Domek na stromě

*posledních pár dní tráví jen ve své komnatě. Vyhýbá se tak Chrysane, protože ji nechce ničit život ještě víc. Už tak způsobil, že si o sobě myslí, že je zrůda a plánuje útěk. Navíc se tady v paláci s nikým nezná, jenom s Jentte. Dneska se ale rozhodl, že potřebuje na čerstvý vzduch. Zamířil tedy do lesa a po chvíli narazil až na domek na stromě. Vyjde nahoru a rozhlédne se. Chrysane si všimne až po chvilce. Ona leží tak, že na něj nevidí, a tak toho využije a prohlédne si ji. Připomene mu to jejich první setkání a to, jak si z něj utahovala. Ví, že by bylo nejlepší, kdyby teď prostě odešel a nechal ji konečně být, jenže je tvrdohlavý a nerad se vzdává, a tak si odkašle. aby upoutal její pozornost.* Ahoj.*řekne a přejde tak, aby na něj Chrysane viděla.* Jen chci říct, předtím než zase odejdeš, že vim, že jsem ti lhostejný a měl bych tě nechat být, ale já nemůžu, Chrysane. *pokrčí rameny.* Taky vím, kolik jsem ti řekl hnusných věcí, hlavně minule na útesech, ale já si o tobě tohle nemyslím. Nikdy jsem si nemyslel, že bys byla zrůda, protože to ty nejsi. Špatně jsi to pochopila a promiň, jestli to tak vyznělo, ale není to pravda.

*Je ráda zase na čerstvém vzduchu. Posledních několik dní byla jen ve své komnatě, tam si i nechávala posílat jídlo, aby nemusela do jídelny. Úspěšně se tak vyhýbá Zaydenovi, kterého rozhodně nechce vidět. Teď leží na síti a přitom se dívá na dnešní západ slunce.*/Je to tu kouzelné./*Na tváři se jí po několika dnech objeví náznak úsměvu. Ten ale rychle zmizí, když uslyší hlas svého snoubence.*/Tohle si snad ze mě někdo dělá srandu?/*Zaúpí v duchu. Ihned se napne a posadí se. Když si jej všimne, na tváři už má zase zachmuřený výraz.*Ahoj.*Odpoví mu. Poslouchá ho a pak pokrčí rameny. Její výraz se za celou dobu, co mluví nezmění ani trochu.*To je jedno, nech to být.*Nechce se o tom bavit. S ním vlastně o ničem. Otočí se a zase si lehne na břicho a podepře si hlavu rukama a podívá se do dálky. Jeho přítomnost se rozhodne ignorovat. Stejně asi odejde.*

*po delší době zamíří zase ven. Dojde až do stromového domku a po chvíli si všimne Chrysane. Uvědomuje si, že když na ní promluví, prakticky si tím podepíše smlouvu smrti, ale to ho nezastaví. Pozdraví ji a pak hned spustí to, co má na srdci. Chce to říct dříve, než Chrysane zase odejde.* To ti nedochází, že to být nenechám? *zeptá se jí,ale myslí to jako řečnickou otázku.* Kdybych to tak chtěl, tak to nechám být hned potom, co jsem přišel za tebou do té komnaty. *celkem ho překvapí, že teď Chrys neodejde, protože přesně to čekal.* /Je to pravá Chrysane, nebo její dvojče?/ *neví, co teď říct, takže chvíli mlčí a pohled upírá do dálky.* Dej mi ještě jednu šanci. Začněme znovu, prosím. /Zabila by mě, kdybych teď šel za ní?/ Chci ti ukázat, že ne všichni si o tobě musí myslet to hnusný.*řekne a pohledem se vrátí zpět k ní.*

*Řekne, že je to jedno. Stejně mu nevěří a věřit ani nebude. To, že je zrůda si o sobě myslí a myslet bude a jen tak ji o tom někdo nepřesvědčí. Jestli někdy kdo vůbec. Ale to ho nemusí zajímat.*Zaydene mě je o ale úplně jedno. Nadávej mi jak chceš, klidně se omlouvej dokola, jezdi si pozpátku na jednorožci na duze. Je mi to ukradený.*Řekne upřímně a pokrčí rameny. Lehne si zpět na místo a rozhodne se ignorovat jeho přítomnost. Navíc doufá, že odejde a nechá ji být. Byla tu přece první. Protočí očima, když chce zase začít znovu.*Nech mě být, prosím tě. Proč ti nemůžu být ukradená?/Jako všem?/*Podívá se před sebe a zvažuje, jak moc špatné následky by asi měl skok dolů.*Nechceš jít raději za Jentte? Očividně se spolu dost bavíte. Můžete se dát dohromady, já ti bránit nebudu. Spíše by mě to potěšilo. Hodilo by se mi to.

