Ulice v LA

JAsný, ukradnu jim jedno dítě, který bude vládnout tady. To je můj úžasnej plán. *Pronese pobaveně a u toho pokrčí rameny.* /stejně by byly lakomý a dítě mi nedaly../ Egoista, idiot a blbec? *Povytáhne obočí a sladce se na ni zazubí.* To jsem si zasloužil jak, jestli to můžu vědět? *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou. je ale rád, že se to obnáší jen tímhle a rovnou ho třeba dívka nevyhodila za jízdy z auta.* Až na paruku a rtěnku souhlasím. *Pokrčí rameny.* Ty taky budeš mít jen šaty, takže by to bylo více fér. *Zazubí se na ni. Nedělá mu problém si ze sebe udělat srandu. Paruku si sundá a radši si vezme jen korunku.* V paruce svědí hlava. *Pokrčí jednoduše rameny.* Já šaty a korunka a ty roztrhaný pytel od brambor.Platí. *Usměje se na ni a poté se už s ní vydá na zmrzlinu, kde jí a dětem koupí. sám si nedá, nemá nějak na ni chuť.* /Maximálně kdyby byla s příchutí whiskey.* Nedám, nemám na ni chuť. *Řekne ji, ale to o alkohoolu si nechá pro sebe.* Fajn, možná jsou docela rozkošnýa roztomilý. *Zamumlá a na ty děti se usměje.* Odvedeme je a můžeme jet? Nebo tady chceš ještě být? *Zeptá se ji a děti zase chytne za ručky. i když se může zdát jako hajzl, přijde mu to venku nebzepčné, takže je radši, když budou zase uvnitř dětského domova.*

To jsem teda zvědavá, až ten plán uskutečníš. *Uchechtne se a pak mu řekne, jak moc skvělý je a dodá za to podstatná jména, která ten přívlastek dobře doplňují.* Jo, přesně tak. *Přikývne, když to po ní zopakuje.* Tim, jak se chováš. Ale celkově jsem si to o tobě myslela už předtim, než jsem sem přijela jenom podle toho, jak se prezentuješ v médiích. *Pokrčí rameny. Netají se nijak tím, co si o něm myslí a to mu dala najevo už při jejich prvním setkání. Když slyší jeho úpravu jejich menší sázky, trochu nespokojeně našpulí rty, ale nakonec přikývne.* Fajn, platí. *Souhlasí s jejich sázkou a pobaveně se usměje, když si ho představí v těch růžových šatech.* Rtěnku a paruku tě donutim nosit zase příště. *Zkonstatuje ještě, protože když zjistila, že se sázkám nebrání, hodlá toho ještě někdy využít.* Nevíš, co je dobrý. *Potřese nad ním hlavou, když řekne, že nemá chuť na zmrzlinu a sama začne spokojeně likvidovat tu svojí.* Aspoň něco. *Je docela šťastná, že to uznal a ona mu dokázala, že děti nejsou až tak hrozné, jak si myslel.* Klidně můžeme jet, nebudu tě dýl zdržovat. *Pokrčí rameny a volnou rukou chytne jednu holčičku, která jí nadšeně celou dobu sleduje a vydá se s ní a ostatními zpátky do dětského domova.* Tak co? Bylo to tak hrozný, jak sis myslel? *Nadzvedne obočí, když odvedou děti zpátky.*

Dám ti vědět. *Poví ji s úšklebkem, když nejspíš jeho plánu ukrást dítě jedné z jeho sester moc nevěří. Pak ji poslouchá se zvědavým pohledem a po jejích slovech se uchechtne.* Lidi v médiích vystupují jinak, než v soukromí. Ale nepřijde, že u mě by to bylo nějak kritický. *Uchechtne se a pokrčí rameny. i kdyby si myslela, že je mimozemšťan, má tři oči a třeba sto uch, je mu to jedno. U téhle dívky se smířil, že ho nikdy ráda mít nebude a že se stejně budou do konce selekce jen popichovat.* Nedonutíš. *Zašklebí se na ni a pak se vítězoslavně usměje.* Těším se na pytel. *Mrkne na ni a následně nakoupí všem zmrzlinu. Když ty děti odvedou zpátky do domova, usměje se na ně a rozloučí se s něma.* Dalo se to přežít. Ale pořád to nezměnilo můj názor, že děti nechci. A když už tak klidný, nemluvící, jen spící a vychovaný. *Pokrčí rameny a pak nasedne do auta a počká na ni. Pak se s ní rozjede zpátky do paláce.* Teď mi prosím neříkej žádný vtípky, jo? Rád bych dojel do paláce. *Uchechtne se a pro jistotu volant drží oběma rukama. jakmile dojedou zase na nádvoří, pomůže ji opět vystoupit z auta. Pak ji nabídne rámě.* Doufám, že se ti dnešní výlet líbil aspoň trochu. *Poví, když jdou směrem k její komnatě, ke které ji chce doprovodit.* /tahle nevypadá jako holka, která by mě tam pozvala./ *Když tam dojdou, usměje se na ni.* Rád jsem tě dnes viděl a díky, žes mě nenechala, aby mě ty děti umučily. Což by určitě měly v plánu. *Zazubí se na ni.* Dobrou noc, Raelynn. *Rozloučí se s ní, zámavá ji a odejde do své komnaty, kde hned vytáhne flašku alkoholu.*

