Ulice v LA

*Nakonec potvrdí jeho slova, protože ví moc dobře, že má pravdu a proto se mu také omluví. Úsměv mu oplatí, když se na ní usměje, nemůže jinak. Má pocit, že když se usmívá on, musí se usmívat i ona. Chvíli se drží, když ji povídá, jak je tu pro ní, ale poté to nevydrží a řekne ji, co jí trápí nejvíce. A to její teta, která je na tom teď špatně.* Snad ano. Já nevím, co bych dělala, kdyby ne. *Šeptne tiše a když ji pohladí po zádech, lehce se uklidní, načež se po jeho nabídce na něj vděčně podívá.* Pokud se nevzbudí do tří dnů, tak ano. Musím nějak pomoci, nebo se alespoň podívat na to, jak na tom je. *Odmlčí se.* Děkuju moc, ani nevíš, co pro mě tvá nabídka znamená. Kdybych tam vážně musela jet.. Mohl bys jet tedy se mnou, prosím? *Prosebně se na něj podívá.* Vlastně jsem tě chtěla s tetou seznámit, jen tak. *Podotkne, načež ji náladu zase zvedne to, jak jí Kaden pochválí vzhled, což mu samozřejmě oplatí.* Jak ti může být jasný, že jsem se chtěla začít hádat? *Zvedne pobaveně obočí.* Mám, ale starat se o tvou sestru je maličkost. Chci nějak pomoci, není vůbec za co. *Zavrtí hlavou na znamení toho, že opravdu nemusí děkovat. Následně si objedná stejně jako on sklenku whiskey, ale už druhou a hned se napije. Cítí, jak alkohol už začíná působit.* Já vím, je to naposledy, co piju kvůli tomu, abych zapomněla. Víš, jen jsem si vzpomněla na to, jak dobře mi bylo minule. I když to bylo ais jen kvůli tobě, nýbrž kvůli alkoholu. *Jemně se na něj Pousměje.*

*je rád, že z ní konečně dostane, co se stalo a proč je tady. Bylo mu jasné, že by tu nešla jen tak. Je mu skutečně líto, co se stalo její tetě a chce ji co nejvíce pomoct.* Nepřemýšlej nad tím. Ona to zvládne.*pohladí ji konejšivě po zádech.* Dobře. *Kývne hlavou.* Samozřejmě, pojedu s tebou. Kdybys chtěla a potřebovala nějak podpořit nebo tak, tak s tebou klidně zůstanu i teď v paláci. Jen mi řekni. Udělám cokoliv. *Pousměje se na ní.* Vážně? Aha. *Neví moc co na to říct, jen na ní překvapeně koukne, protože to fakt nečekal.* Znám tě dost dobře. *Uchechtne se. Skutečně už jí zná vážně dobře. Ještě aby ne.* Jsi úžasná. *Řekne upřímně a koukne na ní s obdivem v očích. Nechápe, jak může být tak obětavá a milá úplně na všechny. Poté si oba dva objednají sklenici Whiskey, kterou vypijí. Všimne si, že už se začíná Noora uvolňovat a podotkne, že řešit problémy alkoholem není úplně top.* Jo, minule to bylo úžasný.. tys byla úžasná. *Vydechne a neodolá úsměvu, přičemž se jí dívá do očí. Od té doby už nechce nikoho jiného, než jen Nooru. Když jim barman automaticky dá další sklenku Whiskey, zabodne pohled do zlatavé tekutiny.* Jediný, co mě na tom štve je to, jak jsem se pak choval. Byl jsem idiot. Promiň mi to. Kdybych.. kdybych se tak nechoval, tak by to teď mohlo být úplně jinak.. lepší.*to poslední slovo až zašeptá, takže ani nemá tušení, jestli ho slyšela.*