*pokusí se jí vymluvit to, že zrůda není, i když neúspěšně.* A nemám si třeba vzít s sebou na tu duhu tvoje želvy? Abych se necítil osamělý? *zeptá se jí. Ví, jak jí na těch želvách záleží. Pak ji poprosí ještě o jednu šancí, ale je mu jasné, že tak jednoduché to být nemůže.* Protože nejsem jako ostatní! Nikdy si mi ukradená nebyla a nikdy nebudeš. Řekni mi, co mám dělat, abych ti to konečně dokázal? *prohrábne si vlasy a po její otázce několikrát zamrká.* Nepůjdu za Jentte. Nemám důvod za ní chodit. Je to jen holka, kterou jsem tady potkal, nic víc. *Jentte pro něj nic neznamená. Je to jeho kamarádka, jediný člověk, který ho tady neignoruje. Rozhodne se riskovat svůj krk a přejde až k síti, na které leží Chrysane, a následně se posadí na kraj.* Proč si myslíš, že si o tobě myslím, že si zrůda? *zeptá se jí a dívá se při tom na les před ním.*

*Zamračí se na něj, když zmíní její želvy.*Jim nijak neublížíš, rozumíš?*Zeptá se jej a probodne ho pohledem. Pak řekne, že mu další šanci nedá, nemá k tomu důvod. Nechce mu ji dát. Potřese hlavou.*Nedělej nic. Nijak mi to nedokážeš. Nechci ti dát druhou šanci a ani nevím proč. Spolu nebudeme, to jsem ti řekl. Ze všech lidí na světě jsi mezi posledním o kom bych uvažovala, že si ho kdy vezmu. Jediný co od tebe chci je, aby ses mi vyhýbal. Nemluv na mě, kdy na mě někde narazíš, nechoď za mnou, prostě se ke mě nehlas.*Odpoví mu na jeden nádech. Zeptá se jej, proč prostě nemůže jít za Jentte.*Je moc milá. Milejší jak já. Zajímej se o ni, ne o mě. Za to nestojím./Musím je nějak dát dohromady../*Když postřehne, že se Zayden přiblížil a sedl si na okraj sítě, kde ona leží, kousek od ní, okamžitě se posadí a pošoupne dále od něj. Pak se zvedne. Zaslechne i jeho otázka a pokrčí na ni rameny.*Kvůli tomu všemu, co dělám? Prostě.. nejsem dobrý člověk a všem by bylo lépe beze mě.*Odpoví mu na otázku a pak se otočí a rychle se vydá pryč.*

*zeptá se jí, jestli si nemá na jeho cestu na jednorožci vzít i její želvy a po její odpovědi se uchechtne a potřese hlavou. Nic by jim neudělal. Pak jí požádá o ještě jednu šanci a řekne, že mu ukradená nikdy nebyla a nikdy nebude. Po tom, co mu řekne, párkrát zaraženě zamrká. Tohle bylo dost hnusný a zasáhlo ho to.Nijak to nekomentuje, protože na to nemá co říct. Pak ji řekne, že Jentte pro něj nic neznamená. Je to pravda. Není pro něj nic víc.* Je mi jedno, jak moc milá je, nebo není. A tady vůbec nejde o Jentte, takže tohle nech být. Nic pro mě není a nikdy nebude. *řekne důrazně. Pak si, i přes to že ví, že riskuje, sedne na okraj sítě. Když se Chrysane oddálí, nepřekvapí ho to, protože přesně tuhle reakci čekal. Zeptá se jí, proř si myslí, že on si o ní myslí, že je zrůda a když se Chrysane dá opět na útěk, rychle vstane a stihne ji chytit za ruku. Přitáhne si jí k sobě, aby nemohla odejít.* Tohle neříkej. Není o pravda. Jsi skvělej člověk a kdybys odešla, všem tím způsobíš akorát utrpení. Nikomu by bez tebe nebylo lépe. Tohle si nemůžeš myslet, natož tak říkat.*řekne vážně a podívá se jí zpříma do očí.* Přestaň už se konečně podceňovat Chrys. Nemáš k tomu nejmenší důvod. Jsi skvělá taková, jaká jsi. Všichni tě mají rádi a vždycky budou.

