Domek na stromě

*Přikývne.*Až nadejde tvůj čas, můžeš si zkusit stanovit tenhle požadavek, jsem zvědavá, jestli by na to bral někdo zřetel./Dobrý způsob jak se vyhnout smrti. Pořád toho dotyčného posílat na plastiky./*Ale bojí se, že takhle to nejspíše nefunguje, i když by to rozhodně bylo příjemné. Jejich rozhovor se vyvine jiným směrem, pro ní mnohem příjemnějším. Předtím nebyla ani tolik ráda, že ho tady potkala, chtěla být spíše sama, ale teď si nemá důvod stěžovat. Oplácí mu polibky a trochu ho škádlí. Teď už ani ne tolik nejrůznějšími poznámkami, ale tím, že jen jemně přejíždí rukou po jeho poklopci. To, že ji tam pomalu hlad po klitorise jí nestačí. Sundá mu tedy tričko, aby si to nějak vykompenzovala a snad trochu i urychlila běh událostí. Poté, co do ní vnikne, spokojeně tiše vzdychne Chvilku ho taky trápí jen pomalými pohyby, ale poté začne zrychlovat svoje tempo. Cítí jeho prsty, které ji hladí na klitorise a když dosáhne on vrcholu, zatnou se do jejího zadku. Ve stejnou chvíli dosáhne vrcholu i ona a chvilku jen nic nedělá a snaží se zklidnit svůj dech. Poslední polibek, k jejímu překvapení docela jemný, mu oplatí a poté se zvedne. * To ty taky. Planý řeči to rozhodně nebyli.*Usměje se a poté si obleče všechno obleční, o které během té chvíle přišla. Uchechtne se.*To doufám.*Řekne a když Corey odejde, vezme si ještě whisky, dopije ve flašce tu trochu co tam zbyla a poté se vydá směrem k paláci.*

*Miluje noční procházky, ale vzhledem k tomu, jak vše dopodrobna plánuje a výlet do města má naplánovaný na zítřek, rozhodla se dnes zůstat jen v paláci, a tak se vydala ven. Oblíbila si domek na stromě, který je v zahradách a kam má namířeno i teď. Samozřejmě se jí díky své nemotornosti a tmě podaří cestou několikrát zakopnout, i když má na nohou obyčejné tenisky a ne podpatky. V těch by si asi zlomila nadvakrát právě teď nohu. Naštěstí to ale pokaždé ustojí a nespadne na zem, takže se živá a zdravá dostane k domku, kam bez větších problémů vyleze. Už to má docela naučené, protože sem chodí vcelku často. Nechala si ve zdejší knihovně i jednu z rozečtených knížek. Většinou jich mývá rozečtených minimálně pět. Tuhle jednu si tady nechala, protože když jí měla v ruce a lezla sem s ní poprvé, málem spadla ze žebříku dolů, takže nechat jí tady byla bezpečnější volba. Teď už jí chybí jenom posledních cca sto stránek, které plánuje dneska dočíst. V domku zapálí několik svíček, aby ho osvítila, protože se jí nechce rozsvicet velké stropní světlo, které by jí oslepilo, když si tak zvykla na tmu a pak si lehne do jedné ze sítí na břicho, knížku si položí před sebe a začne číst. Svíčky rozmístila tak, aby jí osvětlovaly stránky, takže na to bez problémů vidí.*

*Na dnešek neměl už nic v plánu, proto se rozhodl se toulat jen tak po městě a snažit se nemyslet ma všechno možné. Jako první chtěl zamířit do hvězdárny, ale nakonec si usmyslel, že ležet pod hvězdami může kdekoliv. Na sebe si vzal jednoduše černou mikinu a modré rifle, přičemž si přes světlounce hnědé vlasy natáhl kapuci, jak mívá ve zvyku nosit. Hlavně ve tmě. Sám neví procent, ale dává mu to nějaký pocit bezpečí, pocit toho, že je zavřený v sám sobě a je tam bezpečno a nikdo mu tam nemůže ublížit.Jde celou cestu s pohledem zabodnutým do země, takže si uvědomí, že došel aż k domku, když je u žebříku. Nakonec si povzdechne a vyleze nahoru, kde má v plánu si sednou do venkovní sítě a sledovat hvězdy odtamud. Když ale vejde dovnitř a uvidí rozsvícené svíčky, docela se lekne.* /To je tafy nějaká seance? Vyvolávání mrtvých...?/ *Už se má na odchod, ale ještě lépe se rozhlédne a uvidí dívku, která sedí u svíček s knížkou.* Promiň, nechtěl jsem tě vyrušit. Jsem na odchodu. *Zamumlá, ale jeytez chvilku tam stojí a mžourá skrz svíčky na dívku.*

