Domek na stromě

*Znovu nahlas zakleje. Nemůže najít své podklady k práci, přičemž nemá ponětí, kde by mohly být. Včera na tom však pracovala spolu a Aaronem, jelikož potřebovala jeho radu. Že by je omylem nechala u něj? Vsadila by se klidně, že si je automaticky vzal jako svoje a chtěl práci odvést i za ni.* /Tak to ani omylem./ *Zeptá se služebné, zda neví, kam Aaron šel, protože v komnatě není, ale ta nemá ani ponětí. Takže pokud není v pracovně ani na poradě, nejspíš se zašil v domku na stromě. To jako malí dělali často a jemu to zůstalo. Na sobě má džíny a bílé triko, přes to jednoduchou černou koženou bundu. Kolem krku sluchátka, vzhledem k tomu, že je zvyklá skoro neustále poslouchat nějakou muziku. Vyleze po schodech nahoru a zadýchá se u toho víc, než by se jí líbilo. Její kondice jde pomalu ale jistě do háje, zase kilo zhubla a často ji teď přepadala migréna. Byla ale odhodlaná vydržet celou Selekci. Nehodlá nikomu přidělávat starosti.* Hej, Aarone, šlohl jsi mi papíry. *Obviní ho rovnou automaticky a rozhlédne se.* A jéje, rodinné shledání? *Pozvedne obočí a usadí se ležérně do jedné houpací sítě.* /To tu dlouho nebylo./

*Dnes má skoro všechnu práci hotovou, ale ještě se snaží dát dohromady nějaký plán, který má v plánu přednést své rodině. Možná by jim mohla všem napsat a na víkend svolat “rodinnou schůzi”? Potřebovala to oznámit všem. Ani Xavierovi to zatím neřekla a dařilo se jí skrývat nevolnost. Když však Xavier z legrace navrhne, že by mohli zajít k domku na stromě, souhlasí. I když si není jistá, zda dojde na plnění tradice. Možná by mu to měla říct dřív. Anebo si naopak užít ještě pár dní klidu, kdy se k ní nebude chovat jako k panence. Co však nečeká je fakt, že v domku se slezla celá jejich rodina. Pobaveně jí zaškubou koutky, ale zároveň ji to zahřeje u srdce. Tenhle pohled se jí poslední dobou skoro nenaskýtá, všichni jsou pořád tak zaneprázdnění. A Max? Ten jako by se jim i s vnoučaty schválně vyhýbal, což ji mrzí dvojnásob. Stále ho zve na večeře a další akce, ale on si vždy najde výmluvu, proč nepřijít. Může za to ona? Věděla, že vůči ní dávno ochladl, mami jí neřekl od doby, kdy mu bylo kolik? Dvanáct? Přesto vážně doufala, že nezpůsobila rozkoly mezi ním a zbytkem rodiny.* /Třeba toho má prostě moc./ *Museli se přeci starat s Avou o děti.* Ahoj. Nějaký večírek tady bez nás? *Rádoby podezřívavě si je přeměří.* Avo, moc ti to sluší, dlouho jsem tě neviděla. *Usměje se na ni. Do rodiny ji přijala dávno, přestože se zas tolik nebaví, pro ni byla součástí.* Ale když jste tu tak hezky všichni... *Nebude je muset svolávat později. Max by navíc asi stejně nepřišel.* /Tohle bude bolest./ *Opře se zády o zábradlí. Přemýšlí, jak to podat, ale nakonec se rozhodne tu bombu odpálit rovnou.* Jsem těhotná. *Poví prostě.* A ne, rozhodně to nebylo v plánu. Vlastně jsem si myslela, že děti už mít nemůžu, ale stalo se. Jenže mám rizikové těhotenství. *Každý věděl, že Daph se narodila za těžkých okolností, tenkrát Chris nechtělo přestat krvácení a zůstala několik dní na ošetřovně. Další děti neměli doporučené. A do toho její věk. Nebyla už nejmladší. Ale nedovedla si představit, že by šla na potrat. Starostlivě se po všech rozhlédne, kdyby bylo kvůli infarktu třeba volat někomu doktora. Vždyť její děti už měli své děti, Daph bude brzy rodit. Tohle vážně není ideální situace.* Vím, že to věci hrozně komplikuje, zvlášť se Selekcí. *Povzdechne si.* /Ale nějak to zvládneme./

Nemusí to být jen tebou. může to být klidně i mnou. *Poví prostě a vážně se snaží najít všechny možný nervy na to, aby se odhodlal jít k dokotorům. Netuší, kde je chyba. I on se snažil hovat tak, aby byla větší možnost vzniku dítěte.* Pocházím z té rodiny, ale jen z jedné strany. Vždyť moje máma i porodu umřela. Mohly tam být taky nnějaký problémy, který se co já vím, přenesly na mě a díky tomu teď máme problém se třetím dítětem. *Dostane ze sebe první věc, kerá ho hned napadne.* Matika ji půjde, pocohopí to. Ty ji to dobře vysvětluješ. A Hay, přemýšlím, že byc ho vzal někam do nějaké větší garáže, když tolik má rád auta. *Při řeči o jejich dětech se mu na tváři vynoří menší úsměv, který je jen a jen kvůli dětem.* Jo, práci jsem si udělal ráno, pak šel do města a pak jsem cvičil. Takže u mě normální. *Pokýve hlavou a pohled mu padne na daphne a snaží se potlačit protočením očí. Nevybrala si vhodnou chvilku, když je zrovna těhotá. Necce, aby se Ava kvůili tomu cítila blbě.* Ahoj, vše v pohodě. *Odpoví stroze a už vážně v duchu zaúpí, když se bjeví dalčí členové a to jeho táta a nevlastní máma. Jen pokýve hlavou na pozdrav. Jakmile přijde ale zbytek, nepřijde mu to už normální.* Proč jste se všichni rozhodli jít sem? *Povytáhne obočí, jestli třeba o něco nepřišel. Když Chris začne mluvit, obočí mu vyletí ještě výš. Po jejím oznámení o těhotenství zůstane na ni nevěřícně zírat. Otočí se na Avu a musí potlačovat vztek. Proč čekaj další dítě? Vždyť jich mají tolik. Oni chtějí jen třetí a mají smůlu. Zůstane mlčet, ani negratuluje nic, jen se dívá lehce starostlivě na Avu*

