táta pořídil prasátko zdá jako vtip. I když jí osobně přišlo roztomilé, co viděla na fotce. Zarazí jí trochu i jméno, Play Station, ale to raději nekomentuje. Musí se zasmát spolu s ním.*Dobře.*Souhlasí. Ráda Play Stationa uvidí naživo. Oplatí mu objetí a řekne, co ji trápí. Už se z toho docela dostala. Bylo to těžké hlavně ten den, kdy to viděla pořád před sebou. Ale mnohem těžší by pro ni lo, kdyby se něco stalo Wellsovi.*Já vím a děkuju.*Pousměje se na něj. Poté se mu omluví za to, jak se chovala. Uvědomila si, že to byla blbost. Chce být s Wellsem a pokud chce být on s ní, nějak to spolu zvládnou. Řekne, že má trochu delší vedení a pak se usměje pobaveně.*Jo, je dobře, že jsi v tomhle po ní. *Oplatí mu polibek a více se na něj natiskne. Když se po chvilce odtáhne taky mu řekne, že ho miluje a chce být jen s ním. Těchto několik týdnů bylo docela peklo, protože byla bez něj. Jeden druhému se stranili. Tentokrát spojí jejich rty ona a do toho polibku se usměje, když si ji vysadí na klín, ale nijak si nestěžuje. Když jí věnuje i několik polibků na krk, spokojeně vydechne a lehce zakloní hlavu, aby měl lepší přístup. Pak se zase s úsměvem podívá na něj.*Budeš jenom se mnou.*Přikývne.*Musíme si toho docela dost vynahradit.*Mrkne na něj.*Ale.. ráda bych i přes to měla jednu tvoji košili. *Zazubí se na něj.*

*Dohodnou se, že až bude příště zase Play Stationa hlídat, napíše jí a ona se na něj přijde podívat. Je zvědavý, co na něj řekne, až ho uvidí naživo.* Za to neděkuj. Samozřejmost. *Pokrčí ramenem a pohladí jí po tváři. Je rád, že jí konečně došlo, že se jí nechystá opustit a že to s ní myslí vážně. On bez ní nedokáže žít a to, že byli spolu a ona byla pořád tak odtažitá ho ubíjelo podobně, jako když byla pryč.* To rozhodně. Jinak bych přišel o tu nejlepší věc ve svém životě. *Usměje se na ní zamilovaně a políbí jí. Během polibku si jí posadí na klín, aby měl lepší přístup k jejím rtům a později i krku.* To teda musíme. *Dá jí za pravdu a po jejích dalších slovech se uchechtne a o trochu se od ní odtáhne.* Tak navrhuji jít si všechno vynahradit do mojí nebo tvojí komnaty. Košili ti nechám, neboj. *Ujistí jí a v jeho očích je vidět ta touha po ní, která se nastřádala během posledních týdnů a kterou bylo někdy dost šílené potlačit.*

*Pousměje se na něj. Ráda by to prasátko viděla a nadchne se, když jí řekne, že až ho bude příště hlídat, zavolá jí.*Není to samozřejmost. *Potřese nad tím hlavou. Pak mu řekne, že chce být s ním a omluví se za to, jak se chovala. Chovala se vážně pitomě a sama se za sebe stydí.*/Byla jsme fakt pitomá../Už o mě nepřijdeš, nikdy. *Neřekne, že přehání, protože ona sama jeho považuje za to nejlepší ve svém životě. Oplatí mu polibek a posadí se na jeho klín, kde lehce zakloní hlavu, aby měl lepší přístup k jejímu krku, kde ji několikrát políbí. Tuší, že zítra si to bude muset zase maskovat, ale nevadí jí to.*/Možná si to ani maskovat nebudu../*Řekne, že bude s ní v komnatě, protože si to musí všechno vynahradit. Ty týdny, kdy byli jeden bez druhého.*To je skvělý nápad.*Souhlasí s tím si to jít vynahradit do jedné z jejich komnat. Ještě se k němu skloní, aby ho mohla políbit a pak se postaví na nohy, chytne ho za ruku když se zvedne taky a vydá se s ním do paláce.*

Za zahradami se nachází i královský skleník, kde se můžete zrelaxovat pohledem na krásné exempláře květin..