*Dojde do domku na stromě, kde si zapálí několik svíček a u nich si poté začne číst knížku, kterou si ve zdejší knihovně nechala, když sem chodí tak často, aby jí s sebou nemusela věčně tahat. Zabere se do příběhu, který se konečně začne rozplétat a ukončovat, takže vůbec neslyší, že by někdo lezl po žebříku, dokud neuslyší ten hlas. Polekaně vzhlédne a ani neví proč, ale máchne rukou a samozřejmě se trefí do zapálené svíčky, takže si popálí ruku.* Auu.. Sakra. *Zanadává a ruku si rychle přitáhne k sobě. Pak si vzpomene, co jí tak vyděsilo a vzhlédne k tomu člověku, na kterého moc dobře nevidí.* Nerušíš. Klidně zůstaň. Už mi chybí jenom posledních par stran. *Odpoví nakonec na jeho slova, která zazněla před cca dvěma minutama a pak přesměruje zrak na svojí ruku, která začne pomalu ale jistě červenat.*

*Rozhodne se jít sledovat noční oblohu, u čehož si pokaždé skvěle pročistí myšlenky. A když ne, aspoň může myslet nad minulostí a nerušeně vyjádřit své emoce, o kterých nerad mluví, takže je radši vytrpí a vypustí v tichosti nebo vykreslí. A teď plánuje jít dělat tu první možnosť. Nakonec dojde k domku na stromě, kam když vyleze, zarazí ho světlo svíček aut semá na odchod, ale všimne si dívky, takže na ni začne mžourat skrze svíčky. Když seho asi dívka lekne, zamračí se a hlavně když vidí, že si ublíží o svíčku. To protočí očima a nenápadně si potře oči dlaní. Pak přejde ke skříňce, odkud vytáhne flašku s čistou vodou a v tichosti si z kapsy vytáhne balíček kapesníků, ze kterého jeden vytáhne a namočí do čisté vody. Pak stále v tichosti přejde zpět k dívce a kapesnik ji položí na popalené místo. Nakonec se opře o zeď naproti ní, aby měl na ni výhled.* Není dobrý nápad, aby sis četla při svíčkách. Navíc, když knížka skvěle hoří. To by to potom neodnesla jen tvoje ruka. *Pronese a pohled sklopí ke svíčkám. Rád pomáhá jiným, ale jeho dlouhodobá nálada mu nedovolí odpustit si poznámky.*

*Když uslyší nějaký hlas, polekaně k němu vzhlédne a pak trhne i rukou a samozřejmě se jí podaří trefit jednu ze svíček, o kterou se popálí. Pro někoho, kdo jí zná a ví o její nešikovnosti to není nic nového ani zvláštního. Ani ona sama se tomu nijak už nediví a jenom si trochu zanadává. Ví, že to bolet za nějakou dobu přestane a zase se zraní o něco jiného, takže není potřeba to nijak víc řešit. Takhle to teda bere aspoň ona. Jenom se ve světle nezhasnuté svíčky podívá na ruku a pak už jí výhled překazí ruce nově příchozího, kterého se lekla, když jí tam dá mokrý kapesník.* Děkuju. *Vzhlédne k němu a snaží se při tom málu světle zahlédnout co nejvíce z jeho tváře. Ale vzhledem k tomu, že má kapucu se jí to nijak extra moc nepovede.* Jsem sice nešikovná a doma jsem při vaření několikrát podpálila kuchyň, ale při čtení jsem zatim ještě nic nezapálila. Nechtělo se mi rozsvicet velký světlo. Vypálilo by mi to oči. *Přizná pak s pokrčením rameny a sama sobě se zasměje.* A teď si o mě musíš myslet, že jsem šílený hovado, co akorát všechno okolo sebe ničí. Umim dělat skvělej první dojem. Vlastně jsem jenom trochu nešikovná. *Začne klasicky mluvit rychle a hodně ve snaze nějak zachránit situaci.* A ani tu kuchyň u nás doma jsem nepopálila nijak moc. Teda... jednou jo. To to hasili čtyři hodiny, ale to bylo pár let zpátky a od tý doby jsem tam nebyla. Vlastně mě tam spíš nepustili. Ale každej má něco, co mu nejde, ne? *Uvědomí si, že žvaní nejspíš blbosti a zavře s menším provinilým úsměvem pusu.* Promiň, hrozně mluvim... Jsem Phoenix. *Představí se mu.* /Nejspíš první normální věc, co jsem řekla nebo udělala od doby, co přišel./

