Domek na stromě

*Jakmile mu někdo vytrhne z ruky flašku alkoholu, zprvu se zamračí a otočí se, nachystaný po tom člověku vyskočit. Jenže když uvidí Ricky, pohled mu zjihne a jemně se usměje, když si ji celou prohlédne.* Ano, maličko. A nejsem na šrot, rozhodně. To bych nevyšel ty schody. *Mávne rukou k těm schodům, které málem nezvládl vyjít a navíc, ani nevyšel všechny a už se musel posadit.* Já za to nemůžu. Kdybys tu byla, pil bych od začátku s tebou, ale chápu, že jsi chtěla být sama. *Lehce zamýšleně našpulí rty, než si od ní zase převezme flašku, když se napije a pro změnu se napije i on.* A piju, abych zahnal špatný myšlenky. Jen abys věděla. A abych sebral odvahu. Možná. Asi. Spíše určitě. *Pokýve hlavou, když uzná, že se určitě snaží zahnat své myšlenky.* Proč jsi vlastně byla pryč? Něco s rodinou, že? Slyšel jsem o něčem... Že k vám někdo přibyl. /A přibyl k nim rebel. Alespoň uvidím, jaký na to má názor./

*Pobaveně se na něj podívá a povytáhne obočí. Rozhodně ji nepřijde, že je v pohodě.* Je ti jasný, žes je nevyšel? Žes vyšel jen půlku, pak si to zabalil a sedl si sem? Ale jasný, mysli si dál, že nejsi na šrot, já ti iluze kazit nebudu. *Zašklebí se na něj a následně se na něj pousměje a rozcuchá mu vlasy.* Ale vždyť já vím. *Pokrčí rameny a víc to nerozvádí.* Špatný myšlenky a odvahu? Carde, děje se něco? Mně to může říct, řekni mi to. *Zmateně se na něj podívá a taky jde v jejím pohledu vidět starostlivost, jelikož ji docela děsí.* Jo, včera jsme se zas chytli a já byla zas nejhorší za to, že jsem vyjádřila svůj nesouhlas. Máme v rodině rebela. A komornou. Můj novej bratranec a sestřenice. Ale ta komorná mi je někde, o té ni pořádně neslyším, nepíše ani do našeho společnýho chatu. Ale za to ten rebel? Nevěřím mu... A vím, že nejsem sama. Prostě mi přijde, že nám rozhazuje rodinu. *Pokrčí rameny a pohled zabodne do země.*

*Při její poznámce se podívá na schody, které jsou nad tím a které nevyšel.* Hale, já byl jen línej. Koukej, že je vyjdu. *Postaví se, ale při vstyku se mu trošku zapletou nohy, proto si radši zase sedne vedle ní.* Hm, tak jo. Možná jsem na šrot. Ale jak jsem řekl, jen malinko. *Zamumlá a když mu rozcuchá vlasy, tak se na ní s jiskřicíma očima usměje, než mu úsměv opadne, protože jí řekne, proč vlastně pije.* Jo, děje. Ale už je to nějakou dobu. A ty mě budeš nesnášet, když ti to řeknu, víš? Tak sbírám odvahu. Abych ti to řekl. Jenže když to řeknu.. /Tak ztratím i tebe./ *Pomyslí si a raději se podívá před sebe.* Aha.. Chápu, že máš strach, ale hlídají ho stráže, ne? Nic se ti nestane, ani tvé rodině ne. Dej tomu čas, nemůžeš mu začít věřit hned, to by bylo dost nereálné. Ať si u tebe tu důvěru získá, poté to třeba bude v pohodě. *Rad by ji věnoval alespoň povzbudivý úsměv, něco takového, ale místo toho má tak akorát v krku velký knedlík z toho, že se dozvídá, jak špatně Ricky reaguje na toho rebela.* /Jak pak bude reagovat na mě, když jsem jí to zatajoval takovou dobu?/

Jasný, tak se mi ukaž, ty hrdino. *Pobaven ho sleduje a když vidí, jak si zase sedne, neudrží se a vyprskne smíchy.* Máš malou výdrž. Po ani né jedné flašce si takhle vyřízenej nebo si měl ještě něco? To by pak dávalo větší smysl. *Nevinně se na něj zazubí a zamrká na něj. Po jeho slovech se zarazí a i jí spadne úsměv z tváře.* Carde. Řekni mi to. Když mi to neřekneš, budeš se trápit ještě víc. Prosím, nebudu tě nesnášet. *Pronese prosebným a lehce naléhavým tonem.* Carde, vždyť tě přece m... mám ráda. *Zasekne se u toho, jelikož mu málem řekne, že ho miluje, ale to mu odmítá říct, protože ji srdce zužuje strach z toho, co jí chce říct on.* /Třeba mi řekne že mě miluje on... Pak by to bylo jednodušší./ Jo... Jenže je tady i další rebelka, jeho přítelkyně. A pochybuju, že si oba řekli, že budou konat dobro. Život není pohádka, takhle to tu přece nefunguje. *Povzdechne si a nakonec nad tím zavrtí hlavou a šťouchne do něj loktem.* A teď dělej, vyklop to, co mi chceš říct. Jinak ti ten zbytek vypiju. *Kývne hlavou k flašce, přičemž má na tváři zcela vážný výraz.*