*Přijde si hrozně bezradná, protože jediné, co chce je, aby mohla mít třetí zdravé dítě stejně roztomilé jako Soph a Hay. Dětem se snažila dávat všechno už od doby, co poprvé otěhotněla, snaží se být co nejlepší možnou mámou a nechápe, proč nedokáže otěhotnět.* Je mi líto tvojí mámy. *Promluví potichu a starostlivě stáhne obočí. Mrzí jí, že nikdy nemohl poznat svojí pravou mámu.* Budeme to zkoušet dál a když to po nějaký době pořád nepůjde, zkusíme jít za doktory. *Navrhne a pak se pokusí změnit téma.* To by ho určitě potěšilo. *Přikývne, protože Hay miloval věci s motivy aut. Měl takhle vybavenou polovinu komnaty, kterou sdílí se Sophií.* Tak to je dobře. *Nadzvedne mírně koutky rtů, když slyší, že neměl špatný den. Jakmile si všimne, že je tu někdo další, rychle se pokusí ze sebe setřást zbytky náznaků toho, že před chvílí brečela a na Daphne se usměje. Nikdo netuší, jak se jí podařilo otěhotnět a i když jí samotnou to zajímalo, neměla právo vyzvídat. Přála jí, ať je šťastná a miminko zdravé, i když v téhle chvíli jí to ještě víc připomínalo její nezdar.* Nerušíš. Všechno je v pořádku. *Usměje se na ní mile. Nadzvedne obočí, když se tu sejde prakticky celá rodina a nenápadně se ošije. Ví moc dobře, jak se Max své rodině straní a ani nechce, aby tolik vídali jejich děti a respektuje to. Zároveň jí přijde divné mít s jeho rodinou lepší vztahy než má on sám, když se sem jenom přivdala, takže i když jí přijdou milí a má je ráda, sama se jim trochu straní. A v jejím rozpoložení si přijde trochu nepříjemně, když je tu tolik lidí. Každého ale i tak pozdraví a na tváři má nasazený nacvičený milý úsměv. Tím obdaří pak ještě i Chris, když slyší její kompliment.* Děkuju, taky ti to sluší. *Tu poznámku o tom, že se dlouho neviděly, jen přejde. Jediná výmluva, která jí napadla se týkala hodně práce, ale moc dobře ví, že Chris jí jako královna má ještě víc. Nacvičený úsměv a rádoby spokojená maska z obličeje jí sletí, jakmile uslyší tu novinu o těhotenství Chris. Pootevře trochu pusu a pár vteřin na ní jenom nevěřícně kouká. Rychle zamrká po chvilce, aby se dala dohromady a mírně nadzvedne koutky rtů.* Já.. gratuluji. *Dostane ze sebe, aby se neřeklo a musí si trochu odkašlat, aby jí vůbec bylo rozumět. Krk jí totiž z větší části ucpal knedlík a má pocit, že se jí oči začaly opět zalívat slzami, takže rychle zamrká a sklopí pohled, aby to nikdo nepoznal. Doufá, že teď se všechny budou soustředit hlavně na její tchýni a nikdo si nevšimne jí. Nechápe, co je u ní a Maxe tak špatně, že to nejde a druzí dokážou mít děti prakticky lusknutím prstu ještě když se o ně vůbec nesnaží.*

*V komnatě ji to už ubíjí, jen kouká do stropu, neví co má dělat  a nudí se a proto se rozhodne vyjít si na procházku. Nakonec skončí v Domku na stromě, kde se očividně koná nějaká sešlost, protože se tam brzy objeví i její sestry, další brácha a rodiče. To, že je všechno v pořádku Maxwellovi a ani Avyane nevěří, ale nerýpe se v tom. Pokud je to něco vážného, tak jim to určitě řeknou sami později, ne? Sedne si na jednu židli, jelikož ze země by se neměla šanci zvednout a i houpací síť by byla problémová.* Já se jen procházela a protože jsem se trochu unavila, chtěla jsem si odpočinout, co tu dělají ostatní netuším. *Pokrčí rameny. Ale že tu je jí nevadí, ráda je vidí. Svou rodinu miluje a obzvlášť je šťastná, že vidí Maxwella a Avyannu, kteří se od nich straní. Neví proč a je jí to dost líto, ještě vzhledem k dětem, které by rozhodně ráda vídala častěji. Položí si ruku na břicho, po kterém se pohladí. Už chce nějak začít rozhovor, ale najednou na ně mamka vybalí tu novinku o jejím těhotenství, což ji překvapí. Ví moc dobře, že už u ní měla těhotenství rizikové a teď je ještě starší..*Páni.. *Řekne pořád zaraženě.* No.. gratuluju. Kdybys potřebovala s čímkoliv pomoc, tak řekni mami. *Sice je sama těhotná, ale už ve třetím trimestru, kde je vše takové příjemnější a už je pryč z toho největšího rizika. *

*Zdá se, že jejich tradici dneska nedodrží, jelikož se tu objeví nějak všichni členové jejich rodiny, docela zvláštní, že se tu tak sešli, ale nestěžuje si. Svoje děti má rád a s Christophine si to klidně velkoryse rozdá až v komnatě, teda myslí si to.. Opře se vedle ní o zábradlí a jen dobře, že tak udělá, jinak by to s ním šlehlo po té novince, kterou jim oznámí. Trhne hlavou a zůstane na ni překvapeně zírat, neschopen slova. * Počkat, počkat, počkat.. Takže jako budeme mít další dítě? *Zeptá se pro ujištění a podívá se na její břicho, u kterého ani nepostřehl, že by bylo zvětšené. Musí to asi vědět chvilku.* /Ty vole já si měl zajít na nějakou kastraci po Daphne. / Proč jsi mi to neřekla dřív? Od teď budeš méně pracovat a více se šetřit, to je ti doufám jasné, obzvlášť, když máš rizikové, tvou práci si prostě budu brát já a nedohaduj se se mnou, ano? Hlavni je, abyste byli oba dva v pořádku. *Políbí jí do vlasů a pousměje se na ni. * V Selekci se to nějak zvládne. Omezíš pro jistotu akce a budu tam chodit hlavně já. *Hlavně na akcích se konají útoky, takže v tomhle se s ním snad dohadovat nebude, má rozum.*