*Nečekal by, že tady někoho potká, proto je i sám docela překvapený, že tady někdo je. A ještě víc je překvapený, když si ta dívka spálí ruku. Hned přejde ke kapesníku, který namočí do vody a přiloží jí to na spálenou ruku. Pak poodejde a opře se o stěnu, zatímco si sundá kapuci a rukou si prohrábne rozčepířené vlasy.* Tak buď oči světlem nebo ruka ohněm. Já bych si teda vybral první možnost. *Uchechtne se a poté na ni jen civí, když stále nepřestává mluvit. Když skončí vyprávění o podpálení, kuchyně, stále s ena ni zmateně dívá.* /Super, ta víc šílenější být nemůže./ V pohodě... Aspoň tu není ticho. *Pokrčí rameny. Vážně mu to nevadí, aspoň nemusí tolik mluvit on.* Těší mě. *Pokýve hlavou a pak se až představí.* Jsem Draven. *Pokrčí rameny a na dívku se koukne trochu zkoumavě.* Ty nejsi odsud, že? *Zeptá se ji na dost jasnou věcvěc. Nikdy ji tady neviděl a v paláci žije od malička a sama to naznačila, ale i přesto se chce raději ujstit. A taky nechce, aby tady bylo ticho, kdyzz už se dali do nějakého rozhovoru.* /Ne že by to byl plánovaný rozvrh, ale je lepší tady zůstat, kdyby to podpalování nezůstalo u ruky. A při nejhorším podpálí mě, co už./

*Vděčně se na něj pousměje, když jí na popálenou ruku položí mokrý kapesník, protože se jí hned trošku uleví. Pak se ale klasicky rozpovídá a chvilku nedokáže přestat, jak je jejím zvykem.* Netušila jsem, že se popálim. Navíc to je vcelku v pohodě. Za pár dní to bolet přestane. *Pokrčí lehce rameny a prokecne se o tom, jak párkràt podpálila kuchyň u nich doma. Nejlépe to skončilo dvě zapálenýma utěrkama a nejhůř požárem, který hasili čtyři hodiny a po kterém dostala zákaz do kuchyně chodit. Pak si uvědomí, že moc žvaní, tak zmlkne a jednoduše se mu představí.* Hezké jméno. *Usměje se na něj, když se jí přestaví.* Ne, nejsem. Jsem z Egypta. Jsem korunní princezna. Moji rodiče se potkali tady, proto jsem tak nadšená z toho, že tady můžu být. Konečně vidim ty místa, o kterých mi vyprávěli a tak. *Rozhlédne se kolem sebe po domku s úsměvem na rtech, aby dokázala, jak je tu ráda.* Ty jsi odsud? *Zeptá se ho.*

Takže si jen tak mácháš ruku ve svíčce každej den? *Pozvedne obočí a musí na dívkou pobaveně protočit očima. Pak ji poslouchá a celou dobu ji u toho sleduje, protože ho překvapí její ukecanost. Když se představí, představí se taky. Po jejích slovech přikývne hlavou jakože děkuje.* Ty máš taky hezký jméno, neobvyklý. *Pokrčí rameny a nakonec se ji zeptá, odkud tedy je. Když slyší, že je korunní princezna, povytáhne obočí překvapením, ale na nějaké slušnosti už kašle.* Princezna? Korunní? Mám se klanět nebo tak něco? *Zvedne koutek lehce na horu, i když to není moc zřetelné.* Jo, žiju tu celý život. Jsem synem rádc krále. *Pokrčí rameny a řekne to tišším hlasem. Nejraději by žil někde, kde ho nepronásleduje minulost, ale zase tady nechce nechat rodinu.*