*Řekne, že mu šanci nedá a protože už vážně ztrácí trpělivost, nebo ji upřesněně ztratila přidá k tomu, že on patří mezi ty poslední, které by si chtěla vzít, což je i pravda. Zkouší ho nevnímat a doufá, že mu dojde, že by měl odejít, ale protože on je očividně dost natvrdlý, tohle neudělá a naopak se k ní více přiblíží a sedne si kousek od ní, načež se ona odsune, aby byla zase v bezpečné vzdálenosti. Řekne mu, že Jentte je moc milá a hodná dívka a že by měl být s ní a ji nechat jít.*A proč se staráš o mě?*Zeptá se dost zoufale.*Nejsem milá, ani hodná, nejsem nic. Nemáš důvod vůbec o to usilovat, abys u mě měl druhou šanci, kruci. Fakt tě nechápu. To raději necháš jít holku, které se očividně líbíš, jen kvůli mě?/Jestli jo, fakt není normální./*Navíc ona o něj nestojí. Odpoví mu na otázku, proč si myslí, že je zrůda. Všichni jí vždycky říkali, že je divná a minule na útesech to pochopila z toho, co říkal Zayden. Rychle se zvedne a vydá se pryč, ale on ji chytí a přitáhne ji k sobě. Položí mu ruku na hruď, aby do ní nenarazila a pak od něj poodejde, ale on ji pořád drží za ruku a svou druhou sundá z jeho hrudi. Nasadí kamenný výraz.*To není pravda. Myslím si to a říkám to. A budu to dělat i nadále a tomu nezabráníš.*Řekne docela tichým hlasem, který je ale i přesto pevný.*Nejsem skvělá, jsme divá a otravná a to sis o mě myslel taky, myslíš si to už od první schůzky. Řekla jsem to předtím, nejsi dobrých ve skrývání toho, co si myslíš.*Pak mlčí.*/Ať mě pustí, prosím../

*to, že se od něj Chrysane odsune ho nepřekvapí. Řekne jí, že mu je jedno, jak moc je Jentte milá, protože v ní prosetě nevidí nic víc jako kamarádku.* Protože mi na tobě záleží a štve mě, jak se pořád podceňuješ, i když nemáš nejmenší důvod! *řekne stejně zoufale jako ona, protože tohle už jí říkal několikrát. Nechápe, proč to prostě nemůže Chrysane příjmout a pochopit to. Taky jí to očividně moc nemyslí.* Očividně ano. *prohrábne si frustrovaně vlasy. Když se pak Chrysane vydá na útěk, rychle se zvedne a přitáhne si jí k sobě.* Nemyslím si to. Nevidíš mi do hlavy. *řekne vážně a zatne čelisti.* Jsi skvělá a nejsi ani otravná, ani divná. A zabránil bych tomu, kdybys mě aspoň nechala se o to pokusit. *udělá jeden krok k ní a pevně ji chytne i za druhou ruku, aby už se nemohla znova oddálit.* Dej mi jednu šanci ti dokázat, že si tohle o tobě nemyslím. Abych ti mohl dokázat,že to co si o sobě myslíš ty, není pravda. Jednu poslední šanci, prosím. *řekne tiše a pohlédne jí do očí.*

*Rozhodne se raději mlčet, protože to je jistější. Podceňuje se to ano a nechápe, proč by mu na ní mělo záležet. Ani se neznají na to, aby mu na ní mohlo záležet. Nejspíše to nemá smysl.*/Plýtvání času tohle.. Proč nemůže pochopit, že mu šanci nedám?/*Potřese hlavou, když řekne, že raději bude s ní, jak s holkou, která ho má ráda a stojí o něj. Snaží se rychle zmizet, ale on jí to překazí.*Jenže já tě nenechám se o to pokusit, protože nechci, chápeš to? Stejně jak já nemůžu pochopit, že ti na mě záleží, tak i ty tohle./A stejně si budu myslet svoje./*Odstoupí od něj a když se on zase přiblíží, chce udělat další krok dozadu, ale on ji chytne pevně za ruku, což se jí ani náhodou nelíbí a snaží se z jeho sevření okamžitě dostat a jít dál.*Mě o tom, že otravná nejsem nepřesvědčíš, na to nepotřebuješ další šanci a pusť mě, prosím tě.*Rychle uhne, aby se mu nedívala do očí.*

*řekne, že raději bude s ji než s Jantte. Pak už jí zabrání v útěku a řekne, že kdyby ho nechala, tak by nějak zabránil tomu, aby si o sobě myslela, že je divná a otravná.* Proč? Proč nechces, abych ti to dokázal? Je to kvůli mě, nebo protože nechceš, aby někdo změnil tvůj názor?*zeptá se jí a když udělá krok dozadu, chytne ji i za druhou ruku a udělá krok k ní. Pak ji znovu poprosí o jednu šanci.* Nepustím tě. Tentokrát už ne. *Řekne a myslí to vážně.* Přesvědčím tě o tom, jenom mi musíš věřit. Jednu jedinou šanci. Ukážu ti, že nejsi divná, otravná ani zrůda. Že to, jak na tebe lidi pohlíželi dříve neznamená, že tak na tebe pohlížejí i dnes. Prosím*V jeho hlase je znát dost zoufalosti. Doufá, že tentokrát ji nerozbrečí, protože ví, že potom už by jí tady dokázal udržet jen těžko.*

