Komnaty zahraničních hostů

*Odjede z domku a když už ji nemůže vidět, rozběhne se do paláce. S pomocí komorných najde jeho komnatu. Spolu s Lokim vejde dovnitř a první na co jí padne pohled je kufr.*/Tam by to mohlo být./*Ví, že sem může Chris přijít, takže neváhá a rychle se dá do vybalování kufru. Nemusí hledat dlouho, aby našla to, co hledala. Bílou krabičku s názvem prášků.*/Tyhle neznám../*Neví, na co prášky jsou. Ale když vidí plné platíčka, dojde jí, že Chris je asi neužívá. Čekala by opak. Myslela si, že právě něco užívat bude a proto je divný. Vytáhne mobil a vyhledá rychle ty léky a brzy již zjistí, na co se berou. Když si to i blíže vygooglí, zjistí, co už asi Chris má, čím trpí a hned si to, co se mezi nimi stalo začne ještě více vyčítat.*

Nedostaneme se z toho. *Zopakuje jí, protože si opravdu jenom nalhává a pak si povzdychne.* A co třeba, že jsem se ve Francii přetvařoval a tohle jsem doopravdy já? *Navrhne jí řešení týhle situace a pak pokrčí rameny.* Nic ti neřekne. Bude věřit spíš mě, nemyslíš? *Nadzvedne obočí a pak už leží v síti. Ušklíbne se na ní nazpátek a pak mu dojde, že ještě nevyhodil prášky, co si sem musel přivézt.* Konečně ti to došlo. *Uchechtne se a jakmile Camille odejde, podívá se na kytaru, kterou si sem přinesl. Nálada na hraní a skládání ho přešla, takže si vezme kytaru a vydá se pomalejším krokem ke své komnatě, kterou už najde bez problémů. Jakmile tam vejde, všimne si Cam a toho, co má v rukou. Chvíli kouká na ty prášky a u toho zatne ruce do pěstí a pak se podívá na ní. Zavře za sebou dveře a kytaru položí na postel. Promluví až poté.* Myslel jsem, že Illejská princezna se ve svém paláci orientuje. A že jí dojde, když vleze do cizí komnaty. *Poznamená. V jeho obličeji není žádná emoce a jeho hlas je docela tichý. Pak se postaví naproti ní a natáhne ruku.* Neučili tě, že v cizích věcech se nemáš hrabat? *Nadzvedne obočí a doufá, že mu ty prášky dá a nedozví se o něm pravdu.*

Mohl by jsi mi nechat aspoň tu naději.*Zašeptá.*Přetvařoval jsi se někde rok? To ti nevěřím.*Potřese hlavou.*Když jí řeknu, co se děje, bude mi muset uvěřit./Zjistím, o co jde./*Pak poznamená ledabyle, že to nemá smysl a raději odejde. Ve skutečnosti to ale využije k zámince se rychle dostat do jeho komnaty. Tam se jí podaří najít konečně ty léky, brzy již ví, co se stalo a co zapříčinilo jeho chování. Když uslyší otevření dveří, pořád se jen dívá do mobilu, aby dočetla právě rozečtený text. Zareaguje až když se tak stane. Otočí se na něj.*Takže Bipolární porucha? Teď jsi už v mánii.. Hezký no.*Řekne ironicky. Když natáhne ruku k ní, otočí se a přejde ke stolu. Do skleničky nalije ze džbánku, který tu je trochu vody a z platíčka vyndá jeden prášek. To podá Chrisovi.*Vypij to. Nikdo se o tom nemusí dozvědět. Ale dozví, pokud prášky nezačneš zase brát. Nemyslíš se, že všem nebude divné, jak se chováš? Brzy se budou taky domáhat k tomu, co se ti děje. Brzy někdo kontaktuje tvé rodiče. Tak neblbni. Navíc si zahráváš se svým zdravím krucinál. Když máš možnost brát prášky, které ti pomáhaj, měl bys toho využívat.