Ne, to zase ne. Ale řekněme, že zranění u mě nejsou nic neobvyklého a něco se mi stává pořád. Takže to nijak extra neřešim. Bolest přejde. Dokud to neni něco vážnýho, kvůli čemu bych nebyla schopná fungovat, tak se dá zvládnout všechno. *Pokrčí nad tím jednoduše rameny. Rozhodně není princeznička, co by fňukala kvůli každý odřenince. Umí snést bolest a nerada na sobě dává znát slabost. Je to jedna z hlavních věcí, kterou se jako budoucí královna naučila. Nikdy neukázat svojí slabost, nebo strach. Vždycky zůstat klidná, aby dokázala všem, že všechno bude v pohodě a ona má vše pod kontrolou. Jedině tak zvládne v pohodě vládnout lidu, když nastanou nějaké problémy. I tak si každopádně ale jako budoucí královna vůbec nevěří a z vladaření má šílený strach, protože se bojí, že akorát něco pokazí a Egypt vyletí do povětří.* Děkuju. Moji rodiče mají rádi staré báje a tak a v Egyptě je bájným ptákem Bennu, který posloužil jako předloha pro báji Fénixe. Proto mě pojmenovali Phoenix. *Ví, že ho to nejspíš nezajímá, ale i tak to řekne, protože svou ukecanou pusu nedokáže ovládat a ta si žije vlastním životem.* Ne, to rozhodně nemusíš. *Potřese se smíchem hlavou.* Páni. To je zajímavý. Ty to po něm převezmeš, nebo tě baví něco jiného? *Zajímá se.* Jsem tu zatím chvilku, takže jsem nestihla objet zas tolik míst.. Máš nějaký tipy, co tady stojí za návštěvu? *Zeptá se ho, protože jako někdo, kdo tu žije, by mohl mít docela přehled.*

Takže si ze zlomenin a tak už nic neděláš? *Zeptá se ji s uchechtnutím a zavrtí nad tím hlavou. Hádá, že s touhle dívkou rozhodně nuda není, jestli se ji pořád něco stává.* To je hezký příběh. *Pokrčí rameny a pak se zase uchechtne. * Moje jméno nemá žádné příběh, prostě se líbilo rodičům, tak mě tak pojmenovali. Takže ten tvůj příběh je vážně super. *Prohrábne si vlasy a opět se nepatrně pousměje, tak, že to jde sotva vidět.* Dobře, jen tady celou dobu tykám princezně, navíc korunní, tak aby mě potom nezabila. *Pronese pobaveně a následně se svěří s tím, že je syn rádce krále.* Jo, zdědim to po něm. Nevím, co bych chtěl dělat jiného, takže mám aspoň jasnou budoucnost. *Pokrčí rameny. V tomhle je rád, že to převezme po něm, jelikož aspoň nemusí složité přemýšlet, co by ho bavilo nebo jestli prostě zůstane bez práce.* Ve městě útesy, pláž, vyhlídka, jeskyně. V paláci vodopád. *Dá ji pár typů, kam by mohla jet. Nebo aspoň tam, kde se mu samotnému líbí.*

Zlomenýho jsem už dlouho nic neměla, to jsem na sebe pyšná, ale jinak z těch menších zraněních jako třeba malých popálenin a škrábanců si nic nedělám. *Odpoví mu s pobaveným úsměvem.* Nojo.. V Egyptě je všechno pořád založené hodně na náboženství, starých bájí a tak. Prakticky všechno má nějaký důvod nebo základ v mýtech a pověstech, takže to není nic neobvyklého. *Pokrčí nad tím jednoduše rameny, protože jí to přijde normální vzhledem k tomu, že v tom prostředí vyrostla. Tyhle báje a mýty jí přivedly k lásce ke čtení a sama ve všem často hledá nějaký vyšší význam týkající se Egyptských pověstí.* A tobě se to jméno líbí? *Zeptá se ho zvědavě. Zná plno lidí, kteří se svým jménem nejsou spokojeni bez ohledu na to, jak moc se jejich rodičům líbilo.* To bych spíš rychleji zabila sebe. Nemám ráda, když mi někdo vyká, klaní se a tak. Připadam si pak hrozně stará. *Ušklíbne se pobaveně.* Tebe nic jiného nebaví? Nemáš žádný koníček, kterému by ses chtěl věnovat, nebo tak? *Ona má vymyšleno hned několik scénářů, čím by chtěla být, kdyby nebyla budoucí královnou.* Na pláži už jsem byla. Je tam nádherně. Ty další místa rozhodně omrknu. Děkuju moc za tipy. *Usměje se na něj vděčně.*

*Očkem si ji prohlédne, jako by snad hledal nějakou tu sádru, kterou předtím přehlédl. Nakonec se ujistí, že tam nic nevidí a nakonec ji to o těch zlomeninach uvěří.* Aspoň lidi mají v co věřit. *Řekne jako by nic a pokrčí rameny. On nevěří v nic, pokud se nepočítáto, že věří, že tomu, že všichni jednou umřou a to není žádná víra.* Dá se to. Existují hezčí jména. Ale nemůžu si stěžovat. *Poví ji upřímně. Líbí se mu i jeho druhé jméno, Lucian, ale to moc lidem neříká, protože kdo to potřebuje vědět? Stačí jeho první.* Ale projevují ti úctu. To není zas tak hrozný, ne? *Zeptá se jí a nakloní hlavu na bok. Tohle ho docela zajímá.* Mám koníčky, ale ne takové, kterým by se dalo věnovat jako profesi. *Potichu si povzdechne. Miluje kreslení, ale ani to nikomu neříká, navíc si nemyslí, že kreslí nějak krásně.* Nemáš zač. *Lehce zvedne koutek úst, zatímco si prohrábne vlasy a dívku si prohlédne.* /Určitě ji přijdu nudnej. Vždyť ona je jak neřízená střela a baví se s někým jako jsem já, určitě z lítosti./