Nechci se s tebou vůbec bavit, pochop to. A nejsi ten, komu bych se chtěla svěřovat. A o tomhle mě nepřesvědčí nikdo. Jsem taková.*Řekne tvrdohlavě.*/Navíc mám Nicka../*Vzpomene si na strážce, kterého si docela oblíbila. Prvně spolu i něco měli, ale teď si každý z nich uvědomil, že by to nikam nevedlo, ale zůstali přáteli, dobrými. Snaží se odejít, ale on ji chytne, což jí není příjemné. Nechce být takhle blízko u něj a poprosí jej, aby ji pustil.*Pusť! Prosím. Nechci, aby ses mě dotýkal, není mi to příjemný, nechci být u tebe takhle blízko.*Řekne zoufale.*Jenže ti nevěřím. Nevěřím ti.*Zopakuje.*A ani nebudu. Žádnou šanci ti nedám. Nech mě být. Jediné, co po tobě žádám, o co tě prosím je, abys mě nechal prostě být. Najdi si někoho jiného, lepšího jak já, to nebude tak těžký a o mě se nestarej./Jednu věc po něm chci./*Snaží se vypadat tvrdě, ale její maska teď spadla. Cítí, že jí v očích štípají slzy. Chce vypadnout někam daleko od Zaydena, daleko od všech a od všeho.*

*když mu řekne, se že se s ním nechce bavit uhne pohledem. Cítí se čím dál hůř. Připadá si jako hajzl, který ji jenom dělá ze života peklo. Pořád ji jen otravuje, nic víc. S tímhle končí. Pokud ho nechce vidět, nechce se s ním bavit, tak odjede zpátky domů do Austrálie. Zruší nějak zasnoubení a Chrysane nebude muset odjíždět a opouštět svou rodinu. Pak ji zabrání v útěku. I když ho prosí, tak ji stále drží u sebe a odmítá ji pustit.* Nepustím tě. Tentokrát neodejdeš, Chrys.*řekne tvrdohlavě. Pak si vyslechne její slova a chce něco namítnout, ale všimne si, jak se jí oči zaleskly slzami, a tak sklopí pohled a mlčí.* Nemusíš odcházet. Odejdu já. Vrátím se domů, zruším to zasnoubení a ty budeš moct zase být volná.*podívá se jí zpět do očí a pustí jednu její ruku.* Zasloužíš si být šťastná, a já ti v tom akorát braním. Nechci ti ničit život. Rád jsem tě poznal, Chrys. *pustí i její druhou ruku a pak se vydá pryč. Má v plánu, že hned jak bude ve své komnatě, sbalí si věci a prvním letadlem odletí pryč. Nebude ničit život holce, na které mu záleží, a která si ho svým úsměvem omotala kolem prstu.*

*Nechce se s ním bavit a ani ho vidět. Cítí se v jeho společnosti špatně už jen kvůli tomu, jak se k sobě navzájem chovají. On prvně nevypadal, že by měl zájem o to se sblížit, když se ona snažila a teď to prostě vzdala. Navíc si připadá jako zrůda, která si nic nezaslouží a ani nikoho. Ví, že se Zayden snaží být milý, ale ona se cítí hrozně v jeho společnosti, protože si myslí, že on by si zasloužil někoho lepšího, jak je ona. Ona je přece jen obyčejnej blázen,, nikoho nemá, kromě sourozenců a má problém lidem věřit. Když ji drží u sebe takhle blízko, nelíbí s jí to a chce, aby ji pustil.V očích se jí objeví slzy zoufalství, které se snaží rozmrkat a uhne pohledem.*Nemusíš odcházet.. I když odejdeš, já stejně taky.*Řekne tichým hlasem. Už se pro to rozhodla.*Nezasloužím si být šťastná, jsem zrůda, která všem akorát ubližuje.*Odpoví a pak od něj poodejde. Slzy jí stečou po tvářích. Ani nevnímá, že odešel. Sama se posadí do sítě a přitáhne si kolena k sobě. Opře se o ně čelem a nechá slzy stékat po její tváři.*/Ublížila jsem dalšímu člověku.. Fakt si nikoho nezasloužím. Kdybych nebyla, bylo by to lepší./