Super, už se těšim. *Pokýve hlavou a pak mu řekne, proč si o něm myslí všechno to, co před chvílí řekla.* To ano, ale pořád to, jak se reprezentuje ovlivňuje názor lidí na něj. Můj názor na tebe je takovýhle. Smiř se s tim, nebo ne, ale je to tak. *Pokrčí rameny, svými názory se netají a nehodlá s tím začínat.* Uvidíme. *Zamžiká obočím, protože rozhodně plánuje ještě nějakou sázku vymyslet.* Těš se. Bude to famózní. *Zazubí se na něj, protože mu neukáže, že by se toho bála. Nebojí. Ráda všem ukáže, že je pro každou srandu a vypadá dobře i v pytli od brambor a odměnou jí bude princ v rúžových šatech, na což se už teď těší jako malé dítě na vánoce. Dojdou s dětmi na zmrzlinu a potom, co je odvedou zpátky do domova se rozejdou k autu.* To všechno bude ale na tobě, až budeš mít dítě. Na tvojí výchově. Dítě se samo od sebe nenaučí, kdy má mlčet a tak dále. *Pokrčí rameny, protože tak to prostě je a to, jaké jsou děti ovlivňují hlavně jejich rodiče nebo vychovatelé v případě dětí bez rodiny.* Neboj, budu celou cestu mlčet. *Slíbí mu pobaveně v autě a musí se usmát, když vidí, jak svírá volant pevněji, než cestou sem. V paláci vystoupí z auta, i když by to zvládla bez jeho pomoci, protože není chromá a přeci jen mu věnuje po dnešku úsměv.* Jo, ty děti byly skvělý. *Přikývne a dojde spolu s ním ke své komnatě, kde se zastaví a rozloučí se s ním.* Není za co. Dobrou noc. *Popřeje mu nakonec a vejde do své komnaty.* /Fajn, dneska byl docela milej. Ale stejně je to namyšlený hovado../

*Už delší dobu plánuje zajít do bojového klubu, kam chodí i Keenan. Jednak si to chce sama vyzkoušet a jednak chce Keenana donutit přestat tam chodit. Dneska se k tomu konečně dostala a odhodlala se vyjít do města. Je to poprvé od toho, co jí unesli rebelové, protože potom se bála. Na sebe si oblékla černé džíny a triko. Dříve jí to bylo tak akorát, ale nyní to na ní spíše visí. Netuší, jestli se tam Keenan dneska chystá, nebo jestli tam už dokonce je. Sama to místo najde rychle a vejde dovnitř. Pustí jí tam bez problémů. Nevidí mezi přítomnými lidmi své dvojče, ale to jí nezastaví, aby se přihlásila k jednomu souboji a sama nevešla do bojového prostoru. Je docela nervózní, když uvidí svého soupeře, kterým je obrovský silný chlap s nenávistným úšklebkem. Když začne souboj, zezačátku se jí daří jeho výpadům uhýbat a sama mu jich pár zasadí, ale rychle jí síly začnou opouštět, takže během pár minut, jí soupeř srazí na zem na kolena a z jejího obličeje teče krev, aniž by věděla odkud všude a kde všude vlastně bude mít později ošklivé modřiny. Moc dobře ví, že stačí už jenom pár jeho úderů a ztratí vědomí, ale nemá sílu se nějak bránit.*