*Dojde k sobě do komnaty, kde uvidí Camille s práškama a při tom pohledu zatne zuby. Nejdřív položí kytaru na postel a pak teprve přejde k ní a promluví.* Jo, přímo nádhera. *Usměje se falešně a pak k ní natáhne ruku a čeká, až mu prášky vrátí. Když vidí, jak se otočila, propálí její záda nenávistným pohledem a pak propálí i ten prášek a sklenici, které mu skončí v rukou.* A co je tobě do toho? Nevíš, jaký to je. Ani nikdy vědět nebudeš, do háje. Ještě před měsícem jsem pro tebe byl jenom někdo, s kym ses mohla vyspat na chvíli zabavit. Proč to teď měnit? *Ušklíbne se.* Nepotřebuju ty prášky. Bez nich se cítim líp. *Pokrčí rameny a sklenici i s práškem odloží na polici za sebe.* Zapomeň, že to víš. Nesmí se to dozvědět nikdo, rozumíš? *Podívá se na ní neústupně.*

*Zjistí, co Chrisovi je a nelíbí se jí, že očividně nebere prášky. Jenom tak mu je nevrátí a místo toho chce, aby si jeden hned teď dal.*Jen tak jsem tě nebrala krucinál. Možná jsem to s tebou nemyslela na vztah, ale svým způsobem mi na tobě záleží! Myslíš, že bych tu teď stála, kdybys mi byl úplně jedno? *Spíše to na něj zavrčí.*Vím, jaký to je, být nemocný. Brát prášky a tak. Není to nic příjemnýho. Ale pomáhá ti to.*Potřese hlavou.*Chápu, teď se cítíš neporazitelný, že? Máš pocit, že vše zvládneš a máš díky tomu lepší náladu./Tak to tam aspoň stálo./Nebereš je kvůli mě, že? Kvůli tomu, že jsem ti ublížila..*Odmlčí se a sklopí pohled. Zvedne k němu pohled a potřese hlavou.*Začni brát prášky. Jestli to neuděláš, dám o tom vědět tvým rodičům a ti to už řešit budou. Ublížila jsme ti dost já, neubližuj ještě ty sám sobě. Už tak sis toho protrpěl kvůli mě dost.. *Odmlčí se.*Slibuju, že tě mě zbavím. Nepřipustím, abych tě zničila ještě více. Už nikoho.Nedopustím, abychom se vzali. Jedna cesta jak se toho zbavit je./Smrtí jednoho z nás.. Bude to tak lepší, pro něj./Jsi hodnej Chrisi, najdi někoho, kdo si tě zaslouží.*Prakticky se s ním rozloučí. Doufá, že mu nedojde, co tím myslí.*/V tomhle stavu by nemuselo ani.. A i kdyby, už mu to dost možná bude jedno. Stejně mě musí neuvěřitelně nenávidět./Loki, pojď.*Vyzve jej a pak se rychle otočí a vyjde z Chrisovi komnaty. Ještě předtím, než se pokusí o to, co má v plánu ale musí zařídit, aby někdo věděl o tom, co se s Chrisem děje.*

*Nadzvedne obočí, když na něj začne vrčet.* Co já vim, proč tu stojíš. *Pokrčí rameny a pak se uchechtne.* Jo, jakou nemocí trpíš ty? *Zeptá se jí, když slyší, že ví, jaký to je.* Gratuluju, něco sis o tom přečetla. *Řekne ironicky a pak se uchechtne.* Ne, všechno neni jenom o tobě. *Pokrčí rameny a pak jí nechápavě sleduje. Po jejích slovech se zamračí a zavrtí hlavou. Jakmile se pokusí odejít, chytí jí za ruku a nehodlá jí jen tak pustit.* Klidně si budu každej den brát přímo před tebou prášky, ale pod podmínkou, že si nic neuděláš. *Moc dobře pochopil, kam tím mířila. Sám se takhle loučil už několikrát za svůj život.* Ty mě neničíš. Ani nikoho jinýho. Na to jsi sama zničená dostatečně. Hádám svojí rodinou. Nech mě ti pomoct a nechám si pomoct i já. *Dívá se jí přitom do očí a palcem jí lehce pohladí po paži, za kterou jí drží.*