*Potom, jak strávil s Aless celou noc u majáku, ho zlomené srdce bolelo daleko více. Když mohl sledovat jiskřičky v jejích očích, slyšet její hlas, cítit teplo jejího těla....a pak to bylo všechno pryč. Ona patří ke Coleovi, se kterým chodí a kterého miluje. I když ten poslední dobou zmizel neznámo kam. Nijak víc se o to ale nestará, protože je pro něj momentálně lepší zůstat zavřený ve své komnatě a koukat do zdi. Občas si zahraje na bubny, ale většinou jenom leží v posteli se svým lvem a nic jiného nedělá. Dneska se ale po dlouhé době rozhodne vyjít z komnaty a jít se spolu s lvíčetem projít. Chvíli jen tak bloumá zahradami a lvíče skáče vedle jeho nohou a pak se dostane až k domku na stromě, na který nakonec i s lvíčetem vyleze. Není to moc velké změna, ale on jednoduše neodolá a spadne do sítí na záda, takže se z lehu v komnatě vlastně dostane do lehu v domku. Hned za ním skočí malé lvíček, který mu skočí na hruď a začne se lísat k jeho obličeji, takže se jen zasměje jeho nadšení a zvědavosti a podrbe ho na hlavě.*

*Je mu jedno, že by měl možná spát, ale večerní dobrodružství jsou přece nejlepší. Takže si přes tmavé modré pyžámko natáhne černou mikinu, z papučů skočí do normálních bot, přičemž si ještě vezme batůžek s papíry a pastelkami, taky se sušenkami a vyplíží se ven. Uprostřed chodby se zarazí a plácne se do čela a rychle se rozeběhne zpátky do jeho komnaty, přičemž si ještě vezme dřevěný meč a baterku a rozeběhne se ven z paláce. S rošťáckým úsměvem pak doběhne až k domku na stromě, na který si posvítí baterkou a zamyšleně se rozhlédne kolem sebe. Nakonec se zazubí a vyběhne schody nahoru. Když ale dveře otevře, strne v pohybu, protože by tady rozhodně jeho bratra nečekal.* Ty si všude! *Postěžuje si a začne zuřivě mávat ručkama. Nakrčí obočí a i tak se rozplácne na zemi a z batohu si vydělá papír a pastelky. A taky ty sušenky. To ale už jeho pohled zaujme lvíče. Hned se k němu rozeběhne, ale když si uvědomí, že je tam i jeho bratr, hodí zpátečku.* Ne že mě odneseš do mrazáku, tam už nechci. A ani do postele! *Zavrtí hlavou a nakloní ji na bok.* Můžu být dneska s tebou, že jóó? Pak nikdo nic neřekne a rodiče se nebudou zlobit! *Spokojeně se zazubí a zase sebou plácne na polštáře na zem.*

*Dojde spolu s lvíčetem k domku na stromě, do kterého vyleze a děkuje přitom těm hodinám v tělocvičně, protože rozhodně není nic jednoduchého mít v jedný ruce vrtící se lvíče, které je zvědavé jako straka nebo opice a druhou se přidržovat a přitahovat na žebříku. Který i přesto, že se nachází v paláci, rozhodně není nově zrenovovaný a nepodléhá nejnovějším bezpečnostním opatřením. To ale momentálně stejně nikoho nezajímá, protože všichni řeší probíhající Selekci a šířící se virus. Nepočítá s tím, že by mu hrozilo nakažení, protože jak se nakazí někdo, kdo 98% svého času tráví zalezlý v komnatě a s nikým nekomunikuje. Jakmile je v domku, plácne sebou do sítě, která je v jedné části stavby místo podlahy a lvíče ho směle následuje. Chvíli tam leží v klidu a s úsměvem na rtech svého mazlíčka drbe na hlavě, než sem vleze další malá potvůrka v podobě jeho mladšího bratra.* Já, že jsem všude? *Podiví se, protože je to poprvé za čtrnáct dní, co opustil svojí komnatu.* Spíš ty nejsi tam, kde bys měl být, ne? *Koukne na něj s pozvednutým obočím a v síti se posadí. Lvíče se mezitím složí v jeho klíně a spustí proces odpočinku, pro kterém je opravdu nerado rušeno.* Nevzbuď ho. *Napomene mírně Camerona, když vidí jeho nadšení z lvíčete a pak převrátí očima.* Vidíš taky snad nějaký mrazák? A posledně to byl jenom chlaďák. V mrazáku je daleko větší zima. *Zasměje se a pak se na něj podívá a povzdychne si.* Fajn. Ale až na mě budou rodiče naštvaný, že na tebe mám špatný vliv, počítám s tvojí pomocí je obměkčit. *Navrhne protislužbu.* Co tu vůbec děláš? Proč nespíš? Vždyť se do zahrad mohli dostat rebelové, Came. Musíš být opatrný. *Koukne na něj starostlivě.*