*Do bojového klubu chodí každý den, protože mu to zabraňuje v nějakých špatných myšlenkách a navíc ho to baví, jelikož si užívá každou ránu co dostane a i každou ránu co dá. I teď se rozhodne do klubu jet. Na sobě má černé džíny a bílé tílko. Když vejde dovnitř, hned se zapíše na další souboj. Dřív než ale stihne se připravit, uvidí postavu, co vypadá jako jeho sestra. To ho hned zarazí a rozeběhne se k té osobě. Doufá, že se mu to jen zdá a vážně tu není. To mu ale nevyjde a pohled mu padne na jeho sestru, která leží na zemi.* Doprdele. *Zakleje nahlas a hned se vydá k ní, přičemž ji vezme za ruce a co nejrychleji ji odtáhne pryč. Když ji odtáhne mimo toho chlapa, zase se k němu vrátí a okamžitě mu začne oplácet rány, co dal Brikssi. Samozřejmě, že rány dostane i on, ale teď má v sobě tolik vzteku, že se ho snaží co nejrychlejší dostat na zem a klidně kdyby mu to vyšlo, tak o zabít. Jeho sestřičce nikdo ubližovat nebude.*

*Do bojového klubu se dostane bez sebemenších problémů a bez problémů se také dostane do bojového prostoru, kde se pustí do souboje s obrovským chlapem. Ten jí po chvíli srazí k zemi a zasazuje jí jednu ránu za druhou s cílem vypnout její vnímání. To ale nakonec nepřijde, protože jí někdo vytáhne na nohy. Pootevře oči, aby na toho dotyčného viděla a všimne si svého bratra, který se sem přihnal. Nezvládne se mu bránit, když jí odtáhne pryč a pak zůstane ležet na zemi stranou, kde už jí nikdo žádnou ránu zasadit nemůže. Přes bolest má pootevřené oči a vidí Keenana, jak se vrátil k jejímu soupeři, aby souboj dokončil.* Kee, prosím ne. *Zamumlá potichu, i když ví, že jí nemůže slyšet.*

*Chodit sem hi baví, i když vypadá jako jedna lidská borůvka, vzhledem k tomu, že má po celem těle podlitiny. Některé se mu hojí, ale některé jsku čerstvé. Takže výpad jako by spíš přišel od rebelů. Když vejde do bojového klubu, hned se zapíše na souboj, ale z toho ho vyruší postava, co vypadá jako jeho sestra. Moc opačných pohlaví tady ještě neviděl a ví, že mu jeho sestra vyhrožovala, že sem půjde. I tak tomu nechce věřit. Když se však ujistí, že to fakt jeho sestra je, i hned ji odtáhne mimo toho hromotluka a hned se k němu zase vrátí. Akorát teď s tím, že je plný nenávistí a je celý rudý vztekem. Do ran dává vše co umí a na chvíli je taky nad tím hromotlukem. Srazí ho na zem a klekne si mu jedním kolenem na krk a pěstí mu stále zasazuje rány. Poté se ale koukne na svou sestru, která stále leží na zemi a během té chvilky nepozornosti je zase na zemi on. Nejraději by toho chlapa zabil, ale bojí se, jak by se na něj dívala jeho sestra, takže se radái vzdá a odbelhá se zpátky k ní. Ze země ji zvedne do náruče a položí ji na židli.* Můžeš mi vysvětlit, co sis sakra myslela?! Že sem jen tak napochoduješ a jdešhne ddo bitky?! Sakra, vždyť těmohl zabít! Mysli, Sisi! *Naštvaně zvýší hlas, i když díky roztřženému a napuchlému rtu spíše mumlá.*

*Nechá se od Keenana odtáhnout stranou, i když jí vlastně popravdě nic moc jiného nezbývá a ze země ho přes všechnu bolest sleduje. Zalapá po dechu, když vidí, jak skončí na zemi a z celé duše doufá, že se mu nic nestane. Naštěstí se u něj projeví rozum a on se vzdá. Nechá ho, aby jí zvedl a posadil na židli, kde se snaží vydržet sedět a hlavu si opře o stěnu za sebou, protože jí sama nedokáže udržet vzpřímenou.* Tak mysli taky! Myslíš, že mě je jedno, když tě musim pozorovat, jak jsi zbitej a každej den se bát, v jakym stavu se vrátíš nebo jestli vůbec? *Nejradši by to na něj zařvala, ale na to nemá energii, takže jenom zavrčí.* Aspoň teď víš, jak se cítim já každej den. *Dodá potichu a uhne pohledem, protože se mu teď nedokáže podívat do očí. Nesnáší, když se hádají.*