*Nespokojeně zamručí, když se na nohy ani nezvedne, ale nakonec se přidá k Ricky, protože její smích je zkrátka nakažlivý.* Já za dnešek nic neměl. Jakože vůbec nic, jen jsem se napil tohohle, tak se nějak motám, ale v pohodě. *Pozvedne flašku, dělá to s ním více, když za dnešek se nestihl ani najíst ani napít, protože byl zase od brzkého rána ve stajích a pomáhal. Nějak to nestihl a poté, jakmile vypadl na chvilku do své komnaty, tak jen popadl flašku a zase šel pryč.* Ale pak se budeš trápit i ty. A teď tolik nezáleží na tom, zdali mě máš ráda.. Protože to teď možná fakt moc pokazím. *Zamumlá a zaposlouchá se do jejích dalších slov. Zoufale si prohrábne vlasy a když vše dořekne a když ho i pobídne, tak se zhluboka nadechne a sklopí pohled.* Ricky, já.. Já jsem rebel. *Šeptne a začne si hrát s prsty, které se mu jemně třesou.*

*Vyprskne smíchy, když vidí v jakém stavu je, že nedokáže ani stát.* /To abych ho pak táhla pryč já./ Tak už nepij, jinak se odsud nedostaneš. *Flašku um z ruky opět vytrhne a napije se zase, ale tentokrát tu flašku drží pevně a nedá mu ji nazpátek. Potom jí ale úsměv z tváře zmizí a ona místo toho aby se usmívala, tak se spíš bojí, jak to dopadne a co z něj vyleze.* No tak, určitě na tom záleží... Carde... *Vydechne a upře na něj docela zoufalý pohled. Tím, že jí to neříká ji trápí, protože se čím dál víc bojí. Sleduje a jakmile promluví, má pocit, jakoby přestala dýchat, jakoby to snad zapomněla.* Ne... To nemůže být pravda. To nemůže myslet vážně. Děláš si ze mě jen prdel, že jo? *Hlesne, ale na konci se jí hlas trochu zadrhne. Zoufale se na něj koukne a musí položit i tu flašku. Nakonec vstane a opře se o zábradlí naproti němu.* Do prdele, Cardane. To není možný! Vždyť já ti věřila... Já se do tebe zamilovala! *Tady se jí las už zlomí a musí začít rozmrkávat slzy. Ani by mu to normálně neřekla, ale už mám v krvi nějaký ten alkohol.* Řekl bys mi to vůbec, kdyby se nám do paláce nenastěhovali dva rebelové? Chodíš na útoky? Útočíš na mou rodinu? *Vyprskne na něj a musí se pevně chytit zábradlí, aby se tady nesložila. Hned se ale pokusí nasadit kamennou masku, i když si je jistá, že rozdrcený srdíčko jí jde vidět i ve tváři a maska jen tak fungovat nebude.* Já.. Dej mi čas. Tohle musím rozdýchat. A nechat si to projít hlavou. *Zamumlá, hodí na něj poslední, zničený pohled, načež se rozběhne pryč a to už i s pláčem.*

Když ono je to dobrýýý. *Opáčí, když mu řekne, aby už nepil, protože tohle řešení se mu v tento okamžik vážně ani trochu nelíbí.* Teprve jsem začal. *Dodá a mrkne na ní, jenže poté ho přejde jeho pozitivní nálada, protože se jí chystá říct to, čeho se nejvíce bojí. A také to po chvilce jejího pobízení udělá, hned jakmile se hluboce nadechne a sklopí pohled. Po její otázce zavrtí zklamaně hlavou, zklamán sám ze sebe.* Nedělám si legraci, kéž by, Vio já.. Já nechtěl. *Začne rychle kroutit hlavou, přičemž se mu oči začnou hromadit slzami. Přeje si, aby ji teď mohl říct, že je to legrace. Kéž by to mohl udělat. Jakmile se postaví, zvedne k ní pohled a nevšímá si slz, které mu začaly už stékat po tvářích.* Já vím, že jsi mi věřila. Já vím, já vím. Ale já tě miluju, Ricky. Vážně a od té doby, co se známe, jsem tě chtěl vždy jen chránit. Nikdy bych ti neublížil! *Zvýší zničeně hlas, načež se odmlčí, jakmile začne mluvit ona.* Chtěl jsem ti to říct, už od prvního našeho setkání. Jenže jsem sbíral odvahu, chtěl jsem ti to říct už nějakou dobu.. Na pár útocích jsem byl, ale.. Nikoho jsem nikdy nezabil, spíše jsem jen hlídal. *Začne rychle vysvětlovat, i když je to vlastně k ničemu, protože jakmile Ricky vysloví svá poslední slova, tak se rozběhne pryč, kvůli čemuž rychle vyskočí na nohy, i když se pěkně zamotá.* Ricky, neodcházej, prosím! Mrzí mě to, strašně moc. Nemůžu o tebe přijít. *Ze začátku za ní volá, ale poté se mu hlas zlomí, proto dokáže už jen zničeně šeptat. Pláče dost silně, takhle naposledy brečel při smrti jeho rodičů. Jakmile mu zmizí z dohledu, podlomí se mu kolena, kvůli čemuž spadne na zem, do které plnou silou bouchne a zařve, i když je to spíše jen zlomené vytí. Kvůli sevřenému žaludku po chvilce vyklopí i jeho obsah, přestože z něj jde zkrátka jen alkohol, který teď nedokáže udržet z toho stresu v sobě. Zůstává tam, protože je moc zlomený na to, aby se sebral a dostal se do paláce.*