*Už jen z toho, že se mu svěří, jí je o něco lépe, než když to duší v sobě. On je tak jediný, komu se v paláci může pořádně svěřit, aniž by se bála, že by se na ní vykašlal. Naopak si ji pokaždé vyslechl a snažil se jí pomoci, což se jí strašně líbí a těší ji to. Nad jeho následujícími slovy jemně pokýve hlavou a vděčně se pousměje. Vážně doufá, že to zvládne.* Děkuju za to, jak mi takhle nabízíš pomoc. *Vděčně se na něj usměje a pokýve hlavou. Je mu za to opravdu vděčná, alespoň ví, že se na něj vždy může obrátit. Poté zase jen s menším úsměvem přikývne, protože nevěděla, jestli pro něj nebylo trapné to, že jej chtěla s tetou seznámit. Jen si myslí, že by se jí Kaden líbil a její teta je vážně skvělá žena, vlastně je dost podobná jí samotné.* Ještě, aby ne. *Pobaveně se pousměje nad tim, když ji řekne, že ji už zná. Už se stihli vážně dobře poznat.* Nepřeháněj. *Zastrčí si pramínek vlasů a její tváře naberou zatím lehce červený odstín. Vždycky, když ji takhle chválí, nenechá ji to klidnou. Poté však konverzací zabočí trochu k jejich společné noci, v tomhle baru.* To bylo.. A ty jsi byl úžasný více, tohle nerozmluvíš ty mně. *S úsměvem se mu podívá do očí a je jí jedno, že teď musí být červená až za ušima. Poté však dostanou další whiskey, do které zabodne pohled stejně, jako on.* /To už by mohl být poslední./ *Poté se na něj ale rychle podívá, když uslyší, co říká.* Už se nad tím netrap. Co se stalo, stalo se. Chyba byla z obou stran, já jsem požadovala po tobě neco nemožného, v ten okamžik jsi měl jiné priority.. *Jeho poslední slova uslyší.* Jak přesně myslíš "lepší?" *Optá se jej tiše.*

*je rád, že se mu svěřila a chce pomoct jí i její tetě. Nerad ji vidí takhle ztrápenou. Klidně s ní zůstane i celé dny i noci, pokud by jí tak bylo lépe. A rozhodně mu nebude vadit s ni trávit čas.* Není za co, jen chci abys byla šťastná a udělám pro to cokoliv. *Snaží se potlačovat ten fakt, že už jen těžko dokáže skrývat city k ní, které jdou z té věty jasně poznat. Celkem ho překvapí, že ho chce seznámit s tetou, ale nemá vůči tomu žádný problém. Uchechtne se po jejich slovech, protože už jí zná opravdu dobře.* Nepřehanim. Ani v nejmenším. *Pousměje se, když vidí, jak se začervenala. Přijde mu to hrozně roztomilé. Poté už se začnou bavit o tom, jak tady spolu byli posledně. Často na tu noc vzpomíná a asi na ní jen tak nezapomene.* Fajn, ale stejně si myslím svoje. Nemůžu o sobě říct ani si myslet, že jsem byl úžasnej, když jsem spal s tebou a ne se mnou.*řekne větu, která jaksi moc nedává smysl, ale už z něj začíná mluvit alkohol. Aby toho alkoholu náhodou nebylo málo, tak dostanou oba dalsi sklenku Whiskey, do které zabodne pohled.* Ale ja se tak k tobě neměl chovat. Nechtěl jsem se tak chovat a cítil jsem se hrozně, ale pořád jsem si namlouval, že to byl můj jedinej cíl. Vyspat se s tebou a jít dál. Ale nešlo to..*řekne upřímně a řekne toho mnohem více, než chtěl, ale stalo se. Když mu položí tu otázku, než odpoví, tak vypije panáka whiskey.* Já nevím.. nemuselo se stát všechno to špatný, já bych si nemusel namlouvat, že k tobě nic necítím, protože bych se třeba necítil provinile, že jsem ti ublížil, ty bys byla šťastnější, oba bysme mohli být šťastnější.. mohli bysme být šťastní společně..*vyhrkne pár prvnich možností, který jí napadnou a pak na ní koukne.* Prostě kdybych neudělal tolik blbostí, tak bysme mohli být šťastnější. *Ukončí to a doufá, že to co z něj vypadlo dává aspoň trochu smysl.*

*Za jeho nabídky k pomoci je mu vážně vděčná. Váží si toho, protože už dlouho neměla pocit, že se může na někoho obrátit, přesněji na někoho z paláce. Když řekne tu větu, jak udělá cokoliv pro to, aby byla šťastná, cítí, jak jí začne srdce bušit jako splašené. Neodolá ani menšímu zaculení. Nechce si dávat nějaké naděje, ale když to uslyší, přijde ji, že by ji snad mohl brát tak, jako ona jeho.* Asi ti to budu muset nechat, jinak bychom tu byli ještě dlouho. *Pousměje se pobaveně. Sice si myslí něco jiného, ale raději to nechá být, protože oba jsou až moc velcí paličáci. Poté se konverzací trochu přesunou k jejich noci, přičemž se pobaveně usměje nad tím, co říká.* Jasně, chápu. *Zasměje se, načež se před nimi objeví další whiskey. Doufá, že už si další nedá, jelikož už teď to na sobě cítí. Ale tak, když tohle je třetí sklenka..* Už je to za námi, prorvali jsme se tím. Důležitější je, jestli sis uvědomil, co je tvůj opravdový cíl, místo toho, který sis nalhával. *Pousměje se a pokrčí rameny. Teď už se nad tím netrápí, i když ví moc dobře, jak jí tehdy bylo. A jak jí hlavně bylo tu moc, kdy ji i postřelili rebelové. Na tuhle noc také nezapomene, jelikož na té akci se s Kadenem celkem dost pohádali.* Ale je možné, že nás to špatné doneslo k tomu dobrému. *Pomyslí si a vypije tu sklenku, co je roed ní, načež se znovu jemně zašklebí, když ucítí pálení v krku díky alkoholu.* A i kdyby se staly další špatné věci, i tak ti vše odpustím kvůli tomu, že tě miluji. *Vydechne, načež se nad tím jemně pozastaví.* /Já to řekla nahlas./