Jo, to je pravda. Moje země je daleko více nábožensky založená, než ostatní. Obzvlášť tady v Illey jsem zatím nezaznamenala, že by lidi spojovalo nějaké náboženství nebo víra. Je to tak, nebo jsem byla jenom nepozorná? *Zajímá se, protože pro ní je to trochu zvláštní vzhledem k tomu, kde vyrůstala.* Tak to je fajn. Znám plno lidí, co svoje jméno nesnáší. Třeba můj táta. Jeho celý jméno jsem poprvý vyslovila správně až v patnácti. Ten ho rozhodně nemiluje. *Uchechtne se nad tím, jak patnáct let komolila jméno svého vlastního otce. I když se jednalo jen o další jména. Jeho první, Remus, zvládala už od raného věku docela v pohodě.* To sice ne, ale úcta se dá projevit i když si lidé tykají. Navíc já nepotřebuju, aby se ke mě lidé chovali jako k nějaké bohyni nebo tak. Jsem člověk jako každý jiný a to, že mám být královnou na tom nic nemění. Je to práce jako každá jiná akorát s tím, že všichni v zemi znají tvoje jméno a ty máš na starosti jejich životy, takže je to spíš akorát ještě víc stresující. Ráda bych, aby mě lid viděl jako člověka. Jednu z nich, která za nimi stojí a za kterou můžou přijít s nějakým problémem a ona se jim pomůže pomoci. Ne jako nějakou modlu, na kterou se budou bát podívat. *Rozpovídá se klasicky, ale pomlčí o tom, jaký má strach z toho být královnou a jak si nevěří. Možná ten fakt, že chce tohle zatajit způsobil to, že jinak toho řekla tolik.* A není ti to líto? Třeba bys našel něco, co by tě mohlo bavit daleko víc, než jenom podědit práci po otci. *Nakloní hlavu mírně na stranu. Nemyslí to zle, jen se ho snaží pochopit, protože ona by si radši vybrala svůj vlastní osud, než aby zdědila po otci vladaření, ale ví, že se svým osudem nic nezmůže. Když jí pak dá pár tipů na výlety, poděkuje mu a oplatí mu úsměv.* Jak to, že ses vůbec vydal takhle pozdě zrovna sem? *Zeptá se ho potom, protože nesnáší ticho a už pochopila, že on nejspíš konverzaci nebude tolik přiživovat.*

Ne, tady moc náboženství není. Nebo jestli je, lidé to vůbec nedávají najevo. *Pokrčí rameny, protože si neuvědomuje, že by nějak moc narážel na lidi, kteří by měli jakékoliv náboženství a nějak ho dávali najevo. když pak probírají jména, musí se také zamyslet nad tím, jaký má názor na své jméno. To nikdy neřešil, rodiče ho pojmenovali, tak, jak pojmenovali a on s tím nikdy problém neměl.* To chápu, taky takový lidi znám. *Pokýve hlavou, načež pohled sklopí k zemi.* /Bráška své jméno taky nikdy neměl rád./ Pomyslí si bolestně a rychle zvedne hlavu zpátky k dívce, aby neměl čas nad tím dál přemýšlet. Pak ji docela se zájmem poslouchá.* Určitě se nebudou bát k tobě chodit, budeš skvělá královna. *Nějak mu nevadí, že dívku sotva zná, ale už jen tím, jak je upovídaná by řekl, že nebude nějak špatná.* Už jsem se s tím smířil. Jsem jediné dítě, které má, takže už nemá koho by to po něm zdědil. A já ho nechci zklamat. *Zamumlá a sám se musí divit nad tím, že to řekl docela v pohodě a navíc upřímně.* Mám rád noční procházky, protože mám rád hvězdy. *Poví upřímně a upře na ni pohled, aby mohl pozorovat její reakci. Pokaždé se bojí, jak na tohle lidé budou reagovat, protože se to někomu může zdát až dětinské a hloupé. Ale on v to vidím útěk od reality.*