*ta fotka, kterou Maddie sdílela odpoledne se mu vůbec nelíbila. Nebo teda líbila, ale nelíbilo se mu, že jí vidí každý. Je dost žárlivý a majetnický. Potom jí v komnatě ještě chvíli provokoval, ale nakonec jí řekl, že jde do tělocvičny, kde stráví nějakou tu dobu. Ale k tělocvičně ani nezamířil. Možná by na ni měl být trochu naštvaný ze žárlivosti, ale je to přeci jeho snoubenka a záleží mu jen na tom, aby byla šťastná a spokojená. Zamířil tedy do domku na stromě a s sebou vzal plno věcí. Nejraději by tak zařídil romantickou večer, ale vzhledem k její anorexii asi těžko. I tak vzal ale nějaké jídlo, hlavně teda ovoce nebo zeleninu a nějaké pití. Prostě něco, co by dokázala sníst, kdyby chtěla. Na malý stolek u jedné pohovky všechno naskládal a přidal taky nějaké ty svíčky. Vzal s sebou i deku, protože ví, jak jí bývá zima a samozřejmě i kytaru, protože je to jejich společný koníček. Pak už jí jen napsal, jestli by sem nemohla dojít a posadil se na jednu pohovku. Teď už jenom čeká a doufá, že za tu dobu, co tam nebyl, se nic nestalo a ona bude moct dojít.*

*Ta fotka se jí líbila. Po dlouhý době si nepřipadala odporná. Ale chápe, co se na ní Nickovi nelíbilo. Po jeho provokování mu slíbila, že nic podobnýho už nikdy sdílet nebude. Nechce ho nějak trápit. Jenom doufá, že to mezi nima nijak nezkazila, když pak odešel do posilovny. Zbytek dne strávila psaním do deníku. A pak taky cvičila sama. Cvičí denně aspoň hodinu nějaký posilování. Jednak tim nabírá na váze a jednak se tím odreagovává a necítí se tak špatně kvůli jídlu. Překvapí jí zpráva od Nicka, ale rychle na sebe hodí džíny a svetr a vydá se ven. Džíny má už o číslo větší, jak před tím kolapsem. Celkově začíná být trochu plnější. Když dojde do domku a uvidí to, co je vevnitř, překvapeně vydechne.* Nicku.. *Přejede to všechno vykulenýma očima.*

*namluvil Maddie, že jde do tělocvičny, i když šel tady, aby pro ní přichystal menší překvapení. Doufá, že se jí to bude líbit a taky že se jí nic nestalo za tu dobu, co tam nebyl. Pořád má o ní příšerný strach a hlavně když s ní není. Ale vidí na ní, že se jí daří jakž takž dobře a přibírá, za což je neskutečně rád a je na ní pyšný. Když má vše hotovo, napíše jí, aby sem došla a doufá, že přijde s dobrou náladou a někde po cestě neomdlí. Když ale nakonec dojde, hned se postaví a trochu nervózně na ní koukne. Netuší, jestli se jí to bude líbit nebo ne.* Chtěl jsem tě.. překvapit. Takže no.. líbí se ti to aspoň trošku? *nervózně se poškrábe na zátylku a koukne na ní.*

*Sama si zacvičila v komnatě. Krabici s léky a obinadli nahradila menšími činkami, gumami, podložkami, aby neměla tak otlačená místa na těle a oblečením na cvičení, které využívá minimálně hodinu denně vždycky, když je v komnatě sama. Dost jí to pomáhá jak psychicky, tak fyzicky, ale i tak se bojí toho, jak by na to reagoval Nick. Ráda by ho třeba poprosila o pomoc, protože ví, že cvičení je jeho koníčkem a mohli by to dělat spolu, ale radši počká, než na tom bude líp a nebude jí dělat takový problém sníst tři porce denně. Vydá se k domku, když jí napíše zprávu a vůbec netuší, co jí bude čekat. Proto když uvidí svíčky a celou tu atmosféru tam, tak překvapeně vydechne a vykulí oči. Rozhlíží se všude po domku a pak přesune pohled na Nicka, když na ní promluví.* Děláš si srandu? Vždyť je to naprosto dokonalý. *Potřese hlavou nad tím, že si myslel, že by se jí to líbilo jenom trošku. Dojde k němu a obejme ho okolo pasu, aby si ho mohla k sobě přitáhnout blíž a políbit ho.* Miluju tě. *Pohladí ho jednou rukou po tváři.* Jak tě to vůbec napadlo? Vždyť..tohle jsi nemusel. Já myslela, že jsi v tělocvičně.