Chápeš to správně. *Zazubí se na ní, když se s ním přestane dohadovat. Jejich konverzace se přesune trochu někam jinam a začnou se bavit o Té noci. Tím, že už jsou oba dva dost opilí, tak je to taková chvilka upřímnosti. Pořádně si ani neuvědomuje, co říká, nebo spíše nad tím nepřemýšlí a řekne prostě všechno. Proto z něj vypadne nějaká divná věta o tom, že nespal sám se sebou ale s Noorou a musí se také uchechtnout.* Jo to jo, ale pořád to tu bude. Je to minulost.. tu nezměníš a vždycky tady bude. *Nedokáže ji oplatit úsměv, protože ho démoni minulosti pronásledují stále.* To je pravda.. možné to je.*uzná a kývne hlavou. Říká se přeci, že všechno zlé je k něčemu dobré. Když pak řekne, že ho miluje, podívá se na ní prvně dost překvapeně a zařazeně, ale postupně jeho výraz nějak změkne.* Já.. já tě taky miluju, Noor.*vydechne a stále se jí dívá do očí.* Dlouho jsem si všechno zapíral, protože jsem si říkal, že takovej nejsem, že přeci nejsem schopnej milovat.. ale ty.. ty ses mi dostala do srdce. *Pousměje se, načež ale sklopí pohled.* Jen si nemyslím, že bys se mnou mohla být šťastná.. zasloužila by sis tolik víc..*řekne jí myšlenku, která mu hraje v hlavě už nějaký ten pátek. Že by si zasloužila více. A že by bylo nejlepší ji nechat být. A dovolit ji být šťastnější s někým jiným. Ale jak by jí mohl jen tak nechat být, když ji miluje? Zkoušel to několikrát.. a nikdy to nevyšlo.*

*Pobaveně se usměje, bylo jí jasné, že kdyby se začali dohadovat, asi by z tohoto baru už nikdy nevyšli, proto to i nechá být. Poté přejdou konverzací k jejich noci, přičemž mají opět takovou chvilku upřímnosti, nejspíše hlavně kvůli alkoholu, který jim koluje v krvi. Nevěděla, že Kaden tolik přemýšlí o minulosti a tolik se jí trápí, což se jí samozřejmě nezamlouvá, jelikož je to všechno za nimi a ona mu nic nevyčítá. Navíc, si vše vysvětlili.* To ano, sice tu pořád bude, ale můžeme na ní přestat myslet. Vše jsme si vyřikali a teď jsme tady, nemusíš se kvůli tomu trápit, Kadene. *Zlehka ho prsty pohladí po tváři, když se na ní ani neusměje. Vážně nevěděla, že jej to trápí až tak moc. Poté se mu ale přizná s tím, že ho miluje a když uvidí jeho překvapený výraz, připravuje se na nejhorší. Avšak když uslyší ty stejná slova, rozzáří se jako sluníčko.* Také ses mi dostal do srdce, i když už před nějakou dobou. *Usměje se na něj, ale když sklopí pohled, pohladí ho po zádech.* Věř mi, že mohla. Vždycky, když jsem s tebou, ať je to kdekoliv, jsem hned šťastnější. I jen to, když tě vidím, mi zlepší den. *Odmlčí se.* Nemyslím si, že si zasloužím více, protože já chci jen tebe, víš? *Optá se jej, vezme si jeho obličej do dlaní a donutí ho, aby se jí podíval do očí. Chvíli zkoumá jeho obličej, ale poté ho něžné políbí, aby cítil tu jistotu z toho, že chce opravdu jen jeho.*