*Nadzvedne obočí, když vidí, jak se sem valí všichni z jejich rodiny jak na zavolanou.* /Beztak máme v mozku nějaký čipy a jakmile máma s tátou zavelí, podvědomě za nima přiběhneme./ *Jinak si neumí představit, že se jejich rodina takhle náhodou sejde. Vždyť palác je obrovský a jich je, dalo by se říct, jak much. Jaká je pravděpodobnost, že se všichni jen tak sejdou na jednom místě. Normální člověk by to odhadl, ale on je schopný si to v mozku vypočítat prakticky přesně, takže s jistotou dokáže říct, že dost malá. Díky výpočtům skoro přeslechne tu máminu novinu. Skoro. Překvapeně na ní zůstane zírat a v hlavě rozpočítávat další rovnici týkající se pravděpodobnosti dané situace. Málem mu i spadnou obě složky s papíry, což se naštěstí nestane. Kdyby jo a kdyby se pomíchaly, byl by to konec jeho světa.* No... asi gratuluju..? *Dostane ze sebe zaraženě a pak starostlivě stáhne obočí.* Jsi si jistá, že to zvládneš? Tak, abys byla v pořádku? *Zeptá se se starostí mamky, protože má o ní dost strach. Pamatuje si, jak na tom byla během těhotenství s Daphne a ví, že s věkem rizik akorát přibývá. Nechce mámu ztratit. A sám neví, kam do časovýho plánu má zahrnout dalšího sourozence. Už tak má pocit, že mu za chvíli hrábne a nebo bude muset koupit výrobnu na energiťáky, aby veškeré zásoby šly k němu do komnaty, protože toho má dost a to ještě nezačala Selekce a netušil, že mu přibude sourozenec a ještě předtím se bude muset strachovat o mámu.*

*Do domku na stromku vleze náhodou. Obyčejně po pár hodinách běhu vždy chodí hned do komnaty a do sprchy, jenže dnes ji vážně pálí z běhu lýtka a chce si co nejdříve sednout a oddychnout, jelikož to včera s cvičením a během přehnala. Kdyby jí její zdravý životní styl nebavil, samozřejmě by tak často necvičila, ani neběhala. Když vleze dovnitř, všimne si Maxe, Avy a Aarona s Daphne, proto rychle všechny s úsměvem pozdraví a rovnou se zeptá, co to dnes bude, protože má pocit, jako kdyby ji něco uteklo. Rovnou si i sedne na zem a zády se opře o zeď domku, aby si mohla rukou promnout lýtka.* Já jsem si šla jen zaběhat a pak jsem zamířila náhodou sem, jen si sednout. *Vysvětlí, když zaslechne Maxovu otázku. Poté se však překvapeně otočí, když si všimne, že přichází i jejich rodiče.* Ahoj. *Pozdraví je s úsměvem a když si všimne mamčiného postoje, má pocit, že jim chce něco říct, což je také pravda. Překvapeně na ní hledí, dvakrát otevře pusu, ale poté ji zase zavře. Promluví až když se jí na tváři vytvoří starostlivý výraz.* Gratuluji, mami. *Usměje se na ní, ale poté úsměv nechá trochu povadnout.* Zvládneš to, že ano? *Optá se rychle, je za mamku ráda, ale na druhou stranu má o ní strašný strach, díky jejímu rizikovému těhotenství.* Budeš se doufám, šetřit. *Pronese rychle, neví pořádně, jak reagovat, je dost překvapená, jako určitě všichni ostatní v místnosti. Ví, jak často její mamka je schopna zahazovat odpočinek.* Můžu nějak pomoct už teď? Kdyby cokoliv mami, řekni. S čímkoliv ti ráda pomůžu. *Prohrábne si vlasy a podívá se na ostatní, hlavně na jejich obličeje, aby nějak vytušila, jak se ohledně toho cítí. Když si všimne Avy, zase začne starostlivě krčit obočí.*

*Fajn, takovou novinku tedy o mámy nečekala.* To si děláte kozy! *Málem vybuchne smíchem a zvedne ruce, jako že se vzdává, když se jí dostane pár ošklivých pohledů.* Jo, slovník, já vím. Pardon. *Potřese hlavou. Vzápětí se nad tím však zamyslí. Co si tak pamatovala, máma měla s Daphné rizikové těhotenství, takže tohle musí být o to horší.* Oj, bude toho asi hodně. Ale myslím, že hlavně já a Clau si poradíme a vezmeme od tebe část práce. *Nadhodí. Máma se věnovala hlavně charitě a vzdělávacímu systému, no ne? A oh, taky hodně sociální podpoře. Fajn, už tak toho měli všichni nad hlavu, ale byly banda tvrdohlavých tupců, tak to určitě nějak zvládnou. Když máma navrhne konkrétně schůzky, zadívá se na Clau a mrkne na ni.* Jasná páka. Jako by se už stalo. *Přikývne. Sama pocítí lehké obavy. Není na tom zdravotně nejlíp. Ale to nikdo nemusí vědět, už vůbec ne teď, když je na tom špatně i máma! Rodina je na prvním místě.*