Přijde mi to hrozně zvláštní. *Potřese nad tím hlavou, protože je to jednoduše něco úplně jiného, než v čem byla vychována.* Nevíš, proč to tak je? Přeci jen...v historii měla náboženství ohromnou moc, někde i větší, jak panovník. Lidé k nim vzhlíželi a tak. Neříkám, že to bylo dobře, v některých případech to stálo spoustu lidí život, ale je zvláštní, že tady to takhle doslova zmizelo. *Sleduje ho zvědavým pohledem, který momentálně nemá s ním nic moc co dočinění. Spíš se snaží pochopit myšlení lidí, kteří zde žijí. Historie jí baví a doma trávila spoustu času tím, že jí studovala, takže přeci jen docela dost dobře ví, jak to na světě vypadalo v minulosti. Pak začnou rozebírat jména a ona se na něj po jeho slovech pousměje. Neujde jí, jak sklopil pohled k zemi, ale i když je ona sama ukecaná, ví, že spousta lidí se nerada svěřuje s něčím neznámému člověku, takže se na nic nezeptá a dělá, že to nezaregistrovala. Sama má několik věcí, které jen tak na potkání nikomu neříká.* Díky, že si to myslíš. *Poděkuje mu po jeho ujištění, že bude dobrá královna a teď je to ona, kdo sklopí pohled na chvilku k zemi.* Aha. To chápu. Taky nechci zklamat svoje rodiče. A sice mám mladšího bratra, ale nechci se vzdát koruny, aby to padlo na něj. Aspoň jeden z nás si zaslouží volnost, i když jen částečnou. *Pokrčí nad tím jedním ramenem a když pak slyší o jeho zálibě ve hvězdách, překvapeně se usměje a v jejích očích zajiskří.* Vážně? To je super. Hvězdy jsou nádherný. *Vyletí automaticky pohledem vzhůru a dojde jí, že je nad nimi strop.* Ale odsud nejsou moc vidět. *Poznamená a zase se podívá na něj.* Je tady nějaký místo, odkud hvězdy pozoruješ? Jestli by ti nevadilo, že bych se přidala.

*Když se ho zeptá na to, jestli neví, proč tomu tak je, sám si vzpomene na svůj případ a s odpovědí na nic nečeká.* Řekl bych, že je to kvůli tomu, že si uvědomili, že modlení a tak jim k ničemu nepomůže. Protože i když se za něco snaží modlit, dopadne to třeba ještě hůř. A tak si lidi uvědomili, že jim nic nepomůže. A snaží se spíše věřit v ty malé věci jako je třeba štěstí, láska, co já vím. Nemůžu mluvit za všechny, ale takhle to vidím já. *Za celou tu dobu, co se tady s ní baví se snad poprvé pořádně rozmluví a řekne toho více než dvě věty. Ale zároveň doufá, že dívky nějak nedotkne tím, co řekl. Poté začnou probírat jména a názory na ty vlastní a on si u toho vzpomene na svého brášku, který své jméno neměl nikdy v lásce. Neděkuj. *Pousměje se na ni, přičemž ji poté vysvětlí, proč nemá v plánu se živit něčím jiným, než má zdědit po jeho tátovi.* To chápu, musí to být docela otravný ´mít na krku korunu. *Přikývne, i když to nikdy chápat úplně nemůže, ale je za to rád. Následně se jí svěří se svou láskou ve hvězdách a sleduje její reakci na to. Poté si musí oddychnout, že to není tak hrozná reakce, jako čekal.* Původně jsem chtěl vylézt na domek nebo tady někde na ty sítě a sledovat je odsud, ale uvědomil jsem si, že musím ještě pomoct s něčím tátovi. *Dostane ze sebe rychle, protože i když se mu s dívkou povídá dobře, cítí se spíše na to, se zavřít do komnaty.* Ale příště se můžeme sejít třeba v hvězdárně nebo na střeše v paláci. Odtamtud je hezký výhled. *Pokusí se na ni omluvně pousmát, přičemž si vjede rukou do vlasů.*