*Nelíbí se mu, že tady svou sestru vidí a stejně tak nemá rád, kdyžse s ní háda, ale ví, že teď se to k hádce stejně skloní. I když ho teď spíš zajat to dilema, jestli toho chlapa může zadusit nebo ne. Ale ma strach, jak by se na něj Brikssi dívala, kdyby ho viděla někoho zabít. Jenže má takový vztek, že má chuť pořád do toho chlapa mlátit a zastaví se až skončí na zemi a radši se dobelhá ha svou sestrou.* Já to mám aspoň pod kontrolou! *Zavrčí a u toho udeří pěstí do stolu.* Jenže se takhle cítit nemusíš! Jak si myslíš, že bylo mně, když sis napochodovala k rebelům a ještě si mi lhala? Protože to, že jsem o tebe měl strach a chtěl jsem tam jít s tebou nic neznamenalo? Tak tohle ber stejně a nechoď sem. Protože se mi nci nestane. *Poslední slova už spíše zamumlá a zapluje na volnou židli. Je mu líto, že teď po ní talhle vyjel, ale nedokáže v sobě udržet ten vztek, který má hlavně na sebe, protože je jeho vina, že sem jeho sestra vůbec šla.* /Vždycky všechno poseru a jednou budu mít i na krku smrt své sestry, jestli nepřestanu všechno srát./

*Dívá se na Keeenana, ale vyhýbá se pohledu do jeho očí. Ty její začínají otékat po všech těch ranách a doslova jí bolestí pulzuje celé tělo.* Jasně, proto jsi celej zbitej. *Prohlásí se sakrasmem, na který se zmůže. Pak ale Keenan bouchne do stolu, čehož se lekne a cukne sebou směrem pryč od něj. To ale vyvolá vlnu bolesti, kvůli které zasyčí. Nechce se bát svého vlastního bratra, nechce se s ním hádat. Sklopí pohled co nejdál od něj, když jí připomene rebely.* Jenže já tě chtěla chránit! Proto jsem tam šla. Nesnášela jsem se za to, že jsem ti lhala. Ty mě ale nijak timhle nechráníš. *Opáčí a po tvářích jí začnou stékat slzy. Přes bolest si přitáhne kolena k hrudi, aby zabrala co nejméně prostoru a vynaloží co nejvíc snahy, aby potlačila vzlyk.*

*Po jejich slovech protočí očima a povzdechne si.* Je to bojový klubx co se tady asi jinýho dělá? Ale rozhodně se tady nedělá to, že sem naběhneš a necháš se přizabít! *Rozmáchne rukama a frustrovaně si zatahá za vlasy. Když vidí jak sebou cukne, hned lituje toho, že do toho stolu bouchnul a že po ní vůbec takhle vyjíždí.* Třeba tě ale prostě zvládnu ochránit! Když jsem to nezvládnul jednou, třeba prostě už jo! *Vydechne a když vidí jal se schoulí, hned zase pocítí takový vztek na sebe. Opatrně se k ní natáhne a položí ji ruku na rameno.* Promiň, jsem strašnej kretén. *Uleví si a pak dá se říct proti své vůli pokračuje dál.* Přestanu sem chodit, jo? Když mi ale slíbíš, že přestaneš dělat blbosti a to, co dělám já. *Upře na ni pohled a doufá, že ji přesvědčí.* /A taky se ti budu stranit, protože moje pritomnost ti jen ubližuje, bratr nebratr, dvojče nedvojče. A ubližuješ si jen kvůli mně./

Každej nějak začíná. *Pokrčí rameny. Pokud v tom Keenan bude pokračovat, tohle není rozhodně její poslední návštěva. Hodlá sem chodit, buď dokud Keenan nepřestane nebo dokud jí tady nezabijou. Je ale otázkou, co z toho přijde dřív vzhledem ke Keenanově tvrdohlavosti. Když pak bouchne rukou do stolu, cukne sebou a schoulí se do klubíčka, aby zabírala co nejméně prostoru.* Ne, když budeš takhle zbitej, Kee. Nesmíš si vyčítat, co se stalo. *Řekne mu vážně a stáhne obočí starostí, protože netušila, že to ona je příčinou tohohle všeho. Připadá si hrozně provinile a teď tu svojí bolest vnímá jako aspoň částečný trest za to, co svému dvojčeti způsobila. Podívá se na něj, když jí položí ruku na rameno.* Nejsi. V pohodě. *Špitne a potřese u toho hlavou. Pak se na něj přes bolest usměje.* Tak ale ty přestaň ty blbosti dělat taky. *Pozmamená a stiskne mu ruku.* Díky, Kee. *Poděkuje mu a je ráda, že splnila účel své cesty sem.* Jsme v tom spolu, bráško. Zvládneme všechno.