*Přišlo jí zbytečné čekat, když dílem náhody měla svou rodinu hezky pohromadě. Jinak by je musela znovu svolávat, anebo jim to říkat po jednom. Nervózně se kousne do rtu a oddechne si, že to s nikým nešlehlo, hlavně u Xaviera měla obavy.* Děkuju. *Pousměje se na Avu, i když má pocit, že ji ta novinka vykolejila více, než by bylo pochopitelné.* Nečekám od vás, že si přiberete práci! *Ujistí je okamžitě, když jí dojde, proč by mohli být rozladění.* Máte toho dost spolu s dětmi. Jen jsem chtěla využít toho, že jsme tu všichni, abyste to věděli ode mě, než to třeba unikne do médií a tak. *Pohlédne na ně mile, rukama nenápadně žmoulá lem svetru, nervózní tip. Přestože Max jí sotva věnuje rozmrzelý pohled. To ji mrzí. Nemohla ale čekat, že zrovna on se bude angažovat. Přesto by byla ráda. Až se to malé narodí, Max už má jako rodič zkušenosti a určitě by byl skvělou oporou nejen pro ni, ale i pro Daphné. Na tu zavrtí hlavou.* Miláčku, vážím si toho, ale sama se teď nemůžeš přepínat a ani to po tobě nechci. *Pobaveně se zahledí na Xaviera.* Jo, už to tak vypadá. Pro...*Kousne se do jazyka. Přijde jí hloupé se omlouvat. Neplánovali to.* Nevěděla jsem to. Už víc jak půl roku si myslím, že se tohle nemohlo stát, takže jsem to zjistila, až když mi začalo být zle. Zašla jsem za doktorem, a ten mi to potvrdil. A dohadovat se budu. Svou práci zvládnu. *Ohradí se zarputile. Pozvedne obočí směrem k Bee kvůli té nemístné poznámce, ale rozhodne se to přejít.* Jen nemůžu cestovat. Proto jsem chtěla poprosit vás dvě. *Ukáže na Beatrice a Claudii, které se stejně samy nabídly.* Potřebuju, aby někdo řešil všechny ty schůzky. Zvládly byste to? *Upřímně ji absolutně mučí vzdát se byť jen části svých povinností, ale ví, že se nesmí fyzicky přepínat a co nejvíc se vyvarovat stresu. Usměje se na Aarona a Clau.* Zvládnu to. Slibuju. *Zařekne se. Nikdo po ní nemůže chtít, aby šla na potrat, i když má tohle těhotenství pro ni mnoho zdravotních rizik. Už jednou o dítě přišla, dvojče Clau, které bylo příliš slabé a nezvládlo porod. Nechce tím projít znovu. Udělá všechno proto, aby se dítě narodilo zdravé a ona sama to přestála.* A ani nemysli na to, že si přibereš práci, Aarone. Znám tě. Budeš se soustředit na Selekci. *Řekne rovnou, kdyby ho napadla nějaká pitomost. Znovu se starostlivě rozhlédne kolem. Svou rodinu miluje nade vše, nechtěla jim přidělávat starosti.* Moc mě mrzí, že to přišlo tak nečekaně a ve špatnou dobu. Pokusím se nebýt moc na obtíž, jen jsem potřebovala, abyste věděli, že nebudu úplně v kondici. *Povzdechne si.*

Nemusí. /Kdyby se odhadlala jít do paláce, mohla žít. Její výběr./ *moc se ohledně jeho emocí nikdy nevyjadřuje, nemá k tomu důvod. Radši si to hezky všechno dusí v sobě. I když tohle i když je to dvacět pe let, stále ho to hlodá, nikomu se se se svými pocity protě nesvěřuje ani své manželce.* Už teď to nejde delší dobu, proč za dokotorama jeít ned? Přežiju to, jestli tam nechceš jít kvůli mé averzi k doktorům. *Pokrčí rameny. Sice není zrovna starostlivý manžel, ale nějakými gesty, jako třebba toto se to snaží nějak vynahradit.* Půjdeš s náma? *Zeptá se jí, jen tak ze zdvořilosti. Když se pak sem nacpe celá jeho rodina, rozhodně nadšený není. Přijde mu až smutně vtipný, že jediná pravá rodina je u jeho táta Xavier, když nepočítame Avu, aale počítame rodinu spojenou geneticky. Nejvíc ho dorazí to, když jim Chis řekne, že je těhotná. Těhotná je už Daphne, teď ona a když se on s Avou snaží o třetího prcka, vše jde proti nim.* Jsi v pohodě? Můžeme odejít, jestli chceš. *Špitne k Avě tak, aby to slyšela jen ona. Pak se snaží tvářit tak jako vždycky, jako že tu vlastně ani není.* S nějaku prací můžu pomoct. *Nabídne se na konec, protože mu nějaká práce navíc neuškodí.* Třeba od tebe, aby ses mohl věnovat Chris. *Prohodí ke svému tátovi.*

Já vím, že nemusí. Ale stejně mrzí. *Povzbudivě se na něj usměje. Nejradši by ho chytla za ruku a stiskla mu jí jako projev podpory, ale ví, že takovýhle vztah a takováhle gesta u nich nefungují.* Nejen kvůli tvojí averzi. Já... nechci, aby bylo něco špatně .. jakože oficiálně. Ale jestli chceš a budeš pak klidnější, klidně tam můžeme zajít. *Pokrčí lehce rameny. Bojí se, jaká by byla jeho reakce, když zjistí, že je nějaký problém u ní a prosákne to na veřejnost. Její snaha o dokonalou princeznu tím dost utrpí.* Asi vám to přenechám jako klučičí den a něco bych podnikla se Soph. Jestli ti to nevadí. *Navrhne. Samotnou jí tolik auta nebraly a chce, aby si to Hay i Max co nejvíce užili. Trochu jí tahle konverzace zlepšila náladu, ale ta se opět propadne na bod mrazu, když uslyší tu novinu od Chris. Zažene slzy a vzhlédne k ní, když si myslí, že její reakce je způsobená představou více práce.* Ne, to je v pořádku. Já klidně s prací pomůžu, času na to mám dost. *Ujistí jí a nasadí u toho na tvář co nejuvěřitelnější úsměv. Pohled stočí k Maxovi, když na ní potichu promluví a lehce potřese hlavou.* Měli bysme mít radost s nima. Nechci, aby to vyvolalo nějaký otázky a zkazilo jim to večer. Budu v pohodě. *Ujistí ho stejně tichým hlasem, jakým mluvil on k ní. Ale už jenom tahle otázka, kdy vzal ohled na její city, což není moc běžné, jí zahřeje na hrudi.* Se mnou můžete kdyžtak taky počítat, nevadí mi vzít si nějakou práci navíc. *Přejede pohledem Chris a Xaviera. Závidí jim jejich štěstí. Ať už to, které pochází z jejich vztahu a vzájemné lásky nebo to, kolik dětí mají a budou mít. Doufá, že to Chris zvládne v pořádku, protože i když jí všechno tohle závidí, nepřála by jí nikdy nic špatného. Má Maxovu rodinu ráda.*