*Znovu se rozhodl projít si jinou část paláce, protože minule ani zdaleka neviděl všechno. Jen tak se toulal po paláci a potom přišel a k zahradám. Když z dálky zahlédl palácový skleník, hned na první pohled ho zaujal. Rozběhne se k němu a před ním se zastaví. Prohlédne si ho zvědavým pohledem a potom vejde dovnitř. Přes prosklený strop pohlédne nahoru na nebe a po chvilce se posadí na kraj zábradlí u malého jezírka, teda aspoň mu to jezírko připomínalo. Prohlíží se všechny ty možné květiny a rostliny kolem, většinu z nich ani nepozná.*

*Po rozhovore s matkou si išiel zobrať svoj meč a potom sa vrátil do svojej komnaty, kde s nim mal spávať Tobias no ten ešte neprišiel a tak tam bol Isac sám. Vzal svojho ježka menom Samanuelet na voditko a pyšne kráčal po chodbách, síce naňho komorné a rôzny strážci pozerali akoby sa zbláznil on si pokojne kráčal ďalej. Dostal sa naspäť k záhradam no dnes tu svoj čas stráviť nešiel. Kráčal až sa dostal k nejakej veľkej veci. Vošiel dnu a uvidel niekoho sedieť na zábradlí. Nebol to nijaky starý človek co preňho bolo prekvapením keďže tu v Illey nestretol ešte nikoho cca v jeho veku. Prišiel k nemu a začal si ho obzerať.* Kto si?

*Jde se jen tak projít palácem a dorazí až ke skleníku. Tam se posadí na zábradlí a prohlíží si rostliny. Když tam přijde nějaký kluk, který vypadá mladší jak on a má u sebe ježka na vodítku. Podívá se na něj s nadzvednutým obočím.* Jsem Liam Deak, princ z Maďarska. *Odpoví mu na otázku s mírně pyšným tónem v hlase. Potom se ho zeptá na to stejné.* Ty? *Znovu pohlédne na jeho ježka.* Co to tady s tebou dělá? *Podiví se nad tím, že s sebou vláčí ježka po paláci.*

*Pysno si vykracoval keď však niekto narušil jeho cestu musel sa opýtať. Jemne postrehol jeho meno a to z kadiaľ je.* Som Isac Hans Andersson. Zo Švédska. *Povie a keď sa Liam spýta na jeho ježka pozrie naňho trochu vyčítavo.* Je na prechádzke. *Povie akoby to bola úplná samozrejmosť.* Ty nemáš zo sebou nikoho? *Povie a začne sa obzerať či niečo alebo niekoho kto patrí Liamovi neuvidí. *

*Představí se neznámému příchozímu a zeptá se ho na to samé.* Jo! Hans mi o tobě říkal! Těší mě! *Změní tón hlasu a zní překvapeně a nadšeně. Potom se divně podívá na jeho ježka a podiví se, co tady dělá.* Aha? *Poslouchá ho a jenom přkývne. Zdá se mu to vážně divné. Hlavně ježek, pro něj celkem neobvyklí mazlíček. Když se ho Isac zeptá na jeho mazlíčka, zavrtí hlavou.* Ne, žádného nemám. Ale mamka má doma pejsky. *Odpoví mu a znovu se podívá na jeho ježka.* Je celkem pěknej.