*když Maddie přijde, postaví se a začne být snad ještě více nervózní, protože má strach z toho, že se jí to nebude líbit nebo nemá na tohle náladu. Z jejího kulení očí toho moc nedokáže vyčíst, takže se jí zeptá, jestli se jí to aspoň trochu líbí a nervózně se poškrábe na zátylku. Po její odpovědi se mu ale a tváři objeví šťastný a úlevný úsměv.* To jsem rád. *řekne upřímně, a když pak k němu dojde, také jí obejme kolem pasu. I když vzhledem k tomu, že je o dost menší, jí sotva na ten pas dosáhne. Oplatí jí polibek, který i trochu prodlouží a jednu ruku jí položí na tvář* A já miluju tebe. *kdyby mu někdo před měsícem řekl, že tohle někdy řekne své snoubence, vysmál by se mu do tváře. Nechápal, jak někdo může cítit nějakou lásku natož tak aby věděl, co to je. A teď stojí tady zamilovaný až po uši.* Chtěl jsem tě prostě překvapit, něco pro tebe udělat. A taky trochu vyjet z té rutiny a přijít na jiný myšlenky. A v tělocvičně jsem nebyl, to byla výmluva. *chytne jí za ruku a odvede k pohovce, kde se posadí.* Co jsi dělala, když jsi byla sama? *zajímá se, hlavně proto, aby se ujistil, že je v pořádku.*

*Ujistí ho, že je to dokonalé. Skvěle jí překvapil. Nikdy nečekala, že by pro ní mohl něco takového. I když si vyznali lásku, stejně ho nebere jako nějakého velkého romantika. Byl na ní hodný a záleželo mu na ní, to ano, ale stejně nečekala nějaká takováhle gesta. Obejme ho okolo pasu a spokojeně se usměje, když jejich polibek prohloubí a pak jí řekne, že jí taky miluje. Mohla by to poslouchat pořád. Nikdy netušila, že by mohla tohle zažít znova. Nick prostě přišel, slepil její srdce a ukradl si ho. A to takovým způsobem, že ani jejímu minulému příteli se to nepovedlo.* I ty lháři jeden. *Uchechtne se a pobaveně se na něj přitom zakření.* Je to úžasný, děkuju. Nečekala jsem to. *Přizná stále překvapeně a posadí se vedle něj na pohovku, kde se k němu přitulí a položí si hlavu na jeho rameno.* No... Psala do deníku, hrála na kytaru.... trochu cvičila. *Přizná opatrně a u toho sleduje jeho reakci. Má pocit, že má dobrou náladu, takže by z toho nemusel dělat vědu.*

*oplatí jí polibek, který i prodlouží a nakonec řekne, že jí miluje. Nikdy se necítil šťastnější než teď. Maddie mu úplně změnila pohled na svět a vlastně na všechno, co předtím odsuzoval. Za tu dobu se dost změnil. Hlavně co se trpělivosti týče a alkoholu. K anorexii je trpělivosti třeba hodně, což už mu došlo, i kdžy on nikdy zrovna moc trpělivý nebyl. A co se alkoholu týče... ne že by na něj neměl chuť. Spíše jde o to, že má strach z toho, aby nebyl na mol a Maddie by se něco stalo. Nikdy by si to neodpustil. A takhle to má hlavně od toho, co omdlela v komnatě a pak byla na ošetřovně.* Pff, abych se neurazil. *pobaveně si odfrkne. Přeci to byla jedna nevinná lež.* Za to neděkuj. A já bych taky nečekal, že někdy něco takovýho udělám... ale ty ve mě probouzíš jinýho člověka. *uchechtne se. Pak se posadí na pohovku, a když se k němu přitulí, omotá jí jednu ruku kolem pasu.* Cvičila.. jako jak? Abys zhubla? A kolik znamená trochu? *začne se vyptávat a trochu přitom napjatě ztuhne. Ví, že určitým cvičením může i přibrat svalovou hmotu... ale má strach, aby to její tělo vůbec zvládlo a nebo aby necvičila vyloženě proto, aby zhubla.*

Ty? Neměla bych se urazit spíš já, když mi takhle lžeš? *Uchechtne se a naoko uraženě našpulí rty. Samozřejmě si z něj dělá jenom srandu. Tohle překvapení je nádherný a nikdy na to nezapomene.* To ty ve mě taky. Možná takhle vztahy fungují. Měníme se, abysme byli lepší pro toho druhýho. *Pousměje se a spokojeně se opře o jeho rameno, když se posadí vedle něj. Změnil jí hodně. A pořád mění. Nikdy by nečekala, že s anorexií "dobrovolně" přestane a bude se snažit vyléčit a naučit se mít ráda. A nikdy nečekala, že zvládne sníst tři menší porce za den. Už to je pro ní obrovský úspěch. A hrozně ráda by se dopracovala i ke kousku čokolády, kterou předtím milovala. Opatrně mu přizná, že cvičila a sleduje pozorně jeho reakci. Cítí, jak se napne, takže si potichu povzdychne a pak se posadí tak, aby mohla vzít jeho tvář do rukou a donutila ho se na ní podívat.* Jo, cvičila. A ne proto, abych zhubla. Nechci zhubnout. Chci se naučit mít ráda a tohle mi pomáhá. Mam víc síly a přijdu si úžasně. Je pro mě pak jednodušší jíst, pomáhá mi to se odreagovávat a nabírat váhu. Protože nedělám nic, čím bych pálila tuky, jenom posiluju. Krabici s práškama a tak jsem nahradila menšíma činkama a podobnýma věcma. A kromě toho.. vím, jak tebe cvičení baví a chtěla jsem taky zjistit proč a jestli bysme nemohli mít další společný koníček. *Pokrčí jedním ramenem a v očích jí svítí nadšení z toho, jak si posilování zamilovala.* Neboj se o mě, vážně. Jsem opatrná.