*Když jim máma oznámí tu radostnou novinku hned se samozřejmě nabídne na pomoc. Moc dobře ví, že když už čekala ji tak to nebylo dobrý.. teď je starší a má rizikové těhotenství.. Nechce aby se jí něco stalo.* Mami, ale já třeba pár papírů zvládnu. Jsem těhotná  ane nemohoucí, u dělání papírů navíc mohu sedět, takže to nevadí. *Taky se docela nudí no, takže by jí ještě radši pomohla, aby aspoň nějak užitečně zužitkovala svůj čas a jen tak nekoukala do stropu. Štve ji, že jí ani nebude moci pomoct s těma schůzkama. Sice má svoje dítě miluje, i přestože k němu přišla tak jak k němu přišla.. Ale štve ji, že takhle nemůže v prakticky ničem pomoct, protože po ní všichni chtějí, aby se šetřila.* Ale vážně mi když tak dejte nějakou práci. Papírování není těžký a já chci pomoct.. *Jestli to odmítnou, pravděpodobně si založí ruce na hrudi, nasadí naštvaný výraz a urazí se jako malé dítě.* V jakým týdnu vůbec jsi mami? *Zeptá se jí zvědavě. Sama je v třicátém týdnu a do porodu jí zbývá ještě deset, tudíž dva měsíce a něco, pokud se nic nestane a malé se nenarodí dříve, což snad ne.. Takže část těhotenství prožijí spolu. Vlastně asi první trimestr ze tří. *

*Je v šoku, protože vážně nepočítal s tím, že se ještě v tomhle věku stane znovu tátou. Sakra, vždyť má dvě vnoučata a třetí na cestě! Vzpamatuju se z toho teda docela rychle a hlavně se začne starat o to, aby byla Christophine v pořádku. Nepřežil by, kdyby se jí nebo miminku mělo něco stát. Už tak přišli o jedno dítě.. * Já se nepřepínám, vše zvládám. *Namítne tvrdohlavně.* Za tohle se neomlouvej.. *Poznal moc dobře, co chce říct.* Zapracovali jsme na tom spolu. *Oba nesou svůj podíl "viny".* Měli bychom začít vymýšlet jméno.. Budeme pokračovat v abecedě? *Zeptá se jí pobaveně. Teď by bylo na řadě E. Usměje se na Claudiu a Beatrice, kterým je vděčný za jejich pomoc.* Aaron si nic brát nemůže, už tak toho má dost.. *V tomhle se svou manželkou souhlasí. On si tu práci udělá sám, nějak to zvládne.* Vy máte Sophii a Haydena, věnujte se jim. Jsem vám vděčný za pomoc, ale vážně to zvládnu. *Nějak to půjde, i když to bude těžší. Nechce ještě více zatěžovat svoje děti, mají svoji práci, někteří už i svoje děti.. On to musí prostě zvládnout sám. A pokud si přece nějakou část práce uhádají, prostě nařídí, aby jim toho vždycky dávali málo a jemu co nejvíce.*

*Pousměje se na mámu, když ho ujistí, že to zvládne, i když na druhou stranu... tohle není něco, co se dá slíbit a dodržet, když je osud proti vám. A pro něj dávají větší smysl čísla, než takovéhle uklidňování, takže je z toho spíš nervózní a má strach. Neumí si představit, jak by to bez mámy zvládnul. Když mu pak zakáže vzít si od ní práci, pousmání zmizí a on bezmocně rozhodí rukama, ve kterých má už i tak dost papírů. Ale stejně mu to přijde nefér. Zvlášť, když se na její stranu postaví i táta.* Tohle je nefér, já to zvládnu. Jsem mladší, mám víc energie, míň povinností, jak vy jako král a královna, časově to taky zvládnu a budu normálně spát i jíst. Navíc se to taky musim naučit. Jednou to bude na mě. A moje manželka bude taky někdy těhotná. Vy dva v důchodu. Bude to na mě, neni nejlepší si to takhle "nezávazně" vyzkoušet, když vás mam všechny okolo a můžu si říct o pomoc? No tak... logicky to vychází nejlíp pro mě. Vždyť vy dva jste už tak dost šedivý a holky si zaslouží volnej čas. *Snaží se to nějak ukecat, ale nakonec si stejně dojde uraženě sednout do rohu vedle místa, kde sedí Daphne. K té pak vzhlédne.* Navrhuju krádež papírů a dělbu práce tři čtvrtiny ku jedné pro mě vzhledem k tvýmu stavu. Ber nebo nech být. *Oznámí jí potichu. Tuší, jak se musí nudit a mrzí ho, že na ní nemá tolik času, kolik by si sám přál, takže hádá, že pár papírů jí neublíží.*