*Keď začne vrieskat, že mu o ňom vravel Hans najprv naňho nechápavo pozrie až potom mu dôjde, že Hans je jeho otec. * Kde si sa s ním stretol? *Spýtal sa nakoniec a pozrel na svojho jeza.* To je jasne, ze ma nemáte v paláci zverinec? *Spýta sa a odopne Samanueleta aby mohol volne ísť po skleníku.* Jak celkom? Je pekný! *Povie a pohladí Samanueleta po nose keďže to je jediné miesto kde nemá pichliace.*

*S radostí mu řekne, že mu o něm Hans něco řekl.* Potkali jsme se u nějaké fontány. *Odpoví mu na jeho otázku. Nad tím, jestli mají doma v paláci zvěřinec jenom zavrtí hlavou. Jeho matka má asi jen tři psy. Teda jemu se i to zná hodně. Zapřemýšlí a nakonec mu poví, že ten ježek je u celkem pěknej.* No dobře. *Zareaguje nad jeho odpovědí a sleduje jak si ho pohladí. Potom nakloní hlavu na stranu.* Můžu si ho taky pohladit? *Zeptá se ho, zatímco pohled nespustí z jeho malého ježka.*

*Pozrie sa naňho.* Aha. *Prikyvne keď sa zmieni o tom kde sa oň a Hans stretli. Ked však odpovie no dobre nastvane naňho pozrie.* /To sa Samanueletovi ani Neospravedlni?/ Jasne, ze môžeš. *Povie a pozrie na Liama so Samanueletom.*

*Poví mu, kde se potkal s jeho otcem a podívá se na něj. Trochu ho překvapí, když se na něj Isac naštvaně podívá. Nejspíš kvůli tomu, že neřekl, že je jeho ježek vážně pěkný. Ale nic na to neříká a sleduje ho, jak si ho pohladí. Potom se ho zeptá, jestli by mohl taky. Když mu to povolí usměje se a dřepne si k ježkovi. Nejdřív si ho trošku nevěřícně prohlédne a potom si ho pohladí také po nose. Vstane a podívá se na Isaca.* V Illee jsi jenom v Hansem? Teda s otcem? *Zeptá se ho ze zvědavosti.*

*Pozorne sleduje chlapca, aby náhodou Samanueletovi náhodou niečo neurobil. Ked ho však bez problémov pohladil usmial sa. Keď padne otázka, či tu je len s Hansom začne rozprávať.* Nie je tu aj moja matka Crystal a sestra Madlenka, teda myslím, že sa tak volá. *Pokrčil ramenami a potom dodal.* A ešte príde môj brat Tobias ale neviem kedy. A ty si tu s kým? *Spýta sa ho nakoniec rovnakú otázku.*

*Opatrně si pohladí ježka a usměje se. Potom vstane a podívá se na Isaca. Ze zvědavosti se zeptá, jestli je tady ještě s někým jiným. Pozorně ho poslouchá a potom přikývne. Docela ho zarazí, když si není jistý, jak se jmenuje jeho sestra.* No já sourozence nemám, jsem tu s mamkou. *Odpoví mu na tu stejnou otázku a pokrčí rameny. Potom zívne, protože už je celkem unavený. Zamyslí se.* Já už asi půjdu, měj se. *Usměje se na něj a když odchází, ještě mu zamává.*

*Povie mu s kým tu je a potom sa to isté spýta on jeho. Keď zistí, že tu je len s mamkou prikyvne. Keď si však zivne prekvapene naňho pozrie.* /To tie decká nič nevidrzia?.. No nič ja sa idem najesť./ Jasne maj sa. Rád som ťa spoznal. *Povie a začne naháňať Samanueleta, keď ho chytí dá mu obojok a odíde zo skleníka, otec ma na izbe ešte zákusky z jeho oslavy a tak si ide jeden vypýtať..*

*Poslední dobou trávila většinu času schovaná u sebe v komnatě nebo v ateliéru, kde pracovala na nových sochách. Neměla náladu na jiné lidi a svým sourozencům nechtěla přidělávat starosti. Je to teď přesně tři roky, co její bývalí "nejlepší kamarádi" ukradli v paláci několik cenných obrazů, ke kterým se dostali díky ní a díky tomu, že jim věřila. Proto to na ní trochu padlo a začala se lidem opět stranit. Už nikdy nechce takovou zradu zažít. A do toho má pořád v hlavě, jak ve výsledku dopadne její zasnoubení s Coreym. Po vzoru své mladší sestry si nedávno pořídila svého domácího mazlíčka. Malého chlupatého králíčka jménem Theon, který jí teď dělá společnost. V komnatě jí to už nebaví, takže se vydá ven s Theonem v dlaních a dojde až ke skleníku, kde většinou nikdo není, což jí vyhovuje. Vejde dovnitř, rozsvítí světla a zašije se trochu více dozadu, kde se posadí na lavičku a utrhne pár lístků nejbližší květiny, o které ví, že Theonovi nic neudělá a začne ho tím krmit.*