*když se začnou bavit o té noci, kdy tu byli společně poprvé, vyvolá to v něm automaticky vzpomínky a taky výčitky svědomí. Nechce ale, aby se Noora trápila tím, co trápí jeho.* Zapomeň na to, nechci, aby sis musela dělat starosti. *teprve až když ho pohladí po tváři, tak aspoň zvedne koutky rtů v náznaku úsměvu. Když poté uslyší to, že ho miluje, tak na ní prvně překvapeně koukne. Nechápe, jak by mohla i po tom všem milovat někoho, jako je on. Po mále chvilce ale jeho výraz zjihne a řekne, že jí také miluje. Dosud si tím nebyl až tak úplně jistý. Věděl, že jediné, co chce, je, aby byla šťastná a aby už mohl být jen s ní. Ale teď, když ta slova řekl, je si tím stoprocentně jistý. Usměje se, když Noora řekne, že se jí také dostal do srdce. Neubrání se ale těm myšlenkám, že s ním nemůže být přeci šťastná, a tak sklopí pohled. Poslouchá její slova a cítí, jak ho to zahřívá u srdce. Když vezme jeho obličej do dlaní, tak konečně zvedne pohled a podívá se jí do očí. Následně už Noora spojí jejich rty v něžném polibku, který on trochu prohloubí. Po chvilce se od ní odtáhne a opře se čelem o to její.* Taky chci jen tebe. Nikdy nebudu chtít nic jiného, než být s tebou. *Řekne tiše a pousměje se.* Miluju tě.

*Na jejich noc vzpomíná jen v tom dobrém. Nemyslí na to, co následovalo poté, protože ví, že chyba byla i na její straně. Chovala se naivně a chtěla po Kadenovi něco, co jí on nemohl v ten okamžik dát, přesto ho nenechala. Nebo se spíše nenechali navzájem, jelikož se stále někde potkávali, za což je vděčná, protože bůhví já by to bylo teď, kdyby se na žádné akci, co palác pořádal, nepotkali.* A já zase nechci, aby ses trápil a vyčítal si něco, co je dávno za námi. *Poví na oplátku krapet starostlivě, načež se mu po chvíli odmlky přizná s tím, že ho miluje. Ví to už nějakou dobu, ale alkohol ji dodal odvahu, aby to řekl nahlas. Nejdříve se lekne, že tím zkazí tu docela klidnou atmosféru, co mezi nimi panuje, ale naštěstí ne, jelikož on ji řekne to samé, což jí na tváři vytvoří úsměv, který nedokáže skrýt. Poté ale přijdou i jeho pochybnosti, které se mu pokusí vyvrátit i tím, že ho poté něžně políbí. Usměje se do polibku, když ho prohloubí a když se po chvíli odtáhnou, načež si stejně jako on opře čelo o to jeho.* Nápodobně. Nikdy to nebude jinak. *Usměje se na něj.* Také tě miluju. *Šeptne tiše a nedokáže ovládnout svůj úsměv, který ji na tváři zůstává.*

*nechce, aby se nad tím musela trápit, a tak řekne, aby na to raději zapomněla.* Já se s tím nějak poperu, Noor. Vážně, nedělej si starosti. *Řekne co nejvíce přesvědčivě, jak dokáže. Opravdu nechce, aby se tím zbytečně Noora zabývala. Poté už si oba vyznají lásku, což je dost velký úspěch vzhledem k tomu, jak dlouho se znají a jak dlouho je dost očividné, že k sobě něco cítí. Dost jim v tom ale dopomohl alkohol. Neubrání se ale pochybnostem, které ho užírají. Nemůže se zbavit pocitu, že by si Noora zasloužila více, než on ji může dát. Oplatí ji polibek, který i trochu prohloubí. Chyběla mu. Už je to docela dlouhá doba od jejich posledního polibku.* Ten úsměv ti sluší. *Rozhodně má raději, když se směje, než když se nad něčím trápí. Poté ji vtiskne ještě jeden malý polibek a odtáhne se.*

*Trápí ji, když se trápí on. Nerada ho vidí nešťastného, nebo když ho něco trápí, stejně jak to nerada vidí u každého, i když u něj je to něco jiného. Proto se mu snaží i pomoct.* Dobře, ale víš, že ti kdyžtak ráda pomůžu. *Pousměje se. Poté si vyznají lásku, po nějaké té době, kdy se tomu oba vyhýbali a namlouvali si něco jiného. Pro oba to je nejspíše něco nového, protože ani jeden nebyl nikdy dříve zamilovaný. Následně se snaží Kadenovi vymluvit jeho pochybnosti, protože ona ví, že s ním bude šťastná i přes jakékoliv překážky. Není vztah, kde překážky nejsou a je si jistá, že když oni zvládli to, co se jim do cesty postavilo do této chvíle, tak už zvládnou všechno. Poté se políbí, načež se opřou o sebe čelem.* Takovéhle nutkání se usmívat mám jen s tebou. *Odpoví mu s úsměvem na jeho kompliment a poté se odtáhne stejně, jako on.* Myslím, že už jsem měla dost. *Zasměje se a lehce odstrčí prázdnou skleničku.*