*Lehce se pousměje, když jim všem mamka slíbí, že bude v pořádku a zvládne to. Stejně má ale strach, protože to přeci může říct každý, že bude v pořádku a dopadnout to může jakkoliv, avšak na to se snaží nemyslet, ve většině případech není pesimistická, jen vážně doufá, že mamka a ten capart budou v pořádku. Nedokáže si představit, že by se jí něco mělo stát, nebo že by měla přijít o sourozence, jako když zjistila, že vlastně měla mít původně dvojče, které porod nepřežilo, protože bylo příliš slabé. Prostě chce, aby to všechno proběhlo v pořádku. Mamka je silná, zvládne to. Určitě to zvládne, když bude odpočívat a nebude tolik dřít. Proto se i hned nabídne, že by si vzala nějakou práci, protože ze všech z rodiny má té práci asi nejméně, navíc ji to ani nevadí, stejně pořád něco potřebuje dělat, málokdo má dny, kdy vyloženě relaxuje. Jakmile uslyší, že by mamka přeci jen od ní a od Bee něco potřebovala, napne uši, je zvědavá, co pro ně mamka má.* Jasně, to zvládneme. Zvlášť, když budeme dvě, tak to půjde i lépe a svižně. *Mile se usměje, načež se otočí k Bee, které oplatí spiklenecké mrknutí a lehce se zazubí.* V jakém, že jsi týdnu, mami? *Optá se ještě, než si uvědomí, že se na tuhle otázku zeptala i Daphne, na kterou se usměje.*

*Takový vývoj událostí teda doopravdy nečekala. Máma není zrovna ve věku, kdy si jiní pořizují děti, takže jí hned došlo, že šlo o “nehodu”. Samotné jí to však nevadí, stejně si tu teď prcky pořizují všichni. A ona nikdy vlastní děti mít nebude, leda by si nějaké adoptovala. Takže malý bráška či ségra a hodně neteří a synovců k tomu, aby je všechny mohla rozmazlovat? Sem s tím!* Ha, abyste měli další výmluvu, proč s námi netrávit čas? *Zadívá se skepticky na Maxe a Avu. Má je oba ráda, hlavně Max pro ni byl v rebelských letech puberty celkem vzor, ale mrzí ji, že je teď skoro nevídají.* Já nějakou práci navíc snesu, ať se můžete věnovat dětem, jednou vyrostou, a pak člověk prý lituje, že na ně neměl čas či co. *Pokrčí rameny. Vždycky byla z těch, co si nebrali servítky a říkali i nepříjemnou pravdu. Zahledí se pobaveně na Aarona, který se s rodinou hádá.* /Nemá tu někdo popcorn?/ *Tohle bude totiž zábava. Aaron se sedne vedle Daphné a ona se k nim přiloudá.* Co se to tu kuje za pikle? Že vy hodláte kupčit s pracovními povinnostmi? *Pozvedne obočí. Zná je moc dobře.* V rámci černého trhu bych ráda podotkla, že nabízím dělání účetnictví, nesnáším to. *Mrkne na ně. Je to snadná práce, která jí nevadí, ale chápe, že Daph se třeba musí úděsně nudit. Sama toho navíc bude mít nad hlavu, pokud převezme velkou část máminy charitativní činnosti.* Clau, co říkáš, že bychom k tomu v týdnu sedly a všechno si prošly? *Houkne na sestru.* Nejlíp někde u jídla. *Přestože kvůli své nemoci, kterou tajila, hubla, její apetit byl pořád stejný.*

*Je matoucí, jak se všichni najednou začnou rvát o JEJÍ práci. To si jako myslí, že když je těhotná, bude sedět na zadku? Na Maxe a Avu se však vděčně pousměje.* Jste moc hodní. Ale ty Avo už mi hodně pomáháš s charitou. A Max toho má taky dost, navíc máte děti, nemůžu po vás chtít povinnosti navíc, to vůbec. Potřebujete přece i nějaký čas sami na sebe. *Dodá navíc spiklenecky. S dětma to občas může být složitý, sama to zná. Do toho všechen ten stres. Občas to na manželství nepůsobí zrovna nejlíp, i ona a Xavier měli těžší období, ale přestáli to. Sama by to těm dvěma nejraději spíše usnadnila. Když Max zmíní “Chris”, už to skoro ani nebolí, zvykla si. Kdyby se na ni alespoň podíval, bylo by to hezké. Už dávno snížila své nároky na pozornost od svého prvního dítěte, za které Maxe každopádně považovala.* Ale nic navíc si brát taky nemusíš. *Zamračí se na Xaviera, než jí pobaveně škubnou koutky.* Jo, to jo. Tahle ta “práce” je totiž tvá oblíbená činnost. *Šeptne jen k němu.* Elliot nebo Ethan kluk, a Ellie, Elise nebo Elisabeh pro holčičku? *Popíchne ho ohledně tradice. Bože, už teď to malé miluje.* V sedmém, vlastně už osmém. * Odpoví Daph a Clau. U doktora byla již minulý týden. Pomalu to na ní začínalo být vidět, i když ne moc na první pohled, sama si však všimla drobounkého rozdílu na váze a přišla si více “nafouklá”. Starost Aarona i Daph sdílí. Doktor jí jasně řekl, že musí chodit často na kontroly a nepřepínat se. Nebylo to riziko jen pro dítě, ale hlavně pro ni. S potratem by mohly přijít těžké komplikace. Stejně tak ale později u porodu. Ale byla tvrdohlavá, hodlá to zvládnout.* Tak šediví? Slyšíš to? *Pousměje se na Xaviera, kterému už doopravdy začaly rašit šediny a ona si ho kvůli tomu věčně dobírala.* Aarone, máš práce nad hlavu. A do toho Selekci. Jsi tak akorát vytížený. Nikdo ti nehodlá práci brát, ale ani přidávat. *Musí se zasmát tomu, jak se Aaron urazí a opře se o Xaviera, položí mu hlavu na rameno.* Vážně vám moc děkuju. Všem. Že to berete takhle, i když to není ideální. *Má pocit, že bude brečet. Tyhle výkyvy nálad vážně nesnášela. Ale sakra, tolik je všechny milovala. Odtažitého Maxwella, ochotnou Avyannu, workoholického Aarona, hubatou Beatrice, energickou Claudii i laskavou Daphne. To jí nikdo neodpáře.* Co říkáš na to vypadnout a nechat je, ať si povídají a naši tradici si odbýt v ložnici? *Zašeptá Xavierovi do ucha. Doufá, že se jí nebude snažit odpírat sex. Možná bude muset být opatrnější, ale za tohle by ho asi zavraždila.*