*Řekne, že ví, jaké to je. Brát prášky není nic příjemného. Ona sama je bere, aby potlačovali kašel, který zapříčiňuje její nemoc. A nebylo nic poznat. *Rozedma plic Distální acinární emfyzém./Může přitom dojít až ke prasknutím plící../*Dodá v duchu. Nechce to říkat nahlas.*Niko to neví a taky bych byla ráda, kdyby se to nikdo ještě nedozvěděl.*Zamračí se lehce. Doufá, že bude mlčet. Pak mu tak nějak řekne, že mu přeje, aby si našel někoho, koho si zaslouží a někoho, kdo mu nebude jen ubližovat. Rychle se otočí, aby vyšla z jeho komnaty, ale on ji zastaví.*Beze mě ti bude lépe./Všem./*Potřese hlavou.*Já nepotřebuju pomoc. Zvládám to sama. Dokud budeš prášky brát, nic si neudělám./Pak se přese mě přenese a bude mu to jedno./*Ujišťuje sama sebe. Donutí jej, aby pustil její paži.*Tak si ten prášek vem.*Pobídne ho a podívá sena poličku, kam jej odložil.*

*Zeptá se jí, jakou nemocí trpí ona a když vážně jednu jmenuje, mírně se nad tím zamračí.* Co to je? *Zeptá se jí a v očích mu problikne trochu starostlivosti a strachu.* Když se nikdo nedozví o mě, nikdo se nedozví o tobě. *Je to jednoduchý výměnný obchod. Pak jí zastaví, když se pokusí odejít a po jejích slovech potřese hlavou.* Byl jsem bez tebe už nějakou dobu, cos odjela z Franice. Fakt ti připadá, že mi bez tebe bylo nějak líp? *Nadzvedne obočí a pak se potichu uchechtne.* Proč musíš být tak tvrdohlavá? Každý z nás někdy potřebuje pomoct. Proč okolo sebe nepřestaneš kopat a tu pomoc nepřijmeš? Proč si akorát ubližuješ? *Zeptá se jí.* Tím pak akorát ubližuješ všem okolo sebe. *Zkonstatuje a pak pustí její ruku a stejně jako ona, se podívá na poličku. Nakonec si povzdychne a do ruky vezme sklenici i s práškem. Ani se nesnaží v očích skrývat ten boj. Tak moc by si chtěl ten prášek nevzít. Nějak ho schovat a zalhat jí. Ale ví, že kdyby na to přišla, ztratil by jí. Nechce, aby si cokoliv udělala. Krátce na ní koukne, jako kdyby se potřeboval ujistit, že je pořád tady a nic si nedělá a pak si dá prášek do pusy a zapije ho.*

*Řekne mu, čím trpí ona a nijak to nerozvadí. Nad jeho otázkou mavne rukou.*To je jedno, neřeš to. Navíc sám jsi byl dost tvrdohlavej a o tomhle jsi mi nechtěl říct, najdi si to. *Nechce se jí mu to tady vysvětlovat. Poznamená, že o tom nikdo neví a po jeho slovech Přikývne. *Já budu mlčet, když budeš ty a budeš brát prášky. *Zda se jí to jako docela fér obchod.*Bude. Uvědomíš si, že já za tohle fakt nestojím. A už brzy. *O tomhle nepochybuje. Poslouchá jej a sama se uchechtne. *Stejně jako ty. *Připomene mu, že ani on nechtěl pomoci. *Všem ubližuju normálně. Už jako malá jsem to dělala a nebyla jsem taková jako teď. /Vztah Wyatta a mě se jen tak nepokazil.. Je to moje vina, já ho zničila. /*A ještě se diví, že má on poznámky. Sama se občas nechápe. Pobidne jej, ahy do vzal prášek a pozorne jej pozoruje, kdyz ho zapíjí. *Dobře.. Měl bys je brát pravidelně.. Je to na tobě. *Nebude jej denně kontrolovat. Bude lepší, když se mu bude vyhýbat, aby mu dále neublizovala. Zase nasadí tu svou neutrální masku.*/Nesmim ji příště nechat spadnout.. /

Já mám důvod, proč to nikomu neříkám. Jsem korunní princ. Jak by asi lidi reagovali, kdyby zjistili, že mají mít někoho jako jsem já za krále? A není jedno, že jsi nějak nemocná. Ne mě. *Zavrtí hlavou a pak krátce přikývne. Snaží se jí dokázat, že bez ní mu líp nebude.* Neuvědomím. Kdyby to tak skutečně bylo, teď bysme tu takhle nestáli, víš? Nikomu bez tebe nebude líp. *Potřese hlavou a pak si prohrábne zoufale vlasy, protože její tvrdohlavost je opravdu šílená.* Jaká? Jaká jsi teď podle tebe? *Nadzvedne obočí a pak nakonec zapije prášek. Vidí, jak se potom změní její obličej a potřese hlavou.* Nedělej to. Nebarikáduj se zase. Umíš to sice tak dobře, že kdyby to někdo natočil, mohli by tě nominovat na oscara, ale já už to prokouknu. Přede mnou se nemusíš uzavírat do sebe.