Ty mě nazýváš lhářem. A navíc ani o nic nešlo. *protočí pobaveně očima a palcem jí přejede přes ty našpulený rty.* Možná. Já netuším. Tohle jsem nikdy nezažil. Vztahy pro mě byly tabu. *pokrčí rameny a dá jí ruku kolem pasu. Vztahy nikdy nebyly pro něj. Raději nezávazně s holkami spal. Když se pak zmíní o cvičení, ztuhne a začne se vyptávat na detaily. I on sám se o to zajímá už nějakou a ví, že může posilovat nebo třeba cvičit aby zhubla. Vážně doufá, že je to ta první možnost. Koukne jí do očí, když vezme jeho obličej do dlaní. Postupně se začne usmívat, už jen kvůli tomu, jak jí jde vidět v očích nadšení.* Strašně rád tě vidím takovou. Zápalenou pro něco a plnou chuti do života. To nadšení ti neskutečně sluší, koťátko. A jsem na tebe hrozně moc pyšnej, nikdy jsem neviděl silnějšího člověka, než jsi ty. *pousměje se a lehce se opře do jedné její ruky.* Dobře.. ale slib mi, že to nebudeš přehánět. Vedeš si sice úžasně, ale musíme na to jít pomalu, nemůžeš si tělo zase hned zhuntovat timto způsobem. *přeci jen na tohle není zvyklá a pořád taky není na úplně normální váze. Takže kdyby to přehnala, taky by to její tělo nemuselo zvládnout.* A když chceš ty společný koníčky... můžeme si vyjet někdy na motorce a pokud bys chtěla, tak tě to třeba klidně i naučím. *zazubí se na ni. Ale díky tomu tématu o společných koníčcích si taky na něco vzpoměl.* Počkej tady, hned jsem zpátky. *prohodí v rychlosti a zajde do vedlejší místnosti, která byla zavřená dveřmi. Než totiž šel odpoledne tady, v rychlosti ještě skočil do města koupit jednu věc. Po cestě zpátky si všiml ale malého bílého koťátka, což mu samozřejmě připomnělo Maddie a její přezdívku a nemohl ho tam jen tak nechat. Může mu být možná okolo měsíce, takže je fakt maličké. Když vejde do vedlejší místnosti, nevinně si pochrupuje na jednom z polštářků, a tak ho opatrně zvedne a se zazubením donese k Maddie.* Našel jsem ho dneska a bylo mi líto ho nechat na pospas světu tam venku, tak mě napadlo.. nenecháme si ho?

Nojo, nojo. *Protočí mírně očima a uchechtne se. Když jí přejede palcem po našpulených rtech, věnuje mu na něj rychlý polibek.* Pro mě sice ne, ale je pravda, že něco takhle.. intenzivního jsem ještě nezažila. *Přizná s pousmáním a sklopí pohled při vzpomínce na svůj minulý vztah a to, co všechno jí do života přinesl. Pak už mu, řekne o tom, jak začala cvičit a když cítí, jak ztuhnul, donutí ho se na ní podívat, aby věděl, že mu říká pravdu. Lhát uměla jen co se schovávání jídla týče, ale jinak nedokáže někomu zalhat do očí. A už vůbec ne někomu, na kom jí tolik záleží. Oddychne si, když vidí jak se začíná usmívat a sama se zeširoka usměje, když pak slyší jeho slova.* Já na jednoho právě koukám. *Namítne s úsměvem, protože zas tolik silná si nepřipadá.* Neboj, slibuju. Vždyť to klidně můžeme dělat spolu. Aspoň bys mi ukázal, jestli všechno dělam dobře a ukázal mi něco novýho. A ty budeš klidnější, protože nade mnou budeš mít dohled. *Navrhne mu a pokrčí u toho rameny.* Nemusíme přece zkoušet nový věci jenom v posteli. *Zavrní pak trochu provokativně a lehounce ho políbí na rty.* Vážně? Nevěděla jsem, že jezdíš na motorce. Klidně můžeme. Ale radši budu jenom spolujezdec, asi bych se bála zkoušet řídit sama, i kdybys mě to učil ty. *Zas tolik na adrenalinové věci není a doufá, že mu tím nezkazí nějak náladu a nezklame ho tím. Zmateně nadzvedne obočí, když jí řekne, aby tady počkala.* Dobře. *Sleduje ho, jak rychle zmizí a absolutně nechápe, co se právě děje. Jenom doufá, že ho třeba nějak nevytočila a on odsud nezmizel. Jenže pak se vrátí s nějakou bílou kuličkou. Překvapeně povytáhne obočí a když jí dojde, že je to koťátko, rozzáří se.* Jasně, že necháme. *Nechápe, jak se to vůbec může ptát.* Je to kluk nebo holka? *Zajímá se, protože v hlavě se jí už rojí seznam jmen.* Můžu si ho pochovat? *Zeptá se ho a ke kuličce, která akorát rozkošně zívne, natáhne ruce. Chce si ho podrbat. Už teď si to koťátko naprosto zamilovala.* Jak to vůbec uděláme? Chceš střídavou péči a nebo se ofiko sestěhujeme? *Zajímá se a pousměje se nad tím, že by spolu vážně oficiálně bydleli. Doteď u ní Nick zůstával většinou přes noc a trávili spolu spoustu času, ale oficiálně měli pořád každý vlastní komnatu.*