*Ani si neuvědomí, že pěstí do stolu chce udeřit, uvědomí si to až to udělá a až uvidí ucuknout Brikssi.* Nevyčítám si co se stalo. Nebo zčasti. Ale hlavně si vyčítám to, čím jsem. *Poví s úšklebkem a pokrčí rameny.* Vždyť se chovám jako stejnej hajzl jako byl on. Už bych jen mohl dokončt to, co on začal a povraždit celou naší rodinu. *Poví to s pohledem upřeným na své ruce, které má v klíně.* Jasný, zvládneme to. *Zopakuje po ní, jalo by stejně neplánoval sem chodit za jejími zády a vyhýbat se jí, aby ji nemohl dál ubližovat.* /Dorian se o ní třeba postará. Doufám. / Jdeme? Nebo se chceš snad dívat? aAle hádám, že by Dorian žárlil. *Ušklíbne se a vstane a čeka, jestli bude chtít zůstat nebo bude chtít jít.* Zvládneš vůbec vstát? *Zeptá se jí ještě starostlivě.*

Kee, nemůžeme za to a neovlivníme to. Ale můžeme ovlivnit, jestli se tím necháme srazit nebo ne. Můžeme si vybrat, kdo budeme. *Stáhne starostlivě obočí.* To nemůžeš vědět, protože jsi ho neznal. Nevíme, jak se doopravdy choval. Nejsi jako on. Ty v sobě máš světlo. *Stiskne mu jemně ruku jak dovede. Je si jistá tím, že Keenan v sobě dobro má. Po jeho dalších slovech se zamračí a do očí se jí vženou další slzy. Pozná na něm, když něco nemyslí vážně, ale už je z toho unavená a nechce se hádat dál.* /Ještě se tady uvidíme, bráško./ *Nevěří, že sem opravdu přestane chodit.* Dorian nemá proč žárlit. Vypadá daleko líp. *Ušklíbne se mírně směrem k bojujícím chlapům a potlačí vzpomínku na jejich společně strávené noci.* Jo, zvládnu. *Odpoví hned, protože odmítá myšlenku toho, že by měla být tak slabá, aby se ani nepostavila. Takže přinutí všechny ztuhlé svaly k pohybu a postaví se ze židle. Musí u toho silně zatnout zuby, aby nezasyčela bolestí. Když se konečně postaví, trochu zavrávorá a zachytí se Keenana.* Jsem v pohodě. *Ujistí ho rychle, aby nezačal vyšilovat.*

Mám v sobě světlo? Vážně? *Prudce se k ní otočí a chtěl by ještě neco dodat, ale nějak na to nemá sílu. Stojí si zatím, že v sobě ma maximálně temnotu, už od malička. Nedělá mu způsobovat bolest ani sobě ani ostatním a to už mu přijde jako zrůdnost. Po jejích dalších slovecj povysune obočí.* Vypadá líp? už ses mu koukla i pod boxerky? *Zažertuje, ale stále mu na tváři přetrvává úšklebek. Když pak vidí jak vstává a jak zavrávorala, protočí očima a vezme ji do náruče.* A neprotestuj. *Řekne vážný hlasem, přičemž ji ještě na chvíli položí, aby mohl zavolat taxík. Hned poté ji zase vezme do náruče a vyjde z ní pryč z toho klubu, se kterým se nehodlá jen tak rozloučit. a když si dokáže najít něco jiného, někde jinde.*

Jo, vážně. *Odpoví mu vážným hlasem, kterým dává najevo, že o tom ani trochu nepochybuje.* Myslíš si, že jsi špatný, a tak necháváš tu špatnou stránku sebe sama u vedení a popíráš existenci toho dobrého v tobě. Ale tím lžeš akorát tak sám sobě a i ostatním okolo tebe. Nebo si snad myslíš, že já bych ti něco nalhávala, Kee? *Vždycky k němu byla upřímná, pokud nepočítáme její výlet do baru za rebely, ale tam mu lhala, aby ho ochránila, takže se to vlastně ani nepočítá. Proto jí tak zraní, když na něm pozná, že on jí bez problémů zalhal do očí. Nechce se ale dohadovat dál, takže ho nechá u toho, že mu to sežrala a je si jistá tím, že tohle nebyla její poslední návštěva tohoto místa. Poznamená, že Dorian vypadá líp, než ti chlapy tady a po Keenanově poznámce jí zčervenají tváře. Doufá, že přes ty rýsující se modřiny to není vidět.* Možná...? *Zvedne to na konci do otázky, aby to nenechal bez odpovědi a pak se pokusí postavit a zavrávorá. Už se nadechuje k protestu, když jí Keenan zvedne do náruče, ale on jí předběhne.* Zvládla bych to. *Pronese stejně námitku.* Nechápu, proč máte všichni potřebu mě někam nosit. *Zamumlá spíš sama pro sebe a naráží tím i na Doriana, který jí v náručí nosí často. Nic dalšího ale nenamítá a nedohaduje se s ním, protože na to vlastně ani nemá sílu, takže si opře hlavu o jeho hruď, zavře oči a snaží se ignorovat všechnu tu bolest, kterou teď cítí.*