*Největší dobrodružství je běhání v lese po tmě, takže se rozhodne se vydat ven i dnes. Ví, že by asi nikoho nepotěšil, kdyby zjistili, že neni v posteli, ale když dá plyšáka pod deku, nikdo podezření nepojme, ne? Teď už vybíhá schody nahoru do domku a snaží se brát schody po dvou, ale několikrát zakopne, takže ke konci už radši jde po jednom. Když ale uvidí svého bratra, výkupu oči, protože nechápe, proč je vždycky tam, kde je i on.* Jo, jsi všude! Jsi všude i když o tim nevíš, víš? *Zazubí se na něj a následně nafoukne tvářičky a protočí očima.* Já jsem tam, kde bych měl být. Na noční vyprávě! *Vyjekne nadšeně a když uvidí lvíče, rozhodne se k němu jít. Když ale vidí jak spí, nakrabatí obočí a ruce si dá v bok.* To není fér. On to udělal naschvál! Usl abych se s nim nemohl mazlit! *Postěžuje si, přičemž začne vrtět hlavou. Po jeho dalších slovech našpulí rtíky a hodí po něm pohled říkající "no a co?"* Vždyť tonje to stejný! Zima jako Zima! Arktida a Grónsko je taky to stejný, protože je tam zima. *Plácne první dvě věci, kterého napadnou a docela mu to dava smysl.* Špatnej vliv? Jak špatnej vliv? Proč špatnej vliv? Má Kath taky špatnej vliv? *Vloží si zmateně hlavu do dlaní, ale se zase zazubí a přikývne, nažeč se odkutálí k němu do sítě, protože se mu nechce se zvedat. Ale sušenky samozřejmě vezme s sebou.* Dobrodrůžóóó! *Roztáhne nadšeně ruce a pak zase našpulí rty, protože nechce, aby si nějaký starosti dělal.* Ale nejsou tady, ne? *Pokrčí rameny a mimoděk si rukou sáhne na paži, kam ho na plese střelili.* Ale v tom případě bys tady neměl být ani ty! *Přihmouří oči a na tváři se mu vyloudí veilký úsměv, jak ho něčí napadlo.* Když pak rodiče obměkčíš, koupíš mi klokana? *Zamrká na něj a udělá psí oči.*

*Rozhodne se nijak nekomentovat to, že je vždycky všude, i když o tom sám neví.* /A očividně je to špatně. Radši příště z tý komnaty nevylezu... Myslela si tohle i Aless u toho majáku? Byla by radši, kdybych byl někde jinde a nerušil jí?/ *Proběhne mu hlavou, ale pak se vrátí do přítomnosti do společnosti svého bratra a spícího lvíčete.* Pomazlíš se s ním jindy. Ale ne, jestli budeš takhle ječet. *Připomene mu, že by měl dávat pozor na to, jak hlasitě mluví a pak mu vysvětlí rozdíl mezi chlaďákem a mrazákem.* No dobře, když myslíš. /Nemá smysl ti vysvětlovat opak./ *Dokončí svou odpověď pouze v duchu a pak se uchechtne, když vidí, jak nechápe pojem "špatný vliv".* Nevim, jak Kath, s tou jsem přes měsíc nemluvil. Špatnej vliv má někdo, kdo se chová špatně a chová se špatně před ostatníma. A ti ostatní to potom začnou dělat taky. *Vysvětlí mu to co nejvíc polopatě dokáže a jakmile se k němu přikutálí se sušenkama, jednu si rovnou sám nabídne.* Díky, hrdino. *Zazubí se na něj.* Teď nejspíš ne. Ale mohli by být. *Stáhne starostlivě obočí, když vidí, jak si sáhne na paži, kam ho postřelili.* Prostě buď opatrný, dobře? *Shrne to a zavrtí hlavou po jeho dalších slovech.* Já jsem velkej, já už můžu. *Rozcuchá mu vlasy.* Neboj, taky se dočkáš. *Ujistí ho a protočí očima, když znovu slyší o klokanovi.* Ne. *Odpoví mu jednoduše.* To si vyřiď s rodičema, já ti klokana kupovat nebudu. *Pokrčí ramenem a pousměje se, když vidí, jak si lvíče zívne a pak se rozhlédne zmateně po okolí, přičemž si jako objekt svého dalšího zájmu vybere právě malého Camerona. Dojde k němu a schoulí se u něj do klubíčka.* Vidíš? Stačilo chvilku počkat. Teď si ho můžeš podrbat.