*on vztah nikdy nezažil, takže neví, jak to chodí a co má cítit, ale takhle to miluje. Pousměje se nad jejími slovy. Nenávidí toho idiota, se kterým měla něco předtím, protože jí takhle podělal život. A i když si jí představí s někým jiným... má pocit, že bouchne vzteky a žárlivostí. Pak se na ní tedy koukne a poslouchá o tom, jak cvičí. Když vidí její nadšení v očích, donutí ho to se usmát a zase se uvolnit.* Ne, to bych před tebe musel dát zrcadlo. A to tu nevidim. *uchechtne se. On si teda rozhodně nepřipadá silný. Vždyť je to ona, která se léčí z anorexie a vidí, kolik sil jí to stojí a jak to skvěle zvládá.* To zní skvěle. *rád jí něco klidně naučí, ale více se mu zamlouvá to, že nad ní bude mít dohled, protože neustále cítí tu potřebu na ní dohlížet a chránit ji.* Ale to nám jde perfektně. Tam nic měnit nebudeme. *oplatí jí lehounký polibek, i když by chtěl mnohem více.* Dobře, jak chceš, To je na tobě. *Samozřejmě jí do tho nebude nutit. Jen ho napadlo, že by to třeba mohli zkusit, ale je to na ní. Pak si vzpomene ještě na jednu věc a zajde do vedlejší místnosti, odkaď se vrátí s maličkým koťátkem, které dneska obejvil a bylo mu líto ho nechat venku. Usměje se, když vidí ten rozzářený výraz a je mu jasné, že tenhle pohled si bude pamatovat nadosmrti.* To nevim. Je to prostě kotě, takže to. *uchechtne se. To vážně nezjišťoval. Ani ho to nenapadlo.* Jasně. *podá jí ho a nemůže se přestat dívat na ten její rozzářený Výraz.* Já bych byl pro sestěhování, pokud bys chtěla. *Stejně už teď u ní oxiduje prakticky pořád, takže to až taková změna nebude. Navíc.. přeci nenechají tomu chudáčkovi střídavou péči.* Jak ho pojmenujeme?

Taky nemluvim o sobě, ale o tobě, blázne. *Popíchne ho se smíchem.* Pro tebe je to se mnou dost těžký. Neumim si moc představit, jaký to pro tebe musí být. *Vysvětlí, proč to myslela vážně. Stejně jako on si nedokáže představit asi úplně přesně, co se jí děje hlavou, ona si nedokáže představit, jaké to je, někoho takhle sledovat a zachraňovat při kolapsu. Netuší, jak by to takhle zvládla ona. Sledovat někoho, kdo potřebuje pomoc a odmítá jí. A ona jí odmítala dost dlouho. Měl spoustu času se na ní vykašlat, ale stejně to neudělal. Jeho sílu obdivuje.* Možná bych změnila trochu složení šuplíku a trochu ho dovybavila, co říkáš? *Navrhne mu s provokativním úsměvem. Možná ho má vybavený dost a ještě nevyzkoušeli úplně všechno, ale i tak je spousta dalších možností a vychytávek, které tam nemá a zkusit by je mohli.* Ale s tebou si na vyjížďku vyjedu ráda. Kdy a kam pojedeme? Máš tady nějaký oblíbený místo? *Začne zvědavě vyzvídat a pak se rozzáří, když uvidí to kotě. Přijde jí naprosto dokonalé. Zeptá se, jestli je to kocour nebo kočka a po jeho odpovědi převrátí mírně očima.* Vezmeme ho k veterináři. Jestli bylo venku, tak potřebuje prohlídnout a u toho zjistíme i jestli je to kocour nebo kočka. *Pokrčí rameny. Někdo by ho měl prohlédnout, aby toho drobečka netrápily nějaký blechy nebo potvůrky v kožichu. Kdo ví, co všechno tam po ulici běhá. Převezme si ho od něj do náručí a hned si ho k sobě přitiskne a začne ho drbat v kožichu.* Jasně, že bych chtěla. Jinak se na to neptám. *Připomene mu a spokojeně se usměje, když slyší, že odteď budou oficiálně bydlet spolu. Po otázce ohledně jména si kotě opatrně převalí v klíně na záda, aby viděla jeho bříško a prohlédne si ho.* Podle mě to vypadá na kluka. Napadá mě třeba Caster. To by teoreticky pak šlo i pro holku, kdybych se spletla. Co na to říkáš? *Koukne na něj s nadzvednutým obočím. Je zvědavá, jestli nebude mít nějaký jiný a lepší nápad na jméno a mezitím kotě začne znovu drbat, dokud spokojeně s vrněním neusne v jejím klíně.* Je dokonalý.