*nechce, aby se zbytečně trápila. Asi se jí s tím ani neměl svěřovat. Ale musí uznat, že má pravdu. Už se přes to dostali, vyříkali si to a šli dál, takže asi není třeba se tím zabývat. Jen kdyby to bylo tak jednoduché..* Jo, já vím. *vděčně se na ní usměje. Poté si konečně vyznají lásku. Asi oba musí uznat, že jim to vážně trvalo a dost dlouho si to odmítali přiznat. Alespoň tedy on. Dost často o všem pochybuje a nejvíce právě o sobě. A ani tahle situace není výjimkou a má pocit, že by si Noora zasloužila víc. Jeho pochybnosti ale z většiny zmizí, když ho Noora políbí.* Taky mi pokaždý vykouzlíš úsměv na tváři. *řekne upřímně, načež se od sebe odtáhnou.* Stejně je divný tě vidět pít. *uchechtne se.* Chceš už jít nebo si ještě chvilku hrát na pařmenku? *narazí na jejich předešlou konverzaci a pobaveně povytáhne jedno obočí.*

*nějakou tu dobu byla pryč. Vlastně cca 3 týdny. Nikdy nebyla takhle dlouho pryč z paláce. Pořád moc nechápe, co se to vlastně stalo a nevěří tomu. Spíše tomu odmítá věřit. Nedokáže pochopit, jak někdo jako ona může být královské krve. Přijde jí, že to někdo nachystal jako hloupý žert a jen si z ní střílí. I když jí zase přijde divné to, jak si rozuměla s Seabstienem a Charis. To jediné jí na tom přijde trochu pozitivní.. má sourozence. Jen pořád neví, jak se stavit k tomu, že má oba rodiče a žena, o které si myslela, že je její matka, její matka není. Většinu času, když byla pryč, trávila navštěvováním různých míst po Illey, ale pořádně z toho nic nemá, protože byla většinu času zabraná do svých zmatených myšlenek. Nebo taky alkoholu. Teď se ale rozhodla vrátit po třech týdnech domů.*/Je to vůbec můj domov? Odjedu pak s Charis a Sebastienem do Francie, kde by měl být můj domov?/*napadne jí. Má na sobě černé potrhané džíny, šedé tričko a modrou džínsku. Vlasy má rozpuštěné a téměř žádný make-up. S sebou má jen batoh, ve kterém má pár nejpotřebnějších věcí, se kterými žila poslední tři týdny. Před chvilkou vysedla z autobusu, který ji dovezl z provincie Carolina zpět do Angeles a rovnou zamíří k stánku, kde dělají kafe a jedno si koupí. Poté se i s kelímkem zastaví na jednom rohu rušné ulice a vytáhne mobil, aby zjistila, co se vlastně behěm těch tří týdnů stalo, protože když byla pryč, většinu oznámení a zpráv ignorovala.*

*Když zjistila, že Cara, dívka se kterou se seznámila tady v Illey a spřátelila se s ní je ve skutečnosti její sestra, dvojče Sebastiena, trochu ji to překvapilo. Jen trochu, protože už předtím se jí zdálo, jak podezřele je podobná na její mámu, měla u ní zvláštní pocit a navíc její jméno je prostřední jméno její mámy. Nebo spíše jejich mámy. Cara po tom ale zmizela, což ji mrzí. Ráda by se s ní více seznámila a trápí se taky kvůli Sebastienovi, který celý život přemýšlel nad svým dvojčetem a teď se těšil na bližší seznámení s ní a ona utekla. Ale na jednu stranu ji chápe, je toho teď dost s čím se musí smířit a asi potřebuje nějaký čas o samotě. Ale doufá, že se vrátí a neodešla natrvalo. Ona sama na sobě teď má černé džíny, šedou mikinu a přes to ještě modrou džínovou bundu, kterou má rozeplou. Jen tak se vydala na procházku městem, protože v paláci se nic naděje a je tam teď docela nuda. Zrovna zahne za roh, když do někoho omylem narazí. *Omlouvám se.. *Podívá se na dotyčnou a na chvilku na ní zůstane jen zírat. Pak si ale nahlas oddechne a obejme ji.* Dílky bohu, jsi tady a v pořádku.. Ani nevíš jak moc jsme se o tebe báli. *Odtáhne se od ní a pousměje se. Ještě ji sjede pohledem aby se ujistila, že jí skutečně nic není.* Ehm.. tak aspoň se už vysvětlily všechny ty zvláštní podobnosti, co? /Já to Elijahovi říkala!/ Pokud máš nějaký otázky.. klidně se ptej. Ale nevím jak moc ti budu moci pomoct. Spíše by sis měla promluvit s rodiči a Sebastienem.