A já jsem princezna.*Pokrčí rameny.*To je skoro to stejný. A očividně se mám stát i královnou./Pěkný no.. Být ještě více svázaná./*Pomyslí si ironicky. Nic na jeho další slova neříká. Nechce se s ním o tom bavit. Má problém se s lidmi bavit o něčem takovém. Nejspíše to dědila po své babičce, co slyšela. Ta svou nemoc taky dlouho tajila. Potřese hlavou.*Chce to jen čas. Najdeš si dívku, co za to stojí. Třeba rovnou tady. Bude tu spousta milých svobodných princezen a dalších dívek. Vybereš si.*Ujistí jej.*Zlá, mrcha, tvrdohlavá, docela blázen, otravná.*vyjmenuje, jak si připadá teď.*Ale říkám, to je jedno, prostě si dej ten prášek.*Pobídne jaj a když to konečně udělá, je ráda, že ho k tomu přesvědčila, protože on si nezaslouží, aby se mu ještě něco stalo kvůli tomu, že je nebere a ještě kvůli ní. Zase se rozhodne nasadit svou masku, kterou se tak nějak chrání.*Uzavírám se před všema. /Ty nebudeš výjimka./*Dodá pro sebe v duchu.*Tak zatím..*Rozloučí se s ním a i Lokiho pobídne a vyjde z jeho komnaty. Jediné co chce je, zavřít se v té své, což má taky v plánu.*/Kdykoliv vyjdu ven, potkám buď svou rodinu a nebo Chrise.. Nejlepší bude, když se tam zavřu a s nikým se nebudu bavit, tak nikomu neublížím./*Ví ale, že Loki potřebuje pohyb, ale do lesa snad nikdo nechodí.*

*Už chce namítnout, že ona nebude muset vládnout, ale pak mu dojde, že jsou vlastně zasnoubení a co to znamená.* Ale to je fyzická nemoc. Nebyla nějak nemocná i tvoje babička? A ta byla skvělou královnou, co jsem slyšel. *Zavzpomíná na hodiny historie.* Když se lidi dozví o tom, co je mě ... jsem prostě blázen. *Sklopí pohled k zemi a pak se uchechtne.* Nech toho. Jakmile se dozví o tom, kdo jsem, žádná se mnou nebude chtít nic mít. *To je podle něj více, než jasné.* Taková nejsi. Chceš, aby tě takovou lidi okolo tebe viděli a vyhýbali se ti, protože si připadáš zranitelná, když si k sobě někoho pustíš. Ale ve skutečnosti jsi úplný opak toho, co jsi teď jmenovala. *Namítne a pak si vezme prášek.* To ale nemusíš. *Potřese hlavou a pak si povzdychne.* Měj se. *Rozloučí se s ní a jakmile v komnatě zůstane sám, dojde k posteli a na ní prakticky spadne. Není zvyklý na ty léky, protože už je nějakou dobu nebere a od doby, co se dostal do mánie, spal jenom něco okolo hodiny denně. Nebylo by ani divné, kdyby po tomhle prospal pár dnů.*

*Leží na břiše na její posteli a čte si nějáký časopis, který jí přinesla komorná, aby se nějak zabavila. Byla ještě s Raphaelem a Mickeym ráno venku, ale po třech hodinách, kdy ´je nechala volně pobíhat už byli unavení, takže je odnesla zpět a dala na jejich stůl, který tu mají zařízený, kde mají tu nejlepší podestýlku, včetně pravé trávy a podobně. Dala si na jejich vnitřním výběhu záležet. Jsou jako v normálním prostředí. Na sobě má jen obyčejné šortky a tílko. Vlasy má rozpuštěné a jeden pramínek si natáčí na prst, zatímco jí oči běhají po řádcích.*