*Odmalička zbožňoval svoju nezávislosť a záväzkov sa bál ako čert svätenej vody. Ak by moho život viesť podľa svojich ideálov, tak by bol asi nejakým námorníkom, čo by chodil z prístavu do prístavu a v každej krčme by na neho čakala náruč novej ženskej. Lenže jemu sa akýmsi zázrakom podaril úplný opak. Zasnúbili ho, aby sa ukončila vojna. Ženské, s ktorými sa vyspal, na neho zabudnúť nedokážu, keďže obe sú tehotné a on bude biologickým otcom jedného určite.* /U druhého je to ako v lotérii./ *Pomyslí si a uškrnie sa. Znova sa napije z fľašky, ktorú si drží v ruke a dnes je jehou spoločníčkou.* /Dúfajme, že aspoň ty nebudeš mať so mnou malé Whiskyčatá, keď so mnou stráviš večer./ *Pomyslí si a potlačí chuť sa rozchechtať nad jeho osudom.* /A ešte netreba zabúdať na toho blonďatého bastarda, čo mi raz v spánku asi odreže gule./ *Nezostáva mu nič iné, ako sa nad svojím osudom smiať a piť. Nie že by mu to nejako prekážalo. Keďže mu polovica whisky už zmizla, tak sa rozhodne niekde skryť. Zablúdi do skleníka. Pri vstupe sklenenými dverami treskne tak, že ich skoro vysklí a potom pred sebou všimne Angel. Tú by už spoznal všade. Dokonca aj ke´d má dve rozmazané hlavy.* Ahoj, Angelica. *Poloopitým hlasom skomolí jej meno a od jej tváre putuje nižšie, kde si všimne niečo v jej náručí. Vzhľadom na udalosti posledných dní, usúdi jediné.* Ty máš decko? Je tvoje alebo si ho niekde ukradla? *Spýta sa jej a podíde bližšie k nej.* /Nespal si s ňou, takže tvoje byť nemôže. Dúfam.../ *Pomyslí si hneď alebo sa skôr uistí. Mierne kymácavo sa vydá smerom k nej, aby videl, čo zviera v náručí.*

*Dojde do skleníku, kde většinou nikdo není, což jí skvěle vyhovuje vzhledem k tomu, jak se lidem poslední dobou straní a posadí se na jednu z laviček, kde začne lístky z jedné květiny krmit svého nového mazlíčka. Musí se usmát, když vidí, jak si Theon na lístcích pochutnává a jakou z nich má radost. To dává najevo tím, jak rychle hýbe čumáčkem. Z bezstarostného krmení Theona jí ale vyruší příšerná rána, které se lekne tak, že se jí prakticky na chvíli zastaví srdce a ona musí potlačit výkřik, který se jí dere ze rtů. První jí napadne, že jsou to rebelové a už jako malá se naučila na sebe žádným zvukem neupozorňovat, ať už se lekne sebevíc. Pak ale uvidí svého snoubence a zhluboka vydechne, protože mohly přijít daleko horší možnosti, i když ani on není žádným Spasitelem, kterého by tady vítala s otevřenou náručí.* Ahoj. *Pozdraví ho trochu zaraženě a sjede ho pohledem. Když vidí poloprázdnou flašku, jen nadzvedne obočí. Nestihne se ale na nic zeptat, protože on vypálí otázku první a na chvíli jí připraví o řeč.* Cože? Ne. Jaký děcko? Kde bych ho asi vzala? *Zamračí se nechápavě a pohledem sklouzne ke svému mazlíčkovi.* Tohle je Theon. Králík. Můj mazlíček. *Poinfomuje ho důrazně.* To jsi vypil všechno tohle? *Ukáže jednou rukou na flašku, když se Theon usídlí na jejím klíně.* Jsi v pořádku? *Stáhne obočí, protože se v ní ozve to starostlivé já, které nedokáže nepomoct někomu, kdo to potřebuje.*