Jak chceš ty. Jestli nechceš jetě k doktorům, nemusíme tam jít. Nebo tam půjdeme až budeš chtít. *Pokrčí rameny a pak se už začne konečně těšit na den strávený s jeho synem.* Jasný, udělejte si holčičí den. *Pokýve hlavou. Mu to nevadí, vadilo by mu, kdyby byl celý den bez dětí. Ne že by Avě nevěřil, Avě věří, jen má prostě o děti... Strach? Starosti? JSou to nejlepší co ho v životě potkalo, jasný, že nechce aby se mu něco stalo.Jakmile jim ale Christophine zdělí to šťastnou novinu, je ještě odtažitější než kdy řív a ti, kteří by znali vážně i pod jeho skořápkou by věděli, že vevnitř pod pokličkou akorát tak potlačuje vztek a smutek. Na Beu se podíá s výrazem stejně dostpným jako má celou dobu na tváři.* Ateď jako děláme, co? Pokud vím, trávíme s váma čas. /A ne moc ochotně a a asi mi to zabilo všechny mozkový buňky a budu muset se jít vymlátit./ Sophie chodí do školy a Hay je zlatíčko, práce nám neuškodí. *Propálí pohledem svého tátu, aby věděl, že to vžně myslí vážně a ať se ani neopvažuje se s ním hádat.* Půjdu, musím zkontrolovat děti. *Dostane ze sebe najednou a vstane.* Půjdeme? *Zeptá se Avy, ale na její odpoveď nečeká a vydá se ke dveřím.* Rád jsem vás viděl. *Poví z donucení jen tak, aniž by se otočil a vyjde do paláce.*

*Překvapí jí slovy Bey, i když by asi neměly. Byla příkladem "co na srdci, to na jazyku". I tak se ale snaží se jim nevyhýbat až tolik. Neignoruje je nebo tak něco.* Vždyť jsem souhlasila s tím filmovým večerem přece. *Namítne potichu a docela chabě oproti Maxovi. Na nic jiného teď nemá energii a popravdě ani náladu, protože právě teď má akorát tak chuť zalézt do kouta a doopravdy se jim všem začít vyhýbat. Podívá se na Maxe, když se zvedne s tím, že jde zkontrolovat děti a po jeho otázce se automaticky trochu váhavě zvedne. Všimla si, že se přitom na ní ani nepodíval. Přejede všechny opatrným pohledem.* Ráda jsem vás viděla a mám s váma radost, vážně. Promiňte. *Vysype ze sebe rychle a trochu nesměle. Ani neví, za co přesně se omlouvá. Jestli za svojí reakci nebo za Maxovo chování. Pak už rychle vypadne z domku a vydá se za svým manželem, který už je ale samozřejmě pryč na cestě k paláci.*

*Zeptá se mamky v jakém že je to týdnu a po její odpovědi se usměje.*Tak spolu prožijeme aspoň část těhotenství. /Škoda, že ale neotěhotněla dříve. Jsme mohly závodit která toho prcka porodí dříve. Už vidím všechny v dresech roztleskávaček jak fandí mě samozřejmě./ *Jo, občas má šílenější nápady, ale momentálně se to dá svádět na ty hormony, naštěstí. Potlačí chuť protočit panenkama, když se ještě Aaron dohaduje s rodiči, že che více práce. Má toho dost už tak a ještě teď toho bude mít více se Selekcí ještě. Snad si ani neuvědomuje, kolik času mu to sebere, zvát ty dívky na rande, o víkendu akce.. * Třetinu pro mě, dvě třetiny pro tebe. Ber nebo zveřejním tvou fotku jak sedíš nahatej na nočníku a na hlavě máš korunku. A taky tě prásknu. *Vyjednavač je tvrdý a jen tak se nenechá.* Odhalila jsi nás. *Uchechtne se.* Účetnictví si klidně taky vezmu. *Zazubí se na Beatrice. Když Maxwell s Avou odejdou, lehce se zamračí.* Nechápu, co se to s ním poslední dobou děje. *Povzdechne si a nemotorně se zvedne.* Nicméně už jdu taky, dostala jsem chuť na zmrzlinu. Pokud má někdo zájem, v kuchyni je vítán. *Usměje s na všechny, načež pomalu opustí Domek na stromě.*

Ethan a Elisabeth jsou krásná jména. *Usměje se na svou manželku.* Osobně se mi ještě líbí pro holčičku Edelynne? *Navrhne ještě tohle jméno, které ho tak rychle napadlo. Zamračí se. Nelíbí se mu to, že by si měl Aaron brát ještě více práce.* Zaprvé... Šediny? Abych ti ještě nějakou práci nesebral. *Řekne to teda spíše jako vtip, ale připomínat mu zrovna jeho stáří nemusí, Schreave chlapi jsou na to citlivky a je to obecně známý fakt.* A za druhé.. děláš toho více, než jsem v tvým věku dělal já, takže trénink máš dobrej a svoje povinnosti jako král i s těhotnou manželkou budeš zvládat skvěle. Nebo se ti něco nezdá na tom jak pracuju já? *Nadzvedne obočí. Trochu ho zahnal do slepé uličky, ale více práce mu odmítá dát.* Dobře.. Pokud nějaký papíry chceš, klidně zítra přijď a menší část práce ti přidělím. *Řekne směrem k Maxwellovi a zdůrazní to, že mu přidělí MENŠÍ část práce. On to zvládá, tak proč by si toho měl bát jeho syn více, než aby raději trávil více času se svými dětmi? Políbí Christophine do vlasů, když si položí hlavu na jeho rameno a obejme ji okolo pasu.* Vážně si myslíš, že teď dělat naši tradici je dobrý nápad? Hmm.. I když ještě párkrát to snad vadit nebude. *Musí jí ale být jasné, že se teď bude on snažit krotit a taky se k ní bude chvat jako k porcelánové panence.* Ahoj. *Rozloučí se s Maxwellem a Avyannou a hned na to i Daphne. Dost ho mrzí jak se Max se svou rodinou jim pořád vzdalují. Rád by to napravil, al neví jak. Sakra ani neví, kde udělal chybu. Nikdy ho od ostatních dětí nijak neodlišoval, ani Christophine. Tak proč se chová takhle? Potlačí povzdech a chytne svou manželku za ruku.* No my už teda taky jdeme. Dobrou noc a děkujeme.. že chcete pomoct. *Sice nesouhlasí s tím, že by se měli taky nějak přepínat, je rád, že ví, že se na ně může spolehnout. *