*Do dnešního rána byla od toho včerejšího neustále na nohách, díky práci. Měla končit včera večer v šest, ale jakmile se stal v paláci útok, musela tam zůstat, jelikož byla potřeba každá pomocná ruka a ona se samozřejmě dobrovolně nabídla, protože lidem ráda pomáhá. Navíc tam bylo hodně členů zdejší královské rodiny a nemohlo se riskovat. Ovšem poté ji dnes kolem dopoledne zavolali z nemocnice z Yukonu, že je její teta vážně zraněná a je v kómatu. Řekli ji, že jela jako ošetřovatelka k domu, který se rozpadal a bylo tam již pár lidí zavalených. To nebylo nic nového, vzhledem k tomu, že to jsou baráky lidi ze šestých kast.. Ovšem její teta vběhla dovnitř a spadla celá střecha. Neví, jak na tom přesně její teta je, jen ví, že tam bude muset co nejdříve přijet se na ní podívat, popřípadě lékařům nějak pomoci. Má strach, že to nezvládne, hrozný strach. Při představě, že by o ní také přišla nemá daleko k tomu, aby se složila. Není divu, když ji bere jako svou vlastní mamku. Od toho dopoledne nebyla schopna myslet na nic jiného, než na ní. A proto se také rozhodne jít do baru, kde tehdy byla s Kadenem. Nečekala, že tam někdy sama dobrovolně půjde, ale jediné, o co dnes stojí je to, aby utlumila tu bolest. Oblékne si lehké černé šaty, které hezky obepínají její křivky, ale zase nic neukazují. Své řasy si lehce upraví řasenkou, rty leskem a taxíkem dojede až do města, přesněji do ulic LA, kde to už trochu zná. Ví, kam jít, proto hned vyhledá ten bar a vejde dovnitř, načež se posadí k pultu a objedná si. Jakmile před ní přistane její sklenička, pochybovačně si jí prohlíží a trochu se šklebí. * /Bude mi lépe./ *Povzdychne si a tu sklenku whiskey do sebe kopne, přičemž lehce zakašle a zašklebí se.*

*včera se plesu neúčastnil, což je asi dobře, protože tím pádem se mu vyhnul i útok. Má ale strach o Daesyn. Celý dnešní den trávil na ošetřovně. Napadlo ho, že by tam mohl zkusit vyhledat Nooru, ale bylo mu jasné, že má hodně práce a nechtěl jí rušit. Odpoledne už ale sotva otevřel oči otevřené, takže se odebral do komnaty, kde chvíli spal. Když se vzbudil, rozhodl se, že nakonec zamíří do baru. Potřebuje trochu uvolnit, protože posledních pár dní bylo dost náročných. Na sobě má černé zmačkané tričko a černé džíny, pod očima kruhy a vlasy mu trčí do všech stran. Vzhled ho ale teď nezajímá. Do baru dojede na své motorce a nechá ji zaparkovanou před barem. Když vstoupí dovnitř, hned si všimne Noory. Normálně by se mu hned rozzářil celý svět, ale jelikož jí v baru viděl jen jednou a ví, že víckrát tam nebyla, spíše ho to znepokojí. Zároveň si ale vzpomene na to, jak tady byli spolu poprvé. Zamíří k ní a nedokáže skrýt lehké zamračení a zmatený výraz.* Noor? *osloví jí a posadí se na židličku vedle ní.* Co ty tady? *zeptá se a pohled mu padne na prázdnou sklenku Whiskey, což ho znepokojí ještě víc.* Žiješ snad dvojitý život a tajíš mi, že doopravdy jsi skvělá pařmenka? *pokusí se trochu zavtipkovat a koukne na ní s povytaženým obočím.*