*dneska jsou to 3 roky od toho, co se ztratila jeho sestra.* /Kvůli mně. Kdybych tenkrát nepil a nedovolil jí odejít, byla by naživu. To já ji zabil. Mou vlastní sestru./ *celý den se mu honí hlavou to samé. Viní se z její smrti. Nebo spíše z toho, že ji unesli. Nikdy se neprokázalo, že je skutečně mrtvá, ale šance, že by ještě byla naživu je minimální. Ráno se snažil držet ve své komnatě a všem se vyhýbat, ale pak už to nevydržel. Potřeboval na to zapomenout. Vydal se na střechu a tam si přivlastnil jednu flašku Whisky, která je už teď téměř prázdná. Na střeše ho to přestalo bavit, a tak se chtěl vrátit do své komnaty, ale nakonec skončil před dveřmi komnaty Chrysane. Neví proč tu je, ani si pořádně nepamatuje, jak se sem dostal. I tak ale zaklepe na její dveře a flašku při tom pevně svírá v jedné ruce.*

*Leží na posteli a čte si jeden z časopisů. Komornou požádala, aby jí něco přinesla a ona přinesla štos asi dvaceti. Docela to přehnala, ale jí to nevadí a poděkovala jí za to. V komnatě je tich, takže ji nic neruší, dokud někdo nezaklepe na dveře.*/Prosím ať to není ta komorná s další várkou časopisů./*Podívá se na ten štos, co je na jejím nočním stolku. Pak se zvedne a vydá se ke dveřím, které otevře. Když vidí Zaydena, zatváří se zmateně a hned na to se zamračí. Nemůže se v jeho přítomnosti usmívat.*Ahoj?*Pozdraví jej otázkou. Už se jí nezdá jako hrozná věc, kdyby to byla další komorná s časopisy. Ji by viděla raději jak jeho. Už se chce zeptat, proč tu je, ale pak si všimne flašky v jeho ruce.*/Jo, to vše vysvětluje./Pojď..*Vydechne a zatlačí jej do komnaty, kde ho přiměje, aby si sedl na její postel. Vezme mu z rukou flašku, ze které si lokne, protože je jí jasné, že to střízlivá s ním nedá.*Co se děje, že jsi se opil? A ke mě přijdeš s prázdnou flaškou, to není hezký.*Poukáže na ten fakt, že už v ní nic není.*

*jelikož jsou to na den přesně 3 roky, co zmizela jeho sestra, rozhodl se trochu si zlepšit náladu alkoholem. Dává si to za vinu a nikdo ho nepřesvědčí o opaku. Na střeše si vzal flašku Whisky a když už byla téměř prázdná zamířil ke komnatě Chrys. Zaklepal na její dveře a přišlo to čekání, než otevře mu přišlo nekonečné. Když pak konečně otevře, zazubí se na ni.* Nazdárek, Breptooo.*protáhne její přezdívku a všimne si, jak se zamračí.* Trochu úsměvu do toho života bys měla přidat.*prohodí. Pak ji poplácá po hlavě tak, aby ji rozcuchal vlasy. Dělá to se záměrem ji rozesmát. Moc mu ale nedochází, že ji tím pravděpodobně spíše naštve. Pak vrávoravými kroky vejde do její komnaty a následně se i posadí.*Hele, to je moje, takže mi to laskavě vrať.*řekne a natáhne k ní ruku s tím, že čeká, že mu flašku vrátí. Když pak Chrysane vypije i zbytek tekutiny, který ve flašce zbyl, uraženě si odfrkne.* Jsi zlodějka. První mi to vezmeš, a pak i dopiješ. Tohle se svému snoubenci nedělá, Breptíku.*zkomolí její přezdívku.* Co by se mělo dít? Chtěl jsem se opít, tak jsem se opil.*pokrčí rameny a zazubí se na ni.*