*před chvílí vystoupila z autobusu a rovnou si koupila kafe, protože jí dost přemáhá únava po celkem dlouhé cestě. Poté se zastaví na jednom rohu, aby aspoň předtím, než se vrátí do paláce, zkontrolovala, co se vlastně v těch několika dnech, kdy byla pryč, dělo. Na chvilku přestane vnímat okolí, což se stalo jejím nejnovějším koníčkem, takže si ani nevšimne, že se k ní někdo blíží, dokud do ní nenarazí. Naštěstí stihne rukou, ve které drží kelímek s kafim, rychle uhnout, takže se jen trocha vylije na zem.* To je pořádku. *zamumlá rychle a když si pak všimne, že proti ní stojí její sestra, zůstane na ní jen zírat stejně, jako to dělá ona. Když jí obejme, zarazí se, ale po chvilce jí objetí oplatí.* Vy jste se o mě báli? *zeptá se trošku překvapeně a odtáhne se.* Jo, i když to bylo dost silný řešení. *uchechtne se.* Takže ehm.. Sebastien je moje dvojče? *zeptá se, i když odpověď ví, ale má pocit, že se musí ještě jednou ujistit.* Já.. omlouvám se. Neměla jsem takhle zmizet. Nebylo to vůči vám fér.

*Prochází se ulicemi LA a zrovna zachází za roh, když se jí podaří do někoho vrazit. Rychle se omluví a v duchu se napomene, že by měla dávat větší pozor, ale když se na toho člověka podívá, zůstane na něj zaraženě hledět. Překvapí jí, že před sebou vidí Caru, ale samozřejmě příjemně. Obejme ji a odtáhne se až po chvilce.*Jasně, že jsme se o tebe báli. *Pousměje se na ni. Všichni byli rádi, že se našla jejich ztracená sestra a dcera, ale ona pak utekla, neznámo kam a ještě když v Illey jsou dosti aktivní rebelové. Nechali i hledat několika strážci. *No.. trochu jo. Ale na jedu stranu jsme pochopili proč jsi zareagovala tak, jak jsi zareagovala. *Musel to pro ni být velký šok.*Ano to je. Celý život si připadal takový.. neúplný a když zjistil, že ji naživu.. tak šťastného jsem ho asi neviděla. Chce se s tebou více seznámit. *Pousměje se na ni. Je ráda i za svého velkého bráchu, který se teď nebude muset trápit otázkami typu "kdyby moje dvojče žilo, jaké by bylo?"* Byl to pro tebe šok, chápeme. Tohle se člověk nedozvídá jeden den. A důležitý je, že jsi zpět. Těším se na to, až tě lépe poznám a nejen já, ale i Sebastie, Elijah a hlavně rodiče.. Je moc mrzí, co se stalo a dost si to vyčítají, mají tě rádi.

*když do ní Charis narazí, chvíli na sebe obě jen zaraženě zírají. Jakmile jí obejme, malou chvilku tam jen bez hnutí stojí, protože jí to dost překvapí, ale pak jí objetí oplatí. Taky jí dost překvapí, že se o ní báli. Ani neví proč. Hned se začne cítit trochu provinile, že jen tak zmizela.* Aha. *hlesne trochu rozpačitě.* Díky, že to chápete.. ale mohla jsem zareagovat trochu lépe. *teď jí skutečně zamrzí to, jak nečekaně odjela, ale na druhou stranu je i ráda, protože jí vyhovovalo na chvíli vypadnout z paláce.* Taky bych ho ráda více poznala. *také se pousměje. Pořád jí přijde zvláštní, že má teď rodinu.* Taky jsem se celej život cílila neúplná, ale předpokládala jsem, že to je tím, že jsem nikdy nepoznala tátu. Neřekla bych, že to bude celou rodinou.. *uchechtne se. Se sebastienem už jednou mluvila a věděla o jeho dvojčeti.. tedy o sobě. Dost se o tom tenkrát bavili. Při jejích dalších slovech jí nekontrolovaně vyhrnou slzy do očí, a tak se je snaží rychle rozmrkat.* Elijaha jsem ještě nepotkala a s tvými.. tedy našimi.. rodiči jsem mluvila jen krátce před tím, než jsem odjela, ale chci je více poznat. *