*Poslední dobou toho bylo vážně hodně a problémů jen přibývalo. Nikdy na ošetřovně snad nebyla tak dlouho. I když tam byla celou noc a celý den, byla stále na nohou a běhala od pacienta k pacientovi, nedokázala si poté odpočinout, jelikož ji v tom zabránil ten telefonát, který ji nedal a ještě asi nedá spát.* /Musí to zvládnout, určitě to zvládne./ *Pomyslí si. Snaží se přemýšlet jasně a rozhodnutě, ale stále má pochybnosti a obavy ohledně toho, jak se bojí, že si vše jen nalhává a ona o ní přijde. Aby přestala mít takovéhle myšlenky, rozhodne se jít do baru. Samotnou ji to překvapí, jen potřebuje na chvíli vypnout a na tohle funguje jen alkohol. Proto se i oblékne, zavolá si taxika a tím odjede do města. Když je na místě, netrvá ji to bar najít ani dlouho, trvá to pár minut a už je v něm. Hned si najde místo u pultu, kde si objedná whiskey a s docela viditelnou nechutí ji vypije. Poté si plánuje opřít hlavu o ruku a přemýšlet, avšak v tom ji přeruší něčí hlas a zabrání židličky vedle ní. Rychle se otočí na Kadena a poté na svou vypitou skleničku, načež se začne cítit trochu zahanbeně. Neunikne ji, jak zničeně Kaden vypadá, z čehož ji na hrudi bolestivě bodne.* Ahoj. *Pozdraví ho s jemným úsměvem, když ji osloví a poté ji zacuká pobaveně koutek.* Co bys řekl na to, kdyby jo? *Zvedne pobaveně obočí a podívá se na něj, avšak do očí se mu nepodívá.*

*většinu dne trávil na ošetřovně s Deasyn, ale byl už dosti vyčerpaný, a tak zamířil do své komnaty se vyspat. Když se vzbudil, zamířil do baru, protože se potřebuje trochu uvolnit. Navíc už tam hodně dlouho nebyl. Hned ho ale upoutá přítomnost Noory. Čekal by tady kohokoliv, ale jí ne. Zmateně se nad tím zamračí a hned zamíří k ní.* Nevěřil bych ti. Ty taková nejsi. *uchechtne se.* Neodpověděla jsi mi na otázku. *oznámí jí a všimne si, že se vyhýbá jeho pohledu, což ho akorát ještě více znepokojí. Chytne jí jemně prsty za bradu, aby jí donutil se mu podívat do očí.* Nooro, ty nechodíš do baru jen tak. Vždyť nechodíš do baru vůbec. Stalo se něco? *zeptá se starostlivě.*

*Samozřejmě, že si na ošetřovně všimla Daesyn, dokonce ji i ošetřila její ránu na hlavě a napojila ji na kapačku, aby dostávala potřebné živiny, zatímco bude v kómatu. Když ji tam uviděla poprvé, bála se, aby mezi zraněnými nepřinesli i Kadena, ale to se naštěstí nestalo. Jakmile odešla po té době z práce domů, chtěla si jít lehnout, ovšem poté ji oznámili to, co se stalo její tetě. Poté nedokázala usnout a proto se o pár hodin později vydá do klubu, kde by se mohla uvolnit a na vše na okamžik zapomenout. Ovšem nečekala, že zde potká Kadena. I když věděla, že Kaden do barů chodil rád, dnes ho tady nečekala.* Třeba jsem. *Vydechne tiše, i když ví, že je to lež. A pochopitelně to ví i on. Poté se trošku napne, když ji připomene to, že mu neodpověděla na otázku. Udělala to záměrně ale doufala, že si toho nevšimne.* Já ani nevím, jen jsem se chtěla jít projít do města a skončila jsem tady. *Upraví si trochu svou pravdu, jelikož sem přišla hlavně proto, aby zapomněla na všechny problémy. Ovšem poté ucítí jeho prsty na své bradě a když si její obličej otočí k sobě, podívá se mu do očí.* Jen je toho v poslední době hodně a chtěla jsem pár věcí hodit za hlavu tímhle. *Jemně kývne hlavou směrem ke skleničce.*