*Otevře dveře, za kterými není jak se domnívala komorná, ale její snoubenec. Chvilku si pohrává s myšlenkou, že by mu mohla zabouchnout dveře přímo před nosem a vrátit se zase ke čtení. Ještě více se zamračí, že ji zase nazve breptou.*Neříkej mi tak.*Má chuť jej uškrtit, když ji tak nazve.*/Já věděla, že jsem ho měla u toho vodopádu utopit../Já se usmívám často a ráda, jen ne v tvojí přítomnosti, protože když jsem s tebou, nemám k tomu důvod.*Odvětví a ušklíbne se.*Hele!*Vykřikne, když jí poplácá po hlavě a hned si upraví vlasy. Nechá ho vejít a zabouchne za ním dveře. Vezme mu flašku, protože když bude střízlivá, nedá to tady s ním. Po jeho pobídnutí, aby mu flašku vrátila, tak učiní a teď už prázdnou flašku mu vrátí, jak chtěl.*Neříkej mi Breptíku a věř, že tohle je to nejlepší, co mohu udělat. Pořád jsi tou flaškou mohl dostat po hlavě./A dá se to snadno i skutečně uskutečnit./*Pak se zeptá, co se děje, když se opil a po jeho odpovědi potřese hlavou. Nebude to z něj tahat, taky je dost možné, že tohle je u něj normální, co ona může vědět.*A proč jsi teda sem přišel?*Zeptá se jej. Pak dojde k minibaru, který tu je schovaný ve skříňce, kde je mimo jiné, cola, voda a podobné věci i alkohol. Rozdělá vodku a ihned se napije. Pak podá flašku jemu. Ani neví, proč to dělá. Sedne si na postel do tureckého sedu a opře se zády o čelo postele, přičemž jej upřeně sleduje.*

*Když mu Chrys otevře, pozdraví ji a přitom použije její přezdívku.* Myslím, že bys měla někam zajít. Třeba k psychologovi. Mám pocit, že tvoje chápání už se dostalo pod bod mrazu. Já ti tak nepřestanu říkat, už to konečně pochop.*řekne otráveně.* /To bude chtít hodně odolného doktora, aby s ní aspoň vydržel v jedné místnosti./ *pak zmíní, že by se měla více usmívat a poplácá ji po hlavě. Když si začne vlasy upravovat, zatváří se jako andílek. Pak vejde do její komnaty a posadí se na postel. Když mu vezme flašku , natáhne k ní ruku, aby mu jí vrátila. Poté, co mu ji prázdnou vrátí, se na ni zamračí.* Žadný mlácení flaškou po hlavě. To tě nenaučili hezkýmu chování nebo co?*nakloní hlavu a uchechtne se* A neprovokuj, nebo skončí ta flaška na tvojí hlavě.*pak ji odpoví, proč se opil. Není to sice odpověď. kterou Chrysane asi chce, ale to je mu jedno. Pak ji sleduje, jak jde do minibaru pro vodku a když mu flašku podá, taky se napije.* Asi proto, že mi v určitém ohledu dost připomínáš sestru.*odpoví jí na otázku, kterou mu dala před chvílí.* /Jenom s ní jsem nebyl zasnoubený. To by bylo fakt divný./ *zamračí se nad tím, na co právě pomyslel a svede to na alkohol.* Dneska jsou to 3 roky co zemřela. *uhne pohledem a znova se napije z flašky, kterou pak vrátí Chrysane.*

*Protočí očima. Neví, jestli je možné někoho tak moc nesnášet, jak ona nesnáší Zaydena a to jen za těch pár dní, co ji takhle otravuje. Když ji poplácá po hlavě, hned se začne upravovat a zamračí se na jeho záda, které vidí, když akorát vejde do komnaty. Vezme mu flašku a a dopije ji a když ji o to požádá, tedy prázdnou mu ji vrátí.*Mě ano, ale chápu, že ty to neznáš, protože něco jako slušné chování pro tebe neexistuje.*A flaškou po hlavě by sis jedině zasloužil.*Zamumlá. Protočí očima a zeptá se jej raději, prč se opil. Když jí to odmítne říct, dále to s ní nerozebírá a z mini baru vezme vodku, ze které se napije a pak ji podá jemu. Ví, že dávka alkoholu dokáže člověka rozmluvit, což je taky její plán, rozmluvit jej.*Připomínám ti sestru? Aha..*Řekne trochu zmateně.*/To by to docela vysvětlovalo./*Ví,že sourozenci jsou k sobě dost otravní, jak on k ní. Když ale slyší, co k tomu dodá, zarazí se. Vezme si od něj flašku a pořád trochu v šoku se napije a dlouhou chvíli mlčí.*To..je mi moc líto.*Řekne pak tichým hlasem. Už chápe, proč se takhle opil.*Co se stalo?*Zeptá se jej.*