*Rozhodně se mu nelíbí to, že lvíče usnulo, protože to určitě udělalo naschvál, aby si s ním nemohl hrát. Nespokojeně nakrčí obočí a nesouhlasně našpulí rty.* Já neječím! *Zavrtí hlavou, ale u toho se zubí.* Myslím. A co si myslím, to je pravda. *Zazubí se nadšeně od ucha k uchu, přičemž potom zmateně nakloní hlavu ma bok, protože moc nechápe, co pojem špatný vliv znamená a nelepší se to ani když mu to vysvětlí.* Ty se chováš špatně? *Svraští obočí, ale pak si vzpomene na jednu důležitou věc.* Vlastně jo! Protože mě zavíráš do ledničky! A já bych tě tam chtěl taky zavřít, takže jsem to od tebe chytl? *Vyhrkne zvědavě, přičemž má v očích nadšené jiskřičky. Poté si sám vezme sušenky a nacpe si jich do pusy kolik mu jen jde.* Budu. A až je potkám všechny je zabiju jako příšery! *Ukáže rukou na dřevěný meč a hrdě se napne.* Já už velkej jsem. *Vyplázne na něj nesouhlasně jazyk.* Prosíííím! Ja chci klokanáá! A když né klokana tak tučňákaa! A když ne tučňáka tak tygraa! *Protáhne snad každé slovo a při slově "tygr" udělá i tygří zvuk.* A když néé tygrá tak sloná! A když ne sloná, tak aspoň velkýho psa. *Pokrčí ramínky a když k němu přijde lvíče, nadšeně se k němu přitulí nazpátek a začne ho drbat za uchem.* Můžu na něm jezdit až bude větší? Jako na koni? *Zamrká na něj a zazubí se.*

*Protočí očima, když se hned začne bránit, že neječí.* Každej se někdy splete, Came. *Uchechtne se a pak se zasměje, když zmíní jako špatný vliv zavírání do ledničky.* /Jo, a pak taky mluvení sprostě, chlastání, kouření, hulení a ostatní drogy.../ *Vyjmenuje v hlavě pár věcí, které mu rodiče vyčítají a nechtějí, aby je provozoval před svými mladšími sourozenci.* Jo, něco takového. Takže nikoho do ledničky nezavírej. Prosím. *Uchechtne se, ale kouká na něj pohledem, kterým říká, že to myslí vážně. Pak si od něj vezme jednu sušenku a potřese hlavou nad tím, když si jeho bratr nacpe tváře a vypadá jako křeček.* Camerone, myslím to vážně. Rebelové jsou daleko víc nebezpeční, než příšery. Přece pamatuješ, jak tě bolela ta ruka a jak ses bál, že? Tentokrát by to mohlo být daleko horší. Nechci, aby se ti něco stalo. *Stáhne starostlivě obočí.* Tak až budeš ještě větší. *Uchechtne se.* Nějakýho psa by ti rodiče možná dovolili. A tygra si můžeš občas půjčit třeba od Wellse. *Připomene mu jejich bratránka, vlastnícího tygra.* Určitě by tě k němu pustil. *Pokrčí ramenem.* Uvidíme. Třeba jo. *Souhlasí nakonec, protože kdyby mu to zatrhl, začal by se s ním dohadovat a než lvíče doroste, doufá, že Cameron nebude mít tak debilní nápady.*

Ale. Já. Se. Nepletu. *Rozdělí větu na kousky a u toho se na nejz šklebí.* Ale já tě tam chci zavřít. Odplata. Ucho za ucho, nos za nos. *Pokrčí rameny a není si jistý, jestli to říká dobře, jelikož to jen někde namátkou slyšel, takže ai není jistý. Když si nacpe pusu sušenkami, začne je hned kousat., ale pusu má ještě plnější.* Boheho to. Ahe hjsou ho hahy phíhehy. *Zahuhlá s plnou pusou a pak s těží vše polkne.* Jsem dost velkej. *Kdyby nelezžel, dupl by si nohou, ale takhle nemůže.* Ale ne zakrslýho ňafana. Chci obříhóó! *Zase roztáhne ručky a zazubí se na něj.* Ale aby neřekl, že jsem na něho moc malej, to slýchávám pořád. *Postěžuje si s vrtěním hlavy nažeč se hned nadšeně zazubí.* A pak ro bude tén, nó.... Jak se sakra jmenujéé! *Zamává rukama ve snaze si vzpomenout a lak se zase rozzáří.* Aslán! *Rty roztáhne od ucha k uchu a lvíče zase pohladí.* Ten byl taky vobří a jezdili na něm. Toto je miminoSlan. *Našpulí rty a spokojení z tohohle napádu a teorie mu jde vidět v očích.*