*když dojde do baru, i hned si všimne Noory a úplně nechápe, co tady dělá, protože zrovna jí by tady vůbec nečekal. Zamíří ale k ní a posadí se na stoličku vedle.* Nejsi, Noor. *Řekne jemně a stejně tak tiše, jako ona. Přeci jen už jí dost zná. Ví, že taková ona není. Když mu poté neodpoví na otázku, dost ho to znepokojí. A taky ho znepokojuje ten fakt, že se mu ani jednou nepodívala do očí, což mu přijde zvláštní. Chytne tedy její bradu jemně do prstů a donutí ji se na něj podívat.* Nevěřím ti. Ty a bar? Vždyť jsi tu bylo poprvé se mnou, když jsme.. *zbytek věty si snad domyslí. Pozná na ní, že mu neříká celou pravdu, ale nechce na ní tlačit. Třeba je to něco, o čem mluvit nechce.* Když jsem říkal, že jsem tady pro tebe, myslel jsem to vážně. Můžeš se mi s čímkoliv svěřit, ano?*pousměje se na ní a jemně ji pohladí po tváři, načež se odtáhne a objedná si také jednu sklenici Whiskey.* Sluší ti to. *Řekne a znovu ji sjede pohledem. Samozřejmě už to udělal hned, jak ji spatřil, ale takového pohledu nebo mít nikdy dost.*

*Překvapí jí, že uvidí Kadena. Potkali se, přestože ani jeden nevěděl, jestli se ti ten druhý objeví.* Máš pravdu, nejsem. Promiň. *Prohrábne si vlasy a přikývne, neměla by si takhle něco nalhávat. Jak sobě, tak ani jemu. A ví, že Kaden už ji zná dost na to, aby věděl to, že taková ona opravdu není. Dívá se mu do očí, když ji říká, jak jí nevěří. Jakmile řekne, že je tu pro ní a odtáhne se, vydechne a podívá se před sebe.* Teta je na tom špatně, spadla na ní střecha, když šla pomoci pár lidem, které kousky toho domu už zavalili. Neprobouzí se a ani to nevypadá, že by se měla měla v blízké době probudit. *Vychrlí ze sebe zoufale a jemně si zaryje nehty do dlaní, jak často při stresu dělá. Chvíli je ticho a když uslyší, jak jí Kaden pochválí její vzhled, jemně se na něj usměje. Její nálada s ním byla jak na kolotoči, jelikož chvíli je opravdu zoufalá a poté začne vnímat více jeho přítomnost, tudíž jí je lépe. Ale věří, že až bude mít v sobě více alkoholu, bude zase jako vyměněná.* Děkuji, tobě ale více. *Pousměje se, myslela to vážně. Ať by měl na sobě cokoliv, vždy by mu to slušelo.* Jen jsem ti chtěla něco říci. Vím, co je s Daesyn. Vzala jsem si ji do své péče, pokud ti to nevadí, je napsaná vlastně jako moje pacientka, když budu na ošetřovně. *Podívá se na něj.* Udělám vše pro to, aby byla brzy zase v pořádku, ano? Slibuji. *Nevěděla proč, ale chtěla mu to říct, třeba aby byl klidnější, když bude vědět, kdo se o jeho sestru stará. Poté si objedná stejně jako on sklenku whiskey, už druhou. Napije se z ní a olízne si rty, přičemž se jí lehce uvolní ramena.*

*moc nechápe, o co teď Nooře jde, když oba ví, že ona žádná pařmenka není.* Neomouvej se, není za co.*usměje se na ní. Pak ji rozhodně nevěří to, že se šla projít po městě a skončila tady. Vždyť je to Noora, která se pořád červená a v baru byla možná jednou v životě. Připomene ji, že je tady pro ní a může se mu s čímkoliv svěřit. Už jí to říkal jednou a myslel to vážně.* Bože.. to je mi strašně moc líto. *Řekne tiše a vydechne* ona to zvládne, Noor a bude v pořádku. *Řekne povzbudivě a pohladí ji konejšivě po zádech* Pojedeš za ní? *Zeptá se opatrně.* Když budeš něco potřebovat, přijď za mnou, jo? Klidně tě za ní odvezu nebo zavolám rodičům a oni pošlou nejlepší doktory z paláce. Jen mi řekni jak a já vám pomůžu. *Udělal by cokoliv, aby byla její teta v pořádku a ona šťastná.* To není pravda a rovnou říkám, nehádej se. *Protočí očima.* Noor, tos nemusela. Máš toho teď dost. Ale děkuju. *Vděčně se na ní usměje. Má o svou sestru strach, ale když ví, že je v Noořiné péči, tak ho to trochu uklidnilo. Jenže má zase strach o Nooru. Nechce, aby se přepracovala. Poté si oba objednají sklenici Whiskey a všimne si, že na to na Nooru začíná pomalu působit.* Víš, že řešit to alkoholem není ta nejlepší cesta, že?