*Když mu Chrys vezme flašku natáhne k ní ruku a čeká, že mu ji vrátí, jenže ona ji dopije a vrátí mu ji prázdnou.* Já se chovám slušně! *řekne a asi založí ruce na hrudi a trochu přitom vypadá jako malé dítě.* Děláš jako kdyby tys to nepotřebovala. *obrátí oči v sloup a pak si sleduje, jak jde pro další flašku alkoholu. Když mu ji podá napije se a pak se ji rozhodne říct, proč tady přišel a proč se opil.* Nemyslím to tak, že by jsi bych tě bral jako sestru, ale ona byla podobná. Taky pořád mluvila a nešlo ji zastavit, a když byla naštvaná...tak to bylo občas dost drsný. *lehce se uchechtne. Pak dodá, že dnes jsou to tři roky od toho, co zemřela a následně ji podá flašku.* To nemusí.*zavrtí hlavou.* Chtěla jít sama do města i přes to, že ji to rodiče zakázali. Já o tom věděl, ale jelikož jsem ten večer byl dost mimo, nezabránil jsem jí v tom.*dříve dost pil a téměř každou noc si přivedl domů jinou dívku. Není na to pyšný.* Unesli ji a už se nikdy nenašla. Není jisté, že je mrtvá, ale taky není téměř žádná šance, že by ještě byla živá.*řekne tiše a pak se pohledem vrátí ke Chrysane.* Byli jsme dvojčata, takže když rodiče odvolali všechny pátrací jednotky, bylo to jako bych ztratil část sebe. Byli jsme si hodně blízcí.*doplní tiše a pak se natáhne pro flašku a znova se napije.* Od té doby tolik nepiju, jen občas. *pokrčí rameny.*

*Potřese nesouhlasně hlavou.*A od kdy prosím tě? Že jsem si toho ještě nevšimla.*Ušklíbne se. Jí se nezdá nic slušného na tom, že ji nazývá Breptou a podobně. Když vidí, jak si založil ruce na hrudi, našpulí rty.*No cooopak? Miminto se nám ulazilo?*Zažvatlá na něj jako na malé dítě, protože jí tak momentálně připadá.*Já nepotřebuju dostat flaškou po hlavě. Nejsem jak ty.*Namítne a pak vyndá vodku, ze které se napije a následně ji dá Zaydenovi. Když slyší, že dneska jsou to tři roky, co zemřela jeho sestra a že ona mu ji připomíná, mlčí docela dlouhou chvíli. Mrzí jí, že přišel o sestru. Neodvede si představit, že by měla ona přijít o Clavia a nebo o Freyu.*Ale je. Musí to být hrozné.*Řekne soucitně. I když nemá Zaydena ráda, je jí ho teď docela líto. Zeptá se, jak k tomu došlo, co se stalo a pozorně poslouchá jeho odpověď, která ji i skutečně zajímá.*Je tu šance. Když ji nenašli.. nenašli její tělo, vždycky tu bude šance, že se jednou objeví.*Snaží se ho trochu povzbudit.*Musí to být hrozné, už možná chápu, proč jsi mnohdy takový bručoun.*Snaží se o přimět se aspoň trochu usmát.*Ale přece budeš král. Můžeš zase zařídit, aby ji hledali.*Natáhne se k němu, aby jej poplácala po rameni.*Nevíš, co se stalo. Možná tu ještě někde je. Nevzdávej se aspoň té naděje.