*Chápe, že ne každý věci vidí, tak jako ona, takže se nijak neurazí, když otevřeně naznačí, že je víra k ničemu.* U nás to lidem po psychické stránce docela dost. Ale chápu, že všude jsou lidé jiní a mají jiné starosti. *Uzná s pokrčením rameny. Musí mu věnovat úsměv, protože si všimla, že toho právě řekl vcelku dost. Zatím na ní působil jako hodně zamlklý a většinu konverzace obstarala ona. Což se jí ale děje dost často vzhledem k tomu, jak je ukecaná. Moc lidí se s ní ke slovu nedostane.* Neříkej mi, co mam dělat. *Zazubí se na něj a pak na něj v dětinském gestu vyplázne jazyk. Když chce poděkovat, tak jednoduše poděkuje a nikdo jí nebude říkat, aby to nedělala.* V něčem to otravný opravdu je. Ale má to i pozitiva. Máš možnost lidem doopravdy pomoct a to je jedno z pozitiv toho postavení. *Pousměje se na něj a když jí pak řekne o své zálibě v pozorování hvězd, dost jí to nadchne. Zeptá se ho, jestli je může sledovat s ním. Po jeho odpovědi ale její úsměv trochu povadne a chápavě přikývne. Už si zvykla na to, že lidem s ní stačí strávit chvilku a pak potřebují několika denní klid a karanténu.* To zní skvěle. Klidně mi napiš na Illeagram, až budeš chtít jít do tý hvězdárny a nebude ti u toho vadit moje ukecanost. *Konečně se postaví ze sítě a knížku, kterou si předtím četla odloží do zdejší knihovničky.* Už tě nebudu otravovat. Hodně štěstí s tou pomocí tátovi a moc neponocuj, kruhy pod očima by ti neslušely. *Mrkne na něj a vydá se ke dveřím vedoucím z domku.* Ráda jsem tě poznala, Dravene. Měj se hezky. *Rozloučí se s ním s úsměvem a pak se vydá z domku zpátky do paláce.*

Řekl bych, že to lidem pomáhá do té doby, než si uvědomí, že stačí věřit třeba v sebe. nebo když jsou nemocní, stačí věřit, že se uzdraví. *Pokrčí rameny a věnuje ji menší úsměv. Taky toho díky tomuhle řekne nejvíc za celou dobu téhle konverzace, ale taky se neplánuje dál nějak vykecávat. Když pak vidí, jak na něj vyplázne jazyk, musí pobaveně protočit očima.* Dávej pozor nebo si upálíš jazyk na svíčce. A budeš mít z toho grilovaný jazyk. *uchechtne se a zavrtí nad ní stále pobaveně hlavou.* To chápu, to pomáhání lidem bych na tom bral. ale to by bylo asi jediné. *Pokrčí rameny a poté se ji s věří s tím, že miluje hvězdy a jejich pozorování. Vždy se o hvězdy zajímal, jelikož mu přijdou krásné a dokáže se pod němi vyčisit hlavu a zároveň se cítí bezpečně. Pak se ji omluví, že by měl jít pomoct tátovi, i když je to jen částečná pravda.* dobře, napíšu ti hned jak budu moct. *Usměje se na ni, snad také nejvíc za celou tu dobu. Pak ji sleduje jak se zvedá a doprovází ji pohledem.* To si beru jako lichotku. *uchechtne se.* Taky jsem tě rád poznal, měj se Pheonix. *ještě ji lehce mávne a pak vyleze ven a ujistí, že neleží na zemi někde rozplácnuta, díky tomu, že spadla z domku. Pak se i sám odebere zpátky do paláce.*

*Justicovi a jeho favoritce domluvila romantické rande, které ani jeden z nich nečekal a teď musí nějak přečkat, než si Justice uvědomí své city a pro ní pomine nebezpečí uškrcení či jiné smrti. Je jí jasné, že Justice potom půjde jako první do její komnaty a následně nejspíš do ateliéru, když jí nenajde. Mobil si radši vypla, aby tu záplavu zpráv neviděla. Takže se rozhodla ukrýt v domku na stromě, kam vylezla a kde se uvelebila s knížkou v jednom ze sedacích polštářů. Moc ale knížku nevnímá, protože v hlavě má hlavně představy toho, co se právě může dít u vodopádu. Slušné představy! Jenom doufá, že její bratr hned běsnící nevyběhl hledat jí.*

*Dneska dodělal svou práci, kterou mu jeho otec poslal o něco později. Bylo toho taky více. Po celým dni, kdy byl zavřený uvnitř paláce se chce jít projít na čerstvý vzduch. Na sobě má obyčejném černé džíny a modrou mikinu. Sice by možná měl nosit obleky.. kašle na to. Nejspíše si jich za život ještě užije dost. Zahradami dojde až k nějaké budově na stromě. Dojde mu, že je to domek, to je zřejmě objev století.. Zvědavě vyjde až nahoru a rozhlédne se po něm. Na jednom ze sedacích polštářů uvidí svou snoubenku. Usměje se a přejde k ní.*Ahoj. *Sedne si na zem vedle ní.*Vypadáš duchem nepřítomně. Děje se něco?