Ne? Kolik je osmdesát jedna na druhou? *Zazubí se na něj, aby mu dokázal, že se občas plete každý nebo že ne pokaždé ví každý úplně všechno. Protože tak to prostě je.* Dobře, jestli se ti to někdy povede... Do toho. *Uchechtne se a když ho pak slyší jak něco huhlá a u toho má plnou pusu sušenek, nadzvedne obočí.* Ještě jednou, prosím. Ale až to spolkneš. *Dodá hned, protože kdyby mu to zopakoval znovu tím huhláním, asi by z toho o moc moudřejší nebyl.* Nejsi nejmenší. Ale taky ještě nejsi dospělej. *Zkonstatuje a u toho pokrčí rameny.* Co třeba husky? *Navrhne jedno z větších plemen, která se jemu osobně docela líbí.* Přimluvím se u něj za tebe. *Mrkne na něj, protože podle něj by neměl být problém, aby se Cameron podíval na tygra a byl s ním chvilku, když už je to starý tygr, který je vychovaný. Navíc Wells je dost hodný, takže věří tomu, že s tím problém nebude. Potom už sleduje svého mladšího bratra, který se snaží vzpomenout na nějaké jméno a absolutně netuší, kam tim míří.* Aslan? To mi něco říká.. Nějaký ty letopisy.... Márnice? *Nepamatuje si přesně, jak se to jmenovalo, protože to nikdy neviděl. Vždycky to vypnul ve chvíli, kdy začali hrát na schovku, protože ho daleko víc bavilo hrát si na ní naživo s někým dalším.* Jo, třeba. *Přikývne a pak se koukne na hodinky a dojde mu, že už je opravdu pozdě.* Co říkáš na to, přespat dneska u mě? *Koukne na něj s nadzvednutým obočím.* Můžeme si ještě pustit film, když jsi tak velkej a nechce se ti spát. A lvíče může být celou noc u tebe. *Navnadí ho, protože on sám už chce k sobě do postele, ale ví, že se o něj musí postarat a nemůže ho tu nechat samotného.*

*Přihmouří očka a zamyšleně se chytne za bradu a začne vydávat zamyšlené mručení.* Hm... dvacet tisííc tři sta čtyři! *Roztáhne nadšeně ručky a zamrká, protože doufá, že se trefil dobře a byl by za to rád, když ztěží ví, co znamená na druhou.* Zavřu! *Vyplázne na něj jazyk a následně už má plnou pusu sušenek. Když to má říct znovu, protočí očkama.* Už si starej dědek. Neslyšíš a stáří dědové neslyší! Za chvíli ti vypadaj zuby! A vlasy! A budeš vypadat jako plešatá vochechule. *Zazubí se na něj, ale pak tedy ze sebe dostane to, co říkal původně.* A říkal jsem, pane stará vochechule, že to bolelo, ale že rebelové jsou příšery. A ty mi zabit problém nedělá! *Pyšně se napne a uculí se.* Klidně. Hlavně aby to byl pes. Velkej pes. *Pak se ale rošťácky zazubí.* Ale klokan by byl samozřejmě lepšejší. *Zamrká na něj nevinně, ale zhrozí se, když uslyší zkomoleninu názvu.* Ty si taky márnice. Márnice je takový to kde z lidí dělaj hnojivo na kytky, ne? *Přihmouří očka, přičemž následně rychle zavrtí hlavou.* Narnie to je a ty sí... Takovej ten skřet, co měl tu píšťalku a vypadal jako kozel. *Nakloní hlavu na bok a nevinně se zazubí.* Ale pustíme si krvák! *Určí si podmínlu a pak s veselým úsměvem vstane a svalí se se smíchem na svého staršího bratra.*

*Dnes se rozhodl, ze se zajde projit po palacovych pozemcich. Bud je stejne nekde se meste, kde hraje se svou sestrou, nebo je zalezly ve sve konbate s kytarou a iluje pisnicky. Ma na sobe cerne obleceni a nakonec se rozhodl, ze si zajde cestickou ktera vede k nodmu na strome. Dlouho tam nebyl a doufa, ze tam nikoho snad nebude rusit, nebo tak. Jakmile, ale nevidi, ze by se v domku svitilo, vyjde po schodech a vejde do prostoru domku. Tohle miszo ma rad. Rozsviti malou lampicku a sedne si do jednoho z presel.*