*Jistě že se o ni báli. Přece jen je to jejich sestra a dcera. Navíc v Illey jsou rebelové a oni nechtěli, aby ji zajali a něco jí udělali, když zrovna přišli na to, že to ona je dvojče Sebastiena o kterém si mysleli, že je mrtvé. *No.. já neřekla, že ne. Ale osobně to vážně chápu. *Pousměje se na ni.* To jsem ráda, i on bude rád. *Co Sebastiena viděla naposledy vypadal hrozně. Z jeho strniště se stal skoro plnovous a nedodělaná práce byla na stole.* No doufám, že se tak už necítíš. Nebo cítit teda nebudeš. *Je ráda, že konečně mohou být všichni společně jako rodina. * Jo, táta s mámou mi říkali, že jste se potkali v zahradách. *Přitaká. I tohle setkání způsobilo, že se přišlo na to, kdo Cara vlastně je.*Elijah je náš další bratr. Po tobě a Sebastienovi je nejstarší, já jsem teda nejmladší no. Ale tobě jsem o něm říkala. Připadalo mi divné, jak jsi podobné naší mámě a že máš jméno jako ona. Si myslel, že to nic není. Asi chápeš, jakej to byl úžasnej pocit mu říct "já ti to říkala". *Zazubí se na ni.* Asi je na to pořád brzo.. Ale přemýšlela jsi nad tím, jak to bude po Selekci? Pojedeš s nám do Francie nebo tu budeš chtít zůstat?

*trochu jí překvapí, že se o ní báli, a tak si začne vyčítat to, že jen tak zmizela. Uchechtne se, když Charis řekne, že neřekla, že ne. Těší se, až se zase setká ze Sebastienem, ale zároveň má z toho trochu strach.* Je naštvanej? *zeptá se, protože by se vůbec nedivila, kdyby se Sebastien naštval.* Necítím a nebudu.*pousměje se na ní. Je ráda, že našla rodinu, i když si na ten pocit bude muset zvyknout.* Musela sis to užít. *zasměje se.* Takže já jsem starší jak ty.. to bych upřímně neřekla. *uchechtne se a sama sobě si slíbí, že se od teď musí začít chovat jako správná starší sestra, i když netuší, jak na to.* Já upřímně netuším.. asi to nechám teď být a rozhodnu se později, až se věci trochu.. ustálí. *Pokrčí rameny.* Chtěla bych být s vámi, ale zároveň tady mám práci, o kterou nemůžu přijít a nevím jak být.. však víš, princezna. *příjd ejí nesmírně divné takhle o sobě mluvit.*

Ne, není. Spíše se o tebe bál, aby se ti nic nestalo. A taky se obával, že se už nevrátíš, což jsem se ho snažila uklidnit, že určitě zase jednou přijdeš. Ale naštvaný na tebe není. *Ujistí ji s pousmátím. * To jsem ráda. *Řekne upřímně. Taky jí vysvětlí, jak to s nimi vlastně je, že Cara je druhá nejstarší, poté je Elijah a pak až ona sama. U Elijahe nezapomene poznamenat, že jemu říkala, že to jak je si Cara s jejich mámou podobná nemůže být náhoda.* Neuvěřitelně moc. *Přitaká a pobaveně se zazubí.* Já taky ne, vypadáš mladší. Neřekla bych, že ti je dvacet jedna. /Tak osmnáct možná./ *Zauvažuje nad tím, jestli se jí zeptat, jak to bude po tom, co Selekce skončí a zahraniční hosté se rozjedou zpět domů. Ráda by, kdyby jela s nimi, ale to rozhodnutí je na Caře.* Jo, to chápu. *Přikývne. Kdyby jí hned řekla, že pojede s nimi taky by ji to dost překvapilo. * Naše máma je sestra zdejšího krále.. Wyatt je náš strejda. Takže práci bys tu našla kdykoliv. Ale ani bys ji nepotřebovala.. Princezna bys byla určitě skvělá. Jsi moc milá, určitě zodpovědná. Podle mě bys to měla zkusit. *Pokrčí rameny.* Víš.. třeba jen na chvilku s námi jet a zkusit jaký by tvůj život mohl být a pak se klidně vrátit, kdybys nebyla spokojená, ale je to samozřejmě na tobě. Mohla bys přijet kdykoliv jindy. Ráda bych ti to někdy i ve Francii ukázala, víš co.. Ochutnávka vín, sýrů, Eiffelova věž, náš palác..

Dobře. *docela jí to uklidní.. nechtěla, aby byl Seba naštvaný. Už jí došlo, že bude asi druhá nejstarší, když je Seba korunní princ a ona jeho dvojče.* Hodně lidí to říká. Ani já sobě bych to neřekla na dvacet jedna se necítím. Někdy spíš tak na šestnáct. *uchechtne se. Poté se začnou bavit o tom, co bud edlěat po Sleekci. Upřímně sama pořádně neví. Nedokáže si už představit svou vlastní budoucnost.* Zaprvé, jsi první člověk v historii, kterej řekl, že já jsem zodpovědná. Konečně si někdo všiml. *moc zodpovědná totiž není.* Zadruhé, když je král Wyatt váš.. nebo náš.. strejda, to znamená, že se prakticky celej život starám o jeho pohodlí a pohodlí jeho manželky a dětí, přitom jsme rodina. Kde je spravedlnost? *naoko uraženě si odfrkne, ale koutky úst jí pobaveně zacukají.* Jasně, jasně, chápu.. takže ukázka vinařů, sýrařů, striptéři na Eiffelovce, sexy strážci...*nevinně se na ní usměje. Už konečně zase začíná trochu přicházet k sobě a necítí se jako úplně jinačí člověk.* Na to máš ještě čas, mladá dámo. *zazubí se na ni a užívá si první rýpnutí so své mladší sestřičky.*