*Svůj úkryt pro příštích pár hodin - a možná i dnů podle toho, jak moc naštvaný Justice bude - najde v domku na stromě, který je dosti útulný a vzdálený od paláce, aby s ním byla jako se svou skrýší spokojená. Vezme si jednu z knížek z menší knihovničky, která tady je, ale nijak moc jí nevnímá, protože právě přemýšlí nad těma dvěma hrdličkama u vodopádu. Ze zamyšlení jí vytrhne až hlas, který se z ničeho nic ozve. Prudce sebou trhne, protože se lekne, že je to Justice a ona za chvíli ucítí jeho ruce okolo krku a ne zrovna ve spokojeném objetí. Pak ale úlevně vydechne, když uvidí Cassiuse a pokusí se zklidnit srdce.* Ahoj. *Oplatí mu pozdrav a usměje se na něj.* No... Tak nějak jsem bráchovi domluvila rande s holkou, která se mu líbí, aniž by si to přiznal a on mě teď nejspíš proklíná a za chvíli mě půjde zabít. *Poškrábe se na zátylku a pohledem zaletí ke dveřím, jako by čekala, že tam Justice uvidí.* Ty zase vypadáš unaveně trochu. Hodně práce? Klidně ti zítra pomůžu, aspoň se u tebe schovám. *Nabídne mu.*

*Prochází se zahradami. Chtěl jít na čerstvý vzduch, jelikož do teď dělal nějaké papíry od svého otce. Dojde až do zadnější část, kde uvidí na stromech domek, ve kterém uvidí následně Angel. Pozdraví ji a když vidí, jak sebou trhne, nadzvedne bočí.*V pohodě? Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. *Omluví se jí a sedne si vedle ní.*Za prvkterýmu z bratrů a za druhé, dobrej nápad, docela. *Uchechtne se.*Třeba si po tom uvědomí, co k tý holce cítí. I když, jak jsem ti řekl při našem prvním setkání.. My chlapi máme pomalejší mozek. Než nám něco dojde, může to dost dlouho trvat. *Usměje se.*To je dobrý, zvládám to. Nechci tě obtěžovat. *Nerad by jí přidělával starosti.*Ale schovat se u mě klidně můžeš. Asi by to bylo lepší, než tady.. Kdyby tě tu tvůj naštvaný bratr našel asi by to nebylo dobrý. /Opuštěný místo, uprostřed zahrad, kde by ji neslyšeli volat o pomoc, v domku v korunách stromů, ze kterého můžeš spadnout../*V duchu si řekne, že Angel asi nebude mc dobrá ve vymýšlení bezpečných schovek, ale jelikož ji nechce urazit, raději nahlas nic neřekne.*

*Když uslyší nějaký hlas, polekaně sebou trhne, ale pak si uvědomí, že není v ohrožení života, takže úlevně vydechne.* Jo, v pohodě. Ty za to nemůžeš. *Zavrtí hlavou a věnuje mu úsměv. Pak mu vysvětlí, proč se tady tak schovává.* Justicovi. A no.. Právě doufam, že tohle by mohlo ten jeho mozek urychlit, protože už je to s tim na zavraždění. *Uchechtne se a neodpustí si ani malé zazubení, když slyší, že to byl dobrej nápad. Aspoň někdo je na její straně.* Neobtěžuješ mě, nabídla jsem se ti. Tohle zase nedávají tvoje závity, co? *Popíchne ho ohledně rychlosti jeho vlastního myšlení a na rtech jí hraje pobavený úsměv.* Vraždící maniak to zase neni. *Zasměje se.* Navíc by mě tu nehledal. Nejspíš. *Pokrčí rameny, ale nakonec se na něj podívá a pousměje se.* Každopádně se ale ráda schovám i k tobě.

*Pousměje se na ni. Vážně ji nechtěl vylekat. Po jejích slovech se uchechtne.* Hele.. tak třeba do konce tohohle roku mu to dojde. Až bude stát před svou snoubenkou na svatbě a odříkávat svatební slib, tak se mu třeba rozsvítí.* Chlapi občas potřebují trochu popostrčit, proto ji za tohle i pochválí. *Hele! .. Ale vážně, není toho zas tolik, abych to nedával. Ty si užívej ještě nějaký ten volný čas, než odjedeme d Polska.. Já měl volno dost dlouhou dobu./Celým můj život až do minulýho měsíce zhruba./No.. trochu ho tak popisuješ. Nemůže si uvědomit svoje city, v hrobce mě vraždil pohledem, teď sepřed ním schováváš.. *Uchechtne se.*Jsi kdykoliv vítána. Pokud tohle uděláš i svému druhému bratrovi, budu tě čekat taky.