Já rozhodně nejsem silnej. To ty. *potřese nad pobaveně ní hlavou* A já si neumím představit, jaký to musí být pro tebe. Procházíš si něčím šíleným. *jeho úsměv trochu posmutní. Nedokáže se do ní vcítit, protože si ani nedokáže představit, co se jí honí v hlavě. Ale ví, že to rozhodně není nic hezkho ani příjemného. Pak už jí ale oplácí provokování, přičemž se mu nebezpečně zablýskne v očích a usmívá se přitom. Souhlasně zamručí na její slova.* A ještě to spojíme s mojí zásobou. Takže nebude stačit šuplík, ale koupíme rovnou celou skříň. *samozřejmě že taky něco má. Jak by taky nemohl? Jen si to nejlepší zatím ještě šetří.* Mám rád útesy, je to tam hezký. A klidně můžeme hned zítra. Kdykoliv jen budeš chtít. *pokrčí rameny. On teda nic v plánu nemá, kromě trávení času s ní, takže klidně může vyrazit kdykoliv. Pak už donese to kotě a když vidí její rozzářený výraz, nedokáže se od ní odtrhnout. Netuší, jestli jí někdy takovou viděl, ale je to nádherný pohled. Nejraději by byl, kdyby se takhle usmívala pořád. Nezjišťoval, co je to za pohlaví. Ani ho to nenapadlo, prostě to pro něj na tu chvíli bylo To kotě. Přikývne hlavou.* Ale první ho budeme muset umýt. *přeci jen ho našel na ulici, taky podle toho tak dost vypadá. Pak se začnou bavit o společném sestěhování, což asi až taková změna nebude, vzhledem k tomu, že jsou spolu prakticky pořád. Ale přeci jen.. když je to oficiální, tak to trochu jiné je. Lepší.* DObře. *kývne hlavou s úsměvem na tváři.* To normálně takhle zkoumáš pohlavní orány živočichů? Vypadáš v tom zkušeně, to ani ten veterinář nebude potřeba. *neodolá pobavenému popíchnutí.* Ale Caster je moc hezký. *přikývne.* Ty jsi dokonalá. *políbí jí na spánek a dá jí ruku kolem ramen, aby si jí mohl přitulit k sobě a nadechnout se její vůně.*

Nedohaduj se se mnou. *Zamračí se nespokojeně svým typickým výrazem, kterým si vysloužila označení naštvaného kotěte.* Klid, každým dnem je to lepší, vážně. Už to bude dobrý. *Snaží se ho nějak ujistit o tom, že bude v pořádku a on si nebude muset dělat dlouho takovéhle starosti.* Počkat. Tvojí zásobou? Já netušila, že taky něco máš. Proč jsi mi to ještě neukázal? *Nadzvedne překvapeně obočí a uchechtne se nad tím, jak jsou oba dva vybavení. Netuší, jestli je to normální, nebo jsou prostě jenom divní.* Dobře, tak jo. To zní dobře. *Pokýve hlavou se spokojeným úsměvem, když jí navrhne, že by mohli jet hned zítra konkrétně k útesům. Ráda tam pojede a už teď se na to těší. Je nadšená, když uvidí to kotě a má pocit, jako kdyby si právě chovala nějaké své miminko například. Už teď si ho zamilovala.* Můžu to udělat hned. A zítra ho cestou na útesy můžeme vzít k veterinářovi. *Rozhlédne se po domku a pohled jí padne na menší umyvadlo, kam se kotě vejde bez problémů. Rovnou se zvedne a napustí vlažnou vodu, aby mu to bylo příjemné. Naštěstí je kotě klidné a nijak se nevzteká, takže ho může umýt a u toho se podívat i na to, co má mezi nohama.* To ne, ale koule u většiny zvířat poznáš na první pohled. Buď je má a nebo ne. Je to jako u lidí. Prostě poznáš na první pohled, jestli živočich myslí mozkem a nebo tím dole. *Zazubí se na něj během menšího popíchnutí. S mokrou kuličkou zabalenou v ručníku, která konečně vypadá jako čistě bílá kočka, se k němu pak vrátí a pousměje se, když si jí k sobě přitulí. Kotě dá mezi ně, aby na něj viděli oba a prstem ho lehce drbe za ouškem.* A ty přeháníš. *Namítne pobaveně.*

Ty se dohaduješ se mnou. *namítne pobaveně a uchechtne se nad jejím zamračeným výrazem.* Já vím. *pousměje se. Ví, že to Maddie zvládne.* Jsi přeci silná, bude to dobrý. *dodá se zazubením, čímž naváže na to, proč se o tom vůbec začali bavit.* Protože si jí na tebe šetřím, nedočkavče. *uchechtne se. Vždyť snad každý chlap jeho typu takovou zásobu má, ne? Pak se tedy dohodnou, že zítra vyjedou na motorce na útesy. Moc na ní teď nejezdil, takže mu to chybí, ale domlouval se i s Nareth, že spolu někam vyjedou. Když donese to kotě a uvidí její rozzářený výraz, nedokáže se na ní vynadívat.* Dobře. *to koťátko vážně umýt potřebuje, takže se asi nic nestane, když to udělá teď. Když pak vidí, jka zjišťuje, jestli je to kočka nebo kocour, neodolá pobavenému popíchnutí. Pak se zvedne a zajde za ní, aby jí mohl zezadu obejmout a opřít se hlavou o její rameno.* Ještě že já myslím obojím a proto jsem tak geniální, že lásko? *v jeho hlase jde znát dost velká dávka sebevědomí a líbne jí na krk. Pak se vrátí na pohovku, začne to kotě hladit po hlavičce a Maddie si přitulí k sobě.* Nepřeháním. Ani trošičku. V tomhle ohledu ani přehánět nejde, na to nejsou ani slova. Vždyť jsi jako moje bohyně. *uchechtne se.*