Ale no tak. Jsi šedivej, přiznej si to. *Brání se a v jeho očích je vidět, jak nefér mu jeho výhružka přijde. Vždyť je pravda, že má šediny! Copak má být trestán za prosté a pravdivé konstatování?* Emm..co? Vždyť to jsem neřekl! Neobracej to proti mě. Víš, že jsi dobrej král a obdivuju tě, ale zasloužíš si nějakej odpočinek. *Snaží se z toho vykecat, než si uraženě dojde sednout k Daphne a vyjednávat s ní o práci. Šokovaně na ní pohlédne, když slyší, jak na to jen tak nekývne a začne vyjednávat sama. Podrážděně si odfrkne.* Fajn. *Zamučí nespokojeně a uchechtne se, když se k nim přiřítí Bea. Než se stihne nadechnout, že si účetnictcí bere, předběhne ho Daphne, což mu opět přijde nefér. Dneska se proti němu všichni spikli! Pak už sleduje Maxe a Avu, jak odchází pryč a po slovech Daph pokrčí rameny.* Taky netuším. Nedávno jsem narazil na Avu a skoro brečela, šla z posilovny a tam Max mlátil do pytle jak zběsilej. *Je to v poslední době jediná chvíle, kdy se svým bratrem mluvil. Rozebírali to, jak mu manželství přijde na nic a jediné dobré na něm jsou děti. Rychle se postaví, když postřehne pohyb Daphne a pomůže jí na nohy. Ví, že s tím břichem není nejpohyblivější.* Nech mi tam něco, zítra si rád dojim zbytky. *Rozloučí se s ní pobaveně a pak kývne na rozloučenou i rodičům.* Ještě musim dodělat papíry, tak taky půjdu, dobrou noc. Kdybyste potřebovali s něčím pomoct, dejte vědět. *Usměje se mile a starostlivě na své zbylé dvě sestry a sám se s hromadou papírů vydá do paláce.*

*Ta novinka jí opravdu překvapila. Na jednu stranu je z toho nadšená, jelikož za dalšího sourozence bude ráda, protože přeci jen, sama žádné děti vůbec neplánuje a bude ji stačit, když třeba někdy mamce, nebo Daphne pomůže s hlídáním mimča, to ji udělá dostatečnou radost. Samozřejmě ale na druhou stranu je tu ten strach, jak to zvládne mamka, která ji sice uklidní, ovšem ji to zase takový klid na srdci nenechá. Každopádně se rychle nabídne, stejně jako všichni její sourozenci, že si vezme nějakou práci, protože jinak toho má asi nejméně a přijde ji, že má až moc času na své věci, za což se trošku cítí provinile. Spokojeně se usměje, když ji a Bee přidělí mamka práci, je za to ráda. Alespoň bude nějak užitečná.* Jasně, domluvíme se ještě, kde a kdy. Udělám si čas vždycky. *Usměje se a mrkne na Beu, která na ní houkne. Ostatně má čas vlastně pořád, jen večery často tráví v barech, kde si užívá volnosti a tancuje.* Ahoj. *Pozdraví Maxe s Avou, kteří odejdou z domku. Poté jen poslouchá konverzaci jejích sourozenců, jak se baví o tom, co by se s Maxem mohlo dít. Je fakt, že se jim čím dál více straní, to nejde přehlédnout.* No nic, já taky mizím, potřebuji nutně do sprchy. *Zasměje se a rychle se zvedne na nohy, když odejde i Daphne s Aaronem.* Moc ráda jsem vás takhle viděla. Někdy musíme něco všichni společně podniknout! *Zazubí se na zbylé v místnosti, než z domku vyběhne pryč, směrem zpátky do paláce.*

Jo, ale vy jste dnes nevěděli, že dorazíme. *Jeho podrážděným pohledem se nenechá vyvést z míry. Zahledí se na Avu, ta je přeci jen o něco přístupnější než Max.* Pravda, na ten už se moc těším. *Mrkne na ni. Možná by ji moha trochu vyzpovídat. Působí příšerně nešťastně. Nejspíš se to snaží skrývat, ale ona se dlouhou dobu pohybovala na ošetřovnách a v nemocnicích, ví, jak vypadají lidé, co se snaží tvářit v pohodě, i když nejsou.* Ouky douky. *Mrkne vesele na Clau. Práce navíc jí vůbec nevadí. Bere své povinnosti vážně. Jediné, co ji trápí, je jak to zvládne skrz své zdraví. A hlavně jak zvládne utajit, že to s tím zdravím má tak trochu na hraně. Nemůže teď už tuplem mámu stresovat! Bude to muset nějak zvládnout. Když vidí, jak se Aaron a Daph spiklenecky začnou vybavovat, připojí se k nim. Nabídne jim tu nejlehčí část své práce, čistě proto aby měli dobrý pocit. Ačkoliv se zdá jako tvrďák, nebyla by schopná lidem, co má ráda, skoro nic odmítnout.* Hele, já nevím, ale přijde mi to děsně divný. Začal být odtažitý dávno, ale teď jako by na nás byl z nějakého důvodu naštvaný a ještě si to vylíval na Avě. *Zaremcá, když Daphne zmíní Maxe. Vždycky říká věci na rovinu, i když se jedná o nepohodlnou pravdu, kterou ostatní nechtějí vyslovit.* Oh, počkej, půjdu s tebou a vezmu si něco na jídlo. *Aaron už Daph pomáhá, a tak se k ní pak jen připojí.* A ty mi laskavě najdi moje papíry, vím že sis je ukrad. *Pohrozí Aaronovi, když si vzpomene, proč přišla, načež už se vydá pryč.*