*Ujistí ji, že Sebastien na ni není naštvaný, to ani v nejmenším. Jen se o ni bál, jako ostatně i všichni ostatní, protože de jí mohlo něco stát.* Je to ale docela vyvážený. Sebastien zase působí o dost starším dojmem. Klidně na pětadvacet a teď co měl ty vousy i na třicet. *Uchechtne se.*/Hezky se doplňují. Jako jing a jang./ *Zavede téma jejich hovoru k tomu, co plánuje dělat po Selekci, která se blíží ke konci. Chápe, že ještě není rozhodnutá, co bude dělat a co ne.* Připadáš mi tak. I vzhledem ke tvé práci. *Uchechtne se.*/I když ten útěk možná taky trochu značí o svém./ Jsem si jistá, že kdyby věděl, kdo jsi, takhle by to nenechal. A sám tě rád pozná. I společně s Justicem, Jacem, Ang a Eadlyn. A taky tetou Pol, ale na ni teď bacha, těhotenský hormony, aby tě štěstím neumačkala.. A stejně tak Angel. *Uchechtne se. Neví, co by těhotenství těch dvou mohlo způsobit.*Striptéři na Eiffelovce? No ty jsme tam ještě neviděla, ale pokud si to přeješ, nějak by se to možná dalo zařídit. *Zasměje se nad tím. Protočí očima. * Hele, jsem ráda, že jsi se našla, že nejsem konečně jediná holka s bratry, ale tohle mi nedělejj Do teď bohatě stačili dva bratři, co mě otravovali s tím, že jsem mladší, nepotřebuju ještě ségru co to bude dělat. Co kdybys byla na mý straně? Navíc je mi devatenáct.

To je pravda, působí o dost starší, než je. *kývne hlavou, protože jí tak opravdu připadal. Pak řekne, že je Charis asi prvním člověkem, který ji nazval zodpovědnou.* By ses divila, kolik toho denně pokazím nezodpovědností. *uchechtne se.* Od nich se raději budu držet dál. *uchechtne se,* Vlastně tajit dvojčata je v týhle rodině úplně normální.. Jace a Justice, já a Sebastien.. by mě zajímalo, kdo to bude dál. *řekne naoko zamyšleně.* na Eiffelovce by to bylo hustý a asi by to nebyla podívaná jen pro nás. *zasměje se a pak pronese svou první poznámku k tomu, že je starší.* Nejsem na žádný straně.. jsem ztracená někde uprostřed a příležitostně se nakloňuju k příhodným stranám. *zazubí se na ni.* Ale zase samozřejmě holky musí držet spolu, že jo, takže v tomhle ohledu jsem rozhodně na tvý straně.

*Přikývne.*Hodně lidí, když ho potká poprvé je překvapeno, si myslí, že princ má okolo dvaceti a přijde tam on. *Uchechtne se.*Kdyby se oholil vypadal by určitě mladší, ale o tom nechce ani slyšet, nevím proč se tolik bojí toho, že by měl jít do hladka. *Párkrát měla chuť se k němu v noci přiblížit s žiletkou, ale nevyšlo to.* No, ještě bude dost času to zjistit. Pak svůj názor asi přehodnotím. Upřímně jsem to začala přehodnocovat už i teď.*Když tak od ní samotné slyší, že je dost nezodpovědná..* Neříkej mi, že jsi nebyla těhotná, tajila to a příště se zjevíš i s neteří a synovcem. *Uchechtne se. By spolu všichni jak rodina dlouho nebyli, protože jejich rodiče by asi dostali infarkt i společně s ochranářskými bratry.*Na tu podívanou by se přišly podívat snad všechny ženy v Paříži. *Nelíbí se jí, že i Cara si z ní začne utahovat, protože je starší. Těchto poznámek si dost užila do teď jen od Sebastiena a Elijahe. Naopak doufala, že jako sestry budou držet při sobě.* Děkuju. Je fajn mít ségru. Konečně nebudu proti těm dvou sama.

Ulice Midstonu, věčně plné aut a muziky. Taktéž zde najdete nejrůznější rohové stánky.