A ty se mnou snad ne? *Nadzvedne obočí, protože je snad jasné oběma, že se dohadují oba a ani jeden nejspíš nemá tomu druhému co vyčítat. Protočí mírně očima, když jí znovu řekne, jak je silná.* A ty jsi silný taky. *Dodá pro klid své duše, ale další kolo hádky radši nerozjíždí. Možná má díky přibrané váze a pravidelnému jídlu víc energie, ale rozhodně ne natolik, aby se tu s ním dohadovala do konce světa.* Tak jsem nedočkavec, no a? Chci to vyzkoušet. Kdyby mi svojí výbavu předvedeš? *Podívá se na něj zvědavě a natěšeně zároveň. Kdyby jí někdo před cestou sem řekl, že se nebude mot dočkat, jaké sexuální praktiky na ní snoubenec vyzkouší a bude ho o to prakticky prosit, odkázala by ho na psychiatrickou léčebnu. A přesto to teď nastalo a ona o ten sex klidně bude škemrat. Líbí se jí, jak je to pokaždé jiné. A v posteli jí z nějakého důvodu Nickovi rozkazy vůbec nevadí, naopak to miluje. Pak už se vydá umýt koťátko a když se Nick objeví za ní, spokojeně se usměje a trochu se zády opře o jeho hruď. Vážně podle ní tvoří dost dobrý pár a hrozně se jí takováhle blízkost líbí.* Spíš máš vysoký ego, zlato. *Popíchne ho pobaveně a spokojeně zamručí, když jí políbí na krk. Když je kotě umyté, posadí se zpátky na pohovku a přitulí se ke svému snoubenci. Stejně jí ale přijde, že žádná blízkost pro ní nebude dostaetčná.* Máš nasazený růžový brýle, lásko. Je úplně normální, že přeháníš. *Poučí ho s pobaveným úsměvem, i když jí docela dost zvedá sebevědomí.*

Nene, jen ty se mnou. *zazubí se na ní jako největší andílek, protože to on přeci taky je. Protočí očíima, když i ona dodá, že je taky silný, ale už se s ní nedohaduje. Vždyť by takhle mohli pokračovat celou noc. A to se dají přeci dělat jiný věci. Když se ho zeptá, kdy jí ukáže jeho "výbavičku", nasadí přemýšlivý výraz, jakoby to byla nějaká neřešitelná rovnice, kterou se i tak snaží vyřešit.* Hmm, asi ještě ne. Ale třeba tak za rok, dva, to by možná šlo. To vydržíš, koťátko. *Odpoví vážným hlasem, ale rok ani dva čekat logicky nebude. Jen ji chce ještě trochu potrápit. Ale miluje to, jak je nedočkavá a v tomhle ohledu divoká. Pak jí obejme zezadu a prohodí něco o tom, že on přemýšlí hlavou i tím dole a právě proto je tak geniální. Nesouhlasně zamručí po jejích slovech.* Ne, mý ego je v normální míře. *odpoví pobaveně a políbí jí na krk. Potěšeně se usměje, když uslyší její spokojené zamručení. Pak už se opět spolu posadí na pohovku.* Nemám žádný růžový brýle. Nebo na mě snad nějaký vidíš? *pobaveně na ní koukne. Podle něj nic nepřehání. Nikdy nepoznal dokonalejšího člověka, než je ona.* Co kdybys mi zahrála něco svýho? *zeptá se a kývne směrem ke kytaře, která je tu taky.* Teda pokud můžeš. *sjede pohledem k rukám a na jedné ruce jí pohladí po bříškách prstů. Ví, že tam mívá modřinky právě od hraní a nechce jí takhle nějak ublížit, takže je to jen a ní.*

Nickaisi. *Zamračí se na něj a použije trochu varovný tón, protože se dohaduje i on s ní a to jí jen tak nevymluví. Když pak slyší, že jí svojí výbavičku ukáže až za rok nebo za dva, v jejím výrazu se hned objeví nespokojenost a hlavně zklamání.* No taaak, prosím. *Udělá smutný štěněcí oči.* Nemáš čirou náhodou něco i tady, když už jsi to tu tak hezky připravil? *Zamrká prosebně jako andílek. Nepočítá s tím, že by připravil takhle romantický večer jenom proto, aby si tu poseděli a poklábosili. A jestli jo... tak stejně chce dosáhnout svého a mít s ním dnes večer sex. Přeci jen.. díky anorexii o tyto aktivity přicházela déle jak rok, je jasné, že si to chce vynahradit a nemůže se dočkat, až to spolu budou zase dělat. On to s ní umí dokonale.* To teda ani náhodou. *Vyvede ho z omylu a musí se jeho tvrzení zasmát.* Je to metafora. Říká se to tak. Neříkej mi, žes to nikdy neslyšel. *Protočí mírně očima. Možná se to v současnosti nepoužívalo tolik, ale v knížkách to bylo běžně k nalezení. Jestli tedy Nick vůbec někdy nějakou četl. Ne, že by ho podceňovala, ale je realista. Pak následuje jeho pohled a pousměje se, když uvidí kytaru. Doteď si jí ani nevšimla.* Moje ruce jsou v pohodě. *Ujistí ho s pousmáním a ještě o něco víc nadzvedne koutky rtů, když jí po bříškách prstů přejede rukou. Miluje na něm tuhle jeho starostlivost. Sice má ještě spoustu modřin, ale nové se jí objevují čím dál méně, takže si dojde pro kytaru, se kterou se posadí na pohovku a pár vteřin přemýšlí, kterou písničku zahrát. Nakonec začne hrát a i zpívat tu, která jí napadla na ošetřovně potom, co si vyznali lásku.*