*Keď sa človek niečoho po celý život príšerne bojí a zrazu sa jeho najväčšie obavy stanú realitou, je jasné, že sa tento stres trošku pohrá s jeho psychikou. V jeho prípade sa jeho častou spoločníčkou stala whisky, pretože mu pomáhala zabudnúť na fakt, ako krásne si vlastnou sprostosťou dokázal pokaziť život. Daesyn a ani Skyden sa od toho dňa, čo si písali ani neozval. Vtedy im hrdinsky sľúbil, že obom pomôže. Nejako ho od toho odradzoval fakt, že obe chceli, aby sa stretli všetci naraz. Aj s tým debilom. Takže preto sa radšej uchýlil do náruče alkoholu. Rovnako ako dnes, keď si urobil výlet do skleníka, kde skoro vysklil dvere a narazil na svoju snúbenicu, ktorá mu skoro spôsobila infarkt tou vecou, čo drží v náručí. Vďaka alkoholu a udalostiam posledných dní usúdi, že v rukách drží svoju ratolesť.* Neviem, kde by si ho nabrala. Bocian? Tajný milenec? Obetný situál? *Uvedie pár príkladov, ktoré dávajú zmysel asi iba jemu. Potkýnavo príde až k nej a naozaj uvidí, že je to králil. Široko sa usmeje a hlavne s úľavou.* Tak to je perfektné. Tri by som totižto už nezvládol. *Odvetí jej nadšeným hlasom, neuvedomujúc, čo práve vypustil z úst, keďže jeho mozog je na prázdninách na Bahamách. Po jej otázke po pohľad padne na fľašku, ktorú hneď znova priloží k ústam a napije sa.* Vypil, nevypil. Nie je to jedno? A som v najsamlepšom poriadku ako to len ide. Svet je predsa gombička. *Dodá s úsmevom a prejde až k jej lavičke, čo v celku zázrak. Sadne si na ňu a natrčí fľašku smerom k nej.* Chceš sa aj ty napiť alebo ponúknuť... jeho?

*Rána dveří jí málem způsobí infarkt a už se bojí toho, že se sem nějak dostali rebelové a něco jí udělají, ale pak zjistí, že je to její snoubenec. Moc neví, jestli si radši přát ty rebely, nebo být ráda za něho. Na chvilku oněmní, když se jí zeptá na dítě, protože absolutně nechápe, kde viděl jaký dítě a jak si to spojil a jeho příklady jí nijak nepomůžou, ale potom si uvědomí, že drží králíka a že vzhledem k tomu, kolik toho vypil, tak se není asi čemu divit, že mele takový blbosti. Oplatí mu úsměv, ale ten jí pak zamrzne na rtech, když jí dojde význam jeho věty.* Tři? Ty máš někde dvě děti? *Zeptá se ho zmateně, ale nakonec nad tím potřese hlavou.* Promiň, nechci tě nijak soudit. Je to tvoje věc. *Dodá hned potom a zaměří se pohledem a poloprázdnou flašku whiskey.* Vzhledem k tomu, že tě vidim se poprvý usmívat, tak přemýšlím, co u tebe znamená být v pořádku. *Poznamená. Normálně by tohle z pusy asi nevypustila, ale pochybuje, že on si to bude vůbec pamatovat, takže jednou dá svým myšlenkám průchod.* Ne, děkuju. Nijak moc nepiju a nemam chuť. *Odmítne jeho nabídnu a Theona popostrčí na svém klíně nepatrně dál od něj.* Neměl jsi toho už dost? Budeš schopnej zítra vůbec chodit nebo mluvit? *Nakrčí opět starostlivě obočí a sjede ho pohledem.*