Tak jsi očividně slepá a potřebuješ brýle.*ušklíbne se a pak si založí ruce na hrudi.* Řekl bych, že mimino jsi tady ty, jelikož ty žvatláš.*ušklíbne se. Přijde mu to i trochu roztomilé, nicméně to svede na alkohol.* Máš pravdu, ty potřebuješ něco horšího, než jen dostat flaškou po hlavě.*uchechtne se. Pak se napije z flašky a následně řekne Chrys proč se dneska tolik opil. Kdyby nebyl tak mimo, asi by jí o tom ani neřekl. Namítne, že to Chrysane líto bát nemusí a když si Chrys stále stojí za svým, uchechtne se.* Mysli si co chceš.*nebude jí to vymlouvat. Pak ji řekne, co přesně se jí stalo.* Jsou to 3 roky, Chrys. Tři roky ji drží v zajetí, myslíš že i tak bude živá? *řekne tónem který naznačuje, že on už tomu nevěří. Naděje ho opustila už dávno.* Hele, jako bručouna jsi mě ještě nezažila. Utahuju si z tebe, protože na tebe nechci být hnusný, ale někdy dáváš mi fakt zabrat, Brepto.*uchechtne se.* To je pravda, ale stejně to bude neúspěšné.*když ho poplácá po rameni, jemně vezme její ruku do své a sundá ji ze svého ramena.* Ta naděje je už dávno pryč. Opustila mně po tom, co ji přestali hledat. Nemá cenu doufat.*řekne tiše.*

*Protočí očima zase. Pak na něj začne žvatlat.*Tak sis neměl založit ruce na hrudi a tvářit se jako batole, kterému někdo sebral lízátko.*Namítne. Pak řekne, že ona nepotřebuje dostat flaškou po hlavě a zase protočí očima. Když zjistí, proč se dneska tolik opil a že je to proto, že se před třemi lety ztratila jeho sestra, která je považována za mrtvou. Je jí to líto, i když on řekne, že nemusí být. Povzdechne si po jeho reakci. Štve ji, to jak většinou reaguje, když se snaží být milá.*/Taky to asi fakt nemá smysl. Neměla bych se snažit. Měla bych to celý prostě vzdát./Nemáš důkazy, že je mrtvá, neviděl jsi její mrtvé tělo. Proto je tu pořád ta naděje, že živá je. *Poukáže na velice důležitý fakt. Pak řekne, že to je důvod, proč se chová jako bručoun.*Ty že nejsi hnusnej jo?*Uchechtne se ironicky. Ona se snažila být hodná, to on u jejich prvního setkání hnedka urážel ukazoval jak ho její přítomnost otravuje, aniž by se snažil to skrývat. Pak řekne, že přece bude králem a může zajistit, aby po ní zase někdo začal pátrat.*Nemusí být.*Namítne a pak jej poplácá po rameni, aby jej povzbudila. Když jí ruku sundá potřese hlavou. Fakt se už ani nemusí snažit. Vzdává to, protože se snaží být milá a on nic. Smiřuje se s tím, že si k sobě cestu nenajdou.*Já si budu myslet svoje, ty svoje.*Zakončí toto téma a řekne to neutrálním hlasem. Už se nebude pokoušet si k němu nějak najít cestu. Proto nastala tahleta změna.*

Já nejsem batole.*ukončí to, protože nemá smysl se s ní dohadovat. Pak jí řekne o tom, proč se tak opil a následně i to, co se stalo jeho sestře. Nechce se s ní teď hádat, a tak řekne, ať si Chrysane myslí co chce a když slyší, jak jsi povzdychla prohrábne si vlasy.* Já to nemyslím zle, Chrysane. Jenom se s tebou nechci pořád hádat.*řekne vážně a taky zakroutí hlavou.* Já vím, že ta naděje je, ale mně už opustila.*pokrčí rameny a pokusí se o milý tón. Pak ji řekne, že ho jako bručouna ještě nezažila. Utahovat si z ní ji mu pomáhá udržet nervy na uzdě, i když ho někdy vytáčí. Ale to je oboustranné.* Raději si z tebe utahuju, protože nechci, abys mně viděla naštvanýho.*za poslední tři roky je hodně výbušný a náladový a nechce, aby pak udělal něco, čeho bude později litovat. Se vztekem mu taky pomáhá box. Když pak řekne, že jako král po ní bude moct dát nechat zase pátrat odvětí, že to je sice pravda, ale stejně to nebude mít smysl. Její slova už nijak nekomentuje, a když ho poté poplácá po rameni, jemně její ruku sundá ze svého ramene. Všimne si její reakce a tak se zamračí. Když se s ním pak nedohaduje ohledně toho, co si kdo bude myslet, povytáhne překvapeně obočí.* Stalo se něco? Udělal jsem ti něco? *podívá se jí zkoumavě do očí a tak nějak doufá, že v nich třeba najde odpověď.*